Právní úprava dle směrnice 2019/771. Jak bylo uvedeno v předchozí podkapitole, s účinností od 1. 1. 2022 byla směrnice 1999/44 nahrazena novou směrnicí 2019/771, která se použije na smlouvy uzavřené od tohoto data. Dle čl. 24 odst. 1 směrnice 2019/771 měly členské státy přijmout právní předpisy k provedení směrnice do 1. 7. 2021. Jak bylo výše uvedeno, český zákonodárce transponoval tuto směrnici až zákonem č. 374/2022 Sb. s platností od 7. 12. 2022 a s účinností od 6. 1. 2023, tedy s významným zpožděním. Zásadní změnou oproti dosavadní právní úpravě je režim úplné harmonizace podle čl. 4 směrnice 2019/771, členské státy tedy nemohou ponechat v platnosti nebo přijímat jakákoliv odchylná ustanovení od směrnice, pokud není stanoveno jinak. Dle srovnávací tabulky v příloze došlo z větší části k přečíslování zrušené směrnice, což se týká i výše popsaného článku 3. Lze tedy předpokládat, že výklad těchto ustanovení ze strany SDEU popsaný v předchozí podkapitole bude nadále použitelný. Směrnice 2019/771 nově „rozpor se smlouvou“ označuje jako „nesoulad“. Dle čl. 5 této směrnice je prodávající povinen spotřebiteli dodat zboží, které splňuje požadavky na soulad, tedy subjektivní a objektivní požadavky na soulad (zmíněné již v podkapitole 1.1. a nově transponované do občanského zákoníku). Za nesoulad zboží se dle čl. 8 této směrnice dále považuje nesoulad způsobený nesprávnou instalací, pokud byla provedena prodávajícím jako součást smlouvy, nebo pokud byla provedena spotřebitelem a nesprávná instalace byla způsobena nedostatkem v návodu poskytnutém prodávajícím (tedy obdoba v předchozí podkapitole zmíněné „IKEA clause“).
