Common use of Licenční poplatky Clause in Contracts

Licenční poplatky. 1. Licenční poplatky mající zdroj v jedné smluvní straně a vyplácené rezidentu druhé smluvní strany mohou být zdaněny v této druhé straně. 2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvní straně, ve které mají zdroj, a to podle právních předpisů této strany, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhé smluvní strany, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních poplatků. Příslušné úřady smluvních stran upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení. 3. Výraz „licenční poplatky“ použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů nebo filmů nebo pásek používaných pro rozhlasové nebo televizní vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu nebo za užití nebo za právo na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké. 4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jedné smluvní strany, vykonává v druhé smluvní straně, ve které mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7. 5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvní straně, jestliže plátcem je rezident této strany. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některé smluvní strany, má ve smluvní straně stálou provozovnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v té straně, ve které je stálá provozovna umístěna. 6. Jestliže existuje zvláštní vztah mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, a částka licenčních poplatků přesahuje, z jakéhokoliv důvodu, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takového vztahu, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každé smluvní strany, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

Licenční poplatky. 1. Licenční poplatky mající zdroj v jedné smluvní straně jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhé smluvní strany druhého smluvního státu mohou být zdaněny v této druhé stranětomto druhém státě. 2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvní straněsmluvním státě, ve které v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů této stranytohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhé smluvní stranydruhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních poplatků. Příslušné úřady smluvních stran upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení. 3. Výraz „licenční poplatky“ použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímupráva, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů nebo filmů nebo pásek používaných užívaných pro rozhlasové nebo televizní vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu nebo za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké. 4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jedné smluvní stranyjednoho smluvního státu, vykonává v druhé smluvní stranědruhém smluvním státě, ve které kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7. 5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvní straněsmluvním státě, jestliže plátcem je rezident této stranytohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některé smluvní stranyněkterého smluvního státu, má ve smluvní straně smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v té stranětom státě, ve které kterém je stálá provozovna umístěna. 6. Jestliže existuje zvláštní vztah částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, a částka licenčních poplatků přesahuje, z jakéhokoliv důvodu, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takového vztahutakových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každé smluvní stranykaždého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

Licenční poplatky. 1. Licenční poplatky mající zdroj v jedné smluvní straně jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhé smluvní strany druhého smluvního státu mohou být zdaněny v této druhé stranětomto druhém státě. 2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvní straněsmluvním státě, ve které v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů této stranypředpisi tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků poplatki je rezidentem druhé smluvní stranydruhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních poplatkůpoplatki. Příslušné úřady smluvních stran státi upraví vzájemnou dohodou způsob zpisob aplikace tohoto omezení. 3. Výraz „licenční poplatky“ použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů nebo filmů filmi a filmi nebo pásek používaných pro televizní nebo rozhlasové nebo televizní vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu nebo za užití nebo za právo na užití průmyslovéhojakéhokoliv primyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení zařízení, nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslovépri- myslové, obchodní nebo vědecké. 4. Ustanovení odstavců odstavci 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatkůpoplatki, který je rezidentem jedné smluvní stranyjednoho smluvního státu, vykonává v druhé smluvní stranědruhém smluvním státě, ve které kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkůmpoplatkim, se skutečně vážou k této stálé provozovněprovozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 77 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde. 5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvní straněsmluvním státě, jestliže plátcem je rezident této stranytohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatkůpoplatki, ať aí je nebo není rezidentem některé smluvní stranyněkterého smluvního státu, má ve smluvní straně smluvním státě stálou provozovnuprovozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovnyprovozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v té stranětom smluvním státě, ve které kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna. 6. Jestliže existuje zvláštní vztah částka licenčních poplatki, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v disledku zvláštních vztahi mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, a částka licenčních poplatků přesahuje, z jakéhokoliv důvodu, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takového vztahutakových vztahi, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každé smluvní stranykaždého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

Licenční poplatky. 1. Licenční poplatky mající zdroj v jedné smluvní straně jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhé smluvní strany druhého smluvního státu mohou být zdaněny v této druhé stranětomto druhém státě. 2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvní straněsmluvním státě, ve které v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů této stranytohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhé smluvní stranydruhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 deset procent hrubé částky licenčních poplatků. Příslušné úřady smluvních stran států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení. 3. Výraz „licenční poplatky“ použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů nebo a filmů nebo pásek používaných pro televizní nebo rozhlasové nebo televizní vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu nebo za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké. 4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jedné smluvní stranyjednoho smluvního státu, vykonává v druhé smluvní stranědruhém smluvním státě, ve které kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7. 5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvní straněsmluvním státě, jestliže plátcem je rezident této stranytohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některé smluvní stranyněkterého smluvního státu, má ve smluvní straně smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v té stranětom státě, ve které kterém je stálá provozovna umístěna. 6. Jestliže existuje zvláštní vztah částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, a částka licenčních poplatků přesahuje, z jakéhokoliv důvodu, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takového vztahutakových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každé smluvní stranykaždého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.