Ochrana spotřebitele v České republice. Kapitolu o ochraně spotřebitele bych chtěla zahájit nikoli rozborem, JAK je v České republice koncipována tato ochrana, ale PROČ a před kým je třeba vlastně spotřebitele chránit. Spotřebitel je účastníkem kontraktu s druhou stranou, dodavatelem nebo lépe řečeno profesionálem ve svém oboru (a není-li dodavatel profesionálem, je za něj alespoň pokládán), který má znalosti ohledně marketingu, svého zboží, v rámci svého oboru má i lepší právní povědomí, de facto má i lepší ekonomické postavení. Dodavatel je v soutěži s ostatními dodavateli, přičemž cílem této jejich hry není získat co nejvíce spokojených spotřebitelů, ale vydělat- což může spolu souviset, ale nemusí. Z této hry spotřebitel může, ale nemusí profitovat. Spotřebitel je ve většině případů plně odkázán na podmínky, které stanoví dodavatel- a to ohledně ceny zboží či služby, kvality, ale i podmínek, za kterých je smlouva uzavírána. Jedinou jeho obranou je pouze volba, zda daný smluvní závazek přijme, nebo ne; ale i to pouze za předpokladů, že může vstoupit do smluvního vztahu s jiným dodavatelem, neboť jinak je nucen uzavřít spotřebitelskou smlouvu s jedním jediným konkrétním dodavatelem, který je pak zcela „pánem situace“. Pokud spotřebitel nebude účinně chráněn před takovými praktikami dodavatelů, které jej mohou poškodit, a to z jakéhokoli hlediska- z hlediska zdraví, ekonomie či z hlediska životního prostředí, bude tak poškozen nejen spotřebitel sám, ale dojde tak i k porušování práv garantovaných ústavním právem České republiky- právo na zdraví, právo na kvalitní životní prostředí, právo vlastnit majetek. Ústavní právo podnikatelů131, právo podnikat (respektive vykonávat toto právo), není nedotknutelné a neomezitelné, musí být prováděno za zákonem stanovených podmínek a nesmí být vykonáváno na úkor zdraví a majetku občanů nebo na úkor životního prostředí132. V rámci Evropské Unie existuje snaha o harmonizaci práva ochrany spotřebitele, avšak zatím stále ještě nedošlo k úplnému sladění národních legislativ v této oblasti a můžeme se setkat s mnoha různými variantami, které mají zabezpečit co nejvyšší míru ochrany spotřebitele v jednotlivých členských státech. Co mají státy společné, je „roztříštění“ právní úpravy do sféry práva soukromého i veřejného, založenou na sankcích a soudním řízení133, přičemž základní rozdíl mezi soukromoprávní a veřejnoprávní ochranou spotřebitele lze spatřovat v charakteru ochrany- zatímco soukromoprávní ochrana je ochranou převážně následnou, když směřuje k nápravě p...
