Contract

29. ROČNÍK

15. PROSINCE 2023

750 let

2023

Č A S O P I S Č E S K É H

O N O T Á Ă S

T V Í

NOTAM

Z OBSAHU:

Ġlánky

Xxxxxxxx Xxxxxxxx: K právu na vypořádání dědice podle § 1693 odst. 3 ObčZ ještě jednou,

aneb co s ním?

Xxxxx Xxxxx: Právní domněnky a fikce ve smlouvách

Xxxxxxxx Xxxxxx: Notár ako registrátor

do obchodného registra v Slovenskej republike

Rozhovor

XXXx. Xxxxxxxx Xxxxxxxxx, Ph.D.,

soudkyně Evropského soudu pro lidská práva

Aktuálně

Notářská konference při příležitosti 30. výročí vzniku svobodného notářství

Ze zahraničí

Zasedání UINL a brazilský notářský kongres

CO MÁ SPOLEČNÉHO NOTÁŘ

A POJIŠŤOVNA?

Lidé si na nás často vzpomenou tehdy, když už je pozdě.

bsah

Ad Notam 4/2023

ČLÁNKY

Xxxxxxxx Xxxxxxxx: K právu na vypořádání dědice

podle § 1693 odst. 3 ObčZ ještě jednou, aneb co s ním? 3

Xxxxx Xxxxx: Právní domněnky a fikce ve smlouvách 14

Xxxxxxxx Xxxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxxx:

Digitální dědictví – aneb jak se dědí bitcoin 25

Xxxxxxxx Xxxxxx: Notár ako registrátor do obchodného

registra v Slovenskej republike 31

Z HISTORIE

Xxx Xxxxxxx: Právní kniha písaře Xxxx 39

JUDIKATURA

Náhrada nákladů na výživu pozůstalým 40

STOJÍ ZA POZORNOST 44

ROZHOVOR

XXXx. Xxxxxxxx Xxxxxxxxx, Ph.X., soudkyně Evropského soudu

pro lidská práva 46

AKTUÁLNĚ

Notářská konference při příležitosti 30. výročí

vzniku svobodného notářství 50

30 let českého notářství – historický vývoj 54

Vzpomínka na XXXx. Xxxxxxx Xxxxxxxxx 58

Setkání na přeštické střelnici 59

ZE ZAHRANIČÍ

Setkání bavorských, saských a českých notářů v Bamberku 60

Zasedání UINL a brazilský notářský kongres 61

EU v kostce 63

ZPRÁVY Z NK ČR

Zahájení a ukončení činnosti notářů 65

Konkurzy na obsazení uvolněných notářských úřadů 66

STŘÍPKY Z HISTORIE

Xxxxxxxxx Xxxxx: Střípky z historie 73 70

FEJETON

Xxxxx Xxxxxxxx: Pozůstalost ležící a spící 71

NOTAM Č A S O P I

Vážení čtenáři,

Úvodník

myslím, že všichni vnímáme náš časopis jako samozřejmou a nedílnou součást notářství a našich profesních životů. Ad Notam zdárně vyplňuje čas mezi vydáváním velkých ko- mentářů a vytváří kultivovaný prostor pro odbornou diskuzi. Díky našim autorům má časopis vysokou odbornou úroveň a stal se respektovaným, často citovaným, speciali- zovaným periodikem.

V roce 2009 mě tehdejší prezident NK ČR a šéfredaktor Ad Notam JUDr. Xxxxxx

XXXx. Xxxxxxxx

Xxxxxxxx,

zástupkyně

vedoucího

redaktora, notářka

v Rožnově

pod Radhoštěm

Foukal, na základě vítězství v soutěži pro notářské koncipienty a kandidáty, pozval do redakční rady našeho časopisu. Tak se stal kus mého osobního příběhu součástí našeho časopisu. Xxxxxxx, abych se s vámi o svůj příběh podělila. Měla jsem tehdy těsně po notářských zkouškách a vlastně jsem byla ještě pořád právnické embryo. Dodnes nezapome- nu na první setkání s tehdejšími členy redakční rady, kterými byli xxxx. XXXx. Xxx Xxxxxx, XXx., JUDr. Ro- man Xxxxx, XXXx. Xxxxx Xxxxxxxxx, XXXx. Xxxxxx Xxxxx, xxxx. XXXx. Xxxxx Xxxxxxx, Ph.D., Xxx. Xxxx Xxxxxx, XXXx. Xxxxxx Xxxxxx a XXXx. Xxxxx Xxxxxxx. (K těmto osobnostem později přibyli JUDr. Xxxxxxx Xxxxxx- vá, předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze, a JUDr. PhDr. Xxxxxxxxx Xxxxx, Ph.D., bývalý soudce Ústavního soudu, advokát a dnes děkan Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni a letitý při- spěvatel Střípků z historie.)

Doma mi vždy říkali, že velký člověk se pozná podle toho, jak umí jednat s nejobyčejnějšími lidmi. Všichni tito významní bardové českého notářství se upřímně zajímali o to, co si myslím, a nikdy mi nedali najevo, že by můj názor měl menší váhu než ten jejich. S las- kavou zvídavostí nahlíželi svět očima o mnoho let mladší, pro notářství zapálené holky z malého měs- ta. Dnes už vím, jak velký dar mi život nabídl, když jsem dostala příležitost trávit čas v jejich přítomnosti. Můžu říct, že každý z nich byl jiný a přitom fungovali naprosto přirozeně jako skvělý tým, protože se všich- ni dívali jedním směrem a pojila je velká láska k právu a hluboký zájem o notářství.

K É H O N O T Á Ă S T V Í

S Č E S

Vydává: Notářská komora ČR se sídlem Xxxxxxxxxxx 00, 000 00 Xxxxx 0, tel. 000 000 000, 000 000 000, tel./fax 000 000 000, 000 000 000, e-maily: xxxxxxxxx.xxxxxxx@xxxx.xx, xxxxxxxxx.xxxxxxx@xxxx.xx, xxx.xxxx.xx, XXXX 0000-0000, MK ČR E 7049. Vedoucí redaktor: Xxx. Xxxxx Xxxxxx.

Adresa redakce: Xxxxxxxxxxx 00, 000 00 Xxxxx 0. Výroba a grafická úprava: IMPAX, spol. s x. x. Xxxxxxxxxx vedoucího redaktora: XXXx. Xxxxxxxx Xxxxxxxx. Redakční rada: JUDr. PhDr. Xxxxxxxxx Xxxxx, Ph.D., xxxx. XXXx. Xxx Xxxxxx, XXx., XXXx. Xxxxx Xxxxx, Xxx. Xxx. Xxxxx Xxxxxxxx, Xxx. Xxxxx Xxxxx,

XXXx. Xxx. Xxxxxx Xxxxxx, XXXx. Xxxxxxx Xxxxxxxx, Xxx. Xxxxx Xxxxx, xxxx. XXXx. Xxxxx Xxxxxxx, Ph.D., Xxx. Xxxx Xxxxxx, XXXx. Xxxxx Xxxxxx, XXXx. Xxxxx Xxxxxxx.

Cena časopisu: 480 Kč včetně DPH za ročník (cena jednoho čísla je 120 Kč vč. DPH), předplatné možno objednat na xxxxxxxxxx.xxxxxxx@xxxx.xx. Tisk: Impax, spol. s r. o.

ÚVODNÍK

Ad Notam 4/2023

A pak téměř všichni notáři z redakční rady odešli. Psal se rok 2014. Jak ve svém projevu na letošní konferenci řekl náš pan prezident Xxx. Xxxxx Xxxxxxxx, ne proto, že by museli, ale protože chtěli předat štafetu, dát prostor novým generacím.

Najednou jsme se scházeli s JUDr. Ing. Xxxxxxxx Xxxxxxx, no- tářem v Praze a novým šéfredaktorem Ad Notam, na redakční radě několik měsíců úplně sami, uprostřed časového presu a turbulencí, které způsobil nový občanský zákoník. Teď to byla naše plná zodpovědnost za vydávání časopisu. Upro- střed toho šíleného období charakteristického opt-iny ob- chodních společností, jsme články psali sami nebo nesnadno přemlouvali své známé a známé známých. Když se zpětně dí- vám na čísla Ad Notam z té doby, považuji je téměř za zázrak. Po celou dobu ale bardi dohlíželi z dálky a vypomohli, když to bylo nejvíc třeba. Tehdy dostal Dr. Klička skvělý nápad vyzvat notářské koncipienty a kandidáty, aby se přihlásili na místa pomocných redaktorů časopisu. Velký zájem nás oba překva- pil. Vybrali jsme, dnes už můžu říct šťastnou rukou, tři mla- dičké koncipienty – Xxx. Xxxxxx Xxxxxxx, dnes notáře v Plzni a šéfredaktora Ad Notam s hlubokým zájmem o korporační i dědické právo a moderní technologie, Xxx. Xxxxxx Xxxxxx, dnes notáře v Praze a milovníka všeho, co se týká pozůsta- lostního řízení, se zaujetím pro moderní vymoženosti dneš- ního světa, a Mgr. Ing. Xxxxx Xxxxx (později Holíkovou), dnes notářku v Mělníku, se skvělou jazykovou vybaveností, obrov- ským zájmem o evropské a mezinárodní právo a zkušenostmi ze zahraničních pobytů. Komunikaci s prezidiem nám zpro- středkoval jeho člen Xxx. Xxxxx Xxxxx, který chápal důležitost

časopisu pro náš stav a přijal ke všem svým funkcím ještě místo člena v redakční radě. Později, když se Dr. Xxxxxx z osob- ních důvodů vzdal své funkce, přišli do našich řad v roce 2016 XXXx. Xxx. Xxxxxxx Xxxxxx a XXXx. Xxxx Xxxxxxxxx, kteří přinesli novou energii a Xx. Xxxxxx se stal na několik let naším šéfre- daktorem. Doba se zklidnila, časopis se opět stabilizoval stej- ně jako jeho autorská základna. Později byl do redakční rady ještě přizván jeden z významných přispěvatelů našeho ča- sopisu – XXXx. Xxxxx Xxxxxx, notář v Pardubicích, zástupce nové právnické generace, schopný vidět právní problémy v těch nejširších souvislostech a hledat nové cesty.

Pravdou ale zůstává, že náš časopis bude vždy jen tak dob- rý, jak dobří budou jeho autoři. Na tomto místě bych chtěla povzbudit všechny, kteří někdy přemýšleli o tom, že napíšou článek pro Ad Notam. Nemusí jít vždy o odbornou diskuzi nad dosud nevyřešenými problémy. Skvělý může být i dob- ře napsaný přehledový, shrnující článek. Publikování je způ- sob, jak si pomáháme navzájem. V redakční radě si vážíme každého příspěvku, s autory komunikujeme a zejména mla- dým přispěvatelům se snažíme dávat zpětnou vazbu a pod- něty. Neváhejte a zkuste to! Na všechny z vás, kteří najdou odvahu, se v příštím roce budeme těšit.

Do roku 2024 přeji hlavně pevné zdraví a stabilitu ve všech sférách našich životů. Krásné Vánoce!

XXXx. Xxxxxxxx Xxxxxxxx, zástupkyně vedoucího redaktora, notářka v Rožnově pod Radhoštěm

Slovo vedoucího redaktora

Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí čtenáři,

dovolte mi přivítat vás na stránkách nového čísla časopisu Ad Notam a hned v úvodu na tomto místě poděkovat členům re- dakční rady i všem ostatním, kteří se na jeho vydávání podílí, za jejich společné úsilí, bez kterého by tento časopis nemohl vy- cházet. Zároveň bych chtěl poděkovat i těm, jejichž jména v ti- ráži již nejsou, za to, co pro náš časopis vykonali: JUDr. Ing. Mi- chaelu Xxxxxxxxx, JUDr. Věře Sáblíkové i XXXx. Xxxxxxx Xxxxxxxxx.

V letošním roce si připomínáme 30 let od obnovy svobodného českého notářství. V tomto čísle vám proto přinášíme reportáž z celostátní notářské konference konané u příležitosti tohoto výročí 5. října 2023 v Praze i příspěvek věnující se tomu, jak tato obnova probíhala, i důležitým událostem v novodobé historii českého notářství.

V roce nadcházejícím nás pak čeká výročí jiné významné udá- losti, která ovlivnila život každého z nás: 10 let od účinnosti rekodifikace českého soukromého práva. V příštích číslech by- chom proto rádi využili této příležitosti a na stránkách Ad No- tam se ohlédli za uplynulými deseti lety zpět, jak se úprava některých otázek v rekodifikovaném právu osvědčila v praxi,

a také přinesli srovnání některých institutů s jejich případnými inspiračními zdroji ze zahraničí.

Ještě, než se tak ale stane, čekají nás Vánoce. Čas, který je ve zna- mení přání. Pro jejich splnění nyní mnozí stojí fronty nejen v ob- chodech, ale třeba i za plzeňskou katedrálou sv. Bartoloměje. Mříž jejího zadního venkovního oltáře totiž zdobí dvacet devět andělů a jednoho z nich poznáte na první pohled. Lidé věří, že jim splní přání, na které pomyslí, zatímco ho drží. Jeho tvář proto časem pod náporem nespočtu dlaní ztratila své obrysy a dala an- dělovi příznačná jména, jako třeba Xxxxxxxx či Osahánek. A tak se u andělíčka střídá jeden člověk za druhým: starší, mladší, rodiče s dětmi, parta přátel, co se jde večer bavit, fotbalový fanoušek v dresu Xxxxxxxx, pár milenců nebo třeba zájezd zahraničních turistů. Každou chvíli si někdo na tomto místě něco přeje. Mám za to, že dokud budeme věřit, že se naše přání splní, bude dobře. I když víme, že ne vždy se tak nakonec stane…

Přeji vám klidné prožití vánočních svátků a do nového roku hodně zdraví, splněných přání a dobrých lidí ve Vaší blízkosti.

Xxx. Xxxxx Xxxxxx, vedoucí redaktor Ad Notam, člen komise pro vzdělávání, notář v Plzni

K právu na vypořádání dědice podle § 1693 odst. 3 ObčZ ještě jednou,

aneb co s ním?

XXXx. Xxxxxxxx Xxxxxxxx

V § 1693 ODST. 3 OBČZ JE ZAVEDEN ZVLÁŠTNÍ INSTITUT, KTERÝ VE SMYSLU ZÁKONNÉHO TEXTU SPOČÍVÁ V PRÁVU DĚDICE POŽADOVAT NA OSTATNÍCH DĚDICÍCH VYROVNÁNÍ JEHO ZÁSLUH Z DŮVODU JEHO STARÁNÍ SE O ZŮSTAVITELE, ANEBO JEHO PŘISPĚNÍ K UDRŽENÍ

NEBO ZVĚTŠENÍ ZŮSTAVITELOVA MAJETKU. V DŮSLEDKU TOHO, JAK SE TOTO PRÁVO

REALIZUJE, JDE VE SVÉ PODSTATĚ O PRÁVO NA ZVÝŠENÍ DĚDICKÉHO PODÍLU TAKOVÉHO

DĚDICE NA ÚKOR DĚDICŮ OSTATNÍCH.

časopisu Ad Notam 2021, č. 3, byl xxxxx- xxxxx článek „Vypořádání nadstandard- ních aktivit (zákonných) dědiců (ke smyslu výkladu § 1693 odst. 3 OZ)“. Jeho autoři1 konstatují, že tento „nový institut vyvolává

řadu otázek – jak teoretických (koncepčních), tak praktických (výkladových)“, a některé z těchto otázek vybírají a nabízejí výklad problémů, které z právní úpravy plynou. Sice nabá- dají ke zdrženlivosti v přístupu k tomuto institutu a k výji- mečnosti jeho uplatnění v řízení o pozůstalosti „s ohledem na autonomii vůle zůstavitele“ a s důrazem na „nespornost notářské agendy“ při konstatování, že „je do ní vnášen spor-

ný prvek“, avšak k jeho aplikaci nabízejí výklad značně ex- tenzivní, který s takovým apelem nekoresponduje.

Nutno konstatovat, že jde o institut netradiční, zcela nový, historicky neprověřený, i z pohledu jiných právních řádů zcela výjimečný, importovaný z německého práva,2 do ně-

1 XXXx. Xxxxxx Xxxxxxxxxx, xxx. XXXx. Xxxxxx Xxxxx, Ph.D.

2 § 2057a BGB, účinný od 1. 7. 1970, viz citace v českém překladu autorů in Xxxxxxxxxx, O., Horák, X. Vypořádání nadstandardních aktivit (zákonných) dědiců (ke smyslu výkladu § 1693 odst. 3 OZ). Ad Notam, 2021, č. 3, s. 3.

hož byl vložen v roce 1969, což je relativně nedávno, navíc jako právo jen potomků zůstavitele, nikoli ostatních zákon- ných dědiců, jako je tomu u nás. Jeho kusá právní úprava přináší mnohé otázky nejen vnímané ve zmíněném článku v Ad Notam 2021, č. 3, přirozeně dosud nevyjasněné odbor- nou diskusí a výkladově neřešené judikaturou, když navíc sám o sobě má tento institut značný potenciál vyvolávat spory mezi dědici. Již z těchto důvodů lze mít za to, že je tře- ba ho vykládat naopak restriktivně, a působit tím k tomu, aby jeho uplatnění přicházelo v úvahu skutečně jen zcela výjimečně. Např. je třeba považovat za relevantní aktivi- ty dědice opravňující ho k uplatnění práva na vypořádání skutečně jen takové, které odpovídají svou povahou zúženě pojímanému rozsahu obecně vymezenému v zákonném textu s tím, že se mají vztahovat jen k zůstaviteli a jeho majetku a že musí pocházet jen od dědice, který je koná na svůj účet. Zde nabízenému zužujícímu výkladu institutu odporují mnohé závěry ve zmíněném článku, např. právě výklad opírající se v zájmu rodinné solidarity o široké pojetí principu reprezentace v tom smyslu, že by se měly započítat oprávněnému dědici do výše vypořádání i jeho starání se o osoby blízké zůstaviteli a o jejich majetek, jakož i starost a péče osob blízkých dědici o zůstavitele a jeho majetek.3 Je třeba též uvést, že komplikovanou

XXXx. Xxxxxxxx Xxxxxxxx

■ čestný viceprezident NK ČR

■ emeritní notář

problematiku institutu práva na vypo- řádání umocňuje aktivistická úprava v procesním předpisu, která zbytečně v § 185 odst. 3 písm. a) ZŘS zavádí roz- hodování „o návrhu dědice ze zákonné dědické posloupnosti na vypořádání

podle § 1693 odst. 3 občanského zákoníku“, až je zjevné, že právo na vypořádání by se mělo řešit, obdobně jako právo na započtení na dědický podíl podle § 1662 a násl. ObčZ, jen jako předběžná otázka při stanovení dědických podílů, čemuž odpovídá i právní úprava v § 1693 odst. 3 větě druhé text za středníkem ObčZ.

Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno, jeví se vhodné tímto článkem se k problematice institutu práva na vypořádání dědice podle § 1693 odst. 3 ObčZ znovu vrátit, a to nejen z důvodu reakce na článek v Ad Notam, 2021, č. 3.

3 Tento výklad je prezentován in Xxxxxxxxxx, O., Horák, O., op. cit. sub 2.

4 Tak x Xxxxxx, M. in Xxxxxxx, X., Xxxxxx, J., Xxxxx, X. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek IV. 2. vydání. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2019, s. 536, 537.

5 Srov. Xxxxxxxxxx, X., Horák, O., op. cit. sub 2.

6 Důvodová zpráva k § 1693: „Právo dědice na vypořádání se navrhuje přiznat jen pro případ dědění ze zákona; pořídí-li zůstavitel pro případ své smrti, vychází se z toho, že při povolání dědiců vzal i tyto skutečnosti v úvahu.“

7 Tento názor prezentuje Drápal, L. in Xxxxx, R., Xxxxxx, X. a kol.

Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). Komentář.

2. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2022, s. 522. 8 Tamtéž.

9 Tak Xxxxxx, D. in Xxxxxx, X., Xxxxxx, M., Xxxxx, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2019, s. 1732.

1. INSTITUT JEN PRO DĚDĚNÍ PODLE ZÁKONNÉ DĚDICKÉ POSLOUPNOSTI

1.1. PRÁVO NA VYPOŘÁDÁNÍ JAKO PRÁVO JEN DĚDICE ZÁKONNÉHO

Právo na vypořádání zásluh dědice lze uplatnit jen v případě

„dědí-li se podle zákonné dědické posloupnosti“. Z toho plyne, že jen dědic zákonný má právo požadovat vypořádání a jen na ostatních dědicích zákonných.4, 5

Omezení použití tohoto institutu jen na dědění podle zá- konné dědické posloupnosti je zcela zřejmé a je zdůrazněno v důvodové zprávě.6 Nelze se proto ztotožnit s názorem, že právo na vypořádání má i dědic povolaný k dědění zůsta- vitelem závětí nebo dědickou smlouvou, neboť takovým výkladem je nalézáno právo způsobem contra legem.7 Není tedy možný ani zúžený výklad, podle kterého by dědic k dědění povolaný zůstavitelem mohl požadovat vypo- řádání jen na dědicích zákonných,8 bude-li se dědit jak podle testamentární, příp. smluvené dědické posloupnosti, tak podle posloupnosti intestátní. Z logického výkladu zá- konného textu, je zřejmé, že „dědicem“ a „ostatními dědici“ se

rozumí dědici zákonní, z čehož plyne, že dědici opírající své dědické právo jen o závěť nebo dědickou smlouvu nemohou být oprávněnými dědici a také ani dědici, na nichž lze vypořá- dání požadovat.

1.2. PRÁVO NA VYPOŘÁDÁNÍ PŘI DĚDĚNÍ NEJEN PODLE ZÁKONNÉ DĚDICKÉ POSLOUPNOSTI

Dědí-li se v kombinaci intestátní posloupnosti s posloup- ností testamentární nebo smluvenou, nepochybně nelze ani v takovém případě požadovat vypořádání na dědicích, jejichž dědickým titulem je jen závěť nebo dědická smlou- va. Není však zřejmé, zda je právo omezeno jen na případ, dědí-li se podle intestátní posloupnosti celá pozůstalost, tedy dědí-li podle této posloupnosti všichni dědici,9 nebo zda při kombinaci posloupností dědic zákonný, tedy dědic té části pozůstalosti, o které zůstavitel nepořídil, má právo požadovat vypořádání na případných ostatních dědicích zákonných.

Podle důvodové zprávy „pořídí-li zůstavitel pro případ své smrti, vychází se z toho, že při povolání dědiců vzal i tyto sku- tečnosti v úvahu“. Je-li zdůvodněno zavedení práva na vypo- řádání pouze pro zákonnou posloupnost jen takto, nabízí se, že se zavádí skutečně jen pro ten případ, že se podle této posloupnosti dědí pozůstalost celá. Pořídil-li totiž zůstavitel pro případ smrti, lhostejno, že třeba jen tak, že povolal dědi- ce k dědění jen části pozůstalosti a jen některé ze zákonných dědiců nebo žádné, měl možnost vzít v úvahu případné sku- tečnosti, umožňující uplatnit dědici právo na vypořádání a buď zvýhodnil oprávněného dědice v tomto smyslu, nebo nikoli. Má-li však zákonná dědická posloupnost vyjadřovat představu společnosti o dědění vtělenou do zákona pro případ, že zůstavitel aktivně sám jinou vůli o dědění nepro-

jeví, k čemuž se lze přiklonit, měl by být její režim uplatněn v plné šíři, byť se podle ní bude dědit jen část pozůstalosti. Z tohoto důvodu by měl mít zákonný dědic, který tuto část pozůstalosti má dědit vedle ostatních zákonných dě- diců, i v tomto případě právo na vypořádání jeho zásluh o zůstavitele a jeho majetek, neboť tato část pozůstalos- ti „se dědí podle zákonné dědické posloupnosti“. V takovém případě však lze požadovat vypořádání jen na ostatních zákonných dědicích, kteří dědí podle zákonné posloup- nosti vedle něho tu část pozůstalosti, o které zůstavitel nepořídil, a ve smyslu zákonného textu ve výši přiměřené hodnotě jen této části pozůstalosti.

Jestliže bude konkrétní majetek, k jehož udržení nebo zvětšení relevantními aktivitami zákonný dědic přispěl, nebo majetek z tohoto majetku transformovaný náležet do pozůstalosti, měly by se při určení výše vypořádání vzít v úvahu zřejmě jen aktivity ohledně majetku náležející- ho do té části pozůstalosti, která se bude dědit podle zákonné dědické posloupnosti. Opírá-li se právo na vypo- řádání o aktivity týkající se udržení a zvětšení majetku zůsta- vitele, nestanoví se, že by se měl takový konkrétní majetek dochovat do smrti zůstavitele, že by měl náležet do pozů- stalosti, i když z použitého slova „udržení“ místo „udržování“ lze snad dovodit, že se to zřejmě předpokládá. Nicméně lze mít za to, že dochování se takového majetku do smrti zů- stavitele pro právo požadovat vypořádání z důvodu zásluh o jeho zvětšení nebo udržení není podmínkou. Nedocho- val-li se, tak o něm nebylo pořízeno, a proto, bude-li se dě- dit alespoň část pozůstalosti podle zákonné posloupnosti, bude třeba přihlédnout i k aktivitám dědice uplatňujícího právo na vypořádání týkající se udržení a zvětšení i majetku do smrti zůstavitele nedochovaného.

1.3. MŮŽE ZŮSTAVITEL PRÁVO NA VYPOŘÁDÁNÍ PODMÍNIT NEBO I ZAKÁZAT?

I když zůstavitel nenastolí testamentární nebo smluvenou dědickou posloupnost, může zasahovat i do intestátního dědění, avšak je třeba mít za to, že jen v zákonem vymeze- ných případech a vymezenými právními jednáními, pro která je stanovena i jejich forma.

Právo požadovat vypořádání je spojené se zákonným dědic- kým právem, a tak při intestátním dědění zůstavitel právním jednáním, kterým vyloučí zákonného dědice z dědění (pro- hlášení o vydědění, negativní závěť), zbaví ho i práva poža- dovat vypořádání, neboť pak taková osoba není dědicem. Tento důsledek je zřejmý. Vzniká však otázka, zda při po- nechání zákonného dědického práva může být opatřením zůstavitele dědici odejmuto, příp. podmíněno, jen právo požadovat vypořádání. Může-li zůstavitel, který nepořídil závěť nebo neuzavřel dědickou smlouvu, a tedy nenasto- lil jinou dědickou posloupnost, zasahovat do intestátního dědění jen v zákoně výslovně vyjmenovanými opatřeními, je zřejmé, že oprávněnému dědici jen svým právním jed- náním pouze právo na vypořádání odejmout nemůže. Nemůže „zakázat aplikaci § 1693 odst. 3“.10 Lze se důvodně domnívat, že k tomu, aby to bylo možné, bylo by třeba, aby

v zákoně bylo umožněno zůstaviteli tento zákaz učinit vý- slovnou normou a byla stanovena forma takového právního jednání, obdobně jako je tomu v § 1663, umožňujícím zůsta- viteli naopak přikázat započtení na dědický podíl. Je třeba ale zdůraznit, že také při započtení na dědický podíl se ne- umožňuje zůstaviteli, aby zakázal provést započtení podle

§ 1664 ObčZ, tedy aby zakázal aplikaci § 1664 ObčZ, resp. také zde není tato možnost normována.

Zůstavitel však může dědici přikázat, aby něco konal nebo aby se konání zdržel. I když právní úprava o příkazu před- pokládá jeho uplatnění při testamentární dědické posloup- nosti, neboť je považován za vedlejší doložku závěti a tomu odpovídá i jeho systematické zařazení, je nepochybně mož- né, aby zůstavitel příkaz učinil ve formě dovětku o příkazu podle § 1498 ObčZ i zákonnému dědici, dědí-li se podle zákonné posloupnosti, neboť mu ve smyslu § 1569 ObčZ

„něco zůstavil“.11 Nabízí se tedy možnost intestátním dovět- kem přikázat oprávněnému dědici, aby nepožadoval na ostatních dědicích vypořádání. Přikazuje se však vždy dědici, aby něco konal nebo nekonal, a proto nelze příka- zem zakázat aplikování určité právní úpravy. Z toho plyne, že oprávněný dědic smrtí zůstavitele s dědickým právem právo požadovat na ostatních dědicích vypořádání jeho zá- sluh nabude i přes příkaz zůstavitele, aby ho nepožadoval. Bude na něm, zda příkaz splní nebo zda o vypořádání požá- dá. Do důsledku vzato, požádá-li o vypořádání, resp. podle

§ 185 odst. 3 písm. a) ZŘS navrhne vypořádání, ač zůstavitel přikázal, aby tak nečinil, pak by měl ve smyslu § 1569 odst. 1 již samotným návrhem pozbýt i dědické právo („zůstavení práva se zmaří“) a s ním i právo na vypořádání, ledaže zůsta- vitel projeví jinou vůli ohledně důsledku takového jednání dědice.

Intestátním dovětkem může zůstavitel přikazovat nebo za- kazovat zákonnému dědici v podstatě cokoli. Je však mož- né zákaz požadovat vypořádání chápat jako jakýkoli jiný příkaz, když tímto příkazem zůstavitel ve svém důsledku zbavuje dědice jeho práva určeného zákonem, a ovlivňuje tak výslednou výši dědických podílů jinak než závětí nebo dědickou smlouvou, anebo výslovně v § 1663 ObčZ umož- něným příkazem k započtení na dědický podíl? Lze mít za to, že nikoli. Bylo-li by tomu tak, tak i v případě započte- ní na dědický podíl by bylo možno intestátním dovětkem zakázat zákonnému dědici požadovat započtení na dědický podíl jiného dědice podle § 1664 ObčZ nebo naopak přiká- zat, aby takové započtení požadoval. Lze mít také za to, že pro výklad, že je možné zakázat právo na vypořádání inte- státním dovětkem o příkazu, natož jiným právním jednáním zůstavitele, nemůže být použita analogie v souvislosti se zásahem do intestátního dědění právním jednáním zůstavi- tele podle § 1663 ObčZ. V tomto případě nejde o běžný pří- kaz dědici, aby něco konal nebo nekonal. Jedná se o zvláštní institut s výslovně stanovenou formou, jehož smyslem je

10 Názor o možnosti zakázat aplikaci § 1693 odst. 3 in Xxxxxxxxxx, O., Xxxxx, O., op. cit. sub 2.

11 Tak x Xxxxx, X. in Xxxxx, R., Xxxxxx, X. a kol., op. cit. sub 7, s. 207.

stanovit, že započtení na dědický podíl není, až na výjim- ku podle § 1664 ObčZ, v zásadě možné a naopak přikáže-li tak zůstavitel, započtení se provést musí („započtení se pro- vede“), i když ho žádný dědic nepožaduje. Musí ho provést soudní komisař. Musí-li být v tomto případě pro prosazení vůle zůstavitele takový zvláštní příkaz výslovně upraven, musela by být i výslovná zvláštní úprava pro zákaz použití

§ 1664 ObčZ, resp. pro zákaz požadovat započtení na dědic- ký podíl jiného dědice, měl-li by takové právo zůstavitel mít. Jelikož tomu tak není, tak takové právo nemá. Z tohoto dů- vodu nelze dovozovat ani jeho právo zakázat použití právní úpravy o právu na vypořádání, resp. zakázat požadování vypořádání, jestliže také v tomto případě zvláštní úprava takového zákazu chybí. Je také zřejmé, že zůstavitel nemů- že podmiňovat možnost požadovat právo na vypořádání jím určenými podmínkami, neboť i tento zásah zůstavitele do intestátního dědění není normován.

2. POVAHA PRÁVA NA VYPOŘÁDÁNÍ

2.1. SPOJENÍ PRÁVA NA VYPOŘÁDÁNÍ S DĚDICKÝM PRÁVEM

Právo na vypořádání zásluh dědice je právem spojeným s dědickým právem, kterým je podmíněno. V důsledku toho právo nemá ten, kdo jako presumptivní dědic předepsané aktivity činil, avšak dědické právo nenabyl z důvodu, že dě- dictví odmítl, byl vyděděn nebo byl vyloučen z dědického práva pro dědickou nezpůsobilost. Odmítl-li dědictví s vý- hradou povinného dílu, nelze jeho aktivity zohlednit ani při výpočtu jeho povinného dílu,12 neboť právo na vypo- řádání je vázáno na dědické právo zákonného dědice, které v tomto případě nemá. Z tohoto důvodu nelze zohlednit aktivity ani opominutého nepominutelného dědice při výpočtu jeho povinného dílu, neboť není dědicem, a tudíž mu právo na vypořádání nevzniklo. Zcizí-li dědictví nebo se ho vzdá (zcizením dědictví a vzdáním se dědictví je třeba rozumět zcizení dědického práva13 a vzdání se dědic- kého práva) dědic mající právo na vypořádání, tedy právo na navýšení dědického podílu o výši vypořádání, toto právo nezanikne. Přejde na nabyvatele, neboť nabyvatel vstupuje do všech práv zcizitele spojených s dědickým právem, a tedy je namísto zcizitele oprávněn požadovat vypořádání zásluh zcizitele jako původního oprávněného dědice. To platí i pro jiného dědice, v jehož prospěch se oprávněný dědic vzdal dědictví, resp. dědického práva. V případě zcizení a vzdání se dědického práva tímto dědicem byly totiž u tohoto dě- dice splněny oba předpoklady pro právo na vypořádání, kterými je předepsaná aktivita vůči zůstaviteli nebo jeho majetku a nabytí dědického práva. Právo na vypořádání je sice spojené s dědickým právem, ale není jeho částí. Zcizu- xxxx xxxxx si proto nemůže oddělit právo na vypořádání od dědického práva, ponechat si ho a zcizit jen dědické právo. Taktéž nemůže zcizit právo na vypořádání samotné a ani se ho takto vzdát, byť není právem osobní povahy.

12 Xxxxx Xxxxxxxxxx, O., Xxxxx, O., op. cit. sub 2.

13 Tak x Xxxxx, P. in Xxxxx, R., Xxxxxx, X. a kol., op. cit. sub 7, s. 483.

Ostatně brání tomu i způsob jeho realizace jeho promítnu- tím do dědických podílů.

2.2. PRÁVO NA VYPOŘÁDÁNÍ A DĚDĚNÍ PRÁVEM REPREZENTACE

V případě zákonné dědické posloupnosti se uplatňuje prin- cip formální reprezentace. Především jde-li o dědění, a to tak, že do dědického podílu, uvolněného tím, že nedědí v první třídě dědiců dítě zůstavitele, ve třetí třídě dědiců sourozenec zůstavitele a v šesté třídě dědiců prarodiče zů- stavitele, nastupují právem reprezentace jejich děti, přičemž v první třídě, nedědí-li dítě, tak postupně i jeho další potom- ci. Dědický podíl tak nepřirůstá ostatním dědicům určeným k dědění v těchto třídách dědiců, příp. dědicům v násled- ných třídách, není-li v příslušné třídě dědiců jiný dědic.

Princip reprezentace je výslovně promítnut mj. také do práv- ní úpravy započtení na dědický podíl podle § 1662 až 1664 vzhledem k odkazu na § 1660 odst. 2 a § 1661 odst. 2 ObčZ. Jde-li však o právo dědice na vypořádání, obdobná úprava chybí a ani se o právu reprezentace v této souvislosti nezmiňuje důvodová zpráva. Vzniká proto otázka, zda jeho případné uplatnění lze dovodit alespoň výkladem. Přitom je třeba vzít především v úvahu, že v těch případech, kde se právo reprezentace při intestátní dědické posloupnosti uplatňuje, je tomu tak proto, že to plyne z výslovné právní úpravy. V tomto případě sama o sobě nedostatečná právní úprava práva na vypořádání modifikací dědických podílů soustřeďující se jen do jednoho odstavce ani jeho uplatnění nenaznačuje. Nalézt působení principu reprezentace v pří- padě práva oprávněného dědice na vypořádání jen výkla- dem se proto se jeví velmi obtížné, spíše nemožné. Právo požadovat vypořádání zásluh je podmíněno dědickým prá- vem z titulu zákonné posloupnosti. Právo má tedy ten, kdo příslušné aktivity učinil nebo je alespoň obstaral, a je dědicem, nikoli tedy ten, kdo jako původně presumptivní dědic příslušné aktivity učinil a dědicem se stát mohl. Musí být tedy splněny oba tyto předpoklady. Jak již bylo uvedeno shora, příp. má toto právo ten, na něhož přešlo dědic- ké právo již nabyté dědicem, který příslušné aktivity učinil, tedy dědické právo s již s ním spojeným právem na vypořádání, což je případ zcizení nebo vzdání se dědic- tví, resp. dědického práva, takovým oprávněným dědicem nebo přechod dědického práva dědice, který ho nabyl a ze- mřel před skončením řízení o pozůstalosti, na jeho dědice, předka, v tomto případě předka, který učinil příslušné ak- tivity, které vyžaduje právo na vypořádání. Nastupuje-li při intestátní dědické posloupnosti jako dědic potomek toho, kdo byl presumptivním zákonným dědicem, ale dědicem se nestal, nastupuje na místo takového jeho vypořádání. Poto- mek ale tím nevstupuje do dědického práva, které včet- ně práva na vypořádání mohl nabýt jeho předek a které nenabyl, buď proto, že se nedožil smrti zůstavitele, dědic- kého práva se zřekl, nikoli s účinky pro potomky, byl z dědic- kého práva vyloučen z důvodu jeho dědické nezpůsobilosti, nebo dědictví odmítl. Odmítl-li oprávněný dědic dědictví, tak se na něho hledí, jako kdyby dědictví nikdy nenabyl, při- čemž toto ustanovení je třeba vyložit v tom smyslu, že se

na něho hledí, jako by nikdy nenabyl dědické právo. Nastu- pující potomek nastupuje na místo předka právem formální reprezentace. Má originální právo na pozůstalost, na po- díl na ní, uvolněné jeho předkem, nikterak od předka od- vozené. Nastupující dědic je sice dědicem, avšak dědicem, který žádné příslušné aktivity vůči zůstaviteli nebo jeho majetku neučinil. Jestliže nevstoupil do práv jeho pů- vodně k dědění zákonem povolaného předka, resp. není-li jeho dědické právo od předka odvozené, a tak nejde o ma- teriální reprezentaci, tak mu právo na vypořádání nemůže vzniknout.

Při konstatování, že právo reprezentace v případě prá- va na vypořádání není výslovně normováno a vzhledem ke shora uvedeným argumentům, lze uzavřít, že ho nelze dovodit ani výkladem.14

3. ZPŮSOB REALIZACE PRÁVA NA VYPOŘÁDÁNÍ

I když z úvodu § 1693 odst. 3 ObčZ jakoby plyne, že jde o přímý nárok oprávněného dědice vůči dědicům ostatním, a dokonce se uvádí ve druhé větě při stanovení přiměře- nosti nároku, že se vypořádání poskytne, v následné větě za středníkem se dozvídáme, že ostatní dědicové vypořádá- ní dědici přímo neposkytují, že se totiž vyrovnání za jeho zásluhy o péči o zůstavitele a jeho majetek projeví ve výši dědických podílů. To také potvrzuje důvodová zpráva a dodejme, že jiné řešení než v rámci vztahu dědiců k po- zůstalosti, tedy než v určení jiného poměru jejich dědických podílů, než stanoví zákon, by nebylo ani možné, má-li být tento institut jedinečný. Ostatní dědici tak nejsou povin- ni oprávněnému dědici sami ze svého jeho nárok zaplatit nebo jinak uhradit.

K realizaci práva tak dochází modifikací zákonem sta- novené výše dědických podílů dědiců, a to na rozdíl od modifikace dědických podílů dohodou dědiců, i proti vůli ostatních dědiců, a to především. Změna dědických po- dílů spočívá ve zvýšení dědického podílu dědice, který po- žaduje vypořádání zásluh, na úkor dědiců ostatních, jejichž dědické podíly se sníží.15 Podkladem pro takové stanovení dědických podílů rozhodnutím o dědictví bude rozhodnu- tí podle § 185 odst. 3 písm. a) ZŘS, které potvrdí, že dědic má právo na vypořádání a v jaké výši.16 Výrok v rozhodnutí o dědictví, kterým soud potvrdí nabytí dědictví podle mo- difikovaných zákonných podílů, není v demonstrativním výčtu v § 185 odst. 1 ZŘS uveden, ledaže by za takový byl považován výrok podle § 185 odst. 1 písm. g) ZŘS, když za dědický podíl ze zákona by byl považován i takový podíl, který byl v důsledku realizace práva na vypořádání podle zákona změněn.

4. POROVNÁNÍ ZMĚNY ZÁKONNÝCH DĚDICKÝCH PODÍLŮ REALIZACÍ PRÁVA NA VYPOŘÁDÁNÍ

S JEJICH ZMĚNOU ZAPOČTENÍM NA DĚDICKÝ PODÍL

Právo požadovat vypořádání zásluh o péči o zůstavitele a jeho majetek se jeví jako zrcadlové k právu požadovat

započtení bezplatného plnění na dědický podíl, a tak se zdá přirozené. Právní úprava těchto institutů, byť mají ob- dobný účel, je však značně rozdílná, vzájemně nevyváže- ná. Přitom v obou případech jde ve své podstatě o právo na zvýšení zákonného podílu dědice. V případě práva na vypořádání jde o právo oprávněného dědice na zvýše- ní jeho podílu na úkor dalšího dědice, příp. dědiců, při- počtením výše vypořádání k jeho zákonnému dědickému podílu, a tím k poměrnému snížení zákonných dědických podílů ostatních dědiců. V případě započtení bezplatného plnění zůstavitele dědici na dědický podíl tohoto dědice jde

o právo dalšího dědice, příp. dědiců, na zvýšení jejich

dědických podílů na úkor dědice, na jehož podíl se bez- platné plnění započítává, realizované odečtením takového plnění od dědického podílu tohoto dědice, a tím k poměr- nému zvýšení dědických podílů ostatních dědiců. V tomto případě ovšem se zohledněním toho, že započítávaný ma- jetek by jinak dědil i dědic, jemuž se započítává na dědický podíl, což se projevuje tím, že výpočet podílů se děje podle

§ 1662 ve spojení s § 1655 odst. 1 větou druhou ObčZ z ko- lační podstaty.

K započtení na dědický podíl je třeba, aby ho podle

§ 1663 svým právním jednáním výslovně přikázal zůsta- vitel, a to právě i v případě dědění podle zákonné dědické posloupnosti, nejde-li však o případ podle § 1664 ObčZ, kdy lze započtení provést i bez příkazu zůstavitele. V takovém případě však, jen při neodůvodněném znevýhodnění dědi- ce, a to jen dědice nepominutelného, tedy dítěte, příp. jeho potomků. Naproti tomu právo dědice požadovat vypořá- dání zásluh, což ve svém důsledku je právo na zvýšení jeho dědického podílu, není podmíněné právním jednáním zůstavitele nebo jinými dalšími podmínkami.

Právo požadovat vypořádání zásluh, a v důsledku toho i modifikaci zákonných dědických podílů má každý dědic, avšak jen je-li dědicem zákonným. Naproti tomu zapo- čtení na dědický podíl jiného dědice se provede i ve pro- spěch závětního nebo smluveného dědice, přikázal-li to zůstavitel nebo podle § 1664 ObčZ se zde uvedeným omezením bez jeho přikázání. Má-li se ve smyslu jeho za- řazení § 1664 ObčZ týkat dědických podílů, lze mít za to, že v tomto případě pojem „nepominutelný dědic“ má vý- znam jen legislativní zkratky pro dítě zůstavitele, příp. jeho potomka, jako dědice v první třídě dědiců vedle manželky zůstavitele, nikoli jako toho, kdo dědicem není, ale má prá- vo na povinný díl, např. v důsledku toho, že odmítl dědic- tví s výhradou povinného dílu. Z toho plyne, že na rozdíl od práva na vypořádání v případě intestátního dědění právo požadovat, aby došlo k započtení na dědický podíl jiného dědice, a tím k modifikaci dědických podílů, nepřikázal-li započtení zůstavitel, má v zásadě jen dědic

14 Opačný názor in Xxxxxxxxxx, O., Hoxxx, O., op. cit. sub 2. 15 Tak rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019, sp. zn.

24 Cdo 2619/2018; Xxxxxx, X. xn Xxxxx, R., Xxxxxx, X. x kol., op. cit. sub 7, s. 522; Xxxxxxxxxx, O., Hoxxx, O., op. cit. sub 2.

16 Xxxxxx, X. xn Xxxxx, R., Xxxxxx, X. x kol., op. cit. sub 7, s. 522.

v první třídě dědiců, navíc není-li manželem zůstavite- le, avšak jen byl-li by jinak neodůvodněně znevýhodněn. Vzhledem k tomu, že započtení na dědický podíl ze své podstaty lze uplatnit jen mezi dědici, právo požadovat započtení na dědický podíl jiného dědice nemá ten, kdo dědictví odmítl s výhradou povinného dílu. Jeho po- vinný podíl se nepočítá z hodnoty pozůstalosti zvýšené o hodnotu toho, co by se mohlo započítat na podíl někte- rého z ostatních dědiců první třídy dědiců, ale nezapočet- lo, neboť o to žádný z dědiců nepožádal. Nelze mít za to, že soud nepřikázané započtení provede i bez takové žá- dosti, tedy proti vůli všech dědiců, a tak změní výši dědic- kých podílů stanovenou zákonem, jen z toho důvodu, aby mohl být proveden výpočet povinného dílu dítěte, příp. jeho potomka, odmítnuvšího dědictví s výhradou povin- ného dílu. Nelze mít za to, že ten, kdo takto dědictví odmít- ne, může tímto právním jednáním změnit dědické podíly dědiců. Navíc se nejeví, že ten, kdo se sám zbavil dědické- ho podílu svým právním jednáním, a tím i práva požadovat započtení na dědický podíl dědice, by byl v důsledku tako- vého nezapočtení neodůvodněně znevýhodněn.

V případě práva požadovat započtení na dědický podíl je výslovně stanoven princip reprezentace odkazem v § 1662 ObčZ mj. na úpravu v § 1660 odst. 2 a § 1661 odst. 2 ObčZ, zatímco v případě práva požadovat vypořádání zásluh ob- dobná úprava absentuje.

Je také třeba zmínit, že z úpravy práva požadovat vypořá- dání zásluh plyne podmínka spočívající v tom, že musí jít o nadstandardní konání dědice („starání se delší dobu, přispění značnou měrou“). Zatímco v případě práva poža- dovat započtení na dědický podíl jiného dědice při darování dědici, anebo odkazech nebo jiných opatřeních pro dědice zůstavitelem taková výslovná úprava chybí, byť v případě darování se stanoví, že nemá jít o darování obvyklé, tedy o běžné poskytovaní darů např. při význačných příležitos- tech, jako např. svateb nebo narozenin.

Rozdíl lze spatřovat také v tom, jakým způsobem se sta- noví výše modifikovaných dědických podílů, resp. jak se taková výše určí a jak se vypočte. Jde-li o způsob určení dědických podílů, v případě práva na vypořádání má být výše vypořádání, od které se odvíjí zvýšení dědického podílu oprávněného dědice, přiměřená, a to nejen k délce trvání a rozsahu aktivit, ale také k hodnotě pozůstalosti, z čehož plyne, že se nepřipočítává ve prospěch opráv- něného dědice skutečná výše hodnoty jeho aktivit. Při započtení na dědický podíl dědice podle § 1662 až 1664 se naopak započítává to, co dědic obdržel od zůstavite- le v jeho skutečné hodnotě v době jeho poskytnutí, z čehož plyne, že zápočet může zkonzumovat i celý dě- dický podíl dědice, na jehož dědický podíl se započtení provede, a tak z pozůstalosti nenabude ničeho. Naproti tomu podmínka přiměřenosti výše vypořádání k hodnotě pozůstalosti neumožňuje, aby v důsledku připočtení výše vypořádání k podílu oprávněného dědice jiný dědic nebo více dědiců z pozůstalosti nenabyli žádný podíl. V případě dědiců, kteří jsou děti zůstavitele, příp. jejich potomci, je

otázkou, zda může výše jejich dědického podílu být snížena pod hodnotu jejich povinného dílu. Lze se do- mnívat, že výše vypořádání by byla nepřiměřená, jestliže by se jejím přičtením k dědickému podílu oprávněného dědice až takto snížil dědický podíl těchto dědiců. Posta- vení takových dědiců je odlišné od postavení dítěte, příp. jeho potomka, jemuž se započítává na dědický podíl bez- platné plnění od zůstavitele, neboť ten tak získal majetek, který by byl jinak předmětem dědění.

Příklad výpočtu podílů při jejich modifikaci v důsled- ku započtení na dědický podíl dědice: Dědici A, B, C a D by měli dědit rovným dílem pozůstalost v obvyklé ceně 100 000 Kč, tedy každý podílem ve výši 25/100. Na podíl dě- dice A se započte to, co bezplatně obdržel od zůstavitele, ve výši 12 000 Kč a dědický podíl každého z ostatních dědiců bude ve výši 21/100. Výpočet: (100 000 + 12 000 = 112 000, tj. kolační podstata) : 4 = 28 000. Dědický podíl dědice A bude ve výši 16/100 = 4/25, výpočet: 28 000 – 12 000 = 16 000. Dědický podíl každého z ostatních dědiců bude ve výši 28/100 = 7/25. Při výpočtu podílů se zohledňuje, že dědic, jemuž se započítává na dědický podíl to, co od zůsta- vitele bezplatně obdržel, by též dědil svým podílem tento majetek, kdyby k bezplatnému plnění nedošlo a maje- tek by náležel do pozůstalosti.

Příklad výpočtu podílů při jejich modifikaci v důsledku práva na vypořádání: Dědici A, B, C a D by měli dědit rov- ným dílem pozůstalost v obvyklé ceně 100 000 Kč, tedy kaž- dý podílem ve výši 25/100. Dědic A má právo na vypořádání v přiměřené výši 12 000 Kč. Dědický podíl dědice A bude ve výši 37/100 a dědický podíl každého z ostatních dědi- ců bude ve výši 21/100. Podíl dědice A je 37/100. Výpočet: 100 000 : 4 = 25 000; 25 000 + 12 000 = 37 000. Podíly každé-

ho z ostatních dědiců: 21/100. Výpočet: (100 000 – 37 000) : 3 = 21 000. Při výpočtu dědických podílů se nezohledňu- je, že oprávněný dědic příp. dědí i konkrétní majetek, jeho aktivitou udržovaný nebo zvětšený, který náleží do pozůstalosti nebo majetek náležející do pozůstalosti, který vznikl transformací takového původního majetku. Je tomu tak proto, že je výslovně stanoveno, že o výši, v níž se poskytne vypořádání, se zvětší jeho dědický podíl. Nelze to zohlednit ani v rámci přiměřenosti výše vypořádá- ní, neboť přiměřenost se má zvážit jen ve vztahu k zákonem stanoveným kritériím (délka trvání, rozsah aktivit, hodnota pozůstalosti).

Lze předpokládat, že jakmile právo na vypořádání, jako nový institut, vejde v širší známost, bude uplatňováno ve větší míře než právo na započtení na dědický podíl podle § 1662 až 1664 ObčZ, neboť to je v případě bezplat- ných plnění před smrtí zůstavitele omezeno na plnění po- skytnutá dědici jen v posledních třech letech před smrtí zůstavitele, nestanoví-li zůstavitel delší dobu, a nepřikáza- né započtení podle § 1664 ObčZ je navíc omezeno pod- mínkou neodůvodněného znevýhodnění nepominutel- ného dědice. Při dědění podle zákonné dědické posloup- nosti je tak možné při splnění této podmínky, jen dědí-li se v první třídě dědiců.

5. JAKÉ AKTIVITY OPRAVŇUJÍ POŽADOVAT VYPOŘÁDÁNÍ

Zohledňují se nadstandardní vztahy vědomého dědice, tedy dědice presumptivního, k zůstaviteli za jeho života, a to z hlediska chování dědice k zůstaviteli projevující se jeho péčí a starání se o zůstavitele vůbec, zejména jde-li o uspokojování jeho potřeb, včetně zohlednění plnění vy- živovací nebo obdobné povinnosti vůči zůstaviteli, v tomto případě však jen, není-li dědic jeho manželem, a také z hle- diska přispění dědice na majetek zůstavitele v zájmu jeho udržení nebo jeho zvětšení. Není rozhodné, zda takový majetek zůstavitel vlastnil v době jeho smrti, zda se dědí. Nutně však musí jít o aktivity jdoucí podstatně nad rámec očekávaného, běžného konání v rámci rodinných vztahů a příbuzenských vztahů vůbec,17 neboť v takových vztazích se zvláště mezigenerační solidarita předpokládá. Vzhle- dem k tomu, že právo není omezeno jen na dědice, kteří jsou potomky zůstavitele, je třeba při konkrétním dědění i při dědění v nižších třídách v rámci jednotlivých dědických tříd porovnat to, co je považováno v takovém širším pří- buzenství za běžné, s konkrétními poměry v takovém příbuzenství.

Podle zákonného textu se dědic musí „starat o zůstavitele delší dobu nebo přispět značnou měrou k udržení nebo zvět- šení jeho majetku…“ a příkladmo se uvádí, jakým způsobem. Jednání dědice vůči zůstaviteli a jeho majetku je třeba z to- hoto hlediska posuzovat zejména v závislosti na jeho schop- nostech, zdravotním stavu zůstavitele a na konkrétních pří- buzenských poměrech.

Lze souhlasit s tím, že předpokladem možnosti požadovat vypořádání je také to, aby zůstavitel nebyl schopen sám se starat o sebe a o svůj majetek;18 dodejme v potřebné míře v rámci konkrétních poměrů. Předpokladem by také mělo být, aby s takovými aktivitami budoucího dědice zů- stavitel souhlasil, a také to, aby jimi nebyla jen nahrazena péče někoho jiného, např. státu ve formě dávek sociální péče nebo ostatních dědiců, kterou dědic požadující vypo- řádání svým jednáním znemožnil,19 nikoli na pokyn zůsta- vitele.

Právo na vypořádání takových zásluh dědice je také podmí- něno tím, aby dědic za to nebyl odměňován, což nepo- chybně je nutno vyložit extenzivně v tom smyslu, že nejen aby nepobíral žádnou odměnu, ale také že se mu nedostá- valo jiných protiplnění, a ani jinak ze zůstavitelova majetku nebo i od třetích osob neměl žádný jiný prospěch. Právo na vypořádání proto nebude mít např. dědic, který sice udr- žoval a zhodnocoval dům s pozemky zůstavitele, avšak se svou rodinou je bezplatně užíval k bydlení,20 příp. pozemky bezplatně požíval.

Lze mít za to, že aktivitou dědice opravňující k požadování vypořádání bude jeho přispění na udržování nebo zvětše- ní majetku zůstavitele, i když v době smrti takový majetek zůstavitel už nevlastnil a ani ho nevlastnil v transformované podobě.

Nicméně zvláště v případě aktivit dědice lze očekávat, že k závěrům, jaká konkrétní konání budou naplňovat rámec obecně vymezený v zákonném textu s příkladmým výpo- čtem způsobů starání se a přispívání, se dospěje až na zákla- dě budoucí judikatury, což platí i o míře a délce doby posky- tování takových aktivit.

6. VÝŠE VYPOŘÁDÁNÍ

V případě započtení na dědický podíl podle § 1662 až 1664 ObčZ je výše započtení zřejmá, neboť odpovídá hodnotě toho, co dědic nabyl z pozůstalosti odkazem nebo jiným opatřením zůstavitele, anebo toho, co od zůstavitele bez- platně obdržel za života zůstavitele. Započítává se skutečná hodnota v době poskytnutí plnění a je přitom nerozhodné, zda hodnota plnění, které se započítává, je třeba i vyšší než celý zákonný dědický podíl před započtením. Při výpočtu dědických podílů se však tímto započtením zohledňuje to, že i takový majetek by jinak takový dědic jeho dědickým podílem dědil, a to tak, že se hodnota takového majetku připočte k hodnotě pozůstalosti a teprve z toho základu se dědické podíly dědiců vypočtou. Naproti tomu výši vypořá- dání zásluh dědice spočívající v jeho starání se o zůstavitele a o udržení nebo zvýšení majetku obdobně jednoznačně určit nelze. Nutno předeslat, že otázka výše vypořádání bude relevantní jen v případě, že mezi všemi zákonnými dědici nebude shoda o tom, že dědic má právo na vypořá- dání a v jaké výši, neboť v případě, že ostatní dědici budou požadavek dědice na vypořádání jeho zásluh v jím požado- vané výši akceptovat, budou tento požadavek řešit v rámci dohody o výši dědických podílů, příp. dohody o rozdělení pozůstalosti. Teprve nebude-li mezi dědici uzavřena někte- rá z těchto dohod, bude o právu na vypořádání, a v jeho důsledku o modifikaci dědických podílů rozhodovat po- zůstalostní soud, resp. jeho jménem soudní komisař (dále jen „soudní komisař“), a to i v případě sporu dědice poža- dujícího vypořádání a ostatních dědiců o tom, zda dědici náleží vypořádání nebo jen v jaké výši mu náleží, tedy ve svém důsledku o spor o výši dědických podílů, obdobně jako v případě sporu ohledně započtení bezplatného plnění na dědický podíl, byť řízení o pozůstalosti je řízení xxxxxx- né.

Podle zákonného textu výše vypořádání má být přimě- řená jednak trvání a rozsahu konání a plnění dědice a jednak i hodnotě pozůstalosti. Již z toho je zřejmé, že výše vypořádání z důvodu předepsané přiměřenosti nebu-

17 Příklady takového nadstandartního konání podrobně in Drachovský, O., Hoxxx, O., op. cit. sub 2.

18 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 24 Cdo 2619/2018.

19 Xxxxxxxxxx, X., Hoxxx, O., op. cit. sub 2.

20 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 24 Cdo 2619/2018; Xxxxxx, X. xn Xxxxx, R., Xxxxxx, X. x kol., op. cit. sub 7, s. 522.

de odpovídat skutečné hodnotě plnění. Nicméně, aby mohla být vzata v úvahu přiměřenost vypořádání, musí být jeho výše od něčeho odvozená. Z tohoto důvodu je třeba považovat za výchozí hodnotu pro určení výše vypořá- dání hodnotu příslušných aktivit oprávněného dědice. Vzhledem k tomu, že tato hodnota se jeví jako výchozí pro stanovení přiměřené výše vypořádání v rozhodnutí o dě- dictví výrokem podle § 185 odst. 3 písm. a) ZŘS, a tím pro vyřešení předběžné otázky, jejíž vyřešení je nutné pro roz- hodnutí o potvrzení nabytí dědictví podle dědických podí- lů, příp. pro rozhodnutí o rozdělení pozůstalosti na žádost dědiců, bude třeba hodnotu aktivit alespoň přibližně nějakým způsobem zjistit, aby soud mohl o návrhu dědice věrohodně rozhodnout. To bude jistě obtížné, zvláště v případě ocenění aktivit ohledně starání se o zů- stavitele. Je sice možno vycházet z prohlášení oprávněného dědice, avšak vzhledem k tomu, že dědici většinou nebu- dou ve shodě, neboť neuzavřeli dohodu o výši dědických podílů nebo o rozdělení pozůstalosti, nelze předpokládat, že takové prohlášení bude pro určení přiměřené výše vy- pořádání plnohodnotným důkazním podkladem, ledaže by šlo o shodné prohlášení všech zákonných dědiců. Pro- to bude třeba vycházet v případě podkladové hodnoty aktivit ohledně zůstavitele z jejich obvyklých hodnot v jiných podobných obecně známých případech starosti a péče o člověka.

Je zřejmé, že určení výše vypořádání, a tím i podle ní mo- difikace dědických podílů bude náročné a že až judikatura nastaví určitá pravidla a mantinely. Nicméně aktivity dědice vzhledem k předepsané přiměřenosti výše vypořádání bude třeba posuzovat nejen z hlediska „trvání a rozsahu toho, co plnil“ oprávněný dědic, ale také jak byly účelné, byť cílem má být kompenzace oprávněnému dědici. Tedy, jak byly skutečně prospěšné pro zůstavitele nebo pro udržení jeho majetku a jaký byl v důsledku takového plnění skuteč- ný rozsah zvýšení majetku zůstavitele. V neposlední řadě by výše vypořádání měla být stanovena na základě posouzení okolností jednotlivého případu s přihlédnutím k zásadám spravedlnosti.21 Bude-li další dědic nebo dědici dětmi nebo dalšími potomky, lze se snad domnívat, že i na tento případ lze vztáhnout pravidlo v § 1643 odst. 2 ObčZ, a to tak, že výše vypořádání by byla považována za nepřiměřenou, měl-li by se zvýšit o ní dědický podíl oprávněného dědice tak, že těmto dědicům by se snížil jejich dědický podíl pod hodnotu jejich povinného dílu.

Je zřejmé, že všechna uvedená hlediska by měl vzít v úva- hu především oprávněný dědic ve svém návrhu, na zá- kladě něhož bude o vypořádání rozhodováno. V tomto

21 Tax Xxxxxxxxxx, O., Hoxxx, O., op. cit. sub 2.

22 I když to není v ZŘS, na rozdíl od rozhodování o vypořádání zásluh oprávněného dědice, výslovně stanoveno, nutno mít za to, že také v tomto případě soud nerozhoduje z úřední povinnosti. Tak i Svxxxxx, X. xn Xxxxx, R., Xxxxxx, X. x kol., op. cit. sub 7, s. 442.

23 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 24 Cdo 2619/2018.

případě totiž soudní komisař „rozhodne o návrhu dědice ze zákonné dědické posloupnosti na vypořádání podle § 1693 odst. 3 občanského zákoníku“. Nejde sice o návrh na zahá- jení řízení podle § 79 OSŘ, avšak i tak by v návrhu dědice požadujícího vypořádání měly být vylíčeny rozhodující skutečnosti, označeny důkazy a především musí být z něho patrné, čeho se dědic domáhá, tedy i výše vy- pořádání.

Na rozdíl od návrhu na zůstavitelem nepřikázané započte- ní na dědický podíl jiného dědice,22 kdy soudní komisař řeší předběžnou otázku spočívající v tom, zda dojde k započte- ní a v jaké výši, až v rámci rozhodování o potvrzení nabytí dědictví podle dědických podílů nebo o rozdělení pozů- stalosti na žádost dědiců, v tomto případě soudní komisař musí o předběžné otázce rozhodnout podle § 185 odst. 3 písm. a) ZŘS samostatným výrokem, který je také součástí rozhodnutí o dědictví. Rozhodne tak, že „stanoví částku, v níž se poskytne oprávněnému dědici jím požadované vypo- řádání, anebo že se mu právo na modifikaci zákonného dě- dického podílu nepřiznává“.23 Určí-li soudní komisař částku, v níž se poskytne vypořádání, promítne toto své rozhod- nutí do rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví podle dědických podílů dědiců, jejichž zákonnou výši změní v závislosti na této přiznané částce. Soudní komisař při rozhodování o výši částky, v níž se poskytne vypořádání, není vázán návrhem oprávněného dědice. Výši částky určí podle své úvahy na základě zjištěných aktivit opráv- něného dědice a jejich povahy, vycházeje z jejich ocenění, avšak veden předepsanou přiměřeností, přičemž zvláště v otázce přiměřenosti by měl vycházet z konkrétního pří- padu. Přiměřenost částky z hlediska trvání a rozsahu toho, co oprávněný dědic plnil, a také hodnoty pozůstalosti je pro soudního komisaře základním kritériem pro její sta- novení.

7. PRÁVO NA VYPOŘÁDÁNÍ JAKO ZDROJ VZNIKU SPORŮ A ZPŮSOB ŘEŠENÍ SPORU O PRÁVO

NA VYPOŘÁDÁNÍ

Zvláštní úprava pro uplatnění určité skupiny nároků vůči zůstaviteli v rámci rozhodování o výši dědických podílů soustředěných do práva požadovat vypořádání, tedy nikoli jen jako pohledávek v pasivech pozůstalosti, se jeví na první pohled spravedlivá. Umožňuje v rámci příbuzenských vzta- hů řešit složité a oprávněné nároky, někdy i jen v morální rovině, komplexně v průběhu řízení o pozůstalosti. Je však otázkou, zda toto privilegované postavení nároků dědice z důvodu nikoli běžných aktivit spočívajících ve starání se o zůstavitele a o jeho majetek, je namístě, zda není kontra- produktivní.

Je zjevné, že nový institut je nositelem potenciálních spo- rů, které jsou v něm zakódovány, zejména vzhledem k mož- nému velkému rozsahu možných aktivit oprávněného dědi- ce, které je možno považovat za aktivity, kterými lze přispět k udržení nebo ke zvětšení zůstavitelova majetku a zvláště pak poskytovat péči zůstaviteli a jinak se o něj starat a v ne- poslední řadě i vzhledem k širokému prostoru pro stanovení

výše vypořádání zvláště v důsledku aplikace zásady přimě- řenosti. Nehledě na vztah takových aktivit k případným obdobným aktivitám ostatních dědiců, když z právní úpravy neplyne, že právo na vypořádání má jen dědic, jehož aktivity převyšují, příp. v jakém poměru, aktivity dědiců ostatních. Nadstandardnost aktivit je třeba posu- zovat z jejich obecného chápání, a nikoli z poměru aktivit jednoho dědice vůči aktivitám ostatních dědiců. Včleněním tohoto institutu do dědického práva se tak otevřel další pro- stor pro spory mezi dědici, přičemž je zřejmé, že pravděpo- dobnost sporů v důsledku uplatnění práva na vypořádání je vysoká, neboť k požadavku na vypořádání bude docházet právě jen za situace, když mezi dědici ohledně uspořádání jejich práv a povinností plynoucích z dědění nebude shoda, neboť jinak by k zohlednění výjimečných aktivit dědice do- šlo v rámci dohody o výši dědických podílů, příp. o rozděle- ní pozůstalosti. Lze dokonce mít za to, že existence možnos- ti požadovat vypořádání často zamezí shodným vypořádá- ním pozůstalosti dohodou o rozdělení pozůstalosti a zvýší se počet řízení o pozůstalosti, která skončí potvrzením na- bytí dědictví podle dědických podílů, a tak se zvýší možnost budoucích sporů podílových spoluvlastníků. Lze přitom konstatovat, že shodné rozdělení pozůstalosti je z hlediska předcházení následným sporům vždy lepší variantou než potvrzení nabytí dědictví dědicům podle dědických podí- lů, a tak založení spoluvlastnictví k věcem do pozůstalosti náležejícím.

Za předpokladu, že spory mezi oprávněným dědicem a dě- dici ostatními, nebo navzájem mezi více dědici, považují- cími se za oprávněné, o tom, zda k relevantním aktivitám došlo, a především o výši případného vypořádání, budou poměrně časté, je třeba mít na zřeteli, že spor musí být vyře- šen v řízení o pozůstalosti, i když bude jeho vyřešení závislé na sporných skutečnostech,24 obdobně jako spory při zapo- čtení na dědický podíl podle § 1662 až 1664. Jde však o říze- ní nesporné, které k takovému postupu není přizpůsobe- no, přičemž řešení sporu v řízení o pozůstalosti se v případě požadavku na započtení na dědický podíl do přijetí úpravy práva na vypořádání zásluh považovalo za zcela výjimečný postup. Vzhledem k tomu, že jde o řešení sporu, je třeba v této fázi řízení postupovat podle příslušných ustanove- ní OSŘ, nikoli podle § 20 a násl. ZŘS. Tento postup, zvláště pokud jde o dokazování podle § 120 a násl. OSŘ, je v řízení o pozůstalosti obtížný, když navíc i tyto úkony pozůstalost- ního soudu provádí pověřený soudní komisař. V případě sporu, který přinese uplatnění práva dědice na vypořádání jeho zásluh a který bude ve svém důsledku sporem o výši dědického podílu mezi dědici, jejichž dědické právo je nesporné, nelze výkladem dovodit, že lze postupovat obdobně jako ve sporu o dědické právo, tedy odkazem na pořad práva podáním žaloby v občanskoprávním řízení. Stejně tak nelze dovodit, že v řízení o pozůstalosti lze právo uplatnit a rozhodnout o něm, jen není-li o něm spor. Úvahy o takovém řešení tohoto sporu25 je proto možno přijmout jen jako podněty de lege ferenda, přičemž je zřejmé, že obdobně by musel být řešen i případný spor vzniklý při započtení na dědický podíl podle § 1662 až 1664 ObčZ.

8. VZTAH PRÁVA NA VYPOŘÁDÁNÍ A PRÁVA NA ZAPLACENÍ DLUHU Z TITULU BEZDŮVODNÉHO OBOHACENÍ

Platí-li, že dědic má právo v důsledku svých aktivit na zvý- šení svého dědického podílu realizací práva na vypořádá- ní, vznikají otázky, zda vůbec může uplatnit nároky z titulu jeho starání se o zůstavitele, anebo jeho přispění k udržení nebo zvětšení zůstavitelova majetku, jako své pohledáv- ky za zůstavitelem, jestliže nevyužil právo na vypořádání, nebo zda je může uplatnit právě jen v tom případě, že toto právo neuplatní, anebo zda může tato dvě práva uplatnit vedle sebe.

K tomu je třeba uvést, že se jeví, že jde o zcela rozdílná práva. Lze mít totiž za to, že dědic má právo na vypořádání podle § 1693 odst. 3 ObčZ jen v důsledku aktivit, které poskytl vědomě bezúplatně, byť s vědomím, že někdy bude po zůstaviteli dědit, zanechá-li nějaký majetek, což koresponduje i s pojetím institutu započtení bezplatné- ho plnění na dědický podíl. Jestliže důvodem obohacení zůstavitele bylo deklarované bezplatné plnění, obdob- ně jako v případě dědice při započtení plnění zůstavitele na jeho dědický podíl, bylo obohacení spravedlivě dů- vodné, a tak se zůstavitel nedostal do pozice nepoctivé- ho příjemce. Naproti tomu, měla-li by budoucímu dědici v případech ujednaného nebo důvodně očekávaného pro- tiplnění ze strany zůstavitele vzniknout pohledávka vůči zůstaviteli, tak nutně půjde o pohledávku z titulu oboha- cení neoprávněného. Tu pak může uplatnit dědic jako vě- řitel vůči ostatním dědicům, resp. přihlásit do pozůstalosti i nadále, neboť institut práva na vypořádání tento postup nevyloučil a ani vzhledem k jeho uvedené povaze vylou- čit nemohl. V takovém případě platí, že i za tento dluh odpovídají všichni dědici, včetně dědice, který ho uplatnil (je zohledněno, že tento věřitel je dědicem), avšak na dru- hou stranu se neuplatní kritérium přiměřenosti. Ze shora uvedeného plyne, že obě práva lze uplatnit vedle sebe, každé však ohledně povahově rozdílných plnění, která bu- doucí dědic zůstaviteli poskytl.

9. PROCESNÍ SOUVISLOSTI

Jak již bylo uvedeno, na rozdíl od započtení na dědický podíl, při kterém dochází k navýšení dědických podílů na úkor dědického podílu, na něhož se započítává, při této modifikaci dědických podílů má naopak dojít k navýše- ní dědického podílu oprávněného dědice o celou výši vypořádání na úkor dědických podílů ostatních dě- diců, které se poměrně o takové navýšení sníží.26 Právní úprava tak značí, že vypořádání se poskytuje z pozůs-

24 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 24 Cdo 2619/2018.

25 Takové úvahy in Xxxxxxxxxx, O., Xxxxx, O., op. cit. sub 2.

26 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 24 Cdo 2619/2018; Xxxxxx, X. in Xxxxxxx, X., Xxxxxx, J., Xxxxx, X. a kol., op. cit. sub 4, s. 537; Xxxxxx, X. in Xxxxx, R., Xxxxxx, X. a kol., op. cit. sub 7, s. 522.

talostního jmění. To však relativizuje úprava v ZŘS. V § 185 odst. 3 písm. a) ZŘS se totiž stanoví, že „v rozhodnutí o dědictví soud dále rozhodne o návrhu dědice ze zákonné dědické posloupnosti na vypořádání podle § 1693 odst. 3 ob- čanského zákoníku“. Má-li se o takovém vypořádání, na roz- díl od započtení na dědický podíl podle § 1662 až 1664 ObčZ, rozhodovat samostatným výrokem s neuvedením vazby na výrok stanovící výši dědických podílů, jeví se, jako kdyby k vypořádání mělo dojít jinak než modifikací dědických podílů, tedy podílů na pozůstalosti. Jako kdy- by skutečně měli vypořádání poskytnout ostatní dědici přímo, jak naznačuje, jistě nechtěně, § 1693 odst. 3 ObčZ formulací „dědic má právo požadovat po ostatních dědicích vypořádání“. Tak tomu však být nemůže, neboť tato nepo- xxxxxx formulace má ve skutečnosti vyjádřit pouze to, že vypořádání se poskytne na úkor těchto ostatních dědiců, na úkor jejich dědických podílů, tedy z pozůstalosti, což plyne ze základního pravidla obsaženého ve větě druhé za středníkem tohoto ustanovení „o tuto výši se zvětší jeho dědický podíl“. Je proto zjevné, že k ničemu jinému než ke stanovení podkladu pro příslušná rozhodnutí po- dle § 185 odst. 1 ZŘS rozhodnutí podle § 185 odst. 3 písm.

a) ZŘS neslouží.27 Z tohoto důvodu procesní ustanovení je třeba vyložit v tom smyslu, že v tomto případě rozho- duje soud o tom, zda oprávněný má právo na vypořádání a v jaké výši, jako o předběžné otázce, jejíž vyřešení je nutné k rozhodnutí podle § 185 odst. 1 písm. g) ZŘS, příp. podle § 185 odst. 1 písm. e) ZŘS, kterým se modifikace zá- konných dědických podílů příp. provede, přičemž soud rozhoduje samostatným výrokem.

Není zřejmé, proč ZŘS tímto nestandardním řešením předběžné otázky zavedl postup odlišný od postupu při započtení na dědický podíl bezplatného plnění nebo od- kazů, když podstata je obdobná. Nic by nebránilo tomu, aby soud řešil právo na vypořádání a jeho výši obdobně jako při započtení na dědický podíl a jeho výši. Úprava v § 185 odst. 3 písm. a) ZŘS se jeví nejen jako nadbytečná, ale i zavádějící. Z ustanovení neplyne zřetelně, jaký má mít výrok konkrétní obsah, a není promítnuta jeho vaz- ba na výrok podle § 185 odst. 1 písm. g), příp. podle § 185 odst. 1 písm. e) ZŘS, což může vzbuzovat pochybnosti, zda se má vyložit tak, jak již bylo uvedeno, totiž tak, že vý- rokem se jen potvrzuje, že dědic má právo na vypořádání a v jaké výši a že se takto řeší jen předběžná otázka, na což navazuje příslušný výrok podle § 185 odst. 1 ZŘS. Navíc, zřejmě v důsledku toho, že je rozhodováno samostat- ným výrokem, bylo výslovně stanoveno, že v tomto pří- padě dědic může své právo na vypořádání, a tím i právo na zvýšení jeho dědického podílu, uplatnit jen procesním návrhem. V případě nepřikázaného započtení na dědic-

27 Tak rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019, sp. zn.

24 Cdo 2619/2018.

28 Xxxxxxxxxx, X. Sporné otázky týkající se započtení na dědický podíl soudem. Ad Notam, 2022, č. 1, s. 16.

29 Tak rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019, sp. zn.

24 Cdo 2619/2018.

ký podíl bezplatného plnění od zůstavitele nebo odkazů taková výslovná úprava chybí, ač je nepochybné, že soud může započtení provést jen na základě iniciativy dědice (lze se domnívat, že postačí jen žádost, nikoli nutně pro- cesní návrh). Tato rozdílná úprava tak napomáhá výkladu o tom, že soud nepřikázané započtení provádí z úřední povinnosti.28

Ke shora uvedenému nelze než znovu zdůraznit, že pro- cesní úpravu je třeba chápat v tom smyslu, že v rozhodnutí o dědictví soud nejdříve podle § 185 odst. 3 písm. a) ZŘS samostatným výrokem rozhodne o návrhu dědice na vy- pořádání podle § 1693 odst. 3 tak, že právo dědice na vy- pořádání potvrdí a určí jeho výši, tedy nikoli, že dědici jsou povinni vypořádání poskytnout, nebo rozhodne, že se dědici právo na vypořádání nepřiznává, tedy nikoli, že návrh zamítá. Za tímto výrokem soudu bude v rozhodnu- tí o dědictví následovat výrok soudu podle § 185 odst. 1 písm. g) ZŘS, kterým soud potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů, jejichž výše bude určena tímto výrokem, bude-li kladný, mj. v závislosti na poměru, v jakém se ostat- ní dědici budou právě snížením jejich podílů podílet na vy- pořádání, jehož výše byla určena v samostatném výroku o tomto vypořádání.29

Případné odvolání tak bude muset směřovat proti oběma výrokům. Půjde o podobný případ vzájemné závislos- ti obou výroků, jako když bude podle § 184 odst. 2 ZŘS součástí rozhodnutí o dědictví i rozhodnutí o schvále- ní dohody o vypořádání společného jmění manželů nebo rozhodnutí o jeho vypořádání podle § 162 ZŘS a také roz- hodnutí podle § 180 odst. 1 ZŘS, neboť obsah těchto výroků předurčuje, co bude náležet do pozůstalostního jmění. Také v tomto případě jen v závislosti na těchto výrocích v rámci rozhodnutí o dědictví je možné rozhodnout o potvrzení na- bytí dědictví.

Důvodnost rozdílnosti úpravy o rozhodování o právu dě- dice na vypořádání od rozhodování o započtení na dědic- ký podíl nelze spatřovat ani v tom, že by se snad dřívěj- ším rozhodnutím o vypořádání samostatným usnesením umožnilo dědicům podle jeho výsledku zvážit i možnost uzavření dohody o výši dědických podílů nebo o rozdělení pozůstalosti.

Na rozdíl od uvedených příkladů rozhodnutí podle § 162 a 180 ZŘS, které mohou, ale nemusí být součástí rozhod- nutí o dědictví, z § 185 ZŘS plyne, že rozhodnutí o návrhu na vypořádání podle § 185 odst. 3 písm. a) ZŘS musí být součástí rozhodnutí o dědictví vždy. To zajisté prostor k úvahám o zohlednění této skutečnosti dědicům v jejich dohodách nedává.

10. ZÁVĚR

Doporučuje se zužující výklad této právní úpravy s vědo- mím, že problematičnost její aplikace může vyřešit až xxxx- katura. Přijmeme-li takový výklad, pak v jeho smyslu lze mj. dovodit zejména, že:

a) právo požadovat vypořádání má jen zákonný dědic a jen na ostatních dědicích zákonných a proto mj. nelze zohlednit aktivity opominutého dítěte zůstavi- tele, příp. jeho potomka, nebo toho, kdo odmítl dědic- tví s výhradou povinného dílu, při výpočtu jejich po- vinného dílu, neboť xxxx nejsou dědici, a tak jim právo na vypořádání nevzniklo;

b) je třeba považovat za relevantní aktivity dědice opravňující ho k uplatnění práva na vypořádání sku- tečně jen takové, které odpovídají svou povahou zú- ženě pojímanému rozsahu obecně vymezenému v zákonném textu s tím, že se mají vztahovat jen k zůstaviteli a jeho majetku a že musí pocházet jen od dědice, který je koná na svůj účet; princip reprezentace se v případě práva na vypořádání ne- uplatní;

c) dědic má právo na vypořádání jen v důsledku aktivit, které poskytl vědomě bezplatně, obdobně jako je bezplatnost spojena se započtením na dědický podíl; právo na vypořádání je rozdílným právem od práva na zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, přičemž obě práva lze uplatnit vedle sebe;

d) zůstavitel právo na vypořádání nemůže svým právním jednáním podmínit nebo i zakázat;

e) oprávněným, kromě dědice, může být jen ten, na ně- hož přešlo dědické právo již nabyté dědicem (zcizení, vzdání se práva), který příslušné aktivity učinil;

f) potomek nevstupuje do dědického práva, které včet- ně práva na vypořádání mohl nabýt jeho předek a kte- ré nenabyl; má originální právo na pozůstalost, příp. na podíl na ní, od předka neodvozené, a tak je dědi- cem, který nemá právo na vypořádání, neboť on žád- né příslušné aktivity vůči zůstaviteli nebo jeho majetku neučinil;

g) právo dědice na vypořádání, resp. výše vypořádání, nemá vliv na výpočet povinného dílu toho, kdo dědic- tví odmítl s výhradou povinného dílu.

Je třeba dále zdůraznit, že:

a) ač právo požadovat vypořádání z důvodu péče o zůsta- vitele a přispění k jeho majetku se jeví jako zrcadlové právo k právu požadovat započtení bezplatného plně- ní na dědický podíl, právní úprava těchto institutů je rozdílná, vzájemně nevyvážená;

b) vzhledem k tomu, že kromě přiměřenosti nejsou stano- vena pravidla pro stanovení výše vypořádání, zvláště bude-li se právo na vypořádání opírat o aktivity, jimiž se oprávněný dědic staral o zůstavitele, prostor pro úvahu při rozhodování ohledně výše vypořádání je neúměrně široký, když pravidlo přiměřenosti ho spíše rozšiřuje, než zužuje, což povede k tomu, že sjednocení praxe bude obtížné a dlouhodobé;

c) k realizaci práva na vypořádání dochází modifikací zákonem stanovené výše dědických podílů dědiců, přičemž rozhodnutí podle § 185 odst. 3 písm. a) ZŘS, které potvrdí, že dědic má právo na vypořádání a v jaké výši, je jen podkladem pro takové stanovení dědických podílů rozhodnutím o dědictví;

d) půjde-li o spor mezi oprávněným dědicem a ostatní- mi dědici o tom, zda dědici náleží vypořádání nebo jen v jaké výši, tedy ve svém důsledku o spor o výši dědic- kých podílů, bude o něm rozhodovat pozůstalostní soud, resp. soudní komisař, v rozhodnutí o dědictví výrokem podle § 185 odst. 3 písm. a) ZŘS ve spoje- ní s výrokem podle § 185 odst. 1 písm. e) nebo § 185 odst. 1 písm. g) ZŘS.

Jak již bylo uvedeno, jde o institut nový, judikaturou ne- prověřený a zcela výjimečný i v rámci jiných právních řádů, mající svou povahou velký potenciál působit spory, jehož kusá, pouze rámcová právní úprava, přináší mnoho otázek, přirozeně dosud nevyjasněných odbornou diskusí a neře- šených judikaturou, což zvyšuje náročnost její aplikace. Její problematičnost spočívá mj. v tom, že do aktivit opravňují- cích požadovat vypořádání se zahrnuje i obtížně ohodno- titelná starost o zůstavitele, a také že základním vodítkem pro stanovení výše vypořádání má být její předepsaná při- měřenost, pro jejíž výklad je dán široký prostor. Výše dědic- kého podílu stanovená zákonem se tak ve výsledku stává jen výchozí pro stanovení jeho konečné výše. Ta bude zá- vislá na mnoha obtížně hodnotitelných faktorech, na rozdíl od případu modifikace dědických podílů v důsledku zapo- čtení bezplatného plnění a odkazů. Při rozšíření požadování práva na vypořádání, kterému by nepochybně napomohl extenzivní výklad tohoto institutu, lze proto také očekávat narušení právní jistoty tradičně dané stanovením pevné výše zákonných dědických podílů.

Je zjevné, že v našem právním prostředí institut práva na vypořádání zavedený v § 1693 odst. 3 ObčZ představu- je v úpravě dědického práva cizorodý prvek a že negativa této právní úpravy značně převažují nad jejími pozitivy. Z tohoto důvodu při úvaze de lege ferenda lze doporučit její zrušení. ■

Právní domněnky

a fikce ve smlouvách

STRANY PŘI UZAVÍRÁNÍ SMLUV STOJÍ ČASTO PŘED OTÁZKOU, JAK VYŘEŠIT SITUACE, KDY NEVÍ S JISTOTOU, KDY URČITÁ SKUTEČNOST V BUDOUCNU NASTANE A ZDALI VŮBEC NASTANE. SOUČASNĚ PO VZÁJEMNÉ DOHODĚ NA TUTO SKUTEČNOST Z NĚJAKÉHO

DŮVODU CHTĚJÍ NAVÁZAT URČITÝ PRÁVNÍ NÁSLEDEK. NEJČASTĚJI SE TAK DĚJE

VE SMLOUVÁCH O DÍLO, RŮZNÝCH INOMINÁTNÍCH VZTAZÍCH, IT PROJEKTECH ČI OBECNĚ V SOUKROMOPRÁVNÍCH VZTAZÍCH, JDE-LI NAPŘ. O SMLUVNÍ UJEDNÁNÍ O „DORUČOVÁNÍ“ PÍSEMNOSTÍ. ZÁKLADNÍ OTÁZKA K ŘEŠENÍ ZNÍ, MOHOU SI STRANY A V JAKÝCH LIMITECH PRÁVNÍ ÚPRAVY ČI JUDIKATURY SJEDNAT, ŽE SE „NĚCO POVAŽUJE ZA NĚCO“, „NĚCO SE MÁ ZA NĚCO“ ČI „PLATÍ, ŽE NĚCO“? COŽ JSOU SLOVNÍ SPOJENÍ, KTERÁ V PRÁVNÍCH NORMÁCH ZPRAVIDLA PŘEDSTAVUJÍ TZV. PRÁVNÍ DOMNĚNKY A PRÁVNÍ FIKCE.

XXXx. Xxx. Xxxxx Xxxxx, Ph.D.1

I. ÚVODNÍ OTÁZKY K ŘEŠENÍ

Významnou podotázkou řešeného problému posuzování limitů smluvní volnosti při užití těchto slovních spojení je posouzení, zdali samotné užití těchto slovních spojení představuje tzv. bez dalšího smluvení právní domněnky či právní fikce, jak jsou chápány v právních normách, užije-

-li je zákonodárce. Nebo zdali při právní kvalifikaci může jít o něco jiného. Nějaký jiný právní institut. Může jít např. o podmínku v pravém slova smyslu, ať už rozvazovací, či odkládací? Nebo tzv. podmíněnost plnění, jak ji rozlišuje starší judikatura?2 Nebo primárně „zaškatulkování“ ujed- nání stran jako „právní domněnka či právní fikce“, jen pro- to, že strany ve smlouvě užily určité slovo či slovní spoje- ní, není namístě? A je třeba postupovat cestou zjišťování obsahu právních jednání, jejich výkladu podle vůle stran a zjišťovat, co všechno vlastně užitím takového slovní spo- jení chtěly strany vyjádřit?

Nebo jsou taková ujednání zákonem zakázána, jak dovozo- vala judikatura k předchozí úpravě soukromého práva?

1 Autor je soudcem Nejvyššího soudu ČR. Článek vychází

z příspěvku předneseného na XXX. Karlovarských právnických dnech; autor děkuje pořadatelům za laskavé svolení s publikací.

2 K otázce rozlišování mezi podmínkami (srov. § 549 ObčZ) a tzv. podmíněností plnění srov. podrobněji Horák, P. Ten dluh Ti zaplatím, až mně zaplatí třetí osoba. Právní rozhledy, 2019, č. 3, s. 84–91.

3 Srov. zejména NS 32 Cdo 2536/2007, 23 Cdo 5508/2007 a 32 Cdo 1287/2018.

4 NS 32 Cdo 1287/2018.

5 NS 23 Cdo 4923/2016.

II. JUDIKATURA K PRÁVNÍ ÚPRAVĚ SOUKROMÉHO PRÁVA ÚČINNÉ DO ROKU 2014

1. JDE O PRÁVNÍ DOMNĚNKY A PRÁVNÍ FIKCE?

Soudní praxe3 při výkladu občanského zákoníku z roku 1964 dovozovala, že ve smlouvách nelze sjednat nevy- vratitelnou právní domněnku či fikci. Bylo dovozováno,4 že právní domněnka je konstrukce, která může být zalo- žena pouze zákonem a jejímž důsledkem je za podmínek zákonem stanovených nutnost bezpodmínečně nebo podmínečně předpokládat existenci něčeho, o čem není jisté, že je, nebo dokonce je jisté, že není. Zákonem sta- novená právní domněnka a fikce zavazovala soud, aby buď bezpodmínečně, nebo podmínečně pokládal za dané něco, o čemž není jisté, že je, nebo dokonce je jisté, že není. Konstrukce domněnek, jejich charakteru i následků, které jsou s nimi spojeny, příslušela podle předchozí judikatury toliko právním normám. Bylo argumentováno procesním právem. V procesním právu se neuplatňuje zásada „vše je dovoleno, co není zakázáno“; působí zde naopak zásada opačná, připouštějící možnost odchylných dohod jenom tam, kde to procesní právo umožňuje. Ujednání stran mo- difikující důkazní břemeno, tj. institut veřejnoprávního civilního práva procesního, by proto bylo možné pouze tehdy, pokud by takovou možnost občanský soudní řád připouštěl.

Judikatura současně argumentovala významem užitých slov ve smlouvách. Výrazem „má se za to“ se v zákoně vy- jadřuje vyvratitelná právní domněnka, zatímco pro fikci se užívají výrazy „považuje se za“ nebo „hledí se na“.

Současně však Nejvyšší soud5 v jiné věci odmítl jako nepří- pustné dovolaní s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu ne-

odporuje citované judikatuře o nepřípustnosti sjednávání právních fikcí. V dané věci Nejvyšší soud, stejně jako odvola- cí soud, posoudil skutkové zjištění odpovídající smluvnímu ujednání o tom, že „došlo ke schválení offline verze pořadu fik- cí, neboť žalovaná ve lhůtě 3 pracovních dnů nesdělila konkrét- ní připomínky“, jako možné. Nejvyšší soud uzavřel, že i když nelze sjednat nevyvratitelnou domněnku, která by mohla odepřít jedné ze stran výkon jejího zákonem zaručeného práva bez možnosti toto právo v soudním řízení prokázat, zde šlo o smluvní ujednání, které s marným uplynutím lhůty pro připomínky ke konkrétní verzi díla spojovalo další prů- běh smluvního vztahu účastníků („přesunula se výroba po- řadu do další výrobní fáze“).

2. … NEBO TZV. „HMOTNĚPRÁVNÍ PODMÍNKY“?

V jiných případech, kdy strany ve smlouvě předvídaly pro předání díla podpis tzv. předávacího

XXXx. Xxx. Xxxxx Xxxxx, Ph.D.

■ soudce Nejvyššího soudu ČR

protokolu, judikatura standardně do- vozovala (a nadále dovozuje), že jde o přípustné sjednání tzv. „hmotněpráv- ní podmínky“ předání díla. Nejvyšší soud ještě podle předchozí úpravy

soukromého práva6 posuzoval ujednání stran ve smlou- vě, podle něhož „se dílo považuje za dokončené okamžikem podpisu zápisu o předání a převzetí díla, v němž bude výslovně konstatováno, že objednatel dílo přejímá“. Podle závěrů Nej- vyššího soudu bylo-li v uvedené věci ujednáno, že dílo se považuje za dokončené okamžikem podpisu zápisu o pře- dání a převzetí díla, a mělo-li k předání předmětu díla dojít podpisem zápisu o předání a převzetí díla všemi účastníky přejímacího řízení, tj. jak objednatelem, tak i zhotovitelem, pak jde právě o tu situaci, k níž se vyjadřuje judikatura, tj. o případ, v němž je existence předávacího protokolu pode- psaného objednatelem a zhotovitelem hmotněprávní pod- mínkou předání a převzetí díla. Nebyl-li takovýto protokol oběma stranami podepsán, tak k předání díla nedošlo, bez zřetele na důvody, proč se tak stalo, a na okolnosti, za nichž se tak stalo. V případě sjednání protokolárního předání díla nelze podle judikatury při absenci předávacího protokolu považovat dílo za předané a převzaté pouze na základě dalších okolností případu, a nebyl-li předávací protokol, tvořící hmotněprávní podmínku předání a převzetí díla, podepsán všemi osobami, které ho podle smlouvy o dílo podepsat měly, není možné dílo považovat za předané a převzaté.

Takový paušalizující závěr nepovažuji za zcela přesný. Tzv. protokolární předání díla může představovat několik podob odrazu skutečné vůle stran ve vztahu k následku, který chtě- ly vyjádřit.7 Pouze v případě, že po zjištění obsahu právní- ho jednání podle § 555 a násl. ObčZ bude zřejmé, že strany chtěly vyjádřit možnost předat dílo „jen a pouze“ podpisem protokolu, nebude možno dovodit, že k předání díla mohlo dojít jinak, např. faktickým užíváním. Dosavadní judikatu- ra v takových případech „nutí“ zhotovitele, aby se předání díla domáhali zvláštní žalobou na uložení povinnosti, příp. nahrazení projevu vůle. Takový požadavek ale lze na zhoto- vitele klást zřejmě toliko tehdy, jestliže jej skutečně strany

ve smlouvě sledovaly, tedy chtěly ujednat předání díla jen a pouze na základě podpisu protokolu, nikoli jiným způso- xxx.

Současně považuji za poněkud sporné užívání slovního spojení „hmotněprávní podmínka“. Není zřejmé, zdali smě- řuje k vyjádření tzv. odkládací či rozvazovací podmínky (v pravém slova smyslu) podle § 549 ObčZ, příp. jde o pod- míněnost plnění, jak ji znala dřívější judikatura.8 Nebo jde ty- pově o stejnou situaci jako v jiných případech užití tzv. fikce či domněnky ve smlouvách, jak pojednáno dále.

III. K OTÁZCE NEMOŽNOSTI SJEDNAT

VE SMLOUVĚ PRÁVNÍ DOMNĚNKU ČI FIKCI V LITERATUŘE

Část literatury reagovala na popsané závěry judikatury ne-

připouštějící užití popsaných slovních spojení ve smlouvách pro vyjádření právního následku kriticky. Někteří autoři hledali řešení v tom, že přípust- né by měly být alespoň vyvratitelné právní domněnky, když už ne práv-

ní fikce či domněnky skutkové, příp. bylo argumentováno i tím, že může jít o sjednání rozvazovací podmínky.9

Kritika se konkrétně zaměřovala na v praxi časté případy obdobných ujednání mezi podnikateli ve smlouvách o dílo ve vztahu k předání díla a dále tzv. domněnek či fikcí při do- ručování písemností. Bylo poukazováno zejména na otázky významu autonomie vůle stran a nutnost posuzování pří- padných rozporů takových ujednání s kogentními ustano- veními zákona.

Konkrétně tak např. L. Pauldura10 poukazoval na potřebu rozlišit rovinu procesněprávní a hmotněprávní. Smluvní ujednání podle autora může mít pouze charakter právní, neboť skutkový stav je pojmem procesního práva a vytváří

6 NS 32 Cdo 542/2018.

7 K tomuto principu významu zjišťování skutečné vůle vzhledem k zamýšlenému následku srov. např. NS 23 Cdo 2925/2015, kde bylo řešeno ujednání stran, jež sjednaly možné změny smlouvy

„pouze písemnou formou číslovanými dodatky smlouvy chronologicky řazenými vzestupnou řadou“. NS dovodil, že jen ze skutečnosti, že dodatek ke smlouvě nebyl očíslován, ač si strany číslování dodatků dohodly, nelze dovozovat neplatnost takového dodatku.

8 Podrobněji Horák, P., op. cit. sub 2.

9 Srov. např. Xxxxxxxx, P. Ještě k „odstoupení od smlouvy prostřednictvím smluvní fikce doručení“ – jiný úhel pohledu. Právní rozhledy, 2005, č. 21, s. 788–790; Xxxxxxxxx, P. K téme

„odstoupení od smlouvy prostřednictvím smluvní fikce doručení“. Právní rozhledy, 2006, č. 4, s. 141–146; Xxxx, X. Fikce doručení v občanskoprávních vztazích. Bulletin advokacie, 2006, č. 10, s. 37–38; Xxxxxxxx, X. K otázce sjednávání právních domněnek a fikcí v soukromém právu. Právní fórum, 2010,

č. 11, s. 556–559; Xxxxxx, X. Smluvní fikce (domněnka) doručení. In: Xxxxxxx, X. et al. (eds.) Dny práva – 2012 – Days of Law. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 1201–1209.

10 Xxxxxxxx, L., op. cit. sub 9.

představu soudu o tom, jak se věci udály. Teprve na základě zjištěného skutkového stavu pak soud může brát v úvahu zákonná ustanovení a smluvní ujednání, resp. zda při srov- nání skutkového stavu došlo k naplnění jejich hypotéz. Po- dle L. Pauldury logický rozpor při směšování těchto dvou kategorií si lze snadno představit na příkladě, kdy si účast- níci kupní smlouvy dohodnou fikci tohoto znění: „… pokud se kupující nedostaví k převzetí zboží na smluveném místě, hle- dí se na něho, jako by u převzetí zboží byl“ (z čehož se např. může odvíjet lhůta pro uplatnění reklamace apod.). Názor, že taková fikce je skutková a obrací důkazní břemeno v pří- padném sporu, by však v případě absence kupujícího po- stavil soud do neřešitelné situace, neboť v rámci skutkových zjištění by byl prodávající nucen tvrdit, že kupující u převzetí zboží nebyl (v opačném případě by nemohla přece nastat sjednaná fikce) a zároveň byl (následek fikce). Autor uzavírá, že domněnky a fikce sjednané mezi účastníky mohou mít pouze charakter právní a že reálné skutkové naplnění jejich hypotézy má za následek naplnění hypotéz dalších právních norem či smluvních ujednání. V případě zmíněného kupu- jícího tedy tak, že každé další smluvní ujednání či právní norma, které by v hypotéze požadovaly naplnění podmínky přítomnosti kupujícího při převzetí zboží, by byly pro soud aplikovatelné.

Dále např. podle X. Xxxxxx,11 který se ve svém příspěvku vě- noval řešení smluvních předpokladů doručení, odmítnutí možnosti smluvních fikcí a domněnek doručení spočívalo dle judikatury12 v kogentnosti reglementace důkazního břemene, resp. nemožnosti s ním smluvně jakkoli naklá- dat (a to v důsledku absence výslovného zmocnění). Podle autora, přestože se jedná o institut veřejného práva, nelze odhlédnout od jeho funkčního propojení s hmotněprávní regulací.13 Za klíčovou považoval autor povahu rozhodné materiální normy. Je-li možné se od takové normy smluvně odchýlit, nelze bez dalšího vyloučit také „korekci“ rozlože- ní důkazního břemene jako možný následek tohoto kon- senzu.

11 Xxxxxx, X., op. cit. sub 9; na příspěvek následně autor navázal in Xxxxxx, Z. Upravuje NOZ domněnku či fikci doručení písemnosti? Lze takovou domněnku (fikci) smluvně sjednat? Rekodifikace a praxe, 2014 (dostupné na systému ASPI).

12 Autor se kriticky věnoval NS 23 Cdo 5508/2007.

13 X. Xxxxxx poukazuje na NS 29 Cdo 3478/2007, podle něhož okruh rozhodujících skutečností, které musí účastník v řízení tvrdit a prokázat, jakož i rozložení důkazního břemene (tj. nositele důkazního břemene ohledně jednotlivých rozhodných skutečností), je pak určován hypotézou hmotněprávní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků.

14 NS 32 Cdo 1287/2018.

15 Xxxxx, X., Xxxxxxxxxx, B., Xxxxxxxx, X. Neplatnost právních domněnek a fikcí ve smlouvách. 2020, xxx.xxxxxx.xx; Xxxxxxx, X. Lze mezi podnikateli platně sjednat tzv. fikci doručení písemností? 2020; Xxxxxxxx, X. Relativně neplatné právní domněnky a fikce vytvářené při uzavírání smluv. 2020, xxx.xxxxx-xxxxx.xx; Xxxxxxxxx, X. Smluvní sjednání právních domněnek a fikcí. 2020, xxx.xxxxxx.xx.

IV. DŮSLEDKY PŘEDCHOZÍCH JUDIKATURNÍCH ZÁVĚRŮ VE SMLUVNÍ PRAXI

Po závěrech přijatých judikaturou k předchozí úpravě sou- kromého práva (potvrzovaných i v roce 202014) o absolutní neplatnosti ujednání obsahujících formulace „považuje se“ svědčících o právní fikci hledala právní praxe nějaká řešení, která by nevedla k neplatnosti celých smluv.

Ve smlouvách či jejich dodatcích se tedy i z toho důvodu za- váděla ujednání jako např.: „Ukáže-li se určité ustanovení této Smlouvy být po uzavření této Smlouvy neplatným nebo neúčin- ným, paktatoskutečnost nebude mít za následek neplatnost nebo neúčinnost ostatních ustanovení této Smlouvy. Smluvní strany se zavazují bez zbytečného odkladu na žádost druhé Smluvní strany nahradit takovéto neplatné nebo neúčinné ustanovení platným a účinným ustanovením, jehož obsah bude co nejblíže odpovídat účelu neplatného nebo neúčinného ustanovení.“

Takovými či obdobnými ujednáními strany reagovaly na pří- padné závěry soudů o neplatnosti jednotlivých smluvních ujednání.

Aby ale vůbec takové neplatnosti předešli, potom mnozí autoři (např. X. Xxxxx, X. Xxxxxxxxxx, X. Xxxxxxxx, X. Xxxxxxx,

X. Xxxxxxxx, X. Xxxxxxxxx),15 zejména na internetových plat- formách, přicházeli s praktickými návody, jak revidovat stá- vající smlouvy či uzavírat nové a dospět ke stejnému důsled- ku jiným řešením a vyhnout se riziku neplatnosti.

Tak např. ujednání „V případě, že Objednatel ve lhůtě 10 pra- covních dnů od předání plnění k akceptaci nezašle Poskyto- vateli připomínky ani výhrady k takovému plnění, považuje se plnění za akceptované bez výhrad“ bylo navrhováno nahradit ujednáním „Objednatel je oprávněn akceptovat plnění bez vý- hrad také tím, že se ve lhůtě 10 pracovních dnů od předání pl- nění k akceptaci k takovému plnění nevyjádří a nezašle k plnění připomínky ani výhrady“.

Praxe tedy logicky hledala řešení, kterým se vyhne „zakáza- ným slovům“, ale povede ve smluvních vztazích ke stejným právním následkům, aby se „justiční vlk… a …“.

V. CO TO JSOU VLASTNĚ ZÁKONNÉ PRÁVNÍ DOMNĚNKY A PRÁVNÍ FIKCE V PRÁVNÍCH NORMÁCH

Jedním z důvodů, které podle mého názoru vedou k od- lišným pohledům na možnosti sjednávat tzv. právní do- mněnky a fikce ve smluvních vztazích, je často kategoricky odlišný pohled na jejich význam, jsou-li užívány v právních normách. To platí zejména pro zákonné právní fikce.

Právní domněnky a právní fikce lze označit za legislativně technické nástroje, jimiž zákonodárce potřebuje pro vyjá- dření zamýšleného právního následku překlenout určitou situaci ve skutkové podstatě právních norem, jež ve sku- tečnosti nenastane, nebo je snížená pravděpodobnost, že nastane.

Již samotné definiční vymezení a dále otázka možností vy- užívat právní domněnky a fikce v normách jsou předmětem sporů v literatuře. Zjevně jsou také, jak podáno dále, nahlí- ženy odlišně i různými soudci (např. Ústavního soudu).

1. K PRÁVNÍM FIKCÍM

V našem právním prostředí historicky potřebnost právních fikcí v normách odmítala ryzí nauka právní reprezentova- ná zejména H. Kelsenem a F. Weyrem. Odtud někteří autoři i soudci považují právní fikce v právních normách za nešvar. Ústavní soud před časem rozhodoval o ústavním ne/sou- ladu fikce uznání nároku, nevyjádří-li se žalovaný v určité lhůtě. Ústavní soud plenárním nálezem návrh na zrušení

§ 114b odst. 5 OSŘ a slov „§ 114b odst. 5“ v § 153a odst. 3 OSŘ zamítl.16 X. Xxxxxxxxx v odlišném stanovisku mj. uvedl, že „právní fikce jako součást závazné právní normy je uměle vytvořené a do práva zakotvené tvrzení o skutečnosti, která reálně a ve skutečnosti neexistuje. Použití právní fikce záko- nodárcem zcela odmítl Xxxx Xxxxxx, když ji nazval ,škodlivým klopýtnutím‘; i Xxxxxxxxx Xxxx ,předstírání neexistujících skuteč- ností‘ v normativním pojetí práva odmítal. Jsem toho názoru (doplnil X. Xxxxxxxxx), že právní fikce jako ,normativní popření pravdivosti‘ je institutem, jehož použití v právní normě musí být dostatečně ospravedlněno logickým a nezvratným argumen- tem.“

P. Lavický podrobně rozebírá, proč naprostá většina práv- ních teoretiků připouští oprávněnost konstrukce právní fik- ce. Neboť vychází z odlišného metodologického přístupu, nestavějícího nepřekročitelnou hráz mezi sein a sollen, tak jak činili normativisté. Ti oddělovali striktně to, co je (příro- du), a to, co má být (normy). Proto nemohli připustit, aby právní norma stanovila existenci něčeho, co ve skutečnosti (ve světě, jaký je; v přírodě) není.17

Pohled na potřebnost a možnosti užití právních fikcí v nor- xxxx se zjevně neustále vyvíjí a nelze vyslovit, že tato de- bata je již „jednou provždy“ uzavřena. Zásadní pro vývoj po- hledu na možnost aplikovat právní fikce v normách (v nám příbuzných právních řádech) byla práce J. Essera18 z roku 1940. Na něj navazují další autoři, zejména K. Larenz19 za- bývající se funkcí fikce jako odkazovací normou. Pro účely tohoto příspěvku lze v podrobnostech odkázat na podrob- nější výklad obou autorů i navazujících výkladů z 90. let

H. Koziola a R. Xxxxxxx, který podává ve své práci P. Lavický.20

Uvedenou spornost výkladu právních fikcí považuji za po- třebnou zdůraznit. Je významná pro posuzování, zdali je jednoznačné, co strany užitím určitých slovních spojení ve smlouvě chtěly sjednat.

Jde-li o současné závěry judikatury k právním fikcím, Ústav- ní soud se při jejich výkladu v procesních normách, např. vý- kladu předpokladů tzv. náhradního doručení, staví značně kategoricky. Podle Ústavního soudu21 právní fikce je právně technický postup, pomocí něhož se považuje za existující situace, jež je zjevně v rozporu s realitou a která dovoluje, aby z ní byly vyvozeny odlišné právní důsledky než ty, které

by plynuly z pouhého konstatování faktu.22 Právní fikce coby nástroj odmítnutí reality právem je dle Ústavního soudu ná- strojem výjimečným, striktně určeným k naplnění jednoho z hlavních ústavních postulátů právního řádu v podmínkách právního státu. Aby mohla právní fikce svůj účel (dosažení právní jistoty) splnit, musí respektovat všechny náležitosti, které s ní zákon spojuje. Nejsou-li všechny právní náležitosti splněny, není soud oprávněn naplnění fikce konstatovat.

Jde-li o příklady právních fikcí, známe v našem prostředí např. fikce o rozdělení společného jmění manželů, fikce do- ručení soudní písemnosti, fikce uznání dluhu (hmotněpráv- ní), fikce uznání nároku (procesní), fikce přijetí reorganizač- ního plánu a jiné.

2. K ZÁKONNÝM DOMNĚNKÁM

Obdobně v právní teorii dochází ke sporům o významu a rozlišování domněnek a jejich druhů. Zejména jde-li o rozli- šování právních a skutkových domněnek. P. Lavický rozlišuje zákonné domněnky právní a zákonné domněnky skutkové. Mimo tyto dvě domněnky řadí ještě tzv. skutkové domněn- ky, které se opírají o lidskou zkušenost, ale nejsou právem upraveny.23 X. Xxxxx shrnoval, že rozdíl mezi domněnkami právními (jež jsou dle autora v podstatě skutkovými do- mněnkami povýšenými na zákon) a domněnkami skutko- vými včetně zkušenostních vět spočívá v jejich důkazní síle, neboť vyvratitelnou právní domněnku nelze použít jen teh- dy, je-li „vyvrácena“, což znamená, že je podán plný důkaz opaku; naproti tomu v případě skutkové domněnky, resp. zkušenostní věty, postačí, je-li pouze zpochybněna. Použití skutkové domněnky (zkušenostní věty) může být vyloučeno jen tehdy, jestliže přesvědčivými důkazy je podstatně sní- žena pravděpodobnost průběhu skutkového děje, jenž by odpovídal skutkové domněnce (zkušenostní větě).24 Rozli- šujeme jednak domněnku vyvratitelnou, u níž lze prokázat, že presumovaná skutečnost nastala, popř. nenastala, a do- mněnku nevyvratitelnou, kde je presumpce kategorická, a i v případě, že by se později ukázala nesprávnou, nelze ji zvrátit. Zde je potom tenká hranice s právní fikcí. Nevyvrati-

16 Pl. ÚS 13/15.

17 Xxxxxxx, X. Fikce procesních úkonů účastníků v civilním řízení soudním. Rigorózní práce. 2009, s. 9. Dostupné xxxxx://xx.xxxx. cz/th/nyvqt/Fikce_procesnich_ukonu_v_civilnim_rizeni_ soudnim_spornem.pdf.

18 Xxxxx, X. Xxxx und Bedeutung der Rechtsfiktionen. Frankfurt am Main: Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx, 1940.

19 Např. Xxxxxx, X. Methodenlehre der Rechtswissenschaft.

6. vydání. Berlín – Heidelberg – New York – Tokio: Springer Verlag, 1991, s. 262–264.

20 Lavický, P., op. cit. sub 17. 21 II. ÚS 92/01.

22 ÚS odkazuje na: Bergel, J-L. Théorie générale du droit. 2e édition. Paris: Dalloz, 1989, s. 300, a na V. Knappa, podle něhož účelem fikce v právu je posílit právní jistotu (srov. Xxxxx, X. Teorie práva.

1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 1995, s. 206). 23 Lavický, P., op. cit. sub 17, s. 28.

24 Xxxxx, X. Právní a skutkové domněnky při dokazování listinou v civilním soudním řízení. Právní rozhledy, 2001, č. 2, s. 60.

telnou právní domněnkou je např. situace, kdy zákonodárce v zákoníku práce potřeboval v rámci odstranění nejistoty v postavení zaměstnance vyřešit situaci, kdy po skončení pracovního poměru na dobu určitou zaměstnanec nadále se souhlasem zaměstnavatele pokračuje v konání práce. Došlo tak k vyjádření nevyvratitelné právní domněnky, že tímto se pracovní poměr změnil v pracovní poměr na dobu neurčitou.

VI. JAK STRANY CHÁPOU DOMNĚNKY A FIKCE VE SMLOUVÁCH

Uvedený stručný exkurs komplikovanosti historického vý- voje i různosti současného vnímání, co to vlastně právní domněnky a právní fikce jsou, je podle mne nezbytný pro hledání odpovědi na otázku, „jak strany smlouvy chápou domněnky a fikce a proč vlastně užily slovní spojení ,pova- žuje se za‘ či „má se za‘ ve smlouvě“.

Užijí-li strany smlouvy uvedená slovní spojení, znamená to, že si sjednaly právní fikci či právní domněnku se všemi důsledky, které s tím spojuje právní řád ve svých normách, tedy např. normách procesních?

Jde-li o tato slovní spojení, uveďme stručně, co se pod nimi tzv. traduje.25 Za právní domněnky se zpravidla považují konstrukce užívané v právu, jimiž se za určitých okolností v zájmu právní jistoty presumuje (předpokládá) právní sku- tečnost, o níž není jisto, zda nastala. Traduje se, že vyvratitel- né právní domněnky se uvozují souslovím „má se za to, že“. Za právní fikce se považují (tedy mimochodem fikce fikce…) situace v právních normách, kdy zákonodárce potřebuje fin- govat určitou právní skutečnost, která nenastala. V právních předpisech se právní fikce uvozují např. slovy „považuje se za“ či „hledí se na“.

Takto vnímaná kategoričnost právních fikcí jako fingování určitých skutečností, které zcela určitě nenastanou, a nepro- mítnutí možných odlišností fikcí v normách a „fikcí“ v kon- traktech se podle mého názoru promítla i do výše zmiňo- vaných dřívějších judikaturních závěrů o nemožnosti užití slovního spojení „považuje se“ ve smlouvách pro vyjádření určitého právního následku.

Je přitom třeba rozlišovat soukromoprávní ujednání stran se zjišťováním obsahu takového právního jednání a vztah ta- kového ujednání k dispozitivní (kogentní) úpravě právních norem na straně jedné a domněnky a právní fikce v nor- xxxx (např. procesního práva) na straně druhé. Především

25 Tedy co mohou strany smlouvy zjistit při základním vyhledávání např. na xxxxx://xx.xxxxxxxxx.xxx/xxxx.

26 Xxxxxxx, X., op. cit. sub 17, s. 61.

27 Rozsudkem ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1001/2021.

Dlužno dodat, že autor tohoto příspěvku byl členem senátu v dané věci. Na jednání občanskoprávního a obchodního

kolegia v prosinci 2022 bylo rozhodnutí schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Proti rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením ze dne 12. 7. 2023, sp. zn. IV. ÚS 1381/22.

je namístě v každém jednotlivém případě posuzovat, jaká byla skutečná vůle stran, když užily ve smlouvě uvedená slovní spojení (jež dostala v praxi při přípravě smluv pověst slov zakázaných).

Chápe každá strana smluvního závazku, co to vlastně je tzv. právní fikce či právní domněnka? Nebo ne-li každá, je ales- poň pravidlem, že strany vnímají, když užijí slova „považuje se“, že míří na právní fikci, a slova „má se za“, že míří na práv- ní domněnku? Podle mého názoru nikoli.

O tom, že zřejmě nelze očekávat tzv. bez dalšího, že strany smlouvy již jen užitím těchto slovních spojení mířily právě a jen na sjednání např. vyvratitelné právní domněnky či naopak právě a jen právní fikce, svědčí i poznatek popsaný

P. Lavickým o zákonodárci. Autor při úvahách nad zákono- dárným procesem v našich podmínkách mj. uvádí, že „ko- nečně argument, podle něhož obrat ,má se za to‘ se používá zpravidla u vyvratitelných domněnek, nemůže obstát už vůbec. Vychází totiž z mylného předpokladu, že český zákonodárce (včetně každého jednotlivého poslance, který kdy do zákono- dárného procesu zasáhl) bude důsledně dodržovat jednotnou terminologii ve všech předpisech, které kdy Parlament ČR při- jme. Stačí ale jenom nahlédnout do textu nejrůznějších práv- ních předpisů, abychom zjistili, že takový předpoklad neplatí: např. podle § 399 odst. 2 insolvenčního zákona se má za to, že pokud se dlužník bez omluvy nedostaví na schůzi věřitelů (nebo neshledá-li insolvenční soud jeho omluvu důvodnou), vzal ná- vrh na oddlužení zpět. V tomto případě zřejmě nikdo nebude pochybovat o tom, že jde o fikci, třebaže zákon používá obratu

,má se za to‘.“26

Neužívá-li důsledně určitá slovní spojení pro vyjádření zá- konné domněnky či právní fikce zákonodárce, lze očekávat, že tak činí zásadně strany smlouvy? Lze zobecňovat, že uži- ly-li strany určitý výraz, nastolily (nepřípustnou) právní fikci? Podle mého názoru nikoli.

Není proto opodstatněná zkratka: „Uvozují-li se v právních předpisech právní fikce slovy ,považuje se za‘ či ,hledí se na‘, po- tom užijí-li strany tato slovní spojení ve smlouvě, sjednaly bez dalšího tzv. právní fikci, jak ji známe v právních normách.“

VII. JUDIKATURNÍ VÝKLAD K ÚPRAVĚ SOUKROMÉHO PRÁVA ÚČINNÉ OD ROKU 2014

V roce 2022 Nejvyšší soud judikaturní přístup změnil.27

Dospěl k řešení odlišnému oproti předchozí úpravě sou- kromého práva. Bylo tomu tak zejména proto, že současná úprava občanského zákoníku je vystavěna na odlišném vní- mání významu výkladu právních jednání, zvýšeném respek- tu k autonomii vůle stran a odlišném řešení možné neplat- nosti právních jednání. V poměrech občanského zákoníku z roku 2012 tak šlo o v judikatuře dosud neřešenou otázku.

Nejvyšší soud řešil konkrétní otázku platnosti ujednání ve smlouvě o dílo z roku 2014, jejímž předmětem byla rekon-

strukce určité chaty. Strany si dohodly, že nedostaví-li se ob- jednatel bezdůvodně a opakovaně (nejméně 2x) k přejímce díla či jiným způsobem bezdůvodně zmaří konečné předání díla a vyhotovení předávacího protokolu, považuje se dílo za řádně a včas předané. Objednatel v dovolání namítal, že oproti mínění soudů nižších stupňů jde v dané věci o sjednání neplatné právní fikce, jak to dovozovala dřívější judikatura.

Nejvyšší soud dovolání zamítl a v důvodech rozhodnutí předložil určitý třístupňový test, podle něhož je namístě ob- dobná ujednání posuzovat.

1. CO JE OBSAHEM UJEDNÁNÍ

Nejprve je třeba zjistit, co je skutečně obsahem ujednání, v nichž strany použily slovní spojení „považuje se za“, „má se za“, „platí, že“ apod. Nelze bez dalšího uzavřít, že užití takových slovních spojení znamená, že strany chtěly např. určitým způsobem učinit dohodu o samotném institutu důkazního břemene stran v soudním řízení, resp. o tom, že v soudním řízení nějaká skutečnost může či nemůže být např. předmětem dokazování. Proto i v případě, kdy strany užily ve smlouvě takové určité slovní spojení, je třeba po- suzovat, zda stranami zamýšlený právní následek posuzova- ného pravidla směřuje k úpravě takových vzájemných práv a povinností, které jsou v dispozici smluvních stran, či nikoli, a zda vyhovuje korektivům obsahové kontroly obsahu zá- vazku.

2. JE PRAVIDLO V DISPOZITIVNÍ NEBO KOGENTNÍ NORMĚ?

Při posouzení, zda by dané smluvní ujednání mohlo být vzhledem k jeho zjištěnému obsahu a s ohledem na kon- krétní okolnosti věci neplatné, je třeba především zkoumat, zda možnost učinit takové ujednání je zákonem zakázána, anebo jde o dohodu v souladu s dispozitivní úpravou záko- na.28 Při posuzování kogentnosti daného pravidla je v první řadě třeba posuzovat výslovný zákaz dle § 1 odst. 2 ObčZ, tedy nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujed- nat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Výslovný zákaz určitého ujednání stran může být přímý i nepřímý. V případě přímého zákazu zákon výslovně určuje, že se určité jednání zakazuje. Příkladem přímých vý- slovných zákazů je právě § 1 odst. 2 část věty za středníkem ObčZ, jež zakazuje ujednání porušující dobré mravy, veřej- ný pořádek nebo právo týkající se postavení osob. Povaha právní normy, od níž se taková ujednání odchylují (tj. zda jde o právní normu absolutně či relativně kogentní, anebo o právní normu dispozitivní), přitom není významná. Jinak řečeno, ani od dispozitivní právní normy se strany nemo- hou odchýlit způsobem popsaným v § 1 odst. 2 části věty za středníkem ObčZ. Je-li však možno jakoukoli odchyl- ku od určité právní normy považovat za porušující dobré mravy, veřejný pořádek či právo upravující postavení osob, lze takovou právní normu kvalifikovat jako (absolutně) ko- gentní. V případě nepřímého zákazu zákon odchylné ujed-

nání stran reprobuje tím, že je prohlašuje za neplatné, příp. za zdánlivé, či určuje, že se k němu nepřihlíží. Příkladem nepřímého výslovného zákazu je § 580 ObčZ, podle něhož je neplatné (mj.) právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. I v tomto případě platí, že zákon zakazuje každou odchylku od určité právní normy, která odporuje jejímu smyslu a účelu, byť by obecně nešlo o právní normu (absolutně) kogentní (tedy byť by jiné odchylky od právní normy byly možné). Brání-li však smysl a účel určité právní normy jakémukoli odchylnému ujedná- ní, půjde o právní normu (absolutně) kogentní.29

3. ZKOUMÁNÍ, JAK SE STRANY ODCHÝLILY OD DISPOZICE A V JAKÉM POSTAVENÍ JEDNALY

Kromě posouzení, zdali se ujednání stran odchyluje od dis- pozitivní právní normy, je tak třeba v případě konkrétních ujednání stran hodnotit, zda způsob, jakým se strany od dis- pozitivní právní úpravy odchýlily, není vzhledem k okolnos- tem věci (z jiného důvodu) zákonem zakázán nebo se příčí dobrým mravům. Přitom je třeba hodnotit i okolnost, v jakém právním postavení strany ujednání uzavřely. Zdali v rovném postavení dvou podnikatelů nebo zdali je jedna ze stran v po- stavení slabší strany, ať už spotřebitele, nebo slabší strany podnikatele. V takovém případě je třeba poměřovat konkrét- ní ujednání stran zákonnými pravidly, zejména § 433 ObčZ, jde-li o podnikatele slabší stranu, a § 1810 a násl. ObčZ, jde-li o spotřebitele, tedy zdali ujednáním nedochází ke zneužití postavení podnikatele na úkor slabší strany. Jsou-li přitom právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Případný zá- věr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného pří- padu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení ob- čanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (např. uvedená právní úprava ochrany slabší strany).30

VIII. PROCESNÍ SOUVISLOSTI

Je-li základním přístupem testování zjišťování vůle stran, co si vlastně chtěly sjednat, užily-li např. slovní spojení, že se něco považuje za něco, uplatní se tento přístup i pro posu- zování procesních důsledků.

Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch.31 Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových pří-

28 Srov. důvody NS 23 Cdo 1192/2019. 29 NS 29 Cdo 387/2016.

30 NS 23 ICdo 56/2019.

31 NS 29 Cdo 3478/2007.

padech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nebyla pro nečinnost účastní- ka nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána, a kdy tedy výsledky zhodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti této skutečnosti, ani o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá. Okruh rozhodujících skutečností, které musí účastník v řízení tvrdit a prokázat, jakož i rozložení důkazního břemene (tj. nositele důkazního břemene ohledně jednotlivých rozhodných skutečností), je pak určován hypotézou hmotněprávní normy, která upravu- je sporný právní poměr účastníků.32

Je-li právní norma dispozitivní, lze dispozitivně určit doho- dou stran i okruh skutečností, které mají být předmětem dokazování.

Nejvyšší soud řešil otázku smluvních předpokladů předá- ní díla.33 Jde-li o předání díla, spolu s dokončením jedním z předpokladů provedení díla a vzniku práva zhotovitele na zaplacení ceny podle § 2604, 2605, 2610 ObčZ, má zhoto- vitel obecně dle dispozitivní právní úpravy, odvozuje-li z ní typicky nárok na zaplacení ceny díla, povinnost tvrdit a pro- kazovat, že dílo bylo předáno. Bylo-li ale ujednáno, že „dílo se považuje za předané, nedostaví-li se objednatel bezdůvodně a opakovaně (nejméně 2x) k přejímce díla“, je okruh rozhodu- jících skutečností, které musí účastník v řízení tvrdit a proká- zat, jakož i rozložení důkazního břemene, jež je jinak určová- no hypotézou hmotněprávní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků, jde-li zde o normu dispozitivní, modifikován takovým (platným) ujednáním stran. Zhotovi- tel vzhledem ke svým tvrzením proto nese za dané situace procesní odpovědnost za to, že smluvním ujednáním stran předvídaný předpoklad, tj. že se objednatel (za smluvených podmínek) nedostavil k přejímce díla, byl pro (stranami sjednaný) právní následek předání díla naplněn.

Je třeba dodat, že rozebírané rozhodnutí Nejvyššího soudu ani následná judikatura se zatím nevyjádřily k situaci, jež je někdy označována jako tzv. „modifikace důkazního břeme- ne“. Tedy zda je možné, aby si strany vlastním ujednáním dohodly, co kdo bude v případě soudního sporu dokazovat. Zde by soudy musely především posuzovat, je-li taková do- hoda v konkrétních poměrech možná, či je v rozporu s ko- gentními normami, zejména procesního práva.

IX. APLIKACE PRAVIDEL „TESTOVÁNÍ“ MOŽNÝCH UJEDNÁNÍ NA VYBRANÉ PŘÍKLADY

1. SMLUVNÍ FIKCE A DOMNĚNKY DORUČENÍ

Příklad 1: Ujednání dvou podnikatelů ve smlouvě, podle něhož souhlas s návrhem změny termínu dodávek zboží se považu- je za doručený druhé straně odesláním na e-mail uvedený ve smlouvě.

32 NS 23 Odo 1722/2006.

33 NS 23 Cdo 1001/2021.

34 NS 26 Cdo 625/2005.

Takové ujednání lze obecně považovat za smluvní dispozici stran s pravidlem vyjádřeným v právní normě, kterou zákon nezakazuje. Bez dalšího zřejmě není ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Bude však třeba zkoumat závažnost práv- ního jednání. Srov. dále v příspěvku zmiňovanou německou úpravu a rozdíly mezi doručováním např. výpovědi smlouvy a výpisu z účtu.

Příklad 2: Ujednání podnikatele a spotřebitele o tom, že od- stoupení od smlouvy se má za doručené spotřebiteli druhým dnem po předání k poštovní přepravě na adresu spotřebitele ve smlouvě uvedenou.

Ujednání je obecně dispozicí stran s pravidlem vyjádřeným v právní normě. Toto pravidlo samo o sobě je zřejmě dispo- zitivní. Konkrétní ujednání však zakládá v rozporu s poža- davkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a po- vinností stran v neprospěch spotřebitele, a bylo by proto zakázáno (srov. § 1813 ObčZ).

2. OBECNÉ POZNÁMKY K UJEDNÁNÍM STRAN O DORUČOVÁNÍ PÍSEMNOSTÍ

Slovní spojení „považuje se“ či „má se za to, že“ se pro vyjádření určitého právního následku, jde-li o samotné doručení, objevují poměrně často. A to v různých smluv- ních typech či smlouvách inominátních. Dřívější xxxxxx- tura při výkladu § 45 odst. 1 občanského zákoníku z roku 1964, podle něhož projev vůle působil vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde, zdůrazňovala objektiv- ní možnost adresáta seznámit se s obsahem písemnos- ti.34 Adresát musel mít možnost seznámit se s projevem vůle. K působení takového jednostranného právního úkonu vůči adresátovi docházelo bez ohledu na to, zda se s písemností skutečně seznámil, od okamžiku, kdy tuto možnost objektivně měl. V současné úpravě soukromého práva jsou předpoklady hmotněprávního doručování ře- šeny právní fikcí v § 570 ObčZ a domněnkou dojití v § 573 ObčZ. Právní jednání tak působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. Podle domněn- ky dojití se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využi- tím provozovatele poštovních služeb došla 3. pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státě, pak 15. pracovní den po odeslání. Fikce doručení v § 570 ObčZ tak primárně směřuje na situace vědomého zmaření doručení adresátem. Domněnka v § 573 ObčZ je rozhodná za situace, kdy dochází k využití poštovních služeb a kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla. Nic nenasvědčuje tomu, že by zákonodárce tato pravidla v právní normě zakotvil jako kogentní, tedy že se od nich nelze odchýlit. Bude předmětem individuálních přezku- mů jednotlivých ujednání, kterými se strany od zákonné úpravy budou odchylovat, zdali takové ujednání obstojí. Obecně si strany zřejmě dobu domněnky dojití zásilky mohou určit vyjádřením vzdálenějšího časového údaje od odeslání, ale i dřívějšího. Stejně jako nelze vyloučit, že pro vyjádření právního následku dojití zásilky vyjádří jiný předpoklad.

Významné pro posouzení platnosti či zdánlivosti takového ujednání může být i posouzení, čeho se daná písemnost týká a jaké právní následky se s doručovanou písemnos- tí pojí. Zde mohou být inspirací i přeshraniční řešení. Lze odkázat na § 308 bod 6 BGB, který považuje za neúčinnou fikci doručení úkonu (s tzv. „zvláštním“ významem) adreso- vaného spotřebiteli. V komentářové literatuře je dovozo- vána možnost sjednávání fikcí doručení týkajících se ostat- ních méně závažných úkonů. Těmi mohou být např. výpisy z účtu apod. Závažným úkonem se přitom rozumí zásadně jakýkoli projev vůle mající pro jeho adresáta negativní dů- sledky (zejména odstoupení do smlouvy či výpověď, před- volání na schůzi vlastníků apod.).35

Jak tedy předvídá i aktuální judikatura Nejvyššího soudu, je třeba v každé situaci nejdříve posoudit, zdali právní norma obsahující určité pravidlo je dispozitivní či kogentní. Je-li dispozitivní, je třeba v dalším kroku posuzovat mj., v jakém právním postavení strany dohodu učinily. Jinak je třeba na- hlížet na ujednání dvou podnikatelů v rovnovážném posta- vení, jinak na ujednání podnikatele se slabší stranou, ať už spotřebitelem, nebo slabší stranou podnikatelem. Některé doložky doručení mohou zakládat značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (§ 1813 ObčZ), některé mo- hou být pro adresáta nesrozumitelné (§ 1800 odst. 1 ObčZ), překvapivé (§ 1753 ObčZ), mohou být v rozporu s ochranou poskytovanou slabším stranám v adhezních smlouvách apod.

3. PŘÍKLADY UJEDNÁNÍ O PŘEVZETÍ ČI PŘEDÁNÍ VĚCI VE SMLOUVÁCH

Smlouvy o dílo či smlouvy kupní často obsahují ujednání, kterým chtějí strany vyjádřit právní následek pro případ, že druhá ze stran zpravidla neposkytne smlouvou předvída- nou součinnost.

Tak tomu bylo i v Nejvyšším soudem řešené věci, kdy se dílo považovalo za předané, nedostavil-li se objednatel bezdů- vodně dvakrát k převzetí díla. Takové ujednání mezi dvěma podnikateli v rovnovážném postavení neposoudil soud v rozporu se zákonným zákazem.

Tento příklad je však třeba odlišit např. od ujednání, podle něhož:

Příklad 3: Doručením zboží objednaného spotřebitelem přes e-

-shop do boxu (na prodejnu) se má zboží pro účely uplatňování práv z vad tímto dnem za doručené.

Měla-li by takovým doručením počínat běžet zákonná dvoutýdenní lhůta k vrácení zboží bez udání důvodu, soud by zřejmě k takovému ujednání nepřihlížel. Jestliže by si to- tiž spotřebitel vyzvedl zásilku z boxu např. 5. den po jejím umístění do boxu, 10. den poté chtěl zásilku bez udání dů- vodu vrátit a prodávající by zboží odmítl převzít s poukazem na obchodní podmínky, dle nichž již den předtím uplynula dvoutýdenní lhůta k vrácení zboží, zakládalo by ujednání zřejmě v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou

nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotře- bitele, a bylo by proto ve smyslu § 1813 ObčZ zakázáno.

4. DALŠÍ VYBRANÉ PŘÍPADY

Ujednají-li si strany, že:

Příklad 4: Nedostavení se na pracoviště do 6.00 hodin se pova- žuje za hrubé porušení pracovní kázně, tedy za důvod okamži- tého zrušení pracovního poměru.

Takové ujednání bude třeba posoudit z pohledu možného rozporu přímo s kogentní úpravou zákoníku práce. Při hod- nocení stupně intenzity porušení pracovní kázně není soud vázán tím, jak zaměstnavatel ve svém pracovním řádu (nebo jiném interním předpisu) hodnotí určité jednání zaměst- nance.36 Hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti zaměstnancem je svěřeno soudu podle okolností dané věci a strany ani v pracovní smlouvě je zřejmě nemohou obejít tím, že se určitá skutečnost považuje (dopředu se hodnotí) za naplnění požadované intenzity.37

Příklad 5: Platí, že nabídka smlouvy je přijata nesdělením ne- souhlasu druhé strany do deseti dnů.

Půjde zřejmě o vyjádření dispozitivních zákonných pra- videl o uzavírání smluv a vztahu oferty a akceptace. Mezi dvěma podnikateli v rovnovážném postavení nepůjde bez zvláštních okolností o zakázané ujednání. V případě nabíd- ky smlouvy činěné vůči spotřebiteli opět nastupuje spotře- bitelská ochrana, ať už zvláštními ustanoveními, či obecná podle § 1811 a násl. ObčZ. K ujednáním ve smlouvě, která by předvídala výpověď smlouvy či uzavření např. dalšího závazkového vztahu, by soud nepřihlížel. Srov. ale některé zvláštní úpravy sektorové regulace (energetika, telekomu- nikace apod.).

X. SPOLEČNÉ OTÁZKY SMLUVNÍCH ŘEŠENÍ BUDOUCÍCH NEJISTÝCH UDÁLOSTÍ

Strany smluvních závazků tedy často potřebují nějak smluv- ně ošetřit vyvolání právních následků pro určité situace, u nichž si nejsou jisté, kdy přesně nastanou a zdali vůbec fakticky nastanou. Přitom mají shodnou vůli, aby v takových situacích vznikala jejich práva a povinnosti. Typicky právo a tomu odpovídající povinnost, tedy smluvní závazek.

Podle přechozí úpravy soukromého práva byla, podle mého

35 Srov. komentáře k § 308 BGB: Stadler in Jauernig, BGB,

18. vydání. X. X. Xxxx, 2021, komentář k § 308, xxxx://xxxx- xxxxxx.xxxx.xx; Xxx, X., Xxxxxx, X. BeckOK BGB. 65. vydání, komentář k § 308, xxxx://xxxxxxxxxx.xxxx.xx; nebo Wurmnest,

W. et al. Münchener Kommentar zum BGB. 6. vydání. München: Verlag X. X. Xxxx, 2012, komentář k § 308 bod 6. Opět dostupné z: xxxx://xxxxxxxxxx.xxxx.xx. V české literatuře obdobně

s poukazem na zahraniční úpravy srov. Xxxxxx Z., op. cit. sub 11.

36 NS 21 Cdo 1228/99.

37 Srov. § 52 písm. g), § 55 odst. 1 písm. b) ZPr.

názoru, někdy soudům vlastní úvaha „Co to je za právní jed- nání? Kde to zákon upravuje, jde to vůbec se takto dohodnout?“ Samozřejmě že jde o značné zjednodušení, ale pokusím se jej níže demonstrovat na několika příkladech.

Současná úprava soukromého práva zdůrazňuje více auto- nomii vůle, a budu-li pokračovat v určité zkratce vyjádření, soudy se již ptají „Co to zakazuje?“ Tento princip se snaží od- rážet i rozhodnutí NS 23 Cdo 1001/2021.

Budu-li pokračovat v určitém zjednodušení „testování“, je třeba se ptát: „Je zde nějaký přímý či nepřímý zákonný zákaz? Jestliže není, je dané konkrétní ujednání obecně nemravné, nebo zhoršuje nějak významně rovnováhu práv a povinnos- tí spotřebitele, nebo jde-li o slabší stranu podnikatele, došlo ke zneužití postavení silnějšího podnikatele? Nebo jde o vztah dvou subjektů v rovnovážném postavení, typicky podnikate- lů?“

Osobně se domnívám, že jestli je něco vlastní současné úpravě soukromého práva, je to skutečně důraz na odliš- né posuzování významu možných zásahů do autonomie vůle stran podle jejich postavení.38 Slabší strana, ať už ty- picky spotřebitel, ale i podnikatel, má a musí být chráněna. Na druhé straně, jde-li o vztah dvou podnikatelů v rovném postavení, mělo by k zásahům ze strany soudů do jejich smluvní volnosti docházet výjimečně. Tyto výjimečné okol- nosti se pak projevují např. při výkladu, kdy jde o právní jed- nání ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a v případech, kdy jde o jednání v rozporu se zákonem, jde-li navíc o tako- vé jednání, které je ve zjevném rozporu s veřejným pořád- kem, a trpí tedy absolutní neplatností.

V minulých letech, kdy judikatura vyšších soudů důsledně nerozlišovala v právním postavení stran a možné zneužíva- jící ujednání posuzovala obecně jako neplatná pro rozpor s dobrými mravy či dříve jako tzv. obcházení zákona, vrátilo se to soudům v další rozhodovací činnosti jako bumerang. Tedy jako nepřiměřené omezení vztahů mezi podnikateli v rovném postavení v jejich smluvní volnosti. Mám na mysli paušalizující soudní ochranu typových situací bez ohledu, zdali jde o subjekty v rovnovážném postavení, či postave- ní slabšího a silnějšího. Za všechny příklady lze označit vý- voj v posuzování platnosti rozhodčích doložek, ujednání o appointing authority, tedy třetí osobě, která měla určit roz-

38 Srov. odraz tohoto principu v judikatuře (např. NS 23 ICdo 56/2019).

39 Horák, P. Limity dohod stran o osobách určujících rozhodce. In: Sborník XXIV. Karlovarské právnické dny. Praha: Leges, 2016,

s. 237, nebo Horák, P. Aktuální otázky rozhodčích doložek (nejen) v obchodním styku. In: Xxxxxxxxxx, X. a kol. (eds.) Rekodifikace obchodního práva – pět let poté. Svazek I. Pocta Xxxxxxxxxx Xxxxx. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, s. 363–374; srov. k těmto otázkám aktuální judikaturu, např. NS 23 Cdo 3972/2019.

40 Horák, P. Zásadní změna judikaturního pojetí smluvní pokuty.

Bulletin advokacie, 2023, č. 3, s. 14.

41 NS 32 Cdo 2999/2008 nebo NS 29 NSČR 42/2013.

42 Podrobněji srov. Horák, P., op. cit. sub 2.

hodce, a další, kdy nebyly dostatečně využívány možnosti právní úpravy o ochraně spotřebitele.39 Aktuálně vyjadřuji určitou obavu, aby k něčemu podobného nedošlo při vývoji judikatury k moderaci smluvní pokuty.40

Určité obtíže spojené s dostatečným nerozlišováním ko- rektivů postavení slabší strany, typicky spotřebitele, příp. významu „malého a středního podnikatele“, a obecné- ho korektivu dobrých mravů se v judikatuře projevovaly v minulosti i v dalších situacích. Strany někdy potřebují po vzájemné dohodě vázat právní jednání či nějaký práv- ní následek na budoucí nejistou událost. Jestliže si strany sjednaly, že dlužník zaplatí věřiteli plnění až poté, co zaplatí třetí osoba, např. generální dodavatel, nebo až dostane úvěr od banky, dřívější judikatura posoudila takové ujednání jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy.41 S argumentací, že taková událost v budoucnu vůbec ne- musí nastat. Přitom takové situace byly v právních nor- xxxx řešitelné např. právě přes zvláštní úpravu hodnotící postavení stran.42

Dalším příkladem může být ujednání o předání díla ve vazbě na podpis protokolu o předání díla. Tento příklad byl již po- psán výše. Zde judikatura dovozovala, a činí tak i nyní, že jde o přípustnou hmotněprávní podmínku, kterou si stra- ny závazně sjednaly a kterou nelze nahradit ani faktickým předáním díla. Jiné situace, nešlo-li o podpis protokolu, po- suzovala judikatura k předchozí úpravě soukromého práva jako absolutně neplatné, neboť mělo jít o nepřípustné sjed- návání právě právních fikcí a právních domněnek, které mají být vlastní jen právním normám.

Uvedené příklady a určitou nejednotnost v přístupu k je- jich posuzování uvádím proto, že snad aktuální judikatura v NS 23 Cdo 1001/2021 přináší zobecňující „testování“ tako- vých ujednání. Základní odlišnost v přístupu k posuzování smluvních závazkových vztahů u všech obdobných situací stran je akcentace zjišťování obsahu právního jednání, je- hož součástí je zjišťování skutečné vůle stran. Co vlastně strany chtěly ujednat? Chtěly smluvně ošetřit určitou mož- nou situaci, která může nastat v budoucnu při naplňování závazku? Chtěly, aby vzniklo zhotoviteli právo na cenu díla, když bude dílo dokončeno a předáváno i tehdy, nedostaví-li se dvakrát přes zhotovitelovu výzvu objednatel k převze- tí? Nebo až podpisem předávacího protokolu? A jen tehdy a právě tehdy? Nebo má podpis protokolu jen deklarovat převzetí, typicky vytknutí zjevných vad, a lze předat i jinak fakticky? Nebo chtěl zhotovitel od počátku zneužít takovou situaci, a jestliže se nedostavil objednatel k převzetí, dílo prodal? Nebo vystavil nepřízni počasí a na díle vznikla ško- da. Kdo nese dle dohody nebezpečí škody na věci?

Chci těmito příklady vyjádřit, že situace v praxi mohou být různorodé, každou je třeba posuzovat zvlášť, a neplatí pro- to zjednodušující závěry typu „ve smlouvě je slovní spojení – považuje se za – jde proto o zakázanou smluvní fikci“ nebo

„ve smlouvě je slovní spojení – považuje se za – jde o možnou smluvní fikci, se všemi důsledky, jak je známe v právních nor- xxxx, včetně modifikace důkazního břemena (ať už to zna-

mená cokoli)“, nebo „ve smlouvě je ujednání o ,protokolárním předání‘, nelze proto předání díla nahradit nikdy jinak“.

Domnívám se, že obdobný přístup lze vysledovat i v za- hraničních úpravách. Lze upozornit na moderní kodifikace soukromého práva v Nizozemsku,43 probíhající reformu soukromého práva v Belgii,44 či již u doručování písemností zmiňovaná řešení např. v Německu.45

Ve všech úpravách jde v různých variantách o určitá obec- ná kritéria korektivů, ať už dobrých mravů, či veřejného pořádku,46 a zvláštní úpravu ochrany slabších stran před nepřiměřenými podmínkami zneužívající slabší stranu, zejména spotřebitele. Právní normy různých jurisdikcí po- užívají k vyjádření právního následku v menší či větší míře zákonné právní fikce či zákonné právní domněnky. Typicky jde-li o doručování či např. předávání děl, jež jsou nehmot- ným výsledkem činnosti. Tyto jurisdikce však neobsahují obecné zákazy používat určitá slovní spojení s tím, že by mohla vyjadřovat zakázané smluvní fikce či domněnky. Ochrana před nemravnými či zneužívajícími ujednáními je poskytována jiným způsobem. Ostatně ani unijní prá- vo neobsahuje zvláštní úpravu předpokladů sjednávání právních domněnek či fikcí ve smlouvách. Jde-li o otázky limitů smluvní volnosti, je zde standardně vykládaná unij- ní úprava chránící slabší stranu spotřebitele. Lze zmínit zejména směrnici Rady 93/13EHS o zneužívajících ujedná- ních ve spotřebitelských smlouvách a „testy“ posuzování zneužívajících ujednání podle judikatury SDEU47 a např. Oznámení Evropské komise – Pokyny k výkladu a uplatňo- vání dané směrnice.48

XI. OBECNĚ KE ZMĚNÁM JUDIKATURNÍCH ŘEŠENÍ V POMĚRECH OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU

Z ROKU 2012

Rozhodnutí NS 23 Cdo 1001/2021 volící odlišný přístup k možnostem sjednávání „právních domněnek a fikcí“ vy- volalo určitou pozornost, neboť k řešení otázky přistupovalo jinak než judikatura k předchozí úpravě soukromého práva.49 Nešlo zde ale o naplnění předpokladů tzv. judikaturního od- klonu a narušení legitimního očekávání účastníků řízení při řešení právní otázky.50 K právním otázkám, ve vztahu k nimž soudy dovozovaly podle předchozí úpravy soukromého prá- va absolutní neplatnost právního jednání, řešeným nově po- dle současné úpravy soukromého práva občanského záko- níku z roku 2012 přistupuje Nejvyšší soud jako k neřešeným a vychází z potřeby je vyřešit meritorně. Je tomu tak zejmé- na proto, že pojetí neplatnosti je v současném soukromém právu zcela odlišné než podle úpravy předchozí. Otázka odlišného zákonného řešení právních otázek absolutní ne- platnosti v poměrech aplikace občanského zákoníku z roku 1964 na straně jedné a v poměrech aplikace občanského zákoníku z roku 2012 na straně druhé byla předmětem již mnoha rozhodnutí Nejvyššího soudu a diskuse na jedná- ních občanskoprávního a obchodního kolegia.51 Ústavní soud52 dovodil, že každá Nejvyššímu soudu nikoli zjevně bezdůvodně předložená otázka by měla být Nejvyšším sou- dem minimálně jednou důkladně vypořádána s tím, že poté

by již Nejvyšší soud mohl zásadně volit postup dle § 243f odst. 3 OSŘ a rozhodnutí odůvodňovat jen stručně.

Již z těchto důvodů v dané věci šlo o otázku v poměrech občanského zákoníku z roku 2012 dosud neřešenou. Jinak řečeno, v dotčeném případě nebyl naplněn již první z de- finičních předpokladů tzv. judikaturního odklonu, který by nutil procesní senát Nejvyššího soudu k předložení věci velkému senátu,53 neboť nedošlo k diskontinuitě výkladu práva, resp. právního předpisu, byla-li řešena otázka v po- měrech občanského zákoníku z roku 2012 dosud neřešená.54

43 Nizozemská úprava soukromého práva je dostupná např. na xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxx.xxx. Strany mohou smluvně sjednat nemožnost vyvrácení domněnky důkazem opaku.

Soudy jsou tímto ujednáním v zásadě vázány, ledaže se ujednání týká prokázání skutečností vyvolávajících podle práva takové právní následky, které nespadají do sféry dispozice stran (např. určité otázky týkající se obchodních společností nebo insolvencí), nebo pokud to vylučují obecná pravidla občanského zákoníku [např. pokud je dovolávání se doložky

za konkrétních okolností nepřípustné (čl. 6:248 DCC) nebo pokud je doložka ve všeobecných obchodních podmínkách nepřiměřená (čl. 6:233 a násl. DCC)].

44 Belgická úprava soukromého práva dostupná např.

na https:// xxx.xxxxxxxx.xxxx.xxxx.xx/xxx/xxxxxxx.xx. Principy nové úpravy soukromého práva např. na xxxxx://xxxxxxx. xxxxxxx.xx/xx/xxxx.

45 V Německu si strany v zásadě mohou sjednat právní domněnku vztahující se k plnění ze smlouvy v rámci smluvní volnosti stran.

Ve standardizovaných formulářových smlouvách však může být taková doložka neplatná, pokud v rozporu s požadavkem dobré víry nepřiměřeně znevýhodňuje druhou stranu smlouvy s tím, kdo tyto standardizované podmínky užívá („uživatel podmínek“). Ve spotřebitelských smlouvách je doložka zakázána podle § 309 č. 12 německého občanského zákoníku (BGB), který mj. stanoví: „12 (Důkazní břemeno) ujednání, kterými uživatel podmínek mění důkazní břemeno v neprospěch druhé smluvní strany, a to zejména tím, že a) ji zatíží důkazním břemenem ohledně okolností, které spadají do sféry odpovědnosti uživatele podmínek…“

46 Např. smlouva, která svým obsahem nebo neodvratnými důsledky porušuje dobré mravy nebo veřejný pořádek, je neplatná (čl. 3:40 odst. 1 nizozemského občanského zákoníku).

47 Srov. např. SDEU C-415/11, C-421/14, C-226/12.

48 Oznámení Evropské komise – Pokyny k výkladu a uplatňování směrnice Rady 93/13/EHS o zneužívajících ujednáních

ve spotřebitelských smlouvách.

49 X. Xxxxx označil rozhodnutí za kopernikovský obrat (Xxxxx, K. Úvahy nad právem a jeho ohýbáním. Právní rozhledy, 2022, č. 18, s. 611–620).

50 Srov. § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), a v literatuře obecně

k této otázce např. Xxxxx, X. Judikaturní odklony a legitimní očekávání účastníků řízení. Právník, 2021, č. 4, s. 285–299, či Xxxxx, M., Xxxx, Z. a kol. Judikatura a právní argumentace.

2. vydání. Praha: Auditorium, 2013.

51 Srov. bod 96 NS 23 Cdo 3972/2019, uveřejněného

ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2021, či NS 23 Cdo 1192/2019, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 55/2020.

52 II. ÚS 1852/19.

53 § 20 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb.

54 Srov. Xxxxx, V., op. cit. sub 50, s. 287–288.

Nedocházelo tak k normativnímu rozporu55 (neboť nebyly aplikovány předpisy soukromého práva platné do 31. 12. 2013, nýbrž soukromoprávní předpis účinný od 1. 1. 2014, který se ve vztahu ke starší úpravě liší nejen v obecných hodnotových východiscích, ale i v konkrétní úpravě neplat- nosti právních jednání).

Ke změně judikaturního přístupu k posuzování platnosti ujednání stran, obsahujících slovní spojení, jež v právních normách představují zpravidla právní domněnky a fikce, ved- lo kromě odlišného posuzování platnosti právních jednání i odlišné pojetí výkladu právního jednání v současné úpravě soukromého práva účinné od roku 2014 oproti té předchozí.

V případě jiných otázek závazkového práva, v nichž je řeše- no, zdali má ke změně judikaturního přístupu dojít, je však situace komplikovanější. Soudy prvního stupně při prvot- ním posuzování některých otázek soukromého práva stojí (stejně jako následně soudy odvolací a soud dovolací) stan- dardně před otázkou zjišťování vůle zákonodárce.

Situace je poměrně jednoznačná tehdy, vyjádřil-li zákono- dárce v důvodové zprávě jednoznačně nesouhlas s před- chozími závěry judikatury. Z oblasti závazkového práva lze zmínit např. otázku sjednávání smluvní pokuty pro případ jak porušení povinnosti dlužníkem, tak odstoupení či výpo- vědi smlouvy věřitelem56 nebo otázky ujednání o zajišťova- cím převodu práva.

V případě mnoha jiných otázek je to pro soudce obtížnější. Jde o situace, kdy u určitého institutu se zákonodárce obecně přihlásil např. k předchozí úpravě tohoto institutu v občan- ském zákoníku z roku 1964 nebo obchodním zákoníku, ale v určité konkrétní otázce jde o úpravu odlišnou. Soudci po- tom řeší, byl to záměr zákonodárce, nebo určité opomenutí a oproti předchozí úpravě soukromého práva se nic nezmě- nilo? Je namístě přistupovat k řešením jako např. analogie apod.? Z oblasti závazkového práva lze zmínit několik roz- hodnutí Nejvyššího soudu z poslední doby, která vyvolala ur- čitou pozornost jak mezi veřejností, tak mezi soudci při inter- pretaci dané otázky. Často se zcela opačnými póly pohledu na její řešení. A to právě vzhledem k interpretaci záměru zá-

55 Xxxx, X. O velkých senátech a judikatorních odklonech vysokých soudů. Právní rozhledy, 2013, č. 2, s. 41.

56 NS 23 Cdo 1192/2019 i důvodová zpráva: „Ujednají-li si strany, že dlužník zaplatí věřiteli určitou částku pro případ, že nastane jiná skutečnost, než je porušení smluvní povinnosti, nepůjde sice

o smluvní pokutu, nicméně půjde o platné ujednání, které se podle okolností posoudí jako ujednání o odstupném, příp. jako ujednání nepojmenované smluvní klauzule.“

57 Srov. NS 33 Cdo 72/2021 a kritiku v literatuře, např. Xxxxxx, X. Pár poznámek k formě smlouvy o smlouvě budoucí. Právní rozhledy, 2022, č. 18, s. 627–631.

58 NS 23 Cdo 327/2021.

59 NS 23 Cdo 2475/2019.

60 Kromě systematického, teleologického a dalších metod výkladu, je právě u těchto změn zákonné úpravy prospěšné znát úmysl zákonodárce. K užitečnosti důvodových zpráv u subjektivně telelologického výkladu srov. Xxxxx, X. Metody a zásady interpretace práva, 2. vydání, Praha: Auditorium 2019, s. 155.

konodárce. Chtěl zákonodárce praxi změnit, nebo nikoli? Lze zmínit např. otázku formy smluv o smlouvě budoucí kupní, týká-li se nemovitostí,57 otázku odčinění nemajetkové újmy při zásahu do pověsti právnické osoby58 nebo např. otázku možnosti ručitele započíst pohledávku dlužníka, kterou má za věřitelem,59 a další. Společné těmto rozhodnutím jsou ur- čité obtíže při zjišťování záměru zákonodárce, zdali „se chtě- lo“ změnit zákonné řešení v nové úpravě soukromého práva oproti předchozí úpravě, nebo jde o určitou mezeru, kterou je třeba překlenout výkladem, resp. analogií.

V závěru tohoto příspěvku psaného soudcem nejde o něja- ký stesk soudce nad obtížemi interpretace občanského zá- koníku z roku 2012 při příležitosti konce první dekády jeho účinnosti. Xxxxx si s jeho výkladem nějak poradí. Ale někdy dospívají k výsledkům, které pro mnohé mohou být pře- kvapivé. Např. u otázky, je-li dán i dnes požadavek písemné formy smlouvy o smlouvě budoucí kupní, týká-li se nemo- vitosti, rozumím rozsáhlým důvodům, proč by požadavek písemné formy měl být zachován. Stejně tak ale rozumím i argumentaci mnohých zkušených kolegů, zjednodušeně vyjádřeno, „vždyť to tak zákonodárce chtěl, je zde jasný zá- kladní princip bezformálnosti, jasně stanoveno, že jinak lze jen dle zákonných či smluvních výjimek, dříve vyžadoval pro smlouvu budoucí kupní písemnou formu, dnes už ne“. Ano, lze standardně pracovat s analogií či teleologickými redukce- mi. Ale u mnohých zásadních změn jednotlivých institutů v zákonném textu, kdy se jinak zákonodárce výslovně při- hlásil k předchozí úpravě, a stejně tak v situacích, kdy záko- nodárce volí zcela odlišné jazykové řešení (např. vypuštěním určitého požadavku oproti předchozí úpravě), by někdy věci prospělo k ozřejmění cílů a důvodů takové změny ze strany zákonodárce několik vět v důvodové zprávě navíc.60

XII. ZÁVĚREM

Strany při uzavírání smluv stojí často před otázkou, jak vy- řešit situace, kdy neví s jistotou, kdy určitá skutečnost v bu- doucnu nastane a zdali vůbec nastane. Současně po vzá- jemné dohodě na tuto skutečnost z nějakého důvodu chtějí navázat určitý právní následek. Při posouzení, zdali takové ujednání je v rozporu se zákonným zákazem nebo se příčí dobrým mravům, je třeba v každém jednotlivém případě zkoumat, co je obsahem daného ujednání.

Současně je třeba hodnotit i právní postavení stran, v jakém ujednání uzavřely, zdali jde o rovnovážný vztah stran, např. podnikatelů, příp. zdali jde o vztah podnikatele na straně jed- né a slabší strany na straně druhé, ať už spotřebitele, nebo podnikatele slabší strany. Užijí-li strany smlouvy pro vyjádře- ní určitého jimi předvídaného následku slovní výrazy, které v právních normách obvykle vyjadřují právní domněnky či právní fikce (např. „považuje se“, „má se za“, „platí, že“), není takové smluvní ujednání pouze z tohoto důvodu neplatné. ■

Příspěvek byl přednesen v rámci XXX. konference Karlovarských právnických dnů v červnu 2023

v Karlových Varech.

Ad Notam 4/2023

ČLÁNKY

Digitální dědictví – aneb jak se dědí bitcoin1

Xxxxxxxx Xxxxxxxx

XXXx. Xxxxx Xxxxxxxxx, Ph.D.

tkávat s bitcoiny v řízení o pozůstalosti čím dál častěji, neboť investování do kryptoměn je v České republice narůstajícím trendem.

ÚVOD

Digitální svět nás obklopuje již několik desítek let a do vir- tuálního prostoru se přesouvá značná část majetku. Osoby dnes již běžně vkládají své finanční prostředky na virtuální internetové účty, do různých platebních systémů,2 příp. na- kupují kryptoměny. Otázku, co se stane s tímto digitálním majetkem po jejich úmrtí, samotní uživatelé zpravidla ne- řeší. Přitom pokud chtějí mít jistotu, že tento majetek bez- pečně přejde na jejich právní nástupce, musí tuto otázku již za svého života aktivně řešit. V opačném případě hrozí, že se jejich digitální pozůstalost stane pro právní nástupce nepřístupným dědictvím a digitální majetek zůstane ležet na „mrtvých účtech“.

Následující příspěvek rozebírá jedno z nejpalčivějších témat ze světa virtuálního dědictví, a to problematiku přechodu bitcoinu, nejznámější kryptoměny, na právní nástupce.

PRÁVNÍ POVAHA BITCOINU A JEHO DECENTRALIZACE

Vzhledem k relativní novosti konceptu kryptoměn, které jako decentralizované elektronické platební systémy začaly vznikat v 90. letech minulého století,3 se prozatím pouze pár notářů setkalo v pozůstalostním řízení s tímto aktivem po- zůstalosti.4 Do budoucna je však jisté, že se notáři budou se-

O právní povaze bitcoinu se již nevedou bouřlivé diskuze, jak tomu bylo dříve, a lze tak konstatovat, že bitcoin je věcí ve smyslu § 489 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).5 Konkrétně se pak jedná o věc nehmotnou

1 Článek vznikl v rámci interní grantové soutěže IGA

na podporu projektů specifického vysokoškolského výzkumu prováděného studenty doktorského nebo magisterského studijního programu na Univerzitě Palackého v Olomouci,

a to konkrétně jako součást projektu č. IGA_PF_2022_010

s názvem „Současné trendy v dědickém právu“, jehož hlavním řešitelem je XXXx. Xxxxx Xxxxxxxxx, XxX., notářka v Bruntále, odborná asistentka na katedře soukromého práva a civilního procesu Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci,

a spoluřešitelem Xxxxxxxx Xxxxxxxx, studentka šestého ročníku magisterského studijního programu Právo a právní věda Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

2 Např. PayPal nebo účty u sázkových kanceláří. 3 Historie bitcoinu [cit. 20. 10. 2022]. Dostupné z:

xxxxx://xxx.xxx.xxx/xx/xxxxxxxxxx/xxxxxxxx-xxxxxxxx.

4 Xxx. Xxxxx Xxxxxxxx, prezident Notářské komory ČR, v roce 2018 serveru Xxxxxxx.xx uvedl, že se nesetkal s tím, že by se digitální dědictví v nějakém dědickém řízení řešilo. K tomuto viz Xxxxxxxx, K. Digitální dědictví zatím neřešíme, říká šéf Notářské komory Xxxxxxxx [online]. xxxxxxx.xx, 28. 11. 2018 [cit. 20. 10.

2022]. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxxxx/xxxxxxxxx- dedictvi-zatim-neresime-rika-sef-notarske-komory-xxxxxxxx. A181123_142435_ln_byznys_pravo_ssu.

5 Názor, že bitcoin je věcí v právním smyslu, je nyní názorem převládajícím, který zastává např. Szostok či Xxxxxx. K tomu viz

(§ 496 odst. 2 o. z.), movitou (§ 498 odst. 2 o. z.), zastupitel- nou (§ 499 o. z.) a dělitelnou.6 Bitcoin je tak vzhledem ke své věcné povaze součástí jmění zůstavitele7 a je rovněž scho- pen ke dni úmrtí tvořit pozůstalost (§ 1475 odst. 2 o. z.). Pro- to jej lze dědit a lze o něm i pořizovat pro případ smrti.

V souvislosti s bitcoinem je často zmiňována decentralizace, a to jako jeho klíčová výhoda. Decentralizace v tomto kon- textu zjednodušeně znamená, že zde není žádná centrální autorita, např. banka, která by bitcoiny vydávala a spravova- la, ale systém má schopnost samosprávy. Absence centrální autority však v řízení o pozůstalosti představuje pro notáře jako soudní komisaře komplikaci, neboť neexistuje žádná

Szostok, D. Bitcoin jako věc v právním smyslu. Právní rádce, 2016, č. 5, s. 24–26, a Xxxxxx, D. Dědění bitcoinu. Ad Notam, 2021, č. 2, s. 26–29. Závěr, že nelze jednoznačně říci, že je bitcoin věcí, vyjádřili např. Kohajda a Moravec. K tomuto názoru blíže viz Xxxxxxx, M., Xxxxxxx, X. Legal aspects of bitcoin under the Czech law. Daně a finance, 2016, č. 4, s. 86–93.

6 Na tomto místě je vhodné upozornit na skutečnost, že

s ohledem na vysokou hodnotu jednotky bitcoin (1 BTC) existují rovněž odvozené jednotky o menší nominální hodnotě a zůstavitelé budou zpravidla vlastnit pouze zlomek bitcoinu. Ke dni 8. 11. 2023 měl 1 BTC hodnotu cca 816 500 Kč. Vývoj ceny bitcoinu lze sledovat např. na stránce xxxxx://xxxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxxxxxxx/xxxxxxx/.

7 Shodně Xxxxx, X. Kryptoměny a občanské právo. Revue pro právo a technologie, 2020, č. 21, s. 40.

8 Aktiva pozůstalosti soud zjišťuje konkrétně dle § 172 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

9 Rozlišují se veřejné a soukromé klíče. Technickou stránku fungování bitcoinu, jeho právní povahu a základní terminologii v kontextu dědického práva přehledně popisuje Xxxxxx. K tomuto viz Xxxxxx, D. Dědění bitcoinu. Ad Notam, 2021, č. 2, s. 26–29.

10 Často je mylnou představou, že bitcoinové peněženky obsahují přímo bitcoiny. Ve skutečnosti peněženky obsahují pouze klíče. Mince jsou zaznamenány v blockchainu

v bitcoinové síti. Xxxxxxxxxxxx, X. X. Mastering Bitcoin. Programming the Open Blockchain. 2nd edition. Beijing, Farnham, Sebastopol, Tokyo, Boston: O’Xxxxxx Media, 2017, s. 93.

11 Veřejný klíč může kdokoliv použít k zašifrování zprávy pro majitele soukromého klíče nebo k ověření jeho podpisu.

V bitcoinové síti má veřejný klíč význam adresy příjemce platby (přesněji, adresa se vypočítá z veřejného klíče). Xxxxxxxx, D., Xxxxxxxx, X. Bitcoin a jiné kryptopeníze budoucnosti. Historie, ekonomie a technologie kryptoměn. 3. rozšířené vydání.

Praha: Grada Publishing, 2021, s. 100.

12 Privátní neboli soukromý klíč používá vlastník bitcoinu

k dešifrování jemu určené zprávy nebo podepisování jím ověřované zprávy. Pomocí soukromého klíče se podepisuje zpráva s informací, kdo bude novým disponentem bitcoinů (přesněji výstupu existující transakce) patřících majiteli klíčů. Ke každé bitcoinové adrese přísluší jeden soukromý klíč, který je uložen v bitcoinové peněžence. Tamtéž, s. 98.

13 Xxxxxx, X. X. The Cryptocurrency Investing Bible: The Ultimate Guide About Blockchain, Mining, Trading, ICO, Ethereum Platform, Exchanges, Top Cryptocurrencies for Investing

and Perfect Strategies to Make Money. CreateSpace Independent Publishing Platform, 2017, s. 45.

14 Pokud osoba nemá k depozici původní peněženku, může přesto zůstatek obnovit v jiné peněžence s pomocí tzv. seedu. K tomuto viz dále.

15 Xxxxxxxxxxxx, X. X., op. cit. sub 10, s. 7.

instituce, která by zůstavitelovo vlastnictví bitcoinu potvr- dila a určila stav na kryptoměnovém účtu.

Majetek a dluhy zůstavitele soudní komisař totiž zjišťuje z veřejných seznamů, evidencí nebo jiných systémů. V rám- ci aktiv, která těmito evidencemi neprocházejí, pak musí vycházet z informací, které mu sdělí účastníci řízení.8 To mj. znamená, že pokud dědicové nebudou mít povědomí o bitcoinech zůstavitele a tyto informace nepředloží v rámci řízení o pozůstalosti, soudní komisař nemá šanci tato aktiva pozůstalosti v rámci šetření pozůstalosti zjistit. Není samo- zřejmě vyloučeno, že na existenci bitcoinů dědicové přijdou až po pravomocném skončení řízení o pozůstalosti, přičemž v takovém případě je možné zahájit dodatečné řízení o po- zůstalosti podle § 193 z. ř. s.

UCHOVÁNÍ BITCOINŮ, ANEB HOT VS. COLD PENĚŽENKY

Za života osoby slouží pro účely uchovávání klíčů,9 díky kte- rým lze s mincemi nakládat, speciální softwarová či hard- warová zařízení, která se nazývají peněženky.10 Na krypto- měnových peněženkách jsou v podobě alfanumerických řetězců zaznamenány již zmíněné klíče, které umožňují vlastníku kryptoměny mince odesílat a přijímat. Pro zjed- nodušené vysvětlení bývají peněženky často přirovnávány k bankovnímu účtu. Veřejný klíč11 slouží k přijímání plateb do bitcoinové peněženky, a představuje tak číslo konkrét- ního bankovního účtu, na který mají být mince odeslány. Oproti tomu soukromý klíč12 si lze představit jako heslo k bankovnímu účtu, které umožňuje vlastníku kryptoměny podepisovat transakce, a tím s mincemi nakládat. Právě pri- vátní klíč je potřeba řádně a v tajnosti uchovávat, neboť při jeho ztrátě de facto dochází ke ztrátě mincí.

Peněženek existuje mnoho druhů, dělit je lze dle několika kritérií, avšak pro vlastníka bitcoinu, který chce zabez- pečit hladký průběh dědění kryptoměny, je především podstatné, co všechno je třeba dědicům zanechat. Pro tyto účely lze za podstatné považovat především děle- ní na tzv. hot a cold peněženky.13 Klíčový rozdíl spočívá v tom, že hot peněženky jsou připojené k internetu (jsou tedy online), díky čemuž jsou snadno odkudkoliv dostup- né. Oproti nim cold peněženky mají offline podobu, která je činí bezpečnějšími. U hot peněženek pak tedy posta- čí, aby dědici znali veřejný a privátní klíč. Ovšem u cold peněženky v podobě fyzického nosiče je zpravidla třeba disponovat rovněž samotnou peněženkou.14

SOFTWAROVÉ PENĚŽENKY

Softwarovou peněženku může mít vlastník bitcoinu nainsta- lovanou buď ve svém stolním počítači, notebooku či v mobil- ním telefonu. Jedná se o druh hot peněženky, neboť při pro- vádění transakcí je zařízení připojeno k internetu. U počítačů má peněženka podobu desktopového programu, na chyt- rých telefonech jsou využívány mobilní aplikace.15 U softwa- rových peněženek tedy dědici potřebují po smrti zůstavitele znát přístupové údaje k dané peněžence.

HARDWAROVÉ PENĚŽENKY

Xxxxxxxx Xxxxxxxx

■ studentka Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

Hardwarové peněženky jsou považovány za nejbezpečnější způsob chránění kryptoměn, resp. uchovávání klíčů, a jsou proto oblíbené u osob, které do kryptoměn investovaly vyšší finanční obnos. Jde o typ cold peněženky v podobě fyzické- ho zařízení připomínajícího flash disk. Přístup do hardwarové peněženky je chráněn pomocí PIN kódu. Aby zůstavitelovi dědici mohli s bitcoinem nakládat, potřebují tedy dané offline zařízení a přístupový PIN. Pokud dojde ke ztrátě či zničení da- ného úložiště, je stále možnost peněženku obnovit pomocí tzv. recovery seed či recovery phrase.16

XXXx. Xxxxx Xxxxxxxxx, Ph.D.

■ notářka v Bruntále

■ odborná asistentka Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

Jedná se o řetězec (nejčastěji) dvanácti nebo čtyřiadvaceti náhodně vygenero- vaných anglických slov, který si vlastníci bitcoinu obvykle zaznamenávají na list papíru či kovové destičky a bezpečně uchovávají. Zůstavitel by měl proto svému dědici pro jistotu přenechat i zá- znam o této obnovovací frázi.

PAPÍROVÉ PENĚŽENKY

Papírová bitcoin peněženka je zvlášt- ním druhem cold peněženky, která

má skutečně podobu listu papíru (lze však využít např. i kov či dřevo), na kterém je ve formě QR kódu či řetěz- ce číslic a písmen zaznamenán privátní i veřejný klíč. Pro zůstavitele je tedy podstatné, aby se údaje zanesené na zvoleném hmotném nosiči dostaly do rukou dědiců.

WEBOVÉ PENĚŽENKY

Výjimku z tvrzení o neexistenci odpovědné instituce částečně představuje situace, kdy zůstavitel měl kryp- toměnu uloženou v tzv. kustodiální webové peněžence, díky které mohl s kryptoměnou obchodovat skrze mo- bilní aplikaci nebo přes webové rozhraní.17 Investování do kryptoměn přes směnárny je v současné době velmi populární z důvodu své jednoduchosti, jelikož webová peněženka se automaticky vytvoří při nákupu digitálních mincí na dané virtuální burze či směnárně. Tato forma in- vestování je poměrně častá především u osob, které sice vlastní více druhů kryptoměn,18 ale neinvestovaly do nich příliš velký objem financí, neboť online peněženky mají jednu zásadní nevýhodu. Směnárnu, resp. burzu, lze to- tiž v takovém případě opět přirovnat k bance, u které zů- stavitel své finanční prostředky uložil ve formě bitcoinu, jehož není vlastníkem, ale má „pouhá“ práva a povinnosti ke kryptoměnovému účtu.19 Vlastnictvím digitálních min- cí i privátním klíčem v takovém případě tedy disponuje xxxx xxxxx či směnárna, která má po úmrtí vlastníka bit- coinu povinnost soudnímu komisaři v návaznosti na jeho dotaz sdělit stav účtu stejně tak jako běžná bankovní či jiná instituce. V těchto případech tedy stačí, že pozůstalí budou obeznámeni se zůstavitelovým vlastnictvím kryp- toměn a soudnímu komisaři sdělí, na které burze či smě- nárně zůstavitel obchodoval.

PŘECHOD BITCOINŮ NA PRÁVNÍ NÁSTUPCE

Aby došlo k bezpečnému přechodu bitcoinů na právní ná- stupce, musí nejen notář jako soudní komisař vědět, jak s tímto aktivem pozůstalosti naložit,20 ale zároveň vlastní- ci bitcoinů musí znát možnosti, jak o digitálních mincích pro případ své smrti pořídit. Pouze tato kombinace úkonů notáře a zůstavitele může zajistit zaručený přechod tohoto aktiva dědictví na právní nástupce, neboť notář sice může potvrdit dědictví právním nástupcům, ale dědici budou moci s bitcoiny disponovat pouze tehdy, budou-li znát

k nim náležející klíče.21 Zjednodušeně řečeno, platí, že kdo nemá tyto klíče, k mincím se nedostane.

Vlastník bitcoinu by pak s ohledem na svůj typ peněženky (viz výše) měl zvážit, která z níže uvedených možnos- tí je pro něj nejvhodnější. Jednotlivé způsoby předání potřebných informací a zařízení pozůstalým se mohou v in- dividuálních případech lišit v závislosti na důvěře a stabilitě mezilidských vzta- hů, finančních možnostech zůstavitele a proměnlivosti, resp. neproměnlivosti,

kryptoměnového portfolia. Nutno předem avizovat, že vari- anty jsou rovněž navzájem kombinovatelné a nelze univer- zálně určit, která z nich je nejoptimálnější.

PŘÍMÉ SDĚLENÍ POTŘEBNÝCH ÚDAJŮ DĚDICI

Jako nejjednodušší variantu předání potřebných informací si lze představit situaci, kdy mezi zůstavitelem a jeho dědi- ci panují natolik dobré vztahy, že je zůstavitel ochotný jim veřejný i privátní klíč sdělit již za svého života či jim ales- poň prozradit, na kterém místě tyto informace dohledají.22

16 Recovery seed je používán rovněž u již zmíněných softwarových peněženek v případě poškození, resp. ztráty, mobilního telefonu či počítače.

17 Mezi nejoblíbenější mobilní peněženku a směnárnu v jednom patří platforma Xxxxxxxx.xxx, snadné je rovněž investování přes mobilní aplikaci Revolut.

18 Kromě bitcoinu je rovněž populární kryptoměnou kupř.

Ethereum, Litecoin či Tether.

19 Tuto situaci jednoduše vystihuje obhájce bitcoinu Xxxxxxx Xxxxxxxxxxxx, který říká, že pokud člověk nemá pod svou kontrolou bitcoinové klíče, není to jeho bitcoin (z anglického originálu: „If you don’t control the bitcoin keys, it’s not your bitcoin“). Xxxxxxxxxxxx, X. X. The Internet of Money:

A collection of talks by Xxxxxxx X. Xxxxxxxxxxxx. Volume one.

USA: Merkle Bloom LLC, 2016, s. 18.

20 Řádné projednání kryptoměny v řízení o pozůstalosti je rovněž v zájmu notáře, neboť z obvyklé ceny bitcoinu (která mnohdy nemusí být zanedbatelná) bude následně v souladu s notářským tarifem určena odměna soudního komisaře.

21 Rozlišují se veřejné a soukromé klíče. Technickou stránku fungování bitcoinu, jeho právní povahu a základní terminologii v kontextu dědického práva přehledně popisuje Xxxxxx. K tomuto viz Xxxxxx, D., op. cit sub 9.

22 U hardwarových peněženek předpokládejme i zanechání fyzického nosiče.

Nedojde-li však k převodu bitcoinů ještě za života zůstavi- tele, mají dědicové po jeho úmrtí v souladu s § 141 z. ř. s. povinnost sdělit soudnímu komisaři, že zůstavitel krypto- měnu vlastnil, aby tyto kryptoměny mohl notář jako soud- ní komisař zařadit do aktiv dědictví, neboť soudní komisař nemá s ohledem na již zmiňovanou decentralizaci žádnou jinou možnost, jak se o zůstavitelově vlastnictví bitcoinu dozvědět.

Úskalím této varianty je proměnlivost mezilidských vztahů, a to obzvlášť, jde-li o majetkový zisk. Osoba, která bude znát veškeré přístupové údaje, může tyto kryptoměny zcizit ješ- tě za života zůstavitele. Proto tuto variantu nelze považovat za nejšťastnější, a lze spíše doporučit, za předpokladu, že zůstavitel si chce tento majetek za svého života ještě pone- chat, aby o něm pořídil pro případ smrti. V úvahu připadá níže zmíněná dědická smlouva nebo závěť. Vyloučit však nelze ani užití institutů mimo dědické právo, jako je např. darování pro případ smrti.

DĚDICKÁ SMLOUVA

Nejsilnějším dědickým titulem je v českém právu dědická smlouva, která však není obecně vhodná při pořizování o digitálním majetku, a to vzhledem ke dvoustrannosti právního jednání, která znemožňuje průběžnou aktualizaci informací o digitálních aktivech. Pro obezřetného vlastníka bitcoinů by měla být nepřijatelná představa, že by veřejný a privátní klíč uvedl do samotné dědické smlouvy, neboť by tyto byly známy jiné osobě již za jeho života. V dědické smlouvě je sice možné odkázat na jinou listinu, která by obsahovala potřebné přístupové údaje (tzv. mystický testa- ment podle § 1495 o. z. – o tomto viz dále), avšak druhé stra- ně dědické smlouvy by bylo známo, kde se daný dokument nachází, a důvěrnost informací ohledně kryptoměnového

23 Xxxxxxx, X., Xxxxxx, X. Dědické právo v praxi. 2. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2023, s. 77.

24 K významu veřejné listiny viz Xxxxxxx, M. Rozhodnutí NS 24 Cdo 2592/2021 aneb k významu veřejné listiny. Ad

Notam, 2022, č. 2, s. 2–4.

25 Na toto riziko upozorňuje Xxxxxx. Viz Xxxxxx, D., op. cit. sub 9,

s. 29. Viz i § 44 o. s. ř.

26 Pokud zůstavitel ve svém pořízení pro případ smrti

(referens) odkáže na jinou listinu (relatum), lze toto posoudit jako tzv. mystický testament dle § 1495 o. z. Blíže viz Plašil, F. Mystický testament v českém právu. Ad Notam, 2018, č. 3,

s. 4–10.

27 § 35b odst. 1 not. ř. xxxxxxx, že „V Evidenci právních jednání pro případ smrti se evidují listiny o těchto právních jednáních zůstavitele učiněných pro případ smrti:

a) závěti, dovětku, dědické smlouvě,

b) prohlášení o vydědění a prohlášení o tom, že dědic, jemuž svědčí zákonná dědická posloupnost, pozůstalosti nenabude,

c) přikázání započtení na dědický podíl, není-li takové přikázání obsaženo v závěti,

d) povolání správce pozůstalosti, není-li povolán v závěti,

e) smlouvě o zřeknutí se dědického práva,

f) zrušení právních jednání podle písmen a) až e).“

28 K mystickému testamentu viz Plašil, F., op. cit. sub 26.

účtu by tak byla opět ohrožena. Dané riziko by však vlastník bitcoinu mohl eliminovat uložením této zvlášť pořízené lis- tiny do úschovy (např. u advokáta či notáře), ze které by byla vydána až po jeho úmrtí (k tomu viz dále).

ZÁVĚŤ

Oproti dědické smlouvě je závěť o něco flexibilnějším ná- strojem, neboť ji zůstavitel může kdykoliv za života změ- nit.23 Za předpokladu, že by zůstavitel své kryptoměnové portfolio průběžně rozšiřoval, je pro něj výhodnější zvolit závěť ve formě soukromé listiny, neboť tuto lze snadno ak- tualizovat. Pokud by však považoval své investování za de- finitivní (např. by neměnil formu peněženky, nerozšiřoval své portfolio o další kryptoměnu apod.), je pro něj z důvodu zvýšené právní jistoty lepší sepsat závěť ve formě veřejné listiny,24 tedy notářským zápisem.

Obě formy závěti s sebou však nesou opět určitou míru rizi- ka, kvůli kterému není vhodné v jakémkoliv pořízení pro pří- pad smrti uvádět přístupové klíče. Ověřená kopie pořízení pro případ smrti se totiž stává s ohledem na § 142 z. ř. s. sou- částí pozůstalostního spisu, a tím pádem bude přístupná osobám, které mají právo do spisu nahlížet.25 Vhodnější va- riantou je tak sepsání privátního a veřejného klíče (společně s dalšími důležitými údaji) na samostatnou listinu26 či na di- gitální nosič, na který bude v závěti odkázáno s uvedením informace o tom, kde daný dokument, resp. nosič, nalézt. Tento postup umožňuje průběžnou aktualizaci informací a lze jej využít rovněž pro pořízení pro případ smrti ve formě dědické smlouvy či dovětku.

ZÁVĚŤ VE FORMĚ SOUKROMÉ LISTINY A JEJÍ ULOŽENÍ U NOTÁŘE

Rozhodne-li se vlastník bitcoinu sepsat pořízení pro pří- pad smrti ve formě soukromé listiny, může tuto v souladu s § 81 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 35b odst. 2 not. ř. (zákon č. 358/1992 Sb., notářský řád, dále jen not. ř.) následně ulo- žit do notářské úschovy, čímž zajistí vyšší míru bezpečnosti, jelikož listiny evidované v Evidenci právních jednání pro pří- pad smrti,27 kterou vede Notářská komora České republiky, budou v pozůstalostním řízení vždy zjištěny.

Notářský řád v § 81 odst. 1 písm. a) ovšem dále pojednává o notářské úschově tzv. jiných listin a v § 81 odst. 1 písm. c)

o úschově peněz a listin za účelem jejich vydání dalším

osobám. Lze uvažovat, že by vlastník bitcoinu do notář- ské úschovy deponoval písemnost (relatum) obsahující potřebné informace, tj. především přístupové klíče a loka- ci peněženky, a na tuto listinu odkázal v separátně sepsa- ném pořízení pro případ smrti, v tzv. mystickém testamentu (referens),28 ve kterém by pouze vyjádřil svou poslední vůli ohledně dědění kryptoměny, tj. povolal dědice.

Písemnost obsahující informace o bitcoinech (relatum) je pak možné uložit do notářské úschovy podle § 81 odst. 1 písm. a) a c) not. ř. s tím, že listinu bude možné vydat pří- slušné osobě v případě splnění podmínky pro vydání lis-

tiny stanovené v protokolu o notářské úschově. Protokol o úschově, který sepisuje žadatel o úschovu s notářem, by tak měl kromě náležitostí podle § 82 odst. 1 not. ř. ob- sahovat i informaci, že písemnost je přijímána na dobu určitou (tedy po dobu života žadatele) a že bude vydána po předložení příslušných listin oprávněné osobě. Vlast- ník bitcoinu-složitel by tak při spojení daných ustanovení měl po dobu svého života ponechanou možnost zažádat o vydání uložené listiny z úschovy s tím, že jiné (jím urče- né) osobě by listina mohla být vydána až po jeho úmrtí. Pokud by podmínkou vydání bylo předložení konečného usnesení ve věci projednání pozůstalosti, kterým bylo na- bytí kryptoměny soudem žadateli o vydání listiny potvrze- no,29 byla by listina z úschovy vydána až po pravomocném skončení pozůstalostního řízení, ve kterém však nemohl být bitcoin projednán, neboť bez přístupu k přihlašovacím údajům nebylo možné v řízení zjistit stav na „bitcoinovém účtu“, a určit tak jeho obvyklou cenu, což by vedlo k doda- tečnému projednání dědictví.

Flexibilnější podmínkou vydání by bylo předložení úmrt- ního listu zůstavitele, které by umožnilo vydání listiny z úschovy již v průběhu pozůstalostního řízení. Pokud by však v protokolu o úschově nebyla jmenovitě určena osoba, které má být deponovaná listina vydána, mohl by o vydání zažádat kdokoliv, kdo by disponoval úmrtním listem zůstavitele, a klíče by se tak mohly dostat do rukou nepovolané osoby. Proto lze nanejvýš doporučit, aby vlast- ník bitcoinu současně povolal správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti (v ideálním případě nezávislou osobu, např. advokáta), který bude v protokolu o úschově určen jako osoba, které má být deponovaná listina z úschovy, již v průběhu pozůstalostního řízení, vydána. Povolání správ- ce pozůstalosti i vykonavatele závěti je v případě dědění kryptoměn velmi praktické, neboť zůstaviteli umožňu- je určit dostatečně erudovanou a důvěryhodnou osobu či osoby, které např. již mají s kryptoměnami zkušenosti a soudnímu komisaři poskytnou potřebnou součinnost. Samozřejmě lze ideálně za správce pozůstalosti, resp. vy- konavatele závěti, povolat přímo (potenciálního) právního nástupce zůstavitele, který se s ohledem na zůstavitelovu poslední vůli stane dědicem kryptoměnových mincí.

Využití notářské úschovy lze považovat za diskrétní, neboť obsah deponované listiny bude znám pouze samotnému žadateli o úschovu a notáři, který je povinen dle § 56 not. ř. zachovávat o notářské činnosti mlčenlivost. Nutno upozor- nit, že „notář však musí mít vždy možnost se s obsahem listiny seznámit. Postup, kdy notář převezme do úschovy uzavřenou obálku, která dle sdělení žadatele obsahuje právně význam- nou listinu, jejíž obsah však má zůstat utajen i notáři, je v roz- poru s § 81 n. ř.“30 Naproti tomu „nezpůsobilým předmětem notářské úschovy jsou nicméně různé nosiče textových či obra- zových záznamů, které jsou často předkládány do úschovy s ar- gumentací, že obsahují právně významné údaje“,31 např. flash disk, CD či DVD, na kterém by byly zaznamenány potřebné údaje.32 K úschově takovýchto zařízení lze však využít jiné (komerční) služby či služby advokáta ve formě advokátní úschovy (k tomu viz dále).33

SPECIALIZOVANÉ KOMERČNÍ SLUŽBY

K předání informací ohledně soukromého a veřejného klí- če lze využít komerční internetové služby, které umožňují uložení kompletních přihlašovacích údajů k účtům.34 Zů- stavitel tak po uzavření smlouvy s poskytovatelem služby může do portálu zadat svůj veřejný i soukromý klíč s tím, že v sekci ohledně dědictví uvede osobu, které mají být zadané údaje po jeho smrti zaslány (např. na e-mailovou adresu). Tato varianta je sice pro zůstavitele poměrně jed- noduchá, ovšem pro opatrné vlastníky bitcoinů není ide- ální, neboť uchovávání klíčů u třetí strany nese vysokou míru rizika, jelikož data mohou být třetí stranou zneužita a rovněž hrozí odcizení dalším subjektem, např. v důsled- ku hackerského útoku. Méně rizikovou variantou je pak zanechání přístupových údajů na nosiči, ať už fyzickém či digitálním, na vhodně zvoleném bezpečném místě, kdy lze obdobnou službu využít jako pouhého prostředníka, který po úmrtí zůstavitele zvoleným pozůstalým doručí instrukce, kde lze přístupové údaje zanechané zůstavite- lem nalézt.35 U obou druhů uvedených služeb se však zů- stavitel vystavuje riziku, že daná platforma zanikne, změní vlastníka, název, či dokonce podmínky správy a nakládání s daty. Pokud by se zůstavitel, používající hardwarovou pe- něženku, rozhodl tyto služby využít, musí mít na paměti, že pozůstalým je třeba zanechat kromě klíčů rovněž danou peněženku či obnovovací seed.

BEZPEČNOSTNÍ SCHRÁNKY

Jak listiny, tak datové nosiče lze rovněž uložit do bezpeč- nostní schránky. Bezpečnostní schránku si může osoba vlastnící bitcoin pronajmout v bance36 a uložit do ní vše po- třebné. V řízení o pozůstalosti bude snadné zjistit, že zůsta-

29 Tento postup řešení úmrtí žadatele o úschovu odpovídá názoru Xxxxx a doporučuje ho jako vhodný postup Drachovská. Srov. Xxxxx, X. a kol. Notářský řád. Komentář. 5. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2018, s. 495–496,

a Xxxxxxxxxx, X. Digitální pozůstalost [online]. Praha, 2022 [cit. 1. 11. 2023]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta. Dostupné z: xxxxx://xxxxxx.xxxx.xx/ handle/20.500.11956/178955.

30 Bílek, P. a kol, op. cit. sub 29, s. 478. 31 Tamtéž, s. 477.

32 Xxxx předměty než listiny a peníze by však mohl notář převzít na základě svěřenské smlouvy dle § 3 odst. 2 not. ř., který notářům umožňuje provádět v rámci další činnosti tzv. správu cizího majetku.

33 Viz § 56 a násl. zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.

34 K tomuto účelu lze využít např. online službu PasswordBox, dostupné z: xxxxx://xxxxxxxxxxx.xx.xxxxxxxx.xxx. Úschovu hesel k internetovým účtům s možností odeslání přístupu vybrané osobě (tzv. „emergency contact“) rovněž nabízí softwary pro správu hesel jako LastPass, dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx, nebo Keeper, dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxxxxx.xxxx.

35 Příkladem takovéto služby může být např. platforma Dead Man’s Switch, dostupné

z: xxxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxx.xxx.

36 Viz § 1 odst. 3 písm. n) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách.

vitel měl v dané bance pronajatou bezpečnostní schránku, pokud měl u této banky veden i účet, neboť toto bývá po- zůstalým často známo.

Není-li tomu tak, měl by zůstavitel své dědice o pronájmu bezpečnostní schránky vyrozumět ještě za svého života či v pořízení pro případ smrti. Stejný postup platí rovněž u pronájmu schránek u spořitelních družstev či u jiných soukromých subjektů. Značnou výhodou listin uložených v bezpečnostních schránkách je skutečnost, že zákon nepo- žaduje založení jejich kopie do pozůstalostního spisu (ne- jedná-li se přímo o pořízení pro případ smrti) a je snadné listinu obsahující potřebné údaje aktualizovat.

V pozůstalostním řízení je ovšem obsah bezpečnostní schránky zjišťován zpravidla tak, že za přítomnosti pracovní- ka banky, soudního komisaře a dědiců je schránka otevřena a soudním komisařem je sepsán protokol obsahující soupis věcí, které byly ve schránce uloženy. I zde lze vlastníkům bitcoinu doporučit povolání správce pozůstalosti, který by zjišťování obsahu bezpečností listiny byl přítomen namísto všech v úvahu přicházejících dědiců.

DAROVÁNÍ PRO PŘÍPAD SMRTI

Dlužno dodat, že s bitcoiny může jejich vlastník samozřej- mě libovolně nakládat během svého života, a to např. pro- střednictvím darovací, kupní či směnné smlouvy. Stejně tak je možné, aby byl bitcoin předmětem smlouvy o da- rování pro případ smrti, kterou upravuje § 2063 a § 1594 odst. 2 o. z. U darování pro případ smrti musí být splněny předpoklady tohoto institutu tak, aby se neuplatnila fikce odkazu, kterou zákon konstruuje slovy „Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje zpra- vidla jako odkaz.“37

První ze tří podmínek, které vyloučí režim odkazu, je při- jetí daru obdarovaným ve smyslu akceptačního právního jednání, nikoliv fyzického převzetí předmětu daru.38

Druhou a klíčovou podmínkou odlišující darování mortis causa od odkazu je dárcovo výslovné vzdání se práva dar odvolat. O tomto musí být dárcem obdarovanému vydáno potvrzení, přičemž postačí prostá písemná forma. Výhodu darování pro případ smrti ve vztahu k bitcoinu lze spatřo- vat především v rychlosti nabytí vlastnického práva k před- mětu daru, neboť obdarovaný nemusí čekat na ukončení pozůstalostního řízení, ale vlastnické právo na něj přechází k okamžiku úmrtí zůstavitele.39

Další benefit lze spatřovat v tom, že se zůstavitelovo vlast- nictví bitcoinů nepromítne do pozůstalostního spisu, a zů- stavitel tak soukromý a veřejný klíč může uložit do notářské či advokátní úschovy s tím, že k vydání deponované listiny postačí předložení úmrtního listu zůstavitele a již účinné da- rovací smlouvy. Předmět daru totiž není aktivem pozůsta- losti, v pozůstalostním řízení není vůbec projednán, a není proto třeba zjišťovat jeho obvyklou cenu ke dni zůstavitelo- va úmrtí, ze které by byla následně určena odměna soudní- ho komisaře.

ZÁVĚR

Vzhledem k decentralizaci bitcoinu by měl zůstavitel své nejbližší zpravit o tom, že do kryptoměny investoval, a co nejlépe o digitálních mincích, ať už za života, či pro případ své smrti, pořídit. Pokud zůstavitel do bitcoinu investo- val přes webovou peněženku, postačí, že je zůstavitelovo vlastnictví bitcoinu dědicům známo a informují soudního komisaře o zůstavitelových investicích na konkrétní burze či směnárně. Klíče k bitcoinovým mincím jsou jinak ucho- vávány v kryptoměnové peněžence, která může mít buď online, či offline podobu. Aby bylo možné po smrti zůsta- vitele s bitcoinovými mincemi nakládat, nestačí je pouze nabýt v řízení o pozůstalosti, ale je potřeba k nim znát přístupové údaje, tedy veřejný a soukromý klíč. U hard- warových offline peněženek musí zůstavitel pamatovat, že pozůstalým je třeba přenechat nejen PIN, ale i samot- nou peněženku, tedy fyzický nosič. Pro případ, že by do- šlo ke ztrátě původní zůstavitelovy peněženky, je vhodné pozůstalým přenechat rovněž recovery seed, díky kterému mohou následně dědici peněženku obnovit v jiném zaří- zení. K předání potřebných informací lze využít služeb tzv. správců xxxxx, u kterých se však osoba vystavuje riziku, že data budou zneužita. Rovněž nelze doporučit dědickou smlouvu, a to především s ohledem na nemožnost aktua- lizace a jednostranné změny. Přestože závěť již snadnější změny umožňuje, není vhodné v ní klíče uvádět, neboť její přesné znění bude součástí pozůstalostního spisu. Proto lze za méně rizikovou variantu považovat sepsání privát- ního a veřejného klíče na samostatnou listinu, kterou lze pro zajištění bezpečnosti deponovat do úschovy (ať už no- tářské, advokátní, bankovní, či komerční) a v samotném pořízení pro případ smrti (v tzv. mystickém testamentu) na tuto listinu odkázat. Spolehlivý a hladký průběh dědění bitcoinu může zůstavitel zajistit pomocí institutu správce pozůstalosti, resp. vykonavatele závěti, jehož úkolem bude o kryptoměnu v průběhu pozůstalostního řízení pečovat a poskytnout soudnímu komisaři potřebné informace. Zůstavitel zároveň může přechod bitcoinu vyřešit i mimo řízení o pozůstalosti ještě za svého života, a to darováním pro případ smrti. ■

37 § 2063 věta první o. z.

38 Darování pro případ smrti je konsenzuálním druhem darování. Pokud by došlo k reálnému převzetí předmětu daru, posoudili bychom toto darování jako dar dle § 2055 o. z.

39 Xxxxxxx, M. Darování pro případ smrti a jeho osud po smrti xxxxx. Ad Notam, 2017, č. 4, s. 19.

Notár ako registrátor do obchodného registra v Slovenskej republike

XXXx. Xxxxxxxx Xxxxxx, XxX.

1. ÚVOD

Účelom príspevku je podeliť sa s českými kolegami o radosť z prijatia ostatnej novely zákona č. 530/2003 Z. z. o obchod- nom registri (ďalej aj ako „ZOR“), podľa ktorej slovenskí notá- ri s účinnosťou od 1. novembra 2023 vykonávajú prvozápisy spoločností s ručením obmedzeným do obchodného regis- tra (zákon č. 268/2023 Z. z.). Zároveň vás v príspevku preve- diem aj strastiplnou, zdĺhavou a mnohokrát až nekonečnou cestou tvorby a prijímania tejto právnej úpravy a napokon vás stručne oboznámim s prijatou právnou úpravou.

Pri príprave, ale hlavne presadzovaní novej právnej úpra- vy nám veľkou mierou pomohol viceprezident Notárskej komory Českej republiky (ďalej aj ako „NK ČR“) Xxx. Xxxxx Xxxxxxx, ktorý bol v počiatkoch našej spolupráce vo funkcii predsedu Legislativní komise Prezidia NK ČR. Sme mu veľmi vďační, že na úkor svojej práce a svojho voľného času s nami nielen pravidelne komunikoval a opakovane nás prijal vo

svojej notárskej kancelárii v Brne, ale viackrát sa zúčastnil v Bratislave na spoločných rokovaniach s Ministerstvom spravodlivosti SR ako predkladateľom návrhu zákona vráta- ne stretnutia za účasti ministra spravodlivosti SR. Mgr. Ber- nard prijal pozvanie aj na konferenciu týždenníka Trend v Bratislave s názvom Právnické fórum 2018, ktorá si klád- la za cieľ odpovedať na otázku: „Pomohli alebo nepomohli systémové zmeny zvýšiť efektívnosť justície?“ a týkala sa o. i. pripravovanej právnej úpravy ustanovenia notárov ako re- gistrátorov do obchodného registra, a to aj za účasti bývalej ministerky spravodlivosti SR.

2. PROCES PRÍPRAVY A PRIJÍMANIA PRÁVNEJ ÚPRAVY

Začiatky snáh o zverenie registrácií do obchodného regis- tra inému subjektu, teda zavedenie externých registrátorov na Slovensku, možno datovať do roku 2014, kedy 1. januára 2014 v Čechách nadobudol účinnosť zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (ďalej aj ako „ZVR“). Tento zákon prináša podstatnú zmenu oproti dovtedajšej právnej úprave, keď v jeho tretej časti v § 108 až 118 upravuje ako doplnkovú možnosť popri zápisoch

vykonávaných registrovým súdom, aj vykonávanie zápisov do verejného registra notárom.1

V rokoch 2014–2015 som túto tému prezentovala na zasad- nutiach Komisie pre rekodifikáciu civilného práva procesného, ktorej som bola členkou. Výsledkom bola právna úprava zákona č. 161/2015 Z. z. Civilného mimosporového poriadku (ďalej aj ako „CMP“), ktorá zaviedla, že na konanie o zápis údajov do obchodného registra je kauzálne príslušný okrem registrového súdu aj iný subjekt, ak to ustanoví osobitný zá- kon. Týmto osobitným zákonom sa práve stal ZOR.

XXXx. Xxxxxxxx Xxxxxx, XxX.

■ členka Prezídia Notářské komory Slovenské republiky

■ notářka v Bratislavě

Zavedenie externých registrátorov spadá do širšieho rámca reformy obchodného registra. Prípravu legislatívnych zmien v podobe „odklonov“ určitých vecí z pôsobnosti súdov, naj- mä tých, ktoré stratili charakter sporov

a majú už len povahu administratív- nych postupov, do ktorej začleňujeme aj prevedenie agendy obchodného re- gistra, požadovala aj Súdna rada SR vo svojom Uznesení č. 502 z 24. júna 2015.

Programové vyhlásenie vlády SR na roky 2016–2020, xxxxx- xxxx Xxxxxxxxx vlády SR č. 141 z 13. apríla 2016 si dalo za cieľ okrem iného: „... prehodnotiť rozsah činností, ktoré dnes vy- konávajú súdy, a ktoré nemajú povahu rozhodovania sporov a nepatria podľa Ústavy SR do obligatórnej pôsobnosti súdov; ide najmä o presun pôsobnosti v oblasti vedenia obchodné- ho registra na iný subjekt poverený výkonom verejnej moci,... vytvoriť predpoklady na systematické zlepšovanie postave- nia Slovenskej republiky voči krajinám OECD a Európskej únie v hodnoteniach podnikateľského prostredia (napr. postavenie Slovenskej republiky v analýze Doing Business)“. Programové vyhlásenie vlády SR na roky 2020–2024, ktoré bolo schvá- lené Uznesením vlády SR č. 239 z 19. apríla 2020, už bolo vo veci reformy obchodného registra konkrétnejšie a dalo si za cieľ okrem iného:

■ „zaviesť externých registrátorov v agende obchodného registra,

■ zlepšiť podnikateľské prostredie, a to zavedením nového obchodného registra,

■ zlepšiť postavenie SR v hodnoteniach podnikateľského prostredia, napríklad voči krajinám OECD a EÚ

v kľúčových medzinárodných rebríčkoch a ratingoch napr. v Doing Business Svetovej banky, Svetového ekonomického fóra a pod.“

Snahy o zverenie registrácií do obchodného registra iné- mu subjektu vyústili najskôr do vypracovania reformného zámeru Ministerstva spravodlivosti SR s názvom Zlepšenie podnikateľského prostredia a odbremenenie súdneho systému. Tento reformný zámer bol schválený hodnotiacou komisiou

1 Brázda, R., Xxxxxx, P. Zápis do veřejného rejstříku notářem.

ARS NOTARIA, 2014, č. 3, s. 4.

2 Xxxxxx, X. Úvodník. ARS NOTARIA, 2023, č. 3, s. 2.

3 Tamtiež, s. 3.

4 Tamtiež, s. 2.

na posudzovanie reformných zámerov v júli 2016. Následne v jeho intenciách Ministerstvo spravodlivosti SR spracovalo návrh projektu Obchodný register a životné situácie podnika- teľov, ktorý bol schválený aj Ministerstvom vnútra SR v júni 2017, a Návrh opatrení na zlepšenie podnikateľského prostre- dia, ktorý bol schválený vládou SR v júni 2017.2 Základnou charakteristikou projektu obchodného registra bolo zame- ranie sa na legislatívnu podporu zavádzania inovatívnych procesov v obchodnom registri. V prvej fáze realizácie pro- jektu obchodného registra sa vytvorila strategická pracov- ná skupina zložená zo zástupcov súdov, zástupcov orgánov verejnej správy, notárov, advokátov ako aj zo zástupcov od- bornej verejnosti. Z činnosti tejto skupiny vyplynuli okruhy základných téz, ktoré sa spracovali do návrhu opatrení za- meraných na zlepšenie súčasného fungovania a efektivity

obchodného registra. Jednou z týchto

téz bolo aj odbremenenie registrových súdov od registračnej agendy presu- nom jej významnej časti na externých registrátorov. Vzhľadom na význam týchto tém Ministerstvo spravodlivosti SR vypracovalo podrobný Návrh opat-

rení na zlepšenie fungovania obchodného registra, ktorý bol schválený vládou SR v apríli 2018.

Za účelom zistenia vhodného subjektu na vykonávanie zápisov do obchodného registra, ktorý má pôsobiť v po- zícii externého registrátora, Ministerstvo spravodlivos- ti SR v spolupráci so strategickou pracovnou skupinou vypracovalo Analýzu subjektov pre externé zápisy do Ob- chodného registra. Vo výsledku analýza dospela k záveru, že pri zvážení možnosti zachovania kontinuity v oblasti obchodného registra, ale na druhej strane aj dosiahnu- tia zvýšenia komfortu zapisovaných subjektov a splne- nia požiadaviek vyplývajúcich z hodnotenia analýzy Do- ing Business, sa ako najadekvátnejšie riešenie registrácie do obchodného registra javila kombinácia zachovania registrového súdu a možnosti vykonávania časti agendy týkajúcej sa zápisov do obchodného registra externými registrátormi – notármi.3

V roku 2019 Ministerstvo spravodlivosti SR vypracovalo v sú- lade s citovanými materiálmi aj paragrafové znenie návrhu zákona, podľa ktorého externým registrátorom je len notár. Avšak dôsledkom zmeny vlády SR nebol tento návrh zákona postúpený do ďalšieho legislatívneho procesu.

V priebehu roku 2021 prišla Slovenská advokátska komora s iniciatívou „zabojovať“ o to, aby aj advokáti boli externými registrátormi do obchodného registra popri notároch. Ná- sledne Ministerstvo spravodlivosti SR upravilo pôvodný ma- teriál a nazvalo ho Návrh opatrení k efektívnemu fungovaniu obchodného registra, kde boli ako externí registrátori zara- dení už aj advokáti. V rámci medzirezortného pripomienko- vého konania k uvedenému materiálu si Notárska komora SR (ďalej aj ako „NK SR“) uplatnila zásadné pripomienky. Napriek tomu však v júli 2021 vláda SR schválila upravený materiál, podľa ktorého sú externými registrátormi popri notároch aj advokáti.4

Advokáti majú síce praktické skúsenosti s podávaním ná- vrhov na zápis do obchodného registra v elektronickej podobe, s elektronickou komunikáciou vo všeobecnosti, s poskytovaním právnej pomoci zapisovaným subjektom pri dokladaní a príprave podkladov potrebných k zápisu do obchodného registra. Negatívom v prípade advokátov ako externých registrátorov však je potenciálny konflikt zá- ujmov, ktorý by mohol nastať v prípade, ak by advokát sú- časne zastával pozíciu aj advokáta a aj registrátora vo vzťahu k tomu istému zapisovanému subjektu. Advokáti z hľadiska ich doterajšej činnosti nemajú žiadne praktické skúsenosti s vedením verejných registrov, čo taktiež možno vnímať ako negatívne kritérium pri posudzovaní vhodnosti advokáta ako externého registrátora. S výkonom činnosti externého registrátora je spojená nevyhnutnosť výkonu dohľadu štátu nad vykonávaním registrácie, čo by mohlo predstavovať ri- ziko ohrozenia nezávislosti advokáta pri poskytovaní iných právnych služieb a mohlo by ísť o zásadnú prekážku výkonu tejto funkcie advokátom.5

Nakoniec víťazom dlhoročného „boja“ o uvedenú kom- petenciu sa stali notári a dňa 20. júna 2023 Národná rada SR s počtom hlasov 123 schválila predmetnú novelu ZOR. Trochu paradoxne sa napriek uvedenému množstvu analýz a návrhov či už zo strany Ministerstva spravodlivosti SR ale- bo vlády SR neschválil návrh zákona formou štandardného legislatívneho procesu ako vládny návrh, ale bol schválený poslanecký návrh zákona.

Schválením zákona však práca Prezídia NK SR na tejto kom- petencii neskončila, práve naopak. Legisvakačnú lehotu sme využili na prípravu pripojenia Centrálneho informačného systému NK SR na obchodný register, aj prostredníctvom vy- tvorenia nového notárskeho registra s pracovným názvom

„Notársky obchodný register“. Zároveň prebiehali legislatívne práce v spolupráci s Ministerstvom spravodlivosti SR na prípra- ve vykonávacej vyhlášky ku schválenej novele ZOR, ktorá bola prijatá dňa 4. októbra 2023 ako vyhláška Ministerstva spravod- livosti SR č. 389/2023 Z. z. o registrácii údajov do obchodného registra registrátorom (ďalej aj ako „vykonávacia vyhláška“).

3. OBCHODNÝ REGISTER V PRÁVE EURÓPSKEJ ÚNIE

Právne predpisy Európskej únie, ktoré upravujú problema- tiku obchodného registra, majú povahu sekundárnych pra- meňov práva Európskej únie a problematikou obchodného registra sa zaoberajú v rámci úseku práva obchodných spo- ločností. Z hľadiska ich zamerania ide najmä o úpravu princí- pu publicity ako takého, ktorý sa realizuje prostredníctvom obchodného registra, a o vymedzenie požiadaviek na mini- xxxxx rozsah údajov o obchodných spoločnostiach, ktoré sa prostredníctvom obchodného registra majú sprístupniť verejnosti. Samotný spôsob vedenia obchodného registra je v prevažnej miere ponechaný na národnú právnu úpravu. Ide o nasledovné smernice Rady Európskej únie:

■ Prvá obchodná smernica Rady č. 68/151/EHS z 9. marca 1968 o koordinácii zabezpečení, ktoré členské štáty poža-

dujú z dôvodu ochrany záujmov spoločníkov a iných osôb od spoločností, so zámerom vytvoriť takéto zabezpečenia ekvivalentné v celom Spoločenstve (publikačná smernica), nahradená smernicou Európskeho parlamentu a Rady č. 2017/1132/EU zo 14. júna 2017 o niektorých aspektoch práva obchodných spoločností (ďalej aj ako „Prvá obchod- ná smernica“),

■ Druhá obchodná smernica Rady č. 77/91/EHS z 13. decem- bra 1976 o koordinácii zabezpečení, ktoré členské štáty požadujú z dôvodu ochrany záujmov spoločníkov a iných osôb od spoločností, v súvislosti so založením a vznikom kapitálových spoločností, s vytváraním a zmenou ich ima- nia, so zámerom vytvoriť takéto zabezpečenia ekvivalent- né v celom Spoločenstve (kapitálová smernica), nahradená smernicou Európskeho parlamentu a Rady č. 2017/1132/ EU zo 14. júna 2017 o niektorých aspektoch práva obchod- ných spoločností,

■ Tretia obchodná smernica Rady č. 78/855/EHS z 9. októbra 1978, ktorá sa týka fúzií akciových spoločností (smernica o fúziách), nahradená smernicou Európskeho parlamentu a Rady č. 2017/1132/EU zo 14. júna 2017 o niektorých as- pektoch práva obchodných spoločností (ďalej aj ako „Tre- tia obchodná smernica“),

■ Šiesta obchodná smernica Rady č. 82/891/EHS zo 17. de- cembra 1982, ktorá sa týka rozdelenia akciových spoloč- ností (smernica o rozdelení akciových spoločností), zmenená smernicou Európskeho parlamentu a Rady č. 2017/1132/EU zo 14. júna 2017 o niektorých aspektoch práva obchodných spoločností (ďalej aj ako „Šiesta obchodná smernica“),

■ Jedenásta obchodná smernica Rady č. 89/666/EHS z 21. decembra 1989, týkajúca sa požiadaviek na zverejňo- vanie informácií v súvislosti s organizačnými zložkami (po- bočkami) kapitálových spoločností zriadenými v niektorom z členských štátov, ak sa samotná obchodná spoločnosť riadi právom iného členského štátu (smernica o zriaďovaní pobočiek spoločností), nahradená smernicou Európskeho parlamentu a Rady č. 2017/1132/EU zo 14. júna 2017 o nie- ktorých aspektoch práva obchodných spoločností,

■ Dvanásta obchodná smernica Rady č. 89/667/EHS z 21. decembra 1989 o jednoosobových spoločnostiach s ručením obmedzeným, nahradená smernicou Európske- ho parlamentu a Rady č. 2009/102/ES zo 16. septembra 2009 v oblasti práva obchodných spoločností o spoloč- nostiach s ručením obmedzeným s jediným spoločníkom.6

Podľa čl. 10 Prvej obchodnej smernice platí, že členské štáty sú povinné podrobiť proces založenia a vzniku kapitálových

5 Xxxxxx, X. Advokácia a notárstvo – vzťah dvoch právnických profesií na Slovensku. In: Vzťahy medzi právnickými profesiami. Bratislavské právnické fórum 2021. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta, 2021, s. 19.

6 Xxxxxx, X. Obchodný register de lege ferenda. Justičná revue

2018, č. 11, s. 1 202.

spoločností (tzn. akciovej spoločnosti, spoločnosti s ru- čením obmedzeným, prípadne komanditnej spoločnosti na akcie), predchádzajúcej kontrole splnenia zákonných požiadaviek, ktorá môže mať podľa voľby členského štátu jednu z nasledujúcich dvoch foriem:

■ prvou formou je súdna alebo správna kontrola splnenia podmienok na vznik kapitálovej spoločnosti ustanovených právnymi predpismi (vykonávaná orgánom zodpovedným za vedenie obchodného registra – registrovým súdom alebo registrovým úradom),

■ druhou formou je zabezpečenie vyhotovovania zakladateľských dokumentov kapitálovej spoločnosti, najmä zakladateľská zmluva (listina), stanovy, ako aj každej zmeny týchto dokumentov, vo forme verejných listín, ktorými sa osvedčuje dodržanie podmienok ustanovených právnymi predpismi.

Podobná právna úprava platí podľa čl. 16 Tretej obchodnej smernice a podľa čl. 14 Šiestej obchodnej smernice aj v prí- pade splynutia, zlúčenia alebo rozdelenia akciových spoloč- ností. Za predpokladu, že právne predpisy členského štátu nevyžadujú, aby účinnosti týchto zmien predchádzala súd- na alebo správna kontrola dodržania zákonných predpok- ladov, vyžaduje sa, aby mali zápisnice z valných zhromaž- dení, na ktorých sa o zmenách rozhodlo, ako aj uzatvorená zmluva o splynutí alebo zlúčení (projekt rozdelenia) formu verejných listín, ktoré ich dodržanie osvedčujú.7

Notár alebo orgán, ktorému prislúcha spísanie verejnej listiny, musí osvedčiť a potvrdiť existenciu a platnosť práv- nych úkonov a povinných náležitostí zlúčenia, ako aj pro- jekt zlúčenia. Tretia obchodná smernica prvýkrát výslovne zmienila notára ako toho, kto môže takúto verejnú listinu nielen spísať, ale na rozdiel od Prvej obchodnej smernice naviac vyžaduje, aby notár osvedčil splnenie všetkých for- malít, ktoré právny poriadok pre zlúčenie vyžaduje. Tým bol urobený prvý krok k posilneniu významu notára nielen ako garanta zákonnosti, ale aj toho, kto vykonáva zápis zlúčenia do obchodného registra. Tretia obchodná smernica bola v roku 2011 nahradená kodifikovaným znením pod názvom

„Smernica Európskeho parlamentu a Rady č. 2011/35/EU z 5. apríla 2011 o zlúčeniach akciových spoločností (kodifikované znenie)“, avšak požiadavky zakotvené v čl. 16 sa nezmenili.8

V roku 1982 bola prijatá Šiesta obchodná smernica, ktorá stanovila pravidlá pre rozdelenie akciových spoločností. Tá v čl. 14 ustanovuje, že ak právny poriadok členského štátu nestanoví predbežnú súdnu alebo správnu kontrolu zá- konnosti, alebo ak sa táto kontrola nevzťahuje na všetky právne úkony nevyhnutné pre rozdelenie, použije sa čl. 16 Tretej obchodnej smernice. Šiesta obchodná smernica bola

7 Z dôvodovej správy k ZOR xxx.xxxx.xx/xxx/xxxxxxx/ Download.aspx?DocID=186872.

8 Xxxxx, X. Úloha notářství a jeho přínos v právu obchodních korporací. Ad Notam, 2011, č. 6, s. 15.

9 Tamtiež, s. 15–16.

10 Tamtiež, s. 14–15.

niekoľkokrát menená, avšak čl. 14 zostáva stále nezmenený. Z toho vyplýva, že aj na rozdelenie akciových spoločností, pokiaľ ide o úlohu notára, sa majú aplikovať rovnaké pravid- lá ako pre zlúčenie.9

4. VÝBER EXTERNÉHO REGISTRÁTORA

Vzhľadom k tomu, že obchodná spoločnosť vzniká na zmluv- nom základe, je potrebné zabrániť vytvoreniu reálnej nerov- nováhy medzi záujmami zúčastnených osôb nevyhnutnou kontrolou zákonnosti pri zakladaní obchodnej spoločnosti aj pri zmenách jej vnútorných pomerov. Túto úlohu môže splniť len ten, komu zákon ukladá konať nestranne a odborne s tým, že pri porušení zákonom stanovenej rovnováhy môže zabrá- niť vzniku obchodnej spoločnosti, jej zmene alebo zániku. Takúto úlohu môže zohrať samozrejme nezávislý súd, správ- ny orgán alebo iná osoba (úrad), ktorá spĺňa vyššie opísané atribúty. Takouto osobou (úradom) je v podmienkach Českej republiky (aj Slovenskej republiky – pozn. autorky) nepochyb- ne notár, ktorému zákon ukladá konať nestranne. Notár môže odmietnuť vykonanie úkonu, ak tento úkon odporuje zákonu alebo iným všeobecne záväzným právnym predpisom. Notár- ske zápisnice sú verejnými listinami, o ktorých platí domnien- ka správnosti. To všetko je predpokladom pre to, aby notári v Českej republike (aj Slovenskej republike – pozn. autorky) mohli plniť funkciu kontroly zákonnosti založenia, vzniku, zmeny, zrušenia a zániku obchodných spoločností. Úloha no- tára ako strážcu zákonnosti teda umožňuje, aby túto funkciu neplnil jedine súd. Nie je teda nutné prevádzať súdny meri- tórny prieskum pri zápisoch do obchodného registra, pokiaľ má byť skutočnosť, ktorá sa zapisuje, osvedčená notárom v rámci jeho notárskej činnosti. Notár tak vlastne poskytuje alebo môže poskytovať službu aj tomu, kto vedie obchodný register, pretože ho môže zbaviť bremena vecného priesku- mu zapisovaných skutočností. Tým sa však úloha notára v ob- chodnom práve nemusí vyčerpať. Pokiaľ notár ako strážca zákonnosti pri založení, vzniku, zmene, zrušení alebo zániku obchodnej spoločnosti osvedčí určitú skutočnosť ako súlad s objektívnym právom, nie je už žiaden vecný dôvod, aby ne- vykonal aj samotný zápis spoločnosti do verejného registra.10

Pri výbere vhodného externého registrátora v Slovenskej republike boli subjekty, ktoré prichádzali do úvahy, podro- bené hodnotiacim kritériám ich vhodnosti a pripravenosti na potenciálne vykonávanie časti nesporovej agendy v pozí- cii externého registrátora. Medzi tieto subjekty boli zarade- ní notári, advokáti, jednotné kontaktné miesta, integrované obslužné miesta, súdni exekútori a správcovia konkurznej podstaty. Za účelom získania objektívnych údajov bol skú- maný aj variant zachovania registrových súdov, resp. kom- binácia ich pôsobenia spolu s externým registrátorom, ako aj zváženie vytvorenia nového subjektu, ktorý by vykonával registračnú činnosť. Metodika výberu vhodného subjektu bola založená na posudzovaní a komparácii vopred stano- vených atribútov nevyhnutných pre posúdenie najvhodnej- šieho kandidáta na prevzatie agendy obchodného registra. Ide najmä o nasledovné atribúty: možný konflikt záujmov, dosiahnutie užívateľského komfortu zapisovaných sub- jektov, miestna/územná dostupnosť služieb registrátorov,

časová dostupnosť služieb registrátorov, odborné predpo- klady registrátorov, rýchlosť zápisu, administratívna nároč- nosť, právna pomoc s návrhom, náklady na štátny rozpočet, možnosť digitalizácie zbierky listín, náročnosť dohľadu nad registrátormi zo strany štátu, možnosť priamej úhrady po- platku (napr. platobnou kartou), pripravenosť informačného systému na e-služby obchodného registra v súčasnosti, po- skytovanie „help desku“ a informácií spojených s e-služba- mi obchodného registra.11

Pri skúmaní predpokladov a podmienok na výkon činnosti externého registrátora sa ako najvhodnejší subjekt pre vy- konávanie externých zápisov do obchodného registra javil notár. Základnou výhodou, ktorá hovorila v prospech notára, bola predchádzajúca participácia a s tým súvisiace skúsenos- ti NK SR pri prvej úprave elektronických služieb obchodného registra (priame prepojenie informačného systému NK SR s obchodným registrom). NK SR sa taktiež javila ako technicky aj personálne pripravená prevziať celú škálu úkonov súvisia- cich so zápismi do obchodného registra. U notára tiež možno predpokladať „proklientský“ prístup spočívajúci v poskytovaní súvisiacej právnej pomoci zapisovaným subjektom, vo flexibil- nom prispôsobení poskytovania služieb notára klientovi (naj- mä miestna a časová koordinácia, napr. dohodnutie si termí- nu, možná neformálna telefonická alebo e-mailová vzájomná komunikácia). Tieto výhody môžu priniesť značný prospech podnikateľom, ktorí by tak vybavili všetky záležitosti týkajúce sa obchodnej spoločnosti u notára v reálnom čase. Za výhody notárov ako externých registrátorov možno označiť aj zlep- šenie dostupnosti registračných služieb v podobe zvýšenia počtu registračných miest na 332 vzhľadom na existujúcu štruktúru a rozmiestnenie notárskych úradov. Pri úvahe o kon- krétnom budúcom legislatívnom riešení právneho postavenia notárov ako externých registrátorov, boli vzaté do úvahy aj pravidlá pre vylúčenie konfliktu záujmov, ktoré by mohli po- tenciálne ohrozovať nezávislosť výkonu funkcie externého registrátora. Avšak zo samotnej povahy a zamerania činnosti vykonávanej notárom, konflikt záujmov je z povahy veci vylú- čený, ak sú podklady na registráciu notárom v pozícii externé- ho registrátora vo forme notárskej zápisnice vypracovanej tým istým notárom (napr. pri spisovaní notárskej zápisnice z valné- ho zhromaždenia a následného bezprostredného vykonania zápisu do obchodného registra s tým súvisiaceho) alebo ak sú listiny tvoriace podklad pre zápis vypracované advokátom.12

Aj podľa právnych teoretikov, napríklad xxx. Xxxxxxxx Xxx- la,13 prieskum, ktorý najmä Prvá obchodná smernica v pred- písaných prípadoch vyžaduje, predpokladá takú činnosť, ktorú dnes okrem súdu vykonáva jedine notár a presun tej- to agendy do jeho rúk je preto logickým vyústením diskusií.

Najvhodnejším riešením sa teda javila dvojkoľajnosť spočíva- júca v tom, že o zápisoch do obchodného registra by mohol s rovnakými účinkami rozhodovať buď registrový súd, alebo externý registrátor – notár. Návrh na súd sa má podávať jedi- ne elektronicky a návrh k notárovi môže byť aj ústny, keďže ide o neformálne konanie. Obranou proti vykonaniu zápisu notárom by zostala možnosť navrhnúť zrušiť zápis týchto údajov, o ktorej by rozhodoval v konaní o zrušenie zápisu

údajov registrový súd podľa § 299 a nasl. CMP. Vo výsledku sa preto dospelo k záveru, že pri zvážení možnosti zachovania kontinuity v oblasti obchodného registra, ale na druhej stra- ne aj dosiahnutia zvýšenia komfortu zapisovaných subjektov, sa ako najadekvátnejšie riešenie registrácie do obchodného registra javila dvojkoľajnosť podobne ako v Českej republike, teda kombinácia zachovania registrového súdu a možnosti vykonávania časti agendy týkajúcej sa zápisov do obchodné- ho registra externými registrátormi – notármi. Pre zapisované subjekty je registrácia notárom len ďalšou možnosťou pri za- chovaní spôsobu podávania návrhov na zápis do obchodné- ho registra aj prostredníctvom registrového súdu.14

5. REGISTRÁCIA VYKONANÁ NOTÁROM

5.1. ROZSAH REGISTRÁCIE NOTÁROM

Možnosť vykonať zápis údajov do obchodného registra externým registrátorom, ktorým je notár, upravuje jediný paragraf, a to § 7b ZOR. Samotný text § 7b ZOR je pomer- ne stručný a nie plne nadväzuje na ostatnú právnu úpravu zápisov údajov do obchodného registra vykonávanú súdmi. Žiadateľ o registráciu si môže vybrať ktoréhokoľvek notára bez ohľadu na jeho sídlo. Zápisom údajom sa pritom rozu- mie akýkoľvek zásah do obsahu databázy obchodného re- gistra, teda zápis údajov do obchodného registra, zmenu zapísaných údajov a výmaz zapísaných údajov.

ZOR neupravuje rozsah registrácie údajov do obchodného registra prostredníctvom notára, ale v dôvodovej správe k novele ZOR sa uvádza: „predpokladá sa, že nábeh regis- tračnej agendy externými registrátormi bude postupný“. Na to reflektuje vykonávacia vyhláška, podľa ktorej s účinnosťou od 1. novembra 2023 do 31. decembra 2024 bude môcť no- tár registrovať len prvý zápis (prvozápis) spoločnosti s ruče- ním obmedzeným do obchodného registra okrem zápisu v dôsledku premeny, cezhraničnej premeny alebo zmeny právnej formy. Ostatné druhy zápisov (zápis údajov do ob- chodného registra všetkých obchodných spoločností a druž- stiev, zmenu zapísaných údajov a výmaz zapísaných údajov) bude môcť notár vykonávať až s účinnosťou od 1. januára 2025.

Postupný nábeh registračnej agendy externými registrátor- mi je zavedený z dôvodu technických obmedzení aktuálneho informačného systému Ministerstva spravodlivosti SR Corwin (Commercial Register for Windows), ktorý vznikol v roku 1997 a technologický upgrade bol realizovaný v roku 2004. Po- dľa Ministerstva spravodlivosti SR Xxxxxx svojim rozsahom

11 Príloha č. 1 „Analýza subjektov pre externé zápisy do Obchodného registra“ k materiálu Ministerstva

spravodlivosti SR „Návrh opatrení na zlepšenie fungovania obchodného registra“ schválený vládou SR dňa 20. apríla 2018.

12 Materiál Ministerstva spravodlivosti SR „Návrh opatrení na zlepšenie fungovania obchodného registra“ schválený vládou SR dňa 20. apríla 2018, s. 15–18.

13 Xxxxx, X. Postavení notáře v rekodifikovaném obchodním právu. Ad Notam, 2011, č. 6, s. 24.

14 Xxxxxx, X. Obchodný register de lege ferenda. Justičná revue

2018, č. 11, s. 1 202.

už nepokrýva aktuálne požiadavky na správu obchodného registra a, zjednodušene povedané, nie je hospodárne in- vestovať finančné prostriedky na jeho úpravu tak, aby bolo možné notármi vykonávať aj ďalšie zápisy. Pôvodným záme- rom Ministerstva spravodlivosti SR bolo zavedenie externých registrátorov súčasne s vybudovaním nového informačného systému obchodného registra, čo by umožňovalo poskytnúť komplexnú službu notára ako registrátora pri všetkých zápi- soch do obchodného registra. Preto sa po úspešnom verej- nom obstarávaní počíta s vybudovaním nového informačné- ho systému obchodného registra do 31. decembra 2024.

Pokiaľ viem, v Čechách bola situácia obdobná tej našej, keď so zápismi notárov do obchodného registra počítala česká legislatíva už od 1. januára 2014, avšak z dôvodu, že v tej- to dobe nebol dostatočne pripravený informačný systém, bolo reálne možné vykonávať zápis spoločností notárom až od 1. mája 2014.

5.2. REGISTRAČNÁ ŽIADOSŤ

Registráciu notár vykoná na základe registračnej žiadosti, čo je obdoba návrhu pri registrácii vykonávanej súdom, aby sa tak aj pojmologicky rozlíšilo podanie notárovi a po- danie súdu. ZOR ani vykonávacia vyhláška neupravujú formu registračnej žiadosti, preto môže ísť o žiadosť úst- nu, ale aj písomnú, podanú notárovi akoukoľvek formou, teda osobne alebo elektronickou komunikáciou, či už e-mailom alebo do dátovej schránky notára, čo má byť výhodou oproti formálnejšiemu procesu na súde. Stačí, ak z nej bude zrejmé, kto ju podáva, ktorému registrátorovi je určená, a že sa požaduje vykonanie registrácie v súlade s prílohami registračnej žiadosti. Prijatá právna úprava kla- die dôraz na neformálnosť vzťahu notár – žiadateľ, preto sa aj komunikácia predpokladá formou buď osobného stret- nutia, mailu, alebo telefonicky tak ako pri iných úkonoch notárskej činnosti. Pri podaní žiadosti advokátom bude preferovaným komunikačným kanálom na doručovanie registračných žiadostí ústredný portál xxx.xxxxxxxxx.xx .

Požiadavka Ministerstva spravodlivosti SR bola využiť dote- rajšie návrhové formuláre pre zápis do obchodného registra aj pri registrácii notármi. Ministerstvo to zabezpečilo tak, že podľa vykonávacej vyhlášky bude jednou z obligatórnych príloh registračnej žiadosti práve elektronický formulár ur- čený na podávanie návrhu na registráciu (ďalej aj ako „ná- vrhový formulár“) v rovnakej forme a podobe ako ten, ktorý sa podáva na registrový súd. Ďalšou obligatórnou prílohou registračnej žiadosti je elektronická podoba listín v rovnakej forme, ako sa podávajú na registrový súd. V prípade, ak je navrhovateľ zastúpený, je obligatórnou prílohou registrač- nej žiadosti aj elektronická podoba plnomocenstva alebo iného elektronického dokumentu, podľa ktorého je zástup- ca navrhovateľa oprávnený konať v jeho mene.

15 Xxxxxx, X. Notár ako registrátor do obchodného registra.

ARS NOTARIA, 2023, č. 4, s. 12.

16 Tamtiež, s. 12.

Rovnako ako doteraz postačuje, keď sú prílohy naskenova- né a podpísané kvalifikovaným elektronickým podpisom navrhovateľa alebo jeho oprávneného zástupcu alebo pria- mo podpísané kvalifikovaným podpisom zakladateľa a os- tatných zákonom určených osôb. Takže ani v tomto sa nič oproti doterajšiemu postupu nemení.15

5.3. ÚKONY NOTÁRA PRED REGISTRÁCIOU

Notár preveruje splnenie podmienok pre zápis údajov do obchodného registra v rovnakom rozsahu ako súd, resp. vyšší súdny úradník. Registračnú žiadosť s prílohami notár preskúmava z formálneho hľadiska, tzn. v rozsahu jej úpl- nosti, vrátane príloh, súlad údajov uvedených v návrhovom formulári s údajmi vyplývajúcimi z listín, ako aj splnenie ďalších zákonom taxatívne vymedzených formálnych pred- pokladov zápisu. V prípade zápisov osobitného právneho významu, ako je napr. prvozápis obchodnej spoločnos- ti a zápis splynutia, zlúčenia alebo rozdelenia obchodnej spoločnosti, zostáva do istej miery zachovaná aj materiálna kontrola, keďže súd, a teda aj notár, musí preskúmať aj spl- nenie ďalších podmienok presne ustanovených v ZOR.

Registrátor pred vykonaním registrácie poučí navrhovateľa o podmienkach pre vykonanie zápisu údajov do obchodného registra a o potrebe súčinnosti zo strany žiadateľa. Zákonodar- ca nešpecifikoval obsah, rozsah ani formu poučovacej povin- nosti. Mám za to, že notár má žiadateľa poučiť o tom, čo ako registrátor preveruje, teda rozsah podmienok, ktoré je potreb- né splniť pre zápis údajov do obchodného registra podľa § 6 a 7 ZOR. Notár môže tiež poučiť žiadateľa o ďalších skutočnos- tiach, napríklad o zapisovaných údajoch do obchodného re- gistra (§ 2 ZOR) alebo o náležitostiach návrhového formulára. Keďže právna norma neukladá konkrétnu formu poučenia, je znova na notárovi, akú formu zvolí. Tá sa bude pravdepodob- ne odvíjať od formy komunikácie s tým ktorým žiadateľom.16

5.4. NEVYKONANIE REGISTRÁCIE

Notár môže podľa zákona č. 323/1992 Zb. o notároch a no- társkej činnosti (Notársky poriadok) v znení neskorších pred- pisov (ďalej aj ako „NP“) vykonávať notársku činnosť, ďalšiu činnosť podľa osobitného zákona a osobitnú činnosť me- diátora a rozhodcu alebo v súvislosti s výkonom notárskej činnosti môže notár poskytovať právne rady a spisovať iné listiny. Registráciu notárom do obchodného registra možno zaradiť medzi ďalšiu činnosť notára vykonávanú na základe osobitného zákona, ktorým je ZOR. Keďže § 4 NP zavádza legislatívnu skratku „notárska činnosť“, ktorou je samotná vlastná notárska činnosť, ale aj ďalšia činnosť notára, vzťa- hujú sa ustanovenia NP aj na činnosť notára ako registrátora.

Notár je tak povinný pri registrácii údajov do obchodného registra postupovať nezávisle a nestranne, je povinný postu- povať s odbornou starostlivosťou ako aj odmietnuť vykonať úkon, ak je zjavné, že odporuje zákonu, obchádza zákon alebo sa prieči dobrým mravom, povinnosť zachovávať mlčanlivosť a podobne. Notár ako registrátor je na druhej strane oprávne- ný pri registrácii využívať Centrálny informačný systém NK SR.

Ak nie sú splnené podmienky pre registráciu (pričom ide o nedostatky odstrániteľné) alebo ak prílohy registračnej žiadosti obsahujú chyby v písaní alebo počítaní alebo iné zrejmé nesprávnosti, vyzve registrátor navrhovateľa, aby mu v ním určenej lehote poskytol súčinnosť, najmä aby re- gistračnú žiadosť doplnil alebo odstránil jej nedostatky.

Ak navrhovateľ neposkytne požadovanú súčinnosť alebo ide o nedostatky registračnej žiadosti, ktoré sú neodstrá- niteľné, notár registráciu nevykoná. V terminológii NP ide o odmietnutie vykonať úkon z dôvodu, že je zjavné, že úkon odporuje zákonu, obchádza zákon, prieči sa dobrým mra- vom, alebo ak vykonanie úkonu osobitný zákon zveril inému orgánu verejnej moci, alebo ak žiadateľ nezloží primeraný preddavok na odmenu notára a na náhradu jeho hotových výdavkov (§ 36 NP). Na požiadanie vydá notár žiadateľovi pí- somné potvrdenie o dôvodoch odmietnutia úkonu.

Ak teda notár registráciu nevykoná, môže navrhovateľ po- dať novú registračnú žiadosť u toho istého notára alebo u iného notára alebo sa obrátiť s návrhom na príslušný re- gistrový súd. Je potrebné podotknúť, že nevykonanie zápi- su nezakladá možnosť podania opravného prostriedku ani prekážku rozhodnutia vo veci. Preto sa klient môže obrátiť aj s rovnakou registračnou žiadosťou v tej istej veci na iné- ho notára, avšak táto by mala byť rovnako aj u iného notára odmietnutá.17

5.5. POSTUP PRI REGISTRÁCII NOTÁROM

Pri podaní registračnej žiadosti notárovi môžu nastať spra- vidla tieto situácie:

■ navrhovateľ notára požiada o právnu pomoc s vypracova- ním podkladových listín (najmä zakladateľská listina alebo spoločenská zmluva a ďalšie obligatórne alebo fakultatívne listiny, ktoré sa prikladajú k registračnej žiadosti), následne splnomocní notára na vypracovanie registračnej žiadosti, ktorej prílohami sú už notárom vyhotovené podkladové listiny, návrhový formulár vypracovaný notárom a plnomo- censtvo; následne postupuje notár ako registrátor;

■ navrhovateľ, ktorý má vypracované podkladové listiny (najmä zakladateľská listina alebo spoločenská zmluva a ďalšie obligatórne alebo fakultatívne listiny, ktoré sa pri- kladajú k registračnej žiadosti), požiada notára o právnu pomoc s vypracovaním návrhového formulára, následne splnomocní notára na vypracovanie registračnej žiadosti, ktorej prílohami sú žiadateľom predložené podkladové listiny, notárom vyhotovený návrhový formulár a plnomo- censtvo; následne postupuje notár ako registrátor;

■ navrhovateľ má vypracované podkladové listiny (zakla- dateľská listina alebo spoločenská zmluva a ďalšie ob- ligatórne alebo fakultatívne listiny, ktoré sa prikladajú k registračnej žiadosti), aj návrhový formulár a notára buď sám alebo prostredníctvom zástupcu požiada iba o úkon registrácie údajov do obchodného registra; notár tu po- stupuje iba ako registrátor.

Zástupcom navrhovateľa môže byť len advokát, notár alebo fyzická osoba, ktorá je zamestnancom navrhovateľa alebo zamestnancom právnickej osoby, ktorá je s navrhovateľom majetkovo alebo personálne prepojená. Z dôvodu zame- dzenia pokútnictva a obmedzenia možných podvodov nie je prípustné iné zastúpenie.

ZOR ani vykonávacia vyhláška neupravujú spôsob, ako no- tár preverí, že osoba je zamestnancom navrhovateľa alebo zamestnancom právnickej osoby, ktorá je s navrhovateľom majetkovo alebo personálne prepojená, a táto skutočnosť bude teda na uvážení notára. Za preukázanie zamestnanec- kého vzťahu je možné považovať predloženie pracovnej zmluvy, čestné vyhlásenie zamestnanca a/alebo zamestná- vateľa, prípadne potvrdenie Sociálnej poisťovne o evidencii zamestnanca v registri poisťovne. Majetkové alebo perso- nálne prepojenie je možné preukázať napríklad výpisom z obchodného registra alebo čestným prehlásením dotknu- tých osôb.18

6. NOTÁRSKA ZÁPISNICA OSVEDČUJÚCA SPLNENIE REGISTRAČNÝCH PODMIENOK

Na rozdiel od českej právnej úpravy (§ 109 ZVR), na Sloven- sku splnenie podmienok pre zápis do obchodného registra notár pred samotnou registráciou vždy osvedčí formou osvedčujúcej notárskej zápisnice. Je tomu tak preto, že na Slovensku sa pre platnosť väčšiny právnych úkonov v prá- ve obchodných spoločností nevyžaduje forma notárskej zá- pisnice, a preto je obligatórne vo forme notárskej zápisnice aspoň splnenie podmienok na registráciu. Notár po spísaní osvedčujúcej notárskej zápisnice o splnení podmienok pre zápis údajov do obchodného registra už nemôže odmietnuť vykonať úkon registrácie údajov do obchodného registra.

Osvedčujúca notárska zápisnica nemá účastníkov, pokiaľ osobitný zákon neustanovuje inak. ZOR ani iný právny pred- pis neustanovuje, aby notárska zápisnica o splnení podmie- nok pre zápis údajov do obchodného registra mala účastní- kov (ani žiadateľ o úkon nemusí byť účastníkom notárskej zápisnice), teda túto notársku zápisnicu povinne podpisuje len notár. Nie je ale v rozpore so zákonom, ak by notársku zápisnicu podpísal aj žiadateľ, v tomto prípade by bol účast- níkom notárskej zápisnice aj tento žiadateľ.

Na zabezpečenie preverenia splnenia niektorých podmienok zápisu do obchodného registra a samotnej registrácie do ob- chodného registra NK SR zhotovila v rámci Centrálneho infor- mačného systému NK SR nový register s pracovným názvom Notársky obchodný register, prostredníctvom ktorého budú notári vykonávať aj samotné zápisy do obchodného registra. Tento register umožní notárovi automatizovane preveriť spl- nenie obsahových podmienok návrhového formulára, súlad jeho formy so zákonnými požiadavkami, rovnako aj súlad for- my ďalších príloh registračnej žiadosti a najmä ďalšie skutoč- nosti požadované zákonom v rovnakom rozsahu, ako to robí

17 Op. cit. sub 15, s. 12.

18 Tamtiež, s. 12.

súd. Ide o preverenie voči externým systémom, napríklad či IČO alebo názov spoločnosti sú unikátne, či adresa sídla spo- ločnosti je referencovateľná voči Registru adries, či spoločník spoločnosti s ručením obmedzeným nemá nedoplatky voči Finančnej správe alebo voči Sociálnej poisťovni a podobne (spolu ide o 26 preverení prostredníctvom siedmych integrá- cií na tretie osoby, ktoré sú orgánmi verejnej moci).

Prostredníctvom Centrálneho informačného systému NK SR notár zabezpečí nielen registráciu údajov do obchodného registra, ale zašle do Centrálneho informačného systému súdnictva aj všetky prílohy registračnej žiadosti, t. j. návr- hový formulár na zápis údajov ako aj listiny a následne aj notársku zápisnicu, ktorou notár osvedčil splnenie podmie- nok pre vykonanie zápisu údajov do obchodného registra. Registrácia údajov sa vykoná bezodkladne (online).19

7. ODMENA NOTÁRA ZA REGISTRÁCIU

Otázku odmeny notára upravuje § 95 NP, podľa ktorého má notár za notársku činnosť nárok na odmenu určenú vy- hláškou Ministerstva spravodlivosti SR č. 31/1993 Z. z. o od- menách a náhradách notárov v znení neskorších predpisov (ďalej aj ako „vyhláška o odmenách“).

Ustanovenia § 14b vyhlášky o odmenách upravujú odmenu notára ako registrátora vo výške 38 eur (aj za prvozápisy, aj za zmenové a výmazové zápisy) okrem prvého zápisu akcio- vej spoločnosti do obchodného registra, kedy je táto odme- na vo výške 263 eur.

Notár má popri odmene za registráciu nárok aj na odme- nu za spísanie notárskej zápisnice, ktorou osvedčí splnenie podmienok na zápis do obchodného registra. Odmena za spísanie tejto zápisnice, ktorej základ nemožno určiť alebo ho možno určiť len s nepomernými ťažkosťami, je vo výške 66 eur a po nadobudnutí účinnosti novely vyhlášky o odmenách od 1. januára 2024 je to 100 eur.

Notár má pri spisovaní notárskej zápisnice aj nárok na ná- hradu hotových výdavkov účelne vynaložených v súvislosti s vykonaním notárskeho úkonu (najmä odmena a náhrada hotových výdavkov uhradená Notárskej komore SR za prí- stup do Centrálneho informačného systému) ako aj náhradu za stratu času.

Konečná odmena notára vrátane náhrad bude od 1. januára 2024 pri prvozápise spoločnosti s ručením obmedzeným, resp. od 1. januára 2025 pri ostatných zápisoch, nasledovná:

■ pri prvozápisoch spoločnosti (s výnimkou akciovej spoločnosti) na úrovni súčasných súdnych poplatkov

do obchodného registra, čiže približne 150 eur bez DPH,

■ pri prvozápise akciovej spoločnosti na úrovni súčasných súdnych poplatkov do obchodného registra, čiže približne 375 eur bez DPH,

■ pri zápise zmien zapísaných údajov ako aj pri výmaze

19 Op. cit. sub 15, s. 12.

20 Tamtiež, s. 12.

údajov z obchodného registra to bude vo výške prvozápisu do obchodného registra, čiže približne 150 eur bez DPH.

Podľa § 7 vyhlášky o odmenách notárovi patrí pomerná časť odmeny za notársky úkon, ak zostal nedokončený bez jeho zavinenia alebo ak nedokončený úkon priniesol účastníkovi prospech. Napríklad ak notár zo zákonných dôvodov od- mietne vykonať úkon registrácie, patrí mu odmena, pretože tento úkon zostal nedokončený z dôvodu, že je zjavné, že úkon odporuje zákonu, obchádza zákon, prieči sa dobrým mravom, alebo ak vykonanie úkonu osobitný zákon zveril inému orgánu verejnej moci, teda nie zavinením notára.

Notár môže požadovať primeraný preddavok na odmenu a na náhradu hotových výdavkov, čo v prípade činnosti re- gistrátora najmä pri žiadateľoch, s ktorými notár nemá vy- budovaný predošlý pracovný vzťah bude na mieste.20

Súdne poplatky sa pri registrácii notárom, na rozdiel od Čes- kej republiky, nevyberajú.

8. ZÁVER

Vzhľadom na znenie čl. 10 Prvej obchodnej smernice, čl. 16 Tretej obchodnej smernice a čl. 14 Šiestej obchodnej smernice je potrebné, aby v prípadoch, kedy podklady pre zápis do ob- chodného registra vyhotovil advokát (nie notár), následne no- tár vykonal preventívnu kontrolu prostredníctvom formálne- ho prieskumu splnenia podmienok na zápis údajov osobitnou notárskou zápisnicou (verejnou listinou).

Zavedenie notárov ako externých registrátorov do obchod- ného registra malo za cieľ odbremeniť súdy od nesporovej agendy, prispieť k rýchlejšiemu a efektívnejšiemu zápisu úda- jov do obchodného registra, a tým aj k zlepšeniu podnikateľ- ského prostredia na Slovensku. Schválená právna úprava je pomerne stručná a ponecháva široký priestor na možnosti komunikácie medzi žiadateľom – podnikateľom a notárom. Predpokladá istú mieru proklientského prístupu a ochoty zhostiť sa novozavedenej agendy zo strany notárov a na dru- hej strane nelimituje podnikateľov v ich voľbe notára, prí- padne v možnosti podania návrhu na súd tak ako doteraz. Až praktická aplikácia však prinesie odpovede na niektoré otáz- ky neupravené právnym predpisom, napríklad či bude notár zodpovedať za nevykonanie registrácie v prípade, ak z tech- nických dôvodov na strane Centrálneho informačného systé- mu súdnictva nebude možné registráciu vykonať, ale notár v notárskej zápisnici osvedčí splnenie podmienok na zápis.

Zákonodarca zámerne neupravil ani formu právneho vzťa- hu medzi notárom a žiadateľom o registráciu, ani spôsob komunikácie medzi nimi, pretože pri registrácii notárom sa predpokladá neformálna komunikácia, resp. komunikácia prispôsobená želaniu a možnostiam toho-ktorého klienta. Zákonodarca nestanovuje notárovi ani žiadnu lehotu na vy- konanie zápisu. Je to z dôvodu, že ak konkrétny notár nebu- de mať časový priestor na rýchle vyhovenie žiadosti klienta, spravidla sa tento obráti na iného, „rýchlejšieho“ notára. ■

Z HISTORIE

Ad Notam 4/2023

Právní kniha písaře

MEZI NEJVÝZNAMNĚJŠÍ STŘEDOVĚKÉ PRÁVNÍ SBÍRKY, DOCHOVANÉ V ORIGINÁLE DO DNEŠNÍCH DNŮ, PATŘÍ BEZPOCHYBY PRÁVNÍ KNIHA VÝPOVĚDÍ BRNĚNSKÝCH KMETŮ PÍSAŘE XXXX (SENTENTIAE

DIVERSIS LOCIS IN BRUNNA IURA REQUIRENTIBUS IN SCRIPTIS TRADITAE), ZVANÁ ČASTĚJI PRÁVNÍ KNIHA PÍSAŘE XXXX. JEDNÁ SE O NEJSTARŠÍ

SOUHRN BRNĚNSKÉHO MĚSTSKÉHO PRÁVA, ZPRACOVANÝ PRO POTŘEBY MĚSTA V POLOVINĚ

14. STOLETÍ MĚSTSKÝM NOTÁŘEM XXXXX, KTERÝ VE SLUŽBÁCH BRNA PŮSOBIL V LETECH 1343–1358.

Xxxx

zdělaný právník se brzy po svém nástupu do funkce městského písaře (notáře) zaslou- žil o vedení berního rejstříku, pamětní kni- hy, knihy statutů městské rady a knihy o jed- nání na městském soudě. Stal se také jako

Městský notář Xxx sedící u pultu s rozevřenou knihou

poradce přísežných hlavním znalcem a interpretem tehdy platného práva. Postavení vedoucího městské kanceláře využil k jejímu rozšíření o další pomocné písaře a po roce 1355 s nimi začal pracovat na právní knize, jejímž cílem bylo vytvoření pomůcky pro domácí soudní praxi, hlavně pro potřeby jejích vykonavatelů (přísežných). Obsahem měla kniha odpovídat principům nalézání práva, a proto v ní byly uspořádány starší nálezy a naučení brněnského městského soudu.

Kodex začínal přepisem nejdůležitějších právních doku- mentů, totiž privilegií krále Xxxxxxx X., udělených městu Brnu v roce 1243, a pokračoval jednotlivými kapitolami a sentencemi, v nichž byl u každého případu vylíčen po- stup procesu a rozsudek. Např. v kapitole s názvem de testamentis se věnuje povinnostem, které bylo nutno do- držet při posledním pořízení. Vzniklé dílo dnes patří nejen po stránce právní, ale i po stránce umělecké k nejvzácněj- ším kulturním památkám České republiky, protože ilumi- novaný rukopis obsahuje výtvarně ztvárněné iniciály, je- jichž význam dokresluje jednotlivá právní naučení. Použí- vání práva zakotveného v kodexu se brzy stalo základním pilířem brněnského právního okruhu, zahrnujícího mnoho moravských i českých měst.

Ve druhé polovině 14. století se např. promítlo do právní praxe v Jihlavě, v Praze, v Kutné Hoře i jinde. Promyšlená struktura díla, jeho srozumitelnost a funkčnost zajistila jeho využívání dlouhá staletí a stala se inspiračním zdro- jem pozdější unifikace městského práva v zemích České koruny. K té došlo na základě přijetí jednotných městských práv Xxxxx Xxxxxxxxx z Koldína (1530–1589) z konce 70. let

16. století, ovšem na Moravě byla přijata s konečnou plat-

podává výklad sporného případu a poukazuje

na příklad jeho řešení v Právní knize, jejíž je sám

autorem. Foto Archiv města Brna.

ností až v roce 1697. První tištěné vydání Právní knihy pí- xxxx Xxxx bylo realizováno pravděpodobně v Německu již koncem 15. století a zapříčinilo jí nebývalou publicitu mimo vlastní sféru městského práva s odezvou v cizích ze- mích. Pozdější vydání kodexu se stala vítaným studijním materiálem právní teorie a právní historie.

O současnou podobu zpřístupnění této památky se za- sloužil Xxxxxxxx Xxxxx, který ve třech svazcích edice přiblížil genezi vzniku, a především latinský přepis díla (Xxxxx, M. Právní kniha města Brna z poloviny 14. století. I. Úvod a edice;

II. Komentář; III. Rejstříky a přehledy. Brno, 1990–1993). Za ar- chivní kulturní památku byla Právní kniha písaře Xxxx pro- hlášena v roce 1977 a jako rukopis č. 2 je uložena ve Sbírce rukopisů a úředních knih v Archivu města Brna.

Použitá literatura:

■ Dřímal, X. Archiv města Brna. Průvodce po fondech a sbírkách. Praha, 1956.

■ Xxxxx, X. Právní kniha města Brna z poloviny 14. století. I. Úvod a edice. Brno, 1990.

■ Dějiny města Brna 1. Red. Xxxxxxxx Xxxxxx, Xxxxxx Xxxx. Brno, 1969.

■ Dějiny Brna 2. Středověké město. Red. Libor Xxx. Brno, 2013.

■

Xxx. Xxx Xxxxxxx, notářský kandidát, zástupce XXXx. Xxxxxxxx Xxxxxxx, notáře v Brně

JUDIKATURA

Ad Notam 4/2023

Z JUDIKATURY ÚSTAVNÍHO A NEJVYŠŠÍHO SOUDU ČR

Náhrada nákladů

na výživu pozůstalým

Druh a družka nepatří mezi osoby oprávněné k náhradě nákladů na výživu pozůstalým podle § 2966 odst. 1 o. z., který takový nárok nezakládá osobám, jimž zemřelý nebyl povinen poskytovat výživné na základě zákona, ani poskytoval-li je dobrovolně. Snížení životní úrovně osoby, které zemřelý poskytoval výživné dobrovolně, ač k tomu nebyl ze zákona povinen, není bez dalšího okolností odůvodňující přiznání nároku na příspěvek na výživné podle § 2966 odst. 2 o. z.

ROZSUDEK NEJVYŠŠÍHO SOUDU ZE DNE 14. 12. 2022, SP. ZN. 25 CDO 3144/2021

Z ODŮVODNĚNÍ:

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 12. 2. 2021, čj. 22 C 242/2019-138, zamítl žalobu o zaplacení 182 500 eur s příslušenstvím, o peněžitý důchod 5 000 eur měsíčně od 1. 12. 2019 a o 5 000 eur měsíčně od 1. 1. 2020 uprave- ných podle valorizačních předpisů České republiky a rozho- dl o nákladech řízení. V řízení o pojistné plnění za náhradu nákladů na výživu pozůstalé osoby vyšel ze zjištění, že dne

16. 12. 2016 u obce XY v České republice při dopravní nehodě zaviněné řidičem vozidla pojištěného pro případ vzniku od- povědnosti za újmu způsobenou jeho provozem u žalované zemřel jako spolujezdec pan M. W. (dále jen „poškozený“), druh žalobkyně. Žalobkyně s ním a se svými dvěma dětmi z předchozího manželství (nar. XY a XY) žila od roku 2010 ve společné domácnosti. Do května 2016 byla nezaměst- naná, poškozený jí i jejím dětem zajišťoval ze svého příjmu

28 651 eur měsíčně vysoký životní standard. Bydleli v jeho nově zrekonstruovaném velkém domě v Grazu, užívali čtyři vozidla, karavan, motorový člun, kupovali potraviny vysoké kvality, navštěvovali restaurace, věnovali se sportu, jezdili na luxusní dovolené. Do roku 2022 žije žalobkyně s dětmi se souhlasem pozůstalých dětí poškozeného v domě po ze- mřelém, náklady na jeho provoz hradí sama, poté si bude muset najít jiné bydlení. Od května 2016 je zaměstnána s pří- jmem 112 838 eur za rok 2017 a 98 782 eur za rok 2018. Soud věc posoudil podle § 6 a 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojiš- tění odpovědnosti z provozu vozidla, § 2927 a 2966 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a uzavřel, že žalobkyni nevznikl nárok na po- jistné plnění ani za náhradu ztráty na výživě, ani za náhra- du příspěvku na výživu, neboť právo na náhradu nákladů na výživu náleží podle § 2966 odst. 1 o. z. jen pozůstalým osobám, jimž náleželo vůči zemřelému právo na výživné ze zákona, což žalobkyně jako družka nebyla. Žalobkyni ne- vznikl ani nárok na příspěvek na výživu podle § 2966 odst. 2 o. z., podle něhož z důvodu slušnosti lze přiznat příspěvek na výživné i jiné osobě, pokud jí usmrcený poskytoval takové

40 xxx.xxxx.xx

JUDIKATURA

Ad Notam 4/2023

plnění, aniž k tomu byl xxxxxxx. Při výkladu § 2966 odst. 2

o. z. soud přihlédl ke smyslu a účelu institutu výživného, jímž je uspokojení potřeb oprávněné osoby, a uzavřel, že předpo- kladem pro přiznání příspěvku na výživné podle § 2966 odst. 2 o. z. je „neschopnost oprávněné osoby se samostatně živit (§ 911 o. z.), pravidelné dlouhodobé poskytování prostředků ze strany zemřelého za účelem uspokojení odůvodněných potřeb příjemce“ (§ 913 odst. 1 o. z.) – k tomu odkázal i na od- bornou literaturu a komentář k občanskému zákoníku. Soud prvního stupně vyložil, že z hlediska výkladu jazykového, teleologického i systematického je zřejmé, že jednotlivé odstavce § 2966 o. z. upravují odlišné nároky (výživné a pří- spěvek na výživu) různého okruhu oprávněných osob (osob, jimž náleželo vůči zemřelému právo na výživné ze zákona, a jiných osob, jimž takové právo nesvědčilo). Zákon zakládá vzájemnou vyživovací povinnost mezi manželi, nikoli však mezi druhem a družkou, u nichž ji nelze dovodit ani za použi- tí analogie. Současně soud zdůraznil, že těm, kterým zemřelý nebyl povinen poskytovat výživu ze zákona, nenáleží plnění k zajištění výživy ve stejném rozsahu, jakého se jim dostávalo od zemřelého, ale jen příspěvek na výživné, a to nikoli vždy, ale jen z důvodu slušnosti, čímž je třeba rozumět zejména k uspokojení nezbytných životních potřeb, které si oprávně- ná osoba není schopna zajistit sama. Žalobkyně dosahuje příjmů, které výrazně převyšují průměrnou mzdu v Xxxxxx- ku. Sice s nimi nemůže udržet stejnou životní úroveň, jíž se těšila při soužití s poškozeným, své nezbytné životní potřeby však zajišťuje. Sama ostatně netvrdí, že by v důsledku úmrtí poškozeného upadla do nouze, ale požaduje plnění k zacho- vání své původní životní úrovně. Kritérium slušnosti tak ne- bylo naplněno.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 6. 2021, čj. 18 Co 179/2021-167, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek obvodního soudu a rozhodl o nákladech odvolacího říze- ní. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho výkladem § 2966 o. z., s pod- řazením uplatněného nároku skutkové podstatě § 2966 odst. 2 o. z., jakož i s vymezením rozhodných okolností pro interpretaci pojmu „slušnost“ jako kritéria pro přiznání ná- roku na peněžitý důchod družce zemřelého. Odmítl snahu žalobkyně ztotožněním zákonem nedefinovaného pojmu

„pozůstalá osoba“ (ve smyslu § 2966 odst. 1 o. z.) s pojmem

„osoby blízké“ dosáhnout podřazení jejího nároku pod skutkovou podstatu § 2966 odst. 1 o. z., přičemž vysvětlil, že pojem „pozůstalé osoby“, použitý v citovaném ustanovení, nemá z hlediska určení oprávněných osob žádný význam. Pro rozlišení osob, které se vzhledem k blízkosti (příbuzen- ského či jiného) vztahu k zemřelému považují za pozůstalé, je z hlediska formy náhrady škody upravené v § 2966 o. z. (peněžitého důchodu) významná existence či neexistence zákonného nároku na výživné, jak vyplývá z výslovného znění § 2966 odst. 1 o. z. v porovnání s odst. 2 citovaného ustanovení. Výklad § 2966 o. z. je tedy bez ohledu na ob- sah pojmu „pozůstalá osoba“ (který by mohl obdobně jako v odst. 1 figurovat i ve znění odst. 2) jednoznačný v tom, že (pozůstalé) osoby, spadající do odst. 1, mají na peněžitý dů- chod zásadně nárok, ledaže je uplatnění nároku výrazem zneužití práva (§ 8 o. z.), resp. v rozporu s dobrými mravy

(§ 2 odst. 3 o. z.); naopak osoby, kterým nesvědčil vůči ze- mřelému zákonný nárok na výživné, tj. osoby spadající pod hypotézu § 2966 odst. 2 o. z., nemají na peněžitý důchod zá- sadně nárok, přičemž uplatnění této zásady je obecně ome- zeno výkladovou zásadou souladu s obyčejným lidským cítěním (§ 2 odst. 3 o. z.) a konkrétně ve vztahu k tomuto typu nároku dále kritériem slušnosti (§ 2966 odst. 2 o. z.), které je nutno vzhledem k relativně neurčité hypotéze cito- vaného ustanovení (v pojmu „slušnost“) vymezit individu- álně ve vztahu ke každému souzenému případu. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně i v tom, že rozhodné skutečnosti pro interpretaci pojmu „slušnost“, který je podle

§ 2966 odst. 2 o. z. kritériem pro přiznání výživného, vymezil pomocí obecných zásad pro vznik nároku na výživné (§ 911, 913 o. z.), včetně závěrů, k nimž při hodnocení splnění těchto kritérií dospěl. Připomněl, že ačkoli žalobkyně dovozuje, že se při posouzení kritéria slušnosti ve smyslu § 2966 odst. 2

o. z. v daném případě neuplatní dílčí podmínka pro vznik prá- va na výživné, spočívající v neschopnosti oprávněné osoby samostatně se živit, současně poukazuje na účel § 2966 o. z., jímž je zajištění výživy osobám, jež o výživu přišly z důvodu smrti vyživovatele, a přitom ani netvrdí, že byla na zemřelé- ho odkázána výživou, nýbrž pouze tvrdí, že v soužití s ním měla vyšší životní standard, než jí umožňuje vlastní příjem. Odvolací soud dále s odkazem na judikaturu dovolacího soudu konstatoval, že na základě zákonné vyživovací po- vinnosti mezi manželi nelze „analogicky“ vyvodit existenci zákonné vyživovací povinnosti mezi druhem a družkou, že k dovození analogie mezi institutem manželství a spolužití dvou osob zcela jistě nepostačuje jen znak vedení společné domácnosti s úmyslem takto žít po neurčitou dobu, pokud spolužijící osoby současně svým jednáním vyloučily, aby se do jejich poměrů promítla zákonná úprava manželského majetkového práva, která je mj. zdrojem vzájemné vyži- vovací povinnosti manželů. Důsledkem vyloučení dopadů manželského majetkového práva vedením nesezdaného soužití je absence nároků vyplývajících z manželské majet- kové solidarity při skončení soužití. V daném případě z hle- diska podmínek § 2966 odst. 2 o. z. odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že účast na vysoce nadstandardním životním stylu zemřelého nelze považovat za uspokojování odůvodněných potřeb žalobkyně ve smy- slu § 911 o. z., navíc ani nelze uzavřít, že snížení vysokého životního standardu žalobkyně z úrovně, kterou jí zajišťoval zemřelý, odporuje hledisku slušnosti.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolá- ní, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. spatřuje v nespráv- né aplikaci § 2966 o. z. na daný nárok (§ 241 o. s. ř.). Podle žalobkyně je třeba její nárok posoudit podle § 2966 odst. 1

o. z. Xxxxx „pozůstalý“, uvedený v citovaném ustanovení, není v občanském zákoníku nikde definován. Jeho lexikální- mu vymezení (jako příslušníka rodiny zemřelého) by mohlo odpovídat právní vymezení osoby blízké ve vztahu k zemře- lému, které je obsaženo v § 22 odst. 1 o. z. Osobou blízkou je ze zákona příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrova- né partnerství. Ohledně osob, které spolu trvale žijí (např. druh, družka), občanský zákoník stanoví vyvratitelnou do-

xxx.xxxx.xx 41

JUDIKATURA

Ad Notam 4/2023

mněnku, že osobami blízkými jsou. Žila-li žalobkyně se ze- snulým dlouhodobě ve vztahu zcela srovnatelném s man- želským soužitím, měla by jakožto osoba blízká být poklá- dána za „pozůstalou“ ve smyslu § 2966 odst. 1 o. z. a mělo by jí náležet právo na náhradu nákladů na výživu peněžitým důchodem, a to aniž by musela splňovat podmínku odká- zanosti na výživu, neboť u oprávněného manžela nemusí být prokázána neschopnost „vůbec“ se samostatně živit, ale postačí, že je životní úroveň oprávněného manžela niž- ší než životní úroveň manžela povinného. Pokud by přesto dovolatelka vyšla z názoru odvolacího soudu, že na ni jako na družku se skutečně vztahuje § 2966 odst. 2 o. z., nezto- tožňuje se s názorem, že příspěvek na výživu slouží k úhra- dě pouze nezbytných, tedy základních, životních potřeb oprávněné osoby, která není schopna se samostatně živit, a domnívá se, že významný propad životní úrovně žalobky- ně v důsledku ztráty životního druha by měl být, z důvodu slušnosti a ke zmírnění tvrdosti nastalé situace, kompen- zován přiznáním peněžitého důchodu v odpovídající výši. Odvolacímu soudu z důvodů shora uvedených v souvislosti s dosud neřešeným výkladem § 2966 o. z. žalobkyně položi- la následující otázky:

a) Lze pod osoby oprávněné podle § 2966 odst. 1

o. z. podřadit osoby, kterým nebyl zemřelý povinen poskytovat výživu na základě zákona?

b) Lze pod osoby oprávněné podle § 2966 odst. 1 o. z. podřadit osoby, kterým zemřelý poskytoval výživné či obdobné plnění, ač k tomu nebyl podle zákona povinen?

c) Spadá druh/družka pod pojem „pozůstalí“ uvedený v § 2966 odst. 1 o. z.?

d) Jakými kritérii lze hodnotit hledisko slušnosti ve smyslu § 2966 odst. 2 o. z.?

e) Jak a čím je určen rozsah příspěvku na výživné ve smyslu § 2966 odst. 2 o. z.?

f) Odporuje poskytnutí příspěvku na výživné osobě, které bylo smrtí zemřelého vysokou měrou zasaženo do jejího sociálního a ekonomického postavení, spravedlivému uspořádání vztahů?

g) Jakými kritérii lze hodnotit odůvodněné potřeby příjemce plnění ve smyslu § 2966 o. z.?

h) Lze příspěvek na výživu ve smyslu § 2966 odst. 2 o. z. omezit jen na poskytnutí nutné výživy? Slouží tento příspěvek na výživu k úhradě pouze nezbytných, tedy základních životních, potřeb oprávněné osoby, která není schopna se sama živit?

Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnu- tí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření uvedla, že závěrům soudů obou stup- ňů k výkladu § 2966 o. z. nelze nic vytknout, neboť zcela od- povídají znění zákona, jeho jazykovému, logickému, syste- matickému a teleologickému výkladu a zcela korespondují s názorem zastávaným doktrínou i judikaturou. Aktivní věc- nou legitimaci ve vztahu k nároku podle prvního odstavce

§ 2966 o. z. přiznává rozličná komentářová literatura (žalova- nou citovaná) shodně těm osobám, které měly ke dni smrti

primární oběti podle zákona právo na výživné od ní, a to bez ohledu na to, zda bylo výživné skutečně poskytováno (první skutková podstata) nebo (při existenci vyživovací povinnos- ti ke dni smrti zemřelého) nikoli (druhá skutková podstata). Aktivní legitimace tak vyplývá z § 910 (předci a potomci),

§ 920 (neprovdaná matka), § 697 (manželé) a § 853 (osvojen- ci a jejich předci a potomci). Údajný nárok žalobkyně nelze podřadit pod § 2966 odst. 1 o. z., neboť zemřelý a žalobkyně byli ve vztahu druha a družky, mezi nimiž nevzniká zákonná vyživovací povinnost ani žádné majetkové společenství, ale při úmrtí jednoho z nich může druhému vzniknout nárok na příspěvek na výživu podle § 2966 odst. 2 o. z., a to z dů- vodu slušnosti a za splnění zákonných předpokladů, jimiž je neschopnost příjemce samostatně se živit a pravidelné, dlouhodobé poskytování prostředků zesnulým za účelem uspokojování odůvodněných potřeb příjemce. Východis- kem pro interpretaci pojmu „slušnost“ jsou obecné zásady pro vznik nároku na výživné. Podle doktríny je slušné to, co je přiměřené; zde se projevuje jak představa správné míry, tak i individualizace (Melzer, F., Xxxx, P. a kol. Občan- ský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894–3081. Praha: Leges, 2018, s. 972). U žalobkyně podmínky § 2966 odst. 2

o. z. splněny nebyly, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně je schopna sama se živit a na slušné úrovni tak činí, nebylo pro- kázáno, že by jí zemřelý za života poskytoval konkrétní pl- nění na její odůvodněné potřeby a že by po jeho smrti byla na uspokojení konkrétních odůvodněných potřeb zkrácena způsobem, jenž odporuje slušnému uspořádání poměrů. Žalovaná navrhla odmítnutí nebo zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., a podle § 237 o. s. ř. je přípustné pro posouzení dovolacím soudem dosud neřešené otázky, zda a za jakých podmínek má pozůstalá družka po úmrtí druha nárok na náhradu podle § 2966 o. z., není však důvodné.

Podle § 2966 odst. 1 o. z. při usmrcení hradí škůdce peně- žitým důchodem náklady na výživu pozůstalým, kterým zemřelý ke dni své smrti poskytoval nebo byl povinen po- skytovat výživu. Náhrada náleží pozůstalým ve výši rozdílu mezi dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu a tím, co by poškozený podle rozumného očekávání mohl pozůstalým na těchto nákladech poskyto- vat, pokud by k jeho zranění nedošlo.

Podle § 2966 odst. 2 o. z. z důvodu slušnosti lze přiznat pří- spěvek na výživné i jiné osobě, pokud jí usmrcený poskyto- val takové plnění, ač k tomu nebyl podle zákona povinen.

Ustanovení § 2966 o. z. upravuje majetkový nárok vznikající za splnění odlišných zákonných předpokladů dvěma růz- ným okruhům oprávněných osob při usmrcení osoby blízké. V odst. 1 jde o osoby označené jako pozůstalí, jimž svědči- lo právo na výživné, ať bylo fakticky poskytováno, či nikoli, což jsou předci a potomci (§ 910), neprovdaná matka (§ 920), manželé (§ 697), osvojenci a jejich předci a potomci (§ 853). Tyto osoby mají nárok na náhradu nákladů na výživu, jejímž

42 xxx.xxxx.xx

JUDIKATURA

Ad Notam 4/2023

smyslem a účelem je odškodnění majetkové újmy, která vznikla osobám odkázaným na výživu, tím, že ten, kdo jim ji poskytoval nebo k tomu byl povinen, zemřel následkem škodní události, s níž je spojena povinnost škůdce hradit škodu (§ 2894 odst. 1). V odst. 2 je pamatováno na další oso- by, xxxx sice zemřelý nebyl podle zákona výživou povino- ván, a přesto jim ji poskytoval. Příbuzenský nebo jiný vztah k zemřelému zde není rozhodný, neboť okruh oprávněných je určen a je závislý na konkrétním zjištění, zda, komu a v ja- kém rozsahu zemřelý výživu fakticky poskytoval; mělo by jít o pravidelné plnění, nikoli jen o ojedinělou či příležitostnou materiální výpomoc, jehož úroveň ovšem nemusí být srov- natelná s plněním vyživovací povinnosti. Ostatně i pojme- nování nároku „příspěvek na výživné“ (podle § 2966 odst. 2

o. z.) svědčí o rozdílu v rozsahu, v němž má být, ve srovnání s § 2966 odst. 1 o. z., poskytována náhrada. Příspěvek se přiznává z důvodu slušnosti, což znamená, že podmínkou vzniku nároku těmto osobám je okolnost, že ztráta posky- tovaného finančního zajištění by odporovala obecně sdí- leným představám o spravedlivém, přiměřeném a slušném uspořádání vztahů. V obou případech jde o peněžitou dáv- ku mající charakter peněžitého důchodu. Doba jejího po- skytování není pevně určena a závisí na předpokládaném tr- vání vyživovací povinnosti (u nároku podle odst. 2) či délce života osoby, která výživu zajišťovala (u nároku podle odst. 1). Na tomto výkladu § 2966 o. z., jenž odpovídá jeho jazy- kovému vyjádření, panuje bezvýjimečná shoda v odborné literatuře [např. Xxxxxxxx, X. Náhrada nákladů na výživu po- zůstalým. In: Xxxxxx, X. a kol. Občanský zákoník VI. Závaz- kové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2014, s. 1741, či Ryška, M. Náklady výživy pozůstalých. In: Xxxxxx, X., Xxxxxx, M., Xxxxx, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2019, s. 3131].

Mezi osoby oprávněné podle § 2966 odst. 1 o. z. tedy ne- patří osoby, kterým zemřelý nebyl povinen poskytovat vý- živné na základě zákona, ani poskytoval-li je dobrovolně. Druh a družka nemohou být osobami oprávněnými podle

§ 2966 odst. 1 o. z. Snížení životní úrovně osoby, které ze- mřelý poskytoval dobrovolně výživné, ač k tomu nebyl ze zákona povinen, není bez dalšího okolností odůvodňující při- znání nároku na příspěvek na výživné podle § 2966 odst. 2 o. z.

V daném případě se žalobkyně domáhala přiznání peněži- tého důchodu, který by jí zajistil stejnou životní úroveň, jaké se těšila při soužití se zemřelým. O náhradě takové povahy a takového rozsahu by bylo možno uvažovat jen v přípa- dě, že by žalobkyni vůči zemřelému před jeho smrtí nále- želo právo na výživné. Vzhledem k tomu, že zemřelý jako její druh nebyl ze zákona povinen poskytovat jí výživné, nemůže žalobkyni podle § 2966 odst. 1 o. z. svědčit právo na náhradu nákladů na výživu, neboť jde o nárok spjatý jen se zákonnou vyživovací povinností zemřelého vůči opráv- něné osobě (ať byla, či nebyla plněna). Právo žalobkyně na náhradu podle citovaného ustanovení nelze dovodit ani rozborem pojmu „pozůstalý“ (a jeho komparací s pojmem

„osoba blízká“), jenž pro vymezení okruhu oprávněných osob ani definici podmínek pro vznik nároku nemá žádný význam. Současně je vyloučeno, aby žalobkyně požívala

nároků, jež by náležely manželce zemřelého, což nelze pře- konat ani za použití analogie. Zákon majetkové společenství analogické ke společnému jmění manželů neupravuje. Mezi mužem a ženou, kteří spolu žijí v nesezdaném partnerském svazku, nevzniká žádné majetkové společenství obdobné institutu společného jmění, které vzniká jen mezi manželi. Vztahy mezi druhem a družkou neupravoval zákon o rodině a nečiní tak ani nový občanský zákoník (zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Faktické soužití se skrývá za pojmy jako domácnost, osoba blízká a osoba spolužijící. Druh a družka proto musejí věnovat správě svých majetkových záležitostí větší pozornost nežli manželé a je zcela na jejich uvážení, jakým způsobem budou své majetkové otázky řešit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3082/2014). Stejně jako zákon neupravuje majetkové právo mezi druhem a družkou, nezakládá ani jejich vzájemnou vy- živovací povinnost, zatímco mezi manželi tak činí výslovně.

Jako družka zemřelého by se žalobkyně mohla případně vůči žalované pojišťovně domáhat pojistného plnění od- povídajícího nároku na příspěvek na výživné podle § 2966 odst. 2 o. z. za splnění tam uvedených podmínek, což však (dle jejích skutkových tvrzení) nečiní. Netvrdí totiž, že by jí zemřelý poskytoval nějaké pravidelné finanční plnění, ale jen to, že při soužití s ním měla významně vyšší životní úroveň než po jeho úmrtí (když i tu lze označit za nadstan- dardní). Ve vztahu k základní podmínce, aby ztráta výživ- ného od zemřelého uvrhla oprávněnou osobu do situace vymykající se obecným představám o slušném, přiměřeném a spravedlivém uspořádání poměrů, neuvedla žalobkyně žádné relevantní argumenty, vyjma konstatování rozdílu mezi mimořádně příznivou životní úrovní a popisem ekono- mických výhod, jimž se těšila při soužití se zemřelým, a mezi životní úrovní, jíž dosahuje ze svého příjmu po jeho úmrtí. Jakkoli se jistě jedná o (pro ni) citelně nepříjemnou změnu, nelze odvolacímu soudu vytýkat, že nedovodil rozpor s po- žadavkem slušnosti.

Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí je z pohle- du uplatněného dovolacího důvodu správné, Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.

Otázka výkladu kritérií pro hodnocení odůvodněných po- třeb příjemce plnění podle § 2966 o. z. za situace, kdy na- lézací soudy neshledaly splněnými základní podmínky pro přiznání nároku podle § 2966 odst. 1 o. z. (existenci zákonné vyživovací povinnosti zemřelého vůči žalobkyni) ani podle

§ 2966 odst. 2 o. z. (hodnocení finanční situace žalobkyně jako rozporné s požadavkem slušnosti), je irelevantní do- volací námitkou, neboť na jejím vyřešení napadené roz- hodnutí není založeno. Účelem dovolacího řízení není řešit teoretické (či hypotetické) otázky bez podstatnějšího vý- znamu pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 316/2019, ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3648/2018,

či ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1078/2020). ■

XXXx. Xxxxx Xxxxx, soudce Nejvyššího soudu ČR,

člen redakční rady Ad Notam

xxx.xxxx.xx 43

STOJÍ ZA POZORNOST

Ad Notam 4/2023

STOJÍ ZA POZORNOST

SOUDNÍ ROZHLEDY 5/2023:

CIVILNÍ PRÁVO

29. Prokázání převodu směnky pro účely exekuce

§ 36 odst. 4 a 5 EŘ

§ 256 odst. 2 OSŘ

§ 1103 odst. 2 ObčZ

§ 11 odst. 1 SSŽ

Listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo no- tářem je namístě za účelem pozitivního rozhodnutí o singu- lární sukcesi během exekuce (§ 36 odst. 5 EŘ) prokázat i pře- dání směnky na řad nabyvateli. Úředně ověřený podpis indo- santa (dosavadního oprávněného) na směnce nepostačuje. Usnesení NS z 26. 7. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1415/2022

VÝBĚR ROZHODNUTÍ V OBLASTI CIVILNĚPRÁVNÍ

Uplatnění práva na vrácení plnění z neplatné smlouvy a vzájemnost plnění

Rozsudek NS z 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020 (Rc 98/2022)

Kupující, který byl při uzavření kupní smlouvy uveden pro- dávajícím v omyl o rozhodující okolnosti spočívající ve sjed- naných vlastnostech předmětu koupě a jemuž bylo násled- ně poskytnuto vadné plnění (předmět koupě), může úspěš- ně namítat relativní neplatnost kupní smlouvy (§ 583 ObčZ) bez ohledu na to, zda mu vznikla i práva z vadného plnění. Střet zájmů mezi účastníky řízení

Usnesení NS z 9. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2286/2021 (Rc 1/2023, OR 2/2022, s. 129)

Otázku, zda mezi účastníky v řízeních, která nemají spor- nou povahu, dochází ke střetu zájmů (§ 21 odst. 4, resp. § 32 odst. 2 OSŘ), je nutné řešit s odkazem na povahu (hmotně) právního vztahu, který má být v řízení vypořádán.

Doručování rozsudku s geometrickým plánem Usnesení NS z 13. 4. 2022, sp. zn. 20 Cdo 588/2022 (Rc 2/2023)

Rozsudek, jehož nedílnou součástí je geometrický plán vy- hotovený jako originál v listinné podobě, nelze doručit pro- střednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, neboť to jeho povaha neumožňuje.

SOUDNÍ ROZHLEDY 7–8/2023:

OBČANSKÉ PRÁVO

39. Právní režim věcí ve společném jmění manželů tvo- řících součást obvyklého vybavení rodinné domácnosti po 1. 1. 2014

§ 3038 ObčZ

Věci ve společném jmění manželů tvořící součást obvyklé- ho vybavení rodinné domácnosti nepřestaly být k 1. 1. 2014 součástí společného jmění manželů.

Rozsudek NS z 26. 1. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3831/2022

40. K určení vlastnického práva zůstavitele. Forma vy- pořádání BSM před 1. 1. 1992

§ 1040 ObčZ, § 80 OSŘ

§ 149, § 150 ObčZ 1964 ve znění před novelou č. 509/1991 Sb.

Jestliže dědicové tvrdí, že zůstavitel byl výlučným vlastní- kem nemovitostí, která je v katastru nemovitostí evidována jako vlastnictví jiné osoby, musejí tuto osobu žalovat na ur- čení, že zůstavitel byl ke dni úmrtí výlučným vlastníkem sporných nemovitostí. Na základě vyhovujícího rozsudku pak mohou žádat o (dodatečné) projednání dědictví a poté o vyznačení jejich práva v katastru nemovitostí.

K platnosti ani k účinnosti dohody o vypořádání bezpodílo- vého spoluvlastnictví manželů, jehož součástí byla nemovi- tost, nebylo před 1. 1. 1992 třeba ani její registrace státním notářstvím, ani „vklad“ do evidence nemovitostí.

Rozsudek NS z 27. 1. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1059/2022

41. Investice na společnou věc provedená se souhlasem většiny spoluvlastníků a tzv. nesezdané soužití

§ 1128 odst. 1 ObčZ

Vynaloží-li některý ze spoluvlastníků se souhlasem ostat- ních či na základě principu majority investici na společnou věc, jsou její části připadající na spoluvlastnické podíly ne- investujících spoluvlastníků splatné (nebyla-li mezi spolu- vlastníky uzavřena jiná dohoda) již za trvání spoluvlastnictví. Není-li mezi spoluvlastníky dohodnuto, jakým způsobem se budou na těchto investicích podílet, je rozhodující velikost spoluvlastnických podílů. Na tyto závěry nemá zásadně vliv

44 xxx.xxxx.xx

Ad Notam 4/2023

STOJÍ ZA POZORNOST

skutečnost, že investující spoluvlastník žije s dalším spolu- vlastníkem v nesezdaném partnerském svazku.

Rozsudek NS z 22. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 478/2022

INSOLVENČNÍ PRÁVO

43. Vady v přihlášce pohledávky

§ 42 odst. 4, § 79 OSŘ

§ 174 odst. 2 InsZ

Uplatňuje-li věřitel v přihlášce pohledávky více samostat- ných nároků a uvádí-li zároveň celkovou výši přihlášených pohledávek menší, než činí jejich součet, aniž uvede, kolik z celkové částky připadá na jednotlivé nároky, jde o vadnou (neurčitou) přihlášku pohledávky.

Rozsudek NS z 28. 2. 2023, sp. zn. 29 ICdo 137/2021

VÝBĚR ROZHODNUTÍ V OBLASTI CIVILNĚPRÁVNÍ

Usnesení o určení obvyklé ceny zůstavitelova majetku

Usnesení NS z 31. 5. 2022, sp. zn. 24 Cdo 691/2022 (Rc 12/2023)

Soud rozhodující v řízení o pozůstalosti (soudní komisař) není při vydávání usnesení o určení obvyklé ceny zůstavite- lova majetku, jiných aktiv pozůstalosti, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti a čisté hodnoty pozůstalosti, popř. výši předlužení podle § 180 odst. 1 ZŘS, vázán soupisem pozů- stalosti, seznamem pozůstalostního majetku vyhotoveným správcem pozůstalosti nebo společným prohlášením dědi- ců o pozůstalostním majetku.

Postavení nepominutelného dědice, který popírá důvo- dy svého vydědění

Usnesení NS z 20. 1. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2236/2020 (Rc 13/2023) Nepominutelný dědic, který popírá důvody svého vydědění a uplatňuje nárok na povinný díl, avšak nezpochybňuje plat- nost závěti, v níž byl zůstavitelem opomenut, není účastní- kem při projednání pozůstalosti ve smyslu § 110 odst. 1 věty před středníkem a § 113 ZŘS.

Povaha dědictví v insolvenci

Usnesení NS z 28. 4. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3782/2020 (Rc 16/2023)

Dědické právo ve smyslu § 1475 ObčZ, jež dědici vzniká smr- tí zůstavitele (§ 1479 ObčZ), není právem na pozůstalost bez dalšího. Dědické právo je jen titulem k nabytí pozůstalosti, neboť zůstavitelovým dědicem se stává a dědictví nabývá jen ten, o němž to stanoví pravomocné rozhodnutí (pozů- stalostního) soudu, tj. ten, komu bylo usnesením o dědictví potvrzeno nabytí dědictví.

PRÁVNÍ ROZHLEDY 15–16/2023:

ČLÁNKY

Digitální právní jednání

XXXx. Xxxxxx Xxxxxxx, Ph.D., Praha

BULLETIN ADVOKACIE 6/2023

Nové procesní přístupy k vypořádání společného jmění manželů – zákaz reformace in peius

Xxx. Xxxxxx Xxxxxx, Ph.D., soudce Nejvyššího soudu

BULLETIN ADVOKACIE 5/2023

Je neuvedení ceny v kupní smlouvě o převodu nemovi- tostí důvodem pro zamítnutí návrhu na vklad vlastnic- kého práva?

XXXx. Xxxxxxxx Xxxxxxx, advokát v AK Xxxxxxx & Partners, Brno XXXx. Xxxxxx Xxxxx Xxxxxxxxxx, advokátka v AK Xxxxxxx & Partners, Brno ■

Připravil Xxx. Xxxx Xxxxxx,

notář v Praze

XXXx. Xxx Xxxxxx xřevzal stříbrnou medaili Univerzity Karlovy

rávník, historik a pedagog působící téměř dvacet let na katedře pracovního práva a sociálního zabezpečení Právnické fakulty Univerzity Karlovy XXXx. Xxx Xxxxxx xb- držel 30. listopadu 2023 stříbrnou medaili Univerzity Kar-

lovy za zásluhy o rozvoj oboru pracovní právo a právo sociálního zabezpečení, s přihlédnutím k jeho podílu na rozvíjení vztahů mezi Univerzitou Karlovou a pražskou arcidiecézí. Vedle historie sociální politiky a historie práva se XXXx. Xxx Xxxxxx xabývá rov- něž právem církevním a soukromým, je autorem řady odborných publikací a rovněž článků v časopisu Ad Notam.

Blahopřejeme! ■

redakční rada Ad Notam

ROZHOVOR

Ad Notam 4/2023

„Notáři a notářky jsou takovou klidnou silou, která je důležitá pro fungování právního státu.“

Rozhovor s JUDr. Kaxxxxxxx Xxxxxxxxxx, Ph.D., soudkyní Evropského soudu pro lidská práva

Od posledního rozhovoru s Kaxxxxxxx Xxxxxxxxxx, tehdejší soudkyní Ústavního soudu, uplynuly čtyři roky. Dnes je Xxxxxxxx Xxxxxxxxx xoudkyní Evropského soudu pro lidská práva

a tváří projektu #PRVNÍCH100LET oslavujícího ženy v právnickém povolání při příležitosti prvních 100 let od doby, kdy se první žena stala absolventkou právnické fakulty. Nejen o svém novém povolání a tomto projektu poskytla Xxxxxxxx Xxxxxxxxx xozhovor našemu časopisu.

Jako soudkyně jste působila na Nejvyšším správním soudu a na Ústavním soudu, jak vnímáte rozdíl mezi českým prostředím těchto institucí oproti Vašemu ny- nějšímu působišti na mezinárodním soudu ve Štrasbur- ku zřízeném pro projednání případů porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod?

Při srovnávání práce na Ústavním soudu a Evropském soudu pro lidská práva vidím více podobností než odliš- ností. Už jako česká soudkyně jsem měla za úkol chránit základní práva jednotlivce, což plyne z našeho ústavní- ho pořádku i soudcovského slibu. Z české Ústavy taktéž vyplývá povinnost dodržovat naše mezinárodní závazky, tedy i závazky plynoucí z Úmluvy, a proto jsem aplikovala už doma stejnou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, s níž pracuji i nyní. Považujeme za vysokou hodno- tu princip subsidiarity, který je zakotven i v Úmluvě; ten znamená, že mají být základní práva chráněna už na ná- rodní úrovni a štrasburský soud má zasahovat jen zřídka, v případě, kdy se to národnímu soudu nepovede.

XXXx. Xxxxxxxx Xxxxxxxxx, Ph. D. (* 1966)

■ v roce 1988 absolvovala (nynější) Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, kde dlouhodobě působí jako vyučující

■ původně byla advokátka, od roku 2009 je soudkyní Nejvyššího správního soudu (nyní dočasně zproštěna výkonu funkce)

■ od 7. 8. 2013 do 10. 12. 2021 soudkyně Ústavního soudu

■ od 13. 10. 2021 soudkyně Evropského soudu pro lidská práva

Pokud Evropský soud pro lidská práva zjistí porušení prá- va ze strany dotčeného státu, má se někdy za to, že stát prohrál. Ale stát tím přece vyhrává, protože zjištění poru- šení práva by mělo vést k nápravě, a tedy k tomu, že se stát stane lepším pro lidi žijící na jeho území. A tomu u nás doma pomáháme tím, že se taková rozhodnutí správ- ně implementují. Někdy s tím máme trochu potíže, jako třeba v případech segregace romských dětí ve školách nebo práv obětí trestných činů na efektivní vyšetřování

ROZHOVOR

Ad Notam 4/2023

(zejména v oblasti policejního či sexualizovaného násilí), v drtivé většině případů jsou však české soudy, na kterých jsem působila, schopny přinést spravedlnost a ochranu lidských práv samy, bez potřeby intervence mezinárodní- ho soudu.

Ve svém životě jste byla úspěšná advokátka a vyučují- cí na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, soud- kyně Nejvyššího správního soudu, soudkyně Ústavní- ho soudu a nyní jste soudkyní ESLP. Jak vzpomínáte na tyto své životní milníky?

Na právnické profesi je nejhezčí právě to, že můžete vy- konávat hodně různé typy práce, a přitom prohlubovat své zkušenosti, znalosti a dovednosti ve vztahu ke stejné materii. O právu i spravedlnosti jsem přemýšlela jako aka- demička, advokátka, členka Legislativní rady vlády, v Be- nátské komisi (poradní komisi Rady Evropy pro demokra- cii prostřednictvím práva), ale i jako soudkyně Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu. Pokaždé o tomtéž, ale z jiné perspektivy, která vám umožňuje širší i hlubší vhled do problému. Takže mne vlastně nejvíce obohatila různorodost i mezinárodní rozměr mé kariéry. O tomtéž problému mohu debatovat se začínajícím studentem, zkušenou soudkyní či zahraničními kolegy. Obvyklý čes- ký model celoživotního uzavřeného kariérního soudce by mi nevyhovoval; ubírá pochopení pro ostatní profese, pro účastníky řízení, hrozí profesním i lidským vyhořením. Na- víc je mi líto, že se u nás málo věnujeme možnostem mezi- národního působení – v rámci Rady Evropy, Evropské unie a dalších mezinárodních organizací.

Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?

Důraz na nezbytnost ochrany lidských práv čerpám ze dvou svých životních zkušeností. První byla zkušenost ob- čanky nedemokratického státu – byl to život ve lži a bez naděje, bez možnosti opravdu svobodné debaty, se zavře- nými hranicemi, nemožností politických a životních voleb. Demokratický právní stát, který má na vrcholu svého práva zakotvenu úctu k lidským právům a pravidlo, že se všichni lidé rodí svobodní a rovní v důstojnosti a právech, stále ve srovnání s touto minulostí považuji za zázrak. A druhá zkušenost, díky níž jsem se už v dětství setkala s lidskými právy, byla zkušenost dcery lékařky, praktikující psychiatrii. Právničkou jsem se stala právě na radu své ma- minky, která mi řekla, že si má člověk najít takovou práci, aby byl užitečný ostatním, a že jejím pacientům, kteří jsou často tak zranitelní, by se dobrá právnička hodila. Takže jsme společně dospěly k tomu, že by tím řemeslem, jímž budu pomáhat lidem, mohla být práva a s tím spojená ochrana práv těch nejzranitelnějších.

Letos slaví notářská obec 30 let svobodného notář- ství. Jak vnímáte vývoj role notáře za tuto dobu v Čes- ké republice?

Notáři a notářky jsou takovou klidnou silou, která je dů- ležitá pro fungování právního státu. Jako advokátka jsem

trochu nadneseně říkala, že si mne většina klientů nají- má proto, aby se nemuseli soudit. A právě v tom směru je notářství velmi nápomocnou institucí – dobře sepsané notářské zápisy nebo úschovy měly vždy velký smysl pro prevenci konfliktů i nákladných a zdlouhavých soudních sporů. Navíc se notáři a notářky zabývají i bezpečím v ro- dinném životě, provázejí nás při smrti našich blízkých. Mám jejich práci spojenu s úpravou majetku při vstupu do manželství, s koupí domu pro mladou rodinu, sepi- sem závěti i rozumným vedením dědického řízení. Vidím je jako bezpečného průvodce podnikáním i soukromým životem.

Dlouhodobě se zasazujete za větší zastoupení žen v rozhodujících pozicích, spolupůsobíte v projektu #PRVNICH100LET, spolueditovala jste knihu Mužské právo. Jsou právní pravidla neutrální? Proč to děláte?

Sociální pravidla postupu v kariéře i základní právní pra- vidla byla vytvořena v minulosti privilegovanými muži, proto se jim podle nich hraje lépe než ženám – které zpra- vidla mívají vedle své práce v rámci rodiny na starosti péči o děti, lidi s postižením, seniory. Navíc o obsazení vrchol- ných funkcí v právnických profesích se rozhoduje ve stále většinově mužských politických kruzích.

Přijde mi velmi důležité, aby se ženy vzájemně podporo- valy, aby samy svým schopnostem věřily a aby považovaly za důležité se o vysoké funkce ucházet. Starat se o své děti totiž znamená i starat se o svět, ve kterém budou žít.

Naše kniha Mužské právo (pracujeme už na jejím dru- hém svazku a je nás už okolo šedesáti autorek a auto- rů, když sečtu oba díly) upozorňuje mimo jiné na to, že existuje jakási neviditelná bariéra, která ženy zastavuje v povýšení nad určitý stupeň v hierarchii na pracovišti – formálně ženám v postupu nic nebrání, ale jejich za- stoupení na vedoucích pozicích je nízké. V justici je 60 procent žen soudkyň. Když budeme podporovat systém, který na vysoké funkce generuje jen muže, tak nevyuží- váme potenciál velké části společnosti. Právě proto, že ženy vykonávají pečující funkce, tak by měly být na vr- cholných místech zastoupeny. Mají totiž jinou životní zkušenost. Znají nízké ohodnocení péče, nedostatečnou sociální pomoc pečujícím osobám v domácnosti nejen o děti, ale i seniory či handicapované. A toto zůstává ve slepé skvrně, protože ti, kteří rozhodují, nechali peču- jící činnosti na svých manželkách. Navíc větší zastoupení žen ve vrcholných pozicích je i symbolicky důležité – ať malé holky i skvělé studentky práv vidí, že je svět plně otevřený i pro ně.

Inspirativních žen v právu je hodně, pokud byste měla vyjmenovat jen pár, které by to byly?

Hlavními mentorkami jsou teď asi pro mne moje student- ky, doktorandky nebo mladší kolegyně. Mám-li rozhodo- vat o důležitých otázkách či udržet se v dobré intelektuál- ní kondici, považuji za důležité propojovat minulost s bu-

ROZHOVOR

Ad Notam 4/2023

doucností, tedy vnímat postoje vynikajících mladých lidí, jimž bude patřit naše budoucnost.

Z minulosti si pak vybírám jako vzory české právničky, kte- ré ukázaly, jak se nikdy nezpronevěřit samy sobě ani svému úkolu – Milada Horáková, Dagmar Burešová, Eliška Wagne- rová, Anna Šabatová. Obdivuji texty právní filozofky Bože- ny Komárkové o lidských právech.

2023

A určitě nemohu na závěr opomenout zmínit, že první notářkou – ženou v Evropě se stala skoro před sto lety JUDr. Anděla Kozáková Jírová. První československý pre- zident Masaryk se hrdě označoval jako feminista. Jak to, že v zemi s tak silnou feministickou tradicí nemáme ženy dostatečně zastoupeny ve vedoucích pozicích? Ještě ni- kdy jsme například neměli ženu předsedkyni Ústavního nebo Nejvyššího správního soudu. A jestli si dobře uvě- domuji, tak ačkoli máme v naší zemi tolik skvělých notá- řek a první notářka v Evropě byla Češka, tak jsme nikdy

neměli ani ženu – prezidentku Notářské komory. Hned na začátku jste se mne ptala na rozdíl mezi mým českým a štrasburským působením, možná jeden z nejzásadněj- ších a pro naši zemi nejinspirativnějších je ten, že ve Štras- burku poprvé sloužím na soudě, jehož předsedkyní je žena – Síofra O’Leary, skvělá právnička, ale též schopná lídryně a úžasný člověk. A mí mužští kolegové, kteří ji volili a podporují, jsou na ni hrdí stejně jako by na první předsedkyni českého Ústavního soudu či notářské komo- ry byli Masaryk nebo Náprstek.

Vážená paní doktorko, velice děkujeme za tato krásná slova a přejeme Vám příjemné prožití svátků Vánoc a ať se Vám vše dobré, co vysíláte do světa, vrací. ■

Mgr. Ing. Lenka Holíková, členka redakční rady

Ad Notam, notářka v Mělníku

Nastartujte svou kariéru v české justici jako Talent roku Právníka roku 2023

Jste mladá právnička či mladý právník do třiatřiceti let v jakékoliv právnické profesi a baví Vás psát, ať již se jedná o texty odborné, či literární? Tak právě pro Vás je určena kategorie Talent roku prestižní justiční soutěže Právník roku, jejíž již 18. ročník vyhlásily Česká advokátní komo- ra a mediální a vzdělávací skupina EPRAVO.CZ.

CO MUSÍTE UDĚLAT, POKUD SE ROZHODNETE SOUTĚŽE ÚČASTNIT?

Stačí jediné: zaslat nejpozději do 29. února 2024 autentickou odbornou či literární práci s justiční tematikou na adresy: chaloupkova@cak.cz a miroslav.chochola@epravogroup.com .

Práci odevzdávejte s prohlášením, že je originální a určená pouze do soutěže o Talent roku, a v úpravě, v níž se standardně odevzdávají odborné práce; lze ji odevzdat v pdf či wordovém dokumentu. Dále uveďte své profesní působení, datum naro- zení, e-mail a telefon. Doručení práce vám potvrdíme.

Autor práce musí oslavit třiatřicáté narozeniny nejpozději 29. února 2024.

Tři nejlepší, které vybere odborná porota, čeká účast na galavečeru Právníka roku 2023, vystoupení na pódiu, odkud si odne- sou skleněnou plastiku sv. Yva, šeky na 100 000 Kč (pro vítěze), 50 000 Kč (pro 2. místo) a 20 000 Kč (pro 3. místo) a další ceny, a jejich práce bude v souladu se statutem soutěže zveřejněna.

Česká advokátní komora a EPRAVO.CZ vyhlašují

2023

18. ROČNÍK PRESTIŽNÍ CELOJUSTIČNÍ SOUTĚŽE

Soutěž již t dičně probíhá pod zášt předsedy vlády ČR a ministra spr edln ti

i c ě v Y j í

ww pr nikroku 9 d 29 2 20 4

S á é ategori

bča k prá

artneři těže

u ČR

No sk

ut ko

k d ci od in

n nč

á ních c

č ul ř e e ý

s ch š c n c ů u ěž rá ý h

eri iká b t od ji v u nek a g

Kategori

v v kových p n ků e o ČR

ý íků

vý b í r hlede te v BA Adv d n s ích ČAK

se speciálními kritérii:

T le ok Pr o

Právn c l v

es l ý ý

Galavečer se koná 17. května 2024 v Obecním domě v Praze.

Prodej vstupenek byl zahájen 1. 12. 2023.

AKTUÁLNĚ

Ad Notam 4/2023

Notářská konference

při příležitosti 30. výročí vzniku svobodného notářství

DNE 5. ŘÍJNA 2023 PROBĚHLA

V NÁRODNÍM MUZEU CELOSTÁTNÍ NOTÁŘSKÁ KONFERENCE PŘI PŘÍLEŽITOSTI 30. VÝROČÍ VZNIKU SVOBODNÉHO NOTÁŘSTVÍ.

dborná část proběhla v prostorách zrekon-

struované Nové budovy Národního muzea, bývalé budovy Finanční a zbožové burzy, později budovy Federálního shromáždění a následně sídla rádia Svobodná Evropa, která

se stala prostorem pro setkání notářů se soudci Ústavního

bodného notářství po roce 1989 zasloužila a jejíž hlavní představitelé dobrovolně předali své funkce nové gene- raci v roce 2014.

Podrobně se okolnostem vzniku a vývoji obnoveného svo- bodného notářství věnoval ve svém poutavém příspěvku Pavel Bernard, viceprezident NK ČR, který zpracoval svůj projev do písemné podoby a který je jako samostatný člá- nek uveřejněn v tomto vydání.

soudu, Nejvyššího soudu a nižších soudů, členy Parlamentu a ústavněprávního výboru, se zástupci Ministerstva sprave- dlnosti a řadou zahraničních hostů.

V úvodu všechny pozdravil Radim Neubauer, prezident Notářské komory České republiky. Připomněl, že čestný prezident NK ČR Martin Foukal letos končí ve funkci no- táře. Vyzdvihl jeho zásadní roli při obnově svobodného notářství v České republice a jeho rozsáhlé aktivity na me- zinárodním poli, díky kterým se Česká republika stala členem a respektovaným partnerem v mezinárodních organizacích – Mezinárodní unii notářství (UINL) a v Radě notářství EU (CNUE). Radim Neubauer také poděkoval celé generaci notářů, která se o vznik a pozitivní vývoj svo-

Radim Neubauer vyjádřil, že nebylo vůbec lehké nastoupit po takové osobnosti, jakou byl Martin Foukal. Připomněl hlavní události, kterými si muselo notářství od roku 2014 projít – zejména šlo o přijetí nové právní úpravy občanského a obchodního práva, přímé zápisy do obchodního rejstříku, obsáhlou elektronizaci a digitalizaci notářství a zásadní ge- nerační obměnu notářského stavu. Mezi další výzvy patři- lo několikaleté období covidu a Radim Neubauer ocenil, že notářské kanceláře zůstaly otevřeny a poskytovaly své služ- by, a to v situaci, která byla o to složitější, že výrazně narostl počet zemřelých, a tím i nápad dědických věcí, se kterým se notáři jako soudní komisaři museli a dokázali se ctí vypořádat. Zmínil také válku na Ukrajině a organizovanou pomoc čes- kých notářů ukrajinským občanům s cílem překonat jazyko- vou bariéru a ocenil i pomoc ukrajinským kolegům-notářům. Současně avizoval setkání s představiteli Ukrajiny za účelem řešení praktických otázek a prohloubení další spolupráce.

Zmínil aktuální témata, kterými se nyní NK ČR zabývá, jako je spolupráce s Českou bankovní asociací (aby soudní ko-

misař jediným dotazem zjistil účty či další bankovní pro- dukty zůstavitele u jednotlivých bank, když tyto funkce již využívají exekutoři), další zdokonalování a prohlubování elektronizace notářství, ovšem také problémy notářů v pří- hraničních regionech. Vyzdvihl funkce notářství spočívající v efektivní obraně proti praní špinavých peněz a upozornil na záměr NK ČR týkající se úschov peněz, když peníze bude v budoucnu možné vložit jen na účet registrovaný u NK ČR a klient bude mít možnost v jakémkoli okamžiku zjistit stav zůstatku na účtu.

V závěru Radim Neubauer vyjádřil velké poděkování Pavlu Bernardovi, viceprezidentovi NK ČR, kterého označil za mo- zek a motor všech změn. Pavel Bernard získal za svou práci prestižní ocenění udělované Ministerstvem pro místní rozvoj za zásluhy v oblasti elektronizace veřejné správy – Osobnost eGovernmentu 2023 – 1. místo v kategorii centrálních úřadů.

Následně vystoupila Klára Cetlová, vrchní ředitelka sekce dohledu a justice MS ČR. Předala pozdravy Pavla Blažka, ministra spravedlnosti, který byl tou dobou pracovně v za- hraničí. Ocenila dlouhodobou spolupráci Ministerstva spra- vedlnosti ČR a NK ČR, kterou označila za velmi úspěšnou a efektivní. Poblahopřála notářům k 30. výročí a vyjádřila přesvědčení, že nyní nastupuje éra druhé generace, na je- jímž prahu je notářství zcela důvěryhodné a ve velmi dobré kondici. Ocenila, s jakou samozřejmostí notářství funguje a řádně a včas plní všechny své funkce.

Poté vystoupil Lionel Galliez, prezident UINL. Překladu neby- lo třeba, protože Lionel Galliez přednesl celý svůj projev v češ- tině. Později vysvětlil, že jeho prarodiče byli Češi a češtinu doma slýchával velmi často. Se slovanskou srdečností popřál českému notářství k významnému výročí a označil jej za zář- ný příklad notářství kontinentálního typu, když čeští notáři znají a chápou smysl notářství, zejména zajištění právní bez- pečnosti. Za pozoruhodný označil sepis notářského zápisu prostřednictvím zabezpečené videokonference, registr no- tářských zápisů a podpisů, ve kterém si podle QR kódu může kterákoli třetí osoba ověřit původ listiny. Upozornil na světo- vý trend delegovat nesporná řízení ze státu na notáře s tím, že tyto funkce čeští notáři rovněž úspěšně plní. Jeho vystoupení bylo oceněno dlouhým, vřelým potleskem.

Pan Peter Stelmaszczyk, prezident CNUE, vyjádřil respekt k tomu, čeho notářství dosáhlo na národní úrovni. Součas- ně označil české notáře za digitální lídry v Evropě a vyzdvihl elektronické zakládání společností, přímé zápisy do ob- chodního rejstříku, což podle něj nejlépe vyjadřuje důvěru českého státu ve své notáře. Digitalizaci označil za efektivní nástroj jak pro budování jednotného trhu v Evropě a přes- hraniční transakce, ale také v boji proti praní špinavých pe- něz, daňovým podvodům a obcházení sankcí s tím, že s di- gitální transformací se zvyšuje odolnost Evropy a zlepšuje rovný přístup ke spravedlnosti. Českou republiku označil za průkopníka a ocenil úzkou spolupráci s ostatními státy. Vyzdvihl aktivní účast České republiky v orgánech Rady no- tářství EU. Peter Stelmaszczyk také ocenil a vyzdvihl rozsáh- lou pomoc české strany ukrajinským občanům a notářům.

Následně vystoupilo několik vzácných zahraničních hostů. Byť se jednalo o přednášející z různých zemí, bylo zcela zřej- mé, že principy a zásady, na nichž notářství kontinentálního typu stojí, zejména nezávislost, nestrannost, rychlost, spo- lehlivost a etický přístup, jsou společné pro všechny země. Každý z přednášejících se věnoval vybraným otázkám z vni- trostátní legislativy, jedno téma se ale prolínalo všemi pro- jevy a dalo by se shrnout slovy paní Tihany Sudar, notářky v Záhřebu, která vyjádřila své přesvědčení, že „Digitalizace je naše budoucnost.“

ROZVODY V ŘECKU

Na téma „Rozvody v Řecku“ vystoupila paní Eftychia Ka- rastathi, notářka v Aténách. V Řecku rozlišují dva druhy roz- vodu – sporný a nesporný. Nesporný rozvod byl v Řecku uzákoněn v roce 1983, tedy poměrně pozdě, kdy už většina evropských zemí tuto úpravu znala. Nesporný rozvod se řídí samostatným procesním právem. Podmínkou nesporného rozvodu je trvání manželství alespoň šest měsíců a souhlas obou manželů. Do kompetence notářů jako soudních komi- sařů byl nesporný rozvod svěřen v roce 2017 a příprava této změny trvala přibližně čtyři roky. Důvodem bylo přetížení soudů a délka řízení, když rozvod u soudu trval dva roky. Nyní je nesporný rozvod u notáře skončen do jednoho měsíce. Oba manželé mají u rozvodu povinně každý svého zmocněn- ce. Dohodu předkládají zmocněnci manželů a podepisují ji jak manželé, tak zmocněnci. Řízení se manželé mohou a ne- musí osobně zúčastnit, pokud k jednání před notářem udělí svému zmocněnci speciální plnou moc. Speciální plná moc může být udělena i pro podpis dohody manželů.

Dohoda musí obsahovat rozdělení veškerého majetku a tuto dohodu mohou manželé následně před notářem měnit. Dále musí být manželé dohodnuti na úpravě rozdělení ro- dičovské odpovědnosti vůči dětem. Tuto dohodu schvaluje notář formou soudního rozhodnutí a je exekučním titulem.

Platí po dobu dvou let, a pokud žádný z manželů nepožádá o její revizi, automaticky se prodlužuje o další dva roky. Celé řízení může proběhnout i elektronicky formou společného elektronického prohlášení manželů, ale v praxi se zásadně preferuje přítomnost notáře. Řízení je vedeno v obvodu, kde je uložen oddací list. Řekové oceňují rychlost řízení, které hájí spravedlnost pro manžele i děti. Řecko se tak zařadilo mezi další země, kde nesporné rozvody probíhají před no- tářem, kterými jsou Francie, Estonsko, Lotyšsko, Slovinsko, Španělsko. V panelové diskuzi následně zazněla otázka, zda manželé nepovažují následně nesporný rozvod za unáhlený. Efthychia Karastathi sdělila, že na toto téma byly prováděny sociologické výzkumy a že tomu tak jednoznačně není.

V rámci panelové diskuze následně upozornil Aigars Kaupe, notář v Rize, na rozdíly nesporných rozvodů v Lotyšsku, kde dohoda o rozvodu není exekučním titulem, a dle jeho názo- ru tato úprava v Lotyšsku chybí a neodpovídá očekávání lidí.

SCHVALOVÁNÍ PRÁVNÍCH JEDNÁNÍ ZRANITELNÝCH OSOB V ITÁLII

O schvalování právních jednání nezletilých osob s omeze- nou svéprávností v Itálii podrobně informoval Giampaolo Marcoz, notář v Aostě. Žadatel má na výběr, zda o schválení úkonu požádá soud nebo notáře. Řízení u soudu je zdarma, ovšem trvá dlouho, což bylo hlavním důvodem přenosu to- hoto řízení na notáře – soudní komisaře. Řízení u notáře má všechny atributy soudního řízení, obsahuje institut podja- tosti i opravné prostředky. Zahrnuje jak dědické řízení, tak schvalování majetkových úkonů za zranitelné osoby (toto rozhodnutí musí být odůvodněno) a rozdělení rodičovské odpovědnosti v případě rozvodů.

V řízení o pozůstalosti je proces obdobný jako v České re- publice, kde soudní komisař zajišťuje komunikaci s věřiteli či bankami. Od února 2023 platí v Itálii nová právní úprava, kdy soudní komisař schvaluje dohodu dědiců, mezi nimiž jsou zranitelné osoby, a tuto dohodu předkládá následně soudu i státnímu zastupitelství. Státní zastupitelství má 10 dnů na vyjádření. Bez ohledu na toto vyjádření může soud ve lhůtě 20 dnů rozhodnutí o schválení rozdělení pozůsta- losti anulovat. Notář může návrhu na změnu vyhovět také formou autoremedury a rovněž musí sám své rozhodnutí zrušit, jestliže zjistí, že pro jeho vydání nebyly dány podmín- ky, a současně oznámí tuto skutečnost státnímu zastupitel- ství (v tomto případě se nemůže obrátit na soud a musí roz- hodnout sám). Pan Giampaolo Marcoz upozornil na územní princip uplatňovaný vůči notářům v Itálii nejen v soudních řízeních, ale též ohledně sepisů notářských zápisů.

PRVNÍ PANELOVÁ DISKUZE

Tématu ochrany zranitelných osob a rodinného práva byl na konferenci věnován velký prostor. Týkala se ho i násled- ná panelová diskuze, kde diskutujícími byli Lubomír Ptáček, soudce Nejvyššího soudu ČR, Daniela Anderson, notářka v Praze, Eftychia Karastathi, notářka v Aténách, Aigars Kau- pe, notář v Rize, a Giampolo Marcoz, notář v Aostě.

EVROPSKÉ NAŘÍZENÍ O OCHRANĚ ZRANITELNÝCH OSOB

Prostřednictvím videokonference přiblížila paní Lenka Vy- soká, pracující pro českou vládu v Evropské komisi, připravo- vané evropské nařízení o ochraně zranitelných osob. Téma je stále více aktuální s ohledem na stárnutí evropské popu- lace a nárůst případů s přeshraničním prvkem, kdy hlavním cílem úmluvy je uznání vnitrostátních soudních rozhodnutí v zahraničí. Vnitrostátní úprava jednotlivých zemí je přitom velmi různorodá. Paní Lenka Vysoká uvedla, že nyní existují celkem dva pracovní návrhy nového evropského nařízení. První návrh ukládá všem zemím EU, aby povinně ratifikovaly do dvou let Haagskou úmluvu o mezinárodní ochraně zra- nitelných dospělých osob, která má nyní pouhých dvanáct smluvních stran (včetně ČR). Druhý návrh přebírá pravidla Haagské úmluvy, navíc však navrhuje zejména uznávání veřejných listin (nejen soudních rozhodnutí) a vydávání evropského potvrzení o zastupování, tedy potvrzení pro zástupce, kteří chtějí v jiném členském státě hájit zájem zastoupeného. Dále se navrhuje propojení jednotlivých ná- rodních registrů, obsahujících jak registr zastupujících osob, tak listin vyjadřujících přání dospělých pro případ jejich bu- doucí omezené svéprávnosti.

ZÁVĚRY STUDIE SOUDNÍHO KOMISARIÁTU JUWILI

JUWILI (Justice without Litigation for Europe) se zabývá ekonomickými dopady přenosu nesporné soudní agendy na notáře, konkrétně v dědických věcech. Projekt probíhal v České republice, Slovenské republice, Rakousku, Maďar- sku, Chorvatsku a Slovinsku s tím, že Slovinsko soudní ko- misariát v dědických věcech nyní zvažuje. Se závěry studie seznámil přítomné ekonom pan Helmut Berrer, institut Economica, Vídeň. Uzavřel, že rozvržení práce mezi notáře (a tím také přístup ke spravedlnosti) je rovnoměrné. Čeští notáři vyšli v rámci srovnávací studie jako jedni z nejvýkon- nějších a nejrychlejších. Přenos nesporné agendy na notáře je z hlediska státu efektivní a významně úsporný. Pan Radim Neubauer následně doplnil, že již nyní se připravuje projekt JUWILI 2, kterého se bude účastnit také Česká republika.

PLATEBNÍ ROZKAZY VYDÁVANÉ MAĎARSKÝMI NOTÁŘI V MAĎARSKU

S novou maďarskou právní úpravou seznámil přítomné Viktor Máté, notář v Budapešti. Vnitrostátní platební rozkaz vydává v Maďarsku u nižších částek od roku 2006 bezvýji- mečně notář příslušný podle bydliště dlužníka. Notář musí vnitrostátní platební rozkaz vydat nejpozději do 72 hodin a zašle jej Notářské komoře, která platební příkaz následně z centrálního poštovního místa doručí dlužníkovi. Pouze v šesti až sedmi procentech je podán odpor k notáři či sou- du a následuje klasické soudní řízení. Notář na platebním rozkazu, vůči kterému nebyl podán odpor, vyznačí doložku právní moci a předá jej komoře soudních vykonavatelů. Tyto služby notářů využívají zejména dodavatelé energií, prodej- ci letenek apod. Poplatek notáři činí 3 % z hodnoty pohle-

dávky, maximálně v přepočtu cca 800 eur. Polovina příjmu však připadá Notářské komoře, která udržuje celý systém v chodu. V případě přeshraničního vymáhání pohledávek je třeba využít ustanovení o evropském platebním rozkazu podle nové Luganské úmluvy.

V Maďarsku mají všechny právnické osoby a všechny fyzické osoby povinně platnou elektronickou adresu. Na tuto adre- su nyní mohou finanční úřady zasílat všem, tedy i nepodni- kajícím fyzickým osobám, svá rozhodnutí. Součástí občan- ského průkazu je také elektronický podpis, pokud si o něj žadatel požádá. Cílem maďarské vlády je zavést povinnost elektronického podpisu pro všechny.

DRUHÁ PANELOVÁ DISKUZE

Na přednášku Viktora Mátého navázala druhá panelová diskuze na téma výkonu nesporných pohledávek. Panelis- ty byli paní Martina Kasíková, soudkyně Krajského soudu v Praze, pan Martin Říha, notář v Praze, pan Viktor Máté, notář v Budapešti, a paní Tihana Sudar, notářka v Záhřebu.

Slovo na závěr odborné části konference pronesl pan Radim Neubauer, prezident NK ČR. Shrnul hlavní evropské tren- dy, tj. soudní nesporná agenda se přesouvá na notáře jako na odbornou, důvěryhodnou a flexibilní skupinu osob po- věřených státem, tento přesun soudních kompetencí přináší úsporu nákladů pro stát a rychlou spravedlnost pro fyzic- ké a právnické osoby. Poté poděkoval všem přednášejícím a pozval všechny na slavnostní společenský večer.

Večerní část konference proběhla v nádherné historické budově Národního muzea, která se stala prostorem pro se- tkání lidí, kteří jsou zapálení pro svou práci a mezi kterými v průběhu let často vznikla hluboká přátelství. Uprostřed světel a hudby večer rychle plynul. Slavnostní událost zpří- jemnilo vystoupení operní pěvkyně Doubravky Součkové s klavírním doprovodem Ahmada Hedara, Moniky Absolo- nové a orchestru Zatrestband.

V rámci slavnostního večera proběhlo také předání medai- lí Jindřicha z Isernie za zásluhy o české notářství. Jindřich z Isernie byl notářem Přemysla Otakara II. a zakladatelem nejstarší školy pro notáře ve střední Evropě. Toto význam- né ocenění je s činností NK ČR a jejích členů nedílně spjato a je udělováno při významných příležitostech. Oceněnými osobnostmi se stali:

■ JUDr. Vlasta Audyová, emeritní notářka, dříve notářka v Olomouci

■ JUDr. Jarmila Šléšková, notářka v Šumperku

■ JUDr. Eduard Kyšperský, emeritní notář, dříve notář v Praze

■ JUDr. Martin Šešina, emeritní notář, dříve notář v Benešově

■ JUDr. Václava Švarcová (in memoriam), dříve notářka v Liberci

■ JUDr. Olga Medunová, emeritní notářka, dříve notářka v Náchodě

■ JUDr. Libuše Stehlíková, notářka v Plzni.

Medailonky jednotlivých oceněných jsou zveřejněny samo- statně v tomto vydání Ad Notam.

Slavnostní večer moderoval pan David Hamr, moderátor Českého rozhlasu. Účastníci konference oceňovali nejen jeho příjemný projev, ale též jeho výbornou odbornou při- pravenost, se kterou moderoval odbornou část konference včetně panelových diskuzí.

Je třeba vyzdvihnout vysokou úroveň jak odborné části konference, tak perfektní organizaci společenského večera. Poděkování patří přednášejícím, vedení NK ČR a především zaměstnancům notářské komory. Po organizační stránce je třeba poděkovat primárně paní ředitelce Berenice Wünscho- vé, Petrovi Klikovi z oddělení Mezinárodních vztahů NK ČR a asistentce paní Šárce Podolové, a to mj. za zorganizování nového formátu ve formě panelových diskuzí včetně zpra- cování témat a jejich doladění s konkrétními přednášejícími. Po stránce přípravy konference je třeba též vyzdvihnout, že byla celá akce provedena bez využití pořadatelské agentury, což komoře ušetřilo značné finanční prostředky, znamenalo to však značnou zátěž pro výše uvedené zaměstnance nad rá- mec jejich pracovních úvazků, kterým v závěrečné fázi příprav ochotně pomáhaly paní Marie Štumpfová, paní Lucie Mikys- ková a paní Markéta Foldynová. Díky nim se podařilo spojit důstojné prostory s hodnotným obsahem, výborným caterin- gem a zábavným hudebním programem. Tato akce po strán- ce organizace snese nejpřísnější měřítka i podle zahraničních standardů a byla skvělou prezentací českého notářství u nás i ve vztahu k zahraničí. ■

JUDr. Kateřina Brejlová, členka redakční rady Ad Notam, notářka v Rožnově pod Radhoštěm

Příspěvek Mgr. Pavla Bernarda, viceprezidenta NK ČR, přednesený na celostátní notářské konferenci 5. října 2023 v Praze

30 let českého notářství – historický vývoj

PRVNÍHO LEDNA LETOŠNÍHO ROKU UPLYNULO NEJEN TŘICET LET OD VZNIKU

SAMOSTATNÉ ČESKÉ REPUBLIKY, ALE I TŘICET LET OD OBNOVY ČESKÉHO NOTÁŘSTVÍ V JEHO TRADIČNÍ PODOBĚ, POSTAVENÉ NA DODRŽOVÁNÍ STĚŽEJNÍCH PRINCIPŮ

NOTÁŘSTVÍ LATINSKÉHO TYPU. OKOLNOSTI VZNIKU ČESKÉ REPUBLIKY SI NĚKTEŘÍ PAMATUJEME, PROTOŽE JSME TUTO DOBU SAMI PROŽILI, A MLADŠÍ JI ZNAJÍ ZE ŠKOLY NEBO Z VYPRÁVĚNÍ. CESTU OBNOVENÍ ČESKÉHO NOTÁŘSTVÍ VŠAK UŽ MNOZÍ NEMUSÍ PAMATOVAT, NEBOŤ 96 NOTÁŘŮ ČI NOTÁŘEK JE VE VĚKU 40 A MÉNĚ LET, TEDY

V ROCE 1993 JIM BYLO 10 LET, DALŠÍCH 163 NOTÁŘŮ ČI NOTÁŘEK JE VE VĚKU MEZI 40 A 50 LETY, TEDY ASI 60 % NOTÁŘŮ ČI NOTÁŘEK SI OBNOVU ČESKÉHO NOTÁŘSTVÍ

Z VLASTNÍ ZKUŠENOSTI NEPAMATUJE.

ojďme si tedy obnovu tradičního notářství stručně připomenout, a jelikož jsem v době, kdy docházelo k obnově notářství, studoval třetí ročník PF v Brně, tak si dovolím vyjít z ma- teriálů a vzpomínek JUDr. Miloslava Jindřicha,

který se obnově notářství podrobně věnoval v článku Cesta k obnovení českého notářství (prosinec 1989 až leden 1993), publikovaném v časopise Ad Notam č. 3 z roku 2018, a stě- žejní okamžiky viděl a popsal následovně.

Na základě změn politických, které nastaly po listopadu 1989, bylo zřejmé, že dojde i ke změnám majetkovým, že se změ- ní dosavadní pojetí soukromého vlastnictví. V právním státě kontinentálního typu má tradiční notářství nezastupitelnou roli v procesní prevenci a právní jistotě. Tuto roli nemohlo státní notářství v nové době splnit. Tato tradiční role notářství vlastně nebyla ani známá, státní notářství byla chápána jako státní úřad registrující vztahy k nemovitostem, důležitou roli měla v restitučních řízeních. Museli to být notáři, kteří se již v prosinci roku 1989 sešli v Praze ve vinárně Makarská na Malé Straně a výsledkem jejich setkání bylo přijaté prohlášení, ur- čené Ministerstvu spravedlnosti, v němž byla vyjádřena vůle usilovat o přeměnu státního notářství v notářství, které by

„odpovídalo celosvětovému pojetí, a tedy bylo nezávislou, samosprávnou a samofinancující se institucí, v níž je notář nezávislým nositelem veřejného úřadu“.

Na Ministerstvo spravedlnosti nastoupil na stáž JUDr. Mar- tin Šešina, notář v Benešově, aby začal koordinovat na půdě ministerstva přípravy na „privatizaci notářství“. Instrukcí Ministerstva spravedlnosti byla ustavena i první notářská samospráva státních notářů. Nastala diskuse o tom, jaká má být podoba obnoveného notářství, uvažovalo se o různých

hybridních notářstvích, tedy část agendy by byla vykonávána jako státní (např. dědická řízení a registrace) a vedle toho by notáři vykonávali na vlastní účet agendu listinnou. Výsled- kem debat bylo rozhodnutí o obnově notářství v jeho původ- ní podobě. JUDr. Miloslav Jindřich zpracoval základní zásady zákona o notářství. Tehdejší vlády však byly názoru, že pro- blematika notářství má být řešena až s přijetím nového ob- čanského zákoníku. Začátkem listopadu roku 1990 bylo zalo- ženo Sdružení notářů České republiky, jako občanské sdruže- ní, jehož členy byli téměř všichni tehdejší státní notáři a jehož výkonnými orgány byly krajské notářské komory a především Ústřední notářská komora, kterou tvořili státní notáři, zvolení vždy dva za každý soudní kraj. Předsedou Ústřední notářské komory byl zvolen JUDr. Miloslav Jindřich, místopředsedou JUDr. Vladimír Polášek a sekretářem JUDr. Eduard Kyšperský. V této době bylo pro obnovu notářství významné působení JUDr. Karla Wawerky a JUDr. Jana Hofmanna na Ministerstvu spravedlnosti. Práce na obnově byly činěny v úzkém spoje- ní a koordinaci se slovenskými státními notáři, kteří též za- ložili Notářskou komoru Slovenska, jejímž prezidentem byl JUDr. Jozef Opatovský a viceprezidentem JUDr. Marian Mikl. Kvůli rozděleným kompetencím bylo třeba určité kroky činit na federální úrovni. Ústřední notářská komora Sdružení no- tářů České republiky přijala na svém zasedání dne 5. 3. 1991 memorandum, které bylo doručeno předsedovi Federálního shromáždění, předsedkyni České národní rady, předsedovi federální vlády a ministrovi financí, předsedovi české vlády a ministrovi spravedlnosti. Jedno vyhotovení tohoto memo- randa je vystaveno v zasedací místnosti prezidia v sídle Notář- ské komory České republiky. Dne 8. 7. 1991 vydala Česká ná- rodní rada usnesení, kterým bylo uloženo vládě České repub- liky, aby práce na odstátnění notářství urychlila a předložila do 31. 12. 1991 návrh zákonné úpravy. Na přijetí tohoto usne-

sení měla velkou zásluhu bývalá státní notářka JUDr. Anna Röschová, tehdejší poslankyně České národní rady, později Poslanecké sněmovny a po skončení politické kariéry notářka v Plzni. JUDr. Miloslav Jindřich společně s JUDr. Karlem Wa- werkou v roce 1991 připravovali návrh notářského řádu

V červnu 1992 se měly konat volby, skončením volebního ob- dobí zákony předložené parlamentu spadnou vždy pod stůl, a tak by se po volbách muselo začít od začátku. Bylo prav- děpodobné vítězství Občanské demokratické strany, která se tehdy stavěla zásadně proti vzniku profesních samospráv. Na posledním zasedání Federálního shromáždění před vol- bami mělo dojít k završení legislativního procesu na federální úrovni. Sněmovna národů v její slovenské části však nebyla schopná usnášení. Jednání totiž obstruovali svým odcho- dem poslanci Mečiarova Hnutí za demokratické Slovensko. Slovy Miloslava Jindřicha se však stal téměř zázrak. Předse- dovi Sněmovny národů JUDr. Oszkáru Világimu, původně slovenskému státnímu notáři, se podařilo svolat ještě jedno zasedání. Na toto zasedání také sice nedorazili poslanci Hnutí za demokratické Slovensko, ale slovenským kolegům notá- řům se za víkend podařilo přesvědčit potřebný počet po- slanců z jiných slovenských politických stran, aby se na toto zasedání dostavili, a tak Sněmovna národů schopná usnášení tentokrát byla. Zásluha slovenských notářů, v čele s JUDr. Jo- zefem Opatovským, kteří dokázali během tak krátkého času přesvědčit poslance k účasti na tomto neplánovaném a z po- hledu poslanců asi pro ně nedůležitém, výjimečném zase- dání parlamentu v Praze, je nezměrná a patří jim za to velký dík. Dne 28. 4. 1992 byly tedy s účinností od 1. 1. 1993 přijaty návrhy všech potřebných federálních zákonů, kterými byly zákon č. 263/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, zákon č. 264/1992 Sb., kterým se doplňuje občan- ský zákoník, zrušuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský zákon) a mění a doplňují někte- ré další zákony, zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem.

Následně došlo k přijetí dobře známých zákonů republiko- vých, následované dalšími podzákonnými předpisy a agen- da státního notářství byla úspěšně předána. V průběhu ledna roku 1993 na ustavujících kolegiích vznikly jednotlivé notářské komory v obvodech tehdejších krajských soudů a Městského soudu v Praze a poté byla ustavena i Notář- ská komora České republiky na sněmu konaném ve dnech

26. a 27. ledna 1993. Prezidentem NK ČR byl zvolen JUDr. Martin Foukal a viceprezidentem JUDr. Miloslav Jind- řich. Oba byli do těchto funkcí v dalších letech voleni opako- vaně, trpělivě vysvětlovali principy notářství, určovali směr jeho vývoje, hájili získané kompetence a upevňovali posta- vení notářství. Kromě slovenských kolegů byla vždy důležitá užší spolupráce s rakouskými notáři, ve styku se zahranič- ními notáři a notářskými komorami byl výraznou postavou JUDr. Jiří Brázda, později první čestný prezident NK ČR.

Nebylo cílem vyjmenovat všechny osobnosti, které se na obnově notářství podílely, všem, které jsem výslovně nezmínil a není jich málo, se omlouvám a rozhodně jejich zásluhy nesnižuji.

Pojďme se ale podívat na důležité události a někdy i peripe- tie, kterými od roku 1993 obnovené české notářství prošlo.

Z hlediska mezinárodního byl významný rok 1994, kdy do- šlo k přijetí Notářské komory ČR do Mezinárodní unie latin- ského notářství, která zastupuje notářství u řady význam- ných mezinárodních organizací a institucí, např. u OSN, UNESCO, Rady Evropy, Evropského parlamentu, Haagské konference mezinárodního práva soukromého atd. UINL rovněž spolupracuje s členskými notářstvími, národními zákonodárci i mezinárodními organizacemi při vypraco- vávání a předkládání konkrétních legislativních návrhů tý- kajících se notářství, a to v souladu se základními principy latinského notářství. Členství a činnost v této a obdobných organizacích jsou významné pro rozvoj notářství nejen v ČR. Umožňují výměnu zkušeností a možnost inspirovat se tím, jak fungují notářství v zahraničí, a přebírat to, co se v praxi osvědčilo.

V roce 2000 došlo k vytvoření CIS1, tedy první verze infor- mačního systému NK ČR, který slouží k elektronickému uklá- dání, zpracování, vyhledávání a přenosu dat. Od 1. 1. 2001 byl systém v souladu se zákonem postupně naplněn daty. To se týkalo především centrální evidence závětí, která na- hradila zastaralý systém kartoték a evidence závětí podle místa trvalého pobytu. Evidence byla rozšířena roku 2005 o evidenci listin o správě dědictví.

Od 1. 7. 2001 nabyl účinnosti nový notářský tarif, změny v něm obsažené byly pro stav klíčové, a to i přesto, že ně- které položky byly převzaty z tarifu předchozího, který byl účinný od 1. 1. 1993.

Rok 2001 byl významný i v korporátním právu. V souvislosti se změnou tehdejšího obchodního zákoníku došlo k přijetí novely notářského řádu, v důsledku které vznikl nový druh notářského zápisu – známý jako tzv. kvalifikovaný notářský zápis o rozhodnutí orgánu společnosti, kde se notář vyjad- řuje ke splnění všech podmínek, které zákon či zakladatelský dokument pro přijetí daného rozhodnutí vyžaduje. Změna to byla zásadní, neboť dříve notář osvědčoval průběh roz-

hodování orgánů, jeho úkolem bylo zachytit obsah jednání a přijatých rozhodnutí, aniž by se vyjadřoval k tomu, zda jsou či nejsou v souladu se zákonem a zakladatelskými dokumen- ty společnosti. Právě v důsledku této úpravy bylo možno postupně přejít v rejstříkovém řízení od plného přezkumu k registračnímu principu. Vzpomeňme si, že rejstříková řízení do té doby trvala často několik měsíců a jejich výsledek byl často nejistý. Právě dlouhodobě neuspokojivý stav rejstříko- vého řízení v ČR, který měl negativní vliv na podnikatelské prostředí v ČR, vyvolal bezprecedentní rozmach společností, které se zabývaly zakládáním a prodejem ready-made spo- lečností a dominance těchto společností nadále přetrvává, i když je dnes situace diametrálně odlišná. Pochopitelně změ- na umožnila i to, že notáři mohou zapisovat do veřejných rej- stříků, o čemž se ale zmíním později.

Na základě změny hmotněprávní úpravy došlo od 1. 1. 2002 ke zřízení Rejstříku zástav, do nějž zapisovali notáři na zákla- dě notářských zápisů. Byla tedy významně posílena listinná agenda notáře, přičemž inspirací k tuzemské úpravě se stala úprava maďarská.

Dalším významným krokem na poli mezinárodním bylo v roce 2004 přijetí do Rady notářství Evropské unie (CNUE). Tam se díky svému aktivnímu působení postupem času etablovalo české notářství jako vůdčí hlas zemí střední Ev- ropy. V současné době se aktivně podílí např. na školících programech evropských notářů či komparativních studiích týkajících se nesporných řízení v členských zemích CNUE. Je třeba si uvědomit, že nemalá část legislativy přijímané v ČR je implementací evropských směrnic, část legislativy je pak tvořena i přímo nařízeními. Je důležité sledovat obsah na- řízení i směrnic již při jejich tvorbě, ve stadiu návrhu a po- soudit jejich vliv zejména na podnikatelské prostředí v ČR. Notáři jsou v každodenním kontaktu s podnikatelskou sfé- rou a vidí potíže, které jsou pro tuto sféru, a tedy i pro eko- nomiku a stát významné. Nelze ani opomíjet vliv nevládních organizací, které vytvářejí různé analýzy a žebříčky, jako ne- chvalně proslulý Doing Business, kde Česká republika obsa- zovala spodní příčky v žebříčku např. zakládání společností, to vše kvůli metodice šité na míru anglosaskému právnímu systému, který ctí kulturu sporů na rozdíl od kontinentální- ho systému, kde notáři hrají významnou preventivní roli. To, že později vyšlo najevo, že žebříčky byly určitými zeměmi ovlivněny, lépe nekomentovat.

Z hlediska fungování každé instituce, samosprávnou profes- ní komoru nevyjímaje, jsou důležité i symboly – zde je na- místě zmínit, že pro NK ČR bylo významné získání a násled- né přestěhování do vlastního sídla v roce 2008. Místo je to úžasné, z budovy vidíte na Vyšehrad, kde Jindřich z Isernie, kancléř a protonotář krále Přemysla Otakara II., založil roku 1270 první notářskou školu ve střední Evropě. V budově na Apolinářské dříve sídlil i podnik výpočetní techniky, vidí- te tedy, že elektronizace nám prostě byla souzena.

Notáři na území dnešní České republiky, vykonávali tra- dičně soudní komisariát a od 1. 7. 2009 došlo k významné změně, kdy namísto přípravy soudních rozhodnutí, která

od 1. 1. 1993 vydával soud, se notáři de facto stali v řízení o pozůstalosti soudci prvního stupně. Byla to změna, která výrazně zrychlila pozůstalostní řízení. Nyní se české notář- ství významně zapojilo do projektu JUWILI, který zmapoval zejména i ekonomický přínos soudního komisariátu, ne- sporných rozvodů tak, aby bylo možno jeho rozšíření i do ji- ných států. Ostatně notáři vykonávají přenesené pravomoci státu a zásadní výhodou takového přenesení je výkon čin- nosti nestranným a nezávislým odborníkem, pod dohle- dem státu, za státem stanovenou odměnu. Dochází tak k odbřemenění státních orgánů, především justice, a státu se snižují náklady – činnosti v rámci přenesené působnosti nejsou hrazeny ze státního rozpočtu, tedy všemi daňovými poplatníky, ale těmi, kdo danou službu potřebují. Ostatně ani náklady dohledu nejsou pro stát významné, neboť zde funguje notářská samospráva.

Připomeňme si, že zmíněné odpovídá těmto základním principům notářství latinského typu, kterými jsou odvoze- ní notářství od veřejné moci, zásada nestrannosti, zásada nezávislosti, princip „numerus clausus (regulátus)“, zásada omezení činnosti notáře zákonem a její neslučitelnosti s ji- nou výdělečnou činností, členství notáře v notářské samo- správě, zásada osobního výkonu notářství a osobní odpo- vědnosti, zásada pevně stanovené odměny notáře, zásada archivace a ochrany listin.

Od 1. 7. 2009 vede Komora evidenci smluv upravujících ma- jetkové poměry manželů, tedy na počátku manželského vztahu stále častěji snoubenci navštěvují notáře.

Do zákona se teprve v roce 2009 dostává definice notářství.

Nelze než se déle zastavit u změny zásadní, a to rekodifika- ce soukromého práva, která nabyla účinnosti od 1. 1. 2014. Připomínám, že původní záměr změny odstátnění notářství byl spojen právě s rekodifikací. Zde se ukázalo opět mist- rovství vedení NK ČR a zejména schopnost jejího prezidenta JUDr. Martina Foukala nenechat se vtáhnout do politických her a šarvátek v souvislosti s činností tak odbornou, jako je rekodifikace soukromého práva. Vzpomínám si na sna- hy politiků odložit účinnost rekodifikace a na jejich snahu hledat podporu i u Notářské komory. Z ní však opakovaně zaznívalo, že notáři budou na změnu připraveni a případné odložení rekodifikace je otázkou politickou. Všimněme si, že je-li notářům či Notářské komoře svěřena určitá pravo- moc či uložena povinnost, pak od stanoveného data prostě funguje, jsou připraveni lidé i systémy. Kéž by to tak vždy fungovalo i v oblastech, kde stát své pravomoci vykonává sám. Pro ilustraci doplním, že rekodifikace měla zásadní do- pad na fungování evidencí a seznamů vedených Notářskou komorou České republiky. Doprovodný zákon byl přijat na podzim roku 2013. Zásadní dopad byl na rejstřík zástav, kdy se podstatným způsobem změnily evidované údaje a celý systém zápisů. Změnila se evidence právních jednání pro případ smrti, vznikl seznam prohlášení o určení opatrov- níka, seznam listin o manželském majetkovém režimu. To vše na nové platformě centrálního informačního systému, označovaného jako CIS2.

Každý by měl znát svoji historii, a proto symbolický význam měla i má kniha o notářství vydaná roku 2014. Mapuje histo- rii notářství na území dnešní České republiky. Jsou v ní doby pro notářství dobré i zlé, tak jak to v životě bývá.

Rok 2015 začal významnou změnou ve vedení komory: dosa- vadní prezident JUDr. Martin Foukal a viceprezident JUDr. Mi- loslav Jindřich odstoupili ze svých funkcí, jak již delší dobu avizovali, a sněm konaný dne 29. 1. 2015 zvolil prezidentem Mgr. Radima Neubauera a viceprezidentem mne. O osob- nostech ve vedení NK ČR jsem se tu zmiňoval již opakovaně, přesto ještě několik drobností – své funkce opustily dobrovol- ně, po úspěšném období, nikoli proto, že musely, ale proto, že chtěly. Není od věci zmínit, že za dobu, kdy byly ve vedení komory, funkci ministra spravedlnosti zastávalo 14 osob, ně- které z nich opakovaně. Nastoupit po někom úspěšném není jednoduché, oč snadnější to mají politici – odcházejí proto, že musí, a pro ty nastupující jsou ti, kteří odešli, viníky za vše špatné, často i za chyby, které dělá už vedení nové. My jsme prostě svého Kalouska po nástupu neměli…

Za práci, kterou oba pánové pro Notářskou komoru vykona- li, jim patří hluboký dík, a i proto se po právu stali prvními držiteli zlatých medailí Jindřicha z Isernie, tedy mimocho- dem dalšího ze symbolů Notářské komory.

Pojďme ale zpět ke změnám kompetencí notářů. Další vý- znamnou změnou bylo přijetí úpravy, která umožnila zápis notářem do veřejných rejstříků na základě podkladového notářského zápisu. Fakticky notáři začali zápisy provádět na přelomu jara a léta roku 2015, a to jednak kvůli chybě v zákoně o soudních poplatcích, a také kvůli přípravě sys- tému, který fakticky umožnil zápisy provádět. Tato změna byla nepochybně změnou nejlépe hodnocenou z hlediska podnikatelské veřejnosti, kdy konečně došlo k možnosti za- ložení a vzniku společnosti v řádu hodin.

Dalším krokem, který byl pro české notářství symbolickým, který ukázal obrovskou solidaritu mezi notáři a to, že jim záleží na fungování notářství, na jeho dobré pověsti, bylo zřízení Nadačního fondu v roce 2016. Nadační fond si po- stupem času našel své místo i uplatnění a je nutno říci, že v posledních letech supluje roli státu, neboť prostřednic- tvím tohoto fondu dochází k podpoře notářů v ekonomicky slabších regionech a zajištění dostupnosti služeb notáře. Podmínky pro výkon notářství však má zajistit stát.

Jaro 2020 a mnoho měsíců následujících bylo ve znamení covidu, který tuto zem poznamenal nejen velkým množ- stvím zemřelých osob, ale těžce poznamenal celou spo- lečnost, a jeho dopady v ekonomické sféře, zejména pak na trhu práce, pociťujeme stále. K tomu jednu osobní vzpo- mínku, při přípravě opatření, která plánovala vláda, jsme ve spolupráci s MSp o víkendu do pozdních nočních hodin řešili to, aby nedošlo k zastavení činnosti notářů a aby notář- ské služby mohly být nadále občanům poskytovány. Sklidili jsme za to i nemálo kritiky z vlastních řad, přesto jsem rád, že většina notářství své služby občanům poskytovala, a nako- nec notáři zvládli i prudký nárůst pozůstalostních řízení, jeli-

kož mnoho našich spoluobčanů nás opustilo navždy. Všem, kteří pracovali, patří obrovský dík.

Situace s obsazování notářských úřadů, zejména v pří- hraničních regionech, se stávala velmi problematickou, a proto byla významná změna notářského tarifu účinná od 1. 1. 2021, k další dílčí změně pak došlo od 1. 1. 2023.

V souvislosti se změnou evropské legislativy vyvstala nut- nost umožnit založení společnosti zcela online, bez návště- vy úřadu. Notářská komora ČR tedy zpracovala a po kon- zultaci s MSp, cestou poslanecké iniciativy, předložila návrh změn notářského řádu, který umožnil sepisovat určité typy notářských zápisů na dálku a v elektronické podobě. Systém Komora na své náklady zprovoznila od 1. 9. 2021, první spo- lečnost plně online byla založena a zapsána do obchodního rejstříku 17. 9. 2021. Česká republika se tak stala první zemí, kde bylo možno notářské zápisy sepisovat na dálku, aniž by došlo k oslabení důkazní síly veřejné listiny.

Došlo i k napojení systémů Notářské komory na základní registry, a došlo tak ke zvýšení právní jistoty osob, které na data v těchto systémech spoléhají.

V tomto příspěvku byly zmíněny pouze zásadní změny, kte- ré se v uplynulých třiceti letech v českém notářství udály a s panem prezidentem pevně věříme, že rozvoj českého notářství bude i nadále pokračovat, bude jiné než dříve, ale stále se bude držet léty prověřených zásad a principů, jen na ně může být trošku jiný pohled. Doufejme, že konference ukáže i českým politikům a české veřejnosti potenciál no- tářství zejména v nesporné agendě a že i Česká republika po vzoru zahraničních notářství využije potenciálu a mož- ností notářství zejména v oblasti práva rodinného. Zásadní roli v prezentaci českého notářství bude díky svým skvělým komunikačním schopnostem hrát nadále prezident Notář- ské komory ČR Radim Neubauer, jeho lidský přístup je to, co nám pomáhá k tomu, aby obnovené české notářství do- sahovalo svých cílů ku prospěchu všech občanů. Za to mu patří velké poděkování. ■

Vzpomínka

na JUDr. Václavu Švarcovou

DNE 10. BŘEZNA 2023 ZEMŘELA VE VĚKU 72 LET NAŠE KOLEGYNĚ JUDr. VÁCLAVA ŠVARCOVÁ, KTERÁ BYLA DO KONCE

ROKU 2019 NOTÁŘKOU V LIBERCI. MYSLÍM, ŽE SI ZASLOUŽÍ VZPOMÍNKU NA JEJÍ ŽIVOT OD NÁS, KTEŘÍ JSME JI ZNALI DELŠÍ DOBU.

á osobně jsem se s Vendulkou, jak jsme jí říkali, sezná- mil koncem roku 1985, když jsem se byl představit jako nově nastupující notářský čekatel na státním notářství v Liberci, kdy v té době již byla vedoucí státní notářkou.

Stejně jako několik mých předchůdců, notářských čekatelů, jsem s její pomocí prošel počátečními úskalími notářství a vy- konal notářské zkoušky. Kromě toho jsem díky jejím radám mj. zvládl správně máchat plínky (ano, v té době nebyly „pam- prsky“), pochopil jsem, co znamená v receptu uvedeno špetka soli, a naučil se, jak správně pocukrovat vánoční cukroví.

Na konci roku 1991 Vendulka odešla ze státního notářství, později však zjistila, že ji již ve firmě manžela není tak potře- ba a že jí notařina chybí. Od června roku 1994 pak po úspěš- ném konkurzu nastoupila jako nová notářka v Liberci. Dne

30. 6. 2019 pak ukončila notářskou praxi a do konce roku 2021 byla trvalou zástupkyní u Mgr. Filipa Vorla, notáře v Liberci – svého žáka a dalšího kolegy, kterého dovedla k úspěšně vykonaným zkouškám.

Všichni, kdo ji znali, oceňovali její přátelskou povahu a ochotu vždy nezištně pomoci. Její pracovitost byla neuvěřitelná, ni- kdy nehledala výmluvy, proč by něco nešlo, a bez zbytečného odkládání zvládla navenek s lehkostí každou práci v kanceláři i doma. Obdivuhodná byla její schopnost přizpůsobit se při- cházejícím změnám a zvládnout nástup elektronizace a di- gitalizace stejně jako mladší kolegové a kolegyně. Vždycky nezištně předávala své znalosti a zkušenosti nám mladším už v období státního notářství, kdy kromě zvládání vlastní práce dovedla k úspěšným zkouškám několik notářských čekatelů, a po obnovení svobodného notářství i notářských koncipientů.

Obětavě se zapojila do činnosti notářské samosprávy. Byla dlouholetou prezidentkou Notářské komory v Ústí nad La- bem a členkou prezidia Notářské komory České republiky. Mladší kolegové a kolegyně měli možnost ji poznat na ško- leních notářských koncipientů, neboť byla dlouholetou členkou komise vzdělávání Notářské komory ČR. Opakova- ně byla členkou zkušebních komisí i konkurzních komisí.

Vendulka byla u počátku kontaktů s německými notáři v de- vadesátých letech a přispěla k založení tradice pravidelných česko-německých příhraničních setkání, jichž se aktivně jako přednášející zúčastňovala. Využívala své znalosti něm- činy, kterou skromně popírala.

Byla oblíbenou účastnicí notářských výjezdů do Francie i tu- zemska, na nichž přispívala k dobré náladě. Nezkazila žádnou legraci a vzpomínkami na bohaté životní, zejména profesní zážitky přispívala k dobré zábavě. Těšili jsme se na její výbor- né domácí sýrové tyčinky, kterých vozila celou krabici a které byly silnou konkurencí mé krabici rozmraženého vánočního cukroví.

Notářskou praxi ukončila v červnu 2019 a do konce roku 2021 pracovala jako notářská kandidátka Mgr. Filipa Vorla, notáře v Liberci. Statečný boj se zákeřnou nemocí bohužel nevyhrá- la. Na její zásluhy o dobré fungování notářské samosprávy a výchovu koncipientů a na ni jako dobrého člověka bychom neměli zapomenout. Nám všem, kteří jsme měli tu čest znát ji osobně a považovat se za její přátele, bude stále chybět.

JUDr. Václavě Švarcové byla dne 5. 10. 2023 udělena in me- moriam stříbrná medaile Jindřicha z Isernie za zásluhy o čes- ké notářství. ■

JUDr. Jiří Škorpík, notář v Jablonci nad Nisou

Setkání na přeštické střelnici

PO DLOUHÝCH ŠESTI LETECH SE PŘEŠTICKÁ STŘELNICE KLUBU VOJÁKŮ V ZÁLOZE STALA DNE 22. ZÁŘÍ 2023 OPĚT MÍSTEM NEFORMÁLNÍHO

SETKÁNÍ NOTÁŘŮ Z NOTÁŘSKÉ KOMORY V PLZNI A JEJICH

ZAMĚSTNANCŮ, KTERÉ ZORGANIZOVAL JUDr. JOSEF BURDA, NOTÁŘ V PLZNI.

průběhu odpoledne probíha- la soutěž jednotlivců i družstev ve střelbě na vzdálenost 50 metrů. Po úvodní instruktáži o bezpeč- ném zacházení se zbraní a chová-

ní v prostoru střelnice personál střelnice kontro- loval dodržování všech bezpečnostních opatření a ochotně pomáhal všem střelcům, zejména pak těm méně zkušeným či těm, kteří zbraň v ruce dr- želi vůbec poprvé. Každý soutěžící měl možnost vyzkoušet si střelbu ze sportovní pistole Drulov 22LR, revolveru Colt 357 Magnum, pistole Walter 9 mm, pušky Luger AR 15 a z nové pušky armády České republiky Bren 2, obojí v ráži 223Rem, a po- rovnat tak střelbu z těchto moderních vojenských zbraní se střelbou z pušky Mosin 7,62x54R z 2. svě- tové války.

První místo v soutěži jednotlivců získala (stejně jako před šesti lety) Mgr. Hana Mičicová, nyní no-

tářka v Klatovech, následovaná tajemnicí Notářské komory v Plzni Stanislavou Dvořákovou na místě druhém. Na třetím místě se umístil sám pořadatel akce JUDr. Josef Burda.

Po skončení soutěže se účastníci přesunuli na večerní posezení, které JUDr. Josef Burda s pomocí své rodiny připravil a které bylo zároveň příležitostí popřát mu k jeho životnímu jubileu a oslavit společně s ním jeho 60. narozeniny. Nechyběly ani rakvičky se šlehačkou, věnečky se žloutkovým krémem a pro mnohé bylo překvapením, že podávané dančí po burgundsku, ragú z muflončete a několik druhů zvěřinových terin pro hosty připravil sám oslavenec ze svých úlovků.

Setkání na přeštické střelnici přineslo západočeským kolegům nejen získání či prohloubení střeleckých zkušeností, ale pře- devším možnost k setkání a strávení společného času v příjemné a uvolněné atmosféře.

Mgr. David Kittel, notář v Plzni

Setkání bavorských, saských a českých notářů v Bamberku

Během podzimu, konkrétně 20. a 21. října 2023, se čeští notáři vypravili do malebného bavorského města Bamberk, aby se zúčastnili tradičního setkání s bavorskými a saskými kolegy. Po pauze vynucené celosvětovou pandemií byla letošní akce ideální možností na tradici navázat a oslavit její již 25 let trvající historii. První setkání všech tří notářských komor organizované Notářskou komorou v Plzni se konalo v roce 1998 ve Františkových Lázních díky JUDr. Libuši Stehlíkové, notářce v Plzni, JUDr. Václavě Švarcové, emeritní prezidentce Notářské komory v Ústí nad Labem, Dr. Bettině Sturm, emeritní prezidentce Notářské komory Sasko, a Dr. Karlu Sauerovi, emeritnímu notáři v Regensburgu. JUDr. Václava Švarcová a Dr. Karl Sauer nás bohužel nyní během necelého roku opustili, vzpomínka na počátky společného setkávání byla tedy i vzpomínkou na jejich

osobní přínos a přátelství, které se jejich zásluhou mezi českými a německými notáři vybudovalo.

proslovech současných představitelů všech zapojených notářských komor došlo i na bi- lancování spojené s výročím 30 let svobod- ného českého notářství a přínos přeshranič- ního setkávání byl v tomto kontextu vyhod-

nocen jako značný. Inspirace fungováním zahraničních no- tářských úřadů a notářských komor a pravomocemi, které kolegové historicky mají či nově získávají, byla v počátcích obnovy svobodného notářství v České republice klíčová. Ani nyní bychom se neměli uzavírat do sebe. Naopak při- chází doba, kdy i my, čeští notáři, jsme v mnohém inspira- cí zahraničním kolegům. Společně pak můžeme lépe čelit novým výzvám, jakými jsou digitalizace, tlak na rychlost a bezformálnost právních jednání či boj proti legalizaci vý- nosů z trestné činnosti a financování terorismu.

Tématem letošní odborné konference byla elektronizace notářské činnosti ve Spolkové republice Německo a v Čes- ké republice. Jedná se o téma vysoce aktuální, jelikož v le- tošním roce byl v Německu zaveden elektronický archiv dokumentů a umožněno online zakládání společností,

které nám ve své přednášce představil notářský kandidát Dr. Constantin Kemper. Jelikož česká úprava má alternati- vy k těmto dvěma německým novinkám již od roku 2021, mohli jsme s kolegy sdílet zajímavé poznatky z naší praxe. I z dotazů k české části přednášky bylo zřejmé, že kolego- vé řeší totéž, co jsme při zavádění digitalizační novely řešili i my, tedy zejména bezpečnost klientských dat, právní jis- totu spojenou s elektronickými úkony a dostatečnou míru ověření totožnosti a skutečné vůle klienta.

Německý elektronický archiv dokumentů je oproti české Sbírce dokumentů odlišný zejména v tom, že se do něho ukládají všechny listiny vydané notářem, např. i stejno- pisy notářských zápisů. Totožný dokument je tedy nutné skenovat opakovaně a následně i znovu manuálně zadávat do systému rozsáhlý soubor dat o dokumentu a klientovi, což je velice administrativně náročné a náchylné k možné chybovosti. V tomto ohledu je Sbírka dokumentů praktická v možnosti exportu dat o klientovi z čísla dokladu totož- nosti. Němečtí kolegové mají alespoň na zadání do systé- mu dva týdny, nicméně do budoucna bude jistě nutné řešit

ZE ZAHRANIČÍ

Ad Notam 4/2023

tento administrativní nedostatek minimálně možností na- čtení dat již jednou do systému zadaných.

Založení společnosti online probíhá opět podobně jako v České republice. Klient se přihlásí prostřednictvím elek- tronického občanského průkazu do prostředí notářské komory, v němž probíhá založení společnosti videokonfe- renčně. Výhodou je, že při procesu registrace do prostředí notářské komory může být klientovi vystaven elektronický podpis bez ingerence konkrétního notáře, pouze na zákla- dě žádosti a identifikace elektronickým občanským prů- kazem. Stejným způsobem je možné elektronický podpis získat i prostřednictvím speciální mobilní aplikace. Tyto elektronické podpisy fungující na bázi QR kódů jsou však jen jednorázové, určené pouze pro danou transakci.

Společenská část nám ukázala historické centrum Bam- berku, součást světového kulturního dědictví UNESCO. Večerní procházka s průvodkyní se zaměřila na vztah Bam- berku s českými zeměmi a příběh císaře Jindřicha II. a jeho manželky Kunhuty, jejíž sochu jsme si prohlédli na mostě přes řeku Regnitz. Uprostřed mostu však zaujme jiná pa-

mětihodnost, a to radnice postavená nad řekou z důvodu sváru mezi světskou a církevní mocí ohledně jejího umís- tění ve sféře vlivu jedné či druhé strany. V sobotu odpole- dne následovala prohlídka Dómu, bamberského chrámu, kde jsme byli okouzleni unikátní architekturu a zastavili se u společného hrobu Jindřicha II. a Kunhuty. Během celého setkání jsme měli možnost ochutnat výtečnou bavorskou kuchyni a též proslulé bamberské pivo ve vyhlášených místních restauracích.

Letošní setkání organizačně zaštiťoval Dr. Thomas Schiff- ner, notář ve Weidenu in der Oberpfalz, jemuž náleží podě- kování za pestrý a velice zajímavý program, přátelskou at- mosféru a perfektní průběh celé akce. Tlumočení po celou dobu zajišťoval JUDr. Petr Klika, který sklidil obdiv za vyni- kající překladatelský výkon a znalosti nejen v rámci odbor- né části, ale i za přehled v terminologii z oblasti architektury a náboženství během prohlídky Dómu. Všichni účastníci se již těší na další milé setkání a rozvoj přeshraniční spoluprá- ce a dobrých vztahů jak na profesní, tak na osobní úrovni. ■

Mgr. Diana Urbanová, notářská koncipientka Mgr. Martina Říhy, notáře v Praze

Zasedání UINL

a brazilský notářský kongres

Od 6. do 10. listopadu 2023 se v Brasílii, hlavním městě Brazílie, které se nesmazatelně zapsalo do učebnic architektury, uskutečnilo největší setkání notářů z celého světa.

Konal se zde XXV. brazilský notářský kongres, první po pan- demii covid-19. V rámci kongresu brazilské notářství hostilo institucionální zasedání světové notářské organizace UINL. Zástupci notářů z 91 zemí světa v Brasílii diskutovali o hlav- ních globálních otázkách notářské činnosti na zasedáních Komise pro americké záležitosti (CAAm) a jejích pracovních skupin, jakož i komisí, představenstva (rady předsednictví/ řídícího výboru ), Generální rady a Generálního shromáždě- ní členských notářství Mezinárodní unie notářství (UINL).

SVĚTOVÉ SYMPOZIUM O ELEKTRONICKÝCH ÚKONECH A DE-JUSTICIZACI

Během společného zasedání Generálního shromáždění a Generální rady se uskutečnilo významné sympozium na dvě důležitá témata legislativy: Digitalizace a Dejudiciali- zace (odbřemenění justice). Zde notáři z celého světa disku- tovali o hlavních pokrocích a řešeních pro digitální notářství na celém světě. „Rozvody a soupisy, půjčky, apostily a nově i povinná soudní rozhodnutí provádějí notáři rychle a efek- tivně, čímž ulehčují soudnictví a usnadňují život občanům,“ řekla při zahájení akce prezidentka Brazilské notářské komo- ry – Federální rady (CNB/CF) Giselle Oliveira de Barros.

Akce se zúčastnilo téměř tisíc lidí. Notáři z různých čás- tí Ameriky a 91 zemí světa se připojili k notářům ze všech 27 brazilských států, aby diskutovali o otázkách týkajících se notářské profese. Světové sympozium o elektronických úkonech a de-justicizaci se stalo milníkem pro světový notariát, když představilo hlavní řešení (notářských zápisů

sepisovaných na dálku bez osobní účasti žadatele o úkon) přijatá po celém světě s ohledem na praxi digitálních úkonů, která se v posledních letech zrychlila. Akce se rovněž stala milníkem v diskusi o hlavních řešeních dejudicializace při- jatých notáři na pěti kontinentech s cílem přispět ke snížení počtu soudních sporů a k sociálnímu smíru.

Během prvního kulatého stolu, který moderoval brazilský notář Ubiratan Guimarães, se o zkušenosti s elektronický- mi veřejnými listinami a sepisem notářských zápisů online podělili zástupci Francie (tajemník UINL Thierry Vachon), Mexika (Marco Antonio Ruiz Aguirre), České republiky (Šárka Tlášková), Maroka (zastoupené prezidentem Hicham Sabi- ry), Brazílie (zastoupená prezidentkou Giselle Oliveirou de Barros), Quebec (zastoupený prezidentkou Hélène Potvin) a Estonsko (Anne Saaber).

Italští notáři Corrado Malberti a Carlo Alberto Marcoz poté představili otázky spojené se sepisem listiny na dálku (výzvy a záruky poskytované notářskou profesí) a pokyny, které je třeba dodržovat.

Souhrnnou zprávu skvěle zpracovala quebecká profesorka Naivi Chicok Barreda.

Odpoledne sympozium pokračovalo tématem dejudicializace.

Kulaté stoly, které moderovala italská notářka Valentina Ru- bertelli, poukázaly na rozmanitost kompetencí svěřených notářům v rámci „dejudicializace“. Vystoupili tito řečníci:

■ Homero Lopez Obando, prezident Komise pro americké záležitosti UINL – CAAm, k tématu obecného trendu od- břemenění justice v Latinské Americe;

■ Jens Bormann (prezident Německé spolkové notářské rady) a Larissa Oebel (Německo) a Adam Toth (Maďar- sko), kteří ukázali, že ve věcech dědictví jsou pravomoci soudce a notáře vzájemně zaměnitelné;

■ Aida Diawara Diagne (prezidentka Notářské komory Se- negalu) o perspektivách přesunu soudních pravomocí na notáře při vyřizování dědictví v Africe;

■ Juan Carlos Peralta Castellano (Peru), Lorena Isabel Flores Estrada (Guatemala), Hercules Alexandre da Costa Beni- cio, Pr. José Fernando Simao (Brazílie), Ana Luisa Chelaru (Rumunsko), Bojan Podgorsek (Slovinsko), na téma no- tářských pravomocí týkajících se párů (manželství, fak- tický svazek, rozvod před notářem);

■ španělská notářka Almudena Castro Girona, japon- ský notář Inaba Kazuo a italský notář Giovanni Liotta na téma zranitelných osob (plná moc k zastupování při budoucí ztrátě způsobilosti, dobrovolné mimosoudní opatrovnictví, vydávání notářských pověření atd.);

■ argentinská a quebecká profesorka Cristina Armella a Christine Morin na téma rodičovství (lékařsky asistova- ná reprodukce, dohody o náhradním mateřství, adopce atd.);

■ francouzští, němečtí a čínští notáři (Corinne Dessertenne Brossard, Lovro Tomasic a Zhang Kaifang), o možnos- tech spolupráce mezi soudcem a notářem (při soudním dělení majetku při rozvodu, při uzavírání dohod v prů-

běhu řízení o rozvod, notářské smlouvy během soudní- ho řízení atd.).

Na závěr jednání vystoupil generální tajemník Mezinárodní unie soudců (UIM) Giacomo Oberto, který se věnoval téma- tu blízkosti profesí notáře a soudce, a tajemník UINL Thierry Vachon, který shrnul osvědčené postupy a oblasti, v nichž je možná dejudicializace – odbřemenění justice a přesun pra- vomocí na notáře.

Nakonec byla zástupci obou organizací, Lionelem Gallie- zem a Giacomem Obertem, podepsána dohoda o příspěvku mezi UINL a UIM ke spolupráci v oblasti dejudicializace, chá- pané jako hnutí, jehož cílem je zbavit soudy řady nespor- ných úkolů s cílem zlepšit veřejnou službu v oblasti justice.

Den po sympoziu předložila UINL členským notářstvím do- poručení týkající se notářských listin sepisovaných online a dejudicializace.

Zasedání v Brasílii, kde notáři diskutovali o činnosti na pěti kontinentech, kde je přítomno latinské notářství, ukázalo, že digitalizace je celosvětovým trendem. Česká republika zaujímá v rámci celého světa čelní pozici, neboť jako jed- na z prvních zemí zavedla (při splnění určitých podmínek) možnost sepisu notářského zápisu na dálku, bez osobní účasti žadatele. Při tomto typu notářského zápisu je zcela zásadní identifikace klienta – i zde je Česká republika premi- antem, neboť čeští notáři, jako jedni z mála, mají za účelem identifikace klienta přístup do státních registrů, a to včetně přístupu k úřední fotografii žadatele o úkon.

Stejně tak i odbřemenění soudů je celosvětovým tématem, které si v mnoha státech světa nachází různými způsoby svou cestu. Jde právě o to, aby bylo možné přenést kompe- tence, které dříve náležely pouze a výhradně soudní moci, na bedra notářů.

Sympozium ukázalo, že digitalizace a odbřemenění soudů jsou budoucností notářství na celém světě. ■

Mgr. Šárka Tlášková, notářka v Praze

Ad Notam 4/2023

EU v kostce

APOSTILLE – ČÍNA

S účinností od 7. 11. 2023 dochází k rozšíření působnos- ti haagské Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin („úmluva o apostile“). Od tohoto data se apostilní doložky uplatní také v případě dokumentů uží- vaných v právním styku s Čínou. Veřejné listiny v právním styku mezi Českou republikou a Čínou doposud vyžadovaly superlegalizaci.

Apostilní doložky se beze změny nadále uplatní ve vzta- hu k Macau a Hogkongu. Námitku proti přistoupení Číny k úmluvě podala Indie, ve vztahu těchto dvou zemí tak bude patrně i nadále využívána superlegalizace.

JUDIKATURA SDEU: DĚDICKÉ PRÁVO

Dne 12. 10. 2023 byl vydán rozsudek Soudního dvora Evrop- ské unie pod sp. zn. C-21/22 týkající se výkladu čl. 22 dědic- kého nařízení v kontextu třetí země s existující bilaterální dohodou, pokud jde o možnost volby rozhodného práva. Konkrétně se jedná o pozůstalost ukrajinské státní přísluš- nice s bydlištěm v Polsku, přičemž bilaterální smlouva uza- vřená mezi Ukrajinou a Polskem možnost volby rozhodného práva výslovně nestanoví.

Soudní dvůr Evropské unie zde předběžné otázky zodpově- děl následovně:

Článek 22 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu ve- řejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dě- dického osvědčení musí být vykládán v tom smyslu, že

státní příslušník třetího státu, který má bydliště v člen- ském státě Evropské unie, si může zvolit právo tohoto tře- tího státu jako právo, jímž se řídí jeho dědictví jako celek.

ZE ZAHRANIČÍ

2) Článek 75 nařízení č. 650/2012 ve spojení s článkem 22 tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby

za situace, kdy členský stát Unie uzavřel před přijetím uvedeného nařízení se třetím státem dvoustrannou do- hodu, která určuje právo rozhodné v oblasti dědění a vý- slovně nestanoví možnost volby jiného práva, si nemohl státní příslušník tohoto třetího státu, který má bydliště v dotčeném členském státě, zvolit právo uvedeného třetí- ho státu, aby se jím řídilo jeho dědictví jako celek.

AML– PREVENCE LEGALIZACE VÝNOSŮ Z TRESTNÉ ČINNOSTI

Finanční akční výbor (FATF) provedl 27. 10. 2023 aktualizaci seznamu vysoce rizikových jurisdikcí nacházejících se v re- žimu zesíleného monitoringu z pohledu legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (tzv. grey listu). Čtyři země či jurisdikce byly ze seznamu vyjmuty, jedná se o Albánii, Kajmanské ostrovy, Jordánsko a Panamu.

Přidáno však bylo Bulharsko, které se tak na seznamu ocitá jako další jurisdikce Evropské unie společně s Chorvatskem. Aktuálně se tedy na tomto seznamu nachází následující země a jurisdikce: Barbados, Bulharsko, Burkina Faso, Kamerun, Chor- vatsko, Kongo, Gibraltar, Haiti, Jamajka, Mali, Mozambik, Nigé- rie, Filipíny, Senegal, Jihoafrická republika, Jižní Súdán, Sýrie, Tanzanie, Turecko, Uganda, Spojené arabské emiráty, Vietnam a Jemen. Podrobnější informace a aktuální znění seznamu zemí se zásadními strategickými nedostatky v systému AML (tzv. black listu) jsou dostupné v anglickém jazy- ce na webových stránkách Finančního akčního výboru: www.fatf-gafi.org .

AML (2)

V Bruselu pokračují vyjednávání týkající se návrhu balíčku nových unijních předpisů v této oblasti, kterými má být

mj. zřízen centrální orgán na unijní úrovni (European Anti-

-Money Laundering Authority; AMLA). Mezi zeměmi, které projevily zájem o zřízení sídla úřadu na jejich území, je Bel- gie (Brusel), Francie (Paříž), Irsko (Dublin), Itálie (Řím), Litva (Vilnius), Lotyšsko (Riga), Německo (Frankfurt), Španělsko (Madrid), a Rakousko (Vídeň).

ZAVEDENÍ REGISTROVANÉHO PARTNERSTVÍ V LOTYŠSKU A STEJNOPOHLAVNÍHO MANŽELSTVÍ V ESTONSKU

Lotyšský parlament schválil 9. 11. 2023 registrované partner- ství pro osoby stejného pohlaví. Očekávané nabytí účinnosti nové úpravy je v polovině příštího roku. Samotné zaevidování registrovaného partnerství pak schválený předpis svěřuje no- tářům. Zákon nepočítá s adopcí dětí, zakládá však práva part- nerů v případě hospitalizace a určité změny v daňové oblasti a sociálním zabezpečení. Obdobný krok učinil také estonský zákonodárce, a to v červnu tohoto roku schválením úpravy manželství mezi osobami stejného pohlaví. Estonsko zaved- lo registrované manželství v roce 2016, od stejného roku také uznávalo zahraniční manželství osob téhož pohlaví. Pro zave- dení manželství se vyslovilo 55 ze 101 estonských poslanců.

PRACOVNÍ PLÁN EVROPSKÉ KOMISE PRO ROK 2024

64 www.nkcr.cz

Evropská komise přijala 17. 10. 2023 svůj plán prací pro nadcházející kalendářní rok, který je dostupný na jejích

oficiálních internetových stránkách (commission.europa. eu). Jednou z oblastí vytyčených jako klíčových je prosa- zování a vymáhání unijního práva, konkrétně prostřednic- tvím podpory členských států v rané fázi účinnosti nových evropských předpisů a snižování zátěže kladené na občany a společnosti v souvislosti s transpozicí evropských směrnic do vnitrostátních právních řádů. Z oblasti hospodářství stojí za zmínku např. zaměření na malé a střední podniky s cílem dosáhnout snížení vybraných administrativních nákladů, a to zejména s cílem podpory konkurenceschopnosti ev- ropských společností.

VOLBA PREZIDENTA LOTYŠSKÉHO NOTÁŘSTVÍ

Dne 24. 11. 2023 byl prezidentem lotyšského notářství pro nadcházející funkční období s účinností od 8. 12. 2023 zvo- len pan Aigars Kaupe. Viceprezidentkou byla zvolena paní Ilze Metuzāle. Současný prezident, pan Jānis Skrastiņš, zů- stává členem tamního notářství.

SAVE THE DATE – EVROPSKÉ NOTÁŘSKÉ DNY

Tradiční odborná konference pořádaná Rakouskou notář- skou komorou – Europäische Notarentage: 2024: 18.–19. 4.

2024, Salcburk ■

JUDr. Berenika Wünschová, ředitelka kanceláře NK ČR JUDr. Petr Klika, mezinárodní vztahy, právník, NK ČR

Zahájení a ukončení činnosti notářů

Mgr. Petr Duda

Mgr. Pavla Kovaříková

inistr spravedlnosti JUDr. Pavel Blažek, Ph.D., s účinností od 1. 12. 2023 jmenoval Mgr. Pavlu Kovaříkovou no- tářkou v obvodu Okresního soudu v Sokolově se sídlem v Sokolově, Mgr. Petra Dudu notářem v obvodu Obvod- ního soudu pro Prahu 4 se sídlem v Praze, JUDr. Kamila

JUDr. Kamil Hradský, Ph.D.

Mgr. Hana Kulčeková

Hradského, Ph.D., LL.M., MBA, notářem v obvodu Okresního soudu Praha-východ se sídlem v Praze. S účinností k 1. 1. 2024 byli jmenová- ni Mgr. Hana Kulčeková notářkou v obvodu Okresního soudu v Hradci Králové se sídlem v Hradci Králové, Mgr. Táňa Iliadu notářkou v obvodu Okresního soudu v Šumperku se sídlem v Šumperku, JUDr. Ondřej Hö- nig notářem v obvodu Okresního soudu Praha-východ se sídlem v Praze. Dále ke stejnému dni byla jmenována Mgr. Sabina Burešová notářkou v obvodu Okresního soudu v Mostě se sídlem v Mostě, Mgr. Martina Niklová notářkou v obvodu Okresního soudu v Ostravě se sídlem v Ost- ravě, Mgr. Lucie Lahodová notářkou v obvodu Okresního soudu Praha-

Mgr. Táňa Iliadu

JUDr. Ondřej Hönig

-východ se sídlem v Praze, Mgr. Martin Fajt notářem v obvodu Okres- ního soudu ve Znojmě se sídlem ve Znojmě, Mgr. Bc. Eva Vinopalová notářkou v obvodu Okresního sodou ve Žďáru nad Sázavou se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Mgr. Etela Kubešová notářkou v obvodu Okres- ního soudu v Kolíně se sídlem v Kolíně, Mgr. Filip Vencel notářem v ob- vodu Okresního soudu v Novém Jičíně se sídlem v Příboře.

Nově jmenovaným notářkám přejeme mnoho úspěchu v jejich pracovní čin- nosti.

Mgr. Sabina Burešová

Mgr. Martina Niklová

Dnem 31. 12. 2023 odvolal ministr spravedlnosti Mgr. Hanu Kulčeko- vou z funkce notářky Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou se síd- lem v Týništi nad Orlicí z důvodu jmenování notářky do nového úřadu v obvodu Okresního soudu v Hradci Králové se sídlem v Hradci Králové. Dnem 31. 12. 2023 odvolal ministr spravedlnosti JUDr. Martinu Niklo- vou z funkce notářky Okresního soudu v Karviné se sídlem v Karviné z důvodu jmenování notářky do nového úřadu v obvodu Okresního soudu v Ostravě se sídlem v Ostravě. Dnem 31. 12. 2023 odvolal ministr spravedlnosti Mgr. Martina Fajta z funkce notáře v obvodu Okresní- ho soudu ve Znojmě se sídlem ve Znojmě z důvodu jmenování notáře do nového úřadu v obvodu Městského soudu v Brně se sídlem v Brně. S lítostí oznamujeme, že dne 27. 9. 2023 zemřela JUDr. Lubislava Randu- sová, notářka v Jaroměři.

Za dlouholetou činnost ve prospěch notářství děkujeme. ■

redakce Ad Notam

Mgr. Lucie Lahodová

Mgr. Martin Fajt

Mgr. Bc. Eva Vinopalová

Mgr. Etela Kubešová

Mgr. Filip Vencel

NOTÁŘSKÁ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY

vyhlašuje podle § 8 odst. 6 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „notářský řád“), a podle § 2 odst. 1 předpisu Notářské komory České republiky o postupu při vyhlašování

a organizaci konkurzu na obsazení notářského úřadu (konkurzní řád),

KONKURZ

na obsazení notářského úřadu

v obvodu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou se sídlem v Týništi nad Orlicí

uvolněného po notářce Mgr. Haně Kulčekové, která ukončí činnost dne 31. 12. 2023. Jednání před konkurzní ko- misí se bude konat v úterý 30. ledna 2024 v době od 9.00 hod. v sídle Notářské komory České republiky (dále jen

„Komora) v Praze, Apolinářská 12, přičemž přihláška do konkurzu (dále jen „přihláška“) musí být Komoře doru- čena nejpozději do 2. ledna 2024.

Účastnický poplatek za podání přihlášky činí 12 000 Kč a je třeba ho zaplatit nejpozději v den podání přihlášky do konkurzu na účet Komory u UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., č. ú. 45818009/2700, variabilním symbolem je rodné číslo přihlášeného do konkurzu (dále jen „uchazeč“). Komora odešle uchazečům zařazeným do konkurzu nejpozději 10. den před jednáním konkurzní komise pozvánku k jednání na adresu uvedenou v přihlášce ke konkurzu. Na základě písemné žádosti uchazeče sdělí Komora sledované statistické údaje o činnosti uvolněného notářského úřadu za poslední ukončený kalendářní rok. Komora předloží na základě výsledku konkurzu ministru spravedlnosti návrh na jmenování notáře do notářského úřadu (§ 8 odst. 1 a 6 notářského řádu).

S přihláškou je třeba předložit tyto doklady:

1) doklad o státním občanství,

2) prohlášení o plné svéprávnosti,

3) výpis z evidence Rejstříku trestů; je-li uchazeč občanem jiného členského státu Evropské unie, jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor nebo Švýcarské konfederace, výpis z evidence trestů, anebo rovnocenný doklad vydaný příslušným soudním nebo správním orgánem tohoto státu, nebo výpis z evidence Rejstříku trestů s přílohou obsahující informace, které jsou zapsané v evidenci trestů státu, jehož je občanem; datum vydání těchto dokladů nesmí být starší než tři měsíce před podáním přihlášky,

4) doklad o vzdělání ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) notářského řádu,

5) doklad o složení notářské zkoušky nebo jiné zkoušky (§ 7 odst. 3 notářského řádu),

6) doklad o alespoň pětiletém trvání notářské praxe nebo jiné praxe (§ 7 odst. 2 notářského řádu),

7) osvědčení podle zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích Čes- ké a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, jde-li o uchazeče narozeného před 1. 12. 1971,

8) doklad o zaplacení účastnického poplatku.

Podmínky pro zařazení notáře nebo notářského kandidáta do konkurzu

1) Podmínkou zařazení notáře se sídlem v České republice do konkurzu je podání přihlášky a předložení dokladu uvedeného shora pod bodem 8).

2) Podmínkou zařazení notářského kandidáta do konkurzu je podání přihlášky a předložení dokladů uvedených shora pod body 6), 7), 8) a dokladu o tom, že je zapsán v seznamu notářských kandidátů příslušné notářské komory.

3) Notářský kandidát dokládá notářskou praxi potvrzením notářské komory o době zápisu v seznamech notářských koncipientů a kandidátů a potvrzením notáře o době trvání pracovního poměru, se zohledněním § 22 odst. 3 notářského řádu účinného od 1. 1. 2022. Nelze-li dobu trvání pracovního poměru prokázat potvrzením notáře, je třeba ji prokázat jinými listinami prokazujícími trvání této doby.

Předpoklady pro zařazení uchazeče do konkurzu ve smyslu § 7 odst. 1 notářského řádu

1) státní občanství členského státu Evropské unie, jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor nebo Švýcarské konfederace,

2) plná svéprávnost,

3) vysokoškolské vzdělání v oboru právo získané

a) v magisterském studijním programu právo a právní věda studiem na vysoké škole v České republice, přičemž za takové vzdělání se považuje také vysokoškolské vzdělání získané před 1. 1. 1999 na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v České republice nebo jejích právních předchůdců, nebo

b) studiem na vysoké škole v zahraničí, pokud je takové vzdělání v České republice uznáváno za rovnocenné vzdělání uvedenému v písmenu a) na zá- kladě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, anebo pokud takové vzdělání bylo uznáno podle zvláštního právního předpisu, a současně takové vzdělání odpovídá obsahem a rozsahem obecnému vzdělání, které lze získat v magisterském studijním programu právo a právní věda na vysoké škole v České republice,

4) bezúhonnost,

5) vykonání alespoň pětileté notářské praxe,

6) složení notářské zkoušky.

Notářská praxe ve smyslu § 7 odst. 2 notářského řádu

1) Notářskou praxí se rozumí praxe notáře, notářského kandidáta a notářského koncipienta podle notářského řádu a praxe státního notáře a notářského čekatele podle dřívějších předpisů.

2) Do notářské praxe Komora započte zcela praxi soudce, prokurátora, státního zástupce, advokáta, komerčního právníka, soudního exekutora, soudce Ústavního soudu, asistenta soudce Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, exekutorského kandidáta, justičního čeka- tele, justičního kandidáta, asistenta soudce, asistenta veřejného ochránce práv, asistenta státního zástupce, právního čekatele prokuratury, právního čekatele státního zastupitelství, advokátního koncipienta, exekutorského koncipienta nebo právního čekatele u komerčního právníka, činnost zaměst- nance Ministerstva spravedlnosti, který získal vysokoškolské vzdělání v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva na vysoké škole a který se samostatně podílí na tvorbě návrhů obecně závazných právních předpisů.

3) Do notářské praxe může ministr spravedlnosti na návrh Komory z jiné právní praxe započítat nejvýše dva roky.

4) Notářská praxe podle bodů 2) a 3) se dokládá potvrzením Komory o započtení jiné praxe do notářské praxe, nebo potvrzením, že ministr spravedlnosti započítal do notářské praxe jinou právní praxi.

Notářské zkoušky ve smyslu § 7 odst. 3 notářského řádu

1) Notářskou zkouškou se rozumí notářská zkouška podle notářského řádu a notářská zkouška podle dřívějších předpisů.

2) Za notářskou zkoušku se považuje také odborná justiční zkouška, soudcovská zkouška, jednotná soudcovská zkouška, jednotná soudcovská a advokátní zkouška, prokurátorská zkouška, odborná závěrečná zkouška právních čekatelů, advokátní zkouška, exekutorská zkouška a profesní zkouška na komerč- ního právníka.

NOTÁŘSKÁ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY

a organizaci konkurzu na obsazení notářského úřadu (konkurzní řád),

KONKURZ

na obsazení notářského úřadu

v obvodu Okresního soudu v Náchodě se sídlem v Jaroměři

uvolněného po notářce Mgr. Lubislavě Randusové, jejíž výkon funkce zanikl dnem 27. 9. 2023. Jednání před kon- kurzní komisí se bude konat ve čtvrtek 1. února 2024 v době od 9.00 hod. v sídle Notářské komory České repub- liky (dále jen „Komora) v Praze, Apolinářská 12, přičemž přihláška do konkurzu (dále jen „přihláška“) musí být Komoře doručena nejpozději do 2. ledna 2024.

S přihláškou je třeba předložit tyto doklady:

1) doklad o státním občanství,

2) prohlášení o plné svéprávnosti,

4) doklad o vzdělání ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) notářského řádu,

5) doklad o složení notářské zkoušky nebo jiné zkoušky (§ 7 odst. 3 notářského řádu),

6) doklad o alespoň pětiletém trvání notářské praxe nebo jiné praxe (§ 7 odst. 2 notářského řádu),

8) doklad o zaplacení účastnického poplatku.

Podmínky pro zařazení notáře nebo notářského kandidáta do konkurzu

1) Podmínkou zařazení notáře se sídlem v České republice do konkurzu je podání přihlášky a předložení dokladu uvedeného shora pod bodem 8).

Předpoklady pro zařazení uchazeče do konkurzu ve smyslu § 7 odst. 1 notářského řádu

1) státní občanství členského státu Evropské unie, jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor nebo Švýcarské konfederace,

2) plná svéprávnost,

3) vysokoškolské vzdělání v oboru právo získané

4) bezúhonnost,

5) vykonání alespoň pětileté notářské praxe,

6) složení notářské zkoušky.

Notářská praxe ve smyslu § 7 odst. 2 notářského řádu

3) Do notářské praxe může ministr spravedlnosti na návrh Komory z jiné právní praxe započítat nejvýše dva roky.

Notářské zkoušky ve smyslu § 7 odst. 3 notářského řádu

1) Notářskou zkouškou se rozumí notářská zkouška podle notářského řádu a notářská zkouška podle dřívějších předpisů.

NOTÁŘSKÁ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY

a organizaci konkurzu na obsazení notářského úřadu (konkurzní řád),

KONKURZ

na obsazení notářského úřadu

v obvodu Okresního soudu v Karviné se sídlem v Karviné

uvolněného po notářce JUDr. Martině Niklové, která ukončí činnost dne 31. 12. 2023. Jednání před konkurzní komisí se bude konat v úterý 20. února 2024 v době od 9.00 hod. v sídle Notářské komory České republiky (dále jen „Komora) v Praze, Apolinářská 12, přičemž přihláška do konkurzu (dále jen „přihláška“) musí být Komoře doručena nejpozději do 22. ledna 2024.

S přihláškou je třeba předložit tyto doklady:

1) doklad o státním občanství,

2) prohlášení o plné svéprávnosti,

4) doklad o vzdělání ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) notářského řádu,

5) doklad o složení notářské zkoušky nebo jiné zkoušky (§ 7 odst. 3 notářského řádu),

6) doklad o alespoň pětiletém trvání notářské praxe nebo jiné praxe (§ 7 odst. 2 notářského řádu),

8) doklad o zaplacení účastnického poplatku.

Podmínky pro zařazení notáře nebo notářského kandidáta do konkurzu

1) Podmínkou zařazení notáře se sídlem v České republice do konkurzu je podání přihlášky a předložení dokladu uvedeného shora pod bodem 8).

Předpoklady pro zařazení uchazeče do konkurzu ve smyslu § 7 odst. 1 notářského řádu

1) státní občanství členského státu Evropské unie, jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor nebo Švýcarské konfederace,

2) plná svéprávnost,

3) vysokoškolské vzdělání v oboru právo získané

4) bezúhonnost,

5) vykonání alespoň pětileté notářské praxe,

6) složení notářské zkoušky.

Notářská praxe ve smyslu § 7 odst. 2 notářského řádu

3) Do notářské praxe může ministr spravedlnosti na návrh Komory z jiné právní praxe započítat nejvýše dva roky.

Notářské zkoušky ve smyslu § 7 odst. 3 notářského řádu

1) Notářskou zkouškou se rozumí notářská zkouška podle notářského řádu a notářská zkouška podle dřívějších předpisů.

NOTÁŘSKÁ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY

a organizaci konkurzu na obsazení notářského úřadu (konkurzní řád),

KONKURZ

na obsazení notářského úřadu

v obvodu Okresního soudu ve Znojmě se sídlem ve Znojmě

uvolněného po notáři Mgr. Martinovi Fajtovi, který ukončí činnost dne 31. 12. 2023. Jednání před konkurzní ko- misí se bude konat v úterý 27. února 2024 v době od 9.00 hod. v sídle Notářské komory České republiky (dále jen

„Komora) v Praze, Apolinářská 12, přičemž přihláška do konkurzu (dále jen „přihláška“) musí být Komoře doru- čena nejpozději do 29. ledna 2024.

S přihláškou je třeba předložit tyto doklady:

1) doklad o státním občanství,

2) prohlášení o plné svéprávnosti,

4) doklad o vzdělání ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) notářského řádu,

5) doklad o složení notářské zkoušky nebo jiné zkoušky (§ 7 odst. 3 notářského řádu),

6) doklad o alespoň pětiletém trvání notářské praxe nebo jiné praxe (§ 7 odst. 2 notářského řádu),

8) doklad o zaplacení účastnického poplatku.

Podmínky pro zařazení notáře nebo notářského kandidáta do konkurzu

1) Podmínkou zařazení notáře se sídlem v České republice do konkurzu je podání přihlášky a předložení dokladu uvedeného shora pod bodem 8).

Předpoklady pro zařazení uchazeče do konkurzu ve smyslu § 7 odst. 1 notářského řádu

1) státní občanství členského státu Evropské unie, jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor nebo Švýcarské konfederace,

2) plná svéprávnost,

3) vysokoškolské vzdělání v oboru právo získané

4) bezúhonnost,

5) vykonání alespoň pětileté notářské praxe,

6) složení notářské zkoušky.

Notářská praxe ve smyslu § 7 odst. 2 notářského řádu

3) Do notářské praxe může ministr spravedlnosti na návrh Komory z jiné právní praxe započítat nejvýše dva roky.

Notářské zkoušky ve smyslu § 7 odst. 3 notářského řádu

1) Notářskou zkouškou se rozumí notářská zkouška podle notářského řádu a notářská zkouška podle dřívějších předpisů.

STŘÍPKY Z HISTORIE

Ad Notam 4/2023

Střípky z historie 73.

eznam notářů na Moravě a ve Slezsku v roce 1855 přináší Schematismus für das Kronland Mähren Jo-

hanna Nepomuka Hirsche, vydaný brněnským nakladatelstvím Nitsch und Grosse. Na Moravě a ve Slezsku tehdy působilo celkem 48 notářů,

•

přitom v Brně sídlili pouze tři notáři (Christian Fiala, Karl Wa- lasschek a Adolf Petřiczek), v Olomouci dva notáři (Theodor Pražák a Franz Žakowsky), v ostatních městech pak po jed- nom notáři. Notáři Christian Fiala a Alois Beyer z Bílovce byli současně i obhájci ve věcech trestních, třináct z uvedených notářů bylo dokonce oprávněno vykonávat zároveň advo- kacii. V seznamu advokátů byl uveden jako směnečný notář podle josefínského soudního řádu Jakob Sitka z Jihlavy. Bez zajímavosti není i německá podoba jmen, která není dána ná- rodností, ale tím, že kniha je psána německy. V tehdejší době bylo obvyklé, že jména byla uváděna podle jazyka publikace.

•

Lidové noviny ze dne 19. května 1903 přinesly poněkud ško- dolibou noticku: „Sebral peníze a notářovu manželku. Z Terstu se oznamuje : Z Coregliana u Videmu v Itálii prchl tamní 18letý poštovní asistent Lafrice vzav si na cestu úřední peníze, a aby mu nebylo smutno, i manželku notářovu. Soudí se, že se zami- lovaný párek obrátil do Rakouska.“ O dalším osudu této dvoji-

ce již noviny neinformovaly.

•

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 15. prosince 1926, sp. zn. R I 1005/26, dovodil, že „i poslednímu pořízení, jež postrádá for- málních náležitostí potřebných k jeho platnosti, možno zjednati trvalé platnosti uznáním účastněných osob“. Tuto právní větu odůvodnil mimo jiné právním názorem rakouského civilisty Josefa Ungra (1828–1913), dle něhož „absolutně neplatný tes- tament nemůže sice uznáním dědiců, jimž neplatnost byla by k prospěchu, státi se právně platným, ovšem ale fakticky účin- ným (Unjrer, Dědické Právo, 3. vyd., str. 100 a spisovatelé uvedení tam v poznámce 4. na str. 101, srovnej též rozh. býv. nejv. soudu ve Vídni ve sbírce, Gl. Ung. nová řada sv. VI., čís: 2226.)“. O citova- ném rozhodnutí referoval v Právníku z roku 1927 Vilém Grešl.

Zemský písař moravský Vàcslav Mladějovec z Mladějova byl v roce 1367 doložen i jako veřejný notář. Podle Hemenegil- da Jirečka, který o něm publikoval medailonek v Časopise Matice moravské (č. 2/1899, s. 101–112) žil Mladějovec při- bližně v letech 1327–1387. „Štít Mladějovský nalézá se vyob- razen ve Dskách Brněnských. Rozdělen jest shůry dolů na dvě pole; pravé pole, barvy bílé, zabíhá napříč do levého — černé- ho ; levé pole v obou proužkách jest černé,“ uvádí autor článku a uzavírá, že o potomcích Vácslava Mladějovce z Mladějova nejsou dochovány žádné zprávy.

Dne 2. března 1932 byl v Budapešti na dvoře shromažďovacího vězení popraven oběšením písař v notářském úřadě Štěpán Tichý. Tento rumunský občan byl při pokusu o krádež peněz z pokladny přistižen notářem, jemuž zasadil zezadu několik ran sekerou do hlavy. „Když pak notář utíkal, volaje o pomoc, proná- sledoval ho Tichý a několikrát ho zasáhl sekerou. Když pak se notář zhroutil, tloukl do něho sekerou tak dlouho, až notář vypustil du- cha,“ popsaly průběh loupeže Lidové noviny. Tichý po vraždě vybral peníze z pokladny a zapálil akta, aby požárem zahladil stopy. Když byl dopaden, byl souzen pro loupežnou vraždu a žhářství. Sám u soudu žádal, aby mu byl uložen trest smrti, což se po tříhodinové poradě senátu také stalo. Senát se pak usnesl, že odsouzeného nedoporučuje k udělení milosti, takže trest byl ještě v den vyhlášení rozsudku vykonán.

•

Sbírku formulářů k notářskému řádu vydal v roce 1871 vlast- ním nákladem Spolek notářů v království Českém (Verein der Notare im Königreiche Böhmen) pod názvem Formularien zur Notariats-Ordnung vom 25. Juli 1871 R.-G.-B. Nr. 75 u. 76 mit dem Anhange der einschlägigen Bestimmungen dieses Gesetzes und einem Auszuge aus dem Stempel- und Gebührengesetze. Pub- likace je dostupná z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/ uuid/uuid:3d72b450-fd09-4e62-ac41-d9f32b9a1adf ■

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D., člen redakční rady Ad Notam

70 www.nkcr.cz

FEJETON

Ad Notam 4/2023

Pozůstalost ležící a spící

ereditas iacens, tedy ležící pozůstalost, je právním fenoménem, jímž se zabývají právníci napříč kontinentem dlouhá sta- letí. Dosud dědicům neodevzdaná (proto ležící) pozůstalost vznikla v římském právu

pro situaci, kdy dědili dědici, kteří mohli dědictví odmítnout (heres extraneus), a tudíž jejich nabytí dědictví bylo založe- no na adičním principu (aditio – přijetí). Neujatá pozůstalost tedy ležela a čekala na své dědice.

Odklon od principu ležící pozůstalosti v našem novo- dobém právu nastal v roce 1951, kdy vstoupil v život tzv. střední občanský zákoník. Dědici začali nabývat dědictví okamžikem smrti zůstavitele. Ležící pozůstalost sice za- nikla, ve stavu spícím nicméně zůstala ve vládním návrhu občanského zákoníku z roku 1937, kde čekala na svůj kolo- sální návrat.

Hereditas iacens se nám do právního řádu částečně vrátila od 1. 1. 2014. Ano, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme udělat.

Ačkoliv se někdejší Kancl (Komise pro aplikaci nové civilní legislativy) hrdě hlásil ke skutečnosti, že nový občanský zá- koník zachovává dosavadní koncepci dědického práva a ne- vrací se k tzv. ležící pozůstalosti, převzetí úpravy dědického práva (téměř většinově) z vládního návrhu z roku 1937 bez větší revize rozhodně způsobilo částečné vzkříšení ležící pozůstalosti (nebožka je stále trochu naživu). Vládní návrh z roku 1937 byl totiž velmi… starý. A, jak víme, k neduhům stáří patří především dvě vady, komplementárně spojené. Je to neschopnost udržet myšlenku a druhá vada: neschopnost my- šlenku opustit.

Důkazem, že myšlenka ležící pozůstalosti nebyla opuštěna a můžeme se s ní (již ve stavu bdící) setkat, je např. v § 114 odst. 2 o. z., dle kterého se náklady pohřbu a opatření po- hřebiště hradí z pozůstalosti (ačkoliv se již jedná o majetek dědiců), dále dle § 1686 odst. 1 o. z. se náklady na pořízení soupisu (taky) hradí z pozůstalosti a jdou poměrně k tíži dě- dických podílů těch dědiců, jimž je soupis k prospěchu; a to např. proto, že uplatnili výhradu soupisu, která byla součástí někdejší dědické přihlášky k ležící pozůstalosti.

Dědické právo je prostě složité. Své o tom, jaká může být s pozůstalostí kříž, věděl i František z Cimrmanovy hry Vi- zionář. Jeho bratr Václav si v Praze vesele popelařil, zatímco Františka chtěl jeho otec ustanovit univerzálním dědicem a dát mu na hřbet takovej majetek. O kvalitě závětí lze též vést spory, např. alografní závěť bez svědků je v podsta- tě dobrá, dobrá tak akorát na zátop. Ovšem ani v případě dědění ze zákona nemusí být situace lehká a je nutné své dědické právo prokázat. Nelze jen tak říct: Je to sichr, dědím půl statku.

Skutečnost, že ležící pozůstalost nemají mnozí z nás rádi, je samozřejmě pochopitelná. Krása ležící pozůstalosti nicmé- ně spočívala v tom, že díky ní byly vyřešeny otázky, které nyní nemáme ani normované, ač jsou tak zásadní, jako je třeba okamžik nabytí dědictví. Také podmínky a příkazy v závěti a odkazy lépe vyhovovaly institutu ležící pozůsta- losti a nyní nám úprava (z někdejší revize obecného záko- níku občanského v podobě vládního návrhu z roku 1937) týkající se těchto institutů způsobuje aplikační potíže. Ležící pozůstalost též byla vřelejší k dědicům, kteří uplatnili vý- hradu soupisu – odpovídali totiž hodnotou majetku za výši dluhů ke dni odevzdání pozůstalosti, takže pokud nastala si- tuace, že pozůstalost, která byla k datu úmrtí nepředlužená, se během doby trvání řízení o pozůstalosti předlužila (např. kvůli úrokům nebo podstatnému snížení ceny majetku), ne- šlo toto na vrub dědice (příp. státu).

Ačkoliv se výkladem dostáváme ke skutečnosti, že se dědí k okamžiku smrti zůstavitele, a máme tudíž delační princip po vzoru proslulé fráze Král je mrtev. Ať žije král. V našem pojetí zůstavitel je mrtev. Ať žije dědic (který může dědictví už pouze odmítnout a pak se na něj hledí, jako by ho nikdy nenabyl). Nedostatek ležící pozůstalosti v občanském záko- níku nám i do budoucna bude způsobovat další aplikační těžkosti… S nadhledem se s tím ale popasujeme, vždyť Čech se přizpůsobí! (a Moravan a Slezan také).

Možná by se mohla na (ne)existenci ležící pozůstalosti v na- šem právním řádu aplikovat Cimrmanova teorie externis- mu. Podle této filosofie se to má s existencí věcí přesně naopak, než jak to odpovídá běžnému názoru: věc je tam, kde se do- mníváme, že není, a není tam, kde se domníváme, že je. Dle Cimrmanovy teorie poznání v kombinaci s teorií poznání vulgárního materialisty F. C. Bohlena bychom mohli dospět k názoru, že na začátku byla pravda (která byla nepřesná – Bohlen), resp. omyl (který byl naopak přesný – Cimrman), ná- sledně se zpřesňovala pravda, až jsme věděli vše – Bohlenova teorie, ze které se krokem stranou do teorie Cimrmana dosta- neme k závěru, že vyvracíme omyl a nevíme nic. Tudíž víme všechno: nevíme nic. ■

Mgr. Ing. Lenka Holíková, členka redakční rady

Ad Notam, notářka v Mělníku

* Tento fejeton byl inspirovaný citáty a hláškami (psány kurzívou) jednoho z největších českých dramatiků, básníků, hudebníků, učitelů, cestovatelů, filozofů, vynálezců, vědců, kriminalistů

a sportovců své doby, Járy Cimrmana (v autorském podání zejména Jiřího Šebánka, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka a objevující se např. ve filmu Jára Cimrman, ležící, spící; Dobytí

severního pólu, Švestka, Posel z Liptákova, Záskok, Akt a Blaník).

CIZOJAZYČNÉ OBSAHY

Ad Notam 4/2023

CONTENTS

ARTICLES

Miloslav Jindřich: On the right to settlement of the heir according to §1693, paragraph 3 of the Civil Code,

one more time, or what about it? 3

Pavel Horák: Legal presumptions and fiction in contracts 14

Kristýna Misařová, Iveta Vankátová: Digital inheritance –

or how bitcoin is inherited 25

Katarína Valová: Notary as a registrar to the commercial register

in the Slovak Republic 31

FROM HISTORY

Jan Šimíček: Legal book of Jan the scribe 39

CASE LAW

Compensation of maintenance costs for survivors 40

WORTHY OF ATTENTION 44

INTERVIEW

JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D 46

CURRENT EVENTS

Notarial conference on the occasion of the 30th anniversary

of the establishment of the independent notarial system 50

30 years of Czech notarial system – historical development 54

In memory of JUDr. Václava Švarcová 58

Meeting at the Přestice shooting range 59

FROM ABROAD

Meeting of Bavarian, Saxon and Czech notaries in Bamberg 60

UINL Meeting and Brazilian Notary Congress 61

The EU briefly 63

INFORMATION UPDATE FROM NOTARY CHAMBER

Commencement and termination of the activities of notaries 65

Applications for vacant notary offices 66

EXCERPTS FROM HISTORY

Stanislav Balík: Excerpts from history 73 70

FEATURE ARTICLE

Lenka Holíková: Inheritance lying and sleeping 71

INHALTSVERZEICHNIS

ARTIKEL

Miloslav Jindřich: Zum Vergleichsanspruch des Erben gemäß §1693 Abs. 3 des Bürgerlichen Gesetzbuches

noch einmal, oder was soll man damit? 3

Pavel Horák: Rechtliche Vermutungen und Fiktion in Verträgen 14

Kristýna Misařová, Iveta Vankátová: Digitale Vererbung –

oder wie Bitcoin vererbt wird 25

Katarína Valová: Notar als Handelsregisterbeamter

in der Slowakischen Republik 31

AUS DER GESCHICHTE

Jan Šimíček: Rechtsbuch des Schreibers Jan 39

RECHTSSACHE

Ersatz der Unterhaltskosten für Hinterbliebene 40

WISSENSWERTES 44

GESPRÄCH

JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D 46

AKTUELL

Notartagung anlässlich des 30-jährigen Jubiläums

der Entstehung des freien Notarberufs 50

30 Jahre tschechisches Notariats - historische Entwicklung 54

Gedenken an JUDr. Václava Švarcová 58

Treffen am Schießplatz Přestice 59

AUS DEM AUSLAND

Treffen von bayerischen, sächsischen und tschechischen

Notaren in Bamberg 60

UINL-Sitzung und Brasilianischer Notarkongress 61

Die EU kurz gefasst 63

INFORMATIONEN AUS DER NOTARIATSKAMMER

Beginn und Ende der Tätigkeit von Notaren 65

Stellenausschreibung zur Besetzung freier Notarämter 66

GESCHICHTSSPLITTER

Stanislav Balík: Fragmente der Geschichte 73 70

FEUILLETON

Lenka Holíková: Nachlass liegend und schlafend 71

CONTENU

ARTICLESMiloslav Jindřich: Concernant le droit

au règlement de l’héritier selon § 1693, paragraphe 3

du Code civil, une fois de plus, ou qu’en est-il ? 3

Pavel Horák: Les présomptions légales et fiction

dans les contrats 14

Kristýna Misařová, Iveta Vankátová: Le patrimoine numérique –

ou comment le bitcoin s’hérite 25

Katarína Valová: Le notaire en tant que registraire du registre

du commerce en République slovaque 31

QUELQUES MOTS D’HISTOIRE

Jan Šimíček: Le livre du droit de dactylo Jan 39

LA JURISPRUDENCE

Le remboursement des frais d’entretien aux survivants 40

MÉRITE VOTRE ATTENTION 44

ENTRETIEN

JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D 46

ACTUELLEMENT

La conférence notariale à l’occasion du 30ème

anniversaire de la création du notariat indépendant 50

30 ans du notaire tchèque – développement historique

À la mémoire de JUDr. Václava Švarcová 58

La réunion au champ de tir de Přeštice 59

À L’ÉTRANGER

Le rencontre des notaires bavarois, saxons et tchèques à Bamberg 60

La session de l’UINL et le congrès des notaires brésiliens 61

L’UE en bref 63

INFORMATIONS DE LA CHAMBRE DE NOTAIRES DE LA RÉPUBLIQUE TCHÈQUE

Début et cessation d’activités des notaires 65

Concours en vue d’occuper des études de notaires vacantes 66

FRAGMENTS D’HISTOIRE

Stanislav Balík: Les fragments d‘histoire 73 70

FEUILLETON

Lenka Holíková: Le patrimoine couchant et dormant 71

72 www.nkcr.cz www.nkcr 7 .c 3 z

PF 20 24

Využijte svůj potenciál naplno a neváhejte

plnit si své sny. S odvahou a odhodláním zvládnete čelit všem výzvám, které s sebou nový rok přinese.

Přejeme vám hodně zdraví, lásky a nápadů proměněných ve skutečnost.

Document Metadata

Table of Contents

Contract

Document Metadata