Základní nátěr. Nátěrová hmota musí být připravena a nanášena podle materiálových listů výrobce, které musí obsahovat mísící poměr, použití ředidel, druh a povolené ředění, způsob nanášení, aplikovatelné tloušťky, doby zasychání a přetírací intervaly. Materiálové listy musí být k dispozici. Pro aplikaci se upřednostňuje ruční nanášení štětcem, neuvádí-li výrobce nátěrové hmoty jinak. Aplikace se provádí ve dvou navzájem kolmých směrech pro získání hladkého povrchu a co nejvíce jednotné tloušťky. Není přípustné používat k nanášení nátěrové hmoty váleček! Nátěrová hmota musí být aplikována za podmínek uvedených v bodě 4 této normy. Jestliže kondenzace, déšť, prach nebo jiné cizí materiály znečistí povrch nátěrové vrstvy, která není suchá na dotyk, musí být nátěr odstraněn, plocha znovu očištěna a opatřena novou vrstvou nátěru. Během aplikace aplikátor provádí měření mokré tloušťky vrstvy (WFT) pro kontrolu dodržování technologického postupu. Po zaschnutí se provede: - vizuální kontrola povrchu na nepřípustné vady (trhliny, puchýře, závoje, stékance, pomerančová kůra atd.); - měření tloušťky suché vrstvy. Není-li stanoveno jinak, není akceptovatelná individuální tloušťka nižší jak 80 % nominální tloušťky. Tloušťky mezi 80 % a 100 % nominální tloušťky jsou akceptovatelné, jestliže je zajištěn celkový aritmetický průměr rovný nebo vyšší, než je nominální tloušťka suchého filmu a podíl těchto měření je menší jak 20% (pravidlo 80/20); - kontrola pórovitosti. V případě pochybností je zástupce investora oprávněn na náklady aplikátora provést destruktivní zkoušky nátěru v nezbytně nutném rozsahu. Jedná se například o kontrolu stupně přípravy povrchu, kontrolu přilnavosti apod. U povrchových ochran významných z hlediska bezpečnosti a spolehlivosti provozu jsou tyto zkoušky standardní zkušební metodou a budou prováděny v nezbytně nutném rozsahu. Pro mezinátěr(y) platí stejná pravidla jako pro základní nátěr s následujícími rozdíly: - upřednostňovanou metodou nanášení je stříkání; - pokud je povrch znečištěn během zasychání, zástupce investora rozhodne, zda se bude postupovat jako v případě základního nátěru nebo postačí zbroušení a doplnění vrstvy na předepsanou tloušťku; - u vrchního nátěru se provede vizuální kontrola barevného odstínu podle technologického postupu nebo příslušných norem.
Základní nátěr. Vnější část stožáru nebo výložníku je opatřena nátěrem základní syntetickou barvou s antikorozními účinky. Spodní část stožáru pod místem vetknutí je ošetřena asfaltovým lakem. Tato povrchová úprava slouží jako krát- kodobá ochrana před korozí při přepravě a vyžaduje neodkladnou aplikaci dalších nátěrových systémů. Žárový zinek Stožár nebo výložník je ponořen do zinkovací lázně, čímž dojde k nanesení zinkového povlaku na celý povrch. Z technologických důvodů mohou být na některých částech výrobku otvory. Výsledný povlak odpovídá normě EN ISO 1461, a to jak velikostí vrstvy, tak i vzhledem. Manžety Stožár lze opatřit v místě vetknutí manžetou. Kovové provedení však kromě prodloužení životnosti také zvyšuje pevnost. Alternativně lze aplikovat manžety plastové smrštitelné nebo termoplastické. Názvosloví Osvětlovací stožár - podpora, jejíž hlavním účelem je nést jedno nebo více svítidel. Jmenovitá výška - vzdálenost mezi montážním bodem na ose vstupu výložníku do svítidla a předpokládanou úrovní terénu. Výložník - část stožáru, která nese svítidlo v určité vzdálenosti od osy dříku stožáru.