Evropský parlament. 1. Evropský parlament vykonává společně s Xxxxx legislativní a rozpočtovou funkci. Vykonává funkce politické kontroly a konzultace v souladu s podmínkami stanovenými Ústavou. Volí předsedu Komise.
Evropský parlament. Článek 20 Úkoly; počet poslanců Evropský parlament se skládá ze zástupců lidu států sdružených ve Společenství a vykonává pravomoc, kterou mu tato smlouva svěřuje. Počet poslanců Evropského parlamentu nepřekročí sedm set. • Článek 20a Vyžádání návrhu Komise Evropský parlament může většinou hlasů svých poslanců požádat Komisi, aby předložila vhodné návrhy k záležitostem, kde podle jeho názoru je k provedení této smlouvy zapotřebí aktu Společen-ství. • Článek 20b Vyšetřovací výbor Evropský parlament může při plnění svých povinností na žádost čtvrtiny poslanců ustavit dočasný vyšetřovací výbor, který by zkoumal, aniž by byly dotčeny pravomoci svěřené touto smlouvou jiným orgánům, údajné přestupky nebo nesprávnosti při uskutečňování práva Společenství, vyjma případů, kdy jsou tvrzené skutečnosti zkoumány soudem a soudní řízení ještě neskončilo. Dočasný vyšetřovací výbor přestane existovat předložením své zprávy. Podrobnosti o výkonu práva vyšetřovat se stanoví společnou dohodou Evropského parlamentu, Rady a Komise. • Článek 20c Petiční právo Každý občan Unie a každá fyzická či právnická osoba s bydlištěm nebo registrovaným sídlem v členském státu má právo předložit individuálně či společně s dalšími občany nebo osobami podání Evropskému parlamentu v záležitosti, která spadá do působnosti Společenství a která se ho nebo jí přímo dotýká. • Článek 20d Ombudsman
Evropský parlament. Významnou změnou oproti stavu před přijetím Lisabonské smlouvy představuje snížení počtu členů Evropského parlamentu od volebního období 2009 – 2014 ze 785 na 751, přičemž maximální počet pro jeden členský stát je stanoven na 96 a minimální počet na 6. Zastoupení občanů členských států v Evropském parlamentu musí být stanoveno podle zásady sestupné poměrnosti, která by měla zajistit, aby se rozložení křesel v Evropském parlamentu co nejméně odlišovalo od rozložení obyvatel Evropské unie, tedy aby lidnatější členský stát členský stát měl právo obsadit vyšší počet křesel a aby každý poslanec z lidnatějšího státu zastupoval vyšší počet obyvatel. Lisabonská smlouva, na rozdíl od stávající Smlouvy o Evropském společenství, neuvádí rozdělení počtu křesel Evropského parlamentu mezi členské státy, avšak zavazuje Evropskou radu, aby na podnět Evropského parlamentu a s jeho souhlasem před volbami v roce 2009 rozhodla o jeho složení. Další změnou je podstatné posílení role Evropského parlamentu, jehož postavení v legislativním procesu, včetně schvalování rozpočtu, se má vyrovnat pozici Rady. K tomu přispívá i výrazné zvýšení počtu oblastí podléhajících spolurozhodovací proceduře. Evropský parlament tak již není primárně kontrolním a konzultativním orgánem, ale rovněž plní legislativní a rozpočtovou funkci na stejné úrovni s Radou. Převažující procedurou pro přijímání právních aktů a ostatních aktů se stalo spolurozhodování, které bylo zároveň přejmenováno na řádný legislativní postup, který se ve srovnání s předchozím stavem používá v přibližně 40 dalších právních základech včetně oblastí, jako je hospodářská, sociální a územní soudržnost, justice, kultura, společná obchodní politika, vnitřní záležitosti nebo zemědělství. Rozšířil se též okruh oblastí, ve kterých Evropský parlament musí vyslovit souhlas, kupříkladu jde o mezinárodní dohody Unie. Nadále však zůstává několik oblastí, ve kterých je Evropský parlament pouze konzultován nebo není zapojen vůbec. 18 Lisabonskou smlouvou byla mezi orgány Unie poprvé formálně zařazena Evropská rada, která se stala regulérní součástí institucionálního rámce Unie. Skládá se z hlav států a předsedů vlád členských států, předsedy Komise a ze svého předsedy. Jednání Evropské rady se účastní vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Jednání Evropské rady již nepovede hlava státu či předseda vlády členského státu předsedajícího Unii v Radě, ale předseda Evropské rady, který Unii zastupuje také navenek v z...
Evropský parlament. Lisbon European Council 23 and 24 March 2000. Presidency Conclusions [online]. 2000 [cit. 2022-11-15]. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxxx.xxxxxx.xx/xxxxxxx/xxx0_xx.xxx.
Evropský parlament. V následující kapitole si představíme vývoj Evropského parlamentu (dále zvaného jen Parlament), od počátku Společenství. Tento vývoj projdeme ve dvou fázích, a to před Lisabonskou smlouvou a stav po jejím přijetí. Vývoj Parlamentu započal rokem 1952 s počátkem ESUO, tehdy se tento orgán tehdy tvořený vyslanci národních parlamentů členských států nazýval Shromážděním. Jeho úloha spočívala v kontrole Vysokého úřadu, tedy Komise, a to tak že Parlament byl jediným orgánem, který mohl Komisi odvolat. Tato pravomoc byla ovšem omezena na podmínku přijetí či nepřijetí výroční zprávy Komise, tedy Parlament sice mohl Komisi odvolat, ovšem pouze jednou za rok na základě nepřijetí její výroční zprávy. Dle výše zmíněného byla tedy jedinou původní pravomocí Parlamentu pravomoc kontrolní. Parlament byl původně orgánem voleným nepřímo, ovšem již od samého počátku byla diskuse o možné přímé volbě zástupců do něj vysílaných. Po podpisu smluv o EHS a Euratomu v roce 1957, respektive jejich podpisem, bylo stanoveno, že na rozdíl od dalších institucí, tedy především Komise a Rady ministrů bude parlament společný pro všechna tři společenství, to tehdy znamenalo i zvýšení počtu zástupců v parlamentu z původních 78 na 142. Po podpisu těchto smluv i nadále zastával ve všech třech případech Parlament funkci kontrolní, ovšem v případě EHS a Xxxxxxxx měl své pravomoci déle rozšířené, jak si následně představíme. V rámci EHS a Euratomu mohl Parlament odvolat Komisi kdykoliv během jejího funkčního období, a to v rámci jakéhokoliv tématu její činnosti. V rámci dvou zmíněných smluv měl Parlament i podíl na legislativním procesu, navíc byl v některých stanovených případech konzultativním orgánem vybraných bodů smlouvy. Parlament byl sice dle smluv konzultativním orgánem, nicméně jeho stanovisko nemělo na konečné rozhodnutí Rady žádný vliv, tedy jeho vliv byl pouze nepřímý. Parlament měl též právo navrhovat Radě rozpočtové změny, avšak opět mohl pouze navrhnout, ovšem neměl žádnou pravomoc k zadržení přijetí rozpočtu před vstupem v platnost nebo jeho zamítnutí. I po rozšíření pravomocí a navýšení počtu delegátů po uzavření smluv o EHS a Euratomu zůstal parlament nadále nepřímo voleným, i když otázka zavedení přímé volby samozřejmě zůstala otevřena. S počátkem šedesátých let došlo k další změně, a to nikoliv v rovině pravomocí Parlamentu, ale v jeho samotném názvu. V zakládacích smlouvách byl totiž Parlament přesně nazýván Evropským parlamentním shromážděním, zejména úsilím německých a nizo...
Evropský parlament. Zástupce občanů, volen na dobu pěti let ve všeobecných a přímých volbách svobodným a tajným hlasováním. • 750 občanů a předseda • Počet může být jednomyslně změněn • Nyní fakticky 736, měl by být zvýšen (u některých států) na 755. • Vykonává společně s Xxxxx legislativní a rozpočtovou funkci. Vykonává funkce politické kontroly a konzultace v souladu s podmínkami stanovenými Smlouvami. Volí předsedu Komise. • Evropská rada dává Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje její obecné politické směry a priority. Nevykonává legislativní funkci. • Evropskou radu tvoří hlavy států nebo předsedové vlád členských států společně s jejím předsedou a předsedou Komise. Jejího jednání se účastní vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. • Evropská rada zasedá dvakrát za půl roku; svolává ji její předseda. Vyžaduje-li to situace, svolá předseda mimořádné zasedání Evropské rady. • Předseda – volen na 2,5 roku kvalifikovanou většinou, může být zvolen dvakrát po sobě. Kvalifikovanou většinou jej lze odvolat.
Evropský parlament. Čl. 189/ex-čl. 137 Úkoly; počet poslanců Evropský parlament se skládá ze zástupců lidu států sdružených ve Společenství a vykonává pravomoc, kterou mu tato smlouva svěřuje. Počet poslanců Evropského parlamentu nepřekročí sedm set. • Čl. 190/ex-čl. 138 Volby; rozdělení mandátů podle zemí
Evropský parlament. ČLÁNEK 11
Evropský parlament. OZNÁMENÍ O VÝBĚROVÉM ŘÍZENÍ PE/116/S ŘEDITEL (funkční skupina AD 14) (2008/C 317 A/01)