Určení dlužníka pohledávky Vzorová ustanovení

Určení dlužníka pohledávky. Určení jiného inkasního úkonu – akceptace směnky nebo obstarání akceptace směnky, popř. jiného jednání (vydání vlastní směnky nebo předání šeku) Smluvní strany musí být jasně a přesně vymezeny - to znamená, že ve smlouvě by měly být obsaženy jejich identifikační znaky. Pod pojmem banka je nutné chápat subjekt splňující podmínky uvedené v zákoně o bankách č. 21/1992 Sb. Může se stát, že dlužník odmítne zaplatit výše zmíněnou částku nebo splnit určitý právní úkon. Pokud dlužník provede něco z výše uvedeného, podá o tom komerční banka zprávu příkazci. Z mého pohledu je ovšem zajímavé, že obchodní banka při obstarávání inkasa neodpovídá za to, že se inkaso neuskuteční. ObchZ ukládá bance předat příkazci přijatou peněžní částku nebo cenné papíry, jež byly předmětem inkasního úkonu, bez zbytečného odkladu. Podle zákona odpovídá banka pouze za škodu způsobenou ztrátou, zničením nebo poškozením těchto dokumentů. Za škodu neodpovídá jen v případě, že jim nemohla zabránit při vynaložení odborné péče. Bankovní dokumentární inkaso je v ČR stejně jako i v ostatních zemích službou placenou. Poplatek za tuto službu je obvykle stanoven přímo ve smlouvě. V případě, že tato částka není uvedena ve smlouvě, musí příkazce uhradit bance finanční částku obvyklou v době uzavření smlouvy. Připomínám, co jsem uvedl již v úvodu své práce – v případě nezaplacení bankovního poplatku musí částku uhradit příkazce operace. Kromě českých právních norem jsou pravidla pro uzavření inkasní smlouvy upraveny i v mezinárodních pravidlech - nejdůležitějším z nich je URC 522. Chtěl bych jen poznamenat, že právní úprava inkasa je v českém obchodním právu příliš abstraktní a obecná - z toho důvodu se většina smluv v této oblasti řídí zejména mezinárodními pravidly.