Závazná příloha. Nařízení by dále umožnilo zákonodárci EU prohlásit některé smluvní podmínky za zne užívající. Za tímto účelem by mohla být příloha Směrnice přeměněna v závazný text. Kromě černého seznamu zneužívajících ujednání by mohla obsahovat také „bílý seznam“ ujednání dovolených. To by dalo politickým aktérům Unie – Komisi, Evropskému parla mentu a Radě – příležitost vytvořit podrobné předpisy. Sami by takto mohli dosáhnout potřebné rovnováhy mezi smluvní svobodou a sociální spravedlností, což je vysoce poli tický úkol, a proto jim náležitě přísluší. Někdo by mohl namítnout, že tento úkol může být příliš náročný a zatěžující. Zejmé na by to mohlo přetížit legislativní proces EU, pokud by Evropský parlament a Rada mu sely reagovat na každou novou smluvní praxi změnou Nařízení. V tomto případě by úkol aktualizovat a doplnit seznamy mohl být delegován na Komisi, která by mohla zakázat nebo povolit konkrétní doložky prostřednictvím Nařízení v přenesené pravomoci nebo Nařízení „úrovně 2“.41 V aktu o přenesení pravomoci by Evropský parlament a Rada mo hly stanovit konkrétní pokyny ohledně toho, jak mají být seznamy aktualizovány a dopl ňovány. To nevylučuje, že SDEU bude i nadále kategorizovat standardní ujednání jako zneuží vající podle generální klauzule. Do seznamu by mohla být promítnuta i jeho předešlá, a i budoucí judikatura. Existoval by tak jediný zdroj pro posouzení zákazu či přípustnos ti zneužívajících ujednání. Toto jednotné kontaktní místo by učinilo právní situaci v EU mnohem transparentnější a výrazně usnadnilo podnikání na vnitřním trhu.
