Soudní adaptace obecně. Posledním opatřením řešeným v této práci, kterým objektivní právo reaguje na neúplnost (dlouhodobých) smluv, je adaptace závazku soudem. Očividně je to opatření nejkontroverznější, a to z celé řady důvodů, kterou rozumně nelze vyčerpat. Následující text se zaměřuje na dva z nich. Především, pokud právo ukládá soudům kreativně vstupovat do závazků, tlačí je do role, na kterou nejsou nutně připraveny. Východiskem je poznání, že soudcům chybí znalosti, zdroje a informace, které by jim umožnily sepsat lepší smlouvu, než jakou by si mezi sebou ujednaly strany, které jsou koneckonců nejlepšími správci svých záležitostí.188 Ve prospěch soudní adaptace se argumentuje tím, že soud, který posuzuje závazek až poté, co vlivem mimořádných událostí došlo ke zhroucení jeho počáteční rovnováhy, disponuje informacemi, které strany při kontraktaci neznaly a – vzhledem k požadavku na nepředvídatelnost, kterou je soudní ingerence podmíněna – ani nemohly znát.189 Nicméně možnost renegociace tuto informační výhodu soudu oproti stranám neutralizuje: možnost „být generály po bitvě“ mají přece i samotní účastníci smluvního poměru. Selhání vyjednávání o obnovení smlouvy by pak logicky odůvodňovalo soudní zásah jen v případech, kdy by renegociace nedospěla ke zdárnému konci vinou flagrantního oportunismu jedné ze stran s tím, že vstup soudu by se v takovém případě nutně omezoval jen a pouze na sankcionování nespolupracujícího účastníka. Ovšem vzhledem k tomu, že kontext dlouhodobého závazku je bahnitou deltou a soud je nucen pracovat s neurčitými informacemi, je takový závěr prakticky za všech okolností nejistý. Soud například nemusí mít možnost rozklíčovat, jakých rizik se jednotlivé strany ujaly a jaký ústupek si za to vymohly u protistrany. Pokud mezi stranami volně neproudí všechny obligačně relevantní informace, může soud nesprávně za kooperativní považovat i jednání, kterým nepostižená strana ve skutečnosti brání dosažení rozumné dohody.190 Nalezení počáteční rovnováhy může být stejně obtížné jako její obnovování. Cílem soudního vymáhání by tak – alespoň z tohoto pohledu – mělo být buď určení, že nastalá změna poměrů je natolik zásadní, že strany staví do pozice, se kterou při kontraktaci nemohly počítat, a smlouvu tedy zrušit a případně rozhodnout o náhradě škody, jsou-li proto dány předpoklady, nebo naopak konstatování, že posun ve smluvní rovnováze není natolik výrazný, aby se vymykal původním (široce pojatým) záměrům stran, a smlouvu vymáhat tak, jak byla sepsána.191 Pokud...
