Právní úprava. Náš nejnovější občanský zákoník z roku 2012 přinesl oproti dřívější právní úpravě na našem území poměrně radikální soukromoprávní změny. Ačkoliv tento nový kodex soukromého práva do velké míry recipoval dikci předešlého občanského zákoníku z roku 1964, jednou z hlavních zásad tvorby nového kodexu byla právě „diskontinuita“ s do té doby platným právem podle OZ 1964 a s jeho koncepcí socialismu.152 Bylo nutné upřednostnit současné státní zřízení, demokratické principy, ke kterým jsme se jako stát hlásili, a především také mezinárodními smluvními akty zavázali. Pro nás, Českou republiku, jako součást demokratického Evropského společenství a člena Evropské Unie, bylo potřeba, i co se právní dikce týče, následovat tento námi určený trend. Hlavními zdroji inspirace se tedy stal především rakouský obecný zákoník občanský (ABGB) v moderním znění, a také vládní návrh občanského zákoníku z roku 1937. Samozřejmě s ohledem na naši kontinentální právní konvenci a pro hospodářskou, historickou a kulturní propojenost s naším západním sousedem, nemohla pracovní skupina v čele s prof. Xxxxxx Xxxxxxx jinak, než využít fungující německý občanský zákoník – Bürgerliches Gesetzbuch z roku 1896 (BGB) v moderním znění jako jeden z dalších hlavních zdrojů. Nedílnou inspirací byl samozřejmě také švýcarský občanský zákoník – Zivilgesetzbuch z roku 1907 (ZGB). Dalším z hlavních principů rekodifikace soukromého práva byla „integrace“ soukromého práva, tedy snaha omezit roztříštěnost tehdejší soukromoprávní úpravy a transformovat jednotlivá odvětví v jeden jednotný kodex. S ohledem na tento záměr došlo ke zrušení zákona o rodině, obchodního zákoníku a kodifikaci těchto a dalších právních odvětví spolu se závazkovou částí do jednoho komplexního zákoníku soukromého práva.153 Úprava pojištění v současném občanském zákoníku, respektive jeho úprava životního pojištění, navazuje a je vytvořena po vzoru speciálního zákona o pojistné smlouvě z roku 2004, kde je platná právní úprava pojistných vztahů upravena především. Dále byly instituty pojištění koncipovány s ohledem na Zásady evropského pojišťovacího práva,154 kterými je Česká republika vázána155
Právní úprava. 1. Při financování a účtování postupuje organizace podle těchto právních předpisů: • zákon č. 563/1991 Sb. o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, • vyhláška č. 500/2002 Sb. kterou se provádějí některá ustanovení zákona 563/1991Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, • zákon 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů • zákon 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpis, • vyhláška č. 504/2002 Sb., pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání.
Právní úprava. Po rozpadu rakouského císařství po první světové válce došlo k oddělení vývoje českého a rakouského právního řádu. Zatímco česká větev, jako jeden z nástupnických státu, šla cestou počátečního modifikovaného převzetí rakouského obecného zákoníku občanského, a následné postupné kompletní rekodifikace soukromého práva, kdy zákonodárce vytvořil zcela nový moderní ucelený kodex, odpovídající aktuálnímu vývoji ve společnosti, rakouská odnož zcela nový moderní zákoník občanského práva nikdy nezavedla. V platnosti dodnes zůstal obecný zákoník občanský (ABGB), který byl mnohokrát novelizován, avšak okolo poloviny všech ustanovení od svého vzniku nebylo nikdy změnou dotčeno a zachovaly se v původním znění. V návaznosti na politický, mezinárodní a společenský vývoj bylo ovšem nutné reagovat i co se právní regulace týče. Z tohoto důvodu byly vydány jednotlivé zákony ve vztahu speciality k ABGB, které upravují potřebné otázky co do obsahu konkrétněji. Všeobecný základ však čerpají z jednotlivých ustanovení ABGB.
Právní úprava. Při nakládání s Osobními údaji Pojišťovna postupuje v souladu s právním řádem České republiky. Řídí se zejména zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, od 25. 8. 2018 pak také Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, obecné nařízení o ochraně osobních údajů.
Právní úprava. Nejprve se budu věnovat soukromému právu, objasním smluvní problematiku vlastnického práva, přiblížím historií soukromého práva a také právní úpravu související s převodem vlastnictví. Soukromé právo se bezprostředně týká komunikace mezi osobami. Smlouva je hlavním instrumentem, kterým si upravujeme své soukromé záležitosti. Uzavíráme řadu smluv a vstupujeme do právních vazeb s jejich důsledky, které je potřeba si uvědomovat. Proto jsou dána určitá pravidla, která bychom měli znát a řídit se podle nich. Uvědomělé jednání zajistí snadnější průběh při postupu v jednání s druhou stranou a dále v jednání s úřady, které nelze při převodu vlastnictví opomenout. Každý jednotlivec má svobodnou volbu v tom, zda bude uzavírat smlouvu a s kým bude uzavřena. Jedná na základě vůle, na základě předpokladů fungování člověka ve společnosti, jedná na základě společenských limitů. Obecnými limity jsou dobré mravy, veřejný pořádek a zásada xxxxxx xxxxxxxx, nenarušovat jeho soukromí.1 Svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah je právem vymezeným v novém občanském zákoníku (NOZ). Vznik soukromého práva je datován na dobu před necelými třemi tisíci lety ve starém Římě. Staří Římané neměli občanský zákoník, vycházeli ze zvyklostí a smluv mezi svobodnými. Na těchto základech vytvořili římští právníci obecná pravidla a tím také trvalý kulturní vklad, který dodnes tvoří základ práva. Je nutné podotknout, že římské právo je i v současnosti stále studováno.1 Nepostradatelnými civilními knihami se staly kodexy z Francie a Rakouska z počátků 19. stol. Moderním civilním kodexem se stal občanský zákoník, ve kterém jsou zakotvená všeobecná pravidla chování osob ve společnosti. V zákoníku jsou uvedena ustanovení pojednávající např. o smluvní problematice anebo o závazkových právech k věcem. Má výsadní postavení, podpůrně se uplatní všude, kde zvláštní zákony nestanoví nic jiného. Stal se obecným základem pro řešení právních otázek týkajících se soukromého života. Soukromoprávní povahu mají i četná ustanovení dalších zákoníků a doplňujících vyhlášek. V současnosti platí ČR nový občanský zákoník, který čerpá z osnovy úpravy ABGB2 platného z roku 1811. Nový občanský zákoník3 (NOZ) z roku 2012 1 RABAN, Xxxxxxx, a kolektiv. Občanské právo pro každého: Relativní majetková práva. Nakladatelství: Xxxxxx Xxxxx, Brno, 2012, ISBN 978-80-87713-10-5.
Právní úprava. 1. Dotace je poskytována ve smyslu zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), vyhlášky MF č. 560/2006 Sb., o účasti státního rozpočtu na financování programů reprodukce majetku, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky MF č. 367/2015 Sb., o zásadách a lhůtách finančního vypořádání vztahů se státním rozpočtem, státními finančními aktivy a Národním fondem (vyhláška o finančním vypořádání), ve znění pozdějších předpisů. Poskytování dotace spadá současně do působnosti zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění zákona č. 183/2017 Sb.; zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole, v platném znění; vyhlášky č. 416/2017 Sb., kterou se provádí zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., a zákona č. 123/2003 Sb.; zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v platném znění; zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, všech ve znění pozdějších předpisů.
2. Dotace je vyplácena v režimu de minimis, neboli podpory malého rozsahu, který má v gesci Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Nařízením Komise (EU) č. 1407/2013 ze dne 18. prosince 2013 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis", ve znění Nařízení 2020/972 ze dne 2. července 2020, zveřejněném v Úředním věstníku EU dne 7. 7. 2020. Před poskytnutím každé nové podpory de minimis poskytovatel dotace ověří, zda nová podpora de minimis nepřekročí strop podpory de minimis dle čl. 3 odst. 2 nařízení de minimis a zda jsou splněny další podmínky stanovené tímto nařízením.
3. Dotace je poskytována ex ante, tedy předem. Dotace má neinvestiční charakter, její realizací tedy nevzniká investiční majetek. Na poskytnutí dotace není právní nárok.
Právní úprava. 3.1. BOMBA tábor – dětské tábory, z. s. je spolek ve smyslu ustanovení
3.2. spolek je samosprávná, dobrovolná, nepolitická a nezisková organizace založená za účelem naplňování společného zájmu uvedeném v čl. III těchto stanov,
3.3. vnitřní organizace spolku, práva a povinnosti členů i volených orgánů spolku se řídí těmito stanovami, které jsou uloženy ve svém úplném znění v sídle spolku.
Právní úprava. 3.1.1 Občanský zákoník 1950
Právní úprava. Institut agenturního zaměstnávání je upraven jednak zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o zaměstnanosti“ (srov. ust. § 58 a násl.), jednak zákoníkem práce (srov. ust. § 307a a násl.). • Agentury práce mohou provádět zprostředkování zaměstnání na území České republiky nebo z území České republiky do zahraničí a ze zahraničí na území České republiky. • Agentury práce mohou provádět zprostředkování zaměstnání bezplatně nebo za úhradu, včetně úhrady, při které je dosahován zisk. • Při zprostředkování zaměstnání za úhradu nemůže být od fyzické osoby, které je zaměstnání zprostředkováváno, požadována úhrada. • Agentura práce, které bylo uděleno povolení ke zprostředkování zaměstnání, je povinna sjednat pojištění záruky pro případ svého úpadku, na základě něhož vzniká dočasně přidělenému zaměstnanci právo na plnění v případě, kdy mu agentura práce z důvodu svého úpadku nevyplatila mzdu. • O povolení zprostředkovávat zaměstnání a stát se tak agenturou práce může jak právnická, tak fyzická osoba; povolení uděluje generální ředitelství Úřadu práce. • Zákonná úprava stanoví podmínky pro udělení povolení zprostředkovávat zaměstnání, jakož i povinné přílohy žádosti. • Generální ředitelství Úřadu práce může rozhodnutím povolení ke zprostředkování zaměstnání odejmout, jestliže právnická nebo fyzická osoba poruší povinnost, kterou agenturám práce ukládá zákoník práce. • Uživatel je povinen v dostatečném předstihu informovat agenturu práce, která k němu dočasně přidělila zaměstnance k výkonu práce, o tom, že tohoto zaměstnance vyšle k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb území jiného členského státu Evropské unie; informace musí obsahovat alespoň údaje vyjmenované v ust. § 309a zákoníku práce. Z právní úpravy obsažené v zákoníku práce mj. vyplývá: • Agentura práce může přidělit k jinému zaměstnavateli (uživateli) pouze zaměstnance v pracovním poměru nebo zaměstnance, který koná práci na základě dohody o pracovní činnosti, nikoliv dohody o provedení práce. • Pro agenturní zaměstnávání jsou rozhodující tyto dokumenty: pracovní smlouva či dohoda o pracovní činnosti, dohoda uzavřená mezi agenturou práce a uživatelem a písemný pokyn, na jehož základě je zaměstnanec k uživateli přidělován. • Agentura práce a uživatel jsou povinni zabezpečit, aby pracovní a mzdové podmínky dočasně přiděleného zaměstnance nebyly horší, než jsou nebo by byly podmínky srovnatelného zaměstnance. Pokud jsou po dobu výkonu práce pro už...
Právní úprava. Institut sdíleného pracovního místa byl uzákoněn novelou zákoníku práce provedenou zákonem č. 285/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony, a to s účinností od 1. ledna 2021. Z uzákoněné právní úpravy mj. vyplývá: • Zaměstnavatel může se dvěma nebo více zaměstnanci s kratší pracovní dobou a se stejným druhem práce uzavřít dohody, podle nichž si zaměstnanci budou na sdíleném pracovním místě sami rozvrhovat pracovní dobu do směn po vzájemné dohodě tak, aby každý z nich na základě společného rozvrhu pracovní doby naplnil průměrnou týdenní pracovní dobu nejdéle ve čtyřtýdenním vyrovnávacím období. • Souhrn délky týdenní pracovní doby zaměstnanců na jednom sdíleném pracovním místě nesmí překročit délku stanovené týdenní pracovní doby; to však neplatí v případě zastupování zaměstnance. • Dohody musí být písemně uzavřeny s každým zaměstnancem a musí obsahovat bližší podmínky pro rozvržení pracovní doby. • Zaměstnanci účastni na sdíleném pracovním místě jsou povinni předložit zaměstnavateli společný písemný rozvrh pracovní doby na sdíleném pracovním místě, a to nejméně 1 týden před počátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena. Nepředloží-li zaměstnanci společný rozvrh pracovní doby, určí bez zbytečného odkladu rozvržení pracovní doby do směn zaměstnavatel. • S případnými změnami rozvrhu jsou zaměstnanci povinni zaměstnavatele písemně seznámit nejméně 2 dny předem, nedohodnou-li se se zaměstnavatelem na jiné době seznámení. • Zaměstnavatel může požadovat po zaměstnanci zastupování nepřítomného zaměstnance na témže sdíleném pracovním místě pouze tehdy, dal-li k tomu zaměstnanec v dohodě nebo pro konkrétní případ souhlas. • Závazek z dohody lze rozvázat písemnou dohodou zaměstnavatele se zaměstnancem ke sjednanému dni; tento závazek mohou zaměstnavatel nebo zaměstnanec rovněž písemně vypovědět z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. • Zanikne-li závazek z dohody alespoň jednoho zaměstnance, pracovní režim sdíleného pracovního místa se u ostatních zaměstnanců na témže sdíleném pracovním místě uplatní (pouze) do konce probíhajícího vyrovnávacího období.