Význam zákonných ustanovení a významnost nerovnováhy. Při posuzování toho, zda určité smluvní ujednání „způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele“, musí vnitrostátní soudy provést na prvním místě porovnání příslušného smluvního ujed nání s pravidly vnitrostátního práva, která by se použila v případě neexistence smluvního ujednání (221), tj. s doplňkovými pravidly. Takovéto regulační modely lze nalézt zejména ve vnitrostátním smluvním právu, například v pravidlech, která stanoví důsledky nesplnění určitých smluvních povinností smluvní stranou. To může zahrnovat pod mínky, za nichž lze požadovat sankce, například úroky z prodlení, nebo ustanovení o zákonné úrokové sazbě (222). Právě tato srovnávací analýza vnitrostátnímu soudu umožní zhodnotit, zda a případně do jaké míry je právní postavení spotřebitele smluvním ujednáním zhoršeno ve srovnání s právním postavením, jaké by měl podle jinak platného smluv ního práva. Smluvní ujednání může znamenat, že právní situace je pro spotřebitele méně příznivá, například tehdy, pokud omezuje práva spotřebitelů, kterých by jinak požívali, nebo výkon těchto práv. Může rovněž ukládat spotřebiteli dodatečnou povinnost, která není v příslušných vnitrostátních právních předpisech stanovena (223). Nerovnováha v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele je významná, existuje-li „dostatečně závažný zásah do právního postavení, ve kterém se spotřebitel […] podle platných vnitrostátních ustanovení nachází“ (224). To nutně nevyžaduje, aby mělo ujednání významný ekonomický dopad s ohledem na hodnotu transakce (225). Například smluvní ujednání, které spotřebiteli ukládá povinnost odvést daň v případě, kdy by podle vnitrostátní právní úpravy měl daňovou povinnost nést prodávající nebo poskytovatel, může proto vytvářet významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran bez ohledu na částky, které bude muset spotřebitel podle tohoto smluvního ujednání nakonec uhradit (226). Účinek smluvního ujednání bude záviset také na jeho důsledcích v rámci vnitrostátního právního systému vztahujícího se na smlouvu, což znamená, že je nutno vzít v úvahu rovněž jiné právní předpisy, včetně procesních pravidel (227). V této souvislosti může být podstatné rovněž to, zda je pro spotřebitele obtížné zabránit dalšímu používání dotyčného typu smluvního ujednání (228). Soudní dvůr popsal hodnocení významné nerovnováhy v právech a povinnostech smluvních stran takto (229): „21 V tomto ohledu Xxxxxx dvůr rozhodl, že za účelem zodpovězení otázky, z...
Význam zákonných ustanovení a významnost nerovnováhy. Při posuzování toho, zda určité smluvní ujednání „způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele“, musí vnitrostátní soudy provést na 212 Ve svých závěrech ze dne 21. března 2019 ve věci Xxxxxxx Xxxxxxx Xxxx, C-34/18, bodech 56–62 generální advokát Xxxxx dokonce tvrdí, že nedostatek dobré víry vůbec nepředstavuje samostatnou podmínku zneužívající povahy smluvního ujednání, ačkoliv některá tvrzení Soudního dvora (např. ve věci Xxxxxxxxx, C-186/16, bodě 56: „[…] je na předkládajícím soudu, aby […] posoudil […] na prvním místě možné nedodržení požadavku poctivosti a poté existenci případné významné nerovnováhy ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13“) toto stanovisko nutně nepodporují.