Právo rozhodování. Právem na rozhodování máme na mysli rozhodování o určitých záležitostech v případech stanovených zákonem. Odborová organizace sama rozhoduje o svém vzniku, vnitřním uspořádání, činnosti či majetku. Pravomoc rozhodovat o svých záležitostech vzniká odborové organizace na základě § 3025 ObčZ. Do 1. 1. 2014 tato pravomoc vyplývala ze zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.31 V minulosti měly odborové organizace v rámci rozhodování mnohem větší pravomoci. Do roku 1989 rozhodovaly v oblasti nemocenského pojištění či rozhodovaly pracovní spory. Po roce 1989 byla rozhodovací pravomoc omezena a nabyla spíše preventivního charakteru, který měl především zabránit škodám na zdraví. Odborová organizace rozhodovala v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci dle zákoníku práce, který ji svěřoval pravomoc požadovat, aby zaměstnavatel odstranil vady na strojích a zařízeních a také měla právo zakázat práci či práci přesčas v případech ohrožení zdraví či života. Tyto její pravomoci byly zrušeny nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 83/06 (č. 116/2008), jelikož dle ÚS výkon těchto pravomocí porušoval čl. 11 odst. 1 LZPS.
Právo rozhodování. Odborová organizace má právo používat při plnění svých práv experty a expertní organizace mimo rámec zaměstnanců. Zaměstnavatel je povinen nebránit jim v činnosti, pro kterou si je sjednal příslušný odborový orgán, pokud tato činnost není v rozporu s platnými předpisy, touto KS a oprávněnými zájmy zaměstnavatele.