Národní identifikační číslo Vzorová ustanovení

Národní identifikační číslo. Členské státy určí podmínky, za kterých může být předmětem zpracování vnitrostátní identifikační číslo nebo jakýkoli jiný identifikátor obecného významu. Za zmínku stojí, že některé státy umožňují jeho používání v soukromém sektoru na podkladě souhlasu, případně doplněného „jasným ospravedlněním“ jako je tomu ve Švédsku, jinde se uplatňují omezení též z obavy z dů- sledků vzájemného propojení databází, v důsledku čehož zpracování vyžaduje souhlas úřadu pro ochranu osobních údajů.38 Závěr Citlivé údaje jsou směrnicí vymezeny nikoli v úpl- nosti, protože nezahrnují ekonomické a lokalizační úda- je a nedoceňují problematiku vytváření profilů jedno- tlivce na základě „běžných“ osobních údajů. Upřesnění by si též zasloužilo určení údajů nepřímo identifiku- jících „citlivé“ charakteristiky. Naznačené rozšíření by však učinilo definici citlivých údajů prakticky bez- břehou, což by znamenalo přinejmenším dodatečné administrativní náklady. Lze přisvědčit názoru, že pra- vidla obsažená v DPD (a ji implementujících zákonech členských států) by měla být aplikovatelná právě tehdy, je-li ve hře reálná hrozba pro ochranu soukromí. To platí tím spíše pro zvláštní kategorii citlivých údajů. Současně můžeme předpokládat, že naznačená změna DPD by zvýšila nároky na správce údajů, ale též úřady pro ochranu osobních údajů, neboť posouzení proměn- livých souvislostí, z něhož se míra „citlivosti“ údajů odvíjí, nepředstavuje snadný úkol.