Common use of Tamtéž Clause in Contracts

Tamtéž. Na právní jednání se hledí prvotně jako na platné, než jako na neplatné jak stanovuje § 574, tedy dokud nebude zjištěno, že je vadné a tím neplatné, nebo prohlášeno za neplatné. Náležitosti právního jednání, které jsou zákonem vyžadovány nebo umožněny vyžadovat či jiné náležitosti, mohou mít za následek neplatnost právního jednání, pokud jsou vadné (§ 580 a násl.).189 Neplatnost může být relativní nebo absolutní. Relativní neplatnost je stanovena na ochranu určité (oprávněné) osoby, a ta tuto neplatnosti musí uplatnit (namítnout) u soudu, aby vůbec mohlo být prohlášeno, že právní jednání je neplatné, a dokud není autoritativně stanoveno, že je právní jednání neplatné, platí fikce platného právního jednání. Neplatnost absolutní je stanovená na obecnou ochranu, resp. veřejnosti či společnosti, k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu a jeho rozhodnutí o neplatnosti má pouze deklaratorní účinky, tedy, že pouze ověří skutečnost, že je právní jednání neplatné. Absolutní neplatnost nastává bez dalšího, tedy okamžikem naplnění § 588.190 Právní jednání lze podobně jako závazek či smlouvu teoretiky rozdělit na jednotlivé náležitosti, některé dělení se ze své povahy kryje s dělením závazku a smlouvy, proto jsou uvedeny pouze odkazy na konkrétní kapitoly, některé dělení bude v následujících kapitolách jednotlivě rozebráno. Právní jednání lze dělit podle subjektů (kap. č. 3.1), kauzy, dále na synallagmatické a asynallagmatické (kap. č. 2.3.1), na úplatné, bezúplatné a smíšené nebo nominatní a inominátní (kap. č. 2.5), formální a neformální, neformální je právní jednání, které nemá zákonem či ujednáním stran určenou formu (kap. č. 3.5), právní jednání mezi živými a pro případ své smrti. Pro další podkapitoly má význam dělení právního jednání na adresovaná (adresná) a neadresovaná (neadresná) právní jednání. Adresovaná právní jednání v našem právním řádu jsou ta, která jsou určena jiné osobě (adresátu, jiným adresátům), jejich účinnost nastává dojitím adresátovi (pokud z projevu nevyplývá něco jiného), dojitím se chápe to, že projev vůle jednající osoby se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl objektivní možnost se s projevem vůle seznámit. Dojití je upraveno pod oddílem nazvaným právní jednání vůči nepřítomné osobě, ale vztahuje se na všechna právní jednání s více osobami či stranami a je upraveno v § 570 OZ, jež stanovuje, že toto jednání působí (je účinné a může působit právní následky) od okamžiku, kdy adresátovi projev vůle dojde. Neadresované právní jednání nemají žádného adresáta a jsou perfektní (účinná), tedy mohou působit právní následky, jakmile jsou učiněna.191 K adresnému právnímu jednání více v kapitole 3.3.1.

Tamtéž. Na právní jednání se hledí prvotně X. Xxxxxxxx ve své publikaci66 veřejnoprávní smlouvy charakterizuje v užším67 slova smyslu jako na platné„dvoustranné nebo vícestranné správní úkony, než jako na neplatné jak stanovuje které zakládají, mění nebo ruší vztahy správního práva. Prostřednictvím veřejnoprávních smluv může v mezích zákona docházet k přesunům působnosti a pravomoci subjektů veřejné správy nebo k úpravě způsobu jejich výkonu – plnění úkolů veřejné správy.“ Podle X. Průchy68 tento institut představuje atypickou formu realizace veřejné správy, kterého nutně přistupuje prvek vertikality v příslušných správně právních vztazích. Legální definici veřejnoprávních smluv můžeme nalézt v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dle ustanovení § 574159 odst. 1, tedy dokud nebude zjištěnotohoto zákona, veřejnoprávní smlouvy představují „dvoustranné či vícestranné úkony, které zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva.“ „Tuto legální definici lze vyjádřit také slovy, že je vadné jde o právní skutečnost, která zakládá, mění nebo ruší veřejnoprávní (správněprávní) vztah, jehož obsahem jsou vzájemná subjektivní práva a tím neplatné, nebo prohlášeno za neplatné. Náležitosti právního jednání, které jsou zákonem vyžadovány nebo umožněny vyžadovat či jiné náležitosti, mohou mít za následek neplatnost právního jednání, pokud jsou vadné (§ 580 veřejné subjektivní povinnosti dvou a násl.).189 Neplatnost může být relativní nebo absolutní. Relativní neplatnost je stanovena na ochranu určité (oprávněné) osoby, a ta tuto neplatnosti musí uplatnit (namítnout) u soudu, aby vůbec mohlo být prohlášenovíce stran tohoto vztahu.“69 Z již samotné úpravy obsažené ve správním řádu vyplývá, že právní jednání veřejnoprávní smlouvy nemusí vždy směřovat na subjektivní veřejná práva či povinnosti, ale mohou souviset s výkonem veřejné správy.70 Správní řád dále v § 159 odst. 2 – 4, upravuje obsahové vymezení veřejnoprávních smluv, podle kterého: • veřejnoprávní smlouva nesmí být v rozporu s právními předpisy (contra legem) a je neplatnéani obcházet (in fraudem legis) a musí být v souladu s veřejným zájmem, a dokud není autoritativně stanoveno, že je právní jednání neplatné, platí fikce platného právního jednání. Neplatnost absolutní je stanovená na obecnou ochranu, resp. veřejnosti či společnosti, k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu a jeho rozhodnutí o neplatnosti má pouze deklaratorní účinky, tedy, že pouze ověří skutečnost, že je právní jednání neplatné. Absolutní neplatnost nastává bez dalšího, tedy okamžikem naplnění § 588.190 Právní jednání lze podobně jako závazek či smlouvu teoretiky rozdělit na jednotlivé náležitosti, některé dělení se ze své povahy kryje s dělením závazku a • uzavření takové smlouvy, proto jsou uvedeny pouze odkazy na konkrétní kapitolynesmí snižovat důvěryhodnost veřejné správy, některé dělení bude v následujících kapitolách jednotlivě rozebránomusí být účelné a povinností správního orgánu, je při jejím uzavírání mít jako primární cíl plnění úkolů veřejné správy, • veřejnoprávní smlouvy se posuzují podle svého skutečného obsahu (musí obsahovat náležitosti stanovené právním předpisem (viz dále).71 66 XXXXXXXX, Xxxxx. Právní jednání lze dělit podle subjektů Správní právo: obecná část. 9. vydání. V Praze: X.X. Xxxx, 2016. Academia iuris (kap. č. 3.1C.H. Xxxx), kauzy, dále na synallagmatické a asynallagmatické (kaps. 167. č. 2.3.1), na úplatné, bezúplatné a smíšené nebo nominatní a inominátní (kap. č. 2.5), formální a neformální, neformální je právní jednání, které nemá zákonem či ujednáním stran určenou formu (kap. č. 3.5), právní jednání mezi živými a pro případ své smrti. Pro další podkapitoly má význam dělení právního jednání na adresovaná (adresná) a neadresovaná (neadresná) právní jednání. Adresovaná právní jednání v našem právním řádu jsou ta, která jsou určena jiné osobě (adresátu, jiným adresátům), jejich účinnost nastává dojitím adresátovi (pokud z projevu nevyplývá něco jiného), dojitím se chápe to, že projev vůle jednající osoby se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl objektivní možnost se s projevem vůle seznámit. Dojití je upraveno pod oddílem nazvaným právní jednání vůči nepřítomné osobě, ale vztahuje se na všechna právní jednání s více osobami či stranami a je upraveno v § 570 OZ, jež stanovuje, že toto jednání působí (je účinné a může působit právní následky) od okamžiku, kdy adresátovi projev vůle dojde. Neadresované právní jednání nemají žádného adresáta a jsou perfektní (účinná), tedy mohou působit právní následky, jakmile jsou učiněna.191 K adresnému právnímu jednání více v kapitole 3.3.1ISBN 978-80-7400-624-1.

Tamtéž. Na právní jednání Toto pojetí, považující za zaniklé všechny dosud nesplněné závazky ze smlouvy, je plně v souladu s již výše uvedeným ustanovením DCFR, část III. – 3:509, které stanoví, že účinností odstoupení od smlouvy zanikají nesplněné závazky nebo příslušné části nesplněných závazků stran smlouvy. Ve výkladu k tomuto ustanovení se dále uvádí, že „obecně je účelem odstoupení od smlouvy způsobit zánik dlužníkova nesplněného závazku, který dal vzniknout právu od smlouvy odstoupit (…) Závazek se pro tyto účely považuje za „nesplněný“, když nebyl splněn úplně, bez ohledu na jeho splatnost.“ Tato argumentace dává z praktických důvodů smysl, protože, jak bude uvedeno dále, stranám po odstoupení od smlouvy stejně vzniká povinnost vrátit si vzájemná plnění. DCFR označuje zánik pouze nesplněných závazků za prospektivní účinek odstoupení od smlouvy a vylučuje účinek retrospektivní. V jeho výkladu se podává, že ustanovení o vrácení obdržených plnění druhou stranou nejsou výjimkou z pravidla prospektivního účinku a nezakládají se na žádné fikci, že smlouva nebo smluvní vztah neexistoval. Tyto ustanovení ukládají nové povinnosti pro vyrovnání ekonomické nerovnováhy, jež je výsledkem odstoupení. Odstoupením od obchodní smlouvy stranou, která plnění poskytla, ale protiplnění neobdržela, tedy nastává nerovnovážná situace, kterou je nutno vypořádat. Tady je ale nutno upozornit, že v obchodněprávních vztazích se ustanovení občanského zákoníku (dále i jen „ObčZ“) o bezdůvodném obohacení přímo na daný stav nepoužijí. Nejde tudíž o vrácení plnění z důvodu, který odpadl, jak stanoví § 451 odst. 2 ObčZ. To potvrzuje i Nejvyšší soud v již výše zmiňovaném rozhodnutí: „Právo na vrácení poskytnutého plnění se opírá o ust. § 351 odst. 2 obch. zák., podle něhož strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, je povinna toto plnění vrátit (event. se vyrovnat) a nelze aplikovat ust. § 451 odst. 2 obč. zák.“8 Co se již splněných povinností týče, domnívám se, že na plnění poskytnutá před účinky odstoupení se hledí prvotně jako na platnéplnění po právu. To samé dle mého názoru vyplývá i ze zákazu retrospektivního účinku zmiňovaného v DCFR. Danou problematiku rozvádí a na zvláštní důsledky upozorňuje Xxxxx Xxxxxxx: „Obchodní zákoník tak sice v důsledku speciální úpravy účinků odstoupení od smlouvy nepovažuje, než jako na neplatné jak stanovuje § 574rozdíl od zákoníku občanského, tedy dokud nebude zjištěno, že je vadné a tím neplatné, nebo prohlášeno plnění poskytnutá před odstoupením od smlouvy za neplatné. Náležitosti plnění bez právního jednání, které jsou zákonem vyžadovány nebo umožněny vyžadovat či jiné náležitosti, mohou mít za následek neplatnost právního jednání, pokud jsou vadné (§ 580 a násl.).189 Neplatnost může být relativní nebo absolutní. Relativní neplatnost je stanovena na ochranu určité (oprávněné) osoby, a ta tuto neplatnosti musí uplatnit (namítnout) u soudu, aby vůbec mohlo být prohlášeno, že právní jednání je neplatné, a dokud není autoritativně stanoveno, že je právní jednání neplatné, platí fikce platného právního jednání. Neplatnost absolutní je stanovená na obecnou ochranudůvodu, resp. veřejnosti či společnostiza plnění z právního důvodu, k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu a jeho rozhodnutí o neplatnosti má pouze deklaratorní účinky, tedy, že pouze ověří skutečnost, že je právní jednání neplatné. Absolutní neplatnost nastává bez dalšího, který odpadl (tedy okamžikem naplnění § 588.190 Právní jednání lze podobně jako závazek či smlouvu teoretiky rozdělit na jednotlivé náležitosti, některé dělení se ze své povahy kryje s dělením závazku a smlouvy, proto jsou uvedeny pouze odkazy na konkrétní kapitoly, některé dělení bude v následujících kapitolách jednotlivě rozebráno. Právní jednání lze dělit podle subjektů (kap. č. 3.1za bezdůvodné obohacení), kauzyale přesto zakotvuje povinnosti vzájemně tato již realizovaná plnění vypořádat. Důsledky jsou proto v obou zákonech obdobné, dále na synallagmatické a asynallagmatické jen právní důvod vrácení poskytnutých plnění je odlišný, kdy dle občanského zákoníku bude titulem bezdůvodné obohacení (kap§ 451 odst. č. 2.3.12 ObčZ), dle obchodního zákoníku bude titulem zvláštní nárok založený § 351 odst. 2 ObchZ.“9 Pokud tedy na úplatnézávazky splněné před odstoupením hledíme jako na splněné po právu, bezúplatné nastupuje § 351 odst. 2 ObchZ stanovící účinností odstoupení od smlouvy novou obligační povinnost, a smíšené nebo nominatní a inominátní (kap. č. 2.5), formální a neformální, neformální je právní jednáníto následovně: „Strana, které nemá zákonem či ujednáním stran určenou formu bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžního závazku spolu s úroky (kap…)“. č. 3.5)U peněžních závazků je výslovně upravena povinnost vrátit i civilní plody, právní jednání mezi živými a pro případ své smrti. Pro další podkapitoly má význam dělení právního jednání na adresovaná (adresná) a neadresovaná (neadresná) právní jednání. Adresovaná právní jednání v našem právním řádu jsou ta, která jsou určena jiné osobě (adresátu, jiným adresátům), jejich účinnost nastává dojitím adresátovi (pokud z projevu nevyplývá něco jiného), dojitím se chápe to, že projev vůle jednající osoby se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl objektivní možnost se s projevem vůle seznámit. Dojití je upraveno pod oddílem nazvaným právní jednání vůči nepřítomné osobě, ale vztahuje se na všechna právní jednání s více osobami či stranami a je upraveno v § 570 OZ, jež stanovuje, že toto jednání působí (je účinné a může působit právní následky) od okamžiku, kdy adresátovi projev vůle dojde. Neadresované právní jednání nemají žádného adresáta a jsou perfektní (účinná), tedy mohou působit právní následky, jakmile jsou učiněna.191 K adresnému právnímu jednání více v kapitole 3.3.1.

Tamtéž. Na právní jednání 104 Ustanovení § 63 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Mezi obligatorní náležitosti veřejnoprávní smlouvy týkající se hledí prvotně jako výkonu přenesené působnosti obcí patří: • označení účastníků smlouvy, • doba trvání smlouvy, • určení rozsahu přenesené působnosti, jež budou orgány obce vykonávat pro orgány jiné obce, • způsob úhrady nákladů spojených s výkonem této působnosti.105 Jak již bylo v práci výše uvedeno, nejčastěji se v této oblasti uzavírají veřejnoprávní smlouvy pro zajištění agendy k vyřizování přestupků či pro výkon agendy na platnéúseku ochrany přírody a krajiny. Zejména pro malé obce, které za rok projednávají minimální počet přestupků, bývá většinou výhodnější pro zajištění agendy na úseku přestupků uzavřít veřejnoprávní smlouvu s jinou obcí, než jako na neplatné jak stanovuje aby samy zřizovaly přestupkovou komisi, v jejímž čele musí být podle § 57453 odst. 3 přestupkového zákona, tedy dokud nebude zjištěnoosoba s právnickým vzděláním nebo se zvláštní odbornou způsobilostí pro projednávání přestupků. Výhodnost těchto smluv spočívá zejména v ekonomickém hledisku.106 Veřejnoprávní smlouvy týkající se výkonu přenesené působnosti mohou uzavírat všechny typy obcí, že tzn. obce základního typu, obce s pověřeným obecním úřadem i obce s rozšířenou působností. Pro obce s rozšířenou působností však v této oblasti platí úprava obsažena v § 66a zákona o obcích, podle níž „Obce s rozšířenou působností, jejichž obecní úřady vykonávají přenesenou působnost ve správním obvodu jednoho krajského úřadu, mohou uzavřít veřejnoprávní smlouvu, podle níž bude obecní úřad jedné obce s rozšířenou působností vykonávat přenesenou působnost nebo část přenesené působnosti pro obecní úřad jiné obce (jiných obcí) s rozšířenou působností, která je vadné a tím neplatné, nebo prohlášeno za neplatné. Náležitosti právního jednáníúčastníkem veřejnoprávní smlouvy.“ K uzavření takové smlouvy je zde vyžadován souhlas Ministerstva vnitra, které jsou zákonem vyžadovány nebo umožněny vyžadovat jej vydá na základě předchozího projednání s věcně příslušným ministerstvem či jiné náležitostijiným věcně příslušným ústředním správním úřadem.107 Obligatorním obsahem smlouvy zde bude: • označení smluvních stran, mohou mít za následek neplatnost právního jednání, pokud jsou vadné (§ 580 a násl.).189 Neplatnost může být relativní nebo absolutní. Relativní neplatnost je stanovena na ochranu určité (oprávněné) osoby, a ta tuto neplatnosti musí uplatnit (namítnout) u soudu, aby vůbec mohlo být prohlášeno, že právní jednání je neplatné, a dokud není autoritativně stanoveno, že je právní jednání neplatné, platí fikce platného právního jednání. Neplatnost absolutní je stanovená na obecnou ochranu, resp. veřejnosti či společnosti, k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu a jeho rozhodnutí o neplatnosti má pouze deklaratorní účinky, tedy, že pouze ověří skutečnost, že je právní jednání neplatné. Absolutní neplatnost nastává bez dalšího, tedy okamžikem naplnění § 588.190 Právní jednání lze podobně jako závazek či smlouvu teoretiky rozdělit na jednotlivé náležitosti, některé dělení se ze své povahy kryje s dělením závazku a • doba trvání smlouvy, proto jsou uvedeny pouze odkazy na konkrétní kapitoly, některé dělení bude v následujících kapitolách jednotlivě rozebráno. Právní jednání lze dělit podle subjektů (kap. č. 3.1), kauzy, dále na synallagmatické a asynallagmatické (kap. č. 2.3.1), na úplatné, bezúplatné a smíšené nebo nominatní a inominátní (kap. č. 2.5), formální a neformální, neformální je právní jednání, které nemá zákonem či ujednáním stran určenou formu (kap. č. 3.5), právní jednání mezi živými a pro případ své smrti. Pro další podkapitoly má význam dělení právního jednání na adresovaná (adresná) a neadresovaná (neadresná) právní jednání. Adresovaná právní jednání v našem právním řádu jsou ta, která jsou určena jiné osobě (adresátu, jiným adresátům), jejich účinnost nastává dojitím adresátovi (pokud z projevu nevyplývá něco jiného), dojitím se chápe to, že projev vůle jednající osoby se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl objektivní možnost se s projevem vůle seznámit. Dojití je upraveno pod oddílem nazvaným právní jednání vůči nepřítomné osobě, ale vztahuje se na všechna právní jednání s více osobami či stranami a je upraveno v § 570 OZ, jež stanovuje, že toto jednání působí (je účinné a může působit právní následky) od okamžiku, kdy adresátovi projev vůle dojde. Neadresované právní jednání nemají žádného adresáta a jsou perfektní (účinná), tedy mohou působit právní následky, jakmile jsou učiněna.191 K adresnému právnímu jednání více v kapitole 3.3.1.,

Tamtéž. Na právní 243 Tamtéž s. 183-184. 244 § 1751 odst. 1 Důležité pravidlo, které pomáhá výkladu obsahu, je obsaženo v § 1747, stanovující, že je- li smlouva bezúplatná, má se za to, že se dlužník chtěl zavázat spíše méně než více. OZ vyčleňuje zvláště obsah závazku od obsahu smlouvy, aby zdůraznil, že smlouva není jediným právním důvodem vzniku závazku (§ 1789 a násl.).245 Obsahem závazku jsou obecně určitá vzájemná subjektivní práva a povinnosti k něčemu, zejména povinnost k nějakému chování (jednání). Zejména tedy pohledávka jako právo a dluh jako povinnost. § 1789 definuje obsah takto: „Ze závazku je dlužník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho požadovat.“ a tím o něco více konkretizuje ustanovení § 1721-1722. Nicméně obsahem závazku jsou samozřejmě další konkrétnější práva a povinnosti, například povinnost plnit v určité jakosti a provedení u předmětu plnění jak vyplývá z § 2095 OZ a další povinnosti, jež jsou na různých místech OZ upraveny. Lze v podstatě konstatovat, že obsah smluvního závazku je i obsahem smlouvy. Dále je v dílu OZ o obsahu závazku upraveno obecné podpůrné pravidlo úplaty za plnění v § 1792, neúměrné zkrácení, problematika lichvy, či smluv uzavíraných adhezním způsobem, také úroky, zálohu, a závdavek. Plnění, které je předmětem závazku musí být majetkové povahy a odpovídat zájmu věřitele, i když tento zájem není jen majetkový.246 Předmětem závazku (plněním) může být pouze věc v právním smyslu (např. i pracovní výkon, § 489 a násl.).247 Předmět je majetkové povahy pokud dokáže uspokojit lidské potřeby, avšak musí být dovolený.248 V OZ se nově objevuje pojem zájmu věřitele, zájem tak může mít různé důvody (např. estetický, vzdělávací).249 Zájem by se tedy mohl vykládat jako úmysl či účel plnění, ke kterému má věřiteli sloužit, pokud je nebo musel být znám druhé straně. Teorie rozeznává prvotní a druhotný předmět závazku. Prvotní předmět závazku je to chování (jednání), ke kterému je dlužník povinný. Příkladem může být koupě rohlíku, prvotní předmět je jednání se hledí prvotně jako na platné, než jako na neplatné jak stanovuje § 574prodávajícího spočívající v odevzdání věci a umožnění nabytí vlastnického práva k ní. Druhotný předmět závazku v tomto případě bude ta konkrétní věc, tedy dokud nebude zjištěnorohlík.250 Předmět plnění musí být určitelný, že možný (fakticky, objektivně) a dovolený (právně). Nedovolený předmět plnění je vadné ten, který z právního důvodu nelze plnit, zejména když je takto vyloučen zákonem.251 Možný předmět plnění je ten, který je fakticky a tím neplatné, nebo prohlášeno za neplatné. Náležitosti právního jednání, které jsou zákonem vyžadovány nebo umožněny vyžadovat či jiné náležitosti, mohou mít za následek neplatnost právního jednání, pokud jsou vadné (§ 580 a násl.).189 Neplatnost může být relativní nebo absolutní. Relativní neplatnost je stanovena na ochranu určité (oprávněné) osoby, a ta tuto neplatnosti musí uplatnit (namítnout) u soudu, aby vůbec mohlo být prohlášeno, že právní jednání je neplatné, a dokud není autoritativně stanoveno, že je právní jednání neplatné, platí fikce platného právního jednání. Neplatnost absolutní je stanovená na obecnou ochranu, resp. veřejnosti či společnosti, objektivně splnitelný 245 Důvodová zpráva k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu a jeho rozhodnutí o neplatnosti má pouze deklaratorní účinky, tedy, že pouze ověří skutečnost, že je právní jednání neplatné. Absolutní neplatnost nastává bez dalšího, tedy okamžikem naplnění § 588.190 Právní jednání lze podobně jako závazek či smlouvu teoretiky rozdělit na jednotlivé náležitosti, některé dělení se ze své povahy kryje s dělením závazku a smlouvy, proto jsou uvedeny pouze odkazy na konkrétní kapitoly, některé dělení bude v následujících kapitolách jednotlivě rozebráno. Právní jednání lze dělit podle subjektů (kapzák. č. 3.1), kauzy, dále na synallagmatické a asynallagmatické (kap89/2012 Sb. č. 2.3.1), na úplatné, bezúplatné a smíšené nebo nominatní a inominátní (kap. č. 2.5), formální a neformální, neformální je právní jednání, které nemá zákonem či ujednáním stran určenou formu (kap. č. 3.5), právní jednání mezi živými a pro případ své smrti. Pro další podkapitoly má význam dělení právního jednání na adresovaná (adresná) a neadresovaná (neadresná) právní jednání. Adresovaná právní jednání v našem právním řádu jsou ta, která jsou určena jiné osobě (adresátu, jiným adresátům), jejich účinnost nastává dojitím adresátovi (pokud z projevu nevyplývá něco jiného), dojitím se chápe to, že projev vůle jednající osoby se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl objektivní možnost se s projevem vůle seznámit. Dojití je upraveno pod oddílem nazvaným právní jednání vůči nepřítomné osobě, ale vztahuje se na všechna právní jednání s více osobami či stranami a je upraveno v § 570 OZ, jež stanovuje, že toto jednání působí (je účinné a může působit právní následky) od okamžiku, kdy adresátovi projev vůle dojde. Neadresované právní jednání nemají žádného adresáta a jsou perfektní (účinná), tedy mohou působit právní následky, jakmile jsou učiněna.191 K adresnému právnímu jednání více v kapitole 3.3.1s. 442-443.

Tamtéž. Na právní jednání se hledí prvotně X. Xxxxxxxx ve své publikaci66 veřejnoprávní smlouvy charakterizuje v užším67 slova smyslu jako na platné„dvoustranné nebo vícestranné správní úkony, než jako na neplatné jak stanovuje které zakládají, mění nebo ruší vztahy správního práva. Prostřednictvím veřejnoprávních smluv může v mezích zákona docházet k přesunům působnosti a pravomoci subjektů veřejné správy nebo k úpravě způsobu jejich výkonu – plnění úkolů veřejné správy.“ Podle X. Xxxxxx00 tento institut představuje atypickou formu realizace veřejné správy, kterého nutně přistupuje prvek vertikality v příslušných správně právních vztazích. Legální definici veřejnoprávních smluv můžeme nalézt v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dle ustanovení § 574159 odst. 1, tedy dokud nebude zjištěnotohoto zákona, veřejnoprávní smlouvy představují „dvoustranné či vícestranné úkony, které zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva.“ „Tuto legální definici lze vyjádřit také slovy, že je vadné jde o právní skutečnost, která zakládá, mění nebo ruší veřejnoprávní (správněprávní) vztah, jehož obsahem jsou vzájemná subjektivní práva a tím neplatné, nebo prohlášeno za neplatné. Náležitosti právního jednání, které jsou zákonem vyžadovány nebo umožněny vyžadovat či jiné náležitosti, mohou mít za následek neplatnost právního jednání, pokud jsou vadné (§ 580 veřejné subjektivní povinnosti dvou a násl.).189 Neplatnost může být relativní nebo absolutní. Relativní neplatnost je stanovena na ochranu určité (oprávněné) osoby, a ta tuto neplatnosti musí uplatnit (namítnout) u soudu, aby vůbec mohlo být prohlášenovíce stran tohoto vztahu.“69 Z již samotné úpravy obsažené ve správním řádu vyplývá, že právní jednání veřejnoprávní smlouvy nemusí vždy směřovat na subjektivní veřejná práva či povinnosti, ale mohou souviset s výkonem veřejné správy.70 Správní řád dále v § 159 odst. 2 – 4, upravuje obsahové vymezení veřejnoprávních smluv, podle kterého: • veřejnoprávní smlouva nesmí být v rozporu s právními předpisy (contra legem) a je neplatnéani obcházet (in fraudem legis) a musí být v souladu s veřejným zájmem, a dokud není autoritativně stanoveno, že je právní jednání neplatné, platí fikce platného právního jednání. Neplatnost absolutní je stanovená na obecnou ochranu, resp. veřejnosti či společnosti, k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu a jeho rozhodnutí o neplatnosti má pouze deklaratorní účinky, tedy, že pouze ověří skutečnost, že je právní jednání neplatné. Absolutní neplatnost nastává bez dalšího, tedy okamžikem naplnění § 588.190 Právní jednání lze podobně jako závazek či smlouvu teoretiky rozdělit na jednotlivé náležitosti, některé dělení se ze své povahy kryje s dělením závazku a • uzavření takové smlouvy, proto jsou uvedeny pouze odkazy na konkrétní kapitolynesmí snižovat důvěryhodnost veřejné správy, některé dělení bude v následujících kapitolách jednotlivě rozebránomusí být účelné a povinností správního orgánu, je při jejím uzavírání mít jako primární cíl plnění úkolů veřejné správy, • veřejnoprávní smlouvy se posuzují podle svého skutečného obsahu (musí obsahovat náležitosti stanovené právním předpisem (viz dále).71 66 XXXXXXXX, Xxxxx. Právní jednání lze dělit podle subjektů Správní právo: obecná část. 9. vydání. V Praze: C.H. Xxxx, 2016. Academia iuris (kap. č. 3.1C.H. Xxxx), kauzy, dále na synallagmatické a asynallagmatické (kaps. 167. č. 2.3.1), na úplatné, bezúplatné a smíšené nebo nominatní a inominátní (kap. č. 2.5), formální a neformální, neformální je právní jednání, které nemá zákonem či ujednáním stran určenou formu (kap. č. 3.5), právní jednání mezi živými a pro případ své smrti. Pro další podkapitoly má význam dělení právního jednání na adresovaná (adresná) a neadresovaná (neadresná) právní jednání. Adresovaná právní jednání v našem právním řádu jsou ta, která jsou určena jiné osobě (adresátu, jiným adresátům), jejich účinnost nastává dojitím adresátovi (pokud z projevu nevyplývá něco jiného), dojitím se chápe to, že projev vůle jednající osoby se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl objektivní možnost se s projevem vůle seznámit. Dojití je upraveno pod oddílem nazvaným právní jednání vůči nepřítomné osobě, ale vztahuje se na všechna právní jednání s více osobami či stranami a je upraveno v § 570 OZ, jež stanovuje, že toto jednání působí (je účinné a může působit právní následky) od okamžiku, kdy adresátovi projev vůle dojde. Neadresované právní jednání nemají žádného adresáta a jsou perfektní (účinná), tedy mohou působit právní následky, jakmile jsou učiněna.191 K adresnému právnímu jednání více v kapitole 3.3.1ISBN 978-80-7400-624-1.