Závěr. Studium zásadních a klíčových státoprávních dokumentů zasazených do kontextu historických události ukázalo řadu poznatků. Češi a Slováci se dokázali pragmaticky semknout a spolupracovat na společné věci vždy, když měla být pro oba národy přínosná. Tento fakt prokazuje zdařilá organizace českých a slovenských krajanů v Americe. Krajanské hnutí, složené z řady organizací českých i slovenských, přispělo k vytvoření nového poválečného Československa nejen materiálně, když prostřednictvím různých národních sbírek vytvořilo potřebný finanční kapitál, ale i lidsky tím, že dokázalo díky desetitisícům dobrovolníků vytvořit vlastní armádu. Výsledkem této činnosti byl zřetelný politický tlak na vrcholné představitele států Dohody, který vedl k uznání samostatného československého státu. Češi i Slováci tím sledovali vlastní národní zájmy, které byly logicky jiné. Češi Slováky potřebovali jednak proto, aby zvýšili své šance na uznání nového státu a jednak proto, aby snížili význam podílu německé menšiny, která na českém území existovala historicky. Slováci zase potřebovali zachránit svou národní kulturu a národní jazyk, a evidentně neměli sílu na to, aby vůbec uvažovali o vytvoření samostatného slovenského státu. Slovákům doslova hrozila totální maďarizace. Výstupem vyjednávání o společném státu se staly vzájemné dohody. Nejdůležitějšími politickými dokumenty, které se staly základem pro vzájemnou spolupráci, byly Clevelandská a Pittsburská dohoda. Tyto politické dohody vyjadřovaly dobrovolnou vůli obou národů podílet se na vytvoření společného státního celku. Dohody však nerozlišovaly slovenský a český národ, ale vnímaly je jako dvě větve jednoho národa československého podle tzv. teorie čechoslovakismu. Obě dohody se pro Slováky v budoucnu staly mnohem důležitějšími než pro Čechy samotné. Bylo tomu proto, že jim slibovaly neurčitou formu správní autonomie, což bylo ještě umocněno tím, že za druhou z uvedených dohod převzal politickou odpovědnost T. G. Xxxxxxx. Koncepce československého národa se však brzy začala ukazovat jako jakýsi umělý konstrukt. První náznaky možného problému ukázaly Washingtonská a Martinská deklarace.
Závěr. Klient bere na vědomí, že toto poučení je obecné a nepokrývá dílčí rizika spojená s některými druhy či typy Cenných papírů Fondů. Klient je vždy povinen se podle svých možností seznámit s jednotlivými aspekty investice, kterou chce učinit, a vždy je oprávněn požádat Banku o potřebné informace či vysvětlení.
Závěr. Obecná úprava veřejnoprávních smluv ve správním řádu z roku 2004 je zcela jistě pozitivním krokem, což dosvědčuje i vyšší počet veřejnoprávních smluv uzavřených po účinnosti této úpravy. Bylo by samozřejmě krátkozraké tvrdit, že obecná úprava veřejnoprávních smluv je jediným pozitivem správního řádu z roku 2004. Nicméně kodifikace správního řízení není předmětem této práce a proto nebudu vyzdvihovat pozitiva, která správní řád v této oblasti přinesl. Jako přínos obecné úpravy veřejnoprávních smluv vidím zejména zvýšení právní jistoty osob, které veřejnoprávní smlouvy uzavírají. Díky tomu, že je komplexně upravena veškerá problematika veřejnoprávních smluv, tyto osoby nemusí mít pochybnosti, že se v případě řešení sporů vzniklých z veřejnoprávních smluv, dostanou do slepé uličky. Jednou z mála výjimek, která mě napadá, byly smlouvy o závazku veřejné služby v oblasti veřejné linkové dopravy. Při řešení sporů z těchto smluv vznikala celá řada kompetenčních sporů, ale i tento dílčí problém by již měl být judikaturou soudů, zejména Nejvyššího správního soudu, vyřešen. Samozřejmě nelze podlehnout dojmu, že správní řád upravuje veřejnoprávní smlouvy zcela bezchybně. Osobně považuji za největší nedostatek úpravy veřejnoprávních smluv ustanovení § 162 správního řádu, kolem kterého se vede již řadu let odborná diskuze. De lege ferenda by toto ustanovení mělo být precizováno. Díky čemuž by došlo k odstranění sporu, jestli zmocnění ve zvláštním zákoně potřeba je či není. Některé menší nedostatky, kupříkladu povaha souhlasu podle ustanovení § 164 odst. 3 správního řádu, by se daly přehlédnout. Závěrem bych snad jen uvedl, že veřejnoprávní smlouvy jsou zcela jistě moderní formou veřejné správy, která napomáhá k samotnému rozvoji veřejné správy, jakož i k zapojování většího počtu soukromých subjektů do výkonu veřejné správy. Domnívám se, že úprava je i přes vytknuté nedostatky kvalitní, ale větší precizace některých ustanovení by vedla k nárůstu počtu veřejnoprávních smluv uzavíraných mezi osobami soukromého práva. Pro futuro by veřejnoprávní smlouvy mohly vést ke zvýšení efektivnosti veřejné správy, ale to by bylo možné pouze za podmínky, že by byly odstraněny mnohdy zbytečné překážky, které stanovil zákonodárce pro jednotlivé veřejnoprávní smlouvy ve zvláštních zákonech.
Závěr. 3) Kontrola plnění usnesení (USN-R3-1057/2016) Bere na vědomí
Závěr. Lze jednoznačně říci, že kolektivní smlouva představuje důležitý stabilizační prvek v pracovněprávních vztazích. Právní úpravou je dán rámec, ve kterém se mohou strany pohybovat, přičemž je jim zachována dostatečná smluvní volnost. Chráněni jsou především zaměstnanci, jejichž práva nesmí být kolektivní smlouvou zkracována. Právě kolektivní smlouva posiluje jejich postavení, které je vůči zaměstnavateli nerovné. Kolektivní smlouvy tak napomáhají k sociálnímu smíru a ekonomické rovnováze. A stejně tak odborové organizace, jakož to nejsilnější zástupce zaměstnanců, stírají nerovné postavení mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem. A to nejen z toho důvodu, že jsou to pouze ony, které mohou uzavírat kolektivní smlouvy. Jejich důležitost spočívá i v kontrole, kterou vykonávají nad zaměstnavatelem. Mám-li porovnat německou právní úpravu s českou, je to úkol nelehký. Oba národy prošly jiným historickým vývojem, který se podstatně odrazil i ve vývoji právním. Právě německé kolektivní právo má za sebou dlouhou historii. Jejich kolektivní pracovní právo se vyvíjelo po celá desetiletí, kdežto česká právní úprava kolektivního práva po dlouhá léta stagnovala. Lze tak říci, že německá právní úprava kolektivního práva je o něco více propracována, k čemuž jistě přispěla i judikatura Spolkového soudu. Za zmínku také jistě stojí pracovní soudy, které v Německu fungují k řešení pracovněprávních sporů, včetně těch kolektivních. Zaměstnanci sice mají možnost využít alternativních prostředků, avšak není-li jejich spor vyřešen, mají možnost obrátit se na specializovaný soud. Nabízí se tak úvaha de lege ferenda, zda i u nás by bylo vhodné tyto pracovní soudy zavést. Je nutné zamyslet se nad tím, kolik pracovních sporů ročně, je u nás řešeno. Příkladem budiž statistika: za rok 2018 bylo v České republice okresními a krajskými soudy pravomocně rozhodnuto přes 3200 pracovních sporů. Z toho se jednalo o 17 sporů dle zákona o kolektivním vyjednávání, které se týkaly určení nezákonnosti stávky či výluky. Dále se 312 sporů týkalo neplatnosti rozhodčí smlouvy či zrušení rozhodčího nálezu.175 V Německu bylo pracovními soudy za rok 2018 řešeno 420 000 pracovních sporů.176 Ačkoli má Německo osminásobně více obyvatel, není u nás v současnosti řešeno takové množství pracovních sporů, aby byla potřeba tyto specializované soudy zřídit. Mám-li zhodnotit současnou právní úpravu, je zajisté vhodné, i nadále zachovat velkou smluvní volnost co se obsahu kolektivních smluv týče. Je potřeba, aby si odborov...
Závěr. Cílem této práce bylo odpovědět na otázku, zda je současná právní úprava změny závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku dostačující pro potřeby praxe. S ohledem na všechna jednotlivá zjištění, k nimž autor dospěl v předešlém textu, se domnívá, že v souhrnu lze ust. § 222 ZZVZ, v němž je daná úprava primárně obsažena, považovat za sice ne bezchybné ale vesměs použitelné. Ačkoliv je například při bližším zkoumání na první pohled zřejmé, že se v předmětném ustanovení „bije“ snaha o respektování občanskoprávní terminologie s nutností občanskoprávní pojmy vykládat nezávisle na jejich běžném významu, aby byl v co nejvyšší míře naplněn účel řešené právní úpravy sledovaný evropskými zadávacími směrnicemi, nemá tato skutečnost vliv na praktickou aplikaci předmětného ustanovení. To však neznamená, že by nesrovnalosti vyplývající z tohoto konfliktu nemusely být zákonodárcem řešeny. Rozhodně by bývalo lepší v zájmu koherence celého právního řádu, aby konstrukce zvláště ust. § 222 odst. 1 ZZVZ respektovala jak vnitrostátní občanskoprávní terminologii, tak i účel řešené právní úpravy. Autor by proto doporučoval novelizaci daného ustanovení, které by mělo reflektovat i takové změny, které změnami závazku v občanskoprávním pojetí nejsou – příkladem je nerealizace práva na zaplacení smluvní pokuty zadavatelem. Současně by mělo být odstraněno nepříliš šťastné a nelogické navázání podstatné změny závazku na zadávací řízení. Návrh nového znění by přitom mohl vypadat následovně: Ačkoliv lze i tyto nedostatky překlenout výkladem, mohlo by ust. § 222 ZZVZ dle názoru autora lépe vyjasnit vztah se způsoby změny závazku, které vyplývají ze zákona a které zadavatel nemůže nijak ovlivnit. Určitým vodítkem pro zákonodárce by přitom mohly být již reflektované zákonné případy změny dodavatele. Samostatnou kapitolou je rovněž vztah řešené právní úpravy s podstatnou změnou okolností uvedenou v ust. § 1765 odst. 1 OZ a způsobem rozhodování soudu o změně závazku, který by bylo z hlediska právní jistoty adresátů rovněž vhodné ujasnit. Jako poměrně uspokojující shledává autor úpravu vyhrazených změn závazku, a stejně tak pozitivně hodnotí i úpravu generální klauzule změny závazku dle ust. § 222 odst. 3 ZZVZ, jejíž interpretační nejasnosti se v důsledku rozhodovací praxe ÚOHS a judikatury soudů pomalu vytrácejí, ačkoliv některé otázky stále vyřešeny nejsou (např. jaké rozšíření rozsahu plnění veřejné zakázky je významné). Autor je rovněž přesvědčen, že ačkoliv je výčet skutkových podstat generál...
Závěr. Prostřednictvím tohoto závěru by měly být zhodnoceny výsledky, ke kterým diplomová práce dospěla. Práce si přitom hned v úvodu zadala dva cíle, které se měla pokusit naplnit. Prvním byla analýza současného pojetí smluvní pokuty v českém právním prostředí a s tím související řešení některých sporných aspektů smluvní pokuty. Této problematice se věnuje celá část druhá, přičemž vlastní postoje k řešení dílčích problémů smluvní pokuty jsou předkládány postupně v rámci celé této části. Pro podporu uváděných názorů je často odkazováno na judikaturu Nejvyššího soudu ČR i na odborná vědecká pojednání. Mezi nejdůležitější dílčí problémy, kterým se tato práce v části první věnuje, by bylo možné zařadit téma zajišťované povinnosti. V rámci něho se elaborát přiklonil k závěru, že je možné zajistit i takovou povinnost, která není pro smlouvu vlastní. Smluvní pokuta tedy může postihnou i porušení zákonné povinnosti. Podmínkou ale je, že ujednání mezi stranami na tuto povinnost (alespoň konkludentně) odkáže. Na základě studia relevantní jurisprudence a judikatury byla v této práci také shledána jako přípustná nepeněžitá forma smluvní pokuty, přičemž taktéž bylo upozorněno na možné aplikační potíže spojené s touto formou pokuty. V rámci pojednání o vztahu mezi smluvní pokutou a smluvně modifikovanými úroky z prodlení byl mimo jiné sestaven výčet rozdílných právních důsledků při použití těchto institutů. Složitá právní otázka byla řešena také v podkapitole pojednávající o moderačním oprávnění soudu. Nejednotně je totiž u tohoto tématu nahlíženo na to, zda je možné aplikovat jakousi nepravou moderaci na vztahy občanskoprávní. Někteří autoři dovozují, že je možné shledat smluvní pokutu rozpornou s dobrými mravy nejen celkově, ale také pouze do určité výše, přičemž zbytek pokuty zůstává v platnosti. Diplomová práce se však od zmíněného názoru odvrací, jelikož by v důsledku něho došlo k porušení stěžejního principu soukromého práva, zásady autonomie vůle smluvních stran. K naplnění druhého z vymezených cílů slouží hned dvě části práce, úvodní obecná část a třetí část. Obecný exkurz do problematiky zajištění závazků pojednává o těch aspektech zajišťovacích nástrojů, které jsou pro všechny tyto instrumenty společné. Zabývá se přitom problematikou pojmu „zajištění závazků“, vzniku a zániku zajištění závazků, funkce zajištění závazků nebo otázkou subsidiárního a akcesorického charakteru zajišťovacích nástrojů. Pro úplnost obecného pojednání o zajištění je také zařazen stručný nást...
Závěr. Na základě provedených postupů a shromážděných důkazních informací podle našeho názoru jsou výnosy a náklady (příjmy a výdaje) zahrnuté v Upraveném výkazu zisku a ztráty, ve Výkazu o energetické náročnosti podniku a ve Výkazu Podniku ve vybraných odvětvích ve všech významných (materiálních) ohledech v souladu s požadavky Výzvy. [Datum zprávy auditora] (V případě auditorské společnosti) (Název auditorské společnosti) (Adresa sídla auditorské společnosti) (Evidenční číslo auditorské společnosti) (Jména statutárních auditorů, kteří byli auditorskou společností určeni jako odpovědní za provedení ověřovací zakázky jménem auditorské společnosti včetně jejich označení jako „statutární auditoři odpovědní za ověřovací zakázku, na jehož základě byla zpracována tato zpráva nezávislého auditora“) [Evidenční čísla statutárních auditorů] [Podpisy statutárních auditorů, kteří byli auditorskou společností určeni jako odpovědní za provedení ověřovací zakázky jménem auditorské společnosti] [V případě statutárního auditora:] [Jméno auditora] [Adresa sídla] [Evidenční číslo auditora] [Podpis auditora] Informace pro žadatele: Tuto Informaci o zpracování osobních údajů v rámci Programu podpory na zvýšené náklady na zemní plyn a elektřinu v důsledku mimořádně prudkého růstu jejich cen dle této Přílohy 7 ani souhlas s ní není nutné odesílat Správci. Tato příloha není součástí žádosti o vyplacení podpory, pouze informuje žadatele o způsobu, jakým jsou zpracována jeho osobní data.
Závěr. V práci jsem se snažil skrze historický vývoj uvést problematiku smlouvy o dílo a její význam. Vzhledem k zaměření na stavby jsem se také pokusil nastínit souvislosti a procesy ve vztahu ke stavbám, nemovitostem, realizacím staveb jako předmětu díla a objasnit pojmy jako je dílo, předmět díla, stavba, nemovitost, dočasná stavba či stavba movitá. V rámci informací z literatury, judikatury a také mé praxe jsem se pak zaměřoval na potřebné úkony a návaznosti v souvislosti s případnými vadami díla, jako je dostatečně specifikovaná smlouva, náležitosti smlouvy jako, strany, cena, předmět díla a eventuelně smluvní ujednání o tom, co strany považují za drobné vady. Dále jsem se také zaměřil na to, jakým způsobem se uskuteční předání díla se zvláštním důrazem na samotný akt předání, potažmo převzetí díla a na záznam o tomto předání formou předávacího protokolu. Závěrem této práce bych rád uvedl, že zákonná úprava smlouvy o dílo pro stavby má dle mého názoru drobné mezery, jejichž zacelení by usnadnilo celý proces přípravy smlouvy o dílo v podobě jasnějších pravidel. Vzhledem k četnosti těchto smluv, významu staveb a nákladům, které se s realizací takového díla pojí, bych si dokázal představit, že bude v zákoně konkrétněji upravena například lhůta pro vytknutí vad (například do 14 dní ode dne zjištění vady) a to zejména ve vztahu ke spotřebiteli. I když je každý případ posuzován jednotlivě, dokážu si představit situaci, kdy člověk neznalý stavebního prostředí (spotřebitel) není schopen během převzetí díla stavby rozklíčovat a vytknout všechny případné vady stavby. Na toto bude potřebovat stavbu prohlédnout vícekrát a optimálně s vícero nezávislými odborníky. Jistě by byl klidnější, měl – li by na vytknutí vad jasnou lhůtu (například 14dní) od předání stavby. Stejně tak bych se klonil ke konkrétnějšímu výčtu toho, co je považováno za drobné vady stavby. I když v tomto případě rozumím záměru, že každá stavba a každá strana smlouvy jsou jedinečné a je třeba situaci posuzovat zvláště. Nicméně následná zdlouhavost procesu určování může být kritická. Veškeré chybějící či proměnné aspekty smlouvy se samozřejmě dají ujednat stranami přímo ve smlouvě a tím eliminovat případné budoucí nejasnosti. Podívám – li se ale na to optikou běžného člověka, který si našetřil nějaké peníze, vezme si hypotéku a nechá si firmou postavit například rodinný dům, neví, jak o stavařině ani o tom, co raději do smlouvy dílo všechno přidat, vůbec nic, může mít problém. S tímto pak souvisí ustanov...
Závěr. Na základě této Metodiky bude CzechELib připravovat zadávací dokumentaci pro veřejné zakázky.