VZTAH PRÁVA NA VYPOŘÁDÁNÍ A PRÁVA NA ZAPLACENÍ DLUHU Z TITULU BEZDŮVODNÉHO OBOHACENÍ. Platí-li, že dědic má právo v důsledku svých aktivit na zvý- šení svého dědického podílu realizací práva na vypořádá- ní, vznikají otázky, zda vůbec může uplatnit nároky z titulu jeho starání se o zůstavitele, anebo jeho přispění k udržení nebo zvětšení zůstavitelova majetku, jako své pohledáv- ky za zůstavitelem, jestliže nevyužil právo na vypořádání, nebo zda je může uplatnit právě jen v tom případě, že toto právo neuplatní, anebo zda může tato dvě práva uplatnit vedle sebe. K tomu je třeba uvést, že se jeví, že jde o zcela rozdílná práva. Lze mít totiž za to, že dědic má právo na vypořádání podle § 1693 odst. 3 ObčZ jen v důsledku aktivit, které poskytl vědomě bezúplatně, byť s vědomím, že někdy bude po zůstaviteli dědit, zanechá-li nějaký majetek, což koresponduje i s pojetím institutu započtení bezplatné- ho plnění na dědický podíl. Jestliže důvodem obohacení zůstavitele bylo deklarované bezplatné plnění, obdob- ně jako v případě dědice při započtení plnění zůstavitele na jeho dědický podíl, bylo obohacení spravedlivě dů- vodné, a tak se zůstavitel nedostal do pozice nepoctivé- ho příjemce. Naproti tomu, měla-li by budoucímu dědici v případech ujednaného nebo důvodně očekávaného pro- tiplnění ze strany zůstavitele vzniknout pohledávka vůči zůstaviteli, tak nutně půjde o pohledávku z titulu oboha- cení neoprávněného. Tu pak může uplatnit dědic jako vě- řitel vůči ostatním dědicům, resp. přihlásit do pozůstalosti i nadále, neboť institut práva na vypořádání tento postup nevyloučil a ani vzhledem k jeho uvedené povaze vylou- čit nemohl. V takovém případě platí, že i za tento dluh odpovídají všichni dědici, včetně dědice, který ho uplatnil (je zohledněno, že tento věřitel je dědicem), avšak na dru- hou stranu se neuplatní kritérium přiměřenosti. Ze shora uvedeného plyne, že obě práva lze uplatnit vedle sebe, každé však ohledně povahově rozdílných plnění, která bu- doucí dědic zůstaviteli poskytl.
