Úprava ve Vídeňské úmluvě Vzorová ustanovení

Úprava ve Vídeňské úmluvě. V předcházející podkapitole byl vysvětlen význam úpravy následků porušení kupní smlouvy v systému smluvního práva, která se dostává do popředí v případě, že si smluvní strany tuto oblast v rámci kontraktační volnosti neupraví odchylně. Tato podkapitola se zaměřuje na úpravu této oblasti ve Vídeňské úmluvě – na systematiku její úpravy a na její základní koncepci. Systém následků porušení kupní smlouvy je ve Vídeňské úpravě založena na systému porušení povinností vyplývajících z kupní smlouvy jednou smluvní stranou a vzniku sekundárního právního nároku druhé smluvní strany.16 Vídeňská úmluva se snaží koncentrovat úpravu následků porušení kupní smlouvy systematicky do dvou svých článků (do článku 45, který upravuje porušení kupní smlouvy prodávajícím, a do článku 61, kde nalezneme úpravu porušení kupní smlouvy kupujícím). Zmíněné články slouží jako rejstřík dostupných prostředků nápravy porušení mezinárodní kupní smlouvy a zároveň jako právní základ nároku kupujícího nebo prodávajícího k náhradě škody.17 Touto snahou se tak Vídeňská úmluva shoduje se systematickým přístupem PECL18, a naopak se odlišuje od přístupu Zásad UNIDROIT19, které prostředky nápravy porušení kupní smlouvy nekoncentrují do jediného článku, který by sloužil jako jejich rejstřík, nýbrž je upravují v rámci celé kapitoly. Je však na místě poznamenat, že ani Vídeňská úmluva se nedrží koncepce jediného článku sloužícího jako rejstřík dostupných prostředků nápravy porušení kupní smlouvy dogmatickým způsobem.20 Důkazem toho budiž články 71 až 73 Vídeňské úmluvy, které mimo jednotnou úpravu článků 45 a 61 Vídeňské úmluvy upravují prostředky nápravy porušení kupní smlouvy při očekávaném porušení smlouvy (ohrožené plnění smlouvy) a v případě porušení kupní smlouvy s dílčím plněním.