BANKOVNÍ INSTITUT VYSOKÁ ŠKOLA PRAHA Katedra práva

BANKOVNÍ INSTITUT VYSOKÁ ŠKOLA PRAHA

Katedra práva

Smlouva o běžném účtu a její využití v praxi

Bakalářská práce

Autor: Xxxxxx Xxxxxxxx

Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí Práce: Xxx. Xxx. Xxx Xxxxxx







Praha Duben, 2016

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu.

Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

.

V Hodoníně, dne 1. dubna 2016 Xxxxxx Xxxxxxxx















































Poděkování:

Ráda bych poděkovala vedoucí mé bakalářské práce, paní Xxx. Xxx. Xxx Xxxxxx, za její věcné připomínky, zásadní rady a v neposlední řadě za čas, který mi při konzultacích a vedení poskytla.

Poděkování náleží i paní JUDr. Xxxxxxx Xxxxxxxxxx, Ph.D., za poskytnutí konzultací.



Anotace

Tato bakalářská práce si klade za cíl charakterizovat běžný účet, rozbor právní úpravy smlouvy o běžném účtu v českém právním řádu, dle zákona č. 513/1991 Sb., Obchodního zákoníku, právní úpravu účtu dle zákona č. 89/2012Sb., Občanského zákoníku a komparaci změn v právní úpravě. Výsledkem práce je porovnání a zjištění shody mezi právem a smluvními podmínkami bank.

Klíčová slova:

Klient…………………………Majitel účtu, osoba zmocněná k nakládání s prostředky na účtu

VOP………………………………………………………...….Všeobecné obchodní podmínky

Banka……………………………...………...Finanční ústav s bankovní licencí udělenou ČNB

ČNB……………………………………………………………………….Česká národní banka

ObchZ…………………………………………….…Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

ObčZ…………………………………...………Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník

Annotation

This bachelor thesis offers the characteristics of the current account, the analysis of the legislation of a current account in the Czech legal system, according to the Act No. 513/1991 of the Commercial Code, the analysis of the current account legislation according to the Act No. 89/2012 of the Civil Code, and the comparison of legislative changes. The further aim of this thesis is to compare and determine the conformity between the Law and the Terms and Conditions of the banks.

Keywords:

Client……….Account owner, a person authorized by the management of funds in the account

GTC………………………………………………………………..…….Terms and Conditions

Bank……………………….…….Financial institution with a banking license granted by CNB

CNB………………………………………………………………………Czech National Bank

ComC……………………………………………...Act No. 513/1991 of the Commercial Code

CivC……………………………………………….………..Act No. 89/2012 of the Civil Code

Obsah:



Úvod

Bakalářskou práci na téma „Smlouva o běžném účtu a její využití v praxi“ jsem si vybrala, protože osobně, stejně jako mnoho běžných občanů, tento produkt, využívám. Jako klient jsem nikdy předtím podmínky vedení účtu a souvislosti s tím spojené řádně nezkoumala, smlouvu jsem si jednoduše pouze letmo přečetla a vyslechla instrukce a připomínky pracovníka banky, a to z důvodu rychlého zřízení. Zpracovat tuto bakalářskou práci tedy pro mne bylo výzvou, dovědět se o finančním produktu, který sama využívám více.

V bakalářské práci na zadané téma - Smlouva o běžném účtu a její využití v praxi, budu vycházet ze skutečnosti, že bankovní systém v České republice je význačný poměrně vysokou koncentrací bank a jejich poboček, přičemž dominantní roli hrají tři největší banky. Vyplývá to ze skutečnosti, že tyto banky existovaly již před rokem 1990 (Česká spořitelna a.s., ČSOB a.s.), nebo vznikly vymezením působnosti aktiv bývalé Státní banky československé (Komerční banka a.s.). Hodlám se odkazovat na právní úpravu běžného účtu dle zákona č. 513/1991 Sb., Obchodního zákoníku platného do 31. 12. 2013 a zákon č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku který je platný od 1. 1. 2014. Dále na všeobecné obchodní podmínky v oblasti běžných účtů nebo přímého bankovnictví dvou velkých tuzemských bank, České spořitelny a.s. a Komerční banky a.s. Tyto banky jsem zvolila hlavně z důvodu, že informace o jejich obchodních podmínkách, službách a produktech jsou okamžitě přístupné na webových stránkách těchto bank nebo v tištěné podobě běžně k vyzvednutí na pobočkách.

V úvodu bakalářské práci se věnuji obecné charakteristice běžného účtu obecně. Smlouvě o zřízení a vedení běžného účtu i náležitostem smlouvy, výhodám a nevýhodám užívání běžného účtu, dělení dle typů běžných účtů, praktickému využití účtu a řadě služeb, navazujícím na běžný účet. Popisuji také dnes již obsoletní právní úpravu běžného účtu dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, která zahrnuje jak náležitosti smlouvy, základní ustanovení, pravidelný obsah smlouvy, informace o vedení účtu případně kontokorentním účtu, informace o majiteli účtu, záznamy o pohybu na běžném účtu a jejich úrocích, tak možnosti zániku smlouvy o účtu. Tato právní úprava běžného účtu již není platná. Od 1. Ledna 2014 ji nahrazuje právní úprava účtu dle zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku, které se věnuji v následující kapitole a komparaci s předchozí právní úpravou. Literatura k právní úpravě účtu obsažené v novém občanském zákoníku je vzhledem ke krátké době platnosti velmi omezená, proto zde čerpám převážně z rekodifikace Nového občanského zákoníku, ve kterém se skupina autorů pokouší o jisté hodnocení, hlavním cílem této publikace je však srovnání nové občanskoprávní úpravy s těmi předpisy a ustanoveními předpisů, které budou novým civilním kodexem od počátku roku 2014 nahrazeny. Dále čerpám z internetových zdrojů a v nich publikovaných odborných komentářů. Na základě poznatků obou právních úprav se snažím srovnat změny, které novou právní úpravou nastaly.

V závěru práce se snažím korektně popsat a shrnout výsledky svého zjištění. Porovnávám zde také všeobecné obchodní podmínky dvou významných tuzemských bank a to, České spořitelny a.s. a Komerční banky a.s., a změny, které v nich nastaly účinností nové právní úpravy obsažené v novém občanském zákoníku.

Cílem mé bakalářské práce je rozbor právní úpravy smlouvy o běžném účtu v českém právním řádu.

1. Charakteristika běžného účtu

Od roku 1990 byl v České republice zaznamenán prudký rozvoj bankovnictví ve všech jeho formách, platební styk nevyjímaje. Mnoho nových firem a společností potřebovaly najít svou banku za účelem zjištění základních finančních a peněžních operací čímž nastala dynamická poptávka po službách platebního styku, kterou banky mnohdy dokázaly uspokojit jen s vypětím všech sil. Zajišťovaly sice chod svých operací ve velkých objemech, mnohdy to však bylo na úkor kvality a tudíž spokojenosti klientů.1

V bankovnictví se vyskytly nové nástroje platebního styku, například různé druhy platebních karet, rozvinula se šeková služba, široká veřejnost se posupně seznamovala s trvalými příkazy či automatickými převody, vlivem cestování se značně zvýšil význam směnárenských operací. Při zajištění operací platebního styku došlo v současné době ke kvalitativnímu posunu směrem k rozvoji tzv. elektronického bankovnictví, které s sebou přináší nejen zefektivnění práce prostřednictvím počítačů a dokonalejšího programového vybavení, tak aby klient mohl s bankou komunikovat 24 hodin denně po sedm dnů v týdnu v režimu on-line, ale i vytváření tzv. samoobslužných bankovních přepážek, klientovi přístupných nepřetržitě.

Zřizování a vedení běžného účtu je základním a nejčastěji žádaným produktem, který poskytují banky svým klientům, podnikatelským subjektům i občanům. Běžný účet můžeme pokládat za základní stavební kámen bankovních služeb, na který pak navazují bezprostředně nebo zprostředkovaně další služby banky, jako je např. komplexní zajišťování platebního styku a zúčtování, depozitní produkty, poskytování různých druhů úvěrů, zajišťování obchodů v oblasti investičního bankovnictví, zabezpečování komplexního financování firmy nebo závodu a v neposlední řadě také poskytování služeb s vazbami do zahraničí. Všechny poskytované produkty a služby obchodních bank se vždy vážou na existenci běžného účtu klienta. Zde se setkáváme s pojmem žirový účet, který má v různých bankách různé názvy, např. sporožiro v České spořitelně, B-konto či expres konto v Komerční bance apod. Tento název pouze zdůrazňuje, o jakou formu běžného účtu ve smyslu současné právní úpravy jde, neboť účet je zejména určen pro bezhotovostní placení převodem peněžních prostředků z tohoto účtu.

Běžný účet je à vista čili netermínovaný účet pro každodenní hospodaření jak s osobními finančními prostředky, tak s prostředky určenými k podnikání. Na běžný účet můžeme peníze libovolně vkládat, a to buď převodem z jiného účtu (mzda, důchod, sociální dávky, apod.) nebo v hotovosti, a zároveň kdykoli tyto prostředky v hotovosti vybírat či převádět na jiný účet. K běžnému účtu si klient může zřídit trvalé příkazy k úhradě pravidelných plateb, inkaso či SIPO (sdružené inkaso plateb obyvatelstva), ale také vykonávat jednorázové platební příkazy.

S běžným účtem je spojeno i poskytování tzv. výhodných balíčků služeb. Některé ze služeb jsou v rámci balíčku zdarma nebo za výhodnější poplatek, například vedení účtu zdarma, výběr peněžních prostředků z bankomatů dané banky zdarma, pojištění platební karty a další. Pro lepší dosah účtu je zde možnost zřídit produkt z oblasti přímého bankovnictví, např. telebanking, GSM banking, internet banking a homebanking v neposlední řadě různé mobilní aplikace jako jsou Mobilní banka, Smart banking, umožňující provádění transakčních operací přímo z mobilního telefonu klienta. Tyto produkty a aplikace spojené se smlouvou o běžném účtu dovolují majiteli účtu v bezhotovostním platebním styku operovat s jeho finančními prostředky. Banka s těmito prostředky disponuje a používá je k vlastní podnikatelské aktivitě.

1.1. Smlouva o zřízení a vedení běžného účtu, náležitosti smlouvy, výhody a nevýhody běžného účtu


Smlouva o zřízení a vedení běžného účtu je základní částí dokumentace, kterou každá banka vytváří jednotlivému klientovi. Pokud jsou k dispozici všechny potřebné dokumenty k tomu, aby mohl být učiněn právní úkon uzavření smlouvy o vedení účtu, vypracuje zaměstnanec banky návrh této smlouvy. Řídí se přitom ustanovením obchodního zákoníku, § 708 odst. 2, jež praví: “Smlouva o běžném účtu vyžaduje písemnou formu.“ 2

Smlouvu vypracuje ve dvou vyhotoveních, vytiskne je a předložit klientovi ke kontrole.

Smlouva o zřízení a vedení běžného účtu musí obsahovat všechny potřebné náležitosti, kterými jsou zejména:

  • Označení smluvních stran, které smlouvu o běžném účtu uzavírají;

  • Zmínka na příslušný zákon či jiný předpis, na základě kterého tento smluvní vztah vzniká;

  • Den, ke kterému se účet zřizuje a od kterého je klient oprávněn disponovat peněžními prostředky na účtu;

  • Měna účtu;

  • Přesná identifikace majitele účtu (název/jméno, sídlo/trvalé bydliště, IČ/RČ, jména statutárních zástupců, jejich RČ a čísla průkazů totožnosti, totéž u majitele účtu fyzické osoby – podnikatele).

Obchodní podmínky pro zřízení a vedení účtu:

  • Způsob disponování s peněžními prostředky na účtu;

  • Vymezení platebních prostředků, které je klient oprávněn používat;

  • Případy převodů peněžních prostředků z účtu klienta bez jeho příkazu;

  • Lhůty pro předkládání platebních příkazů klientem;

  • Lhůty zúčtování platebních příkazů bankou;

  • Podmínky a způsob úročení peněžních prostředků na účtu;

  • Podmínky předávání zpráv o zúčtování, další práva a povinnosti obou smluvních stran;

  • Cena, za kterou se účet zřizuje, a ceny, za které jsou následně prováděny jednotlivé operace na běžném účtu;

  • Datum platnosti a účinnosti smlouvy;

  • Podpisy obou smluvních stran.



Smlouva by měla být podepsána majitelem účtu před pracovníkem banky, případně by její podepsání mělo být úředně ověřeno.3

Výhodami zřízení běžného účtu mohou být:

  • Snadná dostupnost – peněžní prostředky jsou dostupné nejen na pokladně banky, ale i

při výběru z bankomatu nebo v případě platby u obchodníků.

  • Bezpečnost - klient nemusí u sebe nosit velký finanční obnos. Peníze na běžném účtu jsou ze zákona pojištěné.

  • Úrok – peněžní prostředky na běžném účtu se úročí, i když malou úrokovou sazbou.

Frekvenci připisování úroků na účet stanovuje banka. Z úroků se platí daň.

  • Pohodlí - k účtu je možné si zřídit trvalé příkazy, inkaso a platby SIPO. Klient nemusí chodit na poštu platit složenky v hotovosti.

  • Úvěr - banky umožňují vybraným klientům čerpat z běžného účtu i když nemají dostatečné množství vlastních peněžních prostředků na účtu zřízením tzv. kontokorentního úvěru.

Za nevýhody můžeme považovat:

  • Poplatky - každý měsíc platí klient bance různé poplatky, např. za vedení účtu, za papírový výpis z účtu, za bankovní transakce.

  • Nízký úrok - zhodnocení peněz na účtu nepokryje zdaleka inflaci a z úroku se platí daň.4

1.2 Typy běžného účtu, jeho praktické využití a služby navazující na běžný účet


Podle majitele:

  • pro fyzické osoby,

  • pro fyzické osoby - podnikatele,

  • pro právnické osoby.



Nabídka jednotlivých běžných účtů je odlišná pro občany a firmy. Pod pojmem občan rozumíme fyzickou osobu, která nepodniká. V mnohých případech si však běžný účet v této kategorii pořizují i drobnější podnikatelé. Pod kategorii firmy patří podnikatelé, samotné firmy, magistráty, městské úřady, neziskové organizace, bytová družstva, společenství vlastníků jednotek a rovněž různé další instituce, spolky či korporace.

Podle měny, která je na nich ukládána:

  • běžné účty vedené v korunách

  • běžné účty v cizích měnách.



Každý bankéř by měl klientovi doporučit následující strategii: Na běžných účtech by měly být uloženy jen nezbytné prostředky, takové, které opravdu klient potřebuje či v brzké době bude potřebovat. Pro své nízké úročení se však zásadně nehodí k tomu, aby na nich ležely přebytečné peníze. V případě, že má klient k dispozici volné peněžní prostředky, je lepší využít raději jiného produktu, který by lépe zhodnocoval úspory. Nejpoužívanější jsou termínované vklady, spořicí účty, podílové fondy či stavební spoření.

Praktické využití běžného účtu



Spočívá v tom, že peněžní prostředky může klient na účet vkládat buď v hotovosti na přepážce banky, převodem z jiného účtu nebo vkladem hotovosti do bankovního automatu. Prostředky lze obdobně z účtu získat zpět, existují tři základní způsoby:

  • výběr hotovosti z bankomatu či na přepážce. Nejlevnější je výběr peněz z bankomatu banky, u níž je běžný účet založen, výběr hotovosti na přepážce je nejdražší ze všech třech uvedených způsobů,

  • platba kartou při nákupu - klient hradí jen výši nákupu, banka mu za platbu nestrhává žádné další poplatky,

  • bezhotovostní převod na jiný účet.

Při výběru banky by se klient měl zaměřit jak na její solventnost a stabilitu, tak na poplatky spojené s běžným účtem - např. poplatek za vedení účtu, který bývá zpravidla měsíční, zasílání výpisu z účtu, vydání karty, výběr z bankomatu a domácí platby. Dalším kritériem při výběru mohou být doplňkové služby k běžnému účtu, např. platební karta, využití spořicího účtu, využití kontokorentu a další.

Banky nabízejí tzv. balíčky služeb. Klient by se měl informovat, co případné balíčky služeb za svou cenu kromě vedení účtu nabízejí. Mohou být velmi výhodné zvlášť pro aktivní klienty,

a to pokud zahrnují některé operace zdarma, ale také se může snadno stát, že klient bude platit za služby, které vlastně nevyužije.5

Běžný účet si klient zřizuje, aby mohl využívat bezhotovostního styku s různými institucemi. Bezhotovostním stykem se rozumí pohyb peněz pomocí převodů na běžné účty.

Máme dvě formy bezhotovostního styku:

  • Úhradová - jedná se o platby z příkazu plátce.

  • Inkasní - jedná se o platby z příkazu příjemce.

Při platebním styku se využívají tyto formuláře:

  • příkaz k úhradě - tento příkaz může být jednorázový, což znamená, že provede se pouze jednou nebo trvalý, platba se provádí ve zvolené frekvenci opakovaně až do doby než je trvalý příkaz zrušen.

  • příkaz k inkasu - funguje obdobně jako trvalý příkaz, jen v opačném směru. Xxxxxx je v tom, že zde si věřitel "bere" peníze z účtu dlužníka sám.

  • hromadný příkaz k úhradě,

  • trvalý příkaz k platbě SIPO - umožňuje sdružit všechny pravidelné platby (voda, plyn nájem telefon, pojistné, předplatné novin atd.) do jedné jediné platby.

Služby navazující na běžný účet

a. Přímé bankovnictví

Je to služba, která umožňuje komunikaci banky a klienta bez toho, aby klient musel banku navštívit. Vše se děje za pomocí telefonu, mobilního telefonu nebo počítače a internetu. Platby pomocí přímého bankovnictví jsou díky poplatkové politice bank podstatně výhodnější než klasické platby na přepážce nebo s pomocí pošty.

Služby přímého bankovnictví:

Telebanking - jde o nejstarší službu přímého bankovnictví. Nazývá se také jako phonebanking. Princip této služby je jednoduchý, klient zavolá na linku telefonního bankovnictví. U většiny bank je toto číslo bezplatné a lze na ně volat i z mobilního telefonu. Xxxxxx se při hovoru prokáže svým identifikačním číslem a heslem. Tato služba se vyskytuje ve dvou verzích. U první klient komunikuje s automatickým hlasovým systémem, může zde lze získávat informace o produktech, o aktuálním zůstatku, ale také zde lze zadávat příkazy k úhradě či inkasu, trvalé příkazy, provádět konverzi měn. U této služby je důležité mít telefon s tónovou volbou.

GSM banking - je bankovní služba, která umožňuje ovládat běžný účet

prostřednictvím mobilních technologií sítě. Každá banka nabízí odlišné spektrum této služby. Zatímco některé banky nabízejí pouze informace o zůstatku na účtu a kurzech měn, u jiných bank je možné podávat příkazy k úhradě či zakládat termínované vklady.

WAP banking - je mladší variantou internet bankingu, k internetu se klient připojuje pomocí vestavěného prohlížeče mobilního telefonu a jeho prostřednictvím ke svému účtu. V současné době se vyskytuje ojediněle, nahradili ji moderní prohlížeče v mobilních telefonech, se kterými lze používat internet bez zásadního omezení.

Internet banking - je služba umožňuje komunikaci banky pomocí internetu. Stačí běžný počítač s internetovým prohlížečem a připojení k internetu. Zadáním webové adresy banky a poté i uživatelského jména a certifikačního kódu je umožněn přístup na speciální stránky banky. Zde klient může provádět různé operace jako např. zadávání příkazů k úhradě (i do zahraničí), zadávání a rušení trvalých příkazů, zřizování a rušení termínovaných vkladů, dobíjení kreditu do mobilních telefonů či prohlédnout si historii účtu. Veškeré operace se provádí s autorizačním klíčem, který zajišťuje zabezpečení proti případnému zneužití.

Home banking - tento produkt umožňuje obsluhovat běžný účet pomocí počítače připojeného k internetu a softwaru, který dodá banka na instalačním CD nebo Flash disku. Základní služby (např. zadávání příkazů k úhradě, trvalých příkazů, zjišťování peněžních prostředků na účtu apod.) jsou k dispozici po nainstalování potřebného CD a připojení na internet. Výhodou těchto produktů je kompatibilita s účetními a ekonomickými programy. Home banking se od internetového bankovnictví liší, u internetového bankovnictví stačí mít pouze přístup k internetu.

Smartbanking - je jednou z nejnovějších a nejmodernějších služeb přímého bankovnictví. Jde o odezvu v rostoucí oblibě používání chytrých mobilních telefonů. Finanční instituce ve stále větší míře nabízejí řešení pro mobilní platby a bankovnictví. Nutností je mít tzv. chytrý telefon (smartphone) a příslušnou bankovní aplikaci vytvořenou přímo pro tato zařízení. Banky zpravidla vydávají aplikace přímého bankovnictví pro telefony iPhone s operačním systémem iOS a telefony s operačním systémem Android. Další možností je pak přihlašovat se do internetového

bankovnictví prostřednictvím internetového prohlížeče v telefonu. 6

b. Kontokorentní úvěr

Kontokorentní úvěr je krátkodobý úvěr, který je vázán na běžný účet. Banka umožňuje klientovi čerpat peněžní prostředky do mínusu. Úvěr se může opakovat. Jakmile klient "půjčku" splatí (čili navýší stav účtu na částku, kterou si půjčil, plus úrok), může z principu revolvingu opět čerpat do mínusu. Banka určuje limitní částku, do které klient může ze svého účtu čerpat. Pokud hranici překročí, zaplatí obvykle vysoké penále. Smlouva o poskytnutí úvěru se většinou uzavírá na jeden rok a automaticky se obnovuje. V případě, že by se klient dostal až do nepovoleného debetu, tak by byl úročen sankční sazbou. V ceně kontokorentního úvěru je zahrnuta i obratová provize, která bance pokrývá náklady spojené s vedením účtu.7

Kontokorentní úvěry jsou vhodné pro krátkodobé financování potřeb, ale nehodí se jako náhrada běžných spotřebitelských úvěrů, až na výjimky mají výrazně vyšší úrokovou sazbu než běžný spotřebitelský úvěr.

c. Platební karta

Platební karta umožňuje jejímu držiteli vybírat hotovost na přepážkách bank, z bankomatů, platit za zboží v obchodech, restauracích, v hotelích, na internetu apod. Platební neboli debetní kartou může klient utrácet své peníze do výše zůstatku na svém běžném účtu ( či do výše kontokorentu). Tím se liší od karet kreditních, se kterými se nakupuje výhradně na úvěr. S platební kartou jsou spojeny i roční poplatky. Některé banky však nabízejí vedení platební karty v rámci balíčkových účtů zdarma.

d. Kreditní karta

U kreditní karty klient při jejím použití čerpá úvěr. Čerpaný úvěr je revolvingový čili opakující se, s každou uskutečněnou splátkou úvěru se úvěrový limit automaticky obnovuje. U kreditní karty je možnost odložení splácení. Úroky z tohoto úvěru jsou hodně vysoké, úroková sazba se pohybuje od 15% do 30% ročně. Kreditní kartu je možno zřídit jak v bance, tak prostřednictvím splátkových společností. Kreditní karty banky často nabízejí v rámci svých balíčkových účtů nebo se dají zřídit samostatně s čímž, ale souvisí poplatky za zřízení a vedení kreditní karty, vedení úvěrového účtu, výpisy z úvěrového účtu apod. Kreditní karty v současné době vydává hodně bank. Mezi kreditními kartami jednotlivých bank jsou však značné rozdíly, a to nejen ve výši úrokových sazeb, cen a výše úvěrových rámců. Platební karty se odlišují také tím, zda se do onoho bezúročného období započítávají také výběry z bankomatu.8

e. Spořicí účet

Spořicí účet v sobě spojuje výhody dvou finančních produktů, a to termínovaného vkladu což je zhodnocení finančních prostředků a běžného účtu, který se vyznačuje likviditou vložených prostředků. 9

f. Devizový účet

Založit si ho může každý klient banky u většiny bank v České republice. Někdy je také nabízený v rámci "balíčkových účtů" ke klasickému běžnému účtu zdarma. Nabídka měn, v nichž je možné devizový účet vést, je však různá. Těmi základními, ve kterých se účet zřizuje, jsou eura a dolary. Velké rozdíly lze nalézt ve výši poplatků, úrokových sazeb i minimálních vkladů, stejně jako v rozsahu návazných služeb. Na devizovém účtu by neměly být uloženy příliš vysoké částky peněz, účty totiž nejsou na rozdíl od termínovaných vkladů v cizí měně příliš úročené. Spekulovat na pokles nebo vzestup kurzu cizí měny lze s pomocí derivátů.10

g. Vkladový účet

Vkladový účet, je účet, na kterém banka vede různé druhy vkladů svých klientů. Terminované vklady jsou vklady znějící zpravidla na pevnou částku, u nichž je dispozice vkladem omezena sjednanou dobou splatnosti nebo výpovědní lhůtou. Tyto účty nelze využívat k vedení úsporných vkladů.

h. Depotní účet

Je účet, na kterém banka vede pro své klienty cenné papíry, které u ní mají ve správě či úschově. Uvedené účty mohou být vedeny jak v tuzemské měně, tak v měně zahraniční – potom se jedná o devizový účet. 11

2. Právní úprava běžného účtu dle zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník

Tato dnes již neaktuální právní úprava běžného účtu je obsažena v Obchodním zákoníku, zákonem č. 513/1991 Sb., v němž smlouvu o běžném upravují § 708 až 715a. Jedná se o absolutní bankovní obchod, a proto se řídí ustanoveními obchodního zákoníku bez ohledu na povahu klienta, tedy to zda je klient právnickou nebo fyzickou osobou, tak i záměr využití účtu. Zásady vedení bankovních účtů jsou dále upraveny Všeobecnými obchodními podmínkami, které vydala Česká národní banka. Banky je mohou vzít za své, ale také modifikovat a tím vytvořit vlastní obchodní podmínky. 12

Strany se také nemohou odchýlit od ustanovení, která předepisují povinnou písemnou formu právního úkonu, § 708 odst. 2 obchodního zákoníku.

Pokud by smlouva nebyla uzavřena písemně, jednalo by se o neplatný právní úkon, s ohledem na ustanovení § 40 odst. 1. Občanského zákoníku, podle kterého právní úkon,

který nebyl učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon, není platný.13

Smlouva o běžném účtu je tzv. smlouva pojmenovaná, tedy smlouva, kterou obchodní zákoník nejen umožňuje, ale jejíž speciální úpravu také obsahuje, bude obsah smluv dohodnutý mezi stranami zahrnovat podstatné části smlouvy stanovené v základním ustanovení upravujícím tento typ smlouvy.14

Podstatnou částí smlouvy je závazek zřídit běžný účet pro majitele, stanovení doby, od kdy se zřizuje, a určení měny. Běžné účty mohou být např. podnikatelské a osobní. Účet může být zřízen pro jednoho i více majitelů, rovněž dispoziční právo může mít více osob. U tohoto typu účtu musí mít banka vložené prostředky kdykoli k dispozici k provedení platby, proto bývají úročeny podstatně nižší sazbou než účty vkladové.15

Závazek běžný účet zřídit nemusí být ve smlouvě o běžném účtu vyjádřen výslovně a není rozhodující jeho označení. Doba, od kdy bude běžný účet zřízen, bude zpravidla totožná se dnem uzavření smlouvy, ale může být určena i jinak. Z formulace § 708 odst. 1. plyne, že běžný účet lez vést nejen v české měně, ale za podmínek vyplývajících ze zákona č. 219/1995 Sb., také v měně cizí. Účet zřízený na cizí měnu je možno použít nejen k platbám v mezinárodním styku, ale i k platbám v tuzemsku. Účet zřízený v české měně může být použit jak pro tuzemský, tak pro zahraniční platební styk. Vklady a platby v cizí měně ve prospěch účtu v české měně převede banka na českou měnu a platby v cizí měně z účtu v české měně převede banka na měnu cizí.

Pro platné uzavření smlouvy o běžném účtu vyžaduje písemná forma, platí to jak pro návrh smlouvy, tak i pro jeho přijetí, využívá se formulářů a tiskopisů banky.

Při uzavírání smlouvy o běžném účtu banka vyžaduje, aby druhá smluvní strana prokázala svou totožnost. U právnických osob se tak děje výpisem z obchodního rejstříku, jestliže se do obchodního rejstříku zapisují. U ostatních právnických osob pak jinými dokumenty, např. výpisem ze zřizovací listiny. Z dokladů musí být patrný způsob zřízení, den vzniku, název, sídlo, označení statutárních orgánů a způsob jak za právnickou osobu jednají.16

Z judikatury:

PR 54/1993: Tzv. sporožirové účty byly a jsou svou povahou druhem běžného účtu. Smlouvy o sporožirovém účtu

se řídí podle § 763 odst. 1 ObchZ ustanoveními obchodního zákoníku, i když byly uzavřeny přede dnem nabytí jeho účinnosti. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ se závazkové vztahy ze smlouvy o sporožirovém účtu řídí třetí částí obchodního zákoníku bez ohledu na to, zda de o vztahy podnikatelů, které se týkají jejich podnikatelské činnosti (tzv. absolutní obchody).

SR 2/1999 s. 53: Obchodní podmínky jsou součástí smluvního ujednání. Ustanovení § 763 odst. 1 ObchZ u smluv,

které se od účinnosti obchodního zákoníku řídí novou právní úpravou, nemění bez dalšího obsah těchto předtím uzavřených smluv, a obchodní podmínky, na které tyto smlouvy odkazují, zůstávají nadále pro účastníky závazné.

Sou CR NS 3137/32: 1. „Peněžní prostředky na účtu‘‘ vedeném peněžním ústavem na základě smlouvy o běžném

účtu nebo na základě smlouvy o vkladovém účtu nejsou v majetku majitele účtu, v jehož prospěch byl tento účet zřízen, nýbrž v majetku peněžního ústavu. Oprávnění majitele účtu, spočívající v tom, aby na základě jeho příkazu byly vyplaceny peněžní prostředky z účtu u peněžního ústavu, představuje pohledávku z účtu u peněžního ústavu.

2. Přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu při výkonu rozhodnutí nedochází k bezdůvodnému

obohacení oprávněného na úkor osoby, která omylem uhradila peněžní částku na tento účet.



2.1 Pravidelný obsah smlouvy



V prvním odstavci § 709 je konkretizováno označení majitele účtu. K uvedení určitých osob ve smlouvě jako osob oprávněných nakládat s peněžními prostředky na účtu stačí, aby tyto osoby měly takové oprávnění, aniž by musely být uvedeny v podpisových vzorech předaných majitelem účtu bance. To vyplývá z § 710 odst. 2, podle něhož kromě osob uvedených v podpisových vzorech mohou s peněžními prostředky nakládat za podmínek stanovených ve smlouvě o běžném účtu i jiné osoby. Naopak osoby uvedené v podpisových vzorech mohou s prostředky na účtu nakládat, aniž by musely být uvedeny ve smlouvě o běžném účtu.17

Z pravidelného obsahu smlouvy dále vyplývá, že vyloučení povinnosti banky platit úroky ze zůstatku peněžních prostředků na účtu, stejně jako vyloučení povinnosti majitele účtu platit bance úplatu za vedení běžného účtu, by ve smlouvě muselo být vysloveně dohodnuto.

Platná právní úprava připouští pouze dva způsoby určení úrokové sazby ve smlouvě o běžném účtu. Především může být ve smlouvě dohodnuta fixní úroková sazba, kterou by bylo možné měnit jen změnou smlouvy, tedy dohodou smluvních stran. Banka takovou smlouvu bude zřejmě uzavírat jen výjimečně.

Druhý způsob určení úrokové sazby může záležet v tom, že smluvní strany dohodnou způsob, jakým bude výše úrokové sazby stanovena. Lze dohodnou, že stanovení výše úrokové sazby bude prováděno pro určité časové období jednostranným úkonem banky, jejím oznámením.

Smluvní strany si mohou dojednat lhůty pro oznámení banky majiteli účtu o operacích na účtu a o zůstatku peněžních prostředků na účtu, jakož i formu oznámení.

Podobně jako úroky ze zůstatku peněžních prostředků na běžném účtu upravuje zákon i úplatu, kterou platí majitel účtu bance, jejíž výše může být sjednána konkrétní částkou nebo odkazem na ceník banky, který v podstatě představuje dohodu o způsobu stanovení výše úplaty. Úplata ve smlouvě sjednaná nebo podle ujednání ve smlouvě stanovená má přednost.

Nakládáním s účtem jsou úkony, které se týkají smlouvy o běžném účtu. Patří sem uzavření smlouvy, její změny a ukončení vztahu založeného smlouvou o běžném účtu. Právo nakládat s účtem má především majitel účtu.18 Jestliže je majitel účtu právnickou osobou, má toto oprávnění její statutární orgán, respektive osoby oprávněné jménem právnické osoby za statutární orgán jednat nebo osoba, na kterou přechází působnost statutárního orgánu, tj. likvidátor, insolvenční správce a další. Jiná osoba než majitel účtu, která je oprávněna s účtem nakládat pouze na základě plné moci, tak bude činit jménem majitele účtu jako jeho zmocněnec, jemuž musí majitel udělit kvalifikovanou plnou moc. Podle současné úpravy postačí, aby byl podpis majitele účtu na plné moci úředně ověřen.19

Počet osob na straně majitele účtu, oprávněných uzavřít smlouvu o běžném účtu není omezen. Podle zákonné úpravy mohou s účtem nakládat jen společně, z čehož vyplívá, že udělit plnou moc k nakládání s účtem jiné osobě mohou majitelé jen společně. Zákon výslovně stanoví, že spolumajitelé se mohou dohodnout s bankou ve smlouvě o běžném účtu, že s účtem nakládá jen jeden ze spolumajitelů, přičemž by musel být ve smlouvě určen a rovněž by byl oprávněn k udělení plné moci jiné osobě.

Stejně jako nakládání spolumajitelů s účtem může smlouva o běžném účtu upravit podíly jednotlivých spolumajitelů na zůstatku peněžních prostředků na účtu. Výše podílu může být stanovena také rozhodnutím soudu. Rovnost podílů všech spolumajitelů se uplatní podpůrně v případě, že smlouva nebo rozhodnutí soudu neurčuje podíly jinak. Výše podílů má význam především při zrušení účtu a vyplacení zůstatku bankou majitelům nebo jimi určeným jiným osobám. Každý ze spolumajitelů má právo na výplatu zůstatku v rozsahu svého podílu.20

2.2 Vedení účtu



Banka je povinna přijímat na účet v měně, na kterou zní, vklady nebo platby uskutečněné ve prospěch majitele účtu a z peněžních prostředků na účtu podle písemného příkazu majitele účtu a z peněžitých nebo při splnění podmínek stanovených ve smlouvě vyplatit mu požadovanou částku nebo uskutečnit jeho jménem platby jím určeným osobám. Nevyplývá-li z příkazu doba, kdy má být platba provedena, je banka povinna platbu provést v den, který následuje po doručení příkazu.

Jediné kogentní ustanovení § 711, od něhož není možno sjednat odchylnou úpravu, určuje: „Za provedení plateb je banka oprávněna požadovat úhradu nákladů s tím spojených a použít k jejich započtení peněžních prostředků na účtu. Banka opraví bez zbytečného odkladu chybné účtování. Nárok na náhradu škody není tímto dotčen.“21

Banka má tedy nárok na úhradu nákladů spojených s provedením plateb. Jde jen o nárok na úhradu nákladů, nikoli o odměnu. Právě proto zde na rozdíl od smluv o vkladových účtech bývá také nižší úroková sazba. Banka má právo provést započtení jednostranným úkonem, ale jen k úhradě nákladů.22

Povinnost provádět výplaty a platby z běžného účtu je podmíněna tím, že jsou na účtu potřebné peněžní prostředky v dostatečné výši. Povinnost provádět platby i při chybějících prostředcích by banka měla jen v případě, že by to bylo ve smlouvě výslovně dojednáno. Pokud v tomto směru dohoda smluvních stran chybí, řídí se práva a povinnosti smluvních stran podpůrně úpravou smlouvy o úvěru.

S prostředky na běžném účtu mohou disponovat osoby, které jsou uvedeny v podpisových vzorech předaných majitelem účtu bance. Osoby neuvedené v podpisových vzorech mohou s prostředky na účtu nakládat jen v případě, že jsou k tomu oprávněny ve smlouvě o běžném účtu a za podmínek tam uvedených. Banka zásadně dispoziční oprávnění k prostředkům na účtu nemá. Může jí však být přiznáno zákonem nebo smlouvou o běžném účtu.

Příkazy k provedení výplaty nebo platby je oprávněn dávat především majitel účtu. Jestliže je majitel účtu právnickou osobou, má toto oprávnění její statutární orgán neboli osoby oprávněné jménem právnické osoby jako statutární orgán jednat. V případě, že je majitelů účtu více, má postavení, a tedy i dispoziční právo s prostředky každý z nich, a to nezávisle na ostatních. Ustanovení § 709 odst. 4 je svou povahou dispozitivní, a tak je mohou smluvní strany písemnou dohodou vyloučit nebo modifikovat, třeba tím, že je třeba podpisu všech majitelů nebo že postavení majitele účtu má pouze některá ze smluvních stran.23

Příkazy k provedení platby nemusí podle současné právní úpravy být dány písemně, podle podmínek banky tomu tak většinou být musí. Pro dodržení písemné formy platí obecná úprava v § 40 odst. 3, 4 Občanského zákoníku. Je proto písemným příkazem i příkaz udělený například dálnopisně nebo elektronickými prostředky, které umožnují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, jež právní úkon učinila. Příkazy majitele účtu nebo oprávněné osoby mohou mít formu příkazu k úhradě, šeku a platební karty, mohou být uděleny jednorázově nebo také jako trvalé, jestliže jde o pravidelné převody nebo opakující se platby. Trvalý příkaz platí až do odvolání.

Pro určení doby, kdy má být platba provedena, je rozhodující především obsah příkazu. Není-li v něm tato doba stanovena, je jí den následující po doručení příkazu bance. Smlouva může dobu provedení platby upravit jinak.

Povinnost majitele účtu platit bance úplatu nemusí být ve smlouvě sjednána, ale vyplývá přímo ze zákona. Může být sjednána její výše nebo způsob jejího stanovení, a to i odkazem na ceník banky.

Úplata obvyklá v době provedení služby podle § 710 odst. 4 přichází v úvahu pouze v případě, že ve smlouvě není sjednáno něco jiného. Pokud by majitel účtu neměl mít povinnost obvyklou úplatu platit, musela by smlouva o běžném účtu obsahovat výslovné ujednání, že úplata nebude bankou požadována, viz § 709 odst. 2. pís. d) 24

Z judikatury:

OP 4/2001 s. 25: 1. Pokud banka provede příkaz, který neobsahuje pravý podpis jako vyjádření projevu vůle oprávněné osoby, jde vždy o porušení povinnosti uvedené v § 710 odst. 1 Obchodního zákoníku.

2. Každé smluvní rozšíření liberačních důvodů s sebou nutně nese i prvek vzdání se práva na náhradu škody ještě před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout. Uvedené vzdání se práva je však kogentním ustanovením § 386 odst. 1 obchodního zákoníku výslovně zakázáno. Vzhledem k tomuto kogentnímu ustanovení je u náhrady škody smluvní volnost stran vyjádřena v § 263 ObchZ omezena do té míry, že není možné liberační důvody uvedené v § 374 odst. 1 Obchodního zákoníku rozšiřovat tak, že by byl smluvní úpravou eliminován prvek nepředvídatelnosti a nahodilosti, jenž je výchozím atributem zákonné úpravy.








2.3 Kontokorentní účet



Kontokorentní účet je kombinací běžného a úvěrového účtu. Tento účet dává klientovi jak možnosti běžného účtu, tak i účtu úvěrového. Patří do skupiny neúčelových a nezajištěných úvěrů, proto s ním bývá spojena vyšší úroková sazba.25

Je-li ve smlouvě stanoveno, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu nemá potřebné peněžní prostředky na účtu, řídí se práva a povinnosti stran při uskutečnění těchto plateb smlouvou o úvěru.26

Související ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, § 497 an.

Toto ustanovení umožňuje, aby banka prováděla z běžného účtu platby, i když nejsou kryty potřebnými prostředky na účtu. Podmínkou je, že takový postup byl ve smlouvě o běžném účtu sjednán a že současně byl dohodnut limit prostředků, které může majitel tímto způsobem čerpat. Jde vlastně o kombinaci smlouvy o běžném účtu a smlouvy o úvěru. Zřízení tohoto tzv. kontokorentního účtu a jeho vedení se řídí ustanoveními o smlouvě o běžném účtu. Ustanovení smlouvy o úvěru platí pouze pro práva a povinnosti stran při uskutečňování těch plateb, jimž je čerpán úvěr v rámci dohodnutého limitu, pokud není o právech a povinnostech dohodnuto ve smlouvě o běžném účtu něco jiného. Na obsahu smlouvy bude proto také záležet, zda bude majitel účtu oprávněn prostředky čerpat jen k určitému účelu, zda budou dohodnuty termíny čerpání a termíny splacení. Bude však dohodnuta lhůta, ve které musí být vyčerpaná částka bance vrácena. Na druhé straně poskytnutý úvěr je splácen automaticky platbami, které dojdou na běžný účet.27

Z judikatury:

PPP 5/2000 s. 22: Povinnost poskytnout sjednané peněžní prostředky podle sjednaného kontokorentního úvěru plní banka tak, že provádí platby nebo umožňuje výběry z běžného účtu dlužníka, i když ten na účtu nemá dostatek vlastních prostředků. Úvěrující banka vlastní prostředky ve prospěch běžného účtu dlužníka není povinna připisovat.

2.4 Informace majiteli účtu



Banka je povinna v lhůtách stanovených ve smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu, oznámit majiteli účtu údaje o přijatých a provedených platbách. Majitel účtu je oprávněn požadovat, aby mu banka prokázala provedení plateb. Banka je též povinna oznámit bez zbytečného odkladu majiteli účtu výši zůstatku jeho účtu ke konci kalendářního roku.

Povinnost banky stanovená v § 712 odst. 1 má majiteli účtu umožnit, aby byl dostatečně informován o stavu svého účtu, tedy nejen o případech bezhotovostního placení, ale i v případech placení hotovostního placení (vklady a výplaty).

Oznámení banka provádí z pravidla ve formě výpisu z účtu. V něm uvádí číslo účtu, datum provedených účetních zápisů, počáteční zůstatek na účtu, kreditní položky, jimiž jsou došlé platby, přijaté vklady, debetní položky jako jsou provedené platby a výplaty z účtu, součty kreditních a debetních položek, konečný stav účtu. Forma oznámení může být dohodnuta ve smlouvě o běžném účtu, stejně tak i lhůty. Při neurčení lhůty pro zasílání výpisu z účtu ve smlouvě je banka povinna výpis z účtu zaslat po skončení každého kalendářního měsíce. Mimo to je banka povinna oznámit majiteli účtu výši zůstatku jeho účtu ke konci kalendářního roku. Také tato povinnost může být smlouvou upravena odchylně, popřípadě i vyloučena. Prokázání provedení plateb není ze zákona povinností banky, ale jen na žádost majitele účtu. To se týká pouze provedení plateb ve smyslu § 708 odst. 1. Bude se proto dojití bezhotovostní platby až na účet příjemce týkat pouze v případě, že banka, která platbu provedla, současně vede účet příjemce platby. Jinak je reálné pouze prokázání provedení platby ve smyslu odepsání z účtu a uskutečnění potřebných kroků k připsání na účet příjemce.28

2.5 Záznamy na běžném účtu



Banka je povinna připsat ve prospěch běžného účtu jeho majitele peněžní prostředky ke dni, kdy banka získala právo s nimi nakládat, a to od toho dne náleží majiteli účtu úroky z těchto prostředků. Peněžní prostředky použité majitelem účtu účtuje banka k tíži účtu dnem, kdy tyto peněžní prostředky vyplatila nebo platby uskutečnila, a za tento den nenáleží majiteli účtu úroky z čerpaných peněžních prostředků. Výše úroků a průběh úročení musí být ovšem dohodnuty ve smlouvě.29

Pokud jde o dobu, kdy je banka povinna odepsání peněžních prostředků provést, je rozhodující projev vůle osoby, která dává příkaz k platbě, pokud je osobou oprávněnou nakládat s peněžními prostředky, dala bance příkaz proveditelný a dala ho v době dohodnuté s bankou, tedy včas. Banka v takovém případě musí odepsání provést v den určený v příkazu oprávněné osoby. Porušením povinnosti by bylo nejen provedení odpisu později, ale i dříve. Vázanost banky příkazem oprávněné osoby však neplatí, jestliže je dán zákonný důvod k prodloužení lhůty nebo neprovedení příkazu.

Jestliže oprávněná osoba v svém příkazu bance den odepsání peněžitých prostředků neurčí, je banka povinna provést odepsání ve lhůtě stanovené ve smlouvě o běžném účtu. Pracovní den následující po předání příkazu bance se uplatní jen v případě, že den odepsání oprávněná osoba v příkazu neurčila a ani smlouva o běžném účtu neobsahuje dohodnutou lhůtu pro provedení odepsání peněžních prostředků z účtu. Také v těchto dvou případech platí, že příkaz musí dát osoba oprávněná, že příkaz musí být proveditelný a že byl bance předán v době s ní dohodnuté, samozřejmě pokud taková doba dohodnuta byla.

Lhůty, v nichž je banka povinna peněžní prostředky, tj. vklady a platby na účet připsat současná úprava v odstavci přímo nestanoví. Odkazuje tím na zvláštní právní předpis, kterým je zákon č. 284/2009 Sb. o platebním styku, který ve svém § 8 odst. 5 stanoví, že převádějící instituce, připíše částku převodu ve prospěch účtu příjemce nebo zajistí, aby částka převodu byla příjemci k dispozici, nejpozději následující bankovní pracovní den po dni, kdy byla částka převodu připsána ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce. Bankovním pracovním dnem se rozumí den, ve kterém všechny převádějící instituce, které se účastní provádění nebo zprostředkování příslušné části převodu běžně vykonávají svou činnost. Ustanovení odstavce 2 je kogentní, tudíž se banka a majitel účtu nemohou od lhůty stanovené v citovaném ustanovení zák. č. 284/2009 Sb., odchýlit a dohodnout si lhůtu jinou.30

Úrok ze zůstatku peněžních prostředků

Ze zůstatků účtu platí banka úrok. Úroky jsou splatné koncem každého kalendářního čtvrtletí a připisují se ve prospěch běžného účtu. Není-li však výše úroku sjednána ve smlouvě, je banka povinna platit úroky stanovené zákonem nebo na základě zákona, jinak úroky obvyklé pro účty vedené za podobných podmínek.31

Dle ustanovení § 714 odst. 1 ObchZ nestanoví-li smlouva o běžném účtu něco jiného, platí banka majiteli účtu ze zůstatku peněžních prostředků na účtu úroky. Neúročení musí být ve smlouvě výslovně dohodnuto.

Úroky z peněžních prostředků na účtu náležejí majiteli účtu ode dne, k němuž byly peněžní prostředky ve prospěch jeho účtu v souladu s § 713 odst. 2 nebo 3 připsány, do dne, který předchází dni, k němuž byly peněžní prostředky z účtu majitele odepsány nebo k němuž byly vyplaceny. Odepíše-li nebo vyplatí-li banka úroky dříve než měla, má majitel účtu právo na úroky až do dne, kdy banka odepsání či výplatu měla provést a v případě připsání obdobně.32

Stanovení úrokové sazby jako sazby roční je pravidlem. Dispozitivní povaha §714 odst. 3 umožňuje, aby si smluvní strany úrokovou sazbu dohodly jinak. Rovněž úprava splatnosti úroků a stanovení povinnosti banky úroky připsat k zůstatku peněžních prostředků na účtu v zákonem stanovené lhůtě má podpůrnou platnost, pokud si banka a majitel účtu ve smlouvě o běžném účtu tyto otázky neupraví odlišně. Připsání úroků znamená, že připsané

úroky se stávají součástí zůstatků peněžních prostředků na účtu a jsou znovu úročeny.

V případě, že není ve smlouvě o běžném účtu sjednána výše úrokové sazby ani způsob jejího stanovení, závazně se určuje výše úrokové sazby jako polovina diskontní sazby stanovená Českou národní bankou ke dni, k němuž se úroky připisují k zůstatku peněžních prostředků. Toto ustanovení nemohou banka a majitel účtu vyloučit ani se od něho odchýlit vzájemnou dohodou ve smlouvě o běžném účtu. 33

2.6 Zánik smlouvy o běžném účtu



2.6.1 Výpověď smlouvy

Za zánik považujeme, že smlouva může být majitelem účtu kdykoli s okamžitou účinností písemně vypovězena. Majitel účtu může tedy smlouvu vypovědět kdykoli bez výpovědní lhůty. Banka může smlouvu písemně vypovědět s účinností ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena majiteli účtu. Zůstatek běžného účtu banka vyplatí majiteli účtu nebo podle jeho příkazu převede na jiný účet nebo po odečtení nákladů s tím spojených na účet u jiné banky. 34

Od okamžiku účinnosti výpovědi smlouvy není banka povinna ani oprávněna přijímat na účet peněžité vklady a platby ve prospěch původního majitele. Stejně tak není povinna plnit příkazy majitele účtu a osob jím zmocněných týkajících se plateb z tohoto účtu. Musí splnit příkaz týkající se zůstatku vypovězeného běžného účtu, pokud je dán v souladu se smlouvou. Výpověď banky i majitele účtu musí být pod sankcí neplatnosti dána písemně a od předepsané písemné formy se strany odchýlit nemohou. Vypovězení smlouvy o tzv. kontokorentním účtu je třeba považovat též za vypovězení v ní obsažené smlouvy o úvěru.

Majitel účtu je oprávněn vypovědět smlouvu kdykoli. Podle výslovného ustanovení § 715 odst.

1 ObchZ., má toto právo i v případě, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou.35

Banka má právo vypovědět smlouvu o běžném účtu s účinností ke dni doručení výpovědi majiteli účtu. Důvodem výpovědi však musí být porušení povinnosti ze smlouvy majitelem účtu podstatným způsobem. Pro kvalifikaci porušení povinnosti jako porušení podstatným způsobem je třeba použít ustanovení § 346 odst. 2, jež praví: „Jestliže však strana, jež je v prodlení, prohlásí, že svůj závazek nesplní, může druhá strana od smlouvy odstoupit bez poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty k plnění nebo před jejím uplynutím.“36 Vzhledem k výjimečnosti případu zákon stanoví, že výpověď musí být podána jako doporučená zásilka na adresu uvedenou ve smlouvě o běžném účtu. Současně je stanovena fikce doručení pro případ, že doporučenou zásilku nebylo možno na uvedenou adresu doručit například z důvodu, že adresát změnil bydliště nebo že adresát odmítl výpověď převzít a jiných případů. Účinky doručení, zejména zánik smlouvy a právo i povinnosti banky postupovat podle ustanovení smlouvy o běžném účtu nastávají v den, v němž držitel poštovní lince vrátil výpověď bance.

Právní úprava rozlišuje zánik smlouvy a zrušení účtu. Zánik nastává účinností platné výpovědi. Zrušení účtu je banka povinna provést po vypořádání pohledávek a závazků týkajících se účtu. Současně je povinna majiteli účtu zrušení účtu písemně oznámit s uvedením dne, k němuž byl účet zrušen. Právo banky započítat si v rámci vypořádání pohledávek a závazků své pohledávky je jednostranným právem banky.

Na zrušení účtu navazuje povinnost banky naložit s jeho zůstatkem, a to podle pokynů majitele účtu, popřípadě osoby majitelem zmocněné s účtem nakládat. Majitel účtu má právo stanovit, že banka má zůstatek převést na jiný účet nebo vyplatit jím určeným osobám. Pokud banka takový příkaz k naložení se zůstatkem účtu od majitele nedostane, je povinna zůstatek vyplatit majiteli účtu. Banka je oprávněna převáděný nebo vyplácený zůstatek snížit o svou pohledávku na úplatu za převod zůstatku peněžních prostředků na jiný účet. Pokud nemohl být zůstatek vyplacen majiteli účtu nebo jím určeným osobám ani převodem na jiný účet, má banka vůči majiteli účtu právo na úhradu nákladů spojených s úschovou zůstatku peněžních prostředků zrušeného účtu. Svou pohledávku z tohoto titulu si rovněž může započítat proti pohledávce odpovídající zůstatku účtu.37

2.8.2. Smrt majitele běžného účtu

Další formu zániku smlouvy o běžném účtu představuje smrt majitele účtu. Smlouvou o běžném účtu, stejně jako jinou smlouvou, je založen závazkový vztah mezi smluvními stranami, tedy majitelem účtu a bankou. Smrt smluvní strany obecně nemá za následek zánik smlouvy ani závazkového vztahu smlouvou založeného. Podle § 579 ObčZ, způsobuje smrt dlužníka nebo věřitele zánik povinnosti jen výjimečně za podmínek v tomto ustanovení uvedených. Z tohoto hlediska se může § 715a odst. 1 ObchZ jevit jako nadbytečný. Jeho zařazení do obchodního zákoníku si vyžádala zvláštní povaha závazkového vztahu založeného smlouvou o běžném účtu i pochybnosti a problémy vyskytující se v praxi bank a soudů, zejména při projednávání dědictví. Z těchto důvodů první věta odstavce 1 výslovně potvrzuje trvání smlouvy i po smrti majitele účtu.

Z toho, že smlouva nezaniká, vyplývá, že smrtí majitele účtu nezanikají práva a povinnosti ze smlouvy vyplývající. Banka je povinna nadále přijímat na účet peněžní prostředky. Pokud jde o výplaty a platby z účtu, je banka povinna je provádět především na základě příkazů, které jí dal majitel účtu před svou smrtí. Může jít jak o příkazy jednorázové, tak zejména o příkazy trvalé. Nesmí však provádět ty výplaty a platby z účtu, u kterých majitel účtu stanovil, že po jeho smrti nemá banka ve výplatách a platbách pokračovat. Podmínkou však je, že se banka hodnověrně dozvěděla, že majitel účtu zemřel, a to zprávou soudu nebo obecního úřadu, který vede matriku a podle okolností případu i zpráva policie nebo předložení úmrtního listu.

Prostředky na běžném účtu, jehož majitel zemřel, mohou být jako majetek náležející do dědictví, svěřeny až do skončení projednání dědictví správci dědictví.

Správcem dědictví je osoba fyzická, popř. výjimečně stát, kterou do této funkce ustanovil soud v řízení o dědictví nebo zůstavitel. Správcem dědictví, který je oprávněn spravovat běžný účet zemřelého majitele účtu, je buď správce celého dědictví, nebo správce části dědictví, pokud do ní náležejí prostředky na běžném účtu.

Způsob prokázání bance, že byl ustanoven správce dědictví, je závislý na tom, zda byl správce dědictví ustanoven zůstavitelem nebo rozhodnutím soudu. Jestliže byl soudem nebo zůstavitelem ustanoven správce dědictví, který je oprávněn spravovat běžný účet zemřelého majitele účtu, je banka povinna se řídit jeho příkazy.38

Z judikatury:

SJ 3/2008 s. 209: Smrtí majitele účtu smlouva o běžném nebo vkladovém účtu nezaniká; do práv a povinností zemřelého majitele takového účtu vstupují jeho dědici děděním. Obvyklá cena takového majetku (§ 175o OSŘ) odpovídá výši zůstatku peněžních prostředků na účtu v okamžiku smrti majitele účtu

3. Právní úprava účtu dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, komparace změn v právní úpravě

Nový občanský zákoník ratifikovaný jako zákon č. 89/2012 Sb. ze dne 3. 2. 2012 byl dlouho očekávaným zákonem. Ústředním nedostatkem obsoletního občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. byla nejednotnost úpravy občanskoprávních vztahů v mnoha právních předpisech. Pro dosažení konkrétního výsledku bylo souběžně potřeba kontrolovat zákon o rodině, obchodní zákoník, či další jiné právní předpisy. Nový občanský zákoník přebírá mnoho pravidel, jež upravovaly dnes již zrušené zákony, např. obchodní zákoník, zákon o rodině a další. Nový občanský zákoník obsahuje 3081 paragrafů a je rozdělen do pěti částí:



Část první

– Obecná část

Část druhá

– Rodinné právo

Část třetí

– Absolutní majetková práva

Část čtvrtá

– Relativní majetková práva

Část pátá

– Ustanovení společná, přechodná a závěrečná

Současná platná právní úprava účtu je obsažena v Občanském zákoníku, zákonem

č. 89/2012 Sb., v části čtvrté – Relativní majetková práva, díl 11 – Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu – v Oddílu 1, kde účet upravují § 2662 až 2679. Obsoletní a stávající právní úprava účtu se od sebe v zásadních obsahových skutečnostech příliš neliší. Některé zdánlivě okrajové změny, zároveň mohou mít značné dopady pro zavedenou praxi a to především v oblasti zmocnění k nakládání s účtem.



NOZ v § 3028 praví: „(1) Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.“ a „(3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.“39

Právní úprava platná do 31. 12. 2013 pojednává problematiku účtu hned v několika předpisech. Primárně je to obchodní zákoník, který upravuje dva samostatné smluvní typy, smlouvu o běžném účtu a smlouvu o vkladovém účtu. Oba smluvní vztahy jsou tzv. absolutními obchody, tedy se řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu. Výjimkou je zachování ochrany nepodnikatele čili spotřebitele dle občanského zákoníku a též jeho odpovědnost za porušení povinností plynoucích z právních vztahů podle občanského zákoníku. Pokud je některý z těchto účtů platebním účtem podle zákona o platebním styku, použije se přednostně tato zvláštní právní úprava. Zvlášť je v novém občanském zákoníku upravena též vkladní knížka.

Při přechodu na novou právní úpravu je pro praxi zásadní, jakou úpravou se řídí právní poměry vzniklé s účinností nového Občanského Zákoníku a práva a povinnosti z nich vyplývající. Platí, že se musí řídit dosavadní právní úpravou. Z této obecné zásady však existuje mnoho výjimek, z nichž jedna, uvedená v § 3077 nového občanského zákoníku, se zaměřuje i na úpravu účtu.

Účet se od 1. 1. 2014 řídí novým občanským zákoníkem, i když k uzavření smlouvy o účtu došlo před tímto datem. Podle předešlé právní úpravy se bude řídit pouze vznik této smlouvy (neboť byla uzavřena za účinnosti původní právní úpravy), jakož i práva a povinnosti z ní vzniklé přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Práva a povinnosti vzniklé po datu 1. 1. 2014, stejně jako změny smlouvy či její ukončení, se však již řídí novou právní úpravou. To má důsledky např. pro délku promlčecí lhůty pro výplatu prostředků ze zaniklého účtu. Pokud totiž promlčecí lhůta začala běžet před počátkem roku 2014, bude se posuzovat dle minulých právních předpisů i po účinnosti nového občanského zákoníku.40

Nadále zůstává podstatnou částí smlouvy závazek zřídit účet pro majitele, stanovení doby, od kdy se zřizuje, a určení měny na kterou se účet zřizuje, jakož i umožnění vkladů a výběrů hotovosti nebo provádění převodů peněžních prostředků z účtu na účet. Účet může být zřízen pro jednoho i více majitelů a také dispoziční právo může mít více osob. Doba, od kdy bude zřízen, bývá zpravidla totožná se dnem uzavření smlouvy. Účet lez vést nejen v české měně, ale také v měně cizí. Ten, který je zřízen na cizí měnu je možno použít nejen k platbám v mezinárodním styku, ale i k platbám v tuzemsku stejně jako účet zřízený v české měně může být použit jak pro tuzemský, tak pro zahraniční platební styk. Pro platné uzavření smlouvy o účtu se nevyžaduje písemná forma, smlouva může být uzavřena například elektronicky. Ten, kdo vede účet, běžně při uzavírání smlouvy vyžaduje prokázání totožnosti od druhé smluvní strany. Právnické osoby se prokazují výpisem z obchodního rejstříku, pokud se ovšem do obchodního rejstříku zapisují, pokud ne, pak jinými dokumenty, které dokládají vznik právnické osoby.

Určení úrokové sazby je uvedeno ve smlouvě o účtu. Ve většině případů je dohodnuta fixní úroková sazba. Smluvní strany si mohou dojednat lhůty pro oznámení toho, kdo vede účet majiteli účtu o operacích na účtu a o zůstatku peněžních prostředků na účtu, jakož i formu oznámení. Tyto lhůty bývají měsíční, kvartální nebo roční, forma oznámení je písemná nebo elektronická. Počet osob na straně majitele, oprávněných uzavřít smlouvu o účtu nadále není omezen.

Ten, kdo vede účet je povinen přijímat na účet v měně, na kterou zní, vklady nebo platby uskutečněné ve prospěch majitele tohoto účtu. Povinnost provádět výplaty a platby z účtu je podmíněna tím, že jsou na účtu potřebné peněžní prostředky v dostatečné výši. Příkazy k provedení výplaty nebo platby je oprávněn dávat především majitel účtu. Jestliže je majitel účtu právnickou osobou, má toto oprávnění její statutární orgán neboli osoby oprávněné jménem právnické osoby jako statutární orgán jednat. V případě, že je majitelů účtu více, má postavení, a tedy i dispoziční právo s prostředky každý z nich, a to nezávisle na ostatních. Příkazy k provedení platby nemusí podle současné právní úpravy být dány písemně, písemným příkazem je i příkaz udělený elektronickými prostředky. Příkazy majitele účtu nebo oprávněné osoby mohou mít formu příkazu k úhradě, šeku a platební karty, mohou být jednorázové nebo také trvalé. Trvalý příkaz platí až do odvolání. Povinností majitele účtu je platit tomu, kdo vede účet úplatu, která nemusí být ve smlouvě sjednána, ale vyplývá přímo ze zákona. Její výše nebo způsob jejího stanovení, odkazuje na ceník banky.

Banka je povinna oznámit majiteli údaje o přijatých a provedených platbách a také výši zůstatku jeho účtu ke konci kalendářního roku. Majitel účtu je oprávněn požadovat, aby mu banka prokázala provedení plateb, toto oznámení se provádí především ve formě výpisu z účtu. V něm je uvedeno číslo účtu, datum provedených účetních zápisů, počáteční zůstatek, kreditní položky, došlé platby, přijaté vklady, debetní položky, konečný stav účtu apod. Podoba oznámení může být buď písemná, nebo elektronická, lhůty dle dohody ve smlouvě účtu.

Smlouva může být majitelem účtu kdykoli s okamžitou účinností písemně vypovězena. Majitel účtu může tedy smlouvu vypovědět i bez výpovědní lhůty. Je mu také přiznáno právo vypovědět i smlouvu uzavřenou na dobu určitou.

Ten, kdo vede účet, může smlouvu vypovědět písemně s účinností ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena majiteli účtu, načež zůstatek účtu vyplatí majiteli účtu nebo podle jeho příkazu převede na jiný účet.

Od okamžiku účinnosti výpovědi smlouvy není banka povinna ani oprávněna přijímat na účet peněžité vklady a platby ve prospěch původního majitele. Stejně tak není povinen plnit příkazy majitele účtu a osob jím zmocněných. Je však povinna splnit příkaz týkající se zůstatku vypovězeného účtu, pokud je dán v souladu se smlouvou. Výpověď peněžního ústavu i majitele účtu musí být pod sankcí neplatnosti dána písemně a od předepsané písemné formy se strany odchýlit nemohou. Vypovězení smlouvy o tzv. kontokorentním účtu je třeba považovat též za vypovězení v ní obsažené smlouvy o úvěru.

Ten, kdo vede účet má právo vypovědět smlouvu o běžném účtu s účinností ke dni doručení výpovědi majiteli účtu. Důvodem výpovědi však musí být porušení povinnosti ze smlouvy majitelem účtu podstatným způsobem. Výpověď musí být podána jako doporučená zásilka na adresu majitele účtu, uvedenou ve smlouvě o účtu. Současně je stanovena fikce doručení pro případ, že doporučenou zásilku nebylo možno na uvedenou adresu doručit. Účinky doručení, zejména zánik smlouvy a právo i povinnosti toho, kdo vede účet postupovat podle ustanovení smlouvy o účtu, nastávají v den, v němž doručovatel vrátil výpověď bance.

Rozlišuje se zánik smlouvy a zrušení účtu. Zánik nastává účinností platné výpovědi. Zrušení účtu je ten, kdo vede účet povinen provést po vypořádání pohledávek a závazků týkajících se účtu. Současně je povinen majiteli účtu zrušení účtu písemně oznámit s uvedením dne, k němuž byl účet zrušen. Ten, kdo vede účet má jednostranné právo započítat si v rámci vypořádání pohledávek a závazků své pohledávky. Na zrušení účtu navazuje povinnost toho, kdo vede účet naložit s jeho zůstatkem, a to podle pokynů majitele účtu, popřípadě osoby majitelem zmocněné s účtem nakládat. Majitel účtu má právo stanovit, aby byl zůstatek převeden na jiný účet nebo vyplacen jím určeným osobám. Pokud nemohl být zůstatek vyplacen majiteli účtu nebo jím určeným osobám ani převodem na jiný účet, má ten, kdo vede účet vůči majiteli účtu právo na úhradu nákladů spojených s úschovou zůstatku peněžních prostředků zrušeného účtu. Svou pohledávku z tohoto titulu si rovněž může započítat proti pohledávce odpovídající zůstatku účtu.

Smrt smluvní strany obecně nemá za následek zánik smlouvy ani závazkového vztahu smlouvou založeného. Podle § 2009 ObčZ, způsobuje smrt dlužníka nebo věřitele zánik povinnosti jen výjimečně za podmínek v tomto ustanovení uvedených. Z toho, že smlouva nezaniká, vyplývá, že smrtí majitele účtu nezanikají práva a povinnosti ze smlouvy vyplývající. Ten, kdo vede účet je povinen i nadále přijímat na účet peněžní prostředky. Pokud jde o výplaty a platby z účtu, je ten, kdo vede účet povinen je provádět především na základě příkazů, které mu dal majitel účtu před svou smrtí. Může jít jak o příkazy jednorázové, tak zejména o příkazy trvalé. Nesmí však provádět ty výplaty a platby z účtu, u kterých majitel účtu stanovil, že po jeho smrti nemá ten, kdo vede účet ve výplatách a platbách pokračovat. Podmínkou však je, hodnověrná informace o tom, že majitel účtu zemřel, a to zprávou soudu nebo obecního úřadu, který vede matriku a podle okolností případu i zpráva policie nebo předložení úmrtního listu. Prostředky na účtu, jehož majitel zemřel, mohou být jako majetek náležející do dědictví, svěřeny až do skončení projednání dědictví správci dědictví.

V novém občanském zákoníku bylo opuštěno rozdělení úpravy na smlouvu o běžném účtu a smlouvu o vkladovém účtu – nyní je jen smlouva o účtu s pododdíly pro platební účet a jiný než platební účet. Strana vedoucí účet není nadále označována jako banka, ale nově jako ten kdo vede účet. Bylo také provedeno zestručnění úpravy a vypuštění odkazů na smlouvy uzavřené mezi stranami. 41

V § 2662 zavádí obecný smluvní typ „smlouvy o účtu“, pod který nyní spadá jak běžný tak i vkladový účet. Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku poukazuje na postupné sblížení právní úpravy obou účtů natolik, že jejich rozlišování v samotném zákoně již ztratilo smysl. S jejich existencí v praxi se i nadále počítá, ovšem právně by měly být ošetřeny pouhou obměnou obecných ustanovení o účtu.

V nové úpravě je upuštěno od požadavku na zvláštní plnou moc s úředně ověřeným podpisem od majitele účtu v případě, že chce umožnit nakládání s účtem třetí osobě. § 2664 NOZ pouze zmiňuje možnost zmocněnců majitele účtu za podmínek ujednaných ve smlouvě nakládat s peněžními prostředky na účtu. Na zmocnění pro jednání s peněžním ústavem se vztahují pouze obecná ustanovení o smluvním zastoupení. Jednat s bankou za majitele účtu je možné na základě plné moci bez ověřeného podpisu, v rámci širšího než „zvláštního“ zmocnění či dokonce generální plné moci. Banky a peněžní ústavy, pokud budou na požadavku zvláštní plné moci trvat, si jej tedy budou muset vložit přímo do smluv s klienty.42

3.2 Platební účet

Právní úprava platebního účtu a platebních transakcí, která v novém občanském zákoníku prošla spíše formalistickou změnou, zůstává v podstatě neměnná. Zákon o platebním styku totiž zůstává účinný i po účinnosti nového občanského zákoníku, ke kterému bude podobně jako k občanskému zákoníku v pozici lex specialis, speciálního zákona s aplikační předností. Zatímco obchodní zákoník jde cestou výslovného vyloučení aplikace konkrétních ustanovení týkajících se účtu pro případ, kdy se na právní vztah uplatní zákon o platebním styku, nový občanský zákoník v § 2669 pouze obecně odkazuje na jiný zákon. Vymizel tedy například požadavek písemnosti smlouvy o účtu, požadavky na označení majitele účtu a dispozitivní ustanovení týkající se obsahu smlouvy a další ustanovení občanského zákoníku, jež upravovala především povinnosti banky vůči majiteli účtu. Jako další, spíše formalistickou změnou v novém občanském zákoníku je pak upuštění od používání pojmu „banka“. Zákonodárce to zdůvodňuje nevhodností vázání označení jedné ze smluvních stran na její regulaci z hlediska veřejného práva, a proto je tato smluvní strana nově označována jako „ten, kdo vede účet“.43



3.3 Jiný než platební účet

Důvodová zpráva označuje za jiné než platební účty jednak účty, které nejsou platebními účty podle zákona o platebním styku např. účty stavebního spoření, účty s výpovědní dobou nebo účty, které si mezi sebou vedou poskytovatelé platebních služeb, ale také převody, které i když probíhají na platebních účtech, jsou z působnosti zákona o platebním styku vyjmuty např. o placení platebním prostředkem použitelným v rámci omezené sítě, placení směnkou, šekem. Tato právní úprava se vztahuje také na vložení hotovosti, výběr hotovosti nebo převod peněžních prostředků prováděné na platebním účtu, jestliže se nejedná o platební transakci podle zákona o platebním styku.44

Právní úprava jiného než platebního účtu v novém občanském zákoníku obsahuje ustanovení týkající se:

  • poskytnutí a připsání úroku z peněžních prostředků na účtu (§ 2671),

  • povinnosti připsat přijaté nebo převedené peněžní prostředky na účet (§ 2672),

  • poskytnutí informací o provedených platebních transakcích a zůstatku peněžních prostředků na účtu (§ 2673),

  • podmínek výpovědi závazku ze smlouvy o účtu ze strany majitele účtu (§ 2674) a ze strany toho, kdo účet vede (§ 2675).

Pro poskytnutí úroků z peněžních prostředků na jiném než platebním účtu platí, že úrok náleží majiteli účtu již ke dni připsání peněžních prostředků na účet a po celou dobu, co jsou peněžní prostředky na účtu. Peněžní prostředky se přestávají úročit dnem předcházejícím jejich odepsání.

O podmínkách připsání peněžních prostředků na účet platí právní úprava obsažená v § 2672 nového občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení platí, že ten, kdo vede účet, připíše na něj přijaté nebo převedené peněžní prostředky nejpozději následující pracovní den poté, co získal právo s nimi nakládat.

Právní úprava stanoví okamžik, ke kterému je ten, kdo vede jiný než platební účet, povinen připsat na tento účet peněžní prostředky, které obdržel pro majitele účtu v hotovosti nebo bezhotovostním převodem.

Smlouva o účtu může obsahovat podmínky, za kterých ten, kdo vede účet, oznamuje majiteli účtu změny zůstatku na jiném než platebním účtu. Pokud si strany nesmluví takové podmínky, platí pro jiné než platební účty úprava obsažená v § 2673 nového občanského zákoníku, podle které je ten, kdo vede účet, povinen oznámit majiteli účtu vložení či výběr hotovosti nebo převod peněžních prostředků, k němuž došlo v uplynulém kalendářním měsíci, bez zbytečného odkladu po skončení kalendářního měsíce a zároveň je povinen oznámit majiteli účtu bez zbytečného odkladu po skončení kalendářního roku zůstatek peněžních prostředků na účtu.

Poskytnutí informace majiteli účtu je předpokladem pro uplatnění reklamace týkající se nesprávného provedení operace na účtu nebo nesprávných údajů o zůstatku na účtu. Závazek ze smlouvy o jiném než platebním účtu může podle § 2674 nového občanského zákoníku zaniknout výpovědí ze strany majitele účtu. Majitel účtu může smlouvu vypovědět kdykoli a s okamžitými účinky, tj. bez výpovědní doby. Takový způsob výpovědi je možný i v případě, že smlouva o účtu byla sjednána na dobu určitou.

Právní úprava umožňuje majiteli účtu dle svého uvážení a bez omezení okamžitě uvolnit peněžní prostředky z jiného než platebního účtu, a to i tehdy, když je zavázán ponechat je na účtu po sjednanou dobu. Předčasná výpověď závazku ze smlouvy o účtu na dobu určitou bude zpravidla spojena se ztrátou výhod pro majitele účtu v podobě sjednaného úrokového příslušenství apod.

Na rozdíl od dosavadní úpravy § 715 odst. 1 obchodního zákoníku nepožaduje nový občanský zákoník výpověď v písemné formě. K účinkům výpovědi postačí ústní sdělení. Podle § 2675 nového občanského zákoníku smlouvu o účtu, který je jiným než platebním účtem, může vypovědět i ten, kdo vede účet. Pro podání výpovědi nestanoví právní úprava žádnou formu. Nový občanský zákoník rozlišuje výpověď s výpovědní dobou a okamžitou výpověď. Podle § 2675 odst. 1 nového občanského zákoníku může ten, kdo vede účet, závazek ze smlouvy o účtu kdykoli vypovědět a nemusí mít právní důvod a ani jej ve výpovědi uvádět. Závazek ze smlouvy o účtu zaniká ke konci měsíce následujícího po měsíci, v němž výpověď došla majiteli účtu. Ustanovení § 2675 odst. 2 nového občanského zákoníku umožňuje tomu, kdo vede účet, vypovědět závazek ze smlouvy i bez výpovědní doby. Důvodem pro podání okamžité výpovědi je skutečnost, že majitel účtu porušil ujednanou povinnost, a to podstatným způsobem. Pokud nebude podstatné porušení povinnosti majitelem účtu specifikováno ve smlouvě o účtu nebo v obchodních podmínkách toho, kdo vede účet, bude třeba vycházet z právní úpravy obsažené v § 2002 odst. 1 nového občanského zákoníku, ze které se za podstatné porušení povinnosti považuje takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla, nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala. Závazek ze smlouvy o účtu zaniká dnem, kdy výpověď došla majiteli účtu.45

3.4 Vkladní knížka

V oddíle o účtu nový občanský zákoník, jako o speciálním případu účtu, pojednává též o vkladní knížce, která byla doposud upravena v občanském zákoníku v hlavě pojednávající o vkladech, čili zcela odděleně od ostatních smluvních typů týkajících se účtu. Zákonodárce to odůvodňuje tím, že vkladní knížka má stejnou podstatu jako účet a liší se pouze způsobem nakládání s peněžními prostředky a způsobem provádění záznamů o provedených transakcích. Obsahově nová úprava v podstatě přebírá současnou s tím, že vypouští ustanovení, která jsou z hlediska aktuální praxe překonaná (např. cestovní vkladní knížka). Zásadní je pak změna v postupu při ztracení či zničení vkladní knížky. Podle § 784 občanského zákoníku musí banka v takovém případě nejprve vkladní knížku prohlásit za umořenou a teprve poté je vkladateli vydána nová vkladní knížka a vkladatel může se vkladem opět nakládat. Nový občanský zákoník už podstoupení této procedury nevyžaduje, když v § 2678 prostě konstatuje, že banka v těchto případech na žádost majitele vystaví novou vkladní knížku. Umořovací řízení mělo své opodstatnění v době, kdy byly kromě vkladních knížek na jméno vystavovány i vkladní knížky na doručitele. Vzhledem k tomu, že tento typ vkladu již zákon neumožňuje a právo na jeho výplatu se promlčí k 31. 12. 2012, bylo by již převzetí umořovacího řízení do nového občanského zákoníku nadbytečné.46

3.5 Komparace Všeobecných obchodních podmínek

S účinností nového občanského zákoníku k zásadním změnám u Všeobecných obchodních podmínek dvou největších tuzemských bank, tedy České spořitelny a.s. a Komerční banky a.s., nedošlo. Po konzultaci s bankéři těchto bank, při studování Všeobecných obchodních podmínek obou bank a prozkoumání jejich webových stránek, odkazujících na novou právní úpravu, uvádím změny, které jsem studií těchto materiálů zjistila.

Komerční banka a.s.

Změny ve smluvní dokumentaci vyvolány nabytím účinnosti nového občanského zákoníku, platného od 1. ledna 2014.

Účelem navrhovaných změn smluvní dokumentace KB a.s. je zabezpečení souladu s novými právními předpisy, přičemž nejvýznamnějšími změnami jsou tyto:

  1. sjednocení terminologie smluvní dokumentace s terminologií nových právních předpisů

  2. úprava nových právních institutů – např. pro zastupování či zajištění

  3. změny v doručování zásilek a úprava procesu změny obchodních podmínek

  4. povinná informační povinnost banky ve vztahu ke spotřebitelům a úprava jejich práv.

Vedle změn souvisejících s novým občanským zákoníkem dochází i k několika dalším změnám v dokumentaci, které ale nejsou zásadního charakteru. Jedná se zejména o přesun některých ujednání týkajících se poskytování platebních služeb z Všeobecných obchodních podmínek do Oznámení o provádění platebního styku a dále o celkovou restrukturalizaci textu Všeobecných obchodních podmínek a Oznámení o provádění platebního styku v rámci jejich zjednodušení a zpřehlednění. Dále jsou doplněny produktové podmínky k platebním kartám s ohledem na novou bezkontaktní funkčnost platebních karet.

V Sazebníku KB a.s. dochází ke změnám, které mají za cíl zejména zpřesnit a zpřehlednit popis poplatků Sazebníku, ke změnám cen však nedochází. Místo končící služby Mobilní banka si mohou klienti zdarma aktivovat moderní službu Mobilní banka 2.47

Česká spořitelna a.s.

Česká spořitelna a.s., se rozhodla v důsledku účinnosti nového občanského zákoníku změnit Všeobecné obchodní podmínky. Od 1. ledna 2014 se tedy změnil nejen tento zásadní dokument, ale i sazebník poplatků.



  1. Občanský zákoník a nároky na klienta

Klienty přechod na nový občanský zákoník žádným způsobem nezatížil, nebylo nutností podepisovat v tomto ohledu nové smlouvy. Od 1. ledna 2014 se řídí všechny smlouvy o účtech automaticky novým občanským zákoníkem.



  1. Hlavní změny ve VOP podmínkách České spořitelny a.s.

Vzhledem k tomu, že VOP ČS a.s. upravují smluvní vztah mezi klientem a bankou a řídí se platnými zákony v České republice, je nutné, aby se do znění VOP průběžně promítaly i změny v zákonech, které mají vztah k bankovním obchodům. Od 1. ledna 2014 vstoupil v účinnost nový občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích a další zákony, proto bylo nutností na tyto změny zareagovat a VOP jim přizpůsobit. Zároveň jsou Všeobecné obchodní podmínky napsány přehledněji a srozumitelněji.



  1. Novinky ve VOP, které reaguji na nový občanský zákoník:

Klient má možnost ukončit každou smlouvu z jeho strany, pokud ČS a.s. změní VOP. To neplatí pro jednorázový vklad, smlouvy o úvěru nebo obdobné smlouvy.

Česká spořitelna a.s. má možnost postoupit smlouvu o bankovních službách. V minulosti mohlo dojít k přechodu smlouvy například v případě fúze nebo prodeje podniku. Nyní se k tomu přidává možnost postoupení smlouvy. Vkladní knížky nově podléhají právní úpravě účtů.



  1. Hlavní změny v sazebníku ČS a.s.

Od nového roku také došlo k dílčím úpravám některých poplatků, které nesouvisejí s novým občanským zákoníkem, ale bylo k nim přistoupeno v rámci zpřehlednění a zjednodušení sazebníku ČS a.s.

Od 1. ledna 2014 ČS a.s. neúčtuje poplatek 6 Kč za změnu PIN u platebních karet, 6 Kč za odemknutí/zamknutí karty, 6 Kč za změnu transakčních limitů u platební karty, 6 Kč za vklad hotovosti přes bankomat ČS. Dále se nebude u spotřebitelských a hotovostních úvěrů účtovat poplatek 500 Kč za potvrzení o zůstatku na účtu zpracované na žádost klienta, poplatek 200 Kč za sjednání úvěru na sporožirovému účtu na dobu neurčitou v pobočce a poplatek 150 Kč za změnu limitu na sporožirovému účtu na dobu neurčitou z podnětu klienta v pobočce. V rámci změn Česká spořitelna a.s. také ruší jednotlivé ceny, které účtuje klientům při neplnění závazků vůči ní a nahrazuje je jednotnou smluvní pokutou 500 Kč. Nově budou také klienti moci vybírat z bankomatů České spořitelny či v zahraničí z bankomatů Erste Group za 39 Kč na rozdíl od dosavadních 19 Kč, z bankomatů jiných bank v České republice za 49 Kč

oproti stávajícím 40 Kč.48

Závěr



Závěrem své práce tedy mohu konstatovat, že právní úprava smlouvy o běžném účtu byla do 31. prosince 2013 upravena zákonem č. 513/1991 Sb., Obchodního zákoníku.

Od 1. ledna 2014 právní úpravu účtu nově upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který také opouští od rozlišování smlouvy o běžném účtu a smlouvy o vkladovém účtu, neboť toto rozlišování ztratilo své původní opodstatnění. Smlouva o vkladovém účtu je fakticky pouze určitou modifikací smlouvy o běžném účtu.

Účet se tedy od 1. ledna 2014 řídí ustanoveními nového občanského zákoníku, i když k uzavření smlouvy o účtu došlo před tímto dnem. Vznik smlouvy, jakož i práva a povinnosti z ní vzniklé před nabytím platnosti NOZ se však posoudí podle dosavadních právních předpisů viz. § 3077 odst. 1 NOZ. Podle obsoletní právní úpravy se bude řídit pouze vznik této smlouvy (neboť byla uzavřena za účinnosti původní právní úpravy), jakož i práva a povinnosti z ní vzniklé přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Práva a povinnosti vzniklé po 1. lednu 2014, stejně jako změny smlouvy či její ukončení, se však již řídí novou právní úpravou

Prakticky to znamená, že při přechodu na novou právní úpravu je pro praxi zásadní, jakou úpravou se řídí právní poměry vzniklé s účinností nového občanského zákoníku a práva a povinnosti z nich vyplývající. Obecně platí, že se musí řídit dosavadní právní úpravou. Z této obecné zásady však existuje několik výjimek, z nichž jedna, uvedená v § 3077 nového občanského zákoníku, se zaměřuje i na úpravu účtu. 49

Mohu tedy konstatovat, že minulá a stávající právní úprava účtu se od sebe v zásadních obsahových skutečnostech příliš neliší. Nedošlo k žádným velkým změnám. Nynější úprava akceptuje jen jeden typ smlouvy. Po provedené analýze právní úpravy účtu v českém právním řádu a všeobecných obchodních podmínek dvou velkých tuzemských bank jsem zjistila, že změny jsou v podstatě hlavně v nové, respektive upravené terminologii, došlo k jejímu zestručnění.

Právní úprava platná do 31. prosince 2013 pojednává problematiku účtu hned v několika předpisech. Primárně je to obchodní zákoník, který upravuje dva samostatné smluvní typy, smlouvu o běžném účtu a smlouvu o vkladovém účtu. Oba smluvní vztahy jsou tzv. absolutními obchody, tedy se řídily obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu. Výjimkou je zachování ochrany nepodnikatele čili spotřebitele dle občanského zákoníku a též jeho odpovědnost za porušení povinností plynoucích z právních vztahů podle občanského zákoníku. Je-li navíc kterýkoliv z těchto účtů platebním účtem podle zákona o platebním styku, použije se přednostně tato zvláštní právní úprava. V novém občanském zákoníku je též zvlášť upravena vkladní knížka.

Přechod na novou právní úpravu účtu byl plynulý a ti kdo vedou účet, tedy banky,

přijali novou právní úpravu bez větších komplikací.

Seznam použité literatury

  1. BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Nový občanský zákoník: Srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 830 s. ISBN 978-80-7380-413-8.

  2. DVOŘÁK, Petr. Komerční bankovnicví pro bankéře a klienty. 3. přeprac. a roz. vyd. Praha: Linde, 2005, 673 s. ISBN 80-7201-515-X.

  3. MAREK, Karel. K obchodním závazkovým vztahům. 2. dopl. a upr. vyd. Brno:

Masarykova univerzita, 1994, 211 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. ISBN 80-210-0986-1.

  1. MAREK, Karel. Obchodněprávní smlouvy. 5. aktualiz. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 316 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. ISBN 80-210-3371-1.

  2. KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2005, s. 148. ISBN 8025108821. Str. 80

  3. PLÍVA, Stanislav. Bankovní obchody, 1. vyd. Praha: ASPI, 2009, 220 s. ISBN 978807‑3574-338.

  4. PLÍVA, Stanislav. Smlouva o běžném účtu. Právo a podnikání, 2004, č. 7-8, s. 32 an.

  5. PŮLPÁNOVÁ Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. 2. dotisk 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2007. 338 s. ISBN 9788024511801.

  6. SCHLOSSBERGER, Otakar. Marcela SOLDÁNOVÁ. Platební styk. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Bankovní institut, 2005, 368 s. ISBN 80-726-5072-6.

  7. ŠTENGLOVÁ, Ivana. Stanislav PLÍVA a Miloš TOMSA. Obchodní zákoník: komentář. 12. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. xxii, 1375 s. ISBN 978-80-7400-055-3.

  8. ULRYCH, Milan. Daniela PFEIFEROVÁ. Bankovnictví. 1. vyd Praha: Česká zemědělská univerzita, 2005, 263 s. ISBN 80-213-0815-X.

Právní předpisy

  1. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

  2. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.

  3. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Judikatura

  1. PR 54/1993

  2. SR 2/1999

  3. Sou CR NS 3137/32

  4. OP 4/2001

  5. PPP 5/2000

  6. SJ 3/2008

Internetové zdroje

  1. NEDOMA, Jakub. Právní úprava účtu podle nového občanského zákoníku. Epravo.cz: Sbírka zákonů, judikatura, právo[online]. 2. 1. 2013 [cit.2014-04-09]. Dostupné z:

http://www.epravo.cz/top/clanky/pravni-uprava-uctu-podle-novehoobcanskeho-zakoniku-87815.html

  1. PETRÁŠOVÁ, Vladimíra. Úvod do financí - Běžný účet. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra matematiky[online]. r.2009 [cit.2014-04-15]. Dostupné z: http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/m/uf/beznyucet.htm

  2. LIŠKA, Petr. Právní úprava účtu v novém občanském zákoníku. Právní rozhledy.

2013, č. 11, s. 401. ISSN 1210-6410.

iPravnik.cz, rubrika: Občanské právo[online]. 17.12.2013 [cit.2014-04-16-].

Dostupné z:

http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/obcanskepravo/pd_12/art_8746/detail.aspx

  1. Věstník ČNB www.cnb.cz

1 SCHLOSSBERGER, Otakar. Platební styk.

2 Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník

3 SCHLOSSBERGER, Otakar. Platební styk.

4 PETRÁŠOVÁ, Vladimíra. Úvod do financí - Běžný účet.

5 PETRÁŠOVÁ, Vladimíra. Úvod do financí - Běžný účet.

6 PETRÁŠKOVÁ, Vladimíra. Běžný účet. Úvod do financí.

7 PŮLPÁNOVÁ Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice., str. 306


8 KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. 1. vyd.

9 PETRÁŠKOVÁ, Vladimíra. Běžný účet. Úvod do financí.

10 PETRÁŠKOVÁ, Vladimíra. Běžný účet. Úvod do financí.

11 DVOŘÁK, Petr. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty, s. 261

12 ULRYCH, Milan. PFEIFEROVÁ, Daniela. Bankovnictví. str. 188.

12 MAREK, Karel. Obchodněprávní smlouvy. str. 258.

13 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

14 MAREK, Karel. Obchodněprávní smlouvy. str. 258

15 MAREK, Karel. K obchodním závazkovým vztahům. str. 174

16 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Obchodní zákoník: Komentář. str. 1229

17 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Obchodní zákoník: Komentář. str. 1231

18 PLÍVA, Stanislav. Bankovní obchody, str. 48

19 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Obchodní zákoník: Komentář.

20 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Obchodní zákoník: Komentář.

21 Zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník

22 MAREK, Karel. K obchodním závazkovým vztahům.

23 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Obchodní zákoník: Komentář.

24 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Obchodní zákoník: Komentář.

25 DVOŘÁK, Petr. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty, s. 261

26 MAREK, Karel. K obchodním závazkovým vztahům.

27 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Obchodní zákoník: Komentář.

28 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Obchodní zákoník: Komentář

29 MAREK, Karel. K obchodním závazkovým vztahům.

30 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Obchodní zákoník: Komentář

31 MAREK, Karel. K obchodním závazkovým vztahům.

32 PLÍVA, Stanislav. Smlouva o běžném účtu. Právo a podnikání.

33 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Obchodní zákoník: Komentář.

34 MAREK, Karel. K obchodním závazkovým vztahům.

35 PLÍVA, Stanislav. Bankovní obchody, str. 56

36 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

37 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Obchodní zákoník: Komentář.

38 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Obchodní zákoník: Komentář.

39 Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník.

40 NEDOMA, Jakub. Právní úprava účtu podle nového občanského zákoníku. Epravo.cz: Sbírka zákonů, judikatura, právo. Dostupné z: www.epravo.cz

41 BĚLOHLÁVEK, Alexander J. NOZ: Srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících.

42 NEDOMA, Jakub. Právní úprava účtu podle nového občanského zákoníku. Epravo.cz: Sbírka zákonů, judikatura, právo. Dostupné z: www.epravo.cz

43 NEDOMA, Jakub. Právní úprava účtu podle nového občanského zákoníku. Epravo.cz: Sbírka zákonů, judikatura, právo. Dostupné z: www.epravo.cz

44 Důvodová zpráva k NOZ s. 531

45 LIŠKA, Petr. Právní úprava účtu v novém občanském zákoníku. iPravnik.cz: Občanské právo. Dostupné z:

www.ipravnik.cz

46 NEDOMA, Jakub. Právní úprava účtu podle nového občanského zákoníku. Epravo.cz: Sbírka zákonů, judikatura, právo. Dostupné z: www.epravo.cz

47 Komerční Banka, a.s. Všeobecné obchodní podmínky KB a.s.

48 Česká Spořitelna, a.s. Všeobecné obchodní podmínky ČS a.s.

49 NEDOMA, Jakub. Právní úprava účtu podle nového občanského zákoníku. Epravo.cz: Sbírka zákonů, judikatura, právo. Dostupné z: www.epravo.cz


Document Metadata

Filed: April 19th, 2016