Konzulární úmluvy Vzorová ustanovení

Konzulární úmluvy. Konzulární úmluvy a to jak v koncepci mnohostranné např. Vídeňská úmluva o konzulárních stycích vyhl. č. 32/1969 Sb., tak i v koncepci dvoustranné – konzulární úmluvy patří k pramenům mezinárodního práva civilního procesního. K ochraně zájmů českých občanů patří nejenom smlouvy o právní pomoci, ale i částečně konzulární úmluvy, neboť mají jiné zaměření. Smyslem konzulárních úmluv má být doplňovat a rozvádět ustanovení této Vídeňské úmluvy. Úmluvy např. rozšiřují ustanovení o konzulárních funkcích nebo pravomocích vztahujících se k notářským, soudním a matrikářským úkonům. „Podrobně se v úmluvách hovoří o jednotlivých notářských úkonech konzulů, o jejich úloze při stanovení poručníků nebo opatrovníků, o případech řízení, o dědictví občanů vysílajícího státu, o povinnostech orgánů přijímajícího státu.“52 Povinnost konzulů je také v tom, že musí pomoci lodím vysílajícího státu a jejich posádkám a letadlům vysílajícího státu. Konzulové mohou v souladu s konzulárními úmluvami uzavírat sňatky svých občanů, ale za předpokladu, že jsou oba dva občany vysílajícího státu. Zápis o uzavření manželství musí být zaregistrován ve Zvláštní matrice v Brně, která vydá následně oddací list manželů. Uvedená ustanovení se nachází v konzulárních úmluvách s Afghánistánem, s Alžírskem, s Etiopií, s Jemenem, s Jugoslávií, s Kubou, s Kyprem, s Maďarskem, s Mongolskem, s Polskem, s Tureckem, s Velkou Británií, apod. V konzulární úmluvě v čl. 28 se SSSR jsou ustanovení obdobná, pokud se týká uzavření manželství, ale konzul může navíc i rozvádět manželství dvou občanů vysílajícího státu. Ve smlouvě s Velkou Británií v čl. 40 jsou zakotveny podrobně dědické záležitosti.53 Pravomoc konzulů v rodinném právu – opatrovnických a poručenských věcech je taktéž upravena v konzulárních úmluvách např. ve smlouvě s Albánií, s Čínou, s Bulharskem, se SSSR, s Rumunskem. Tato pravomoc spočívá ve správě majetku poručence či opatrovaného, dohled v osobě poručníka či opatrovníka, schvalování právních úkonů poručíkových či opatrovníkových (zřeknutí nebo odmítnutí dědictví, vzdání se práv, zcizení nemovitých věcí atd.). Současně pokud se týká opravných prostředků na rozhodnutí konzulů, lze podat opravný prostředek na Ministerstvo zahraničních věcí ČR (§ 56 odst. 2 ZMPS).54