Obchodní zvyklosti pro inkasa. Tak, jako byly vydány Mezinárodní obchodní komorou Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy, byla Mezinárodní obchodní komorou pro tuto problematiku vydána Jednotná pravidla pro inkasa. Při provádění dokumentárních inkas (vývozních i dovozních) se obstaravatel inkasa řídí jednak občanským zákoníkem a jednak Jednotnými pravidly pro inkasa vydanými Mezinárodní obchodní komorou (MOK) v Paříži, platnými od 1. ledna 1979.130 Jednotná pravidla pro inkaso nejsou omezena ani na tuzemský ani na mezinárodní platební styk. Jednotná pravidla pro inkasa se vztahují na veškerá inkasa tak, jak jsou definována v článku 2 pravidel, jsou-li začleněna do inkasní instrukce uvedené v článku 4 pravidel. Pravidla jsou závazná pro všechny strany, pokud není jednoznačně stanoveno jinak nebo nejsou-li v rozporu s ustanoveními národních, státních nebo místních zákonů nebo předpisů, od nichž není možné jakýmkoli způsobem se odchýlit.131 Mezinárodní obchodní komora vydala inkasní pravidla poprvé v roce 1956 pod názvem „Jednotná pravidla pro inkaso obchodního dokumentu“. V roce 1967 byla tato pravidla revidována. Současná pravidla byla schválena v roce 1978 Radou Mezinárodní obchodní komory a byl přitom změněn jejich název na „Jednotná pravidla pro inkasa“.132 Jednotná pravidla rozlišují tzv. dokumentární inkaso133 a tzv. nedokumentární či hladké inkaso134. U dokumentárního inkasa se předkládají finanční dokumenty, jako jsou směnky, stvrzenky aj., které jsou doprovázeny obchodními dokumenty jako např. nákladními listy či fakturami. U hladkého inkasa se předkládají pouze finanční dokumenty bez dokumentů obchodních. 135 130 Uniform Rules for Collections, publikace MOK č. 522 z roku 1995 131 Xxxxx, X. Účet, jednorázový vklad, akreditiv a inkaso v občanském zákoníku, Xxxxxxx Kluwer, Praha 2015, str. 191 132 Xxxxx, X. Jednotná pravidla pro inkasa, Československá obchodní komora, Praha 1992, str. 5 133 Documentary collection
