Průběh smluvních vztahů. Zákon označuje smluvní strany smlouvy o úvěru jako věřitele, který je povinen na požádání dlužníka poskytnout peněžní prostředky a dlužníka, v jehož prospěch mají být peněžní prostředky poskytnuty. Mohlo by se tedy zjednodušeně zdát, že poskytovatel úvěru představuje věřitele a jeho příjemce dlužníka. Závazek z úvěrové smlouvy ovšem vzniká již jejím uzavřením a v první etapě příslušného závazku se ocitá v roli dlužníka osoba, která se zavázala peněžní prostředky ve prospěch druhého subjektu poskytnout, a to až do doby jejich přenechání příjemci úvěru. Nejprve se tedy subjekt poskytující úvěr nachází v pozici dlužníka, který má povinnost příslušnou úvěrovou částku poskytnout příjemci na jeho požádání. O poskytnutí úvěrové částky má žádat ve lhůtě, kterou si strany dohodly ve smlouvě. Vzhledem k tomu, že určení lhůty nepatří mezi podstatné části smlouvy budou se vyskytovat i případy, kdy smlouva takové ujednání neobsahuje. V takovém případě se uplatní ustanovení § 500 odst.1 ObchZ, které říká, že pokud není lhůta ve smlouvě stanovena, může dlužník nárok uplatnit, dokud poskytnutí úvěru některá strana nevypoví. V okamžiku, kdy oprávněný subjekt o vyplacení úvěrové sumy požádá, vzniká poskytovateli úvěru povinnost plnit v době stanovené v požadavku, jinak bez zbytečného odkladu.43 Až na základě tohoto plnění se dostává poskytovatel úvěru do pozice věřitele a naopak příjemce se stává dlužníkem.
