Licenční smlouva v občanském zákoníku. Základní ustanovení občanského zákoníku - §2358, nám upravuje licenční smlouvu jako smlouvu, kterou poskytovatel poskytuje nabyvateli oprávnění (licenci) k výkonu práva duševního vlastnictví, a to v ujednaném omezeném či neomezeném rozsahu, přičemž pokud si neurčí strany jinak, je nabyvatel povinen za to poskytnout poskytovateli odměnu. Podstatnou podmínkou je, „že poskytovatelem výkonu práva je jeho vlastník (vlastník patentu, ochranné známky, autor díla atd.), jemuž svědčí k předmětu práva výlučné (absolutní) právo a jenž je i proto oprávněn jeho výkon poskytnout jinému – tedy souhlasit zejména s jeho využíváním osobou další“11. Co se týče úplatnosti poskytnutí, zákon nově připouští možnost sjednat si jej i bezúplatně.
