ZPŮSOBY SPLÁCENÍ ÚVĚRU. Další velmi významnou obvyklou náležitost smlouvy o úvěru představuje úprava podmínek splácení úvěru. Mezi povinné náležitosti smlouvy sice patří vyjádření termínovanosti poskytnutých prostředků, tedy povinnosti úvěrovaného přenechané prostředky vrátit, nikoliv už ale kdy resp. za jakých podmínek k tomu má dojít. Zákon v § 2397 a § 2399 odst. 1 OZ dispozitivně stanovuje, že k vrácení má dojít ve stejné měně, ve které byly prostředky poskytnuty, a to do jednoho měsíce od žádosti úvěrujícího o jejich vrácení141. Úvěrovaný přitom má dle § 2399 odst. 2 OZ právo prostředky kdykoliv vrátit z vlastní iniciativy, a to tedy i v případě, že byla smluvena doba jejich vrácení. Tato úprava však v praxi zpravidla nebude vhodná ani pro jednu ze smluvních stran142. Nejčastěji je proto v praxi využívané sjednání postupného splácení nebo jednorázového splacení celého úvěru vázané na konkrétní časové okamžiky. Podle kritéria výše jednotlivých splátek můžeme způsoby splácení rozdělit na tzv. „bullet“, kdy bude jistina úvěru v celé výši splatná k jedinému okamžiku, tzv. „balloon“, u kterého je stanoveno více splátek s postupně zvyšující se výší, nebo splácení pravidelné, u kterého se výše splácené jistiny s jednotlivými splátkami nemění. Zvláštní metodou je splácení anuitní, u kterého je vypočtena jednotná výše splátek zahrnující jak jistinu, tak již přirostlý úrok úvěru, v důsledku čehož v úvodu splácení úvěrovaný z většiny splátky platí úrok, zatímco v závěru splácí zejména jistinu. Snížit náklady úvěrovaného u anuitního systému splácení je možné při stanovení degresivní výše splátek, u které se tedy její výše postupně snižuje s tím, jak se také snižuje jistina. Pro stanovení výše splátek mohou smluvní strany při uzavření smlouvy buďto určit poměrnou část v budoucnu vyčerpané jistiny pro jednotlivé splátky, nebo pro jednoduchost častěji jednotlivé splátky určit tzv. splátkovým kalendářem s pevnou částkou. V takovém případě je však také nutné stanovit pravidla, jak bude naloženo s případnou
