Zhodnocení funkce vysokého představitele. Funkce vysokého představitele je bezesporu jedna z nejdůležitějších změn, které v oblasti SZBP Lisabonská smlouva přinesla. S touto funkcí byla spojena také řada očekávání a domnívám se, že mnohdy tato očekávání byla příliš velká a vlna kritiky, která se na baronku Xxxxxxxxxx snášela, byla někdy až příliš silná. Xxxxxxxxx byla často kritizována za to, že na aktuální události reaguje pozdě, není vidět a neúčastní se některých jednání. Musíme vzít ovšem v úvahu, že vysoká představitelka je kromě své funkce ještě místopředsedkyní Komise, předsedá Radě pro zahraniční věci a vede ESVČ. Jedná se tedy o obrovské vytížení jedné osoby, která logicky nemůže být ve stejném čase na více místech. Podle mého názoru by funkci vysokého představitele pomohlo, kdyby měl svého zástupce (nebo i více zástupců), na které by část svých povinností mohl přenést a sám být více viděn (více o možnostech zastupování viz str. 28). Provádění funkce vysokého představitele nepomáhají ani samotné členské státy, které často zastávají odlišné názory, nemohou se shodnout na společném postoji a vysoký představitel tak nemá co prezentovat. Sám totiž nemá samostatnou rozhodovací pravomoc a musí tedy čekat, na čem se dohodnou členské státy na úrovni Rady nebo Evropské rady. Vysoký představitel má omezené pravomoci v tom, že SZBP nevytváří, pouze může přispívat svými návrhy, zajišťuje jejich provádění a následné fungování. Tato omezení vyplývají z mezivládní povahy SZBP, kde mají stále hlavní slovo členské státy a vysoký představitel je omezen tím, co mu umožňují smlouvy. Domnívám se ale, že i přesto bylo vytvoření funkce vysokého představitele významným krokem, který pomohl k lepší koordinaci mezi jednotlivými institucemi EU (zejména mezi Radou a Komisí) a soudržnosti SZBP tím, že je pojítkem mezi mezivládními a supranacionálními orgány. EU je také stále kritizována za to, že není schopná mluvit jednotným hlasem a vyjádřit se včas k probíhajícím krizím, ať už šlo o arabské jaro nebo krizi v Mali. Příkladem neschopnosti ihned reagovat na novou situaci může být také současná krize na Ukrajině. I když EU zaujala společný postoj, opět to byly Spojené státy, které dokázaly reagovat rychleji a také rychleji zavést sankce, ke kterým se EU z počátku stavěla zdrženlivě, i když je nakonec pod tíhou událostí zavedla také. Zastánci EU budou v této souvislosti namítat, že je to proto, že jsou USA státem, zatímco EU je odlišným subjektem. Pokud chce ale EU na mezinárodní scéně vystupovat jednotně, k čemuž měly...
