Úroky z peněžních prostředků na běžném účtu. Obdobně jako u úplaty za vedení účtu jsou i úroky z prostředků na běžném účtu zakotveny v právní úpravě obchodního zákoníku. Platit úroky jsou jednou z povinností banky, která pokud nevyplývá přímo ze smlouvy o běžném účtu, tak je stanovené přímo zákonnou úpravou. Možnost sjednat si úroky ve smlouvě o běžném účtu dává ustanovení § 709 odst. 2 písm. a) ObchZ. Strany si mohou ve smlouvě sjednat buď přímo výši úroků nebo způsob, jakým si výši úrokové sazby stanoví. Dále si mohou dojednat období splatnosti úroků, které banky budou platit za zůstatek peněžních prostředků na běžném účtu. Pokud by banka povinnost platit úroky mít neměla, musely by si to strany podle výkladu citovaného ustanovení ve spojitosti s § 714 odst. 1 ObchZ výslovně ujednat. Stanovení výše úroků ve smlouvě přímo určitou výši procentní sazby (tzv. fixní sazba) se v praxi vyskytuje velmi zřídka, protože ve stále se měnícím prostředí tržní ekonomiky by toto mělo za následek, že obě strany by musely s případnou změnou úrokové výše souhlasit a to formou změny smlouvy nebo dodatku ke smlouvě o běžném účtu. Tento fakt by určitě byl za dané situace nevýhodný, buď pro jednu nebo druhou stranu smlouvy. Druhou možností, jak stanovit úroky je podle § 709 odst. 2 písm. a), že si smluvní strany ve smlouvě dohodnou způsob, jakým bude výše úroků určena. Z dikce tohoto ustanovení ovšem vyvstává otázka, zda si strany mohou dohodnou ve smlouvě, že banka může v průběhu trvání smlouvy jednostranně měnit formu oznámení. V odborné literatuře je zastáván názor36, že v rámci smluvní volnosti a v rámci toho, že zákon blíže nevymezuje způsob, jakým má být výše úroků stanovena, banka může jednostranně určit konkrétní výši úrokové sazby, pokud se na tom obě strany výslovně ve smlouvě dohodnou a budou dodrženy tyto podmínky37:
