Přínosy a nedostatky analyzované rozhodovací praxe. Výše analyzovaná rozhodnutí podle mého mínění nastínila poměrně kvalitní návod, jak postupovat při určování, jestli je určité riziko nesené dopravcem dostatečné pro učinění závěru, že má smlouva povahu koncese, kterou může veřejný orgán podle ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 194/2010 Sb. sjednat postupem dle uvedeného zákona. Vždy je třeba analyzovat, nakolik je pravděpodobné, že se určité riziko přenesené na dopravce materializuje. Uvedenou pravděpodobnost je nutné posuzovat dle okolností každého jednotlivého případu, přičemž vyjít bude možné zejména z dostupných údajů za předešlá období55 a dokumentů dopravní politiky vypracovaných příslušnými veřejnými orgány. I přes nepochybný přínos citované rozhodovací praxe a vysvětlení některých do té doby méně jasných konceptů však zůstávají nezodpovězené některé důležité otázky, které by dle mého názoru bylo důvodné vyjasnit de lege ferenda. Předně považuji za nevhodné, že různé orgány přezkumu používají různou terminologii, pokud jde o definování požadované míry rizika přeneseného na dopravce. Kupříkladu podle Úřadu pro ochranu pro ochranu hospodářské soutěže musí dojít k přenosu „podstatné části rizik“, dle Soudního dvora Evropské unie je nezbytné, aby zadavatel přenesl na dopravce provozní riziko „přinejmenším ve významném rozsahu“, dle Krajského soudu v Brně musí být přenos rizika na dodavatele „reálný“ a dle Nejvyššího správního soudu by riziko mělo být na dopravce přeneseno „v dostatečném rozsahu“. Sám zákon č. 194/2010 Sb. v ustanovení § 21 odst. 1 písm. c) přitom hovoří o tom, že kompenzace obchodní riziko dopravce „nevylučuje“. Dle mého názoru není zřejmé, zda jednotlivé orgány požadují odlišnou míru přenosu rizika na dopravce, nebo jestli jen užívají různá označení pro totéž. Jestliže by se skutečně mělo jednat o stejný standard, domnívám se, že by bylo vhodné terminologii používanou k definování požadované míry rizika sjednotit. Dostupná rozhodnutí dále dle mého mínění nedávají dostatečný návod k vyhodnocení, jaká míra pravděpodobnosti je nebo naopak není potřebná k naplnění definičního znaku koncese. Absence metodologie, která by umožňovala systematicky vyhodnotit riziko nesené dopravcem je kritizována rovněž v odborné literatuře.56 I hrozbu, která se může materializovat
