Slabší smluvní strana. Pojem „slabší smluvní strana“ je pojmem nadřazeným pojmům, které označují (kupodivu) slabší smluvní strany- a spotřebitel je z podřazených pojmů tím kontrahentem, který je širokou veřejností jako takový nejčastěji vnímán; není však jediným zástupcem- slabší smluvní stranou je též například nezletilé dítě, nesvéprávná osoba nebo také dospělá svéprávná osoba v tíživé životní situaci147. Dle mého názoru lze intuitivně odlišit v závazkových vztazích slabší smluvní stranu od silnější (jsou-li), ale definice pojmu samotného je již obtížnější, navíc v situaci, kdy v platném a účinném právu neexistuje jeho pozitivní úprava148. Xxxxxxxxx Xxxxxx se zamýšlí nad kritérii, která by mohla sloužit k určení toho, který je slabší smluvní stranou, a to situace, kdy je svobodná vůle jednoho účastníka smlouvy zcela nebo z části podlomena, dalším kritériem je zázemí účastníka smlouvy (konkrétně majetkové, hospodářské, mocensky-politické a další), třetím pak okolnost, zda jedna ze stran je profesionál a druhá nikoli, a konečně pak případ, kdy má strana méně možností. Zoulík považuje kritéria z různých důvodů za nevyhovující (nevhodnost, 147 Srovnej Xxxxx, Xxxxx: „Reforma soukromého práva aktuálně: Do Evropy!“. in Právní rozhledy, 2008, číslo 12, pozn. 4.
