Členění práce. Práce se skládá z celkem 11 částí, vlastní text práce vyjma úvodu a závěru je pak rozčleněn do 6 částí. První část pojednává o pojmu pravomoc, a to jak z pohledu unijního práva, tak z pohledu čl. 10a Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“)13 a jejich vzájemnému vztahu. Následuje část týkající se zásady svěřených pravomocí, jež je stěžejním principem uplatněném při dělbě pravomocí. Nejprve budou vymezeny hodnoty a cíle Unie, neboť ty představují základní meze při provádění pravomocí orgány Unie. Pozornost věnuji rovněž národní identitě členských států, jež je Unie povinna respektovat. Její vymezení v Lisabonské smlouvě doznalo změny spočívající v jejím výslovném navázání na ústavní identitu členských států. Tento posun v textu Smluv považuji v odborné diskusi neprávem za často opomíjený. Poté se výklad dostává k doktríně implicitních pravomocí a doložce flexibility, které zásadu svěřených pravomocí do určité míry narušují. V případě doložky flexibility se práce zaměřuje na nové vymezení doložky umožňující její širší uplatnění. Velký prostor v této otázce věnuji pohledu Ústavního soudu České republiky (dále také jen „Ústavní soud“) a okrajově i německého ústavního soudu, tj. Spolkového ústavního soudu (Bundesverfassungsgericht). eventuální rafitikaci. In XXXXXXX, Aleš, WINTR, Xxx (eds). Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2009, s. 239.
