Úvodní poznámky. ● Účelem této metodiky je poskytnutí přehledu jednotlivých kroků při uveřejňování formulářů ve Věstníku veřejných zakázek (VVZ), včetně Žádosti o uveřejnění, ve vazbě na vyplňování jednotlivých polí. Praktický návod, jak postupovat při uveřejňování formulářů ve VVZ ve vazbě na legislativní požadavky, je pak obsažen v dokumentu Xxxxxxxx k vyhlášce o uveřejňování formulářů pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek a náležitostech profilu zadavatele, který je uveřejněn v sekci Nápověda a dokumentace na Webových stránkách VVZ. ● Tato metodika je rozdělena na část obsahující obecná pravidla pro všechny typy formulářů a specifické postupy pro jednotlivé typy formulářů. ● V případě porušení povinnosti dle platné legislativy formulář nemusí být systémem odmítnut, ale veškeré důsledky nesplnění těchto povinností ponese zadavatel. Za platnou legislativu se považují následující právní předpisy, na jejichž základě probíhá zadávací postup nebo (v případě předběžných oznámení) na jejichž základě zadávací postup probíhat bude: ○ zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v platném znění (dále jen „ZZVZ“), ○ vyhláška č. 345/2023 Sb., o uveřejňování formulářů pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek a náležitostech profilu zadavatele. ○ příslušná legislativa EU - Směrnice Evropského parlamentu a Rady, Nařízení Komise (EU), ● Povinnost vyplnění jednotlivých polí se ve formulářích mění v závislosti na již vyplněných hodnotách. U polí, jejichž vyplnění je v rámci daného formuláře povinné vždy, je vedle jejich názvu uvedena hvězdička. ● Přihlášenému uživateli s relevantním oprávněním pro viditelnost daného formuláře jsou v záhlaví detailu formuláře uvedeny následující základní údaje, které jsou mj. potřebné pro vytváření navazujících formulářů (viz kapitola ZALOŽENÍ FORMULÁŘE této metodiky): ● Každý formulář je rozdělen do několika sekcí, podsekcí a oddílů, které mohou být (zejm. v případě, kdy jsou opakovatelné) kromě názvu definovány i tzv. identifikátorem, uvedeným vedle názvu, např. ORG-0001: ● Pokud veřejná zakázka není rozdělena na části, vyplňuje se formulář tak, jako by veřejná zakázka měla právě jednu část. Pro přenesení již vyplněných údajů ze sekce Zadávací postup do sekce Část veřejné zakázky (zejm. v případě zakázek nerozdělených na části) je možno použít tlačítko Přenést údaje ze zadávacího postupu: ● Každé pole formuláře je kromě názvu definováno i tzv. identifikátorem, uvedeným vedle názvu v závorce, např. Úřední název/firma/jméno a příjmení ...
Úvodní poznámky. 1. Návrh rámcového rozhodnutí Rady o výměně informací podle zásady dostupnosti byl zaslán Komisí Evropskému inspektorovi ochrany údajů dopisem ze dne 12. října 2005. Evropský inspektor ochrany údajů tento dopis pova- žuje za žádost o konzultaci ze strany orgánů a institucí Společenství, stanovenou v čl. 28 odst. 2 nařízení č. 45/2001/ES. Podle Evropského inspektora ochrany údajů by mělo být toto stanovisko uvedeno v preambuli rámcového rozhodnutí.
2. Povahu tohoto stanoviska je třeba vnímat v souvislostech popsaných v části II. Jak je uvedeno v části II, není zdaleka zřejmé, že současný návrh – nebo přístup k dostupnosti tímto návrhem předpokládaný – povede v konečném důsledku k přijetí právního nástroje. Značný počet člen- ských států se zasazuje o jiné přístupy.
3. Je však zřejmé, že otázku dostupnosti informací při prosa- zování práva přes vnitřní hranice – nebo obecněji, výměnu těchto informací – členské státy zařazují mezi nejdůleži- tější body pořadu jednání jak v Radě tak mimo ni, jakož i v Evropském parlamentu.
4. Je rovněž zřejmé, že tato otázka je velmi podstatná z hlediska ochrany osobních údajů, což doloží i toto stano- visko. Evropský inspektor ochrany údajů připomíná, že tento návrh byl předložen Komisi v úzké spojitosti s návrhem rámcového rozhodnutí Rady o ochraně osob- ních údajů zpracovaných v rámci policejní a soudní spolu- práce v trestních věcech, jenž byl předmětem stanoviska Evropského inspektora ochrany údajů, předloženého dne 19. prosince 2005.
5. Evropský inspektor ochrany údajů využije této příležitosti k přednesení v tomto stanovisku některých obecných a základních hledisek o otázce výměny informací týkajících se prosazování práva a o přístupech k právní úpravě v této oblasti. Přednesením svého stanoviska Evropský inspektor ochrany údajů očekává, že budoucí diskuze o této otázce budou řádně zohledňovat rozměr ochrany údajů.
6. Evropský inspektor ochrany údajů bude k dispozici pro další konzultace v pozdější etapě, po příslušném projed- nání tohoto návrhu, jakož i dalších souvisejících návrhů, v rámci legislativního procesu.
Úvodní poznámky. Lisabonská smlouva představuje reakci představitelů členských zemí Evropské unie na nezbytnou potřebu reformy fungování Unie a zároveň reflexi neúspěšného pokusu o přijetí Xxxxxxx zakládající Ústavu pro Evropu. Otázka potřeby vytvoření nového smluvního textu byla řešena již v prosinci roku 2001, kdy bylo na zasedání Evropské rady v Laekenu přijato prohlášení, na základě které byl ustanoven speciální orgán pověřen vypracováním návrhu nového smluvního textu - Konvent o budoucnosti Evropy. Konvent dokončil práce na návrhu nové smlouvy v roce 2003. Tento text byl pak předložen Mezivládní konferenci, která vypracovala konečné znění Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu. Text této smlouvy byl slavnostně podepsán zástupci členských států v Římě 29. října 2004. Po podpisu byl zahájen ratifikační proces, který se však po negativních výsledcích referend ve Francii a Nizozemí v roce 2005 zastavil. Poté následovalo období reflexe neúspěchu návrhu Ústavní smlouvy a byly započaty práce na novém smluvním dokumentu. Text Lisabonské smlouvy byl vytvořen v druhé polovině roku 2007 a oficiálně podepsán dne 13. prosince 2007. Podpisem nejvyšších představitelů 27 členských států Unie byl odstartován proces ratifikace tohoto dokumentu. Xxxxxxx měla vstoupit v platnost od 1. ledna 2009, s ohledem na negativní výsledek referenda v Irsku v červnu 2008 však ratifikační proces dosud neskončil, možné schválení se předpokládá nejdříve v průběhu roku 2009. Z formálního hlediska se, na rozdíl od odmítnutého návrhu ústavní smlouvy, nejedná o text, jenž by nahrazoval dosavadní smlouvy a představoval tak formu rekodifikace primárního práva ES/EU. Naopak, jedná se o text, který se řadí do série posledních smluv a rovněž jako Amsterodamskou smlouvu nebo Smlouvu z Nice jej můžeme označit za novelizaci stávajícího smluvního rámce upravujícího činnost Společenství a Unie. Na úspěšném konci reformního procesu by dle návrhu Reformní smlouvy měla být existence Evropská unie a její činnost regulovaná dvojicí smluv, jimiž mají být novelizovaná Smlouva o Evropské unii (bude se jednat o text existující Maastrichtské smlouvy ve znění pozdějších smluvních úprav včetně Lisabonské smlouvy, dále SEU) a tzv. Smlouva o fungování Evropské unie (v tomto případě půjde o text římské Smlouvy o založení Evropského společenství ve znění pozdějších smluv včetně Lisabonské smlouvy, dále SFEU). Následující výčet nabízí přehled nejdůležitějších změn, které Lisabonská smlouva přináší.
a) Mezi koncepční změny patří:
b) M...
Úvodní poznámky. Lisabonská smlouva (dále jen LS) jako každá změna primárního práva vyžaduje ratifikaci ve všech členských státech EU, způsob ratifikace je přitom zcela v kompetenci členských států (čl. 48 SEU). V ČR připadaly v úvahu dvě varianty, buď referendem (čl. 10a Ústavy), nebo v Parlamentu (možnost prosté či kvalifikované většiny). Již v době podepsání LS panovala v českém politickém prostředí shoda, že LS by měla být schvalována parlamentní procedurou. V souladu s předchozí praxí (např. přístupová smlouva s Rumunskem a Bulharskem) byla LS kvalifikovaná jako smlouva podléhající čl. 10a Ústavy s předepsanou třípětinovou většinou v obou komorách. Projednání v Parlamentu započalo v lednu 2009, v Poslanecké sněmovně jako Sněmovní tisk č. 407 (V. volební období), v Senátu jako Senátní tisk 181 (6. funkční období). V průběhu projednávání návrhu ve výborech Senátu jeden z nich navrhl přezkum LS Ústavním soudem. 24. dubna se Senát usnesl, že podle § 71d odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, požádá Ústavní soud o přezkoumání určitých částí LS s ústavním pořádkem v rámci tzv. preventivního přezkumu ústavnosti mezinárodních smluv (čl. 87 odst. 2 Ústavy). Podání Senátu poukázal na šest konkrétních okruhů, které pokládal za „problematické“. Jednalo se o první podání dle čl. 87 odst. 2 Ústavy, zde je třeba upozornit, že se s ohledem na určité nejasnosti úpravy týkající se přezkumu ústavnosti mezinárodních smluv v Ústavě i zákoně o Ústavním soudu bylo mnoho otázek otevřených, zejména co se týče charakteristiky řízení a jeho možné výsledku. Ústavní soud se začal podáním mimo pořadí zabývat, určil soudce zpravodaje (Xxxxx Xxxxxxx) a vyzval ze zákona příslušné účastníky řízení o vyjádření. Ta nakonec byla zaslána prezidentem republiky, vládou ČR, Poslaneckou sněmovnou. O odborný názor byla požádána i příslušná univerzitní pracoviště. 25. listopadu 2008 se konala ústní část řízení, o den později vydal Ústavní soud dlouho očekávaný nález, podle kterého Xxxxxxx namítaná ustanovení LS nejsou v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Kromě toho soud vymezil další důležité prvky týkající se řízení dle čl. 87 odst. 2 Ústavy: - rámcem přezkumu není celá smlouva, ale Ústavní soud je vázán podáním navrhovatele, - Soud proto nevydává výrok o obecném souladu smlouvy, nevzniká překážka rei iudicatae, jiní oprávnění navrhovatelé tak mají možnost přijít s podáním týkajícího se jiných bodů smlouvy, - ustanovení smlouvy (i té podle čl. 10a Ústavy) nejsou přezkoumávána pouze pri...
Úvodní poznámky. Čínská vláda a čínští vyvážející výrobci zahrnutí do vzorku poskytli odpovědi na dotazník a souhlasili s inspekcemi na místě (12) za účelem ověření odpovědí.
Úvodní poznámky. Cílem této diplomové práce je seznámit se s problematikou smlouvy o úvěru a s otázkami souvisejícími s jejím zajištěním. Toto téma jsem si zvolila především z důvodu, že v posledních letech dochází k výraznému zvýšení počtu uzavřených úvěrových smluv. Domnívám se, že mezi hlavní důvody tohoto zvýšeného zájmu patří zejména skutečnost, že po roce 1989, kdy u nás došlo k otevření trhu, se občanům naskytla možnost získat věci, které byly předtím jen těžko dosažitelné. Je třeba mít také na paměti, že dnes již zrušený hospodářský zákoník upravoval ve svých ustanoveních poskytování úvěrů pouze v souvislosti se státními organizacemi, tedy nikoli jako dnešní obchodní zákoník, který reguluje poskytování úvěrů daleko širšímu okruhu subjektů. Tím se pro fyzické i právnické osoby otevřela možnost získat určité peněžní prostředky. Většina lidí by pochopitelně chtěla vlastnit nějakou nemovitost, zařídit si ji podle svých představ, poslat své děti na studia atd. To vše ovšem předpokládá nemalé finanční prostředky. Nabízí se tady v zásadě dvě možnosti. Buď si na danou věc naspořit vlastní peníze nebo si je půjčit a splácet úvěr. První z těchto variant ovšem znamená, zejména při pořizování dražších věcí, dlouholetý proces a mnohdy by ani nebylo možné na předmětnou věc ušetřit. Úvěry tedy skýtají mnohé výhody. Náleží k nim zejména skutečnost, že danou věc můžeme používat ihned. Proto se s úvěry setkáváme hojně např. v oblasti financování bydlení, kdy není možné koupi odkládat na dobu, až ušetříme dostatek peněz. Stejně tak v případě úvěrů na studium. Ani zde není možné nejprve šetřit a teprve poté studovat. Pokud jde o spotřební zboží je pochopitelné, že lidé jím chtějí být obklopeni dokud jsou mladí a nikoli čekat dlouhé roky až si budou moci dovolit utrácet naspořené peníze. Někteří lidé přitom ani nejsou schopni na nějakou věc našetřit, neboť nemají potřebnou disciplínu k tomu, aby se donutili spořit. Použití úvěru je pro ně jednodušší, protože potom už splácet musí. Obvykle si zřídí trvalý příkaz na splácení úvěru a zvyknou si na něj. I z pohledu obchodníků má koupě na úvěr mnoho výhod. Zákazník, který má možnost půjčit si peníze totiž kupuje více, než ten, kdo nemá přístup k úvěrům a nemá tedy na příslušnou věc peněžní prostředky. Některé úvěry jsou také velmi levné. Do této kategorie náleží především takové, které obsahují nějakou formu státní dotace. V současné době se hojně setkáváme s poskytováním úvěrů v souvislosti s podnikáním nebo investováním. Jsou to případy, ...
Úvodní poznámky. Podle článku 168 směrnice o DPH má osoba povinná k dani nárok na odpočet DPH, jsou-li zboží a služby použity pro účely jejích zdaněných plnění. Proto je nejprve nezbytné kvalifikovat činnosti dotčené v původním řízení ve vztahu k pojmu zdanitelného plnění.