Contract

63

ZE SOUDNÍ PRAXE

ŽÁDOST O SKONČENÍ PP A DOHODA O SKONČENÍ PP – ROZDÍLY

Dohoda o rozvázání pracovního poměru (PP) je nejjednodušší způsob skonče- ní pracovního poměru – stačí napsat pouze „Zaměstnavatel a zaměstnanec se do- hodli na skončení pracovního poměru k tomu a tomu dni“, pak se uvede datum pod- pisu, přidá podpis obou účastníků – zaměstnavatele a zaměstnance – a je hotovo. Může být hotovo… V praxi však dochází ke zbytečným komplikacím, chybám, omy- lům, zmatkům a v jejich důsledku i k soudním sporům.

PRÁVNÍ ÚPRAVA V ZÁKONÍKU PRÁCE JE STRUČNÁ A JASNÁ

Dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního po- měru, končí pracovní poměr sjednaným dnem (§ 49 odst. 1). Dohoda o roz- vázání pracovního poměru musí být písemná (§ 49 odst. 2). Kazdá smluvní strana musí obdrzet jedno vyhotovení dohody o rozvázání pracovního poměru (§ 49 odst. 3).

Podstatné náležitosti dohody o rozvázání pracovního poměru tvoří, jak vyplý- vá z výše uvedeného, ujednání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o tom, že jejich pracovněprávní vztah zaniká (rozvazuje se) a kterým dnem končí. Důvody rozvázání pracovního poměru, vyjadřující pohnutku, pro kterou k dohodě došlo, nejsou její podstatnou náležitostí; součást dohody tvoří jen tehdy, jestliže se na tom shodli oba účastníci.

SPORNÝ PâÍPAD Z PRAXE

Zaměstnankyni pohrozil zaměstnavatel, že s ní zruší pracovní poměr okamžitě a že vyhnout se tomu může, pokud sama požádá o rozvázání pracovního poměru dohodou. Zaměstnankyně tedy dne 8. března 2010 písemně požádala svého za- městnavatele (vojenskou školu) o skončení pracovního poměru dohodou k 30. červnu 2010, statutární orgán (velitel školy) s její žádostí souhlasil s tím, že ji předá personalistce jako podklad pro vypracování dohody o skončení pracov- ního poměru. Protože tuto dohodu vypracovanou personalistkou zaměstnankyně dne 9. března 2010 nepodepsala, zrušil s ní zaměstnavatel dne 10. března 2010 přece jen okamžitě pracovní poměr. Soud následně pravomocně rozhodl, že toto okamžité zrušení pracovního poměru bylo neplatné.

🖉

Zaměstnavatel zaměstnankyni přestal přidělovat práci a zaplatil jí náhradu pla- tu pouze za období od 10. března 2010 do 30. června 2010, tedy ode dne neplat- ného rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením do dne, kdy měl pracovní poměr skončit dohodou. Proto podala zaměstnankyně jako žalobkyně další žalobu proti zaměstnavateli, aby jí zaplatil náhradu platu i za období od 1. července 2010 dále. Žalobkyně nesouhlasila s tvrzením žalovaného zaměstnavatele, že došlo k uzavření dohody o skončení pracovního poměru ke dni 30. června 2010, neboť

ZE SOUDNÍ PRAXE

🖉 tato „dohoda“ byla pouze „žádostí o uzavření dohody“ a podkladem pro persona- listku pro její vypracování.

Naproti tomu zaměstnavatel jako žalovaný namítal zejména, že pracovní po- měr žalobkyně skončil dohodou účastníků dne 30. června 2010, neboť k tomuto dni žalobkyně dne 8. března 2010 požádala zaměstnavatele o rozvázání pracovní- ho poměru a ten téhož dne její žádost akceptoval. Zpracování „formulářové podo- by“ již uzavřené dohody o rozvázání pracovního poměru, k němuž mělo původně dojít dne 10. března 2010, má pouze „evidenční“ význam pro účely informačního systému o službě a personálu používaného v rezortu ministerstva obrany a před- stavuje tak jen potvrzení o již uzavřené dohodě o rozvázání pracovního poměru.

Soud prvního stupně žalobě vyhověl. Vyšel z toho, že zaměstnankyně listinou ze dne 8. března 2010 označenou jako „Věc: Žádost o ukončení pracovního pomě- ru dohodou“ požádala o skončení pracovního poměru dohodou ke dni 30. června 2010, že tato listina podepsaná žalobkyní obsahuje podepsané vyjádření velitele školy, který na ni připsal text „se žádostí souhlasím“ a vlastnoručně ji podepsal, že na listině je dále ručně připsán text „odstupuji od žádosti“ s datem 10. března 2010 a podpisem žalobkyně a že žalovaná škola dne 10. března 2010 se žalobky- ní okamžitě zrušila pracovní poměr.

Z výpovědi velitele školy jako svědka, podané v předchozím sporu o neplat- nost okamžitého zrušení pracovního poměru, a z výpovědí dalších svědků vzal soud prvního stupně za prokázané, že při jednání dne 8. března 2010 žalobkyně souhlasila se skončením pracovního poměru dohodou, že následně personalistka vyhotovila písemnou žádost o ukončení pracovního poměru dohodou, kterou ža- lobkyně podepsala a na kterou velitel školy připsal, že s žádostí souhlasí, a že účastníci schůzky se „zjevně“ rozcházeli s tím, že se zejména velitel školy a ža- lobkyně znovu sejdou druhý den k podpisu smlouvy, kterou mezitím personální oddělení vypracuje. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dovodil, že velitel školy tím, že na žádost připsal text „s žádostí souhlasím“ a podepsal ji, neprojevoval vůli za vojenskou školu uzavřít dohodu o skončení pracovního po- měru ke dni 30. června 2010, ale pouze tímto krokem vyjadřoval souhlas s roz- vázáním pracovního poměru k uvedenému okamziku dohodou s tím, ze tato dohoda bude vypracována „ve speciální písemné formě“ a podepsána „zřej- mě v den následující nebo den poté, tj. 9. nebo 10. března 2010“. Soud prv- ního stupně neuvěřil výpovědi velitele školy, který uvedl, že „žalobkyni neříkal, že by měla druhý den přijít něco podepsat“, neboť velitel změnil „účelově“ vý- pověď podanou v předchozím sporu o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru teprve poté, co bylo v této věci pravomocně určeno, že okamžité zruše- ní pracovního poměru je neplatné, a co se žalovaná škola začala bránit tím, že pracovní poměr skončil dohodou. Uzavřel, že pracovní poměr žalobkyně u žalo- vané nebyl ke dni 30. června 2010 skončen a že žalobkyně má proto vzhledem k neplatnému okamžitému zrušení pracovního poměru ze dne 10. března 2010 a k tomu, že již dne 10. března 2010 vyzvala žalovanou, aby ji nadále zaměstná- vala, právo na náhradu platu podle § 69 odst. 1 zákoníku práce i za dobu od

1. července 2010.

64

65

ZE SOUDNÍ PRAXE

K odvolání žalované odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že vůle ve- litele školy „jednoznačně“ směřovala k ukončení pracovního poměru a k akcepta- ci návrhu žalobkyně na skončení pracovního poměru dohodou k 30. červnu 2010 a že tato jeho vůle vyplývá z písemného sdělení, že se žádostí žalobkyně sou- hlasí. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že zaměstnavatel od počátku vstupoval do jednání se žalobkyní s „jednoznačným“ cílem skončit pracovní poměr a že ža- lobkyně byla postavena před volbu, zda bude akceptovat skončení pracovního po- měru dohodou, nebo zda s ní bude rozvázán pracovní poměr okamžitým zrušením. Rozdílná vyjádření velitele školy, týkající se „hodnocení výsledků jednání z 8. března 2010 v očekávání dalších kroků vedoucích ke skončení pracovního po- měru“ odvolací soud hodnotil jako „jednání někoho, jenž v nesprávné právní představě o následcích právních jednání má za to, že projev vůle učiněný písem- ně dne 8. března 2010 ke skončení pracovního poměru nestačí a je třeba sepsat nějakou jinou, další formalizovanou dohodu“. Shledal, že tato „nesprávná před- stava“ nemůže nic změnit na tom, že již dne 8. března 2010 došlo ke shodě vů- le žalobkyně a žalované „na skončení pracovního poměru ke konkrétnímu datu“ a že odstoupení žalobkyně od dohody ze dne 10. března 2010 nemá „v kontextu s právní úpravou obsaženou v zákoníku práce“ za následek zánik uzavřené doho- dy. Uzavřel, že pracovní poměr účastníků skončil na základě dohody ke dni

30. červnu 2010 a že je proto požadavek žalobkyně na náhradu platu zjevně ne- důvodný.

JAK ARGUMENTOVALA ZAMĚSTNANKYNĚ

🖉

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítala, že me- zi stranami bylo ujednáno, že samotná žádost o ukončení pracovního poměru do- hodou představuje pouze „první krok kontraktačního procesu“ vedoucí k ukončení pracovního poměru, nikoliv však perfektní právní úkon. Měla za to, že zalobkyně a zalovaný se dne 8. března 2010 dohodli pouze na sepsání zádosti o ukon- čení pracovního poměru dohodou a ze samotná dohoda měla být uzavřena ná- sledně, tedy ze zalovaný navrhl zalobkyni „modifikaci postupu uzavírání smluv“. Žalobkyně s tímto procesem vyjádřila konkludentně (mlčky) souhlas tím, že podepsala žádost o ukončení pracovního poměru dohodou a souhlasila, že se dostaví dne 9. března 2010 na personální oddělení žalované školy k uzavření do- hody o skončení pracovního poměru; tím došlo k odložení uzavření dohody k oka- mžiku podepsání dohody připravené v systému ISSP (informační systém o službě a personálu) používaného u žalované. Dovolatelka vytýkala odvolacímu soudu, že nezohlednil, že u zaměstnavatele „existoval určitý předepsaný postup pro činění pracovněprávních úkonů“, kdy všechna personální opatření jsou generována systé- mem ISSP a zaměstnanci mohou „iniciovat“ jakékoli personální opatření (napří- klad uzavření dohody o skončení pracovního poměru) pouze „prostřednictvím žá- dosti o určité opatření či úkon“; na základě této žádosti personalisté požadované opatření připraví a teprve poté dojde k jeho realizaci, a to okamžikem, kdy obě strany podepíší „standardizovaný formulář ze systému ISSP“.

ZE SOUDNÍ PRAXE

🖉

POSOUZENÍ VĚCI NEJVYŠŠÍM SOUDEM ČR

Nejvyšší soud ČR tak musel vyřešit otázku, zda lze považovat za uzavřenou do- hodu o rozvázání pracovního poměru v situaci, kdy zaměstnanec požádal o rozvá- zání pracovního poměru dohodou k určitému dni, zaměstnavatel s žádostí souhla- sil a dohodl se se zaměstnancem, že bude podepsána dohoda o rozvázání pracov- ního poměru vypracovaná zaměstnavatelem, avšak zaměstnanec následně odmítl tuto dohodu podepsat.

Zaměstnankyně požádala písemně zaměstnavatele o skončení pracovního poměru dohodou (viz úvod článku), a tedy podala návrh (ofertu) na uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru k uvedenému dni. I když zaměstnava- tel s obsahem tohoto návrhu zaměstnankyně, doručeného při přímém jednání dne 8. března 2010, souhlasil (svůj souhlas projevil tím, že velitel školy na lis- tinu obsahující návrh zaměstnankyně napsal, že s její žádostí souhlasí, a že tento text podepsal), nedošlo tím ještě k účinnému přijetí návrhu zaměstnan- kyně, a tedy k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru, neboť za- městnankyně se s velitelem školy dohodla, že písemná dohoda o rozvázání pra- covního poměru ke dni 30. června 2010 bude podepsána a uzavřena až násle- dujícího dne. Okolnost, že vůle velitele školy „jednoznačně“ směřovala k ak- ceptaci návrhu zaměstnankyně na rozvázání pracovního poměru dohodou ke dni 30. června 2010, nemůže změnit nic na tom, že účastníci (zaměstnanky- ně a zaměstnavatel) byli oprávněni svou dohodou určit účinnost přijetí návrhu na uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru az k pozdější- mu okamziku nez k tomu, kdy dal zaměstnavatel podpisem svého sou- hlasného stanoviska na listině obsahující návrh zaměstnankyně na roz- vázání pracovního poměru dohodou najevo, ze s jejím návrhem souhlasí. Důvod, pro který zaměstnavatel přistoupil dne 8. března 2010 k ujednání se zaměstnankyní o tom, že dohoda o rozvázání pracovního poměru bude pode- psána až následujícího dne, není významný, neboť podle obecně přijímaných závěrů právní teorie pohnutka (motiv) k právnímu úkonu, která je jen pod- nětem, jenž se projevuje při tvorbě vůle a vyjadřuje pouze představy, ze kte- rých jednající vychází, nemá – není-li vyjádřena jako součást projevené vů- le jednajícího –, právní význam.

Nebyla-li písemná dohoda o rozvázání pracovního poměru, k jejímuz pod- pisu mělo podle ujednání účastníků dojít dne 9. března 2010, zaměstnanky- ní uvedeného dne (ani nikdy později) podepsána, nenabylo přijetí návrhu za- městnankyně na uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru ke dni

30. června 2010 účinnosti, a tato dohoda proto nebyla uzavřena. Závěr odvo- lacího soudu, že pracovní poměr skončil na základě dohody o rozvázání pracovní- ho poměru dne 30. června 2010 a požadavek žalobkyně na náhradu platu pro ne- platné rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze strany žalované za následující období je proto zjevně nedůvodný, tak není správný. Nejvyšší soud ČR proto svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 2491/2014, ze dne 11. 6. 2015 rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Xxxxxxx X. Xxxxxx

66