Ochrana zůstavitele a fixace vůle Vzorová ustanovení

Ochrana zůstavitele a fixace vůle. Z předestřených účinků dědické smlouvy, fixující zejména vůli zůstavitele, je jasné, že dědická smlouva vyžaduje jistou pevnost vůle, předvídavost a rozvážnost zůstavitele. Právě zejména jeho projev vůle vtělený do dědické smlouvy postrádá jednostranné odvolatelnosti, až na zákonem vymezené případy; čelit tomuto následku částečně lze vhodně sjednanými výhradami – rozvazovacími podmínkami či smluvními důvody odstoupení od dědické smlouvy. Domnívám se, že zákonodárce klade na kvalitu, stálost vůle zůstavitele a jeho obezřetnost vysoké, až akademické požadavky, jejichž skutečné splnění však ve velké míře případů nelze reálně očekávat. Je tedy k posouzení, zda dědická smlouva volnost vůle zůstavitele ve svých faktických důsledcích spíše neomezuje.193 Mám za to, že pokud zákonodárce staví vůli zůstavitele do popředí před zájmy jiných osob,194 není zcela na místě ponechávat zůstaviteli zároveň možnost svazovat si ruce vlastním neuváženým právním jednáním s trvalými následky, nýbrž naopak, paradoxně, poskytnout vůli zůstavitele ochranu před sebou samotnou. A to zvlášť, pokud se jedná o právní institut, který z domácího právního řádu vymizel na více než šedesát let, a právní povědomí běžných právních subjektů o jeho obsahu není na vysoké úrovni. Za takových podmínek se institut dědické smlouvy může velmi snadno stát dvojsečnou