Význam určování spravedlivého důvodu. Již výše uvádím, že samotné ukončení jednání bez spravedlivého důvodu není samo o sobě nepoctivým jednáním, jde totiž dle mého názoru pouze o logickou konsekvenci skutečné nepoctivosti, která spočívá v tom, že jedna ze stran připustila, aby druhá strana měla důvodné očekávání, že smlouva bude uzavřena. Dojde-li však k ukončení jednání o uzavření smlouvy bez spravedlivého důvodu, bude tato skutečnost potvrzením nepoctivého jednání strany kontraktačního procesu (lze tak mluvit o nevyvratitelné domněnce nepoctivého jednání). Ukončení jednání, aniž pro to má osoba spravedlivý důvod, bude také okamžikem, ke kterému vyjde nepoctivost druhé strany najevo a ke kterému vznikne poctivé straně újma na jejím jmění.
