Common use of Rozhodnutí Clause in Contracts

Rozhodnutí. (anglicky decisions) jsou přímo závazná, ale pouze pro subjekty v něm uvedené – např. jednotlivé členské státy či jednotlivé ekonomické subjekty. 1 Konsolidovaná verze Smlouvy o fungování Evropské unie ve znění Lisabonské smlouvy xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxxx/00/00000-xxxxxxxxx_xx.xxx Je vždy třeba posoudit, zda se jedná o dočasné a příležitostné poskytování služeb v jiné členské zemi EU, nebo zda je nutné se v druhém státě usadit, tzn. založit si tam podnik či živnost. Jedná se o poměrně složitý problém, neboť neexistuje jednoduchá a obecně závazná definice pojmů dočasnosti a příležitostnosti Při posuzování jednotlivých případů se vychází z rozsudků (judikátů) Soudního dvora EU. Do úvahy se bere především doba trvání, pravidelnost, četnost a nepřetržitost poskytování služeb. Také lze říci, že pokud firma (nebo osoba samostatně výdělečně činná - OSVČ) má v hostitelské zemi stálé místo pro podnikání, pomocí něhož získává zákazníky z této hostitelské země, znamená to, že je začleněna do hospodářství hostitelské země a musí si tam založit podnik či živnost. Nezbytnou podmínkou je, aby přeshraničně poskytovaná služba byla prováděna i v zemi původu. Mezi typické příklady přeshraničního poskytování služeb lze zařadit např. stavební činnosti (byť by trvaly i několik let), dodávku softwarových či poradenských služeb. Naproti tomu je nepřípustné poskytovat přeshraničně službu v jiné zemi EU pravidelně a dlouhodobě – tedy např. vždy jeden den v týdnu či jeden týden v měsíci. Také služby, jejichž poskytování je vázáno na určité místo (např. provozování restaurace, hotelu, kadeřnického salónu), nelze obecně poskytovat přeshraničně. Přeshraničně lze poskytovat služby dvěma způsoby: 1. Firma – zaměstnavatel - získá v jiné členské zemi EU zakázku, aby tuto zakázku mohla uskutečnit, vyšle tam své zaměstnance. Zaměstnanci zůstávají po celou dobu vyslání v pracovním poměru u vysílajícího zaměstnavatele. Po skončení vyslání samozřejmě nadále pokračuje zaměstnání u tohoto zaměstnavatele. V tomto případě se jedná o vysílání pracovníků v rámci přeshraničního poskytování služeb. 2. Osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) či osoba vykonávající svobodná povolání získá zakázku v jiném členském státě EU. Zakázku sama provede a poté se vrací do své země původu, jedná se o přeshraniční poskytování služeb. ■Pozn.: Pokud má OSVČ zaměstnance, kteří poskytují v jiné zemí služby, jde o vysílání pracovníků. Rozhodující je, že zaměstnance vysílá zaměstnavatel, což může být jak právnická, tak fyzická osoba.■ Na každou z těchto možností se vztahují poněkud odlišné podmínky, jež budou vysvětleny v následujících částech. Krátké shrnutí Přeshraničně – tzn. bez usazení v druhé členské zemi - lze poskytovat služby pouze dočasně a příležitostně a pouze v oboru, který je vykonáván i v zemi původu. Při trvalém či periodickém poskytování služeb v jiné zemi je nutné založit tam podnik či živnost.

Rozhodnutí. (anglicky decisions) jsou přímo závazná, ale pouze pro subjekty v něm nich uvedené – např. jednotlivé členské státy či jednotlivé ekonomické subjekty. 1 Konsolidovaná verze Smlouvy o fungování Evropské unie ve znění Lisabonské smlouvy xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxxx/00/00000-xxxxxxxxx_xx.xxx • Volný pohyb služeb spočívá v právu podnikatele či firmy z jednoho členského státu EU dočasně a příležitostně poskytovat služby na území druhého – hostitelského - členského státu, aniž by se v hostitelské členské zemi EU musel usadit. Právní rámec: články 56 – 62 Smlouvy o fungování EU. Je vždy třeba posoudit, zda se jedná o dočasné a příležitostné poskytování služeb v jiné členské zemi EU, nebo zda je nutné se v druhém státě usadit, tzn. založit si tam podnik či živnost. Jedná se o poměrně složitý problém, neboť neexistuje jednoduchá a obecně závazná definice pojmů dočasnosti a příležitostnosti příležitostnosti. Při posuzování jednotlivých případů se vychází z rozsudků (judikátů) Soudního dvora EU. Do úvahy se bere především doba trvání, pravidelnost, četnost a nepřetržitost poskytování služeb. Také lze říci, že pokud firma (nebo osoba samostatně výdělečně činná - OSVČ) má v hostitelské zemi stálé místo pro podnikání, pomocí něhož získává zákazníky z této hostitelské země, znamená to, že je začleněna do hospodářství hostitelské země a musí si tam založit podnik či živnost. Nezbytnou podmínkou je, aby přeshraničně poskytovaná služba byla prováděna i v zemi původupůvodu (blíže viz Kapitola 7.1.1 Příručky k provedení Směrnice o službách2). Mezi typické příklady přeshraničního poskytování služeb lze zařadit např. stavební činnosti (byť by trvaly i několik let), dodávku softwarových či poradenských služeb. Naproti tomu je nepřípustné poskytovat přeshraničně službu v jiné zemi EU pravidelně a dlouhodobě – tedy např. vždy jeden den v týdnu či jeden týden v měsíci. Také služby, jejichž poskytování je vázáno na určité místo (např. provozování restaurace, hotelu, kadeřnického salónu), nelze obecně poskytovat přeshraničně. Přeshraničně lze poskytovat služby dvěma způsoby: 1. Firma – zaměstnavatel - získá v jiné členské zemi EU zakázku, aby tuto zakázku mohla uskutečnit, vyšle tam své zaměstnance. Zaměstnanci zůstávají po celou dobu vyslání v pracovním poměru u vysílajícího zaměstnavatele. Po skončení vyslání samozřejmě nadále pokračuje zaměstnání u tohoto zaměstnavatele. V tomto případě se jedná o vysílání pracovníků v rámci přeshraničního poskytování služeb. 2. Osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) či osoba vykonávající svobodná povolání získá zakázku v jiném členském státě EU. Zakázku sama provede a poté se vrací do své země původu, jedná se o přeshraniční poskytování služeb. ■Pozn.: Pokud má OSVČ zaměstnance, kteří poskytují v jiné zemí služby, jde o vysílání pracovníků. Rozhodující je, že zaměstnance vysílá zaměstnavatel, což může být jak právnická, tak fyzická osoba.■ Na každou z těchto možností se vztahují poněkud odlišné podmínky, jež budou vysvětleny v následujících částech. Krátké shrnutí Přeshraničně – tzn. bez usazení v druhé členské zemi - lze 2 Příručka k povedení Směrnice o službách xxxxx://xxxxxxxxxxxx.xxxxxx.xx/xx/xxxxxxxxxxx-xxxxxx/- poskytovat služby pouze dočasně a příležitostně a pouze v oboru, který je legálně vykonáván i v zemi původu. Při trvalém či periodickém poskytování služeb v jiné zemi je nutné založit tam podnik či živnost.

Rozhodnutí. (anglicky decisions) jsou přímo závazná, ale pouze pro subjekty v něm nich uvedené – např. jednotlivé členské státy či jednotlivé ekonomické subjekty. 1 Konsolidovaná verze Smlouvy o fungování Evropské unie ve znění Lisabonské smlouvy xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxxx/00/00000-xxxxxxxxx_xx.xxx • Volný pohyb služeb spočívá v právu podnikatele či firmy z jednoho členského státu EU dočasně a příležitostně poskytovat služby na území druhého – hostitelského - členského státu, aniž by se v hostitelské členské zemi EU musel usadit. Právní rámec: články 56 – 62 Smlouvy o fungování EU. Je vždy třeba posoudit, zda se jedná o dočasné a příležitostné poskytování služeb v jiné členské zemi EU, nebo zda je nutné se v druhém státě usadit, tzn. založit si tam podnik či živnost. Jedná se o poměrně složitý problém, neboť neexistuje jednoduchá a obecně závazná definice pojmů dočasnosti a příležitostnosti příležitostnosti. Při posuzování jednotlivých případů se vychází z rozsudků (judikátů) Soudního dvora EU. Do úvahy se bere především doba trvání, pravidelnost, četnost a nepřetržitost poskytování služeb. Také lze říci, že pokud firma (nebo osoba samostatně výdělečně činná - OSVČ) má v hostitelské zemi stálé místo pro podnikání, pomocí něhož získává zákazníky z této hostitelské země, znamená to, že je začleněna do hospodářství hostitelské země a musí si tam založit podnik či živnost. Nezbytnou podmínkou je, aby přeshraničně poskytovaná služba byla prováděna i v zemi původupůvodu (blíže viz Kapitola 7.1.1 Příručky k provedení Směrnice o službách2). Mezi typické příklady přeshraničního poskytování služeb lze zařadit např. stavební činnosti (byť by trvaly i několik let), dodávku softwarových či poradenských služeb. Naproti tomu je nepřípustné poskytovat přeshraničně službu v jiné zemi EU pravidelně a dlouhodobě – tedy např. vždy jeden den v týdnu či jeden týden v měsíci. Také služby, jejichž poskytování je vázáno na určité místo (např. provozování restaurace, hotelu, kadeřnického salónu), nelze obecně poskytovat přeshraničně. Přeshraničně lze poskytovat služby dvěma způsoby: 1. Firma – zaměstnavatel - získá v jiné členské zemi EU zakázku, aby tuto zakázku mohla uskutečnit, vyšle tam své zaměstnance. Zaměstnanci zůstávají po celou dobu vyslání v pracovním poměru u vysílajícího zaměstnavatele. Po skončení vyslání samozřejmě nadále pokračuje zaměstnání u tohoto zaměstnavatele. V tomto případě se jedná o vysílání pracovníků v rámci přeshraničního poskytování služeb. 2. Osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) či osoba vykonávající svobodná povolání získá zakázku v jiném členském státě EU. Zakázku sama provede a poté se vrací do své země původu, jedná se o přeshraniční poskytování služeb. ■Pozn.: Pokud má OSVČ zaměstnance, kteří poskytují v jiné zemí služby, jde o vysílání pracovníků. Rozhodující je, že zaměstnance vysílá zaměstnavatel, což může být jak právnická, tak fyzická osoba.■ Na každou z těchto možností se vztahují poněkud odlišné podmínky, jež budou vysvětleny v následujících částech. 2 Příručka k povedení Směrnice o službách xxxxx://xxxxxxxxxxxx.xxxxxx.xx/xx/xxxxxxxxxxx-xxxxxx/- Krátké shrnutí Přeshraničně – tzn. bez usazení v druhé členské zemi - lze poskytovat služby pouze dočasně a příležitostně a pouze v oboru, který je legálně vykonáván i v zemi původu. Při trvalém či periodickém poskytování služeb v jiné zemi je nutné založit tam podnik či živnost.