Vedlejší ujednání dle francouzské právní úpravy Vzorová ustanovení

Vedlejší ujednání dle francouzské právní úpravy. Francouzskému právnímu řádu stejně jako českému je vlastní zásada autonomie vůle. Subjekty se tak mohou odchýlit od zákonné úpravy a mohou rovněž ujednat podmínky a doložení času. Ujednání podmínky do kupní smlouvy je výslovně umožněno v čl. 1584 CC. Code civil však neobsahuje žádné přesné vymezení podmínky, pouze uvádí, co je podmíněný závazek. Dle čl. 1168 CC je takový závazek závislý na události, která má nastat v budoucnu, přičemž není jisté, zdali vůbec nastane. Vznik závazku tak může být odložen ke dni, kdy daná událost nastane, nebo naopak závazek k tomuto dni zanikne. Vznik a zánik závazku tak bude odviset od potenciálního naplnění smluvené skutečnosti. Základním dělením podmínky je tedy rovněž členění na podmínku odkládací a rozvazovací. Mimoto ale Code civil výslovně zmiňuje podmínku kazuální, potestativní a smíšenou. V případě kazuální podmínky záleží pouze na náhodě, zdali nastanou její účinky. Žádná ze stran tak nemůže její naplnění nijak ovlivnit (čl. 1169 CC). Potestativní je podmínka tehdy, jsou-li účinky smlouvy vázány na skutečnost, jejíž naplnění je závislé na vůli jedné či druhé smluvní strany (čl. 1170 CC). Smluvní strana tak má účinnost smlouvy ve své moci. V případě, že je podmínka závislá na vůli jedné ze smluvních stran a zároveň na vůli třetí osoby, hovoříme o podmínce smíšené (čl. 1171 CC). Na rozdíl od české úpravy je však nutné vzít v potaz retroaktivní účinky v případě naplnění podmínky (čl. 1179 CC). Jestliže strany sjednají podmínku odkládající převod vlastnického práva, k převodu dojde až při splnění dané podmínky, a to s účinky ke dni uzavření kupní smlouvy. Kupující bude považován za vlastníka již ode dne uzavření smlouvy. Naopak, půjde-li o podmínku rozvazovací, k převodu dojde okamžikem uzavření smlouvy a splněním podmínky účinky smlouvy pominou. Přitom se na převod hledí, jako by k němu vůbec nedošlo. Aby se zabránilo dlouhotrvající nejistotě o účincích smlouvy, je tedy v praxi vhodné sjednat ve smlouvě lhůtu, ve které má dojít k naplnění podmínky.27 Jestliže však strany lhůtu neurčí, nelze považovat podmínku za platnou donekonečna. Podmínka se stane obsolentní za situace, kdy je již zcela jasné, že k jejímu naplnění nedojde.28