Právní úprava dokumentárního akreditivu Vzorová ustanovení

Právní úprava dokumentárního akreditivu. Pro právní úpravu dokumentárního akreditivu jsou opět určující ustanovení obchodního zákoníku, a to §§ 689 – 690 ObZ. Vedle obchodního zákoníku existuje další pramen úpravy dokumentárního akreditivu, a to tzv. „Jednotná pravidla a zvyklosti pro dokumentární akreditivy“ (dále také „Jednotná pravidla a zvyklosti“), vydaná poprvé Mezinárodní obchodní komorou (dále také „MOK“, oficiální název zní „International Chamber of Commerce“ - ICC) na konferenci ve Vídni v roce 1933. Pravidla tedy nejsou použitelná pro všechny akreditivy, ale jen pro akreditivy dokumentární, tzn. takové, kde podmínkou plnění ze strany banky oprávněnému je předložení stanovených dokumentů oprávněným bance. Aktuální znění Jednotných pravidel bylo vydáno pod názvem UCP 600 (oficiální název zní: „ICC Uniform Customs and Practise for Documentary Credits - 2007 Revision - ICC Publication No. 600"126, a obsahuje zatím poslední úpravu Jednotných pravidel a zvyklostí. UCP 600 pokrývají jak základní problémy související s realizací transakce, tak i propojení jednotlivých smluvních vztahů v rámci ní vznikajících.127 Prvopočátky dokumentárních akreditivů sahají až do 15. či 16. století, do dnešní podoby se vyvinuly v průběhu 19. století v Anglii. Ačkoli se tedy používají již dlouhou dobu, k celosvětové unifikaci docházelo pomalu. Zpočátku se jednalo o pokusy vytvořit mezinárodní pravidla, a to asi ve 20. letech 20. století. Ve 30. letech vytvořila MOK již zmiňované „Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy“. Tato však nebyla bankami přijata tak, jak se očekávalo. Používala se především v kontinentální Evropě, u anglických bank se jejich užití neujalo. K očekávanému vlivu na bankovní praxi došlo až v 60. letech na základě revize z roku 1962, další revize poté následovaly. Stejně jako i jiné sjednocené dokumenty, i tato jednotná pravidla jsou mnohdy problematická co se jejich výkladu týče. Z tohoto důvodu vydává ICC stanoviska k interpretaci termínů tam obsažených. Současně, i když existují překlady pravidel, je anglická verze rozhodující.128