NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 2223/96

31996R2223

30.11.1996 ÚŘEDNÍ VĚSTNÍK EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ L 310/1

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 2223/96

ze dne 25. června 1996

o Evropském systému národních a regionálních účtů ve Společenství

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 213 této smlouvy,

s ohledem na návrh nařízení předložený Komisí,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

s ohledem na stanovisko Evropského měnového institutu (2),

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru (3),

(1) vzhledem k tomu, že uskutečňování hospodářské a měnové unie a dozor nad ní vyžadují srovnatelné, aktuální a věrohodné informace o struktuře a vývoji hospodářské situace každé země nebo regionu;

(2) vzhledem k tomu, že Komise by se měla podílet na řízení hospodářské a měnové unie, a mimo jiné podávat Radě zprávy o pokroku, kterého členské státy při plnění svých závazků týkajících se dosažení hospodářské a měnové unie dosáhly;

(3) vzhledem k tomu, že hospodářské účty jsou základním nástrojem pro rozbor hospodářské situace země nebo regionu, pokud jsou sestaveny na základě jednotného souboru zásad, které není možné vykládat různě;

(1) Úř. věst. C 287, 30.10.1995, s. 114.

(4) vzhledem k tomu, že Komise musí používat agregace národních účtů pro administrativní a zejména rozpoč- tové výpočty Společenství;

(5) vzhledem k tomu, že v roce 1970 byl zveřejněn správní dokument nazvaný „Evropský systém integrovaných hospodářských účtů“ (systém ESA), který pokrýval oblast působnosti tohoto nařízení a který byl vypracován výhradně Statistickým úřadem Evropských společenství a na jeho vlastní odpovědnost; že uvedený dokument byl výsledkem několikaleté práce Statistického úřadu Evropských společenství a národních statistických úřadů členských států, zaměřené na vypracování systému národních účtů splňujícího požadavky hospodářské a sociální politiky Evropských společenství, a že byl verzí Systému národních účtů Organizace spojených národů platnou a až do té doby používanou na úrovni Společenství;

(6) vzhledem k tomu, že v roce 1979 bylo zveřejněno druhé vydání tohoto dokumentu, aby byl aktualizován původní text (dále „druhé vydání systému ESA“ (4);

(7) vzhledem k tomu, že Statistická komise Organizace spo- jených národů přijala v únoru 1993 nový Systém národních účtů (SNA), aby výsledky ve všech členských zemích Organizace spojených národů byly mezinárodně srovnatelné;

(8) vzhledem k tomu, že by se v případě účtů životního prostředí měla věnovat pozornost sdělení Komise Evrop- skému parlamentu a Radě ze dne 21. prosince 1994 nazvanému „Pokyny pro Evropskou unii o ukazatelích životního prostředí a národních environmentálních účtech“;

(2) Stanovisko předložené dne 21. června 1995 (dosud nezveřejněné  

v Úředním věstníku).

(3) Úř. věst. C 133, 31.5.1995, s. 2.

(4) Evropský systém integrovaných hospodářských účtů (ESA), druhé vydání, Statistický úřad Evropských společenství, Lucemburk, 1979.

(9) vzhledem k tomu, že Společenství spolupracuje ke vzájemnému prospěchu s třetími zeměmi, zejména se zeměmi Evropského hospodářského prostoru (EHP);

(10) vzhledem k tomu, že se musí založit evropský systém účtů, který bude splňovat požadavky hospodářské a měnové unie a který se bude muset používat pro sestavování národních a regionálních účtů podle právních předpisů Společenství;

(11) vzhledem k tomu, že Komise musí v přesných termí- nech zpřístupňovat uživatelům výsledky účtů a tabulek všech členských států vypracovaných podle systému sta- noveného tímto nařízením, a to zejména s ohledem na sledování hospodářského sbližování a dosažení co nejužší koordinace hospodářské politiky členských států;

(12) vzhledem k tomu, že systém založený tímto nařízením má postupně nahradit všechny ostatní systémy jako refe- renční rámec společných norem, definic, klasifikací a účetních pravidel pro sestavování účtů členských států splňujících statistické požadavky Společenství tak, aby bylo možné získat výsledky porovnatelné mezi členskými státy;

(13) vzhledem k tomu, že k těmto statistickým výsledkům musí mít přístup občané v souladu se zásadou transpa- rentnosti;

(14) vzhledem k tomu, že systém založený tímto nařízením, který je verzí systému SNA přizpůsobenou struktuře hospodářství členských států, musí svým uspořádáním systému SNA odpovídat, aby údaje Společenství byly srovnatelné s údaji sestavovanými hlavními meziná- rodními partnery Společenství;

(15) vzhledem k tomu, že údaje musí být seskupeny podle široké kategorie účtů a tabulek a že pouze údaje nezbytné pro požadavky Společenství se musí zpracová- vat a sdělovat Komisi v přesných termínech;

(16) vzhledem k tomu, že se však členským státům, které nejsou objektivně schopny splnit lhůty stanovené tímto nařízením, výjimečně a dočasně udělují zvláštní lhůty pro předkládání údajů s ohledem na objem a velikost příslušných účtů, míru podrobnosti a zeměpisné pokrytí, jakož i s ohledem na situaci existující v této oblasti v členských státech;

(17) vzhledem k tomu, že později je nutno přijmout rozhod- nutí o tom, jak se mají členit nepřímo měřené finanční zprostředkovatelské služby (FISIM);

(18) vzhledem k tomu, že tvorba společných statistických norem zajišťujících srovnatelné informace je podle zásady subsidiarity úloha, kterou lze účinně řešit pouze na úrovni Společenství, a že takové normy budou pro- váděny v každém členském státu pod vedením organi- zací a institucí odpovědných za sestavování úředních statistik;

(19) vzhledem k tomu, že je nutné stanovit postup pro úpravu a aktualizaci tohoto nařízení ve spolupráci s Výborem pro statistické programy Evropského spole- čenství (VSP), který byl zřízen rozhodnutím Rady 89/382/EHS, Euratom (1); že se postup úprav omezí na změny, které nezvyšují vlastní zdroje;

(20) vzhledem k tomu, že se ve prospěch návrhu tohoto nařízení vyjádřily Výbor pro statistické programy a Výbor pro měnovou a finanční statistiku a statistiku platební bilance (CMFB), zřízené rozhodnutím 91/115/EHS (2);

(21) vzhledem k tomu, že směrnice Rady 89/130/EHS, Eura- tom ze dne 13. února 1998 o harmonizaci výpočtu hru- bého národního produktu v tržních cenách (3) stanoví, že hrubý národní produkt v tržních cenách lze porovná- vat jenom v případě, že se použijí definice a účetní pravi- dla evropského systému integrovaných hospodářských účtů; že nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1553/89 ze dne 29. května 1989 o konečné jednotné úpravě vybírání vlastních zdrojů vycházejících z daně z přidané hod- noty (4) stanoví, že členění zdanitelných plnění pro výpo- čet vážené průměrné sazby DPH se provádí pomocí národních účtů sestavených podle evropského systému integrovaných hospodářských účtů; že pro tyto nástroje a ve spojitosti s nařízením Rady (ES) č. 3605/93 ze dne 22. listopadu 1993 o použití Protokolu o postupu při nadměrném schodku (5), s rozhodnutím Rady 94/728/ES, Euratom ze dne 31. října 1994 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství (6) a s rozhodnutím Rady 94/729/ES ze dne 31. října 1994 o rozpočtové kázni (7), by se pro provedení systému

(1) Úř. věst. L 181, 28.6.1989, s. 47.

(2) Úř. věst. L 59, 6.3.1991, s. 19.

(3) Úř. věst. L 49, 21.2.1989, s. 26. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 1994.

(4) Úř. věst. L 155, 7.6.1989, s. 9.

(5) Úř. věst. L 332, 31.12.1993, s. 7.

(6) Úř. věst. L 293, 12.11.1994, s. 9.

(7) Úř. věst. L 293, 12.11.1994, s. 14

založeného tímto nařízením mělo stanovit přechodné období,

Dodatečné lhůty udělené některým členským státům podle přílohy B uplynou nejpozději 1. ledna 2

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Účel

Po konzultaci s Výborem pro statistické programy předloží Komise Radě nejpozději do 1. července 2003 zprávu o používání udělených dodatečných lhůt, aby se zjistilo, zda jsou tyto lhůty nadále opodstatněné. V případě potřeby bude tato zpráva doprovázena návrhem Komise na nové udělení dodatečných lhůt členským zemím, pro které to bude nezbytné.

1. Účelem tohoto nařízení je založit evropský systém účtů 1995 (dále jen „ESA 95“) stanovením

a) metodiky pro společné normy, definice, klasifikace a účetní pravidla, určené pro používání při sestavování účtů a tabu- lek na srovnatelném základě pro potřeby Společenství, včetně výsledků požadovaných článkem 3;

b) programu předávání účtů a tabulek sestavených podle systému ESA 95 pro potřeby Společenství v přesně určených termínech.

2. Toto nařízení se s ohledem na články 7 a 8 vztahuje na všechny právní předpisy Společenství, které odkazují na systém ESA nebo jeho definice.

3. Toto nařízení nezavazuje žádný členský stát k používání systému ESA 95 při sestavování účtů pro jeho vlastní potřeby.

Článek 2

Metodika

1. Metodika systému ESA 95 uvedená v čl. 1 odst. 1 písm. a) je obsažena v příloze A.

2. Změny metodiky systému ESA 95, jejichž cílem je objas- nit a zdokonalit jeho obsah, jsou přijímány rozhodnutím Komise postupem podle článku 4 za podmínky, že nezmění jeho základní pojmy, nevyžadují další zdroje pro provádění ani nevedou ke zvýšení vlastních zdrojů.

3. V souladu s odpovídajícími ustanoveními Smlouvy přijme Rada nejpozději do 31. prosince 1997 rozhodnutí o zavedení systému rozvržení nepřímo měřených finančních zprostředko- vatelských služeb (FISIM) popsaných v příloze I přílohy A a případně přijme nezbytná opatření pro jeho provedení.

Článek 3

Předávání Komisi

2. Členské státy předají výsledky přílohy B, včetně údajů prohlášených členskými státy za důvěrné podle vnitrostátních právních předpisů nebo zvyklostí týkající se ochrany důvěrnosti statistických informací na základě nařízení Rady (Euratom, EHS) č. 1588/90 ze dne 11. června 1990 o předávání údajů, na které se vztahuje statistická důvěrnost, Statistickému úřadu Evropských společenství (1), kterým se řídí zacházení s důvěrnými informacemi.

V rámci omezení stanovených v čl. 2 odst. 2 mohou jakékoliv změny údajů požadovaných od členských států (nové tabulky a jiné změny v daných státech nebo regionech) podléhat roz- hodnutím Komise postupem podle článku 4.

Článek 4

Postup

1. Komisi je nápomocen Výbor pro statistické programy (dále jen „výbor“).

2. Zástupce Komise předloží výboru návrh opatření, která mají být přijata. Výbor zaujme stanovisko k návrhu ve lhůtě, kterou může předseda stanovit podle naléhavosti věci. Stanovi- sko se přijímá většinou stanovenou v čl. 148 odst. 2 Smlouvy pro přijímání rozhodnutí, která má Rada přijímat na návrh Komise. Hlasům zástupců členských států ve výboru je při- dělena váha stanovená v uvedeném článku. Předseda nehlasuje.

3. Komise přijme opatření, která jsou okamžitě použitelná. Pokud však tato opatření nejsou v souladu se stanoviskem výboru, sdělí je Komise neprodleně Radě. V tomto případě:

1. Členské státy předávají Komisi (Statistickému úřadu) účty  

a tabulky uvedené v příloze B ve lhůtách stanovených pro každou tabulku.

(1) Úř. věst. L 151, 15.6.1990, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné aktem o přistoupení z roku 1994.

a) může Komise odložit použitelnost opatření, o kterých roz- hodla, o tři měsíce ode dne tohoto sdělení;

b) Rada může kvalifikovanou většinou ve lhůtě stanovené v předchozím písmeni přijmout jiné rozhodnutí.

Článek 5

Úkoly výboru

Výbor projednává všechny záležitosti ohledně uplatňování tohoto nařízení předložené jeho předsedou buď z vlastního podnětu, nebo na žádost členského státu.

Článek 6

Spolupráce s jinými výbory

1. Ke všem záležitostem, na které se vztahuje pravomoc Výboru pro měnovou a finanční statistiku a statistiku platební bilance, požádá Komise podle článku 2 rozhodnutí 91/115/EHS od tohoto výboru stanovisko.

2. Komise poskytne Výboru pro hrubý národní produkt, zřízenému směrnicí 89/130/EHS, Euratom, všechny informace týkající se provádění tohoto nařízení, které jsou nezbytné pro plnění jeho úkolů.

Článek 7

Datum provedení a prvního předání údajů

1. Systém ESA 95 se poprvé použije na údaje zpracované v souladu s přílohou B, které se předávají v dubnu 1999.

2. Údaje se předávají Komisi (Statistickému úřadu) ve lhůtách stanovených v příloze B.

3. V souladu s odstavcem 1 budou členské státy i nadále pře- dávat Komisi (Statistickému úřadu) účty a tabulky vypracované podle druhého vydání systému ESA, a to až do prvního předání účtů a tabulek vypracovaných na základě systému ESA 95.

4. Aniž je dotčen článek 19 nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1552/89 ze dne 29. května 1989, kterým se provádí rozhod- nutí 88/376/EHS, Euratom o systému vlastních zdrojů Spole- čenství (1), kontroluje Komise a dotyčné členské státy uplatňo- vání tohoto nařízení, používá a předkládá výsledek této kon- troly výboru uvedenému v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení.

Článek 8

Přechodná ustanovení

1. Pro účely rozpočtu a vlastních zdrojů se odchylně od čl. 1 odst. 2 a článku 7 platným zněním Evropského systému inte- grovaných hospodářských účtů podle čl. 1 odst. 1 směr- nice 89/130/EHS, Euratom a právních předpisů, které na uvedenou směrnici odkazují, zejména nařízení (EHS, Euratom) č. 1552/89 a č. 1553/89 a rozhodnutí 94/728/ES, Euratom a 94/729/ES, rozumí druhé vydání systému ESA po dobu platnosti rozhodnutí 94/728/ES, Euratom.

2. Pro účely oznámení členských států předkládaných Komisi v rámci postupu při nadměrném schodku podle nařízení (ES) č. 3605/93 se až do 1. září 1999 platným zněním Evropského systému integrovaných hospodářských účtů rozumí druhé vydání systému ESA.

3. Používání druhého vydání systému ESA podle odstavců 1 a 2 se zajišťuje úpravou údajů předaných podle čl. 7 odst. 1 na základě systému ESA 95, aby se zohlednily změny vyplývající z rozdílů mezi druhým vydáním systému ESA a systémem ESA 95, pokud jde o pojetí, definice nebo klasifikace.

Provádění této zásady bude upraveno postupem podle článku 6 směrnice Rady 89/130/EHS, Euratom nejpozději do prosince 1996.

Článek 9

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 25. června 1996.

Xx Xxxx předseda

X. XXXXX

(1) Úř. věst. L 155, 7.6.1989, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (EHS, Euratom) č. 2729/94 (Úř. věst. L 293, 12.11.1994, s. 5).

PŘÍLOHA A

EVROPSKÝ SYSTÉM ÚČTŮ ESA 1995

OBSAH

Strana

KAPITOLA 1. OBECNÉ RYSY 20

POUŽÍVÁNÍ SYSTÉMU ESA 20

Rámec pro analýzu a politiku 20

Osm charakteristik pojetí systému ESA 21

ESA 1995 a SNA 1993 25 27

ESA 1995 a ESA 1970 27

ESA JAKO SYSTÉM 28

Statistické jednotky a jejich seskupení 28

Institucionální jednotky a sektory 29

Místní činnostní jednotky a odvětví 29

Rezidentské a nerezidentské jednotky, národní hospodářství celkem a zbytek světa 29

Toky a stavy 30

Toky 30

Transakce 30

Vlastnosti transakcí 31

Transakce mezi jednotkami navzájem versus transakce uvnitř jednotek 31

Peněžní versus nepeněžní transakce 31

Transakce s protihodnotou a bez protihodnoty 31

Přeskupené transakce 31

Přesměrování 31

Rozdělení 32

Rozpoznání hlavního účastníka transakce 32

Mezní případy 32

Ostatní změny aktiv 32

Ostatní změny objemu aktiv a závazků 32

Zisky nebo ztráty z držby 33

Stavy 33

Systém účtů a souhrnné ukazatele 33

Pravidla účtování 33

Terminologie pro dvě strany účtů 33

Podvojné zápisy/čtverné zápisy 34

Ocenění 34

Zvláštní ocenění týkající se produktů 34

Ocenění ve stálých cenách 35

KAPITOLA 1.

(pokračování)

Strana

Doba zachycení 35

Konsolidace a očišťování 35

Konsolidace 35

Očišťování 36

Účty, vyrovnávací položky a souhrnné ukazatele 36

Posloupnost účtů 36

Účet výrobků a služeb 37

Účet zbytku světa 37

Vyrovnávací položky 37

Souhrnné ukazatele 37

Soustava tabulek vstupů a výstupů 37

KAPITOLA 2. JEDNOTKY A SESKUPENÍ JEDNOTEK 39

HRANICE NÁRODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ 39

INSTITUCIONÁLNÍ JEDNOTKY 41

INSTITUCIONÁLNÍ SEKTORY 42

Nefinanční podniky (S.11) 44

Subsektor: Veřejné nefinanční podniky (S.11001) 45

Subsektor: Národní soukromé nefinanční podniky (S.11002) 46

Subsektor: Nefinanční podniky pod zahraniční kontrolou (S.11003) 46

Finanční instituce (S.12) 46

Subsektor: Centrální banka (S.121) 48

Subsektor: Ostatní měnové finanční instituce (S.122) 49

Subsektor: Ostatní finanční zprostředkovatelé, kromě pojišťoven a penzijních fondů (S.123) 50

Subsektor: Pomocné finanční instituce (S.124) 50

Subsektor: Pojišťovny a penzijní fondy (S.125) 51

Vládní instituce (S.13) 52

Subsektor: Centrální vládní instituce (S.1311) 52

Subsektor: Národní vládní instituce (S.1312) 52

Subsektor: Místní vládní instituce (S.1313) 52

Subsektor: Fondy sociálního zabezpečení (S.1314) 53

Domácnosti (S.14) 53

Subsektor: Zaměstnavatelé (včetně osob samostatně výdělečně činných) (S.141 + S.142) 54

Subsektor: Zaměstnanci (S.143) 54

Subsektor: Příjemci důchodu z vlastnictví (S.1441) 54

Subsektor: Příjemci dávek důchodového zabezpečení (S.1442) 54

Subsektor: Příjemci ostatních transferových důchodů (S.1442) 54

Subsektor: Ostatní domácnosti (S.145) 54

Neziskové instituce sloužící domácnostem (S.15) 55

Zbytek světa (S.2) 55

Sektorová klasifikace jednotek výrobců podle hlavních standardních právních forem vlastnictví 56

KAPITOLA 2.

(pokračování)

Strana

MÍSTNÍ ČINNOSTNÍ JEDNOTKY A ODVĚTVÍ 58

Místní činnostní jednotka 59

Odvětví 59

KLASIFIKACE ODVĚTVÍ 60

JEDNOTKY S HOMOGENNÍ VÝROBOU A HOMOGENNÍ ODVĚTVÍ 60

Jednotka s homogenní výrobou 60

Homogenní odvětví 60

KLASIFIKACE HOMOGENNÍCH ODVĚTVÍ 61

KAPITOLA 3. TRANSAKCE S PRODUKTY 62

VÝROBA A PRODUKCE 63

Hlavní, vedlejší a pomocné činnosti 64

Produkce (P.1) 64

Doba zachycení a ocenění produkce 70

MEZISPOTŘEBA (P.2) 75

Doba zachycení a ocenění mezispotřeby 77

KONEČNÁ SPOTŘEBA (P.3, P.4) 77

Výdaje na konečnou spotřebu (P.3) 77

Skutečná konečná spotřeba (P.4) 78

Doba zachycení a ocenění výdajů na konečnou spotřebu 80

Doba zachycení a ocenění skutečné konečné spotřeby 80

TVORBA HRUBÉHO KAPITÁLU (P.5) 81

Tvorba hrubého fixního kapitálu (P.51) 81

Doba zachycení a ocenění tvorby hrubého fixního kapitálu 83

Změna stavu zásob (P.52) 84

Doba zachycení a ocenění změny stavu zásob 85

Čisté pořízení cenností (P.53) 86

DOVOZ A VÝVOZ ZBOŽÍ A SLUŽEB (P.6 A P.7) 86

Dovoz a vývoz zboží (P.61 a P.71) 87

Dovoz a vývoz služeb (P.62 a P.72) 89

TRANSAKCE S POUŽITÝMI VÝROBKY 91

KAPITOLA 4. ROZDĚLOVACÍ TRANSAKCE 93

NÁHRADY ZAMĚSTNANCŮM (D.1) 93

Mzdy a platy (D.11) 93

Mzdy a platy v penězích 93

Mzdy a platy v naturáliích 93

Sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.12) 95

Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.121) 95

Imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.122) 95

KAPITOLA 4.

(pokračování)

Strana

DANĚ Z VÝROBY A DOVOZU (D.2) 96

Daně z produktů (D.21) 97

Daně typu daně z přidané hodnoty (DPH) (D.211) 97

Daně z dovozu a cla bez DPH (D.212) 97

Daně z produktů bez DPH a dovozních daní (D.214) 98

Ostatní daně z výroby (D.29) 98

Daně z výroby a dovozu placené institucím Evropské unie 99

SUBVENCE (D.3) 100

Subvence na produkty (D.31) 100

Dovozní subvence (D.311) 101

Ostatní subvence na produkty (D.319) 101

Ostatní subvence na výrobu (D.39) 101

DŮCHOD Z VLASTNICTVÍ (D.4) 103

Úroky (D.41) 103

Úroky z vkladů a úvěrů a z pohledávek a závazků 103

Úroky z cenných papírů 103

Úroky ze směnek a podobných krátkodobých nástrojů 103

Úroky z dluhopisů a jiných dluhových papírů 103

Úrokové swapy a dohody o budoucích úrokových sazbách (forward rate agreements) 104

Úroky z finančního leasingu 104

Ostatní úroky 104

Doba zachycení 105

Rozdělované důchody podniků (D.42) 105

Dividendy (D.421) 105

Čerpání z důchodu kvazispolečností (D.422) 106

Reinvestované zisky z přímých zahraničních investic (D 43) 107

Důchod z vlastnictví přisuzovaný pojištěncům (D.44) 107

Pachtovné (D.45) 108

Pachtovné z půdy 108

Pachtovné z podzemních zdrojů 108

BĚŽNÉ DANĚ Z DŮCHODU, KAPITÁLU ATD. (D.5) 108

Daně z důchodů (D.51) 109

Ostatní běžné daně (D.59) 109

SOCIÁLNÍ PŘÍSPĚVKY A DÁVKY (D.6) 110

Sociální příspěvky (D.61) 112

Skutečné sociální příspěvky (D.611) 112

Imputované sociální příspěvky a dávky (D.612) 113

Sociální dávky jiné než naturální sociální transfery (D.62) 114

Peněžité dávky sociálního zabezpečení (D.621) 114

Soukromé fondové sociální dávky (D.622) 115

KAPITOLA 4.

(pokračování)

Strana

Nefondové sociální dávky zaměstnancům (D.623) 115

Výpomocné peněžité sociální dávky (D.624) 115

Naturální sociální transfery (D.63) 115

Naturální sociální dávky (D.631) 115

Refundace z dávek sociálního zabezpečení (D.6311) 116

Ostatní naturální dávky ze sociálního zabezpečení (D.6312) 116

Výpomocné naturální sociální dávky (D.6313) 116

Transfery individuálních netržních výrobků nebo služeb (D.632) 116

OSTATNÍ BĚŽNÉ TRANSFERY (D.7) 117

Čisté pojistné na neživotní pojištění (D.71) 117

Náhrady z neživotního pojištění (D.72) 118

Běžné transfery uvnitř sektoru vládních institucí (D.73) 118

Běžná mezinárodní spolupráce (D.74) 119

Jiné běžné transfery (D.75) 120

Běžné transfery pro NISD 120

Běžné transfery mezi domácnostmi 120

Pokuty a penále 120

Loterie a sázkové hry 121

Platby odškodného 121

Čtvrtý vlastní zdroj založený na HNP 121

Ostatní 121

ÚPRAVA O ZMĚNY ČISTÉHO PODÍLU DOMÁCNOSTÍ NA REZERVÁCH PENZIJNÍCH FONDŮ (D.8) 122

KAPITÁLOVÉ TRANSFERY (D.9) 123

Kapitálové daně (D.91) 123

Investiční dotace (D.92) 124

Ostatní kapitálové transfery (D.99) 125

KAPITOLA 5.	FINANČNÍ TRANSAKCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	127
	KLASIFIKACE FINANČNÍCH TRANSAKCÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	129
	Měnové zlato a zvláštní práva čerpání (ZPČ) (F.1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	131
	Měnové zlato (F.11) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	131
	Zvláštní práva čerpání (ZPČ) (F-12) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	132
	Oběživo a vklady (F.2) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	132
	Oběživo (F.21) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	132
	Převoditelné vklady (F.22) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	133
	Ostatní vklady (F.29) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	133
	Cenné papíry jiné než akcie (F.3) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	134
	Cenné papíry jiné než akcie, kromě finančních derivátů (F.33) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	134
	Krátkodobé cenné papíry jiné než akcie, kromě finančních derivátů (F.331) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	135
	Dlouhodobé cenné papíry jiné než akcie, kromě finančních derivátů (F.332) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	135
	Finanční deriváty (F.34) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	136

KAPITOLA 5.

(pokračování)

Strana

Úvěry (F.4) 137

Krátkodobé úvěry (F.41) 137

Dlouhodobé úvěry (F.42) 137

Akcie a jiný vlastní kapitál (F.5) 139

Akcie a jiný vlastní kapitál jiné než akcie investičních fondů (F.51) 140

Kótované akcie jiné než akcie investičních fondů (F.511) a nekótované akcie jiné než akcie investičních fondů (F.512) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

140

Jiný vlastní kapitál (F.513) 141

Akcie investičních fondů (F.52) 141

Pojistné technické rezervy (F.6) 141

Čistý podíl domácností na rezervách životního pojištění a na rezervách penzijních fondů (F.61) 142

Čistý podíl domácností na rezervách životního pojištění (F.611) 142

Čistý podíl domácností na rezervách penzijních fondů (F.612) 143

Předplacené pojistné a rezervy na nevyrovnané nároky (F.62) 144

Ostatní pohledávky a závazky (F.7) 144

Obchodní úvěry a zálohy (F.71) 145

Ostatní pohledávky a závazky jiné než obchodní úvěry a zálohy (F.79) 145

Poznámková položka: přímé zahraniční investice (F.m) 146

ÚČETNÍ PRAVIDLA PRO FINANČNÍ TRANSAKCE 146

Ocenění 146

Doba zachycení 149

Výpočet finančních transakcí ze změn v rozvaze 149

Příloha 5.1: Vazba na míru peněz 149

KAPITOLA 6. OSTATNÍ TOKY 151

SPOTŘEBA FIXNÍHO KAPITÁLU (K.1) 151

ČISTÉ POŘÍZENÍ NEFINANČNÍCH NEVYRÁBĚNÝCH AKTIV (K.2) 151

OSTATNÍ ZMĚNY AKTIV (K.3 až K.12) 152

OSTATNÍ ZMĚNY OBJEMU (K.3 až K.10 a K.12) 152

EKONOMICKÝ VZNIK NEVYRÁBĚNÝCH AKTIV (K.3) 153

EKONOMICKÝ VZNIK VYRÁBĚNÝCH AKTIV (K.4) 153

PŘIROZENÝ RŮST NEPĚSTOVANÝCH BIOLOGICKÝCH ZDROJŮ (K.5) 153

EKONOMICKÝ ZÁNIK NEVYRÁBĚNÝCH AKTIV (K.6) 154

ZTRÁTY Z KATASTROF (K.7) 154

KONFISKACE BEZ NÁHRADY (K.8) 154

OSTATNÍ ZMĚNY OBJEMU NEFINANČNÍCH AKTIVJINDE NEUVEDENÉ (K.9) 154

OSTATNÍ ZMĚNY OBJEMU FINANČNÍCH AKTIV A ZÁVAZKŮJINDE NEUVEDENÉ (K.10) 155

KAPITOLA 6.

(pokračování)

Strana

ZMĚNY ZATŘÍDĚNÍ A STRUKTURY (K.12) 156

Změny sektorového zatřídění a struktury (K.12.1) 156

Změny klasifikace aktiv a závazků (K.12.2) 156

FIKTIVNÍ ZISKY NEBO ZTRÁTY Z DRŽBY (K.11) 157

Neutrální zisky nebo ztráty z držby (K.11.1) 158

Reálné zisky nebo ztráty z držby (K.11.2) 158

Zisky z držby podle typu finančních aktiv 159

Oběživo a vklady (AF.2) 159

Úvěry (AF.4) a ostatní pohledávky a závazky (AF.7) 159

Cenné papíry jiné než akcie (AF.3) 159

Akcie a jiný vlastní kapitál (AF.5) 160

Pojistné technické rezervy (AF.6) 160

	Finanční aktiva v cizí měně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	160
KAPITOLA 7.	ROZVAHY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	161
	TYPY AKTIV . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	162
	Nefinanční vyráběná aktiva (AN.1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	162
	Nefinanční nevyráběná aktiva (AN.2) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	162
	Finanční aktiva a závazky (AF) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	163
	OCEŇOVÁNÍ POLOŽEK ROZVAHY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	165
	Obecné zásady oceňování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	165
	NEFINANČNÍ AKTIVA (AN) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	166
	Vyráběná aktiva (AN.1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	166
	Dlouhodobá aktiva (AN.11) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	166
	Dlouhodobá hmotná aktiva (AN.111) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	166
	Dlouhodobá nehmotná aktiva (AN.112) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	166
	Zásoby (AN.12) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	166
	Cennosti (AN.13) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	167
	Nevyráběná aktiva (AN.2) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	167
	Hmotná nevyráběná aktiva (AN.21) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	167
	Půda (AN.211) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	167
	Podzemní zdroje (AN.212) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	167
	Ostatní přírodní zdroje (AN.213 a AN.214) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	167
	Nehmotná nevyráběná aktiva (AN.22) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	167
	Finanční aktiva a závazky (AF) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	168
	Měnové zlato a ZPČ (AF.1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	168
	Oběživo a vklady (AF.2) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	168
	Cenné papíry jiné než akcie (AF.3) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	168
	Úvěry (AF.4) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	169
	Xxxxx a jiný vlastní kapitál (AF.5) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	169

KAPITOLA 7.

(pokračování)

Strana

Pojistné technické rezervy (AF.6) 169

	Ostatní pohledávky a závazky (AF.7) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	170
	Poznámkové položky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	170
	Předměty dlouhodobé spotřeby (AN.m) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	170
	Přímé zahraniční investice (AF.m) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	170
	Finanční rozvahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	171
	Příloha 7.1: Definice jednotlivých kategorií aktiv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	172
	Příloha 7.2: Přehled zápisů od počáteční rozvahy až po konečnou rozvahu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	180
KAPITOLA 8.	POSLOUPNOST ÚČTŮ A VYROVNÁVACÍ POLOŽKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	183
	POSLOUPNOST ÚČTŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	186
	Běžné účty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	186
	Účet výroby (I) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	186
	Účty rozdělení a užití důchodů (II) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	186
	Účty prvotního rozdělení důchodů (II.1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	188
	Účet tvorby důchodů (II.1.1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	188
	Účet rozdělení prvotních důchodů (II.1.2) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	188
	Účet podnikatelských důchodů (II.1.2.1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	188
	Účet rozdělení ostatních prvotních důchodů (II.1.2.2) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	194
	Účet druhotného rozdělení důchodů (II.2) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	194
	Účet znovurozdělení naturálních důchodů (II.3) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	202
	Účet užití důchodů (II.4) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	202
	Účet užití disponibilního důchodu (II.4.1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	202
	Účet užití upraveného disponibilního důchodu (II.4.2) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	202
	Účty akumulace (III) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	204
	Kapitálový účet (III.1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	204
	Účet změn čistého kapitálu vlivem úspor a kapitálových transferů (III.1.1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	204
	Účet pořízení nefinančních aktiv (III.1.2) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	204
	Finanční účet (III.2) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	204
	Účet ostatních změn aktiv (III.3) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	204
	Účet ostatních změn objemu aktiv (III.3.1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	211
	Účet přecenění (III.3.2) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	211
	Účet neutrálních zisků nebo ztrát (III.3.2.1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	211
	Účet reálných zisků nebo ztrát (III.3.2.2) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	211
	Rozvahy (IV) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	220
	Počáteční rozvaha (IV.1) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	220
	Změny rozvahy (IV.2) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	220
	Konečná rozvaha (IV.3) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	220

KAPITOLA 8.

(pokračování)

Strana

KAPITOLA 8. ÚČTY ZBYTKU SVĚTA (V) 220

Běžné účty 225

Zahraniční účet výrobků a služeb (V.I) 225

Zahraniční účet prvotních důchodů a běžných transferů (V.II) 225

Zahraniční účty akumulace (V.III) 225

Kapitálový účet (V.III.1) 225

Finanční účet (V.III.2) 225

Účty ostatních změn aktiv (V.III.3) 225

Rozvahy (V.IV) 226

ÚČET VÝROBKŮ A SLUŽEB (0) 234

SOUHRNNÉ HOSPODÁŘSKÉ ÚČTY 235

SOUHRNNÉ UKAZATELE 245

Hrubý domácí produkt v tržních cenách (HDP) 245

Provozní přebytek za národní hospodářství celkem 245

Smíšený důchod za národní hospodářství celkem 245

Podnikatelský důchod za národní hospodářství celkem 245

Národní důchod (v tržních cenách) 245

Národní disponibilní důchod 246

Úspory 246

Zahraniční saldo běžných transakcí 246

Čisté půjčky (+) nebo výpůjčky (-) za národní hospodářství celkem 246

Čistý kapitál národního hospodářství celkem 246

MATICOVÉ ZOBRAZENÍ 246

Maticové zobrazení účtů ESA 247

Vlastnosti matic účtů 250

Úprava redukované formy matice pro specifické typy analýz 251

KAPITOLA 9. SOUSTAVA TABULEK VSTUPŮ A VÝSTUPŮ 266

	TABULKY DODÁVEK A UŽITÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	270
	TABULKY PROPOJUJÍCÍ TABULKY DODÁVEK A UŽITÍ SE SEKTOROVÝMI ÚČTY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	284
	SYMETRICKÉ TABULKY VSTUPŮ-VÝSTUPŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	284
KAPITOLA 10.	CENOVÉ A OBJEMOVÉ MÍRY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	289
	ROZSAH CENOVÝCH A OBJEMOVÝCH INDEXŮ V SYSTÉMU ÚČTŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	290
	Integrovaná soustava cenových a objemových indexů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	290
	Cenové a objemové indexy pro jiné souhrnné ukazatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	291
	VŠEOBECNÉ PRINCIPY MĚŘENÍ CENOVÝCH A OBJEMOVÝCH INDEXŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	292
	Definice cen a objemů tržních produktů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	292
	Rozdíly v kvalitě a rozdíly v ceně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	292

		Strana
KAPITOLA 10. (pokračování)	Zásady pro netržní služby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zásady pro přidanou hodnotu a pro HDP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	293 294
	PROBLÉMY PŘI POUŽÍVÁNÍ ZÁSAD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	294
	Obecné používání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	295
	Používání pro specifické toky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	295
	Toky zboží a tržních služeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	295
	Toky netržních služeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	296
	Xxxx a subvence na produkty a dovoz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	297
	Spotřeba fixního kapitálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	298
	Xxxxxxx zaměstnancům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	298
	Stavy vyráběných dlouhodobých aktiv a zásob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	298
	Míry reálného důchodu za národní hospodářství celkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	299
	VOLBA VZORCE A ZÁKLADNÍHO ROKU PRO INDEX . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	300
	CENOVÉ A OBJEMOVÉ INDEXY PRO PROSTOROVÉ SROVNÁVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	300
KAPITOLA 11.	OBYVATELSTVO A VSTUPY PRÁCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	302
	CELKOVÝ POČET OBYVATEL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	302
	EKONOMICKY AKTIVNÍ OBYVATELSTVO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	303
	ZAMĚSTNANOST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	304
	Zaměstnanci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	304
	Osoby samostatně výdělečně činné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	305
	Zaměstnanost a příslušnost k hospodářskému území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	305
	NEZAMĚSTNANOST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	306
	ZAMĚSTNÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	307
	Zaměstnání a příslušnost k hospodářskému území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	307
	CELKOVÝ POČET ODPRACOVANÝCH HODIN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	307
	EKVIVALENCE DÉLKY PLNÉ PRACOVNÍ DOBY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	308
	VSTUP PRÁCE ZAMĚSTNANCŮ VYJÁDŘENÝ STÁLOU NÁHRADOU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	309
KAPITOLA 12.	ČTVRTLETNÍ HOSPODÁŘSKÉ ÚČTY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	310
KAPITOLA 13.	REGIONÁLNÍ ÚČTY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	312
	REGIONÁLNÍ ÚZEMÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	312
	JEDNOTKY A SÍDLO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	312
	METODY REGIONALIZACE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	313
	SOUHRNNÉ UKAZATELE PODLE ODVĚTVÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	314
	ÚČTY DOMÁCNOSTÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .	316

PŘÍLOHY

Strana

I. NEPŘÍMO MĚŘENÉ FINANČNÍ ZPROSTŘEDKOVATELSKÉ SLUŽBY (FISIM) 317

Změny, které je třeba v kapitolách ESA provést, když se má FISIM rozdělit 317

II. LEASING A NÁKUP PŘEDMĚTŮ DLOUHODOBÉ SPOTŘEBY NA SPLÁTKY 323

Definice 323

Leasing 323

Operativní leasing 323

Finanční leasing 323

Nákup na splátky 324

Pojetí v účtech 324

Operativní leasing 324

Finanční leasing 324

Nákup na splátky 325

III. POJIŠTĚNÍ 327

Úvod 327

Definice 327

Sociální pojištění 327

Vládní programy sociálního zabezpečení 327

Programy soukromých fondů sociálního pojištění 328

Nefondové programy sociálního pojištění prováděné zaměstnavateli 328

Ostatní pojištění 328

Ostatní životní pojištění 328

Ostatní neživotní pojištění 328

Zajištění 329

Pomocné pojišťovací instituce 329

Pojetí v účtech 329

Sociální pojištění 329

Vládní programy sociálního zabezpečení 329

Programy soukromých fondů sociálního pojištění 330

Nefondové programy sociálního pojištění prováděné zaměstnavateli 331

Ostatní pojištění 332

Ostatní životní pojištění 333

Ostatní neživotní pojištění 333

Zajištění 335

Pomocné pojišťovací instituce 335

Pojištění: číselný příklad 336

IV. KLASIFIKACE A ÚČTY 341

Klasifikace 341

Klasifikace institucionálních sektorů (S) 341

Strana

Klasifikace transakcí a ostatních toků 342

Klasifikace vyrovnávacích položek (B) 345

Klasifikace aktiv (A) 346

Seskupení a kódování odvětví (A), produktů (P) a investic (tvorba fixního kapitálu) (Pi) 348

Klasifikace individuální spotřeby podle účelu (COICOP) 356

Klasifikace funkcí vládních institucí (COFOG) 357

Účty 359

Tabulky

2.1 Sektory a subsektory 42

2.2 Typ výrobce, základní činnosti a funkce klasifikované podle sektorů 44

2.3 Sektorová klasifikace jednotek výrobců za hlavní standardní právní formy vlastnictví 57

3.1 Rozlišení tržních výrobců, výrobců pro vlastní konečné užití a ostatních netržních výrobců za institucionální jednotky 66

3.2 Institucionální jednotky, místní činnostní jednotky a produkce a odlišení tržní produkce od produkce pro vlastní konečné užití a od 69 ostatní netržní produkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3.3 Rozlišení místních činnostních jednotek a jejich produkce na tržní, pro vlastní konečné užití a ostatní netržní produkci 70

3.4 Zachycení dopravy při vývozu zboží 90

3.5 Zachycení dopravy při dovozu zboží 91

5.1 Klasifikace finančních transakcí 130

8.1 Přehled účtů, vyrovnávacích položek a hlavních souhrnných ukazatelů 184

8.2 Účet I: Účet výroby 187

8.3 Účet II.1.1: Účet tvorby důchodů 189

8.4 Účet II.1.2: Účet rozdělení prvotních důchodů 191

8.5 Účty II.1.2.1: Podnikatelské důchody a II.1.2.2: rozdělení ostatních prvotních důchodů 195

8.6 Účet II.2: Účet druhotného rozdělení důchodů 198

8.7 Účet II.3: Účet znovurozdělení naturálních důchodů 201

8.8 Účet II.4.1: Účet užití disponibilních důchodů 203

8.9 Účet II.4.2: Účet užití upravených disponibilních důchodů 205

8.10 Účet III.1.1: Účet změn čistého kapitálu vlivem úspor a kapitálových transferů 206

8.11 Účet III.1.2: Účet pořízení nefinančních aktiv 207

8.12 Účet III.2: Finanční účet 209

8.13 Účet III.3.1: Účet ostatních změn objemu aktiv 212

8.14 Účet III.3.2: Účet přecenění 216

8.15 Účet IV: Rozvahy 221

8.16 Úplná posloupnost účtů zbytku světa (zahraniční účet transakcí) 226

8.17 Účet 0: Účet výrobků a služeb 234

8.18 Souhrnné hospodářské účty 236

8.19 Maticové zobrazení úplné posloupnosti účtů a vyrovnávacích položekza národní hospodářství celkem 252

8.20 Schematické zobrazení matice sociálního účetnictví 259

8.21 Příklad podrobnější matice sociálního účetnictví 262

8.22 Příklad podrobné submatice: čistá přidaná hodnota (základní ceny) 264

Strana

9.1 Zjednodušená tabulka dodávek 266

9.2 Zjednodušená tabulka užití 266

9.3 Zjednodušená spojená tabulka dodávek a užití 267

9.4 Zjednodušená symetrická tabulka vstupů a výstupů (produkt na produkt) 268

9.5 Tabulka dodávek v základních cenách včetně převodu do kupních cen 271

9.6 Tabulka užití v kupních cenách 272

9.7 Jednoduchá tabulka obchodních a dopravních přirážek 276

9.8 Jednoduchá tabulka daní z produktů snížených o subvence na produkty 277

9.9 Tabulka užití dovezené produkce 281

9.10 Tabulka užití tuzemské produkce v základních cenách 282

9.11 Tabulka propojující tabulku dodávek a užití se sektorovými účty 284

9.12 Symetrická tabulka vstupů a výstupů v základních cenách (produkt na produkt) 286

9.13 Symetrická tabulka vstupů a výstupů pro tuzemskou produkci v základníchcenách (produkt na produkt) 288

A.I.1 Účinek umístění FISIM do institucionálních sektorů, včetně změn za netržní výrobce 320

A.I.2 Účinek umístění FISIM jenom do fiktivního sektoru 321

A.III.1 Vládní programy sociálního zabezpečení 336

A.III.2 Programy soukromých fondů sociálního zabezpečení 337

A.III.3 Nefondové programy sociálního zabezpečení prováděné zaměstnavateli 338

A.III.4 Ostatní životní pojištění 339

A.III.5 Ostatní neživotní pojištění 340

A.IV.1 Účet 0: účet výrobků a služeb 359

A.IV.2 Úplná posloupnost účtů za národní hospodářství celkem 359

A.IV.3 Úplná posloupnost účtů za nefinanční podniky 373

A.IV.4 Úplná posloupnost účtů za finanční instituce 382

A.IV.5 Úplná posloupnost účtů za vládní instituce 392

A.IV.6 Úplná posloupnost účtů za domácnosti 403

A.IV.7 Úplná posloupnost účtů za neziskové instituce sloužící domácnostem 414

KAPITOLA 1

OBECNÉ RYSY

1.01 Evropský systém národních a regionálních účtů (dále ESA 1995 nebo jen ESA) je mezinárodně porovnatelný účetní rámec pro systematický a podrobný popis celkového hospodářství (tj. regionu, země nebo skupiny zemí), jeho jednotlivých složek a jeho vztahů s ostatními hospo- dářskými celky.

ESA 1995 nahrazuje Evropský systém integrovaných hospodářských účtů vydaný v roce 1970 (ESA 1970; druhé, poněkud upravené vydání, vyšlo v roce 1978).

Systém ESA 1995 je plně v souladu s revidovanými celosvětově užívanými pravidly pro národní účetnictví, vydanými pod názvem Systém národních účtů (SNA 1993 nebo jen SNA; tato pravidla byla vytvořena pod společnou odpovědností a ve spolupráci OSN, MMF, Komise Evropských společenství, OECD a Světové banky). ESA se však více soustřeďuje na situaci a potřebu údajů v rámci Evropské unie. Stejně jako SNA je i ESA harmonizován s pojetími a tříděními používanými v mnoha ostatních společenských a ekonomických statistikách. Jde zejména o statistiku zaměstnanosti, statistiku průmyslu a statistiku zahraničního obchodu. ESA může tudíž sloužit jako centrální rámec při doporu- čeních pro společenské a ekonomické statistiky EU a jejích členských zemí.

1.02 ESA obsahuje dva hlavní soubory tabulek:

a) sektorové účty (1);

b) tabulky vstupů a výstupů (2) a účty podle odvětví (3).

Sektorové účty poskytují systematický popis různých etap hospodářského procesu, jako je výroba, tvorba důchodů, znovurozdělování důchodů, užití důchodů a finanční a nefinanční akumulace v členění podle institucionálních sektorů. Sektorové účty rovněž zahrnují rozvahy, které popisují stavy aktiv, závazků a čistého jmění k začátku a ke konci účetního období.

Tabulky vstupů a výstupů a odvětvové účty popisují podrobněji výrobní proces (strukturu nákladů, vytvořený důchod a zaměstnanost) a toky zboží a služeb (produkci, dovoz, vývoz, konečnou spotřebu, mezispotřebu a tvorbu kapitálu podle skupin produkce).

ESA zahrnuje rovněž i pojmy obyvatelstva a zaměstnanosti (4). Toto pojetí je shodné jak pro sektorové účty, tak pro tabulky vstupů a výstupů. ESA se neomezuje jen na roční národní účetnictví, nýbrž se používá i pro čtvrtletní účty (5)a regionální účty (6).

POUŽÍVÁNÍ SYSTÉMU ESA

Rámec pro analýzu a politiku

1.03 ESA se může používat pro analýzu a zhodnocení:

a) struktury celého národního hospodářství. Týká se to:

1. přidané hodnoty a zaměstnanosti podle odvětví;

2. přidané hodnoty a zaměstnanosti podle regionů;

(1) Viz kapitola 8 „Posloupnost účtů a vyrovnávací položky“.

(2) Viz kapitola 9 „Soustava tabulek vstupů a výstupů“.

(3) Viz kapitola 8 „Posloupnost účtů a vyrovnávací položky“.

(4) Viz kapitola 11 „Obyvatelstvo a vstupy práce“.

(5) Viz kapitola 12 „Čtvrtletní hospodářské účty“.

(6) Viz kapitola 13 „ Regionální účty“.

3. rozdělení důchodů podle sektorů;

4. dovozu a vývozu podle skupin produktů;

5. výdajů na konečnou spotřebu podle skupin produktů;

6. tvorby fixního kapitálu a stavů fixního kapitálu podle odvětví;

7. skladby stavů a toků finančních aktiv podle druhů aktiv a podle sektorů.

b) určitých úseků nebo pohledů na celé národní hospodářství, jako jsou:

1. bankovnictví a financování v národním hospodářství;

2. úloha vládních institucí;

3. hospodářství určité oblasti (ve srovnání s celým národním hospodářstvím).

c) vývoje celého národního hospodářství z časového hlediska, což představuje:

1. analýzu temp růstu HDP;

2. analýzu inflace;

3. analýzu sezónnosti ve výdajích domácností na základě čtvrtletních účtů;

4. analýzu změny významnosti jednotlivých typů finančních nástrojů během doby, např. zvýšeného významu opcí;

5. srovnání odvětvové struktury národního hospodářství v delším časovém období, např. v průběhu třiceti let.

d) národního hospodářství ve vztahu k národním hospodářstvím ostatních zemí. Jde o:

1. porovnání úlohy vládních institucí v jednotlivých členských zemích EU;

2. analýzu vzájemných vztahů mezi národním hospodářstvím zemí EU;

3. analýzu skladby a určení vývozu v EU;

4. porovnání tempa růstu HDP a disponibilního důchodu na 1 obyvatele v rámci EU a ve Spojených státech a v Japonsku.

1.04 Pro Evropskou unii a její členské státy mají údaje ze soustavy národních účtů velkou úlohu při formulování a sledování důsledků jejich sociální a hospodářské politiky.

Dále existují některé velmi důležité zvláštní případy použití:

a) pro sledování a řízení evropské měnové politiky: kriteria sbližování pro Evropskou měnovou unii byla definována z hlediska údajů národních účtů (vládní deficit, vládní dluh a HDP);

b) pro poskytování finanční podpory regionům uvnitř EU: výdaje pro strukturální fondy EU se zčásti odvozují z údajů regionálních národních účtů;

c) pro stanovení vlastních zdrojů EU. Ty jsou závislé na údajích z národních účtů třemi způsoby:

1. celkové zdroje EU se určují jako procentní podíl z hrubého národního produktu (HNP) jednotlivých členských zemí;

2. třetí vlastní zdroj EU se tvoří z vlastních zdrojů DPH. Příspěvky členských států do tohoto zdroje jsou ve velké míře ovlivněny údaji z národních účtů, protože těch se používá k výpočtu průměrné sazby DPH;

3. relativní výše příspěvků členských zemí pro čtvrtý vlastní zdroj EU je založena na jejich hrubém národním produktu.

Osm charakteristik pojetí systému ESA

1.05 Pro zajištění dobré rovnováhy mezi potřebami údajů a možnostmi poskytování údajů je pojetí systému ESA charakterizováno osmi charakteri- stikami. Je:

a) mezinárodně slučitelné;

b) harmonizované s ostatními sociálními a hospodářskými statistikami;

c) sourodé;

d) sestavitelné;

e) odlišné od většiny případů administrativního pojetí;

f) zavedené, uznávané a ustálené na delší časové období;

g) soustředěné na popis hospodářských procesů v peněžním a snadno zjistitelném vyjádření;

h) pružné a víceúčelové.

1.06 Pojmy jsou mezinárodně slučitelné, neboť:

a) pro členské státy Evropské unie je ESA normou pro poskytování údajů z národních účtů pro všechny mezinárodní organizace. Pouze v národních publikacích není přísné dodržování pravidel ESA povinné;

b) pojetí ESA je po všech stránkách harmonizováno s pojetím celosvětových pravidel pro národní účetnictví, tj. SNA. Mezinárodní slučitelnost pojetí je pro porovnání statistik za různé země rozhodující.

1.07 Pojetí je harmonizováno s pojetím v ostatních sociálních a hospodářských statistikách, protože:

a) ESA používá mnoho metodik a klasifikací (např. NACE rev. 1), které se rovněž používají v ostatních sociálních a hospodářských statisti- kách členských států Evropské unie, např. ve statistice zpracovatelského průmyslu, ve statistice zahraničního obchodu a statistice zaměstnanosti; metodické rozdíly byly omezeny na minimum. Dále jsou tato pojetí a klasifikace Evropské unie rovněž harmonizována s metodikou a klasifikacemi používanými ve Spojených národech;

b) stejně jako SNA je pojetí ESA také harmonizováno s pojetím v důležitých mezinárodních pravidlech pro některé ostatní úseky ekono- mických statistik, zejména s příručkou pro platební bilanci (BPM) Mezinárodního měnového fondu (MMF), pro vládní finanční statistiku MMF (GFS) a pro statistiku příjmů OECD a s usneseními MOP o pojetí zaměstnanosti, odpracovaných hodin a nákladů práce.

Tato harmonizace s ostatními sociálními a hospodářskými statistikami široce napomáhá vzájemnému propojení a porovnatelnosti uvedených údajů. Důsledkem je to, že údaje v národních účtech mohou být sestaveny lépe. Dále mohou být informace obsažené v těchto zvláštních stati- stikách lépe vztahovány k celkovým statistickým údajům za národní hospodářství, tj. k údajům z národních účtů, jako je hrubý národní pro- dukt nebo přidaná hodnota podle odvětví a podle sektorů.

1.08 Rovnice v účetním rámci prosazují sourodost pojetí používaného k popisu různých částí hospodářského procesu (výroby, rozdělení důchodů, užití důchodů, akumulace). Výsledkem této vnitřní sourodosti je, že statistiky z různých částí účetního rámce mohou být navzájem účelně porovnávány. Mohou se tak počítat například tyto poměrové ukazatele:

a) údaje o produktivitě, jako je přidaná hodnota připadající na odpracovanou hodinu (tento údaj vyžaduje sourodost mezi pojetí m přidané hodnoty a odpracovaných hodin);

b) disponibilní národní důchod na obyvatele (tento poměr vyžaduje sourodost mezi pojetím disponibilního národního důchodu a obyvatel- stva);

c) tvorba fixního kapitálu jako procentní podíl ze stavu fixního kapitálu (to vyžaduje sourodost mezi definicemi uvedených toků a stavů);

d) procentní podíl vládního deficitu a dluhu na hrubém domácím produktu (tyto údaje vyžadují sourodost mezi pojetím vládního deficitu, vládního dluhu a hrubého domácího produktu).

Tato vnitřní sourodost v pojetí rovněž dovoluje, aby některé odhady byly odvozeny jako reziduální položky, např. Úspory mohou být odhad- nuty jako rozdíl mezi disponibilním důchodem a výdaji na konečnou spotřebu (7).

1.09 Pojmy ESA jsou operativního charakteru, neboť jsou navrhovány tak, aby byly měřitelné. Operativní charakter pojmů se projevuje několika způsoby:

a) některé činnosti nebo položky se musí popisovat pouze v případě, že jejich velikost je významná. Týká se to například výroby výrobků ve vlastní režii domácností: tkaní látek a hrnčířská výroba nemusí být sledovány jako výroba, protože tyto typy výroby se pro země

(7) Viz kapitola 8 „Posloupnost účtů a vyrovnávací položky“.

Evropské unie považují za nevýznamné. V jiném případě drobné ne příliš drahé nástroje a nářadí jsou sledovány jako tvorba fixního kapi- tálu pouze v případě, kdy výdaje na takovéto předměty dlouhodobé spotřeby přesahují částku 500 ECU (v cenách roku 1995) za jednotku (nebo v případě nákupu většího množství předmětů je to výše částky za celé nakoupené množství); pokud uvedené výdaje nedosahují této hranice, jsou sledovány jako mezispotřeba;

b) některé metodické pojmy jsou doprovázeny jasným návodem, jak je odhadovat. Například pro definování spotřeby kapitálu se doporučuje použití lineárních odpisů a pro odhad stavů fixního kapitálu se doporučuje metoda průběžné inventarizace. Jiným případem je ocenění pro výrobu ve vlastní režii: v zásadě by tato produkce měla být oceněna v základních cenách, ale pokud je to nutné, mohou být základní ceny odhadnuty načítáním příslušných nákladových druhů;

c) byly přijaty některé zjednodušující dohody. Například podle dohody se všechny kolektivní služby poskytované vládou zahrnují do výdajů na konečnou spotřebu;

d) pojetí je v souladu s pojetím sociálních a hospodářských statistik, které se využívají jako vstupy pro sestavování národních účtů.

1.10 Přesto však zároveň není vždy snadné toto pojetí zavést, neboť se obvykle liší v některých bodech od pojetí používaného v administrativních zdrojích údajů. Týká se to podnikového účetnictví, údajů o různých typech daní (DPH, daní z příjmů u fyzických osob, daní na dovoz atd.), údajů o sociálním pojištění a údajů z bankovní ho dohledu a dohledu nad pojišťovnami. Tyto administrativní údaje se často používají jako vstupní údaje pro sestavení národních účtů. Musí být tedy transformovány tak, aby byly v souladu s ESA.

Pojetí ESA se obvykle liší v některých bodech od svých administrativních protějšků, neboť:

a) administrativní pojetí je v jednotlivých zemích odlišné. Mezinárodní slučitelnosti prostřednictvím administrativního pojetí nemůže být dosaženo;

b) administrativní pojetí se v průběhu času mění, takže při použití administrativního pojetí nelze dosáhnout srovnatelnosti v časových řadách;

c) pojetí, na nichž jsou založeny zdroje administrativních údajů, nejsou navzájem v souladu. Přitom však propojení a srovnatelnost údajů, které jsou rozhodující při sestavování údajů pro národní účty, jsou možné pouze tehdy, jsou-li jednotlivá pojetí sourodá;

d) administrativní pojetí není obvykle nejvhodnější pro ekonomickou analýzu a hodnocení hospodářské politiky.

Přesto však někdy administrativní zdroje údajů vyhovují potřebám národních účtů i pro ostatní statistiky velmi dobře, neboť:

a) pojetí a třídění původně určené pro statistické účely může být také přizpůsobeno pro administrativní účely, např. třídění výdajů vládních institucí podle účelu;

b) administrativní zdroje údajů mohou být odvozeny z některých údajů pro statistiku; to platí například pro soustavu Intrastat pro poskyto- vání informací o dodávkách zboží mezi členskými státy Evropské unie.

1.11 Hlavní pojmy ESA jsou uznávány a ustáleny pro dlouhé časové období, neboť:

a) byly schváleny jako mezinárodní standard pro příští desetiletí;

b) v dále uvedených mezinárodních pravidlech pro národní účetnictví se stěží bude měnit většina základních pojmů.

Tato pojmová návaznost omezuje potřebu přepočítávat časové řady a učit se novému pojetí. Dále omezuje ovlivnitelnost metodiky z hlediska vnitrostátních a mezinárodních politických tlaků. Z toho důvodu mohou údaje z národních účtů sloužit jako objektivní údajová základna pro hospodářskou politiku a analýzy po celá desetiletí.

1.12 Pojetí ESA se soustřeďuje na popis hospodářského procesu v hodnotovém zřetelně pozorovatelném vyjádření. Ve většině případů platí, že se neberou v úvahu stavové a tokové veličiny, které nejsou okamžitě zjistitelné v peněžním vyjádření nebo které nemají jasně stanovené peněžní protipoložky.

Tato zásada není dodržována přísně, protože by se mělo přihlížet k požadavku sourodosti a k náročnému charakteru získávání různých údajů. Například pro dosažení sourodosti je nutné, aby hodnota kolektivních služeb poskytovaných vládními institucemi byla sledována jako výstup,

protože vládními institucemi placené náhrady zaměstnancům a nákupy všech druhů výrobků a služeb jsou snadno zjistitelné v peněžním vyjádření.

Dále pro účely ekonomické analýzy a politiky zvyšuje sledování kolektivních služeb vládních institucí ve vztahu k ostatním částem národního hospodářství účelnost národních účtů jako celku.

1.13 Rozsah pojetí ESA můžeme ukázat, vezmeme-li v úvahu některé důležité mezní případy.

Do vymezení výroby v ESA patří tyto případy (viz odstavce 3.07 až 3.09):

a) poskytování individuálních a kolektivních služeb vládními institucemi;

b) poskytování služeb bydlení ve vlastní režii vlastníky domů nebo bytů;

c) produkce pro vlastní konečnou spotřebu, např. zemědělských produktů;

d) stavební práce ve vlastní režii včetně individuální bytové výstavby;

e) poskytování služeb placeným domácím personálem;

f) chov ryb v rybářských farmách;

g) protiprávní produkce, např. prostituce a výroba drog;

h) výroba, z níž výnosy nejsou plně přiznány daňovým úřadům, jako např. ilegální výroba textilu.

Do vymezené výroby nepatří:

a) domácí a osobní služby, pokud jsou poskytovány a spotřebovány uvnitř téže domácnosti, například úklid a čištění, příprava jídel nebo péče o nemocné či starší osoby;

b) služby poskytované dobrovolníky, které nevedou k výrobě výrobků, například ošetřování a úklid bez placení;

c) přirozený přírůstek ryb na otevřených mořích.

Obecně je možno říci, že ESA zaznamenává veškeré výstupy, které jsou výsledkem výroby v rámci vymezení výroby. Přesto však existují některé zvláštní výjimky z tohoto pravidla:

a) nejsou zaznamenány výstupy pomocných činností; veškeré vstupy spotřebované v pomocných činnostech — materiál, práce, spotřeba fixního kapitálu atd. — se chápou jako vstupy do hlavní nebo vedlejší činnosti, jíž slouží;

b) výstupy produkce pro mezispotřebu v téže místní činnostní jednotce (ČJ, viz odstavec 1.29) se nezaznamenávají; ale veškeré výstupy pro- dukce pro ostatní místní ČJ patřící do stejné institucionální jednotky se zaznamenávají jako výstupy.

Z účetní logiky ESA vyplývá, že pokud se činnosti posuzují jako výroba a jejich výstupy se mají zaznamenávat, pak odpovídající důchod, zaměstnanost, konečná spotřeba atd. se mají rovněž zaznamenat. Například protože poskytování služeb bydlení ve vlastní režii u vlastníků obydlí je sledováno jako výroba, tak také musí být sledován i důchod a výdaje na konečnou spotřebu, které se vyskytují u těchto vlastníků. Naopak když některé činnosti nejsou sledovány jako výroba: služby v domácnostech poskytované a spotřebované v téže domácnosti netvoří důchod ani výdaje na konečnou spotřebu a podle pojetí ESA se jich netýká ani zaměstnanost.

ESA rovněž obsahuje mnoho zavedených pojetí, například:

a) ocenění výstupů vládních institucí;

b) ocenění výstupů pojišťovacích služeb a nepřímo měřených finančních zprostředkovatelských služeb;

c) zachycení všech kolektivních služeb poskytovaných vládními institucemi jako výdajů na konečnou spotřebu a ne jako mezispotřeby;

d) zachycení užití nepřímo měřených finančních zprostředkovatelských služeb jako mezispotřeby fiktivního sektoru nebo fiktivního odvětví.

1.14 Systém ESA je víceúčelový: pro celou řadu použití je metodika ESA přijatelná, ačkoliv může vyžadovat pro některé případy použití určité doplnění (viz odstavec 1.18).

1.15 Podrobnosti v metodickém rámci ESA nabízejí příležitost pro jeho pružné využívání: některé pojmy se výslovně v ESA nevyskytují, ale přesto z ní mohou být snadno odvozeny. Například přidanou hodnotu v nákladech výrobních činitelů lze odvodit odečtením ostatních čistých daní na výrobu od přidané hodnoty v základních cenách. Jiným příkladem je vytvoření nových sektorů přeskupením subsektorů definovaných v rámci ESA.

1.16 Pružné použití je také umožněno zavedením dodatečných kriterií, která nejsou v rozporu s logikou systému. Takovým kritériem by například mohl být rozsah zaměstnanosti u výrobních jednotek nebo velikost důchodů u domácností. U zaměstnanosti může být zavedeno další třídění podle úrovně vzdělání, podle věku a podle pohlaví.

1.17 Toto pružné použití může být začleněno do matice sociálního účetnictví (SAM). SAM je maticové zobrazení, které vytváří propojení mezi tabulkami dodávek a užití a sektorovými účty (viz odstavce 8.133 až 8.155). SAM obvykle poskytuje dodatečné informace o úrovni a struktuře (ne)zaměstnanosti pomocí dalšího rozčlenění náhrad zaměstnancům podle typů zaměstnaných osob. Toto další členění se používá jak pro využití práce podle odvětví, jak je zobrazeno v tabulkách užití, tak pro nabídku práce podle sociálně ekonomických podskupin, jak je zobra- zeno na účtu rozdělení prvotních důchodů pro subsektory sektoru domácností. Tímto způsobem se zobrazuje dodávka a užití různých kate- gorií práce systematicky.

1.18 Pro potřebu určitých údajů je nejlepším řešením sestavit samostatné satelitní účty. Týká se to například údajů potřebných pro:

a) analýzu významu cestovního ruchu v národním hospodářství;

b) analýzu nákladů a financování zdravotní péče;

c) analýzu významu výzkumu a vývoje a lidského potenciálu pro národní hospodářství;

d) analýzu příjmů a výdajů domácností na základě mikroekonomického pojetí příjmů a výdajů;

e) analýzu vzájemných vztahů mezi životním prostředím a hospodářstvím;

f) analýzu výroby v rámci domácností;

g) analýzu změn v sociálním zabezpečení;

h) analýzu rozdílů mezi národními účty a údaji z podnikového účetnictví a jejich vlivu na kapitálový a měnový trh;

i) odhady daňových výnosů.

1.19 Satelitní účty mohou sloužit pro takové potřeby údajů:

a) zobrazením více podrobných údajů tam, kde je to nutné, a vynecháním nadbytečných podrobností;

b) rozšířením rozsahu účetního rámce připojením informací v nepeněžním vyjádření, například o údaje o znečišťování a o aktivech na ochranu životního prostředí;

c) změnou některých základních pojetí, například rozšířením pojetí tvorby kapitálu o částku výdajů na výzkum a vývoj nebo o výdaje na vzdělávání.

1.20 Důležitým rysem satelitních účtů je to, že v zásadě všechna základní pojetí a třídění standardního rámce jsou zachována. Změny v základním pojetí jsou zaváděny pouze v případě, že zvláštní cíle satelitních účtů nezbytně vyžadují modifikaci. V takových případech by satelitní účty rovněž měly zahrnovat tabulku zobrazující propojení mezi hlavními ukazateli satelitního účtu a odpovídajícími ukazateli standardního rámce. Tímto způsobem si standardní rámec udržuje svoji úlohu doporučeného rámce a současně opravňuje k provedení určitých změn.

1.21 Standardní rámec nevěnuje mnoho pozornosti stavům a tokům, které nelze snadno pozorovat v peněžním vyjádření (nebo bez jasně stano- vené protipoložky v peněžním vyjádření). Vzhledem k povaze takových stavových a tokových veličin obvykle také dobře slouží pro analýzu sestavování statistik v nepeněžním vyjádření, např.:

a) výroba v rámci domácnosti může být nejsnadněji popsána pomocí hodin, kterých by bylo využito na jiný účel;

b) vzdělávání může být popsáno ve vztahu k typu vzdělávání, počtu žáků, průměrnému počtu let vzdělávání nutných k získání vysokoškol- ského diplomu atd.;

c) vliv znečišťování lze nejlépe popsat ve vztahu ke změnám počtu žijících odrůd, ke stavu lesa, objemu odpadu, množství kysličníku uhel- natého a radiace atd.

Satelitní účty nabízejí možnost propojit takovéto statistiky v nepeněžním vyjádření se standardním rámcem národních účtů. Toto propojení je možné tak, že pro ty statistiky v nepeněžním vyjádření se co nejvíce využívají klasifikace používané ve standardním rámci, například klasifi- kace podle typů domácností nebo klasifikace podle odvětví. Tímto způsobem lze dosáhnout harmonizace rozšířeného rámce. Uvedený rámec může sloužit jako údajová základna pro analýzu a vyhodnocení všech druhů vzájemného působení mezi proměnnými ve standardním rámci a odpovídajícími proměnnými v rozšířené části.

1.22 Standardní rámec a jeho hlavní souhrnné ukazatele nepopisují změny v blahobytu. Rozšířené účty mohou být navrženy tak, aby zahrnovaly také imputované peněžní hodnoty, jako například:

a) domácí a osobní služby vytvářené a spotřebovávané v rámci téže domácnosti;

b) změny v rozsahu volného času;

c) výhody a nevýhody života ve městě;

d) nerovnosti v rozdělování důchodů mezi lidmi.

Mohou rovněž přeřadit např. nezbytně nutné konečné výdaje (např. na obranu) do mezispotřeby, tj. do výdajů, které nepřispívají ke zvýšení životní úrovně. Podobně škody způsobené povodněmi a ostatními přírodními pohromami by mohly být zatříděny jako mezispotřeba, která snižuje životní úroveň.

Takovýmto způsobem je možné zkonstruovat velmi hrubý a velmi nedokonalý ukazatel změn životní úrovně obyvatel. Avšak životní úroveň má mnoho rozměrů, z nichž většina není právě nejlépe vyjádřena penězi. Lepším řešením pro měření životní úrovně by proto bylo použít pro každý rozměr samostatný ukazatel a jednotky měření. Ukazatelem mohou být například dětská úmrtnost, očekávaná délka života, gramot- nost dospělých a národní důchod na obyvatele. Tyto ukazatele by mohly být zahrnuty do satelitního účtu.

1.23 Pro získání harmonizovaného, mezinárodně porovnatelného rámce se v ESA nepoužívá administrativních přístupů. Nicméně pro všechny účty národních účtů může být získávání čísel založených na administrativním pojetí velmi užitečné. Například pro odhady daňových výnosů se požadují statistiky zdanitelných důchodů. Tyto statistiky mohou být poskytovány provedením určitých úprav ve statistice národních účtů.

Podobný přístup by mohl být zvolen pro některá pojetí užívaná v národní hospodářské politice, například pro:

a) pojetí inflace užívané pro zvyšování důchodů, dávek v nezaměstnanosti nebo platů státních zaměstnanců;

b) pojetí daní, sociálních příspěvků, vládního a kolektivního sektoru, užívaného v diskusi o optimální velikosti kolektivního sektoru;

c) pojetí „strategických“ sektorů či odvětví užívaných v národohospodářské politice nebo v hospodářské politice EU;

d) pojetí „podnikatelských“ investic užívané v národohospodářské politice.

Satelitní účty nebo zjednodušeně dodatkové tabulky mohou uspokojovat takové potřeby údajů, obvykle specifické na národní úrovni.

ESA 1995 a SNA 1993

1.24 ESA (ESA 1995) je plně v souladu s revidovaným Systémem národních účtů (SNA 1993), který poskytuje pravidla pro národní účetnictví pro všechny země světa. Přesto však existuje několik rozdílů mezi ESA 1995 a SNA 1993:

a) rozdíly ve způsobu popisu:

1. v ESA jsou některé samostatné kapitoly o transakcích s produkty, rozdělovacích a finančních transakcích. Naopak v SNA se tyto tran- sakce vysvětlují v sedmi kapitolách uspořádaných podle účtů, například v kapitolách o účtu produkce, o účtu prvotního rozdělení důchodů, o kapitálovém účtu a o účtu zbytku světa;

2. ESA popisuje pojetí poskytováním definic a výčtem toho, co se zahrnuje a co se vylučuje; SNA obvykle popisuje pojetí obecněji a snaží se také vysvětlit racionální opodstatnění přijaté konvence;

3. ESA rovněž zahrnuje kapitoly o regionálních a čtvrtletních účtech;

4. SNA zahrnuje také kapitolu o satelitních účtech.

b) pojetí ESA je v některých případech specifičtější a přesnější, než v SNA, např.:

1. SNA neobsahuje velmi přesné definice pro rozlišení toho, co je tržní, pro vlastní použití a ostatní netržní pro institucionální jednotky a místní ČJ a pro jejich produkci. Z toho vyplývá, že ocenění produkce a třídění podle sektorů není definováno dostatečně přesně. V ESA je proto navíc zavedeno několik zvláštních klasifikací a pro některé zvláštní případy je doporučeno kritérium, podle něhož prodej tržního výrobce musí pokrývat alespoň 50 % výrobních nákladů (viz tabulka 3.1);

2. ESA stanoví určité mezní hodnoty, například pro zařazování drobných nástrojů a nářadí do mezispotřeby;

3. ESA předpokládá, že několik typů produktů z výroby domácností jako tkaní látek a výroba nábytku není v rámci členských zemí EU významných, a tudíž nemusí být sledovány;

4. ESA explicitně odkazuje na zvláštní institucionální uspořádání v Evropské unii, jako je systém Intrastat pro sledování toků zboží uvnitř Evropské unie a pro stanovení příspěvků členských států do Evropské unie;

5. ESA obsahuje klasifikace specifické pro Evropskou unii, např. CPA pro komodity a NACE rev. 1 pro odvětví (specifické, ale harmoni- zované s odpovídajícími klasifikacemi OSN);

6. ESA zahrnuje dodatečné třídění pro všechny zahraniční transakce: měly by být rozděleny na transakce mezi rezidenty Evropské unie a transakce s rezidenty třetích zemí.

Systém ESA může být specifičtější než systém SNA, protože ESA se vztahuje v prvé řadě na členské země Evropské unie. Pro potřeby údajů pro Evropskou unii by měl být systém ESA také specifičtější.

ESA 1995 a ESA 1970

1.25 ESA 1995 se liší ESA 1970 rozsahem i pojetím od. Většina rozdílů odpovídá rozdílům mezi SNA 1968 a SNA 1993. Mezi největší rozdíly v rozsahu patří:

a) zahrnutí rozvah;

b) zahrnutí ostatních změn účtů aktiv, tj. zavedení pojetí ostatních změn v množství, fiktivního zisku nebo ztráty z držby a skutečného zisku nebo ztráty z držby;

c) zavedení subsektorů v sektoru domácností;

d) zavedení nového pojetí konečné spotřeby: skutečná konečná spotřeba;

e) zavedení nového pojetí cenově upravených důchodů: skutečný národní disponibilní důchod;

f) zahrnutí pojmu parita kupní síly.

Mezi hlavní rozdíly v metodice patří:

a) literární a umělecká práce (psaní knih, skládání hudby) se nyní považují za výrobu; platby za literárně umělecká díla jsou tudíž platbami za služby a ne důchodem z vlastnictví;

b) ocenění produkce pojišťovacích služeb se v některých ohledech změnilo, například výnosy z pojistných technických rezerv jsou nyní brány v úvahu při oceňování produkce neživotního pojištění;

c) podrobnější zacházení s obchodními a dopravními přirážkami;

d) zavedení řetězení pro výpočet stálých cen;

e) bylo zavedeno pojetí finančního leasingu (SNA 1968 a ESA 1970 zahrnovaly pouze pojetí operativního leasingu);

f) výdaje na průzkum nerostných ložisek a na počítačové programové vybavení se nyní zaznamenávají jako tvorba kapitálu (namísto v mezispotřebě);

g) spotřeba kapitálu by měla být sledována i za infrastrukturní díla vládních institucí (silnice, hráze, atd.);

h) identifikace nových finančních nástrojů, jako jsou dohody o zpětném odkupu a deriváty finančních nástrojů, jako jsou opce.

Existují také rozdíly, které nevyplývají ze změn v SNA, např.:

a) zavedení tabulek dodávek a užití (byly již zahrnuty v SNA 1968);

b) zavedení některých mezních hodnot a odkazů na určité institucionální uspořádání v rámci EU (viz odst. 1.24);

c) jednoznačná volba ve prospěch ocenění produkce v základních cenách (ESA 1970, SNA 1968 a SNA 1993 rovněž připouštějí ocenění v cenách výrobců);

d) zavedení pojmu ekonomicky aktivní obyvatelstvo a nezaměstnanost (toto pojetí není obsaženo v SNA 1968 a v SNA 1993).

ESA jako systém

1.26 Hlavní rysy systému jsou:

a) statistické jednotky a jejich seskupování;

b) toky a stavy;

c) soustava účtů a souhrnných ukazatelů;

d) soustava tabulek vstupů a výstupů.

STATISTICKÉ JEDNOTKY A JEJICH SESKUPENÍ (8)

1.27 Charakteristickým rysem systému je používání dvou typů jednotek a dvou způsobů rozdělení hospodářství, které jsou zcela rozdílné a slouží samostatným analytickým účelům.

(8) Viz kapitola 2 „Jednotky a seskupení jednotek“.

Pro popis důchodů, výdajů, finančních toků a rozvahy systém seskupuje institucionální jednotky do sektorů na základě jejich hlavních funkcí, chování a cílů.

K popisu procesů výroby a pro analýzy vstupů a výstupů systém seskupuje místní ČJ do odvětví podle jejich typů činnosti. Činnost je charak- terizována vstupem produktů, procesem výroby a produkcí komodit.

Institucionální jednotky a sektory

1.28 Institucionální jednotky jsou ekonomické subjekty, které jsou schopné vlastnit výrobky a aktiva, vstupovat do závazků a zapojují se samostatně do hospodářských činností a transakcí s ostatními jednotkami na svůj účet. Pro účely systému jsou institucionální jednotky seskupeny do pěti vzájemně se vylučujících institucionálních sektorů skládajících se z těchto typů jednotek:

a) nefinanční podniky;

b) finanční instituce;

c) vládní instituce;

d) domácnosti;

e) neziskové instituce sloužící domácnostem.

Těchto pět sektorů dohromady představuje celkové hospodářství. Každý sektor je dále rozdělen na subsektory. Systém je vytvářen tak, aby za každý sektor, případně subsektor, pokud je to žádoucí, stejně jako pro celé hospodářství, mohla být sestavena úplná soustava tokových účtů a rozvah.

Místní činnostní jednotky a odvětví

1.29 Většina institucionálních jednotek provozuje ve své rolu výrobců více než jednu činnost; pro zdůraznění technicko-ekonomických vztahů musí být rozděleny s ohledem na typ činnosti.

Pokud jde o přístup k provozu, je záměrem, aby tento požadavek splňovaly místní činnostní jednotky. Místní ČJ seskupuje všechny části insti- tucionální jednotky jakožto výrobce, které jsou umístěny na jednom místě nebo těsně přilehlých místech a která přispívají k výkonu činnosti na úrovni třídy (čtyřmístný číselní kód) NACE rev. 1.

V zásadě musí být registrováno tolik místních činnostních jednotek, kolik je vedlejších činností; pokud však účetní doklady nutné k popisu takovýchto činností nejsou k dispozici, může místní činnostní jednotka zahrnovat jednu nebo více vedlejších činností.

Skupina místních ČJ provozujících stejný nebo podobný druh činnosti tvoří odvětví.

Mezi institucionálními jednotkami a místními ČJ existují vztahy podřízenosti. Institucionální jednotka zahrnuje jednu nebo více celých místních ČJ; místní ČJ patří pouze do jedné institucionální jednotky.

Pro jemnější analýzy výrobního procesu se užívá analytická výrobní jednotka. Tato jednotka, která není zjistitelná (kromě případu místní ČJ, která vyrábí pouze jeden druh produktu), je jednotkou homogenní produkce, definovanou tak, že nemá žádné vedlejší činnosti. Seskupení těchto jednotek tvoří homogenní odvětví.

Rezidentské a nerezidentské jednotky, národní hospodářství celkem a zbytek světa.

1.30 Národní hospodářství celkem je definováno ve vztahu k rezidentským jednotkám. Jednotka je rezidentskou jednotkou země, pokud je její ekonomický zájem soustředěn na ekonomickém území této země — tj. pokud se po delší dobu (jeden rok nebo více ) zabývá hospodářskými činnostmi na tomto území. Institucionální sektory zmíněné výše jsou skupinami rezidentských institucionálních jednotek.

Rezidentské jednotky se účastní transakcí s nerezidentskými jednotkami (tj. jednotkami, které jsou rezidenty v jiných národních hospo- dářstvích). Tyto transakce jsou zahraničními transakcemi hospodářství a jsou seskupeny v účtu zbytku světa. Takže ve struktuře soustavy účtů hraje zbytek světa podobnou roli jako ostatní institucionální sektory, ačkoliv nerezidentské jednotky jsou sem začleněny pouze tehdy, účastní- li se transakcí s rezidentskými institucionálními jednotkami. V důsledku toho je z hlediska třídění připojena na konec klasifikace sektorů zvláštní položka pro zbytek světa.

Fiktivní rezidentské jednotky, se kterými se v systému zachází jako s institucionálními jednotkami, jsou definovány jako:

a) ta část nerezidentských jednotek, která soustřeďuje ekonomický zájem na území dané země (tj. ve většině případů tehdy, pokud se účastní hospodářských transakci rok nebo více nebo když provádí stavební činnost po dobu kratší než jeden rok, ale výsledkem této činnosti je tvorba hrubého fixního kapitálu);

b) nerezidentské jednotky, které vlastní půdu nebo budovy na území dané země, ale pouze ve vztahu k transakcím, které se týkají této půdy nebo budov.

TOKY A STAVY

1.31 Systém zaznamenává dva základní druhy informací: toky a stavy. Toky se vztahují na působení a na následky událostí, které se vyskytly v daném časovém období, zatímco stavy se vztahují na postavení k určitému časovému okamžiku.

Toky

1.32 Toky odrážejí tvorbu, přeměnu, výměnu, převod nebo zánik hospodářské hodnoty.Týkají se změn v hodnotě aktiv nebo závazků institucio- nální jednotky. Ekonomické toky jsou dvojího druhu: transakce a ostatní změny aktiv. Transakce se objevují ve všech účtech a tabulkách, kde se toky vyskytují, kromě účtu ostatních změn aktiv a pasiv a účtu přecenění. Ostatní změny aktiv se objevují pouze na těchto dvou účtech.

Základních transakcí a ostatních toků je bezpočet. Systém je seskupuje do poměrně malého počtu typů podle jejich povahy.

Transakce

1.33 Transakce je ekonomický tok, který představuje vzájemné působení mezi institucionálními jednotkami podle vzájemné dohody nebo činnost v rámci institucionální jednotky, kterou je užitečné považovat za transakci často proto, že jednotka působí ve dvou rozdílných funkcích. Je vhodné rozdělit transakce do čtyř hlavních skupin:

a) transakce s produkty: které popisují původ (tuzemskou produkci nebo dovoz) a užití (mezispotřebu, konečnou spotřebu, tvorbu kapitálu nebo vývoz) produktů (9).

b) rozdělovací transakce: které popisují rozdělování přidané hodnoty vytvořené při výrobě zaměstnancům, kapitálu a vládním institucím, a znovurozdělení důchodů a majetku (daně z příjmu a majetkové daně a ostatní transfery) (10).

c) finanční transakce: které popisují čisté pořízení finančních aktiv nebo čistý vstup do závazků pro každý typ finančních nástrojů. Takové transakce se často objevují jako protipoložka nefinančních transakcí, ale mohou se také objevit jako transakce týkající se pouze finančních nástrojů (11).

d) transakce nezahrnuté do tří výše uvedených skupin: spotřeba fixního kapitálu a čisté pořízení nevyráběných nefinančních aktiv (12).

(9) Viz kapitola 3 „Transakce s produkty“.

(10) Viz kapitola 4 „Rozdělovací transakce“.

(11) Viz kapitola 5 „Finanční transakce“.

(12) Viz kapitola 6 „Ostatní toky“.

Vlastnosti transakcí

Transakce mezi jednotkami navzájem versus transakce uvnitř jednotek

1.34 Většina transakcí představuje vzájemné působení mezi dvěma nebo více institucionálními jednotkami. Přesto však systém zachycuje některé činnosti uvnitř institucionálních jednotek jako transakce. Účelem zápisu těchto transakcí uvnitř jednotek je podat analyticky více využitelný obraz produkce, konečného užití a nákladů.

Spotřeba fixního kapitálu, která je zachycena v systému jako náklad, je důležitou transakcí uvnitř jednotky. Většina ostatních transakcí uvnitř jednotek jsou transakce s produkty obvykle sledovanými, pokud institucionální jednotky vystupují jak jako výrobci, tak i koneční spotřebitelé výrobků a rozhodnou se, že spotřebují něco z produkce, kterou samy vyrobily. Týká se to často domácností a vládních institucí.

1.35 Zaznamenává se veškerá produkce užitá pro konečné užití v rámci téže institucionální jednotky. Produkce ve vlastní režii užitá na mezispo- třebu v téže institucionální jednotce se sleduje pouze v případě, kdy výroba a mezispotřeba se vyskytnou v rozdílných místních činnostních jednotkách v rámci téže institucionální jednotky. Produkce vyrobená a užitá na mezispotřebu v rámci téže místní činnostní jednotky se neza- znamenává.

Peněžní versus nepeněžní transakce

1.36 Většina transakcí sledovaných v systému jsou peněžní transakce, kdy zúčastněné jednotky platí nebo získávají platby nebo vstupují do závazků nebo získávají aktiva určená v měnových jednotkách.

Transakce, které nezahrnují výměnu za hotovost nebo za aktiva či závazky označené v měnových jednotkách, jsou nepeněžní transakce. Tran- sakce uvnitř jednotky jsou obvykle nepeněžní transakce. Nepeněžní transakce týkající se více než jedné institucionální jednotky se vyskytují mezi transakcemi s výrobky (barterová výměna zboží), rozdělovacími transakcemi (odměny v naturáliích, naturální transfery atd.) a jinými transakcemi (barterová výměna nevyrobených nefinančních aktiv).

Systém zaznamenává všechny transakce v peněžním vyjádření. Hodnoty, které mají být zaznamenány za nepeněžní transakce, musí být tudíž měřeny nepřímo anebo odhadovány jinak.

Transakce s protihodnotou a bez protihodnoty

1.37 Transakce týkající se více než jedné jednotky jsou transakcemi buď „něco za něco“ nebo „něco za nic“. Ty první jsou výměnou mezi institucio- nálními jednotkami, například získání zboží, služeb nebo aktiv za protihodnotu, například peníze. Ty druhé jsou obvykle platbami v hotovosti nebo v naturální formě z jedné institucionální jednotky do druhé bez protihodnoty. Transakce „něco za něco“ se vyskytují ve všech čtyřech skupinách transakcí, zatímco transakce „něco za nic“ se vyskytují hlavně mezi rozdělovacími transakcemi, například ve formě daní, dávek sociální výpomoci nebo darů.

Přeskupené transakce

1.38 Systém zachycuje většinu transakcí přímo; to znamená, že transakce se zaznamenávají tak, jak se objevují v zúčastněných jednotkách. Přesto však některé transakce jsou znovu přetříděny, aby jasněji ukázaly hospodářské vztahy, na nichž jsou založeny. Transakce mohou být přesku- peny třemi způsoby: přesměrováním, rozdělením a rozpoznáním hlavního účastníka transakce.

Přesměrování

1.39 Transakce, které se jeví zúčastněné jednotce, jako uskutečněná přímo mezi jednotkou A a C, může být zaznamenána, jako že se uskutečňuje nepřímo prostřednictvím třetí jednotky B. Tudíž jediná transakce mezi A a C je zaznamenána jako dvě transakce: jedna mezi A a B a jedna mezi B a C. V tomto případě je transakce přesměrování.

Dobře známým příkladem přesměrování jsou příspěvky na sociální pojištění placené přímo zaměstnavatelem do sociálních pojišťovacích fondů. V systému se zaznamenávají tyto platby jako dvě transakce: zaměstnavatelé platí příspěvky zaměstnavatelů na sociální pojištění

zaměstnancům a zaměstnanci platí tytéž příspěvky do sociálních pojišťovacích fondů. Jako u každého přesměrování je účelem přesměrování sociálních příspěvků zaměstnavatelů zdůraznit hospodářskou podstatu, na níž transakce spočívá. V tomto případě to znamená ukázat zaměstnavatelovy příspěvky na sociální zabezpečení jako příspěvky placené ve prospěch zaměstnanců.

Jiným typem přesměrování jsou změny u transakcí, zachycené jako uskutečněné mezi dvěma nebo více institucionálními jednotkami, ačkoliv se u účastníků nevyskytuje žádná transakce. Příkladem je zacházení se získáním důchodů z vlastnictví za jisté pojišťovací fondy, které si pone- chají v držení pojišťovny. Systém zachycuje tento důchod z vlastnictví, jako by byl placen pojišťovnami pojištěncům, kteří pak platí stejné částky zpět pojišťovnám jako dodatečné pojistné.

Rozdělení

1.40 Když se transakce jevící se zúčastněným stranám jako jediná transakce zaznamená jako dvě nebo více různě klasifikovaných transakcí, tran- sakce se rozdělí. Rozdělení se obvykle netýká zahrnutí další zúčastněné jednotky do transakcí.

Typickou rozdělenou transakcí je placení pojistného neživotního pojištění. Ačkoliv pojištěnci a pojišťovatelé považují tyto platby za jednu tran- sakci, v soustavě se dělí na dvě zcela rozdílné transakce: platby za poskytnuté služby a čisté neživotní pojišťovací prémie. Zachycení obchodních přirážek je dalším důležitým případem rozdělení.

Rozpoznání hlavního účastníka transakce

1.41 Když jednotka uskutečňuje transakci jménem jiné jednotky, je transakce zaznamenávána pouze v účtech hlavní jednotky. Zpravidla není možné obejít tuto zásadu a pokusit se například umístit daně či subvence k posledním plátcům či posledním příjemcům, za přijetí určitých předpokladů.

Mezní případy

1.42 Definice transakce určuje, že vzájemné působení mezi institucionálními jednotkami je po vzájemné dohodě. Když je transakce uskutečněna podle vzájemné dohody, vyplývá to z toho, že institucionální jednotky ji předem znají a souhlasí. Nicméně to neznamená, že všechny jednotky nutně vstupují do transakce dobrovolně, protože některé transakce jsou uloženy zákonem. To se týká zejména určitých rozdělovacích tran- sakcí, jako jsou platby daní, pokut a penále. Avšak zabrání aktiv bez náhrady se nepovažuje za transakci, ani když je to uloženo zákonem.

Protiprávní hospodářské činnosti jsou transakcemi pouze tehdy, vstupují-li všechny zúčastněné jednotky do činnosti dobrovolně. Takže nákupy, prodej nebo výměnné obchody s nelegálními drogami a ukradeným majetkem jsou transakcemi, zatímco krádež transakcí není.

Ostatní změny aktiv

1.43 Ostatní změny aktiv zachycují změny, které nejsou výsledkem transakcí (13). Jsou to buď:

a) ostatní změny v objemu aktiv a závazků nebo

b) zisky a ztráty z držby.

Ostatní změny objemu aktiv a závazků

1.44 Tyto změny mohou být zhruba rozděleny do tří hlavních kategorií:

a) běžný vznik nebo zánik aktiv kromě transakcí;

b) změny aktiv a závazků vlivem výjimečných a nepředpokládaných událostí;

c) změny v zatřídění a struktuře.

(13) Viz kapitola 6 „Ostatní toky“.

1.45 Příklady změn v kategorii a) jsou objevy nebo vyčerpání podzemních ložisek a přirozený růst nepěstovaných biologických zdrojů. Kategorie

b) zahrnuje změny (obvykle ztráty) aktiv vlivem přírodních pohrom, válek nebo v důsledku závažných zločinů (14). Jednostranné zrušení dluhu a zabrání aktiv bez náhrady patří rovněž do kategorie b). Kategorie c) sestává ze změn v důsledku přetřídění a restrukturalizace institu- cionálních jednotek nebo aktiv a závazků.

Zisky a ztráty z držby

1.46 Zisky a ztráty z držby vyplývají ze změn v cenách aktiv. Vyskytují se u všech druhů finančních i nefinančních aktiv i závazků. Zisky a ztráty z držby vznikají u vlastníků aktiv a závazků čistě jako výsledek držby aktiv nebo závazků v průběhu určitého období, aniž došlo k jejich jaké- koliv přeměně.

Zisky a ztráty z držby měřené na základě běžných tržních cen se nazývají „fiktivní“ zisky a ztráty z držby. Mohou být rozloženy na neutrální zisky a ztráty z držby, které odrážejí změny ve všeobecné cenové úrovni, a na skutečné zisky a ztráty z držby, které odrážejí změny v poměru cen aktiv.

Stavy

1.47 Stavy jsou držením aktiv a závazků k určitému okamžiku. Stavy se sledují k začátku a ke konci každého účetního období. Účty, které zobra- zují stavy, se nazývají rozvahy (15).

Stavy se rovněž sledují za obyvatelstvo a zaměstnanost. Ale tyto stavy se zaznamenávají jako průměrné hodnoty za účetní období.

Stavy se zaznamenávají za všechna aktiva v rámci hranic systému: tj. za finanční aktiva a závazky a za nefinanční aktiva jak vyrobená, tak nevyráběná. Avšak sledování je omezeno pouze na ta aktiva, kterých se užívá v hospodářské činnosti a která jsou předmětem vlastnických práv. Takže stavy se nezaznamenávají za taková aktiva, jako je lidský potenciál a přírodní zdroje, které nejsou v ničím vlastnictví.

V rámci vymezení je systém vyčerpávající jak vzhledem k tokům, tak i stavům. Z toho vyplývá, že všechny změny stavů mohou být zcela vysvětleny zaznamenanými toky.

SYSTÉM ÚČTŮ A SOUHRNNÉ UKAZATELE (16)

Pravidla účtování

1.48 Účet je prostředkem zachycení určitého pohledu na hospodářský život, užití a zdroje nebo na změny v aktivech a změny závazků v průběhu účetního období, nebo na stavy aktiv a závazků existujících na začátku nebo na konci tohoto období.

Terminologie pro dvě strany účtů

1.49 Systém používá termín „zdroje“ pro pravou stranu běžných účtů, kde se objevují transakce, které zvyšují částku ekonomické hodnoty jednotky nebo sektoru. Levá strana účtů, které se vztahují k transakcím, které snižují částku ekonomické hodnoty jednotky nebo sektoru, se nazývá

„užití“.

(14) Důsledky drobných krádeží např. v obchodech mohou být sledovány jako změna zásob a tudíž jako transakce.

(15) Viz kapitola 7 „Rozvahy“.

(16) Viz kapitola 7 „Rozvahy“ a kapitola 8 „Posloupnost účtů a vyrovnávací položky“.

Pravá strana účtů akumulace se nazývá „změny závazků a čistého jmění“ a jejich levá strana se nazývá „změny aktiv“.

V rozvaze se sledují „závazky a čisté jmění“ (rozdíl mezi aktivy a závazky) na pravé straně a „aktiva“ na levé straně. Porovnání dvou po sobě následujících rozvah ukazuje změny závazků a čistého jmění a změny aktiv.

Podvojné zápisy/čtverné zápisy

1.50 Národní účetnictví je pro jednotky nebo pro sektory založeno na principu podvojného zápisu. Každá transakce musí být zaznamenána dva- krát, jednou jako zdroj (nebo změna závazků) a jednou jako užití (nebo změna aktiv). Úhrn transakcí zapsaných jako zdroje nebo změny závazků a úhrn transakcí zaznamenaných jako užití nebo změny aktiv se musí rovnat, což dovoluje kontrolu harmonizace účtů.

Ve skutečnosti však jsou národní účty — se všemi jednotkami a všemi sektory — založeny na zásadě čtverného zápisu, protože se většina zápisů týká dvou institucionálních jednotek. Každá transakce tohoto typu musí být zaznamenána dvakrát v každé ze zúčastněných jednotek. Například peněžní sociální dávka placená vládní jednotkou domácnosti je zaznamenána na účtu vládních institucí jako užití v transferech a jako záporná položka v pořízení aktiv v položce peníze a vklady; v účtech sektoru domácností je zaznamenána jako zdroj mezi transfery a jako pořízení aktiv v položce hotovosti a vklady.

Na druhé straně transakce uvnitř téže jednotky (jako je spotřeba produkce uvnitř téže jednotky, která si ji vyrobila) vyžaduje pouze dva zápisy, jejichž hodnoty musí být odhadnuty.

Ocenění

1.51 Kromě některých ukazatelů týkajících se obyvatelstva a práce se v systému uvádějí všechny toky a stavové veličiny v peněžním vyjádření. Systém se nepokouší určovat užitečnost toků a stavů. Na místo toho se toky a stavy měří podle své směnné hodnoty, to znamená hodnoty, za něž každý tok a stav ve skutečnosti je nebo může být směněn za peníze. Tržní ceny jsou v ESA základním zřetelem pro oceňování.

1.52 V případě finančních transakcí a stavu peněžní hotovosti a závazků jsou požadované hodnoty přímo dostupné. Ve většině ostatních případů se upřednostňuje metoda ocenění se zřetelem na tržní ceny obdobného zboží, služeb nebo aktiv. Tato metoda se užívá například pro ocenění barterových obchodů a služeb bydlení ve vlastních obydlích. Když nejsou pro podobné výrobky k dispozici žádné tržní ceny, například v případě netržních služeb vyráběných vládními institucemi, mělo by se oceň ování uvádět podle výrobních nákladů. Jestliže žádná z těchto dvou metod není uskutečnitelná, mohou být tokové a stavové veličiny oceněny v jejich diskontované současné fiktivní hodnotě očekávaných budoucích výnosů. Nicméně je tato poslední metoda vzhledem k značné nejistotě doporučena pouze v krajním případě.

1.53 Stavové veličiny by měly být oceněny v běžných cenách období, k němuž se vztahuje rozvaha a ne v cenách období, kdy byly výrobky nebo aktiva obsažené ve stavech vyrobeny nebo pořízeny. Někdy je nutné ocenit stavy v jejich odhadnutých zůstatkových běžných pořizovacích cenách nebo ve výrobních nákladech.

Zvláštní ocenění týkající se produkce (17)

1.54 Výrobci a uživatelé určitého produktu obvykle chápou jeho hodnotu odlišně, a to z důvodu dopravních nákladů, obchodních přirážek a daní snížených o subvence na výrobky. Abychom se co nejblíže drželi hlediska jak výrobců, tak odběratelů, zachycuje se v systému veškeré užití v kupních cenách, které zahrnují dopravní náklady, obchodní přirážky a daně snížené o subvence na produkty, zatímco produkce je zachycena v základních cenách, které uvedené složky vylučují.

(17) Viz kapitola 3 „Transakce s produkty“.

1.55 Dovoz a vývoz komodit je sledován v cenách na hranici. Celkový dovoz a vývoz je oceněn v cenách na hranicích vývozce nebo vyplaceně loď (FOB). Zahraniční doprava a služby pojištění mezi hranicemi dovozce a vývozce nejsou zahrnuty do ceny zboží, nýbrž se zaznamenávají jako služby. Protože se může stát, že není možné získat ceny FOB v podrobném členění podle komodit, tabulky obsahující podrobnosti o zahraničním obchodě v podrobném členění ukazují dovoz oceněný v hodnotě na hranicích dovozce (cena CIF). Veškerá doprava a služby pojištění až po hranice dovozce jsou zahrnuty do hodnoty dováženého zboží. Pokud se tyto služby týkají domácích služeb, je při takovém předkládání údajů provedena celková úprava mezi FOB a CIF

Ocenění ve stálých cenách (18)

1.56 Ocenění ve stálých cenách znamená ocenění toků a stavů za určité účetní období v cenách nějakého předchozího období. Účelem ocenění ve stálých cenách je rozložit změny v čase v hodnotách toků a stavů na změny v cenách a změny v objemu. Vyjádření toků a stavů ve stálých cenách se nazývá objemové vyjádření.

Mnoho toků a stavů, například důchod, nemá svůj vlastní cenový a objemový rozměr. Přesto však kupní síla těchto proměnných může být získána deflováním běžných hodnot vhodným cenovým indexem, např. Cenovým indexem pro konečné národní užití při vyloučení změn v zásobách. Vyjádření deflovaných toků a stavů se nazývá skutečné vyjádření. Příkladem je skutečný disponibilní důchod.

Doba zachycení

1.57 Systém zachycuje toky na základě nároku; tj. v okamžiku, kdy se ekonomická hodnota vytváří, přeměňuje se nebo mizí nebo když pohledávky a závazky vznikají, přeměňují se nebo se zruší.

Takže produkce se zaznamenává, když se vyrábí a nikoliv až je placena odběratelem, a prodej majetku je zachycen v okamžiku změny maji- tele, a nikoliv až se provádí příslušná platba. Úrok se zaznamenává v tom účetním období, kdy na něj vzniká nárok bez ohledu na to, zda je či není v tom období skutečně zaplacen. Zjišťování na základě nároku se týká všech toků peněžních i nepeněžních a uvnitř jednotky stejně jako mezi jednotkami.

V některých případech je však přesto nezbytné ukázat pružnost ve vztahu k času zápisu. Týká se to zejména daní a dalších toků, které se týkají vládních institucí, které jsou často zachyceny na účtech vládních institucí jako pokladní plnění. Někdy je obtížné provést přesný převod těchto toků podle pokladního plnění na plnění podle časového rozlišení. V těchto případech by tudíž bylo možné použít přibližných výpočtů.

Každý tok by měl být zachycen ve stejném okamžiku za všechny zúčastněné jednotky a na všech příslušných účtech. Tato zásada se může zdát prostá, ale její uskutečnění snadné není. Institucionální jednotky nepoužívají vždy stejná účetní pravidla. Dokonce i když je používají, mohou se při skutečném zachycení vyskytnout rozdíly z praktických důvodů, jako je například zpoždění při komunikaci. Výsledkem toho je, že tran- sakce u zúčastněných stran mohou být zachyceny v různém časovém termínu. Uvedené nesrovnalosti musí být vyloučeny prostřednictvím úprav.

Konsolidace a očišťování

Konsolidace

1.58 Konsolidace se vztahuje k vyloučení transakcí, které se vyskytují mezi jednotkami, pokud jsou seskupovány jak na straně užití, tak zdrojů a k vyloučení odpovídajících finančních aktiv a závazků.

Toky a stavy v sektorech a subsektorech mezi jednotkami, z nichž se skládají, zásadně nejsou konsolidovány.

(18) Viz kapitola 10 „Cenové a objemové míry“.

Nicméně konsolidované účty mohou být vytvořeny pro doplňkové přehledy a analýzy. Pro určité druhy analýz jsou informace o transakcích těchto sektorů či subsektorů s ostatními sektory a odpovídající „zahraniční“ finanční pozice mnohem významnější než celkové hrubé údaje.

Navíc ještě účty a tabulky zobrazující vztahy mezi věřiteli a dlužníky poskytují podrobný pohled na financování hospodářství a považují se za velmi užitečné pro pochopení kanálů, pomocí nichž se finanční přebytky přesunují od konečných věřitelů ke konečným dlužníkům.

Očišíování

1.59 Jednotlivé jednotky nebo sektory mohou mít stejný typ transakcí jak na straně užití, tak na straně zdrojů (např. obě strany platí i získávají úrok) a stejný typ finančních nástrojů jako aktiva i jako závazky.

Systém doporučuje hrubé zaznamenávání, nehledě na stupeň očištění, který je vlastní klasifikacím samotným.

Ve skutečnosti očišťování je vlastní různým druhům transakcí. Nejvýraznějším příkladem jsou „změny stavu zásob“, které podtrhují analyticky významný pohled na celkovou tvorbu kapitálu více než sledování denních přírůstků a úbytků.

Podobně, pouze s malými výjimkami, zachycují finanční účet a účet ostatních změn aktiv zvýšení aktiv a závazků na čisté základně při zdů- raznění konečných důsledků těchto typů toků na konci účetního období.

Účty, vyrovnávací položky a souhrnné ukazatele

1.60 Pro jednotky (institucionální jednotky; místní činnostní jednotky) nebo seskupení jednotek (institucionální sektory a při rozšířeném pojetí i zbytek světa; odvětví) se na různých podúčtech zaznamenávají transakce nebo ostatní toky, které jsou spojeny s některými zvláštními rysy hospodářského života (například výroba). Takový soubor transakcí není obvykle vybilancován; celkové částky zaznamenané jako přijaté a zaplacené se obvykle liší, takže musí být zavedena vyrovnávací položka. Vyrovnávací položka musí být obvykle zavedena rovněž mezi úhrnem aktiv a úhrnem závazků institucionální jednotky nebo sektoru. Vyrovnávací položky jsou významnými měrami hospodářského výkonu samy o sobě. Když je sečteme za celé hospodářství, tvoří významné souhrnné položky.

Posloupnost účtů

1.61 Systém je založen na posloupnosti vzájemně propojených účtů.

Celková posloupnost účtů pro institucionální jednotky a sektory se skládá z běžných účtů, účtu akumulace a rozvah.

Běžné účty se týkají výroby, tvorby, rozdělování a znovurozdělování důchodů a užití těchto důchodů v podobě konečné spotřeby. Účty aku- mulace zahrnují změny aktiv a závazků a změny v čistém jmění (pro každou institucionální jednotku nebo skupinu jednotek rozdíl mezi aktivy a závazky). Rozvahy ukazují stavy aktiv a závazků a čistého jmění.

1.62 Není možné si představovat, že se pro každou místní činnostní jednotku sestavuje úplný soubor účtů, protože obvykle taková jednotka není schopna samostatně mít ve vlastnictví výrobky nebo aktiva nebo účtovat svým vlastním jménem nebo schopna získávat a rozdělovat důchody. Posloupnost účtů pro místní ČJ a odvětví je zkrácena na první běžné účty: účet výroby a účet tvorby důchodů, jejichž vyrovnávací položkou je provozní přebytek.

Účet výrobků a služeb

1.63 Účet výrobků a služeb za národní hospodářství jako celek nebo za skupiny produktů ukazuje celkové zdroje (produkci a dovoz) a užití výrobků a služeb (mezispotřebu, konečnou spotřebu, změny zásob, tvorbu hrubého fixního kapitálu, čisté pořízení cenností a vývoz).

Účet zbytku světa

1.64 Účet zbytku světa zachycuje transakce mezi rezidentskými a nerezidentskými jednotkami a stavy aktiv a závazků, pokud to má smysl.

Protože zbytek světa hraje v účetní struktuře podobnou úlohu jako ostatní institucionální sektory, je účet zbytku světa sestaven z hlediska zbytku světa. Zdrojem pro zbytek světa je užití za celkové národní hospodářství, a naopak. Pokud je vyrovnávací položka kladná, znamená to přebytek pro zbytek světa a deficit celkového národního hospodářství a naopak, pokud je vyrovnávací položka záporná.

Vyrovnávací položky

1.65 Vyrovnávací položka je účetním výsledkem získaným odečtením celkové hodnoty zápisů na jedné straně účtu od celkové hodnoty na druhé straně. Nemůže být měřena nezávisle na ostatních zápisech; jako odvozený zápis odráží použití obecných účetních pravidel o zvláštních zápi- sech na obou stranách účtu.

Vyrovnávací položky nejsou pouze nástrojem zavedeným pro zajištění vyrovnanosti účtů. Poskytují značné množství informací a zahrnují některé z nejdůležitějších zápisů na účtech, jak je možno vidět z těchto příkladů vyrovnávacích položek: přidaná hodnota, provozní přebytek, disponibilní důchod, úspory, čisté půjčky a čisté výpůjčky, čisté jmění.

Souhrnné ukazatele

1.66 Souhrnné ukazatele jsou složené hodnoty, které měří výsledek činnosti celého hospodářství posuzovaného z určitého pohledu, například pro- dukce, přidaná hodnota, disponibilní důchod, konečná spotřeba, úspory, tvorba kapitálu atd. Ačkoliv výpočet souhrnných ukazatelů není ani jediným ani hlavním účelem, v systému se uznává jejich důležitost jako souhrnných ukazatelů a klíčových veličin pro účely makroekono- mických analýz a porovnávání v čase a prostoru.

Je možné rozlišit dva typy souhrnných ukazatelů:

a) souhrnné ukazatele, které se vztahují přímo k transakcím v systému, jako je produkce výrobků a služeb, skutečná konečná spotřeba, tvorba hrubého fixního kapitálu, náhrady zaměstnancům atd.;

b) souhrnné ukazatele, které představují vyrovnávací položky v účtech, jako je hrubý domácí produkt v tržních cenách (HDP), provozní pře- bytek celého národního hospodářství, národní důchod, národní disponibilní důchod, úspory, saldo běžného transakcí na účtu zbytku světa, čisté jmění celého národního hospodářství (národní bohatství).

1.67 Další rozměr k užitečnosti řady údajů z národních účtů se dodává přepočtem těchto údajů na jednoho obyvatele. Pro obsáhlé ukazatele jako HDP nebo národní důchod nebo konečná spotřeba domácností je společně používaným jmenovatelem celkový počet obyvatelstva (rezidentů). Pokud dále členíme účty podle subsektorů nebo členíme účet sektoru domácností, jsou rovněž nezbytné údaje o počtu domácností a počet osob patřících ke každému subsektoru (19).

SOUSTAVA TABULEK VSTUPŮ A VÝSTUPŮ (20)

1.68 Do rámce tabulek vstupů a výstupů patří tabulky dodávek a užití podle odvětví, tabulky spojující tabulky dodávek a užití se sektorovými účty a symetrické tabulky vstupů a výstupů podle homogenních odvětví (produktů).

(19) Viz kapitola 11 „Obyvatelstvo a vstupy práce“.

(20) Viz kapitola 9 „Soustava tabulek vstupů a výstupů“.

1.69 Tabulky dodávek a užití jsou matice (v řádcích jsou produkty, ve sloupcích odvětví) zobrazující, jak je produkce odvětví rozčleněna podle typů produktů a jak jsou dodávky zboží a služeb z tuzemska i z dovozu rozděleny do mezispotřeby a konečného užití, včetně vývozu. Tabulka užití také ukazuje strukturu nákladů na výrobu a vytvořený důchod podle odvětví.

Tabulky dodávek a užití jsou jednotícím rámcem pro všechny tabulky členěné podle odvětví a (nebo) podle produktů, což zahrnuje údaje o vstupech práce, tvorbě hrubého fixního kapitálu, stavu dlouhodobých aktiv, podrobné cenové indexy, takže popisují podrobně nákladovou strukturu, vytvořený důchod, zaměstnanost, produktivitu práce, kapitálovou náročnost.

1.70 Tabulky dodávek a užití je možné navázat na sektorové účty pomocí kombinačního třídění produkce, mezispotřeby a složek přidané hodnoty podle sektorů a podle odvětví.

KAPITOLA 2

JEDNOTKY A SESKUPENÍ JEDNOTEK

2.01 Hospodářství země je výsledkem činnosti velmi velkého počtu jednotek, které provádějí četné transakce rozdílného druhu za účelem výroby, financování, pojišťování, znovurozdělení a spotřeby.

2.02 Jednotky a seskupení jednotek používané v národních účtech se musí definovat ve vztahu k druhu ekonomických analýz, pro něž jsou určeny a ne ve vztahu k typům jednotek obvykle používaných při statistickém šetření. Tyto druhé jednotky (podniky, holdingové společnosti, čin- nostní jednotky, místní jednotky, vládní resorty, neziskové instituce, domácnosti atd.) nemusí vždy odpovídat účelům národních účtů, protože jsou obvykle založeny na tradičních právních, správních nebo účetních kritériích.

Statistikové by měli vzít v úvahu definice analytických jednotek používaných v ESA, aby zajistili, aby se při zjišťování, jehož prostřednictvím se sbírají údaje o skutečnosti, postupně zaváděly všechny prvky informací, které jsou potřebné pro sestavení údajů na základě analytických jednotek užívaných v ESA.

2.03 Charakteristickým rysem soustavy je užívání tří typů jednotek, které odpovídají dvěma velmi rozdílným způsobům členění ekonomiky. Aby se mohl analyzovat proces výroby, je podstatné vybrat jednotky umožňující vysvětlení vztahů technicko-ekonomické povahy; aby se mohly analy- zovat toky ovlivňující důchodové, kapitálové a finanční transakce a rozvahy, je důležité vybrat jednotky umožňující zkoumání vztahů mezi hospodářskými činiteli týkajících se chování.

Vzhledem k těmto dvěma cílům se dále v této kapitole definují institucionální jednotky vhodné pro analýzu hospodářského chování, místní ČJ a jednotky s homogenní výrobou vhodné pro analýzu technicko-ekonomických vztahů. V praxi jsou tyto tři typy jednotek vytvářeny spojo- váním nebo rozdělováním základních jednotek pro statistická šetření nebo někdy se získávají přímo ze statistických šetření. Před tím, než se budou přesně definovat tyto tři typy jednotek používaných v ESA, je nutné definovat vymezení národního hospodářství.

HRANICE NÁRODNÍHO HOSPODÁČSTVÍ

2.04 Jednotky, ať institucionální, místní činnostní nebo s homogenní výrobou, které tvoří národní hospodářství a jejichž transakce se zaznamenávají v ESA, jsou ty, jejichž ekonomický zájem se soustřeďuje na ekonomickém území země. Tyto jednotky, známé jako rezidentské jednotky, mohou nebo nemusí mít státní příslušnost dané země, mohou nebo nemusí být právnickou osobou a mohou nebo nemusí být přítomné na ekonomickém území země v době, kdy provádějí transakci. Jestliže tak máme definované hranice národního hospodářství v pojetí rezidentských jednotek, je nezbytné definovat pojmy ekonomické území a soustředění ekonomického zájmu.

2.05 Ekonomickým územím se rozumí:

a) geografické území spravované vládními institucemi, v jehož rámci se osoby, výrobky, služby a kapitál pohybují volně;

b) všechny volné zóny, včetně celních skladů a továren pod celním dohledem;

c) vzdušný prostor, výsostné vody a kontinentální šelf pod mezinárodními vodami, nad nimiž země požívá výlučného práva (1);

d) teritoriální enklávy (tj. geografická území ve zbytku světa, ale využívaná vládními institucemi země podle mezinárodních nebo mezi- státních smluv a dohod (vyslanectví, konzuláty, vojenské základny, vědecké základny atd.);

(1) Rybářské lodě, ostatní lodě, plovoucí plošiny a letadla se v ESA pojímají jako každé jiné mobilní zařízení, které je buď vlastněné a/nebo provozované rezidentskými jed- notkami v zemi, nebo je ve vlastnictví nerezidentů, ale provozované rezidenty. Transakce týkající se vlastnictví (tvorby hrubého fixního kapitálu) a užívání (pronájem, pojištění atd.) tohoto typu zařízení se přisuzují hospodářství té země, ve které je vlastník a/nebo uživatel rezidentem. V případech finančního leasingu se předpokládá změna vlastnictví.

e) ložiska ropy, zemního plynu atd. V mezinárodních vodách, mimo kontinentální plošinu země, využívaná pro těžbu jednotkami rezidentskými na území, jak bylo definováno v předchozích bodech.

2.06 Ekonomické území země nezahrnuje extrateritoriální enklávy (části geografického území, které jsou ve vlastnictví dané země, ale podle mezi- národních nebo mezistátních smluv a dohod je užívají vládní instituce jiných zemí, orgány Evropské unie nebo mezinárodní organizace) (2).

2.07 Termín soustředění ekonomického zájmu vyjadřuje skutečnost, že existuje určité místo v rámci ekonomického území země, na kterém (nebo ze kterého) se jednotka zabývá hospodářskými činnostmi a transakcemi, které jsou svým rozsahem významné a zamýšlí v působení pokračo- vat po neurčitou nebo určitou, ale dlouhou dobu (rok nebo déle). Předpokládá se tedy, že jednotka, která provádí takové transakce na ekono- mickém území několika zemí, soustřeďuje ekonomický zájem v každé z těchto zemí. Vlastnictví půdy a budov v rámci ekonomického území se samo o sobě považuje za dostatečné, aby se vlastníci považovali za ty, jejichž ekonomický zájem se tam soustřeďuje.

2.08 Na základě těchto definic je možné jednotky považované za rezidenty země rozdělit na:

a) jednotky, které se převážně zabývají výrobou, financováním, pojišťování m nebo znovurozdělováním, pokud jde o všechny jejich tran- sakce, kromě těch, které se týkají vlastnictví půdy a budov;

b) jednotky, které se převážně zabývají spotřebou (3), pokud jde o všechny jejich transakce, kromě těch, které se týkají vlastnictví půdy a budov;

c) všechny jednotky v postavení vlastníků půdy a budov, kromě vlastníků extrateritoriálních enkláv, které jsou součástí ekonomického území jiných zemí nebo států sui generis (viz odst. 2.06).

2.09 U jednotek, které se převážně zabývají výrobou, financováním, pojišťováním nebo znovurozdělováním, se vzhledem ke všem jejich transakcím, kromě těch, které se týkají vlastnictví půdy a budov, mohou rozlišit tyto dva případy činností:

a) činnost prováděná výhradně na ekonomickém území země; jednotky, které provádějí takovou činnost, jsou rezidentské jednotky dané země;

b) činnost prováděná po dobu jednoho roku nebo déle na ekonomickém území několika zemí: za rezidenta se považuje pouze ta část jed- notky, která svůj ekonomický zájem soustřeďuje na ekonomickém území země. Může to být:

1. buď rezidentská institucionální jednotka (viz odstavec 2.12), jejíž činnosti prováděné po dobu jednoho roku nebo déle v zahraničí se vylučují a pojímají se odděleně (4), nebo

2. fiktivní rezidentská jednotka (viz odstavec 2.15) — pokud jde o činnost prováděnou po dobu jednoho roku nebo déle jednotkou, která je rezidentem v jiné zemi (4).

2.10 V případě jednotek, které se převážně zabývají spotřebou, kromě jejich postavení jako vlastníků půdy nebo budov, — domácnosti, jejichž eko- nomický zájem je soustředěn v zemi, se považují za rezidentské jednotky i v případě, že odjíždějí do ciziny na krátká období (kratší než jeden rok). Zahrnují se zejména:

a) příhraniční pracovníci, tj. lidé, kteří přecházejí hranici denně, aby pracovali v sousední zemi;

(2) Území, které využívají instituce Evropské unie a mezinárodní organizace, tak vytváří území států sui generis. Charakteristickým rysem takových států je, že jediným rezidentem jsou samotné instituce (viz odst. 2.10 písm. e).

(3) Spotřeba není jedinou možnou činností u domácností. Domácnosti se mohou jako podnikatelé zabývat každým druhem ekonomické činnosti.

(4) Pouze v případě, že činnost je prováděna po dobu kratší než jeden rok, neměla by se oddělovat od činnosti institucionální jednotky výrobce. Může to být také tam, kde činnost, ačkoliv se provádí po dobu jednoho roku nebo déle, je nevýznamná, a za všech okolností při montáži zařízení v zahraničí. Avšak u jednotky, která je reziden- tem v jiné zemi, ale která provádí stavební činnost v zemi po dobu kratší než jeden rok, se předpokládá, že její ekonomický zájem se soustřeďuje na ekonomickém území země, jestliže produkce z její stavební činnosti je složkou tvorby hrubého fixního kapitálu. Taková jednotka by se proto měla pokládat za fiktivní rezidentskou jednotku.

b) sezónní pracovníci, tj. lidé, kteří opouštějí zemi na několik měsíců, ale méně než na rok, aby pracovali v jiné zemi, v odvětvích, ve kterých je periodicky potřebná dodatečná pracovní síla;

c) turisté, pacienti, studenti (5), úřední návštěvy, podnikatelé, obchodní cestující, umělci, členové posádek, kteří cestují do zahraničí;

d) místní personál najatý zahraničními vládami v extrateritoriálních enklávách na práci;

e) personál institucí Evropské unie a civilních nebo vojenských mezinárodních organizací, které mají svá sídla v extrateritoriálních enklávách;

f) úřední, civilní nebo vojenští vládní představitelé země (včetně jejich domácností) umístění na teritoriálních enklávách.

2.11 Všechny jednotky v postavení vlastníků pozemků nebo budov, které tvoří část ekonomického území, se považují za rezidentské jednotky nebo za fiktivní rezidentské jednotky (viz odstavec 2.15) země, ve které se daná půda nebo budovy nacházejí.

INSTITUCIONÁLNÍ JEDNOTKY

2.12 Definice: Institucionální jednotka je centrem základního hospodářského rozhodování, charakterizovaným jednotností chování a rozhodovací samostatností při provádění své základní funkce. Rezidentská institucionální jednotka se považuje za institucionální jednotku, jes- tliže má samostatnost při rozhodování, pokud jde o její základní funkci, a buď vede úplnou sestavu účtů, nebo by bylo možné a účelné, jak z hospodářského, tak právního hlediska, aby sestavovala úplný soubor účtů.

Aby se mohlo říci, že jednotka má rozhodovací samostatnost týkající se její základní funkce, musí:

a) být oprávněna vlastnit výrobky nebo aktiva ve své pravomoci; bude proto schopná vyměnit vlastnictví zboží nebo služeb v transakcích s jinými institucionálními jednotkami;

b) být schopná přijímat hospodářská rozhodnutí a zapojit se do hospodářských činností, za které sama nese přímou zodpovědnost a zod- povědnost ze zákona;

c) být schopná vlastním jménem nabývat závazky, brát na sebe jiné závazky nebo další povinnosti a uzavírat smlouvy.

Aby se mohlo říci, že jednotka vede úplnou sestavu účtů, musí vést účetní záznamy, které pokrývají všechny její hospodářské a finanční tran- sakce prováděné v průběhu účetního období, jakož i rozvahu aktiv a závazků.

2.13 Kdykoliv není jasné, zda subjekt splňuje obě charakteristiky institucionální jednotky, uplatní se tyto zásady:

a) domácnosti mají vždy rozhodovací samostatnost týkající se jejich základní funkce, a proto musí být institucionální jednotkou, ačkoli nevedou kompletní sestavu účtů;

b) subjekty, které nevedou úplnou sestavu účtů a u kterých by nebylo možné nebo účelné vést úplnou sestavu účtů, jestliže se to požaduje, jsou spojené s institucionálními jednotkami, s jejichž účty tvoří jejich částečné účty nedělitelný celek;

c) subjekty, které vedou úplnou sestavu účtů, ale nemají žádnou rozhodovací samostatnost při provádění své základní funkce, jsou spojovány s jednotkami, které je řídí;

d) subjekty, které splňují definici institucionální jednotky, se za takové považují, i když své účty nezveřejňují;

e) subjekty, které jsou součástí skupiny jednotek zabývajících se výrobou a vedou úplnou sestavu účtů, se považují za institucionální jed- notku, i když část své rozhodovací samostatnosti převedly na centrální subjekt (holdingovou společnost) zodpovědný za celkové řízení skupiny; samotná holdingová společnost se považuje za institucionální jednotku, odlišnou od těch, které řídí, ledaže by byl aplikovatelný způsob uvedený v písmeni b);

(5) Studenti se vždy považují za rezidenty, bez ohledu na to, jak dlouho v cizině studují.

f) kvazispolečnosti vedou úplnou sestavu účtů, ale nemají samostatnou právní subjektivitu. Mají však hospodářské a finanční chování, které je odlišuje od chování jejich vlastníků a je podobné chování společnosti. Proto se předpokládá, že mají rozhodovací samostatnost a považují se za odlišnou institucionální jednotku.

2.14 Holdingové společnosti jsou institucionální jednotky, jejichž hlavní funkcí je kontrolovat a řídit skupinu dceřiných společností.

2.15 Fiktivní rezidentské jednotky se definují jako:

a) ty části nerezidentských jednotek, jejichž ekonomický zájem se soustřeďuje na ekonomické území země (tj. ve většině případů ty, které se účastní hospodářských transakcí po dobu jednoho roku nebo déle nebo se zabývají stavební činností po dobu kratší než jeden rok, jestliže jejich produkce vstupuje do tvorby hrubého fixního kapitálu);

b) nerezidentské jednotky v postavení vlastníků půdy nebo budov na ekonomickém území země, ale pouze pokud jde o transakce týkající se půdy nebo budov.

Fiktivní rezidentské jednotky, i když vedou pouze částečné účty a nemají vždy rozhodovací samostatnost, se považují za institucionální jednotky.

2.16 Závěrem, za institucionální jednotky se považují:

a) jednotky, které mají úplnou sestavu účtů a rozhodovací samostatnost:

1. soukromé a veřejné společnosti

2. družstva nebo osobní společnosti uznávaná za osoby se samostatnou právní subjektivitou;

3. veřejní výrobci, kteří se podle zvláštních zákonů považují za osoby se samostatnou právní subjektivitou;

4. neziskové instituce uznané za osoby se samostatnou právní subjektivitou;

5. vládní orgány;

b) jednotky, které mají úplnou sestavu účtů a u kterých se předpokládá, že mají rozhodovací samostatnost: kvazispolečnosti (viz odst. 2.13 písm. f));

c) jednotky, které nemusí nezbytně vést úplnou sestavu účtů, ale u kterých se podle konvence předpokládá, že mají rozhodovací samostat- nost:

1. domácnosti;

2. fiktivní rezidentské jednotky (viz odstavec 2.15)

INSTITUCIONÁLNÍ SEKTORY

2.17 Potřeba agregace znamená, že je nemožné posuzovat jednotlivé institucionální jednotky odděleně; ty se musí spojit do skupin nazvaných institucionální sektory nebo zjednodušeně sektory, z nichž některé rozdělí do subsektorů.

Tabulka 2.1 — Sektory a subsektory

Sektory a subsektory		Veřejný	Národní soukromý	Pod zahraniční kontrolou
Nefinanční podniky	S.11	S.11001	S. 11002	S. 11003
Finanční instituce	S.12
Centrální banka	S.121
Ostatní měnové finanční instituce	S.122	S.12201	S. 12202	S. 12203
Ostatní finanční zprostředkovatelé,
kromě pojišťoven a penzijních fondů	S.123	S.12301	S.12302	S.12303
Pomocné finanční instituce	S.124	S.12401	S. 12402	S. 12403
Pojišťovny a penzijní fondy	S.125	S.12501	S.12502	S.12503

Sektory a subsektory	Veřejný	Národní soukromý	Pod zahraniční kontrolou
Vládní instituce S.13 Centrální vládní instituce S.1311 Národní vládní instituce S.1312 Místní vládní instituce S.1313 Fondy sociálního zabezpečení S.1314 Domácnosti S.14 Zaměstnavatelé (včetně osob samostatně výdělečně činných) S.141 + S.142 Zaměstnanci S.143 Příjemci důchodů z vlastnictví S.1441 Příjemci dávek důchodového zabezpečení S.1442 Příjemci jiných transferových důchodů S.1443 Ostatní domácnosti S.145 Neziskové instituce sloužící domácnostem S.15 Zbytek světa S.2 Evropská unie S.21 Členské státy EU S.211 Instituce EU S.212 Třetí země a mezinárodní organizace S.22

2.18 Každý sektor a subsektor zahrnuje institucionální jednotky, které mají podobný typ hospodářského chování.

Institucionální jednotky jsou seskupeny do sektorů na základě typu výrobce, podle své základní činnosti a funkce, které se považují za určující pro jejich hospodářské chování.

Sektor se rozděluje do subsektorů podle kritéria, které je vhodné pro daný sektor; to umožňuje přesněji popsat hospodářské chování jednotek. Účty sektorů a subsektorů zobrazují všechny činnosti (ať hlavní nebo vedlejší) institucionálních jednotek, které jsou v nich zahrnuty.

Každá institucionální jednotka patří pouze do jednoho sektoru nebo subsektoru.

2.19 V případě, že základní funkcí institucionální jednotky je produkce výrobků a služeb, je nezbytné — při rozhodování o jejím zařazení do některého ze sektorů — v prvé řadě rozlišit, ke kterému typu výrobců patří.

V ESA se rozlišují tři typy výrobců:

a) soukromí a veřejní tržní výrobci (viz kap. 3 odst. 3.24 a tab. 3.1);

b) soukromí výrobci výrobků a služeb pro vlastní konečné užití (viz kap. 3 odst. 3.25 a tab. 3.1);

c) ostatní netržní soukromí a veřejní výrobci (viz kap. 3 odst. 3.26 a tab. 3.1);

Institucionální jednotky, které jsou tržními výrobci, se klasifikují v sektoru nefinančních podniků (S.11), finančních institucí (S.12) nebo sektoru domácností (S.14).

Institucionální jednotky, které jsou soukromými výrobci a vyrábějí výrobky a služby pro vlastní konečné užití, se klasifikují do sektoru domác- ností (S.14) spolu se společnostmi nezapsanými do obchodního rejstříku, které jsou ve vlastnictví domácností (viz odst. 3.30).

Institucionální jednotky, které jsou ostatními netržními výrobci, se klasifikují v sektoru vládních institucí (S.13) nebo sektoru neziskových institucí sloužících domácnostem (S.15).

2.20 Tabulka 2.2 ukazuje typy výrobců, základní činnosti a funkce, které charakterizují každý sektor:

Tabulka 2.2 — Typ výrobce, základní činnosti a funkce klasifikované podle sektorů

Sektor	Typ výrobce	Základní činnost a funkce
Nefinanční podniky (S.11) (viz odstavec 2.21)	Tržní výrobci	Výroba tržních výrobků a nefinančních služeb
Finanční instituce (S.12) (viz odstavec 2.32)	Tržní výrobci	Finanční zprostředkování včetně pojištění, pomocné finanční činnosti
Vládní instituce (S.13) (viz odstavec 2.68)	Ostatní netržní veřejní výrobci	Výroba a dodávky ostatní netržní produkce pro kolektivní a individuální spotřebu a provádění transakcí při znovurozdělení národního důchodu a jmění
Domácnosti (S.14) — jako spotřebitelé — jako podnikatelé (viz odstavec 2.75)	Tržní výrobci nebo soukromí výrobci výrobků a služeb pro vlastní konečné užití	Spotřeba Výroba tržní produkce a produkce pro vlastní konečné užití
Neziskové instituce sloužící domácnostem (S.15) (viz odstavec 2.87)	Ostatní soukromí netržní výrobci	Výroba a dodávky ostatní netržní produkce pro individuální spotřebu

Zbytek světa (S.2) je seskupení institucionálních jednotek (viz odst. 2.89), které nejsou charakterizovány podobnými cíli a typy chování; jsou zde seskupeny nerezidentské institucionální jednotky, pokud provádějí transakce s rezidentskými institucionálními jednotkami.

NEFINANČNÍ PODNIKY (S.11)

2.21 Definice: Sektor nefinančních podniků (S.11) zahrnuje institucionální jednotky, jejichž rozdělovací a finanční transakce jsou odlišné od tran- sakcí jejich vlastníků a které jsou tržními výrobci (viz odstavce 3.31, 3.32 a 3.37), jejichž základní činností je výroba výrobků a nefinančních služeb (6).

2.22 Sektor nefinančních podniků zahrnuje také nefinanční kvazispolečnosti.

2.23 Pojem „nefinanční podniky“ označuje všechny subjekty, uznané za samostatné právnické osoby, které jsou tržními výrobci a jejichž základní činností je výroba zboží a nefinančních služeb.

Jde o tyto jednotky:

a) soukromé a veřejné společnosti, které jsou tržním výrobcem a převážně se zabývají výrobou zboží a nefinančních služeb;

b) družstva a osobní společnosti, uznaná za osoby se samostatnou právní subjektivitou, které jsou tržními výrobci a převážně se zabývají výrobou zboží a nefinančních služeb;

c) veřejné výrobce, kteří jsou podle zvláštních zákonů uznáni za osoby se samostatnou právní subjektivitou, jsou tržními výrobci a převážně se zabývají výrobou zboží a nefinančních služeb;

d) neziskové instituce nebo sdružení poskytující služby nefinančním podnikům, které se považují za subjekty se samostatnou právní subjekti- vitou a které jsou tržními výrobci — převážně se zabývají výrobou zboží a nefinančních služeb (7);

(6) Podle konvence se orgány tržní regulace, jejichž jedinou nebo převažující činností je nákup, držba a prodej zemědělských a jiných potravinářských produktů, klasifikují do S.11 (viz odst. 2.69 písm. a) pozn. 34).

(7) Včetně institucí, které jsou financovány dobrovolnými příspěvky kvazifiskálního charakteru, vybíranými od výrobců jednotkami, jejichž převážná činnost spočívá v poskytování služeb při směně. Tyto příspěvky se považují za nákupy tržních služeb.

e) holdingové společnosti kontrolující (viz odstavec 2.26) skupinu společností, které jsou tržními výrobci, jestliže převažujícím typem čin- nosti této skupiny podniků jako celku — měřeno na základě přidané hodnoty — je výroba zboží a nefinančních služeb;

f) soukromé a veřejné kvazispolečnosti, které jsou tržními výrobci a převážně se zabývají výrobou zboží a nefinančních služeb.

2.24 Pojem „nefinanční kvazispolečnosti“ označuje všechny subjekty bez samostatné právní subjektivity, které jsou tržními výrobci, převážně se zabývají výrobou zboží a nefinančních služeb a splňují podmínky, které je kvalifikují jako kvazispolečnosti (viz odst. 2.13 písm. f)).

Kvazispolečnosti musí vést úplnou sestavu účtů a fungují, jako kdyby byly společností. De facto vztah kvazispolečností k vlastníkovi je stejný jako vztah společnosti k jejím podílníkům.

Nefinanční kvazispolečnosti, které jsou ve vlastnictví domácností, vládních jednotek nebo neziskových institucí, jsou proto seskupeny spolu s nefinančními společnostmi v sektoru nefinančních podniků.

Existence úplné sestavy účtů, včetně rozvahy, není dostatečnou podmínkou pro to, aby byli tržní výrobci považováni za kvazispolečnosti. Proto osobní společnosti a veřejní výrobci, kromě uvedených v odst. 2.23 písm. a), b), c) a f) a podniky s jedním vlastníkem — dokonce i když vedou úplnou sestavu účtů — se obvykle jako institucionální jednotky nevykazují, protože nemají rozhodovací samostatnost, jejich správa je pod kontrolou domácností, neziskových institucí nebo vládních institucí, které je vlastní.

2.25 Sektor nefinančních podniků také zahrnuje všechny fiktivní rezidentské jednotky (viz odstavec 2.15), které jsou podle konvence pojímány, jako by byly kvazispolečností.

2.26 Kontrola nad podniky se definuje jako schopnost stanovit obecnou politiku společnosti výběrem vhodných ředitelů, jestliže je to nutné.

Jednotlivá institucionální jednotka (jiná společnost, domácnost nebo vládní jednotka) zajišťuje kontrolu nad podnikem tím, že vlastní více než polovinu majetkových účastí s hlasovacím právem nebo jiným způsobem kontroluje více než polovinu hlasovacích práv akcionářů.

Kromě toho vládní instituce zajišťují kontrolu nad podnikem v důsledku speciálního legislativního výnosu nebo nařízení, které opravňují vládu určovat politiku podniku nebo jmenovat ředitele.

Aby institucionální jednotka mohla kontrolovat více než polovinu hlasovacích práv akcionářů, nemusí sama vlastnit žádné akcie s hlasovacím právem. Společnost C by mohla být dceřinou společností jiné společnosti B, ve které třetí společnost A vlastní většinu majetkových účastí s hlasovacím právem.

O společnosti C se říká, že je dceřiná vůči společnosti B, když: buď společnost B kontroluje více než polovinu hlasovacích práv akcionářů ve společnosti C nebo společnost B je akcionářem v C s právem jmenovat nebo odvolat většinu ředitelů C.

2.27 Sektor nefinančních podniků je rozdělen do třech subsektorů:

a) veřejné nefinanční podniky (S.11001);

b) národní soukromé nefinanční podniky (S.11002);

c) nefinanční podniky pod zahraniční kontrolou (S.11003).

Subsektor: Veřejné nefinanční podniky (S.11001)

2.28 Definice: Subsektor veřejných nefinančních podniků zahrnuje všechny nefinanční podniky a kvazispolečnosti, které jsou podrobeny kontrole (viz odstavec 2.26) ze strany vládních jednotek.

2.29 Veřejné kvazispolečnosti jsou kvazispolečnosti ve vlastnictví vládních institucí.

Subsektor: Národní soukromé nefinanční podniky (S. 11002)

2.30 Definice: Subsektor národních soukromých nefinančních podniků zahrnuje všechny nefinanční podniky a kvazispolečnosti, které nejsou kon- trolovány vládou nebo nerezidentskými institucionálními jednotkami. Tento subsektor obsahuje všechny neziskové instituce, které se zahrnují do sektoru nefinančních podniků (viz odst. 2.23 písm. d)).

Tento subsektor zahrnuje podniky a kvazispolečnosti podniků z přímých zahraničních investic (viz odst. 4.65), které nejsou klasifikovány v subsektoru podniků pod zahraniční kontrolou (S.11003).

Subsektor: Nefinanční podniky pod zahraniční kontrolou (S.11003)

2.31 Definice: Subsektor nefinančních podniků pod zahraniční kontrolou zahrnuje všechny nefinanční podniky a kvazispolečnosti, které jsou kon- trolovány (viz odstavec 2.26) nerezidentskými institucionálními jednotkami.

Tento subsektor zahrnuje:

a) všechny dceřiné společnosti nerezidentských podniků;

b) všechny podniky kontrolované nerezidentskou institucionální jednotkou, která sama není podnikem: například podnik, který je kontrolo- ván zahraniční vládou; zahrnuje podniky kontrolované skupinou nerezidentských jednotek, které působí ve vzájemné shodě;

c) všechny pobočky nebo jiné společnosti nezapsané do obchodního rejstříku nerezidentských podniků nebo výrobci nezapsaní do obchodního rejstříku, kteří jsou fiktivními rezidentskými jednotkami, a kteří se považují za nefinanční kvazispolečnosti (viz odstavec 2.25).

FINANČNÍ INSTITUCE (S.12)

2.32 Definice: Sektor finančních institucí (S.12) zahrnuje všechny finanční instituce a kvazispolečnosti, které se převážně zabývají finančním zprostředkováním (finanční zprostředkovatelé) nebo pomocnými finančními činnostmi (pomocné finanční instituce) (8).

Finanční zprostředkování je činnost, při které institucionální jednotka pořizuje finanční aktiva a zároveň přijímá závazky (viz odstavec 2.34) na svůj vlastní účet (viz odstavec 2. 33) tím, že se na trhu zapojuje do finančních transakcí (viz odstavce 2.37 a 2.38). Aktiva a závazky finančních zprostředkovatelů mají odlišné charakteristiky včetně toho, že se prostředky v procesu finančního zprostředkování transformují nebo přeskupují podle doby splatnosti, rozsahu, rizika apod.

Pomocné finanční činnosti jsou činnosti těsně spojené s finančním zprostředkováním, které však samy finančním zprostředkováním nejsou (viz odstavec 2.39).

2.33 V procesu finančního zprostředkování se převádějí prostředky mezi třetími stranami s přebytkem prostředků na jedné straně a nedostatkem prostředků na straně druhé. Finanční prostředník mezi těmito institucionálními jednotkami neprovádí jednoduchou činnost agenta, nýbrž se sám vystavuje riziku tím, že pořizuje finanční aktiva a přijímá závazky na svůj vlastní účet.

2.34 Do procesu finančního zprostředkování je možné zahrnovat všechny kategorie závazků, kromě kategorie ostatních závazků (AF.7).

Finanční aktiva zapojená do procesu finančního zprostředkování se mohou klasifikovat v kterékoliv kategorii, kromě kategorie pojistných tech- nických rezerv (AF.6), ale včetně kategorie ostatních pohledávek (factoringu). Mimo to finanční zprostředkovatelé mohou investovat své pro- středky do nefinančních aktiv, včetně nemovitostí. Aby se však společnost považovala za finančního zprostředkovatele, měla by kromě toho vstupovat na trhu do závazků a kapitál transformovat. Proto společnosti, které se zabývají operacemi s nemovitostmi (NACE rev. 1 oddíl 70), se vylučují.

(8) Podle konvence sektor S.12 obsahuje holdingové společnosti, které pouze kontrolují a řídí skupinu dceřiných společností převážně zapojených do finančního zprostřed- kování a/nebo pomocných finančních činností (viz odstavec 2.43) a neziskové instituce, které jsou uznány za samostatné právnické osoby a poskytují služby finančním institucím (viz odstavec 2.44).

2.35 Prvořadá funkce pojišťoven a penzijních fondů spočívá ve sdílení rizik. Hlavními závazky těchto institucionálních jednotek jsou pojistné tech- nixxx xxxxxxx (AF.6). Protějškem těchto rezerv jsou investice pojišťoven a penzijních fondů, které proto působí jako finanční zprostředkova- telé.

2.36 Fondy, které se zabývají kolektivním investováním vstupují do závazků především vydáváním akcií (AF.52). Tento kapitál pak přeměňují poři- zováním finančních aktiv nebo nemovitostí. Proto se investiční fondy klasifikují jako finanční zprostředkovatelé. Jako u jiných společností, jakákoliv změna v hodnotě jejich aktiv a závazků, jiných než vlastní akcie, se odráží v jejich vlastních fondech (viz odstavec 7.05). Protože se částka těchto vlastních fondů obvykle rovná hodnotě akcií investičních fondů, jakákoliv změna v hodnotě jejich aktiv a závazků se odrazí v tržní hodnotě těchto akcií.

Za finanční zprostředkovatele jsou také považovány ty fondy, které investují pouze do nemovitostí.

2.37 Finanční zprostředkování je všeobecně omezeno na finanční transakce na trhu. Jinými slovy, pořizování aktiv a vstup do závazků by mělo být ve vztahu k široké veřejnosti nebo v jejím rámci se specifickými a poměrně velkými podskupinami. V případě, že se činnost omezuje na malé skupiny osob nebo na rodiny, se obecně žádné finanční zprostředkování neuskutečňuje. Finanční zprostředkování nezahrnuje zejména institu- cionální jednotky, které poskytují pokladní služby skupině společností.Tyto institucionální jednotky se zařazují do sektoru podle převážné funkce dané skupiny společností v rámci ekonomického území. Avšak v případě, že institucionální jednotka poskytující pokladní služby je podrobena finančnímu dozoru, zařazuje se podle konvence do sektoru finančních institucí.

2.38 Ze všeobecného omezení finančního zprostředkování na tržní finanční transakce mohou být výjimky. Příkladem jsou obecní úvěrové banky a spořitelny, které silně spoléhají na příslušnou obec nebo na společnost pro finanční pronájem, a které při pořizování nebo při investování fondů závisí na mateřské skupině společností. Avšak jejich úvěrová činnost nebo přijímání úspor by měly být nezávislé na obci nebo na mateřské skupině, pokud jde o jejich zatřídění jako finančních zprostředkovatelů.

2.39 Pomocné finanční činnosti zahrnují pomocné činnosti při realizaci transakcí s finančními aktivy a závazky nebo při přeměně a přeskupení kapitálu. Finanční pomocné instituce samy nenesou rizika pořizováním finančních aktiv nebo vstupem do závazků. Pouze usnadňují finanční zprostředkování.

2.40 Sektor finančních institucí (S.12) zahrnuje tyto institucionální jednotky:

a) soukromé nebo veřejné společnosti, které se převážně zabývají finančním zprostředkováním nebo pomocnými finančními činnostmi;

b) družstva a osobní společnosti uznaná za osoby se samostatnou právní subjektivitou, které se převážně zabývají finančním zprostředko- váním nebo pomocnými finančními činnostmi;

c) veřejné výrobce, kteří se podle zvláštních zákonů považují za osoby se samostatnou právní subjektivitou a kteří se převážně zabývají finančním zprostředkováním nebo pomocnými finančními činnostmi;

d) neziskové instituce uznané za osoby se samostatnou právní subjektivitou, které se převážně zabývají finančním zprostředkováním nebo pomocnými finančními činnostmi nebo které poskytují služby finančním institucím;

e) holdingové společnosti (viz odst. 2.14) v případě, že skupina dceřiných společností v rámci ekonomického území se jako celek převážně zabývá finančním zprostředkováním nebo pomocnými finančními činnostmi;

f) investiční fondy neustavené jako společnost, jejichž investiční portfolio vlastní skupina účastníků a jejichž správu provádějí zpravidla jiné finanční společnosti. Podle konvence jsou tyto investiční fondy institucionálními jednotkami, oddělenými od řídící finanční společnosti;

g) finanční kvazispolečnosti:

1. společnosti nezapsané do obchodního rejstříku zabývající se převážně finančním zprostředkováním, podrobené regulaci a dozoru (ve většině případů klasifikované v subsektoru ostatních měnových finančních institucí nebo v subsektoru pojišťoven a penzijních fondů), považované za jednotky samostatné při rozhodování, se samostatnou správou nezávislou na vlastnících těchto jednotek. Jejich hospo-

dářské a finanční chování je podobné jako chování finančních společností. Proto se považují za samostatné institucionální jednotky. Příkladem jsou pobočky nerezidentských finančních společností;

2. ostatní společnosti nezapsané do obchodního rejstříku zabývající se převážně finančním zprostředkováním, které nejsou podrobeny regulaci a dozoru, se považují za kvazispolečnosti pouze v případě, že splňují podmínky, jež je vymezují jako kvazispolečnosti (viz odst. 2.13 písm. f));

3. společnosti nezapsané do obchodního rejstříku zabývající se převážně pomocnými finančními činnostmi se považují za kvazispoleč- nosti pouze v případě, že splňují podmínky, které je vymezují jako kvazispolečnosti (viz odst. 2.13 písm. f)).

2.41 Sektor finančních institucí se dále rozděluje do pěti subsektorů:

a) centrální banka (S.121);

b) ostatní měnové finanční instituce (S.122);

c) ostatní finanční zprostředkovatelé, kromě pojišťoven a penzijních fondů (S.123);

d) pomocné finanční instituce (S.124);

e) pojišťovny a penzijní fondy (S.125).

Subsektor ostatních měnových finančních institucí se považuje za ekvivalent subsektoru vkladových společností, jak je definován v SNA 1993 (viz odstavce 4.88 až 4.94). Zatímco definice subsektoru ostatních měnových finančních institucí (viz odstavec 2.48) zahrnuje ty finanční zprostředkovatele, jejichž prostřednictvím se přenášejí účinky měnové politiky centrální banky na ostatní subjekty národního hospodářství, je subsektor ostatních vkladových společností v SNA 1993 definován ve vztahu k pojetí širokých peněz. Spojení subsektorů S.121 a S.122 se shoduje s pojetím měnových finančních institucí, které pro statistické účely definoval EMI (viz odstavec 2.49).

2.42 Každý subsektor, kromě subsektoru S.121, se může dále rozdělit na:

a) veřejné finanční instituce;

b) národní soukromé finanční instituce;

c) finanční instituce pod zahraniční kontrolou.

Kritéria pro toto rozdělení jsou stejná jako pro rozdělení nefinančních podniků (viz odstavce 2.26 až 2.31)

2.43 Holdingové společnosti, které pouze kontrolují a řídí skupinu dceřiných společností převážně se zabývajících finančním zprostředkováním nebo pomocnými finančními činnostmi, se zařazují do subsektoru ostatních finančních zprostředkovatelů, kromě pojišťoven a penzijních fondů (S.123) (9).

2.44 Neziskové instituce, které jsou uznány za samostatné právnické osoby a poskytují služby finančním institucím, ale samy se nezabývají finančním zprostředkováním nebo pomocnými finančními činnostmi, se zařazují do subsektoru pomocných finančních institucí (S.124).

Subsektor: Centrální banka (S.121)

2.45 Definice: Subsektor centrální banky (S.121) zahrnuje všechny finanční instituce a kvazispolečnosti, jejichž základní funkcí je emise oběživa, udržování vnitřní a mezinárodní hodnoty měny a správa mezinárodních rezerv země (v jejich úplném nebo částečném rozsahu).

(9) Zatřídění holdingových společností do sektoru finančních institucí se odchyluje od SNA 1993 v odstavci 4.100 s cílem udržet soulad s definicí měnových finančních institucí (kterou pro statistické účely definoval EMI) a s oficiální statistikou pojišťovacích společností.

2.46 V subsektoru S.121 se klasifikují tito finanční zprostředkovatelé:

a) národní centrální banka — i v případě, že je součástí Evropské soustavy centrálních bank;

b) centrální orgány, ve své podstatě veřejné, (tj. orgány spravující devizové rezervy nebo emitující oběživo), které vedou úplnou soustavu účtů a ve vztahu k centrální vládě jsou při rozhodování samostatné. Většina těchto činností se provádí buď v rámci centrálních vládních institucí, nebo v rámci centrální banky. V těchto případech neexistují žádné samostatné institucionální jednotky.

2.47 Subsektor S.121 zahrnuje pouze centrální banku. Nezahrnuje orgány a organizace, které řídí nebo provádějí dozor nad finančními institucemi nebo finančními trhy. Ty se zahrnují do subsektoru S.124 (viz odstavec 2.58) (10).

Subsektor: Ostatní měnové finanční instituce (S.122)

2.48 Definice: Subsektor ostatních měnových finančních institucí (D.122) zahrnuje všechny finanční instituce a kvazispolečnosti (kromě těch, které jsou zahrnuty do subsektoru centrální banky), které se zabývají převážně finančním zprostředkováním a jejichž předmětem podnikání je přijímat vklady nebo vkladům velmi podobné prostředky od jiných institucionálních jednotek, (jiných než měnových finančních institucí) a poskytovat půjčky nebo investovat do cenných papírů na svůj vlastní účet.

2.49 Měnové finanční instituce (MFI) zahrnují subsektor centrální banky (S.121) a subsektor ostatních měnových finančních institucí (D.122) a sho- dují se s definicí měnových finančních institucí, kterou pro statistické účely formuloval EMI (viz odstavec 2.41).

2.50 MFI není možné jednoduše popsat jako „banky“, protože mohou zahrnovat některé finanční instituce, které se nemusí bankami nazývat a některé z nich nemusí mít pro tento název v některých zemích povolení, zatímco některé jiné finanční instituce charakterizují samy sebe jako banky a ve skutečnosti nemusí být MFI. Obecně se do subsektoru S.122 zahrnují tito finanční zprostředkovatelé:

a) komerční banky, „univerzální“ banky, banky pro „všechny účely“;

b) spořitelny (včetně svěřeneckých spořitelen, spořitelní bankovní a úvěrová sdružení; c) žirové instituce poštovních úřadů, poštovní banky, žirobanky;

d) venkovské úvěrové banky, zemědělské úvěrové banky;

e) družstevní úvěrové banky, úvěrové unie;

f) specializované banky (např. obchodní banky, emisní firmy, soukromé banky).

2.51 Do subsektoru S.122 je možné zahrnout také ty finanční zprostředkovatele, jejichž činnost spočívá v přijímání návratného kapitálu od veřej- nosti buď ve formě vkladů, nebo v takové formě, jakou je nepřetržitá emise obligací a jiných srovnatelných cenných papírů (jinak by se měly zahrnout do subsektoru S.123):

a) instituce, které se zabývají poskytováním hypoték (včetně stavebních společností, hypotečních bank, úvěrově hypotečních institucí);

b) investiční fondy (včetně investičních společností, investičních fondů a jiných programů kolektivního investování, např. Subjektů kolek- tivního investování do převoditelných cenných papírů — SKIPCP);

c) obecní úvěrové instituce.

2.52 Subsektor S.122 nezahrnuje:

a) holdingové společnosti, které pouze kontrolují a řídí skupinu obsahující převážně ostatní měnové finanční instituce, ale které samy nejsou jinou měnovou finanční institucí. Ty se zahrnují do subsektoru S.123 (viz odstavec 2.43);

b) neziskové instituce považované za osoby se samostatnou právní subjektivitou poskytující služby ostatním měnovým finančním institucím, které se však nezabývají finančním zprostředkováním. Ty se zahrnují do subsektoru S.124 (viz odstavec 2.44).

(10) Je to odchylka proti SNA 1993 ( 4.86 a 4.101), aby se udržel soxxxx x definicí měnových finančních institucí, kterou pro statistické účely formuloval EMI.

Subsektor: Ostatní finanční zprostředkovatelé kromě pojišíoven a penzijních fondů (S.123)

2.53 Definice: Subsektor ostatních finančních zprostředkovatelů kromě pojišťoven a penzijních fondů (S.123) zahrnuje všechny finanční instituce a kvazispolečnosti, které se převážně zabývají finančním zprostředkováním, a to tím, že přijímají závazky v jiné formě, než je oběživo, vklady nebo vkladům velmi podobné prostředky od institucionálních jednotek jiných než měnových finančních institucí nebo pojistně technické rezervy.

2.54 Subsektor S.123 zahrnuje různé typy finančních zprostředkovatelů, zejména takové, kteří se zabývají převážně dlouhodobým financováním. Ve většině případů tak dlouhodobá splatnost tvoří základ pro odlišení od subsektoru ostatních měnových finančních institucí. Hranice s pojišťovnami a penzijními fondy může být určena neexistencí závazků ve formě pojistně technických rezerv.

2.55 Do subsektoru S.123 se zahrnují zejména tyto instituce a kvazispolečnosti (jestliže nejsou měnovými finančními institucemi (MFI):

a) instituce, které se zabývají finančním leasingem;

b) instituce, které se zabývají splátkovým prodejem a opatřováním financí pro osobní nebo komerční účely;

c) instituce, které se zabývají faktoringem;

d) obchodníci s cennými papíry nebo deriváty (na vlastní účet);

e) specializované finanční instituce, takové jako rizikové a rozvojové kapitálové společnosti, společnosti pro financování vývozu/dovozu;

f) finanční společnosti vytvořené pro držbu aktiv přeměněných na cenné papíry;

g) finanční zprostředkovatelé, kteří přijímají vklady nebo vkladům velmi podobné prostředky pouze od měnových finančních institucí;

h) holdingové společnosti, které pouze kontrolují a řídí skupinu dceřiných společností převážně se zabývajících finančním zprostředkováním nebo pomocnými finančními činnostmi, ale které samy nejsou finanční institucí (viz odstavec 2.43).

2.56 Subsektor S.123 nezahrnuje neziskové instituce, které jsou uznané za osobu se samostatnou právní subjektivitou a poskytují služby ostatním finančním zprostředkovatelům, kromě pojišťoven a penzijních fondů, ale samy se finančním zprostředkováním nezabývají. Ty se zahrnují do subsektoru S.124 (viz odstavec 2.44).

Subsektor: Pomocné finanční instituce (S.124)

2.57 Definice: Subsektor finančních pomocných institucí (S.124) zahrnuje všechny finanční instituce a kvazispolečnosti, které se převážně zabývají pomocnými finančními činnostmi, to znamená činnostmi, které jsou těsně spojené s finančním zprostředkováním, ale které samy finanční zprostředkování neprovádějí (viz odstavec 2.39).

2.58 Do subsektoru S.124 se zahrnují zejména tyto finanční instituce a kvazispolečnosti:

a) pojišťovací makléři, odhadci škod, pojišťovací a penzijní poradci atd.;

b) makléři s půjčkami, cennými papíry, investiční poradci atd.;

c) instituce, které zařizují emise cenných papírů;

d) instituce, jejichž základní funkcí je poskytování záruky pomocí převodu rubopisem, směnkami a podobnými nástroji;

e) instituce, které organizují derivátové a zajišťovací nástroje, jako swapy, opce a futures (aniž je vydávají);

f) instituce, které zajišťují infrastrukturu finančního trhu;

g) instituce centrálního dozoru nad finančními zprostředkovateli a finančními trhy, jestliže jsou samostatnými institucionálními jednotkami;

h) správci penzijních fondů, investičních fondů atd.;

i) instituce zajišťující směnu cenných papírů a pojištění;

j) neziskové instituce, které jsou uznány za právnické osoby a poskytují služby finančním institucím, které se však samy finančním zpros- tředkováním nebo pomocnými finančními činnostmi nezabývají (viz odstavec 2.44).

2.59 Subsektor S.124 nezahrnuje holdingové společnosti, které pouze kontrolují a řídí dceřiné společnosti převážně se zabývající pomocnými finančními činnostmi, ale které samy nejsou pomocnými finančními institucemi. Ty se zahrnují do subsektoru S.123 (viz odstavec 2.43).

Subsektor: Pojišíovny a penzijní fondy (S.125)

2.60 Definice: Subsektor pojišťoven a penzijních fondů (S.125) zahrnuje všechny finanční společnosti a kvazispolečnosti, které se převážně zabývají finančním zprostředkováním v důsledku sdílení rizik (viz odstavec 2.35).

2.61 Spravované pojistné smlouvy se mohou vztahovat k jednotlivcům nebo ke skupinám, bez ohledu na to, zda účast vyplývá nebo nevyplývá z všeobecné povinnosti stanovené vládou. Kromě toho významnou součástí spravovaných smluv jsou někdy smlouvy sociálního pojištění (viz odstavce 4.83 až 4.91).

2.62 Subsektor S.125 zahrnuje jak pojišťovny, tak společnosti zajišťovací.

2.63 Subsektor S.125 nezahrnuje:

a) institucionální jednotky, které splňují obě kritéria uvedená v odstavci 2.74. Ty se zahrnují do subsektoru S.1314;

b) holdingové společnosti, které pouze kontrolují a řídí skupinu skládající se převážně z pojišťoven a penzijních fondů, ale které samy nejsou pojišťovací společností a penzijním fondem. Ty se zahrnují do subsektoru S.123 (viz odstavec 2.43);

c) neziskové instituce, které mají přiznánu samostatnou právní subjektivitu a které poskytují služby pojišťovnám a penzijním fondům, ale samy se nezabývají finančním zprostředkováním. Ty se zahrnují do subsektoru S.124 (viz odstavec 2.44).

2.64 Subsektor pojišťoven a penzijních fondů se může rozdělit na:

a) pojišťovny;

b) (autonomní) penzijní fondy.

Autonomní penzijní fondy jsou penzijní fondy, které mají samostatnou rozhodovací samostatnost a vedou úplnou soustavu účtů. Proto jsou institucionální jednotkou. Neautonomní penzijní fondy nejsou institucionální jednotkou a zůstávají součástí té institucionální jednotky, která je založila.

2.65 Rizika týkající se jednotlivců nebo skupin se mohou zahrnovat do činností pojišťoven pro životní nebo pro neživotní pojištění. Některé pojišťovny mohou omezit své činnosti pouze na hromadné pojistné smlouvy. Tyto společnosti jsou oprávněny pojišťovat každou skupinu.

2.66 Penzijní fondy se mohou charakterizovat jako instituce, které pojišťují skupinová rizika vztahující se k sociálním rizikům a potřebám (viz odst. 4.84) pojišťovaných osob. Obvyklá skupina účastníků v takových pojistkách zahrnuje zaměstnance jednotlivého podniku nebo skupiny pod- niků, zaměstnance oboru nebo odvětví a osoby mající stejnou profesi. Dávky zahrnuté do pojistné smlouvy představují dávky vyplácené po úmrtí pojištěné osoby vdově (vdovci) a dětem (zejména úmrtí při výkonu povolání), dávky vyplácené po odchodu do důchodu a dávky vyplá- cené v případě, že se pojištěná osoba stane zdravotně postiženou osobou.

2.67 V některých zemích je možné všechny tyto typy rizik pojišťovat jak u pojišťoven pro životní pojištění, tak u penzijních fondů. V jiných zemích je možné některé z těchto rizik pojistit u společností pro životní pojištění. Na rozdíl od pojišťoven pro životní pojištění se penzijní fondy vztahují výlučně (podle zákona) na specifické skupiny zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných.

VLÁDNÍ INSTITUCE (S.13)

2.68 Definice: Sektor vládních institucí (S.13) zahrnuje všechny institucionální jednotky, které jsou ostatními netržními výrobci (viz odstavec 3.26), jejichž produkce je určena pro individuální a kolektivní spotřebu a je financována zejména povinnými platbami od jednotek, které patří do ostatních sektorů, nebo institucionální jednotky, které se převážně zabývají znovurozdělením národního důchodu a bohatství.

2.69 V sektoru S.13 jsou obsaženy tyto institucionální jednotky:

a) vládní instituce (mimo veřejné výrobce organizované jako veřejné společnosti nebo s přiznanou samostatnou právní subjektivitou podle zvláštních zákonů nebo kvazispolečnosti, v případě, že jsou zařazeny do nefinančního nebo finančního sektoru), které spravují a financují skupinu činností, převážně poskytujících netržní výrobky a služby, určené ve prospěch společnosti (11);

b) neziskové instituce s přiznanou samostatnou právní subjektivitou, které jsou jiným tržním výrobcem a jsou kontrolovány a financovány hlavně vládními institucemi;

c) autonomní penzijní fondy, jestliže splňují oba požadavky uvedené v odstavci 2.74.

2.70 Sektor vládních institucí se rozděluje do čtyř subsektorů:

a) centrální vládní instituce (S.1311);

b) národní vládní instituce (S.1312);

c) místní vládní instituce (S.1313);

d) fondy sociálního zabezpečení (S.1314).

Subsektor: Centrální vládní instituce (S.1311)

2.71 Definice: Subsektor centrálních vládních institucí zahrnuje všechny správní resorty státu, ministerstva a jiné centrální orgány, jejichž pravo- moc se obvykle vztahuje na celé ekonomické území, kromě správy fondů sociálního zabezpečení.

Do subsektoru S.1311 jsou zahrnuty ty neziskové instituce, které jsou kontrolovány a financovány hlavně centrálními vládními institucemi a jejichž pravomoc se vztahuje na celé ekonomické území.

Subsektor: Národní vládní instituce (S.1312)

2.72 Definice: Subsektor národních vládních institucí zahrnuje národní vládní instituce, což jsou oddělené institucionální jednotky vykonávající některé z funkcí vlády na nižší úrovni než centrální vládní instituce a na úrovni vyšší, než je úroveň institucionálních jednotek exi- stujících na místní úrovni, kromě správy fondů sociálního zabezpečení.

Do subsektoru S.1312 jsou zahrnuty ty neziskové instituce, které jsou kontrolovány a financovány zejména národními vládními institucemi a jejichž pravomoc se omezuje na ekonomické území ve správě národních vlád.

Subsektor: Místní vládní instituce (S.1313)

2.73 Definice: Definice: Subsektor místních vládních institucí zahrnuje takové typy veřejné správy, jejichž pravomoc se vztahuje pouze na místně určenou část ekonomického území, kromě místních orgánů fondů sociálního zabezpečení.

(11) Organizace pro tržní regulaci, které jsou buď výhradně, nebo převážně prostými distributory subvencí, se podle konvence zahrnují do S.13, do subsektoru centrálních vládních institucí S.1311. Avšak organizace, které se výhradně nebo převážně zabývají nákupem, skladováním a prodejem zemědělských nebo potravinářských pro- duktů, se zahrnují do S.11 (viz odst. 2.21 pozn. 6).

Do subsektoru S.1313 jsou zahrnuty ty neziskové instituce, které jsou kontrolovány a financovány hlavně místními vládními institucemi a jejichž pravomoc se vztahuje na ekonomické území ve správě místní vlády.

Subsektor: Fondy sociálního zabezpečení (S.1314)

2.74 Definice: Subsektor fondů sociálního zabezpečení zahrnuje všechny centrální, národní a místní institucionální jednotky, jejichž hlavní činnost spočívá v poskytování sociálních dávek, a která splňují tato dvě kritéria:

a) určité skupiny obyvatelstva jsou povinné podle zákona nebo podle nařízení účastnit se v programech nebo platit příspěvky;

b) vládní instituce jsou odpovědné za řízení institucí, pokud se týká stanovení nebo schválení příspěvků a dávek, nezávisle na své úloze jako orgánu dozoru nebo zaměstnavatele (viz odstavec 4.89).

Mezi částkou placených příspěvků jednotlivcem a rizikem, kterému je tento jednotlivec vystaven, neexistuje obvykle žádná přímá vazba.

DOMÁCNOSTI (S.14)

2.75 Definice: Sektor domácností (S.14) zahrnuje jednotlivce nebo skupiny jednotlivců jako konečné spotřebitele a také jako podnikatele produ- kující tržní výrobky, nefinanční a finanční služby (tržní výrobce) za předpokladu, že odpovídající činnosti nejsou oddělené od těchto subjektů, že se nepovažují za kvazispolečnosti. Také se zahrnují jednotlivci nebo skupiny jednotlivců jako výrobci zboží a nefinančních služeb výlučně pro vlastní konečné užití (viz odstavce 3.20, 3.25 a 3.30).

Domácnosti jako spotřebitele je možné definovat jako malé skupiny osob, které sdílejí stejné podmínky života v ubytování, spo- lečně se podílejí na některém nebo na všech jejich důchodech a na jmění a spotřebovávají určité typy výrobků a služeb, zejména bydlení a potraviny, kolektivně. Je možné připojit kritérium existence rodiny nebo citových vztahů.

Základní zdroje těchto jednotek se odvozují z náhrad zaměstnanců, důchodů z vlastnictví, transferů od jiných sektorů nebo příjmů z prodejů tržních produktů, či z imputovaných příjmů z výroby produktů pro vlastní konečnou spotřebu.

2.76 Sektor domácností zahrnuje:

a) jednotlivce nebo skupiny jednotlivců, jejichž hlavní funkcí je spotřeba;

b) osoby trvale žijící v institucích, a které mají malou nebo žádnou samostatnost v jednání nebo rozhodování v hospodářských záležitostech (tj. členové náboženských řádů žijící v klášterech, dlouhodobě nemocní v nemocnicích, dlouhodobě odsouzení, staré osoby trvale žijící v domovech důchodců). U takových lidí se předpokládá, že vytvářejí dohromady jednu institucionální jednotku, tj. jednu domácnost;

c) jednotlivce nebo skupiny jednotlivců, jejichž hlavní funkcí je spotřeba a kteří produkují výrobky a nefinanční služby výhradně pro vlastní konečné užití; v rámci soustavy se zahrnují pouze dvě kategorie služeb produkovaných pro vlastní konečné užití, a to služby vlastníků bydlících ve vlastních obydlích a služby v domácnostech vyráběné placenými zaměstnanci;

d) jednotlivé vlastníky a osobní společnosti, kteří nemají přiznánu samostatnou právní subjektivitu — kromě kvazispolečností — a kteří jsou tržními výrobci;

e) neziskové instituce sloužící domácnostem, které nemají přiznánu samostatnou právní subjektivitu nebo takové, které ji přiznánu mají, ale které mají pouze malý význam (viz odstavec 2.88).

2.77 Sektor domácností se rozděluje do šesti subsektorů:

a) zaměstnavatelé (včetně těch, kteří pracují na vlastní účet) (S.141 + S.142);

b) zaměstnanci (S.143);

c) příjemci důchodů z vlastnictví (S.1441);

d) příjemci dávek důchodového zabezpečení (S.1442);

e) příjemci ostatních transferových důchodů (S.1443);

f) ostatní (S.145).

2.78 Domácnosti se rozdělují do subsektorů podle nejvyšší kategorie důchodu (důchod zaměstnavatelů, náhrady zaměstnancům atd.) domácnosti jako celku. V případě, že stejná domácnost získává více než jeden důchod určité kategorie, musí být klasifikace založena na celkovém důchodu domácnosti v každé kategorii.

Subsektor: Zaměstnavatelé (včetně osob samostatně výdělečně činných) (S.141 + S.142)

2.79 Definice: Subsektor zaměstnavatelů (včetně osob samostatně výdělečně činných) zahrnuje skupinu domácností, pro které je (smíšený) důchod (B.3) plynoucí majitelům společností nezapsaných do obchodního rejstříku domácností z jejich činnosti jako výrobců tržních výrobků a služeb, ať mají nebo nemají placené zaměstnance, největším zdrojem celkových důchodů domácnosti, a to i v případě, že netvoří více než polovinu důchodů této domácnosti.

Subsektor: Zaměstnanci (S.143)

2.80 Definice: Subsektor zaměstnanců zahrnuje skupinu domácností, pro které je důchod získávaný ve formě náhrad zaměstnancům (D.1) největším zdrojem důchodu domácnosti jako celku.

Subsektor: Příjemci důchodu z vlastnictví (S. 1441)

2.81 Definice: Subsektor příjemců důchodu z vlastnictví zahrnuje tu skupinu domácností, pro kterou je důchod z vlastnictví (D.4) největším zdro- jem důchodu domácnosti jako celku.

Subsektor: Příjemci dávek důchodového zabezpečení (S. 1442)

2.82 Definice: Subsektor příjemců dávek důchodového zabezpečení zahrnuje tu skupinu domácností, pro které je důchod z dávek důchodového zabezpečení největším zdrojem důchodu domácnosti jako celku.

Domácnosti příjemců dávek důchodového zabezpečení jsou domácnosti, jejichž nejvyšší důchod spočívá ve starobní penzi nebo jiné penzi, včetně penzí od dřívějších zaměstnavatelů.

Subsektor: Příjemci ostatních transferových důchodů (S. 1443)

2.83 Definice: Subsektor příjemců ostatních transferových důchodů se skládá ze skupiny domácností, pro kterou je důchod získávaný z ostatních transferů největším zdrojem důchodu pro domácnost jako celek.

Ostatní běžné transfery jsou všechny běžné transfery, jiné než důchody z vlastnictví, dávky z důchodového zabezpečení a důchody osob žijících trvale v institucích.

Subsektor: Ostatní domácnosti (S.145)

2.84 Definice: Subsektor ostatních domácností zahrnuje osoby trvale žijící v institucích.

Osoby trvale žijící v institucích se klasifikují odděleně, protože kritérium největšího zdroje důchodů neumožňuje zatřídit tyto osoby do někte- rého z předcházejících subsektorů.

2.85 Jestliže hlavní zdroj domácnosti jako celku není pro rozdělení domácností do subsektorů k dispozici, je možné pro klasifikační účely použít druhou nejlepší charakteristiku — důchod osoby, na kterou je možné se obrátit. Tato osoba, na kterou je možné se obrátit v domácnosti, je

obvykle osoba s nejvyšším příjmem. Jestliže tato informace není dostupná, je možné pro zařazení domácnosti do subsektorů použít důchod té osoby, která prohlásí, že on nebo ona je takovou osobou.

2.86 Pro různé druhy analýzy nebo jako základna pro tvorbu politiky však mohou být vhodná a potřebná i jiná kritéria, např. rozdělení domác- ností jako podnikatelů podle činností na: zemědělské domácnosti, nezemědělské domácnosti (v průmyslu; ve službách).

NEZISKOVÉ INSTITUCE SLOUŽÍCÍ DOMÁCNOSTEM (S.15)

2.87 Definice: Sektor neziskových institucí sloužících domácnostem (NISD) (S.15) zahrnuje neziskové instituce, které jsou oddělenými práv- nickými osobami, poskytují služby domácnostem a jsou ostatními soukromými netržními výrobci (viz odst. 3.32). Jejich základní zdroje, mimo zdroje odvozené z příležitostných prodejů, vyplývají z dobrovolných (peněžních nebo naturálních) příspěvků domác- ností jako spotřebitelů, z plateb poskytovaných vládními institucemi (12) a z důchodů z vlastnictví.

2.88 V případě, že tyto instituce nejsou příliš důležité, nezahrnují se do tohoto sektoru a jejich transakce jsou sloučeny s transakcemi domácností (S.14).

Sektor NISD zahrnuje tyto hlavní druhy NI poskytujících domácnostem netržní výrobky a služby:

a) odborové svazy, profesní a vzdělávací společnosti, sdružení spotřebitelů, politické strany, církve nebo náboženské společnosti (včetně těch, které jsou vládou financovány, ale nejsou vládou kontrolovány) a sociální, kulturní, rekreační a sportovní kluby;

b) dobročinné, podpůrné a výpomocné organizace, které jsou financovány na základě dobrovolných transferů (peněžních nebo naturálních) od jiných institucionálních jednotek.

Sektor S.15 zahrnuje dobročinné, podpůrné a výpomocné organizace, které slouží nerezidentským jednotkám, ale nezahrnuje subjekty, ve kterých členství dává právo na předem stanovený soubor výrobků a služeb.

ZBYTEK SVĚTA (S.2)

2.89 Definice: Zbytek světa (S.2) představuje seskupení jednotek bez ohledu na charakteristiku jejich funkcí a zdrojů; tvoří je nerezidentské jed- notky (13), pokud jsou zapojeny do transakcí s rezidentskými institucionálními jednotkami nebo mají jiné hospodářské vztahy k rezidentským jednotkám. Jejich účty poskytují souhrnný pohled na hospodářské vztahy mezi národním hospodářstvím a zbytkem světa.

2.90 Zbytek světa nevytváří sektor, za který se musí sestavovat úplná soustava účtů, ačkoli je často výhodné popisovat zbytek světa, jako by to byl sektor. Sektory se vytvářejí desagregací národního hospodářství tak, aby se získaly stejnorodější skupiny rezidentských institucionálních jedno- tek, které jsou si podobné hospodářským chováním, účelem a funkcemi. Toto není případ sektoru zbytku světa: zobrazují se transakce a jiné toky, které uskutečňují nefinanční a finanční společnosti, neziskové instituce, domácnosti a vládní instituce s nerezidentskými institucionálními jednotkami a jiné hospodářské vztahy mezi rezidenty a nerezidenty, např. pohledávky rezidentů vůči nerezidentům.

2.91 Je třeba poznamenat, že pravidlo, podle kterého účty zbytku světa zahrnují pouze transakce, které se uskutečňují mezi rezidentskými a nerezi- dentskými jednotkami, má tyto výjimky:

a) dopravní služby (až po hranici vyvážející země), které se týkají dováženého zboží a jsou poskytovány rezidentskými jednotkami, se uvádějí v účtech zbytku světa v rámci dovozů FOB, ačkoliv je produkují rezidentské jednotky (viz odst. 3.144);

(12) Neziskové organizace řízené a hlavně financované vládními institucemi se zařazují do sektoru vládních institucí (viz odst. 2.69 písm. b).

(13) Zahrnují se instituce Evropské unie a mezinárodní organizace (viz také odstavec 2.06).

b) transakce se zahraničními aktivy mezi rezidenty, kteří patří do různých sektorů, se uvádějí v podrobných finančních účtech zbytku světa; ačkoli ve vztahu k zahraničí neovlivňují finanční pozici země, ovlivňují finanční vztahy jednotlivých sektorů se zbytkem světa.

c) transakce se závazky země mezi nerezidenty, kteří patří do geograficky rozdílných oblastí, se uvádějí v geografické struktuře účtů zbytku světa. Ačkoliv tyto transakce neovlivňují celkové závazky země ke zbytku světa, působí na její závazky vůči rozdílným částem světa.

2.92 Sektor zbytku světa (S.2) se dělí na :

a) Evropskou unii (S.21);

1. členské státy EU (S.211);

2. instituce Evropské unie (S.212);

b) Třetí země a mezinárodní organizace (S.22).

SEKTOROVÁ KLASIFIKACE JEDNOTEK VÝROBCŮ PODLE HLAVNÍCH STANDARDNÍCH PRÁVNÍCH FOREM VLASTNICTVÍ

2.93 V dále uvedeném přehledu a odstavcích 2.94. až 2.101 se shrnují zásady pro zařazování jednotek výrobců do sektorů při použití standardní terminologie pro popis hlavních typů institucí.

2.94 Soukromé a veřejné společnosti, které jsou tržními výrobci, se klasifikují takto:

a) do sektoru S.11 — nefinanční podniky, jestliže se převážně zabývají výrobou zboží a nefinančních služeb (viz odst. 2.23 písm. a));

b) do sektoru S.12 — finanční instituce, jestliže se převážně zabývají finančním zprostředkováním nebo pomocnými finančními činnostmi (viz odst. 2.40 písm. a) a odst. 2.40 písm. f)).

2.95 Družstva a osobní společnosti, která jsou subjekty se samostatnou právní subjektivitou a tržními výrobci, se klasifikují takto:

a) do sektoru S.11 — nefinanční podniky, jestliže se převážně zabývají výrobou zboží a nefinančních služeb (viz odst. 2.23 písm. b));

b) do sektoru S.12 — finanční instituce, jestliže se převážně zabývají finančním zprostředkováním nebo pomocnými finančními činnostmi (viz odst. 2.40 písm. b)).

CS

Úřední věstník Evropské unie

10/sv. 2

Tabulka 2.3. — Sektorová klasifikace jednotek výrobců podle hlavních standardních právních forem vlastnictví

Typ výrobce Standardní právní forma		Tržní výrobci převážně se zabývající výrobou zboží a služeb	Tržní výrobci převážně se zabývající finančním zprostředkováním	Ostatní netržní výrobci
				Veřejní výrobci (viz odstavec 3.28)	Soukromí výrobci (viz odstavec 3.29)
Standardní právní forma		S.11 nefinanční podniky (viz odst. 2.23 písm. a))	S.12 finanční instituce (viz odst. 2.40 písm. a) a f))
Družstva a osobní společnosti s přiznanou samostatnou právní subjektivitou		S.11 nefinanční podniky (viz odst. 2.23 písm. b)	S.12 finanční instituce (viz odst. 2.40 písm. b)
Veřejní výrobci, kteří mají přiznánu samostatnou právní subjektivitu podle zvláštních zákonů		S.11 nefinanční podniky (viz odst. 2.23 písm. c)	S.12 finanční instituce (viz odst. 2.40 písm. c)
Veřejní výrobci, kteří nemají přiznánu samostatnou právní subjektivitu	ti, kteří se charakterizují jako kvazispolečnosti	S.11 nefinanční podniky (viz odst. 2.23 písm. f)	S.12 finanční instituce (viz odst. 2.40 písm. g
	ostatní			S.13 vládní instituce (viz odst. 2.69 písm. a)
Neziskové instituce, které mají přiznánu samostatnou právní subjektivitu		S.11 nefinanční podniky (viz odst. 2.23 písm. d)	S.12 finanční instituce (viz odst. 2.40 písm. d)	S.13 vládní instituce (viz odst. 2.69 písm. b)	S.15 neziskové instituce sloužící domácnostem (1) (viz odstavec 2.87)
Osobní společnosti, která nemají přiznánu samostatnou právní subjektivitu Podniky s jedním vlastníkem	ty, které se charakterizují jako kvazispolečnosti	S.11 nefinanční podniky (viz odst. 2.23 písm. f)	S.12 finanční instituce (viz odst. 2.40 písm. g)
	ostatní	S.14 domácnosti (viz odstavec 2.75)	S.14 domácnosti (viz odstavec 2.75)
Holdingové společnosti kontrolující skupinu společností, které vyrábějí	výrobky a nefinanční služby	S.11 nefinanční podniky (viz odst. 2.23 písm. e)
	finanční služby		S.12 finanční instituce (viz odst. 2.40 písm. e)

57

(1) Kromě neziskových institucí menšího významu (viz odstavec 2.88).

2.96 Veřejní výrobci, kteří mají přiznánu samostatnou právní subjektivitu podle zvláštních zákonů a kteří jsou tržními výrobci, se zahrnují:

a) do sektoru S.11 — nefinanční podniky, jestliže se převážně zabývají výrobou zboží a nefinančních služeb (viz odst. 2.23 písm. c));

b) do sektoru S.12 — finanční instituce, jestliže se převážně zabývají finančním zprostředkováním nebo pomocnými finančními činnostmi (viz odst. 2.40 písm. c)).

2.97 Veřejní výrobci, kterým nebyla přiznána samostatná právní subjektivita, ale jsou tržními výrobci, se zatřiďují takto:

a) jestliže jsou kvazispolečnostmi (viz odst. 2.13 písm. f)):

1. a převážně se zabývají výrobou zboží a nefinančních služeb: do sektoru S.11 — nefinanční podniky (viz odst. 2.23 písm. f));

2. a převážně se zabývají finančním zprostředkováním nebo pomocnými finančními činnostmi: do sektoru S.12 — finanční instituce (viz odst. 2.40 písm. g)).

b) jestliže nejsou kvazispolečnostmi: do sektoru S.13, vládní instituce, protože zůstávají nedílnou součástí jednotek, které je kontrolují (viz odst. 2.69 písm. a)).

2.98 Neziskové instituce (sdružení, nadace), uznané za osoby se samostatnou právní subjektivitou, se klasifikují takto:

a) ty, které jsou tržními výrobci a převážně se zabývají výrobou zboží a nefinančních služeb: do sektoru S.11 — nefinanční podniky (viz odst. 2.23 písm. d));

b) ty, které se převážně zabývají finančním zprostředkováním nebo pomocnými finančními činnostmi: do sektoru S.12 — finanční insti- tuce (viz odst. 2.40 písm. d));

c) ty, které jsou netržními výrobci:

1. do sektoru S.13 — vládní instituce, jestliže jsou veřejnými výrobci a jsou kontrolovány a financovány hlavně vládou (viz odst.

2.69 písm. b));

2. do sektoru S.15 — NISD, jestliže jsou soukromými výrobci (viz odstavec 2.87).

2.99 Podniky s jedním vlastníkem a osobní společnosti, které nejsou uznány za osoby se samostatnou právní subjektivitou, ale jsou tržními výrobci, se klasifikují takto:

a) jestliže jsou kvazispolečností (viz odst. 2.13 písm. f)):

1. a převážně se zabývají výrobou zboží a nefinančních služeb: do sektoru S.11 — nefinanční podniky (viz odst. 2.23 písm. f));

2. a převážně se zabývají finančním zprostředkováním nebo pomocnými finančními činnostmi: do sektoru S.12 — finanční instituce (viz odst. 2.40 písm. g));

b) jestliže nejsou kvazispolečností, klasifikují se do sektoru S.14 — domácnosti (viz odstavec 2.75).

2.100 Holdingové společnosti (tj. společnosti, které řídí skupinu společností) se klasifikují takto:

a) do sektoru S.11 — nefinanční podniky, jestliže převládajícím typem činnosti skupiny společností jako celku, které jsou tržními výrobci, je výroba zboží a nefinančních služeb (viz odst. 2.23 písm. e));

b) do sektoru S.12 — finanční instituce, jestliže převládajícím typem činnosti skupiny společností jako celku je finanční zprostředkování (viz odst. 2.40 písm. e)).

2.101 Tabulka 2.3 zobrazuje schematicky formy různých výše uvedených případů.

MÍSTNÍ ČINNOSTNÍ JEDNOTKY A ODVĚTVÍ

2.102 V praxi se většina institucionálních jednotek vyrábějících výrobky a služby zabývá ve stejné době kombinací činností. Mohou se zabývat hlavní činností, některými vedlejšími a některými pomocnými činnostmi (viz odstavce 3.10 — 3.13).

2.103 O činnosti je možné říci, že se provádí, když se takové zdroje jako zařízení, práce, výrobní technika, informační sítě nebo výrobky spojují za účelem vytvoření určitých výrobků nebo služeb. Činnost je charakterizována vstupem produktů (výrobků a služeb), výrobním procesem a výstupem produktů.

Činnosti je možné určit pomocí odkazů na úroveň v odvětvové klasifikaci ekonomických činností odvětví (NACE rev. 1) (14).

2.104 Jestliže jednotka provádí více než jednu činnost, setřídí se všechny činnosti, které nejsou pomocné, podle hrubé přidané hodnoty. Na základě vytvořené hrubé přidané hodnoty, která převažuje, je pak možné odlišit hlavní a vedlejší činnosti. Pomocné činnosti nejsou izolo- vané ve formě rozdílných subjektů nebo oddělené od hlavní či vedlejších činností subjektů, které obsluhují.

2.105 Aby bylo možné analyzovat toky, ke kterým v procesu výroby a užití výrobků a služeb dochází, je nutné zvolit jednotky, které zdůrazní vztahy technicko-ekonomického druhu. Tento požadavek znamená, že se institucionální jednotky musí zpravidla rozdělit na menší, vzhle- dem k druhu výroby více homogenní jednotky. V prvé řadě mají tento požadavek splnit místní ČJ, ale je to funkční přístup zaměřený na praxi.

MÍSTNÍ ČINNOSTNÍ JEDNOTKA

2.106 Definice: Místní činnostní jednotka (místní ČJ) je tou částí ČJ, která se vztahuje k místní jednotce (15). ČJ seskupuje všechny části institu- cionální jednotky v její funkci jako výrobce přispívající k výkonu činnosti na úrovni třídy (4místné) NACE rev. 1 a odpovídá jedné nebo více provozním útvarům institucionální jednotky. Informační systém institucionální jednotky musí být schopný uká- zat nebo kalkulovat za každou místní ČJ alespoň hodnotu produkce, mezispotřeby, náhrady zaměstnancům, provozní přebytek a zaměstnanost a tvorbu hrubého fixního kapitálu.

Místní jednotka je institucionální jednotka vyrábějící výrobky a služby nebo jejich část, umístěná na geograficky identifikovatelném místě.

Místní ČJ může být shodná s institucionální jednotkou jako výrobcem nebo s její částí; na druhé straně nikdy nemůže patřit ke dvěma různým institucionálním jednotkám.

2.107 Jestliže institucionální jednotka vyrábějící výrobky a služby obsahuje hlavní činnost a také jednu nebo několik vedlejších činností, měla by se rozdělit na stejný počet ČJ a vedlejší činnosti by se měly zatřídit do položek odlišných od hlavní činnosti. Na druhé straně pomocné čin- nosti se od hlavní nebo vedlejších činností neoddělují. Ale ČJ, které v klasifikačním systému patří do určité položky, mohou vyrábět pro- dukty mimo homogenní skupinu na účet vedlejších činností s nimi spojených, které není možné z dostupných účetních dokladů identifiko- vat. Tak může ČJ provádět jednu nebo více vedlejších činností.

ODVĚTVÍ

2.108 Definice: Odvětví se skládá ze skupiny místních ČJ, které se zabývají stejným nebo podobným druhem činnosti. Podle nejpodrobnější klasifikace obsahuje odvětví všechny místní ČJ, které patří do jedné (čtyřmístné) třídy NACE rev. 1 a které se zpravidla zabývají stejným druhem produkční činnosti vymezené v NACE rev. 1.

Odvětví zahrnují místní ČJ vyrábějící tržní výrobky a služby i ČJ vyrábějící netržní výrobky a služby. Podle definice obsahuje odvětví sku- pinu místních ČJ, které se zabývají stejným typem výrobní činnosti, bez ohledu na to, zda institucionální jednotky, ke kterým ČJ patří, vyrábějí tržní nebo netržní produkci.

(14) NACE Rev. 1: Statistická klasifikace ekonomických činností (Statistical Classification of Economic Activities) vypracovaná v Evropském společenství v souladu s nařízením Rady č. 3037/90 ze dne 9. října 1990.

(15) Místní ČJ je v SNA a ISIC Rev.3 nazývána provozovnou.

2.109 Odvětví je možné rozdělit do třech kategorií:

a) odvětví vyrábějící tržní výrobky a služby (tržní odvětví) a výrobky a služby pro vlastní konečné užití (16);

b) odvětví vyrábějící netržní výrobky a služby vládních institucí: netržní odvětví vládních institucí;

c) odvětví vyrábějící netržní výrobky a služby neziskových institucí sloužících domácnostem: netržní odvětví neziskových institucí sloužících domácnostem.

KLASIFIKACE ODVĚTVÍ

2.110 Klasifikací používanou pro seskupení místních ČJ do odvětví je NACE rev. 1.

JEDNOTKY S HOMOGENNÍ VÝROBOU A HOMOGENNÍ ODVĚTVÍ

2.111 Místní ČJ vyhovují požadavkům analýzy výrobního procesu pouze přibližně (viz odstavce 2.105 a 2.107). Jednotka, která je pro tento druh analýzy optimální, tj. pro analýzu vstupů a výstupů, je jednotka s homogenní výrobou.

JEDNOTKA S HOMOGENNÍ VÝROBOU

2.112 Definice: Rozlišujícím rysem jednotky s homogenní výrobou je jedinečná činnost, která je identifikována svými vstupy, určitým procesem výroby a svými výstupy. Produkty, které tvoří vstupy a výstupy, se odlišují nejen svými fyzikálními charakteristikami a rozsa- hem, ve kterém jsou zpracovány, nýbrž také technikou, která se používá při výrobě: mohou se identifikovat odkazem na klasifi- kaci produktů (viz odst. 2.118).

2.113 Jestliže jednotka vyrábějící výrobky a služby má hlavní a také jednu nebo více vedlejších činností, rozdělí se do stejného počtu jednotek se stejnorodou výrobou. Pomocné činnosti se od hlavní nebo vedlejších činností neoddělují. Stejně jako místní ČJ může být i jednotka s homogenní výrobou shodná s institucionální jednotkou nebo s její částí; na druhé straně nemůže nikdy patřit do dvou různých institucio- nálních jednotek.

HOMOGENNÍ ODVĚTVÍ

2.114 Definice: Homogenní odvětví je seskupení jednotek se stejnorodou výrobou. Souhrn činností obsažených v homogenním odvětví se iden- tifikuje odkazem na klasifikaci výrobků. Stejnorodé odvětví vyrábí takové výrobky nebo služby a pouze takové produkty, které jsou specifikovány v dané klasifikaci.

2.115 Homogenní odvětví představují jednotky určené pro ekonomickou analýzu. Jednotky se stejnorodou výrobou není obvykle možné zkoumat přímo; údaje získané od jednotek pomocí statistických šetření se proto musí do formy stejnorodých odvětví přeskupit.

2.116 Homogenní odvětví je možné rozdělit do třech kategorií:

a) homogenní odvětví vyrábějící tržní výrobky a služby (tržní odvětví) a výrobky a služby pro vlastní konečné užití (17);

b) homogenní odvětví vyrábějící netržní výrobky a služby vládních institucí: netržní odvětví vládních institucí;

(16) Služby pro vlastní konečné užití se týkají pouze služeb bydlení, které si poskytují vlastníci bydlící ve vlastním obydlí a domácích služeb produkovaných placeným personálem, který je v domácnosti zaměstnán (viz 3.21).

(17) Služby pro vlastní konečné užití se týkají pouze služeb bydlení, které si poskytují vlastníci bydlící ve vlastním obydlí a domácích služeb produkovaných placeným personálem, který je v domácnosti zaměstnán. (viz 3.21).

c) homogenní odvětví vyrábějící netržní výrobky a služby neziskových institucí sloužících domácnostem: netržní odvětví neziskových institucí sloužících domácnostem;

2.117 Homogenní odvětví vyrábějící tržní výrobky a služby a výrobky a služ by pro vlastní konečné užití tvoří všechny jednotky se stejnorodou produkcí jakéhokoliv institucionálního sektoru, které se zabývají výlučně výrobou tržních výrobků a služeb nebo výrobou výrobků a služeb pro vlastní konečné užití. Výroba tržních výrobků a služeb v rámci sektorů vládních institucí a neziskových institucí sloužících domácno- stem (včetně těch, které jsou určené pro ně samotné) se považuje za jednotky se stejnorodou produkcí a klasifikuje se v příslušném tržním odvětví.

Homogenní netržní odvětví vládních institucí vyrábějících netržní výrobky a služby tvoří všechny jednotky se stejnorodou výrobou, které produkují netržní výrobky a služby a jsou zahrnuty do sektoru vládních institucí.

Homogenní netržní odvětví neziskových institucí sloužících domácnostem tvoří všechny jednotky se stejnorodou výrobou, které produkují netržní výrobky a služby a jsou zahrnuty do sektoru neziskových institucí sloužících domácnostem.

KLASIFIKACE HOMOGENNÍCH ODVĚTVÍ

2.118 Klasifikace homogenních odvětví užívaná v tabulkách vstupů a výstupů je založena na klasifikaci produkce podle činností (CPA) (18). CPA je klasifikace produkce, jejíž prvky jsou strukturovány podle kritéria odvětvového původu; odvětvový původ je definován v NACE rev. 1.

(18) CPA: Klasifikace produkce podle činnosti v souladu s nařízením Rady č.3696/93 ze dne 29. října 1993.

KAPITOLA 3

TRANSAKCE S PRODUKTY

3.01 Definice: Produkty jsou všechny výrobky a služby vytvářené v rámci výroby. Hranice výrobní činnosti jsou vymezeny v odstavci 3.07.

3.02 V ESA se rozlišují tyto hlavní kategorie transakcí s produkty:

Kategorie transakcí	Kód
Produkce	P.1
Mezispotřeba	P.2
Výdaje na konečnou spotřebu	P.3
Skutečná konečná spotřeba	P.4
Tvorba hrubého kapitálu	P.5
Vývoz zboží a služeb	P.6
Dovoz zboží a služeb	P.7

3.03 Transakce s produkty se zachycují na těchto účtech:

a) na účtu výrobků a služeb se produkce a dovoz zachycují jako zdroje a ostatní transakce s produkty se zachycují jako užití;

b) na účtu výroby se produkce se zachycuje jako zdroj a mezispotřeba se zachycuje jako užití;

c) na účtu užití disponibilních důchodů se výdaje na konečnou spotřebu zachycují jako užití;

d) na účtu upravených disponibilních důchodů se skutečná konečná spotřeba zachycuje jako užití;

e) na kapitálovém účtu se tvorba hrubého kapitálu zaznamenává jako užití (změna aktiv);

f) na zahraničním účtu výrobků a služeb se dovoz zboží a služeb zachycuje jako zdroj, zatímco vývoz zboží a služeb se zapisuje jako užití.

3.04 V tabulce dodávek se produkce a dovoz zachycují jako dodávky. V tabulce užití se mezispotřeba, tvorba hrubého kapitálu, výdaje na konečnou spotřebu a vývoz zaznamenávají jako užití. V symetrické tabulce vstupů a výstupů se produkce a dovoz zachycují jako dodávky a ostatní tran- sakce s produkty jako užití.

3.05 Dodávky produkce se oceňují v základních cenách (viz odstavec 3.48). Užití produkce se oceňuje v kupních cenách (viz odstavec 3.06). Pro některé typy dodávek a užití se používají specifické principy oceňování, např. pro dovoz a vývoz zboží.

3.06 Definice: Kupní cena je cenou, za kterou kupující skutečně platí za produkty k okamžiku nákupu; včetně jakýchkoliv daní snížených o sub- vence na produkty (vyloučeny jsou však odpočitatelné daně na produkty jako DPH); včetně jakýchkoliv dopravních přirážek, které platí kupující, aby převzali dodávku v požadovaném čase a na požadovaném místě; po odpočtu množstevních nebo sezónních slev z obvyklé ceny nebo sazby; bez úroků nebo poplatků za služby připočtených za poskytnutí úvěru; bez jakýchkoliv přirážek vzni- kajících v důsledku nezaplacení v rámci lhůty stanovené v době, kdy byly nákupy uskutečněny.

Pokud doba užití neodpovídá době nákupu, měla by být provedena úprava ceny, aby se vzaly v úvahu změny ceny připadající na období uply- nulé od doby nákupu (v souladu se změnou cen zásob). Takovéto modifikace jsou obzvlášť důležité v případě, že ceny produkce se v průběhu roku výrazně mění.

VÝROBA A PRODUKCE

3.07 Definice: Výroba je činnost prováděná pod řízením a v odpovědnosti institucionální jednotky, která používá vstupy práce, kapitálu a výrobků a služeb za účelem vytvoření výrobků a služeb. Výroba nezahrnuje čistě přírodní procesy bez jakéhokoliv lidského přičinění či řízení, jako je např. neovlivňovaný růst zásob ryb v mezinárodních vodách (ale chov ryb je výrobní činností).

3.08 Výroba zahrnuje:

a) výrobu všech individuálně nebo kolektivně užívaných výrobků a služeb, které jsou dodávány jiným jednotkám, než jsou jejich výrobci (nebo jsou určeny k takovéto dodávce);

b) výrobu všech výrobků prováděnou ve vlastní režii, které si jejich výrobce ponechá pro vlastní konečnou spotřebu a nebo pro tvorbu hru- bého kapitálu. Výroba prováděná ve vlastní režii určená pro tvorbu hrubého kapitálu zahrnuje výrobu dlouhodobých aktiv, jako např. stavby, vývoj programového vybavení a průzkum ložisek určených pro vlastní tvorbu hrubého fixního kapitálu (k pojetí tvorby hrubého fixního kapitálu viz odstavce 3.100 — 3.127).

Výroba ve vlastní režii prováděná domácnostmi zahrnuje:

1. výstavbu obydlí ve vlastní režii;

2. výrobu a skladování zemědělských produktů;

3. zpracování zemědělských produktů, jako např. výrobu mouky mletím, konzervování ovoce sušením a zavařováním; výrobu mléčných výrobků jako másla a sýru a výrobu piva, vína a alkoholu;

4. výrobu ostatních primárních produktů, jako např. těžbu soli, těžbu rašeliny a čerpání vody;

5. jiné druhy zpracování, jako např. tkaní látek, hrnčířskou výrobu a výrobu nábytku.

Výroba ve vlastní režii prováděná domácnostmi by měla být zachycena, pokud je tento typ výroby významný, tj. pokud se považuje za kvantitativně důležitý ve vztahu k celkovým zdrojům příslušných výrobků v zemi.

Podle konvence se v ESA zachycuje pouze výstavba obydlí ve vlastní režii a výroba, skladování a zpracování zemědělských produktů; jaká- koliv jiná produkce výrobků ve vlastní režii prováděná domácnostmi se považuje v členských zemích EU za nevýznamnou.

c) služby bydlení poskytované vlastníky obydlí sobě samým;

d) domácí a osobní služby poskytované zaměstnáváním placeného domácího personálu;

e) dobrovolné činnosti, jejichž výsledkem jsou výrobky, např. Výstavba obydlí, kostelů nebo jiných budov, se zachycuje jako výroba. Dobro- volné činnosti, jejichž výsledkem nejsou výrobky, např. Bezplatné pečování nebo úklid, se vylučují.

Všechny takovéto činnosti se zahrnují do produkce i v případě, že jsou nelegální nebo nejsou zachyceny daňovými úřady, úřady sociálního zabezpečení, statistickými nebo jinými veřejnými orgány.

3.09 Z produkce se vylučují domácí a osobní služby, které jsou poskytovány a spotřebovány uvnitř stejné domácnosti (kromě zaměstnávání place- ného domácího personálu a služeb bydlení vlastníků obydlí pro vlastní potřebu). Typickými případy jsou:

a) úklid, malování a údržba obydlí, pokud tyto činnosti běžně provádějí i nájemníci;

b) čištění, údržba a opravy předmětů dlouhodobé spotřeby domácností;

c) příprava a podávání jídel;

d) pečování o děti, jejich výchova a vzdělávání;

e) péče o nemocné, nemohoucí nebo staré lidi;

f) doprava členů domácnosti nebo jejich předmětů.

HLAVNÍ, VEDLEJŠÍ A POMOCNÉ ČINNOSTI

3.10 Definice: Hlavní činnost místní ČJ je taková činnost, jejíž přidaná hodnota převyšuje přidanou hodnotu jakékoliv jiné činnosti provozované v téže jednotce. Zařazení hlavní činnosti se určuje podle klasifikace NACE, rev. 1, nejprve na nejvyšší úrovni klasifikace a pak na podrobnějších úrovních.

3.11 Definice: Vedlejší činnost je činnost, která je provozována vedle hlavní činnosti uvnitř jedné místní ČJ. Produkcí vedlejší činnosti je vedlejší produkt.

3.12 Definice: Produkce pomocné činnosti není určena pro užití mimo podnik. Pomocná činnost je podpůrnou činností zřízenou uvnitř podniku za účelem vytvoření podmínek k provozování hlavní nebo vedlejších činností místní ČJ. Pomocné činnosti jsou zpravidla typické tím, že vyrábějí produkci, která je obvykle vstupem do téměř všech výrobních činností, jak malých, tak i velkých.

Pomocnými činnostmi mohou být např. nákup, prodej, marketing, vedení účetnictví, zpracování dat, doprava, skladové hospodářství, údržba, úklidové a bezpečnostní služby. Podniky si mohou zvolit mezi provozováním pomocných činností a nákupem takovýchto služeb na trhu od specializovaných výrobců poskytujících tyto služby.

Tvorba kapitálu ve vlastní režii se nepovažuje za pomocnou činnost.

3.13 Pomocné činnosti jsou považovány za nedílnou součást hlavní nebo vedlejších činností, ke kterým se váží. Výsledkem je, že:

a) produkce pomocné činnosti se explicitně nerozlišuje a není samostatně zachycena. Z toho vplývá, že ani užití této produkce se nezachy- cuje;

b) všechny vstupy spotřebované pomocnou činností (materiál, práce, spotřeba fixního kapitálu apod.) se považují za vstupy do hlavní nebo do vedlejších činností, které jsou pomocnou činností podporovány.

PRODUKCE (P.1)

3.14 Definice: Produkce se skládá z produktů vytvořených během účetního období.

Zahrnuje specifické případy:

a) výrobky a služby, které jedna místní ČJ poskytuje jiné místní ČJ patřící do téže institucionální jednotky;

b) výrobky, které vyrobila místní ČJ a na konci období zůstaly na zásobách v jednotce, která je vyrobila, ať je jejich další užití jakékoliv.

Avšak výrobky a služby vyrobené a spotřebované v rámci téhož účetního období uvnitř téže místní ČJ se samostatně neidentifikují. Z tohoto důvodu nejsou zachyceny jako součást produkce nebo mezispotřeby místní ČJ.

3.15 Když se institucionální jednotka skládá z více než jedné místní ČJ, je produkcí institucionální jednotky součet produkcí jejích místních ČJ, včetně produkce poskytované si mezi těmito místními ČJ navzájem.

3.16 V ESA se rozlišují tři typy produkce:

a) tržní produkce (P.11);

b) produkce pro vlastní konečné užití (P.12);

c) ostatní netržní produkce (P.13).

Toto členění se také vztahuje na místní ČJ a na institucionální jednotky:

a) tržní výrobci;

b) výrobci pro vlastní konečné užití;

c) ostatní netržní výrobci.

Rozlišení pojmů tržní, pro vlastní konečné užití a ostatní netržní má zásadní význam, neboť předurčuje použití zásady ocenění produkce: tržní produkce, produkce pro vlastní konečné užití a celková produkce tržních výrobců a výrobců pro vlastní konečné užití se oceňuje v základních cenách, zatímco celková produkce ostatních netržních výrobců (místních ČJ) se oceňuje na základě nákladů. Celková produkce institucionální jednotky se oceňuje jako součet celkových produkcí jejích místních ČJ, a je tak také závislá na rozliš ování mezi tržní, pro vlastní konečné užití a na ostatní netržní (viz odstavce 3.54 až 3. 56). Toto rozlišování se dále používá k zařazení institucionálních jednotek do sektorů (viz odstavce 3.27 až 3.37).

Rozlišování se definuje shora dolů, tj. nejprve se vymezí pro institucionální jednotku, pak pro místní ČJ a pak pro jejich produkci. V důsledku toho přesný obsah pojmů na úrovni produktů (tj. definice obsahu pojmů tržní produkce, produkce pro vlastní konečné užití a ostatní netržní produkce) je srozumitelný pouze s přihlédnutím k charakteru institucionální jednotky a místní ČJ, která vyrábí tuto produkci.

Po obecném vymezení tří typů produkce a tří typů výrobců (viz odstavce 3.17 až 3.26) je metodou shora dolů uvedeno rozlišení mezi pojmy tržní, pro vlastní konečné užití a ostatní netržní.

3.17 Definice: Tržní produkce se skládá z produkce, která se dodává na trh (viz odstavec 3.18) nebo je k dodávce pro trh určena.

3.18 Tržní produkce zahrnuje:

a) produkty prodané za ekonomicky významné ceny;

b) produkty, které byly vyměněny (barter);

c) produkty použité jako naturální platba (včetně naturálních náhrad zaměstnancům a naturálního smíšeného důchodu);

d) produkty, které jsou uvnitř stejné institucionální jednotky dodávané jednou místní ČJ jiné místní ČJ k užití pro mezispotřebu nebo pro konečné užití;

e) produkty zvyšující zásoby hotových výrobků a nedokončené výroby určené pro jedno nebo více výše uvedených užití (včetně přirozeného přírůstku zvířat a rostlinných produktů a nedokončených staveb, pro které není znám kupující).

3.19 Definice: V ESA se pojem ekonomicky významná cena produktu definuje zčásti ve vztahu jak k institucionální jednotce, tak k místní ČJ, která produkci vyrobila (viz odstavce 3.27 až 3.40). Např. podle konvence celá produkce společností nezapsaných do obchodního rejstříku vlastněných domácnostmi prodaná jiným institucionálním jednotkám je prodána za ekonomicky významné ceny, tj. má být považována za tržní produkci. Pro produkci některých jiných institucionálních jednotek platí, že výkon je prodáván za ekono- micky významnou cenu jen tehdy, když více než 50 % nákladů na produkci je pokryto tržbami z prodeje.

3.20 Definice: Produkce vyrobená pro vlastní konečné užití zahrnuje výrobky a služby, které si ponechá institucionální jednotka buď pro svou konečnou spotřebu nebo pro svou tvorbu hrubého kapitálu.

3.21 Produkty ponechané pro vlastní konečnou spotřebu mohou být vyprodukovány pouze v sektoru domácností. Typickými příklady jsou:

a) zemědělské produkty, které si ponechají zemědělci;

b) služby bydlení poskytované vlastníky obydlí, kteří v nich bydlí;

c) služby pro domácnost poskytované zaměstnáváním placeného personálu.

3.22 Produkty užité pro vlastní tvorbu hrubého fixního kapitálu mohou být vyrobeny v každém sektoru. Příkladem jsou:

a) speciální nástroje vyrobené strojírenskými podniky;

b) obydlí nebo přístavby obydlí postavené domácnostmi;

c) výstavba ve vlastní režii, včetně komunální výstavby prováděné skupinami domácností.

3.23 Definice: Ostatní netržní produkce zahrnuje produkci poskytovanou jiným jednotkám zdarma nebo za ceny, které nejsou ekonomicky významné.

3.24 Definice: Tržními výrobci jsou místní ČJ nebo institucionální jednotky, jejichž převážná část produkce je tržní produkcí.

Je nutné podotknout, že pokud je místní ČJ anebo institucionální jednotka tržním výrobcem, je podle definice její hlavní produkcí tržní pro- dukce, neboť koncepce tržní produkce je definována až po přiřazení tržního charakteru (resp. pro vlastní konečné užití nebo ostatní netržní) místní ČJ a institucionální jednotce, která vyrábí příslušnou produkci.

3.25 Definice: Výrobci pro vlastní konečné užití jsou místní ČJ nebo institucionální jednotky, jejichž převážná část produkce je určena pro vlastní konečné užití uvnitř téže institucionální jednotky.

3.26 Definice: Ostatními netržními výrobci jsou místní ČJ nebo institucionální jednotky, jejichž převážná část produkce je poskytována zdarma nebo za ekonomicky nevýznamné ceny.

Institucionální jednotky: rozlišení na tržní, pro vlastní konečné užití a ostatní netržní

3.27 Rozlišování institucionálních jednotek, jakožto výrobců, na tržní, pro vlastní konečné užití a na ostatní netržní je shrnuto v tabulce 3.1. Je zde také ukázáno, co z toho vyplývá pro klasifikaci podle sektorů.

Tabulka 3.1 — Rozlišení tržních výrobců, výrobců pro vlastní konečné užití a ostatních netržních výrobců za institucionální jednotky

Typ institucionální jednotky				Klasifikace
Soukromá nebo veřejná?		Neziskové instituce ano či ne?	Pokrývají tržby více než 50 % nákladů na výrobu?	Typ výrobce	Sektor(y)
1 Soukromí výrobci	1.1 společnosti nezapsané do obchodního rejstříku ve vlastnictví domácností (kromě kvazispolečností ve vlastnictví domácností)			1.1 = Tržní nebo pro vlastní použití	Domácnosti
	1.2 Ostatní soukromí výrobci (včetně kvazispolečností ve vlastnictví domácností)	1.2.1 Soukromé neziskové instituce	1.2.1.1 Ano	1.2.1.1 = Tržní	Společnosti
			1.2.1.2 Ne	1.2.1.2 = Ostatní netržní	NISD
		1.2.2 Ostatní soukromí výrobci, kteří nejsou neziskovými institucemi		1.2.2 = Tržní	Společnosti
2. Veřejní výrobci			2.1 Ano 2.2 Ne	2.1 = Tržní 2.2 = Ostatní netržní	Společnosti Vládní instituce

Tabulka ukazuje, že rozhodnutí o tom, zda by institucionální jednotka měla být zatříděna jako tržní výrobce, výrobce pro vlastní konečné užití anebo jako výrobce ostatních netržních služeb, by mělo být prováděno postupně na základě několika rozlišení.

3.28 První rozlišení je mezi soukromými a veřejnými výrobci. Veřejný výrobce je ten, který je řízen vládními institucemi. V případě neziskových institucí (NI) je veřejným výrobcem ta NI, která je řízena a převážné financována vládními institucemi. Všichni ostatní výrobci jsou sou- kromými výrobci. Řízení je definováno jako schopnost určit obecnou (společnou) politiku nebo program institucionální jednotky, pokud je to nezbytné, tak i dosazením příslušných ředitelů nebo vedoucích. Vlastnictví více než poloviny akcií společnosti je postačující, ale ne nezbytnou podmínkou pro řízení (viz také odstavec 2.26).

3.29 Jak je vidět z tabulky 3.1, soukromí výrobci se nacházejí ve všech sektorech kromě sektoru vládních institucí. Naproti tomu veřejní výrobci se nacházejí jen v sektorech společností (nefinančních podniků a finančních institucí) a v sektoru vládních institucí.

3.30 Specifickou kategorií soukromých výrobců jsou společnosti nezapsané do obchodního rejstříku ve vlastnictví domácností. Jsou to vždy tržní výrobci a nebo výrobci produkce pro vlastní konečné užití. Mezi výrobci produkce pro vlastní užití se zahrnují případy služeb bydlení posky- tovaných vlastníky obydlí sobě samým a výroba výrobků ve vlastní režii. Všechny společnosti nezapsané do obchodního rejstříku ve vlastnictví domácností se zařazují do sektoru domácností. Výjimkou mohou být pouze kvazispolečnosti ve vlastnictví domácností. Jedná se o tržní výrobce a zařazují se do sektorů nefinančních podniků nebo finančních institucí.

3.31 U ostatních soukromých výrobců by se měli rozlišovat soukromé NI a ostatní soukromí výrobci.

Definice: NI je definována jako právní nebo společenská jednotka vytvořená za účelem výroby výrobků a služeb a jejíž status nedovoluje, aby tato produkce byla pro jednotky, které ji založily, řídí nebo financují, zdrojem příjmů, zisku nebo finančních výnosů. V praxi je s její činností spojena tvorba přebytku nebo ztráty, ale žádné přebytky, ke kterým dojde, si nemohou přivlastnit jiné institucio- nální jednotky.

Všichni ostatní soukromí výrobci, kteří nejsou NI, jsou tržními výrobci. Jsou zařazeni do sektorů nefinančních podniků nebo finančních institucí.

3.32 Pro určení typu výrobce a sektoru za NI by se mělo použít tzv. „padesátiprocentní“ kritérium:

a) jestliže více než 50 % nákladů na výrobu je pokryto tržbami, pak tato institucionální jednotka je tržním výrobcem a zařazuje se do sektoru nefinančních podniků nebo finančních institucí;

b) jestliže méně než 50 % nákladů na výrobu je pokryto tržbami, pak tato institucionální jednotka je netržním výrobcem a zařazuje se do sektoru NISD. Pokud jsou však netržní NI řízeny a převážně financovány vládními institucemi, pak se zařazují do sektoru vládních institucí.

3.33 Při rozlišování tržních a ostatních netržních výrobců podle padesátiprocentní kritéria se tržby a náklady na výrobu definují takto:

a) tržby zahrnují tržby bez daní na výrobky, ale včetně všech plateb uskutečněných vládními institucemi nebo institucemi Evropské unie a věnovaných jakémukoliv druhu výrobců v tomto typu činnosti, tj. všechny platby vázané k objemu nebo hodnotě produkce se zahrnují, ale platby pokrývající celkový schodek se vylučují.

Tato definice tržeb odpovídá produkci v základních cenách, kromě toho, že

1) produkce v základních cenách se definuje až poté, kdy je rozhodnuto, zda jde o produkci tržní nebo netržní: tržby se používají pouze pro ocenění tržní produkce; ostatní netržní produkce se oceňuje ve výši nákladů;

2) platby prováděné vládními institucemi k pokrytí celkového schodku veřejných společností nebo kvazispolečností jsou součástí ostatních subvencí na produkty, v souladu s definicí v odstavci 4.35c. V důsledku toho tržní produkce v základních cenách zahrnuje také ty platby, kterými vládní instituce pokrývají celkový schodek.

b) náklady na výrobu jsou součtem mezispotřeby, náhrad zaměstnancům, spotřeby fixního kapitálu a ostatních daní na výrobu. Pro toto kri- térium se ostatní subvence na výrobu neodečítají. Pro zajištění konzistence mezi pojetím tržeb a nákladů na produkci při aplikaci padesá- tiprocentního kritéria by měly být z nákladů na výrobu vyloučeny všechny náklady vynaložené na tvorbu kapitálu ve vlastní režii.

Padesátiprocentní kritérium by se mělo používat s přihlédnutím k delšímu období než jeden rok: Kritérium by se mělo striktně použít pouze pokud platí po několik let anebo platí po běžný rok a očekává se, že bude platit i v blízké budoucnosti. Kvůli malým meziročním výkyvům ve velikosti tržeb není nezbytné měnit zařazení institucionálních jednotek (a jejich místních ČJ a produkce).

3.34 Tržby se mohou skládat z různých prvků. Např. v případě služeb zdravotní péče poskytovaných nemocnicí mohou tržby odpovídat:

a) nákupům provedeným zaměstnavateli, zachyceným jako naturální příjem placený zaměstnancům a současně jako výdaj těchto zaměstnanců na konečnou spotřebu;

b) nákupům prováděným soukromými pojišťovnami;

c) nákupům prováděným fondy sociálního zabezpečení a vládními institucemi, které mají být klasifikovány jako naturální sociální dávky;

d) nákupům prováděným domácnostmi bez následné náhrady (výdaje na konečnou spotřebu).

Za tržby se nepovažují pouze ostatní subvence na výrobu a přijaté dary (např. z dobročinnosti).

Podobně prodej služeb dopravním podnikem může odpovídat příslušné mezispotřebě u výrobců, naturálním příjmům, které poskytují zaměstnavatelé, sociálním naturálním dávkám poskytovaným vládou a nákupům těchto služeb domácnostmi bez následné jejich náhrady.

3.35 Soukromé NI sloužící k podnikání jsou zvláštním případem. Obvykle jsou financovány příspěvky a předplatným od skupiny příslušných pod- niků. Předplatné se nepovažuje za transfer, nýbrž za platbu za poskytnutou službu, tj. za tržbu. Tyto NI se proto považují za tržní výrobce a zařazují se do sektorů nefinančních podniků nebo finančních institucí.

3.36 Při používání padesátiprocentního kritéria pro hodnocení tržeb a nákladů na produkci soukromých nebo veřejných NI může v některých spe- cifických případech být chybou zahrnutí veškerých plateb, které se váží k objemu produkce do tržeb. To platí např. pro financování výkonů soukromých a veřejných škol: platby prováděné vládními institucemi se mohou vázat na počet žáků, ale bývají předmětem vyjednávání s vládními institucemi. V takovémto případě by neměly být tyto platby považovány za tržby, ačkoliv mají výslovnou vazbu na objem pro- dukce, např. na počet žáků. To znamená, že škola financovaná převážně takovýmito platbami je ostatním netržní m výrobcem. Když je tato škola veřejným výrobcem, tj. když je převážně financována a řízena vládou, měla by být zařazena do sektoru vládních institucí. Když je tato škola soukromým ostatním netržním výrobcem, měla by být zařazena do sektoru NISD.

3.37 Veřejný výrobce může být tržním nebo jiným netržním výrobcem. Jestliže padesátiprocentní kritérium rozhodne, že by institucionální jed- notka měla být považována za tržního výrobce, zařazuje se do sektorů nefinančních podniků nebo finančních institucí. padesátiprocentní kri- térium také rozhoduje, kdy se má vládní jednotka považovat za kvazispolečnost ve vlastnictví vlády: kvazispolečnost by měla být vytvořena, pouze když je padesátiprocentní kritérium splněno. Když je takováto institucionální jednotka jiným netržním výrobcem, zařazuje se do sektoru vládních institucí. Rozlišení mezi NI a ostatními výrobci není tudíž určující pro za řazení veřejných výrobců.

Místní ČJ a jejich produkce: rozlišení na tržní, pro vlastní konečné užití a ostatní netržní

3.38 Po rozlišení institucionálních jednotek na tržní, pro vlastní konečné použití a ostatní netržní je možné toto dělení uplatnit i na místní ČJ a jejich produkci. Tento vztah je zřejmý z tabulky 3.2.

Tabulka 3.2 — Institucionální jednotky, místní ČJ a produkce a odlišení tržní produkce od produkce pro vlastní konečné užití a od ostatní netržní produkce

Institucionální jed- notka	Hlavní místní ČJ	Vedlejší místní ČJ	Převažující produkce hlavní místní ČJ	Vedlejší produkce hlavní místní ČJ	Převažující produkce vedlejší místní ČJ	Vedlejší pro-dukce vedlejší místní ČJ
Tržní výrobce	Tržní výrobce	Tržní výrobce Výrobce pro vlastní konečné užití	Tržní produkce	Tržní produkce Produkce pro vlastní konečné užití	Tržní produkce Produkce pro vlastní konečné užití	Tržní produkce Produkce pro vlastní konečné užití Tržní produkce
Výrobce pro vlastní konečné užití	Výrobce pro vlastní konečné užití		Produkce pro vlastní konečné užití	Tržní produkce
Jiný netržní výrobce	Jiný netržní výrobce		Ostatní netržní produkce	Tržní produkce
				Produkce pro vlastní konečné užití
				Ostatní netržní produkce
		Tržní výrobce			Tržní produkce	Tržní produkce
						Produkce pro vlastní konečné užití
		Ostatní netržní výrobce			Ostatní netržní produkce	Tržní produkce
						Produkce pro vlastní konečné užití
						Ostatní netržní produkce

3.39 U institucionálních jednotek zařazených mezi tržní výrobce je hlavní místní ČJ samozřejmě také tržním výrobcem. Vedlejší místní ČJ může být tržním výrobcem, ale také výrobcem pro vlastní konečné užití. Avšak, podle konvence, vedlejší místní ČJ nemůže být ostatním netržním výrobcem. Z toho vyplývá, že (vedlejší) místní ČJ v sektorech nefinančních podniků a finančních institucí jsou všechny tržními výrobci nebo výrobci pro vlastní konečné užití.

3.40 U institucionálních jednotek, které jsou ostatními netržními výrobci, je hlavní místní ČJ také ostatním netržním výrobcem. Vedlejší místní ČJ mohou být tržními výrobci nebo také ostatními netržními výrobci. Z toho vyplývá, že sektory vládních institucí a NISD mohou zahrnovat některé (vedlejší) místní ČJ, které jsou tržními výrobci (ačkoliv celé institucionální jednotky v těchto sektorech jsou ostatními netržními výrobci). Pro určení, zda-li jsou vedlejší místní ČJ tržními či ostatními netržními výrobci, by se mělo použít padesátiprocentní kritérium.

3.41 Po rozdělení institucionálních jednotek a jejich místních ČJ na tržní výrobce, výrobce pro vlastní konečné užití a na ostatní netržní výrobce je možné toto rozdělení uplatnit i na výkony místních ČJ. Tyto vazby jsou zřejmé z tabulky 3.3.

Tabulka 3.3 — Rozlišení místních ČJ a jejich produkce na tržní, pro vlastní konečné užití a ostatní netržní

	Tržní výrobci	Výrobci pro vlastní konečné užití	Ostatní netržní výrobci	Celkem
Tržní produkce	X	x	x	Tržní produkce celkem
Produkce pro vlast-ní konečné užití	x	X	x	Produkce pro vlastní konečné užití celkem
Ostatní netržní produkce	0	0	X	Ostatní netržní produkce celkem
Celkem	Celková produkce tržních výrobců	Celková produkce výrobců pro vlastní konečné užití	Celková produkce ostatních netržních výrobců	Produkce celkem

X = velká produkce; x = malá produkce; 0 = žádná produkce (podle konvence)

3.42 Místní ČJ, které jsou tržními výrobci a výrobci pro vlastní konečné užití, nemohou podle konvence dodávat ostatní netržní produkci. Jejich produkce může být proto zachycena pouze jako tržní produkce nebo produkce pro vlastní konečné užití a podle toho být oceněna (viz odstavce 3.46 až 3.52).

3.43 Místní ČJ jakožto ostatní netržní výrobci mohou poskytovat jako vedlejší produkci netržní produkci a produkci pro vlastní konečné užití. Pro- dukce pro vlastní konečné užití spočívá v tvorbě kapitálu ve vlastní režii. Výskyt netržní produkce by se měl v principu určovat aplikací pade- sátiprocentního kritéria na jednotlivé produkty: tržní produkce je takovou produkcí, která je prodána nejméně za 50 % nákladů na její výrobu. Může to být například případ, kdy vládní nemocnice účtují za některé ze svých služeb ekonomicky významné ceny. Jiným příkladem je prodej reprodukcí vládním muzeem nebo prodej předpovědí počasí meteorologickými ústavy.

3.44 Ve statistické praxi může být obtížné jasné rozlišování mezi různými produkty místních ČJ vládních institucí a NISD. Ještě více to platí pro náklady na výrobu ve vztahu k různým produktům. V tomto případě je jednoduchým řešením považovat všechny výnosy ostatního netržního výrobce z jeho vedlejší(ch) činnosti (činností) za výnosy za jeden typ tržní produkce. Používá se to například u příjmů muzeí z prodeje plakátů a pohlednic (1).

3.45 Ostatní netržní výrobci mohou mít také výnosy z prodeje své ostatní netržní produkce za ekonomicky nevýznamné ceny, např. výnosy muzea ze vstupného. Tyto výnosy se týkají ostatní netržní produkce. Avšak jestliže oba typy výnosů (výnosy muzea ze vstupenek a z prodeje plakátů a pohlednic) jsou obtížně odlišitelné, mohou se celé považovat buď za výnosy z tržní produkce nebo za výnosy z ostatní netržní produkce. Výběr jedné z těchto dvou možností zápisu by měl záviset na předpokládané relativní důležitosti obou typů výnosů (za vstupenky a z prodeje plakátů a pohlednic).

DOBA ZACHYCENÍ A OCENĚNÍ PRODUKCE

3.46 Produkce má být zachycena a oceněna tehdy, kdy se vytváří výrobním procesem.

(1) Ačkoliv tyto výnosy nemusí být dostatečné, aby pokryly 50 % všech nákladů na muzejní prodejnu, např. proto, že tyto náklady zahrnují také náhrady zaměstnancům personálu muzejní prodejny.

3.47 Celá produkce má být oceněna v základních cenách, ale pro dále uvedené případy se uplatňuje zvláštní úmluva:

a) ocenění ostatní netržní produkce;

b) ocenění celkové produkce ostatního netržního výrobce (místní ČJ);

c) ocenění celkové produkce institucionální jednotky, jejíž místní ČJ je ostatním netržním výrobcem (viz odstavce 3.53 až 3.56).

3.48 Definice: Základní cena je cena, kterou má dostat výrobce od kupujícího za jednotku vyrobené produkce výrobků nebo služeb mínus jakáko- liv daň splatná na tuto jednotku v důsledku její výroby nebo prodeje (tj. Daně na produkty), plus jakákoliv subvence získaná na tuto jednotku v důsledku její výroby nebo prodeje (tj. Subvence na produkty). Jsou vyloučeny jakékoliv dopravní přirážky fakturo- vané výrobcem samostatně. Zahrnuty jsou dopravní přirážky účtované výrobcem na stejné faktuře, a to i když jsou na faktuře uve- deny jako samostatná položka.

3.49 Produkce pro vlastní konečné užití (P.12) má být oceňována podle základních cen podobných produktů prodávaných na trhu; v důsledku toho se vyskytuje čistý provozní přebytek nebo smíšený důchod i u takovéto produkce. Toto platí i pro služby bydlení poskytované bydlícími vlastníky obydlí samými sobě (viz odstavec 3.64). Avšak výstavbu prováděnou ve vlastní režii je obvykle nezbytné ocenit na základě nákladů na výrobu.

3.50 Přírůstek nedokončené produkce se oceňuje úměrně k odhadovaným běžným základním cenám dokončeného produktu.

3.51 Pokud má být hodnota produkce pojaté jako nedokončená výroba odhadnuta předem, mělo by se vycházet ze skutečně vynaložených nákladů plus přirážka na odhadnutý provozní přebytek nebo odhadnutý smíšený důchod. Předběžné odhady by měly být pak nahrazeny odhady, které se získají rozčleněním skutečné hodnoty (až se to stane známým) hotových výrobků. Jde o součet hodnot:

a) hotových výrobků prodaných nebo směněných;

b) změny stavu zásob hotových výrobků;

c) hotových výrobků pro vlastní užití jejich výrobcem.

3.52 Za nedokončené budovy a stavby se hodnota odhaduje na základě nákladů k danému datu, včetně přirážky určené na provozní přebytek nebo smíšený důchod. Tato přirážka vyplývá z toho, že hodnota má být odhadnuta na základě cen podobných budov a staveb. Pro odhad hodnoty tvorby hrubého fixního kapitálu přebírané kupujícím po etapách je možné také použít objemu plateb v každé jednotlivé etapě výstavby (za předpokladu, že nedojde k zálohovým platbám nebo k nedoplatkům).

Pokud není dokončena stavba prováděná ve vlastní režii v jednom účetním období, pak by hodnota produkce a jí odpovídající tvorba hrubého fixního kapitálu měla být odhadnuta podle poměru celkových nákladů vynaložených během příslušného období k odhadované běžné základní ceně. Jestliže není možné odhadnout základní cenu dokončené stavby, musí být oceněna celkovými náklady na produkci. Pokud je nějaká nebo veškerá práce prováděna bezplatně, což se může stát při komunální výstavbě prováděné domácnostmi, odhad toho, co by bylo zaplaceno za práci, by měl být zahrnut do odhadnutých celkových výrobních nákladů na produkci ve výši mzdové sazby za podobný druh práce v blízkém okolí nebo regionu.

3.53 Celková produkce ostatního netržního výrobce (místní ČJ) se má oceňovat celkovými náklady na produkci, tj. jako součet:

a) mezispotřeby (P.2);

b) náhrad zaměstnancům (D.1);

c) spotřeby fixního kapitálu (K.1);

d) ostatních daní na výrobu (D.29) mínus ostatních subvencí na výrobu (D.39).

Ostatní subvence na výrobu by měly být odečteny. Je však třeba si uvědomit, že ostatní subvence na výrobu u ostatních netržních výrobců prakticky chybí anebo představují velmi malé částky (viz odst. 4.36).

Podle konvence se do nákladů na ostatní netržní produkci nezahrnují platby úroků (ačkoliv by v některých případech mohly být velkou polož- kou nákladů na výrobu, např. v případě společností v bytovém hospodářství). Do nákladů na ostatní netržní produkci se také nezahrnuje imputace nájemného za vlastní nebytové budovy užívané pro ostatní netržní produkci.

3.54 Celková produkce institucionální jednotky je součtem celkové produkce místních ČJ, které ji tvoří. Tento princip se používá i pro institucio- nální jednotky, které jsou ostatními netržními výrobci.

3.55 V případě, že netržní výrobce (místní ČJ) nemá vedlejší tržní výkony, se ostatní netržní produkce oceňuje ve výši nákladů vynaložených na výrobu. V případě, že netržní výrobce má vedlejší tržní produkci, oceňuje se jeho ostatní netržní produkce jako zbytková položka, tj. jako rozdíl mezi celkovými náklady na výrobu netržního výrobce a jeho příjmy za tržní produkci.

3.56 Tržní produkce netržního výrobce se má v zásadě oceňovat v základních cenách. Avšak dokonce i když ostatní netržní místní ČJ může mít příjmy z prodeje, oceňuje se její celková produkce pokrývající jak tržní, tak i ostatní netržní produkci (a případně i produkci pro vlastní konečné užití) stále pomocí nákladů na výrobu. Hodnota její tržní produkce je dána příjmy z prodeje tržních produktů, hodnota její ostatní netržní produkce se získá jako rozdíl mezi její celkovou produkcí na jedné straně a její tržní produkcí a produkcí pro vlastní konečné užití na druhé straně. Hodnota jejích příjmů z prodeje ostatních netržních výrobků a služeb za ekonomicky nevýznamné ceny zůstává součástí hod- noty její ostatní netržní produkce.

3.57 Předmětem dále uvedeného výkladu jsou některé specifické typy produkce, doba jejího zachycení a způsobu ocenění. Výklad je uspořádán podle oddílů CPA.

3.58 A. Produkty zemědělské výroby, myslivosti a lesnictví;

B. Ryby

Produkce zemědělských výrobků by měla být zachycována průběžné po celou dobu výroby (a ne zjednodušeně při sklizeni úrody nebo porážce zvířat).

Rostoucí plodiny, dřevo na pni a stavy ryb nebo zvířat chovaných na porážku by měly být považovány v průběhu celého procesu za nedokon- čenou výrobu, a když je proces ukončen, měly by být převedeny do zásob hotových výrobků.

3.59 D. Průmyslové výrobky;

X. Xxxxxxxx práce

Když je dopředu uzavřena dohoda o prodeji stavěných budov a jiných staveb, jejichž výstavba probíhá po několik účetních období, pak se produkce vytvořená v každém období zachycuje, jako by byla prodána kupujícímu na konci každého období: tj. považuje se spíše za tvorbu fixního kapitálu u kupujícího než za nedokončenou výrobu ve stavebnictví. Výsledkem je, že vyrobená produkce se považuje za prodanou kupujícímu po etapách, tak jak kupující právně přebírá vlastnictví této produkce. Když kontrakt vyžaduje platby po etapách, pak hodnota pro- dukce může být nahrazena hodnotou postupných plateb provedených v každém období. Avšak v případě neexistence kupní smlouvy se nedo- končená produkce vyrobená v každém období zachycuje jako nedokončená výroba.

3.60 G. Služby velkoobchodu a maloobchodu; opravy motorových vozidel, motocyklů a spotřebního zboží

Produkce velkoobchodu a maloobchodu se měří pomocí obchodního rozpětí realizovaného u zboží, které je nakoupeno za účelem prodeje.

Definice: Obchodní rozpětí je rozdíl mezi skutečnou nebo imputovanou cenou realizovanou u zboží, které bylo nakoupeno za účelem pro- deje a cenou, kterou by musel zaplatit prodejce, aby prodané zboží nahradil v okamžiku, kdy bylo prodáno nebo jiným způsobem ubylo.

Podle konvence se do obchodního rozpětí nezahrnuje zisk ani ztráta z držby. Avšak v praxi zdroje údajů nedovolují vydělit celý zisk nebo ztrátu z držby.

3.61 H. Služby hotelů a restaurací

Hodnota produkce hotelů, restaurací a kaváren zahrnuje hodnotu spotřebovaných potravin, nápojů a pod.

3.62 I. Doprava, skladování a spoje

Produkce dopravy se měří výší částky dosažené za dopravu výrobků nebo osob. Doprava pro vlastní užití místní ČJ se považuje za pomocnou činnost a samostatně se nezjišťuje ani nezachycuje.

Produkce skladování se měří jako hodnota přidaná k nedokončené výrobě, buď jako přidaná produkce ve smyslu překlenutí v čase (např. skla- dování pro jinou místní činnostní jednotku) nebo jako fyzická změna (např. v případě zrání vína).

Produkce cestovních kanceláří se měří jako hodnota služby účtovaná kanceláří (účtovaný poplatek nebo provize) a nikoliv jako úplné výdaje, které měli jejich klienti vůči cestovní kanceláři. Tyto úplné výdaje mohou také zahrnovat např. částky za dopravu třetí stranou.

Produkce cestovních kanceláří se měří jako hodnota služby účtovaná kanceláří (účtovaný poplatek nebo provize) a nikoliv jako úplné výdaje, které měli jejich klienti vůči cestovní kanceláři. Tyto úplné výdaje mohou také zahrnovat např. částky za dopravu třetí stranou.

Služby cestovních kanceláří se odlišují od služeb turistických provozovatelů tím, že služby cestovních kanceláří jsou pouze zprostředkováním poskytnutým klientům cestovních kanceláří, zatímco služby turistických provozovatelů vytvářejí novou produkci, tj. turistická cesta je organi- zována tak, že ceny jejích jednotlivých složek (např. dopravy, ubytování, zábavy) turista nerozpozná.

3.63 J. Finanční zprostředkovatelské služby (včetně pojišťovacích služeb a služeb penzijních fondů)

Produkce finančního zprostředkování, za které se neúčtují přímé poplatky, se měří, podle konvence, jako celkový důchod z majetku, který dosáhla jednotka poskytující služby mínus celkové jí zaplacené úroky, s vyloučením hodnoty jakýchkoliv důchodů získaných z investování vlastních fondů (neboť takovéto důchody nevyplývají z finančního zprostředkování), a v případě vedlejších pojišťovacích činností provozo- vaných finančním zprostředkovatelem s vyloučení m důchodů z investování pojistně technických rezerv. Zisky a ztráty z držby by se měly při měření této produkce vyloučit, protože v systému se nezachycují na účtu produkce, nýbrž se zachycují na samostatném účtu (účet ostatních změn aktiv). Toto se týká také zisku z držby při směně cizí měny a cenných papírů u profesionálních zprostředkovatelů (i když jejich zisk z držby bývá obvykle kladný a samotnými zprostředkovateli je považován za část jejich normálních příjmů). Avšak obchodní rozpětí u směny cizí měny a směny cenných papírů (tj. u obou rozdíly mezi kupní cenou zprostředkovatele a kupní cenou kupujícího) se má zahrnovat do produkce stejně jako u velkoobchodu či maloobchodu. Analogicky zde mohou nastat problémy s údaji při odlišení takového obchodního rozpětí od zisku z držby; tento problém je třeba překonat co možná nejlépe.

Produkce služeb finančního zprostředkování poskytovaných centrální bankou by se měla měřit stejným způsobem, jaký se používá při posky- tování těchto služeb ostatními finančními zprostředkovateli.

Činnost půjčovatelů peněz, kteří půjčují pouze svůj vlastní kapitál, se nepovažuje za finanční zprostředkování.

Finanční zprostředkovatelé mohou také poskytovat různé finanční služby a podnikatelské služby, za které se přímo účtují poplatky a provize. Typickými případy zde mohou být např. směna peněz, poradenství při investování, nákup nemovitostí nebo daňové poradenství. Produkce takovýchto služeb se oceňuje na základě účtovaných poplatků a provizí.

Produkce služeb pojišťovnictví (poplatek za službu) se měří jako: celkové skutečně přijaté pojistné

plus důchod z finančního umístění (doplňky k pojistnému) (což se rovná důchodu z investování pojistně technických rezerv)

minus nároky na pojistné náhrady

minus změna stavu pojistně technických rezerv a rezerv pojištění s účastí na zisku.

Zisky a ztráty z držby se mají při měření produkce pojišťovny vylučovat: nemá se na ně pohlížet jako na důchod z investování pojistně technických rezerv a nemají se považovat za změnu stavu pojistně technických rezerv a rezerv pojištění s účastí na zisku.

Je třeba poznamenat, že pojistně technické rezervy se mohou investovat do vedlejších činností pojišťovny, např. do pronájmu obydlí, bytů nebo kanceláří. V tomto případě je čistý provozní přebytek těchto vedlejších činností důchodem z investování pojistně technických rezerv.

Obdobně produkce služeb penzijních fondů se měří jako:

celkové skutečně přijaté příspěvky na penzijní pojištění

plus celkové dodatkové příspěvky (což se rovná důchodu z investování technických rezerv penzijních fondů)

minus dávky, které mají být vyplaceny

minus změna stavu technických rezerv penzijních fondů.

3.64 K. Služby v oblasti nemovitostí, pronájem a služby pro podnikání

Produkce služeb za bydlení ve vlastních obydlích by měla být oceněna ve výši nájemného, které by nájemník platil za stejné bydlení, přičemž se bere v úvahu umístění, okolí atd., jakož i velikost a kvalita samotného obydlí. Za garáže umístěné odděleně od domu, které vlastník používá pro účely konečné spotřeby ve spojení s užíváním obydlí, by se měla provádět podobná imputace. Za garáže, které jejich soukromý vlastník používá pouze za účelem parkování poblíž svého pracoviště, se imputace neprovádí. Hodnota nájemného za obydlí, které mají jejich vlastníci v zahraničí, např. rekreačních domů, by neměla být zachycována jako součást tuzemské produkce, nýbrž jako dovoz služeb a odpovídající čistý provozní přebytek jako prvotní důchod získaný ze zbytku světa. Za obydlí, která obývají a vlastní nerezidenti, by se měly provádět analo- gické zápisy. V případě dočasně sdílených bytů by se měl zachycovat příslušný podíl poplatku za službu.

Produkce služeb v oblasti nemovitostí za nebytové budovy se měří hodnotou nájemného za ně.

Produkce operativního leasingu (pronájem strojů nebo zařízení atd.) se měří hodnotou nájemného, které nájemce platí pronajímateli. Jedno- značně se to odlišuje od finančního leasingu, který je způsobem financování pořízení dlouhodobých aktiv, tj. poskytnutím půjčky pronajímate- lem nájemci. V případě finančního leasingu nájemné obsahuje (zejména) splátky a platby úroku, a hodnota služeb je ve srovnání s celkovým placeným nájemným velmi malá (viz přílohu II „Leasing a koupě předmětů dlouhodobé spotřeby na splátky“).

Pokud je to možné, pak by měla být činnost výzkumu a vývoje (V&V) vyčleněna do samostatné místní ČJ. Pokud to možné není, pak by všechen V&V značného významu (v porovnání s hlavní činností) měl být zachycen jako vedlejší činnost místní ČJ.

Produkce V&V se měří takto:

a) V&V provozovaný specializovanými komerčními výzkumnými laboratořemi nebo ústavy se oceňuje obvyklým způsobem na úrovni výnosů z prodejů, smluv, provizí, poplatků atd.;

b) produkce V&V určená pro použití v tomtéž podniku by měla být v zásadě oceněna na základě odhadnutých základních cen, které by byly zaplaceny, pokud by výzkum byl dodáván na základě obchodní smlouvy jako poddodávka. Avšak v praxi se pravděpodobně musí ocenit na základě úhrnu nákladů na výrobu;

c) V&V provozovaný vládními institucemi, univerzitami, výzkumnými NI atd. je obvykle ostatní netržní produkcí, a tudíž se oceňuje na základě nákladů na výrobu. Výnosy z prodeje V&V se u ostatních netržních výrobců mají zachycovat jako výnosy z vedlejší tržní produkce.

Výdaje na V&V by se měly rozlišovat od výdajů na vzdělání a zaškolení. Výdaje na V&V nezahrnují náklady na vývoj programového vybavení provozovaný jako hlavní či vedlejší činnost. Avšak postup zaúčtování je zde téměř stejný; rozdíl je pouze v tom, že programové vybavení se považuje za vyrobené nehmotné aktivum a nepatentuje se.

3.65 L. Služby veřejné správy, obrany a povinného sociálního zabezpečení

Služby veřejné správy, obrany, povinného sociálního zabezpečení se vždy poskytují jako netržní služby a podle toho by se také odpovídajícím způsobem měly oceňovat.

3.66 M. Služby vzdělávání;

N. Služby zdravotnictví a sociální péče

U služeb vzdělání a zdravotnictví je často nezbytné popsat přesné hranice mezi tržními a ostatními netržními výrobci a mezi jejich tržní a netržní produkcí. Například, za ně které typy vzdělávání a léčení mohou vládní instituce (anebo v důsledku specifických subvencí i jiné insti- tuce) vybírat fiktivní poplatky, ale za jiné typy vzdělávání a zvláštní léčební úkony mohou účtovat podle komerčních tarifů. Dalším běžným případem je, když stejný typ služby (např. vyšší vzdělání) je poskytován jak vládní institucí (nebo jejím zprostředkovatelem), tak i komerční institucí. Pak je obvykle velký rozdíl mezi účtovanou cenou a kvalitou poskytovaných služeb.

Ze vzdělávání a zdravotních služeb se vylučují činnosti V&V; ze zdravotních služeb se vylučuje zdravotnické vzdělávání, např. ve fakultních nemocnicích.

3.67 O. Ostatní komunální, sociální a osobní služby

Výroba knih, hudebních nahrávek, filmů, programového vybavení, magnetických pásek, disků atd. je dvoustupňovým procesem, a podle toho se měří:

1. Produkce z výroby originálů (nehmotných dlouhodobých aktiv) se měří zaplacenou cenou, pokud se prodávají, nebo, pokud nejsou pro- dány, základní cenou placenou za obdobné originály, náklady na jejich výrobu anebo diskontovanou hodnotou z očekávaných budoucích výnosů z jejich používání ve výrobě;

2. Vlastník takovéhoto aktiva ho může využívat přímo nebo vyrábět v následujících obdobích kopie. Pokud vlastník poskytne ostatním výrobcům licenci k využití originálu ve výrobě, pak poplatky, provize, honoráře a pod., které získává z licencí jsou produkcí jím poskyt- nuté služby. Avšak prodej nehmotného aktiva je zápornou tvorbou fixního kapitálu.

3.68 P. Soukromé domácnosti zaměstnávající personál

Produkce služeb poskytovaných placeným domácím personálem se podle konvence oceňuje ve výši zaplacených náhrad zaměstnancům; do náhrad zaměstnancům patří i všechny naturální požitky jako potraviny nebo ubytování.

Mezispotřeba (P.2)

3.69 Definice: Mezispotřeba se skládá z hodnoty zboží a služeb spotřebovaných jako vstupy do výrobního procesu, vyjma dlouhodobých aktiv, jejichž spotřeba se zachycuje jako spotřeba fixního kapitálu. Výrobky a služby mohou být ve výrobním procesu buď přeměněny nebo spotřebovány.

3.70 Mezispotřeba zahrnuje tyto hraniční případy:

a) hodnotu všech výrobků a služeb použitých jako vstupy do pomocných činností. Obvyklým příkladem pomocné činnosti je nákup, prodej, marketing, účetnictví, zpracování údajů, doprava, skladování, údržba, bezpečnost atd. Tyto výrobky a služby spotřebované pro tyto pomocné činnosti se neodlišují od výrobků a služeb spotřebovaných přímo pro hlavní (nebo vedlejší) činnost místní ČJ;

b) hodnotu výrobků a služeb, které místní ČJ obdržela od jiné místní ČJ v rámci téže institucionální jednotky (pouze pokud jsou v souladu s obecnou definici v odstavci 3.69);

c) náklady na používání najatých dlouhodobých aktiv, např. operativní leasing strojů a osobních automobilů;

d) předplatné, příspěvky a poplatky placené neziskovým podnikatelským sdružením;

e) položky nepovažované za tvorbu hrubého kapitálu, jako:

1. malé nástroje, které nejsou drahé a používají se pro poměrně jednoduché úkony, jako např. pily, kladiva, šroubováky a ostatní ruční nástroje; malé přístroje, jako např. kapesní kalkulačky. Podle konvence se v ESA považují za mezispotřebu všechny výdaje na předměty dlouhodobé spotřeby, jejichž cena nepřevyšuje 500 ECU (v cenách roku 1995) za kus (nebo, když se nakupují ve větším množství, tak za celkové nakoupené množství);

2. běžná, pravidelná údržba a opravy dlouhodobých aktiv používaných ve výrobě;

3. zbraně pro armádu určené k ničení a zařízení k jejich dopravě (ale ne lehké zbraně nebo obrněné vozy pořízené policií a bezpeč- nostními službami, neboť ty se považují za tvorbu hrubého fixního kapitálu);

4. služby V&V, výcvik pracovníků, průzkum trhu a podobné činnosti nakoupené od externí organizace nebo poskytnuté samostatnou místní ČJ v rámci téže institucionální jednotky;

f) poplatky za užívání nehmotných nevyrobených aktiv, jako např. patentů, obchodních značek atd. (vyjma platby za nákup takovýchto vlastnických práv: tyto platby se považují za pořízení nehmotných nevyráběných aktiv);

g) výdaje zaměstnanců, hrazené zaměstnavatelem, za položky nezbytné pro výrobu provozovanou zaměstnavatelem, jako např. na nákupy nástrojů a ochranných oděvů na vlastní účet zaměstnanců prováděné podle smluvních závazků;

h) výdaje zaměstnavatelů, které zaměstnavatel vynakládá jak ve prospěch svůj, tak i zaměstnanců, neboť je to nezbytné pro zabezpečení výrobního procesu zaměstnavatele. Týká se to těchto případů:

1. náhrada zaměstnancům jejich cestovních a stěhovacích výdajů, odlučného a výdajů na pohoštění v případech, že byli pověřeni jejich vynaložením při plnění svých povinností;

2. vybavení pracoviště;

(širší přehled je uveden v odstavcích k náhradám zaměstnancům (D.1);

i) pojistné neživotního pojištění placené místní ČJ (viz také přílohu III „Pojištění“): vzhledem k tomu, že se v mezispotřebě zachycuje pouze poplatek za službu, musí být placené pojistné sníženo, např. o vyplacené pojistné nároky a čistou změnu rezerv neživotního pojištění. Čistá změna rezerv může být umístěna do místních ČJ proporcionálně k placenému pojistnému;

j) pouze za ekonomiku jako celek: veškeré nepřímo měřené finanční zprostředkovatelské služby (FISIM) poskytované rezidentskými subjekty.

3.71 Z mezispotřeby se vylučují:

a) položky, které se považují za tvorbu hrubého kapitálu, jako jsou:

1. cennosti;

2. průzkum nerostných ložisek;

3. velká zlepšení, která významně překračují běžné udržení dlouhodobých aktiv v dobrém provozním stavu, např. renovace, rekon- strukce nebo rozšíření kapacity;

4. programové vybavení, který je nakoupeno nebo vyrobeno ve vlastní režii;

b) výdaje zaměstnavatelů, které se považují za naturální mzdy a platy (viz odstavec 4.05);

c) užití kolektivních služeb poskytovaných vládními institucemi tržním jednotkám nebo výrobcům ve vlastní režii (tyto služby se považují za výdaje vlády na kolektivní spotřebu);

d) výrobky a služby vyrobené a spotřebované ve stejném účetním období uvnitř téže místní ČJ (nezachycují se ani jako produkce);

e) platby vládě za udělení licencí a poplatky, které se považují za daně na výrobu (viz odstavce 4.79 až 4.80).

DOBA ZACHYCENÍ A OCENĚNÍ MEZISPOTŘEBY

3.72 Produkty použité pro mezispotřebu by se měly zachycovat a oceňovat v okamžiku, kdy vstupují do výrobního procesu. Oceňují se kupními cenami podobných výrobků či služeb pořizovaných v té době.

3.73 Výrobní jednotky v praxi obvykle nezachycují skutečné užití výrobků ve výrobním procesu přímo. Zachycují nákupy určené k užití jako vstupy a změny množství těchto výrobků v zásobách. Při odhadu mezispotřeby musí být proto od nákupů odečtena změna stavu zásob mate- riálu (viz odstavce 3.120 -3.124 o správném ocenění zásob).

Konečná spotřeba (P.3, P.4)

3.74 Pro konečnou spotřebu se používají dvě pojetí:

a) výdaje na konečnou spotřebu (P.3);

b) skutečná konečná spotřeba (P.4).

Výdaje na konečnou spotřebu jsou pojetím, které se vztahuje na výdaje sektoru na spotřebu zboží a služeb. Skutečná konečná spotřeba naopak ukazuje, kdo výrobky a služby pro spotřebu získal. Rozdíl mezi oběma koncepcemi spočívá v přístupu k některým druhům zboží a služeb, které jsou financovány vládou nebo NISD, ale poskytovány jsou domácnostem jako naturální sociální transfer.

VÝDAJE NA KONEČNOU SPOTŘEBU (P.3)

3.75 Definice: Výdaje na konečnou spotřebu se skládají z výdajů vynaložených rezidentskými institucionálními jednotkami na výrobky a služby, které jsou určeny pro přímé uspokojení individuálních potřeb nebo přání nebo kolektivních potřeb členů společnosti. Výdaje na konečnou spotřebu mohou být realizovány v tuzemsku nebo v zahraničí.

3.76 Výdaje domácností na konečnou spotřebu zahrnují tyto hraniční případy:

a) služby bydlení poskytované vlastníky obydlí, kteří v nich bydlí;

b) naturální příjmy, jako:

1. výrobky a služby, které dostali zaměstnanci formou naturálního příjmu;

2. výrobky a služby vyrobené jako produkce společností nezapsaných do obchodního rejstříku ve vlastnictví domácností, které si čle- nové domácností ponechali pro svou spotřebu. Jde hlavně o potraviny a ostatní zemědělské produkty, služby pro bydlení ve vlastních domech a domácí služby poskytované zaměstnáváním placeného personálu (sluhů, kuchařů, zahradníků, řidičů atd.);

c) položky, které se nepovažují za mezispotřebu, jako jsou:

1. materiál pro malé opravy a vnitřní vymalování obydlí, které zpravidla provádějí jak nájemníci, tak i vlastníci;

2. materiál pro opravy a údržbu předmětů dlouhodobé spotřeby, včetně dopravních prostředků;

d) položky, které se nepovažují za tvorbu kapitálu, zejména předměty dlouhodobé spotřeby, které plní svou funkci v průběhu několika účetních období; patří sem i převod vlastnictví k předmětům dlouhodobé spotřeby z podniku na domácnost (viz transakce s použitými výrobky, odstavec 3.148);

e) přímo účtované finanční služby;

f) služby pojišťoven ve výši implicitního poplatku za službu (viz odstavec 3.63);

g) služby penzijních fondů ve výši implicitního poplatku za službu (viz odstavec 3.63);

h) platby domácností za licence, povolení atd., které se považují za nákup služby (viz odstavce 4.79 a 4.80);

i) nákupy produkce za ekonomicky nevýznamné ceny, např. vstupné do muzea (viz odstavec 3.45).

3.77 Výdaje na konečnou spotřebu domácností nezahrnují:

a) naturální sociální transfery, jako jsou výdaje nejdříve vynaložené domácnostmi, ale následně pak uhrazené ze sociálního zabezpečení, např. některé zdravotní výdaje;

b) položky považované za mezispotřebu nebo tvorbu hrubého kapitálu, jako jsou:

1. výdaje domácností, vlastnících společnosti nezapsané do obchodního rejstříku, určené k podnikatelský m účelům — např. na předměty dlouhodobé spotřeby, jako je nábytek, nebo elektrické zařízení (tvorba hrubého fixního kapitálu), a také na předměty krát- kodobé spotřeby, jako jsou pohonné hmoty (mezispotřeba);

2. výdaje, které bydlící vlastníci vynaloží na malování, údržbu a opravu obydlí a které nejsou obvykle prováděny nájemníky (považují se za mezispotřebu produkce bydlení);

3. nákupy obydlí (považují se za tvorbu hrubého fixního kapitálu);

4. výdaje za cennosti (považují se za tvorbu hrubého kapitálu).

c) položky považované za pořízení nevyráběných aktiv, zejména nákup půdy;

d) všechny platby domácností, které se mají považovat za daně, jako jsou např. platby za technický průkaz na vlastní motorové vozidlo, loď nebo letadlo, a také za lovecký lístek, za zbrojní pas nebo rybářský lístek (viz odstavce 4.79 až 4.80);

e) předplatné, příspěvky a poplatky placené domácnostmi NISD, jako např. odborům, profesním společnostem, spotřebitelským sdružením, církvím a sociálním, kulturním, rekreačním a sportovním klubům;

f) dobrovolné peněžní nebo naturální převody domácností charitativním a podpůrným organizacím a organizacím první pomoci.

3.78 Výdaje na konečnou spotřebu NISD zahrnují dvě odlišné kategorie:

a) hodnotu zboží a služeb vyprodukovaných NISD, které nejsou určeny pro investice ve vlastní režii a nejsou předmětem výdajů domácností nebo jiných jednotek;

b) výdaje NISD za výrobky a služby vyprodukované tržními subjekty, které jsou dodávány, bez jakékoliv změny, domácnostem pro jejich spotřebu jako naturální sociální transfer.

3.79 Výdaje na konečnou spotřebu vládních institucí zahrnují, obdobně jako u NISD, dvě kategorie výdajů:

a) hodnotu zboží a služeb vyprodukovaných samotnými institucemi vlády, jiných než na tvorbu kapitálu ve vlastní režii nebo na prodej;

b) výdaje vládních institucí na nákupy zboží a služeb vyprodukovaných tržními subjekty, které jsou poskytovány domácnostem, bez jakéko- liv změny, jako naturální sociální transfer. V tomto případě vládní instituce platí za výrobky a služby, které prodávající poskytuje domác- nostem.

3.80 Nefinanční podniky a finanční instituce nemají výdaje na konečnou spotřebu. Jejich výdaje na nákup téhož druhu výrobku či služby, které domácnosti užívají na konečnou spotřebu, jsou užity buď pro mezispotřebu, anebo jsou poskytnuty zaměstnancům jako naturální náhrada, tj. jsou imputovaným výdajem domácností na konečnou spotřebu. Dokonce i když financují individuální spotřebu, např. prostřednictvím reklamy, považují se tyto výdaje za mezispotřebu.

SKUTEČNÁ KONEČNÁ SPOTŘEBA (P.4)

3.81 Definice: Skutečná konečná spotřeba se skládá z zboží a služeb, které získaly rezidentské institucionální jednotky pro přímé uspokojení lidských potřeb, a to individuálních nebo kolektivních.

3.82 Definice: Výrobky a služby pro individuální spotřebu („individuální výrobky a služby“) získávají domácnosti a užívají je pro uspokojení potřeb a tužeb členů těchto domácností. Individuální výrobky a služby mají tento charakter:

a) musí být možné zjistit a zachytit získání takovéhoto výrobku a služby jednotlivou domácností nebo jejím členem, a také dobu, kdy k tomu došlo;

b) domácnost musí souhlasit s poskytnutím výrobku či služby, a vykonat nezbytnou činnost, která to umožní, např. navštívit školu nebo polikliniku;

c) výrobek či služba musí být takového charakteru, že jejich získání jednou domácností nebo osobou, nebo i malou omezenou skupinou osob, brání jejich získání jinou domácností či osobou.

3.83 Definice: Služby pro kolektivní spotřebu („kolektivní služby“) jsou poskytovány současně všem členům společnosti nebo všem členům určité části společnosti, jako jsou např. domácnosti žijící v určitém regionu. Kolektivní služby mají tento charakter:

a) mohou být poskytovány současně všem členům společnosti nebo určité části společnosti tvořené např. určitým regionem či lokalitou;

b) užití takovýchto služeb je obvykle pasivní a nevyžaduje vyjádření souhlasu nebo aktivní účasti všech jednotlivců, kterých se tato služba týká;

c) poskytnutí kolektivní služby jedné osobě nesnižuje množství, které je k dispozici ostatním jednotlivcům ve stejné komunitě nebo její části. Získáním těchto služeb se jejich objem nesnižuje.

3.84 Všechny výdaje domácností na konečnou spotřebu jsou individuální. Podle konvence se veškeré výrobky a služby poskytované NISD považují za individuální.

3.85 Pro výrobky a služby poskytované vládními institucemi je hranice mezi individuálním a kolektivním charakterem dána na základě klasifikace funkcí vládních institucí (COFOG).

Podle konvence by se veškeré výdaje na konečnou spotřebu vládních institucí, které patří do některé z dále uvedených položek, měly považo- vat za výdaje na individuální spotřebu služeb, kromě výdajů na správu, řízení, výzkum atd. u každé kategorie:

a) 04 Vzdělání;

b) 05 Zdraví;

c) 06 Sociální zabezpečení a sociální péče;

d) 08.01 Sport a rekreace;

e) 08.02 Kultura.

Kromě toho, výdaje uvedené pod dále uvedenými podpoložkami, pokud jsou důležité, by měly být také považovány za individuální:

a) 07.11 (část) poskytování bydlení;

b) 07.31 (část) odvoz domovního odpadu;

c) 12.12 (část) provoz dopravního systému.

Výdaje na kolektivní spotřebu jsou tvořeny zbývajícími výdaji na konečnou spotřebu vlády. Obsahují zejména:

a) řízení a regulaci společnosti;

b) zabezpečení bezpečnosti a obrany;

c) dodržování zákonů a pořádku, legislativy a nařízení;

d) starost o veřejné zdraví;

e) ochranu životního prostředí;

f) vědu a výzkum;

g) rozvoj infrastruktury a ekonomiky.

3.86 Vztahy mezi použitými odlišnými koncepcemi jsou zřejmé z tabulky:

	Sektor vynakládající výdaje
	Vláda	NISD	Domácnosti	Celkem získáno
Individuální spotřeba	X (= sociální naturální transfer)	X (= sociální naturální transfer)	X	Skutečná individuální konečná spotřeba domácností
Kolektivní spotřeba	X	0	0	Skutečná kolektivní konečná spotřeba vládních institucí
Celkem	Výdaje na konečnou spotřebu vládních institucí	Výdaje na konečnou spotřebu NISD	Výdaje na konečnou spotřebu domácností	Skutečná konečná spotřeba = výdaje na konečnou spotřebu celkem

3.87 Výdaje na konečnou spotřebu NISD jsou podle konvence všechny individuální. V důsledku toho úhrn skutečné konečné spotřeby se rovná sou- čtu skutečné konečné spotřeby domácností a skutečné konečné spotřeby vlády.

3.88 Podle konvence neexistují naturální sociální transfery se zahraničím (ačkoliv v peněžním vyjádření takovéto transfery existují). V důsledku toho úhrn skutečné konečné spotřeby se rovná úhrnu výdajů na konečnou spotřebu.

DOBA ZACHYCENÍ A OCENĚNÍ VÝDAJŮ NA KONEČNOU SPOTŘEBU

3.89 Jak je vysvětleno v kapitole 1., obecně platí, že výrobky a služby by měly být zachyceny, když vzniká nárok na platbu, to znamená, když kupující vstoupí do závazku vůči prodávajícímu. Z toho vyplývá, že výdaj za výrobky má být zachycen v okamžiku, kdy se mění vlastnictví; výdaje za služby se zachycují, až je dodání služby dokončeno.

3.90 Výdaje za výrobek pořízený koupí na splátky nebo podobnou dohodou o úvěru (a také formou finančního leasingu) by měly být zachyceny k tomu okamžiku, kdy je výrobek dodán, a to i když přitom nedošlo k právní změně vlastnictví.

3.91 Užití produkce vyrobené ve vlastní režii by mělo být zachyceno k okamžiku, kdy je tato produkce pro vlastní konečné užití vyrobena.

3.92 Výdaje na konečnou spotřebu domácností se zachycují v kupních cenách. Jsou to ceny, které kupující skutečně platí za výrobky k okamžiku nákupu. Podrobnější definici lze nalézt v odstavci 3.06.

3.93 Výrobky a služby poskytované formou naturální náhrady zaměstnancům se oceňují základními cenami, když je zaměstnavatel vyrobí, nebo kupními cenami, když je nakupuje.

3.94 Výrobky a služby použité pro vlastní spotřebu se oceňují v základních cenách.

3.95 Výdaje na konečnou spotřebu vynakládané vládou nebo NISD na produkty jimi vyráběné se zachycují k okamžiku, kdy jsou vyrobeny, což je současně i doba, kdy jsou takové služby vládními institucemi a NISD dodány. U výdajů na konečnou spotřebu za výrobky a služby poskyto- vané prostřednictvím tržních výrobců je doba dodávky i dobou zachycení.

3.96 Výdaje na konečnou spotřebu vlády nebo NISD jsou rovny jejich produkci plus výdaje na výrobky poskytované domácnostem prostřednictvím tržních výrobců (tj. naturální sociální transfery) mínus platby od jiných jednotek, mínus tvorba kapitálu ve vlastní režii.

DODOBA ZACHYCENÍ A OCENĚNÍ SKUTEČNÉ KONEČNÉ SPOTŘEBY

3.97 Institucionální jednotky pořizují výrobky a služby v okamžiku, kdy se stávají novými vlastníky zboží nebo když je dodávka zboží nebo služeb dokončena.

3.98 Pořízení zboží a služeb (skutečná konečná spotřeba) se oceňuje v kupních cenách jednotky, která výdaje vynaložila.

Naturální transfery, kromě ostatních naturálních sociálních transferů od vlády a NISD, se chápou stejně, jako by to byly transfery v penězích. V důsledku toho se hodnota zboží a služeb skutečně zachycuje jako výdaj institucionálních jednotek nebo sektorů, které je pořizují.

3.99 Hodnota obou souhrnných ukazatelů, výdajů na konečnou spotřebu a skutečné konečné spotřeby, je stejná. Výrobky a služby získané rezi- dentskými domácnostmi jako naturální sociální transfer jsou proto oceněny stejnými cenami, jakými jsou oceněny výdajové položky.

TVORBA HRUBÉHO KAPITÁLU (P.5)

3.100 Tvorba hrubého kapitálu se skládá z:

a) tvorby hrubého fixního kapitálu (P.51);

b) změny stavu zásob (P.52);

c) čistého pořízení cenností (P.53).

3.101 Za tvorbu hrubého kapitálu se považuje tvorba neočištěná o spotřebu fixního kapitálu. K čisté tvorbě kapitálu se dojde odpočtem spotřeby fixního kapitálu od tvorby hrubého kapitálu.

TVORBA HRUBÉHO FIXNÍHO KAPITÁLU (P.51)

3.102 Definice: Tvorba hrubého fixního kapitálu (P.51) se skládá z pořízení mínus úbytky dlouhodobých aktiv u rezidentských výrobců v průběhu daného období plus určité zvýšení k hodnotě nevyráběných aktiv, které vzniká v důsledku produkční činnosti výrobců nebo institu- cionálních jednotek. Dlouhodobá aktiva jsou hmotná nebo nehmotná aktiva, vyrobená jako výstup z výrobního procesu, a používají se ve výrobním procesu opakovaně nebo průběžně po dobu více než jednoho roku.

3.103 Tvorba hrubého fixního kapitálu se skládá z kladných a ze záporných hodnot:

a) kladné hodnoty:

1. nákup nových nebo použitých dlouhodobých aktiv;

2. dlouhodobá aktiva, vyrobená a držená svým výrobcem pro vlastní užití (včetně dlouhodobých aktiv vyrobených ve vlastní režii, která nejsou dosud dokončena nebo plně nedozrála);

3. nová nebo použitá dlouhodobá aktiva, která jsou pořízena prostřednictvím barterové směny;

4. nová nebo použitá dlouhodobá aktiva získaná prostřednictvím naturálního kapitálového transferu

5. nová nebo použitá dlouhodobá aktiva, která jejich uživatel pořídil finančním leasingem;

6. velká zlepšení dlouhodobých aktiv a existujících historických památek;

7. přirozený přírůstek těch přírodních aktiv, která přinášejí opakovanou úrodu;

b) záporné hodnoty (tj. úbytek dlouhodobých aktiv zachycovaný jako negativní pořízení):

1. prodej použitých dlouhodobých aktiv;

2. předání použitých dlouhodobých aktiv prostřednictvím barterové směny;

3. předání použitých dlouhodobých aktiv prostřednictvím naturálního kapitálového transferu.

3.104 Do úbytkových položek dlouhodobých aktiv se nezařazuje:

a) spotřeba fixního kapitálu (která zahrnuje předvídané normální nahodilé škody);

b) mimořádné ztráty, jako např. v důsledku sucha nebo jiných přírodních pohrom (zaznamenávají se jako ostatní změny objemu aktiv).

3.105 Tvorba hrubého fixního kapitálu se může členit na tyto typy:

a) přírůstek minus úbytek hmotných dlouhodobých aktiv:

1. obydlí;

2. ostatní budovy a stavby;

3. stroje a zařízení;

4. pěstovaná aktiva, např. stromy a zvířata;

b) přírůstek mínus úbytek nehmotných dlouhodobých aktiv:

1. geologický průzkum přírodních zdrojů;

2. počítačové a programové vybavení;

3. původní kulturní a umělecká díla;

4. ostatní nehmotná dlouhodobá aktiva;

c) velká zlepšení hmotných nevyráběných aktiv, zejména těch, která se týkají půdy (přestože pořízení nevyráběných aktiv se sem neza- hrnuje);

d) náklady spojené s převody vlastnictví nevyráběných aktiv, jako je půda a patenty (přestože pořízení těchto aktiv se sem nezahrnuje).

3.106 Velká zlepšení půdy zahrnují:

a) rekultivaci půdy mořského dna stavbou hrází, mořských valů nebo přehrad, stavěných za tímto účelem;

b) očištění od lesa, kamení atd., které poprvé umožňuje využití půdy pro výrobní účely;

c) vysoušení bažin nebo zavlažování pouští výstavbou hrází, pří kopů, zavlažovacích kanálů;

d) výstavba přehrad, mořských hrází nebo protipovodňových bariér za účelem prevence proti záplavám a erozi způsobené mořem a řekami.

Tyto činnosti mohou vést k vytvoření důležitých nových staveb jako např. přímořských hrází, protipovodňových bariér a přehrad, které samy o sobě nejsou využívány přímo k výrobě jiných výrobků a služeb, tak jak to bývá u většiny staveb. Budují se za účelem získání více a lepší půdy, ale tato půda se považuje za nevyráběné aktivum, které je však potřebné pro výrobní účely. Například přehrada, postavená k výrobě elektřiny, slouží zcela odlišnému účelu než přehrada postavená k zadržení moře. Do zlepšení půdy by měly být zatříděny pouze stavby dru- hého typu přehrad.

3.107 Tvorba hrubého fixního kapitálu zahrnuje tyto hraniční případy:

a) pořízení obytných lodí (hausbótů), prámů, mobilních příbytků a karavanů, které domácnosti používají k bydlení, a všechny k nim přid- ružené stavby, jako např. garáže;

b) stavby a zařízení používané pro vojenské účely, obdobné stavbám, které používají civilní subjekty, jako např. letiště, doky, silnice a nemoc- nice;

c) lehké zbraně a obrněná vozidla používaná nevojenskými jednotkami;

d) změny stavu hospodářských zvířat používaných dlouhodobě k produkci, jako např. chovných zvířat, dojnic, ovcí chovaných pro vlnu a tažných zvířat;

e) změny stavu stromů, které jsou pěstovány dlouhodobě, jako např. ovocných stromů, vinné révy, kaučukovníků, palem atd.

f) zlepšení vložená do používaných dlouhodobých aktiv, která převyšují požadavky na běžnou údržbu a opravy;

g) pořízení dlouhodobých aktiv prostřednictvím finančního leasingu.

3.108 Tvorba hrubého fixního kapitálu nezahrnuje:

a) transakce zahrnuté do mezispotřeby, jako např.:

1. nákup drobných nástrojů, které se používají k výrobním účelům (viz odst. 3.70. písm. e));

2. běžnou údržbu a opravy;

3. nákup vojenských zbraní a podpůrných systémů k nim;

4. nákup dlouhodobých aktiv, která mají být užívána podle smluv o operativním leasingu (viz také přílohu II „Leasing a nákup předmětů dlouhodobé spotřeby na splátky“);

b) transakce zachycené jako změna stavu zásob:

1. ateční zvířata včetně drůbeže;

2. stromy pěstované pro dřevo (nedokončená výroba);

c) stroje a zařízení získaná domácnostmi za účelem konečné spotřeby (výdaje na konečnou spotřebu);

d) zisky a ztráty z držby u dlouhodobých aktiv (ostatní změny aktiv);

e) ztráty na dlouhodobých aktivech v důsledku katastrofy (ostatní změny aktiv), např. zničení pěstovaných trvalých porostů a úhynu hospo- dářských zvířat v důsledku epidemií (které nejsou normálně pokryty pojištěním) nebo škody v důsledku mimořádných povodní, škody způsobené větrem nebo lesními požáry (viz kapitolu 6).

3.109 Tvorba hrubého fixního kapitálu v podobě zlepšení použitých dlouhodobých aktiv se má klasifikovat spolu s pořízením nových dlouhodobých aktiv stejného druhu.

3.110 Nehmotná dlouhodobá aktiva obvykle obsahují nové informace, speciální znalosti atd.; zahrnují:

a) geologický průzkum, který zahrnuje náklady na zkušební vrty, mapování a jiná šetření, dopravní náklady atd.;

b) počítačové programové vybavení a velké databáze, které se používají pro výrobní činnosti déle než jeden rok;

c) originály literárních a uměleckých rukopisů, reprodukcí, modelů, filmů, zvukových záznamů atd.

3.111 Náklady spojené se změnou vlastnictví (náklady na převod vlastnictví), které vznikají novému vlastníkovi jak dlouhodobých aktiv, tak i nevy- ráběných nefinančních aktiv, obsahují:

a) náklady na dodání aktiv (nových nebo použitých) na požadované místo a v požadovaném čase, jako např. platby za dopravu, instalaci, montáž atd.);

b) poplatky odborníkům nebo provize za zprostředkování, jako např. poplatky placené zeměměřičům, inženýrům, právníkům, odhadcům atd. A provize placené za zprostředkování realitním agenturám, aukčním síním apod.;

c) daně, které platí nový vlastník za změnu vlastnictví aktiva.

Všechny tyto poplatky mají být zachyceny jako tvorba hrubého fixního kapitálu u nového vlastníka. Je třeba si uvědomit, že daně se považují za daně ze zprostředkovatelské činnosti a ne za daně na nakoupená aktiva.

DOBA ZACHYCENÍ A OCENĚNÍ TVORBY HRUBÉHO FIXNÍHO KAPITÁLU

3.112 Tvorba hrubého fixního kapitálu se zachycuje, když se vlastnictví dlouhodobých aktiv převádí institucionální jednotce, která má v úmyslu tento majetek využít k výrobním účelům.

Toto obecné pravidlo je třeba modifikovat v případě:

a) finančního leasingu (změna vlastnictví se zde imputuje),

b) tvorby dlouhodobých aktiv ve vlastní režii.

Aktiva pořízená na finanční leasing se mají zachycovat, jako by se uživatel stal jejich vlastníkem, když je převezme. Tvorba kapitálu ve vlastní režii se zachycuje, když je vyráběn.

3.113 Tvorba hrubého fixního kapitálu se oceňuje v kupních cenách včetně nákladů spojených s instalací a ostatních nákladů na převod vlastnictví. Aktiva vyráběná ve vlastní režii se oceňují v základních cenách obdobných dlouhodobých aktiv (což znamená, že v sobě zahrnují přirážku na provozní přebytek nebo smíšený důchod) nebo v ocenění podle výrobních nákladů, pokud základní ceny nejsou k dispozici.

3.114 Pořízení nehmotných dlouhodobých aktiv se oceňuje různým způsobem:

a) geologický průzkum: podle nákladů na provedené zkušební sondy a vrty a nákladů umožňujících provádět zkoušky, jako na letecké snímkování nebo jiná zjišťování);

b) počítačové programové vybavení: v kupních cenách, když je kupován na trhu, nebo v odhadované základní ceně, když je vyvinut ve vlastní režii (nebo ve výši nákladů vynaložených na jeho výrobu, pokud není základní cena k dispozici);

c) kulturní, literární a umělecké originály: v cenách, které kupující zaplatil, když je originál předmětem prodeje, anebo když není předmětem prodeje, tak na základě cen placených za podobné originály, podle nákladů na jejich vytvoření, anebo podle diskontované hodnoty z budoucích příjmů očekávaných z jejich využití ve výrobě.

3.115 Úbytky použitých dlouhodobých aktiv prodejem se oceňují v (základních) cenách po odečtení všech nákladů spojených s převodem vlastnictví, které vynaložil prodejce.

3.116 Náklady na převod vlastnictví se mohou vztahovat jak na vyrobená aktiva, včetně dlouhodobých aktiv, tak i na nevyráběná aktiva, jako např. půdu.

V případě vyrobených aktiv se tyto náklady zahrnují do kupních cen. V případě nákupů a prodejů půdy a ostatních nevyráběných aktiv je třeba tyto náklady oddělit od samotných nákupů a prodejů a zachytit je jako samostatnou položku v klasifikaci tvorby hrubého fixního kapitálu.

ZMĚNY STAVU ZÁSOB (P.52)

3.117 Definice: Změna stavu zásob se měří hodnotou přírůstků zásob mínus hodnotou úbytků a hodnotou všech běžných ztrát na zásobách.

3.118 V důsledku fyzického znehodnocení, nahodilých škod a drobných krádeží se ztráty mohou opakovaně vyskytovat u všech druhů zásob, jako:

a) ztráty na materiálu a surovinách;

b) ztráty na nedokončené výrobě;

c) ztráty na hotových výrobcích;

d) ztráty na obchodním zboží (například krádeže v obchodech).

3.119 Zásoby se skládají z těchto kategorií:

a) materiál a suroviny;

materiál a suroviny jsou tvořeny všemi komoditami, které se skladují se záměrem jejich použití pro mezispotřebu při výrobě; zahrnují se sem také komodity, které mají na zásobách vládní instituce. Položky jako např. zlato, diamanty apod. sem patří, pokud jsou určeny pro průmyslové využití nebo pro jinou výrobu.

b) nedokončená výroba;

nedokončená výroba je tvořena vyráběnou produkcí, která není ještě dokončena. Zachycuje se na zásobách u svého výrobce. Může se vyskytovat v mnoha různých formách, např. jako:

1. zemědělské plodiny před sklizní;

2. stromy a zvířata v růstu;

3. nedokončené stavby (vyjma těch, které jsou stavěny podle smlouvy na dopředu dohodnutý prodej nebo jsou stavěny ve vlastní režii, neboť tyto stavby se považují za tvorbu fixního kapitálu);

4. nedokončená jiná dlouhodobá aktiva, např. lodě a zařízení na těžbu nafty;

5. částečně ukončené práce v právní nebo poradenské oblasti;

6. částečně ukončená výroba filmu;

7. částečně ukončené počítačové programy.

Nedokončená výroba musí být zachycena za jakýkoliv výrobní proces, který na konci daného období není ukončen. Toto je významné zejména pro čtvrtletní účty, např. v zemědělství se nedosáhne sklizně v průběhu jednoho čtvrtletí.

Ke snížení nedokončené výroby dochází tehdy, když je dokončen výrobní proces. V tomto okamžiku se celá nedokončená výroba mě ní na hotové výrobky.

c) hotové výrobky;

hotové výrobky jako součást zásob představují produkty, které jejich výrobce nezamýšlí dále zpracovat před jejich dodáním uživateli (i když jsou dodávány pro mezispotřebu v jiném výrobním procesu).

d) obchodní zboží;

obchodním zbožím jsou takové výrobky, které jsou nakoupeny za účelem dalšího prodeje v nezměněném stavu.

DOBA ZACHYCENÍ A OCENĚNÍ ZMĚNY STAVU ZÁSOB

3.120 Doba zachycení a způsob ocenění změny stavu zásob by měly být v souladu se zachycením a oceněním ostatních transakcí s produkty. Týká se to zejména mezispotřeby (tj. v případě materiálu a surovin), produkce (tj. v případě nedokončené výroby, produkce vznikající skladováním zásob zemědělských produktů) a tvorby hrubého fixního kapitálu (tj. v případě nedokončené výroby). Tento soulad je nutný i při zachycení toků v případě prací na zakázku. Například pokud jsou výrobky zpracovávány v zahraničí a vyžaduje to podstatnou fyzickou změnu výrobků, pak se tyto výrobky mají zahrnovat do vývozu (a později do dovozu) (viz odst. 3.135). Tento vývoz se odrazí v souběžném snížení zásob a k tomu vztahující se dovoz je později zachycen jako přírůstek zásob (pokud tyto výrobky nejsou okamžitě užity nebo prodány).

3.121 Změna stavu zásob by měla být oceněna cenami platnými v okamžiku vstupu do zásob (při přírůstku zásob) nebo v okamžiku jejich úbytku (při čerpání ze zásob).

3.122 Použité ceny by měly být v souladu s cenami ostatních toků, v konkrétních případech to znamená, že:

a) produkce hotových výrobků převedených do zásob výrobce se oceňuje, jako by byly v tomto okamžiku prodány v běžných základních cenách;

b) doplnění zásob nedokončené výroby se oceňuje úměrně k odhadnuté běžné základní ceně hotového výrobku;

c) snížení nedokončené výroby v důsledku dokončení produkce se oceňují v běžných základních cenách nedokončené výroby;

d) výrobky převedené ze zásob za účelem jejich prodeje se oceňuje v základních cenách;

e) obchodní zboží zvyšující velkoobchodní, maloobchodní a podobné zásoby se oceňuje podle skutečných nebo odhadnutých kupních cen obchodníka;

f) vyskladnění obchodního zboží se oceňuje v takových kupních cenách, kterými může být nahrazeno v době čerpání ze zásob (ne v cenách jeho pořízení).

3.123 Ztráty jako výsledek fyzického znehodnocení, pojistitelných náhodných škod nebo krádeží se zachycují a oceňují takto:

a) materiál a suroviny: jako materiál a suroviny, vyskladněné v daném momentě za účelem jejich použití pro výrobu (mezispotřebu);

b) nedokončená výroba: jako snížení přírůstku produkce připadajícího na výrobu provedenou ve stejném období;

c) hotové výrobky a obchodní zboží: se zachytí jako vyskladnění zásob, oceněné v běžných cenách neznehodnocených výrobků či zboží.

3.124 Předchozí odstavce popsaly koncepčně správné ocenění každé jednotlivé transakce týkající se přírůstku a úbytku zásob, je nutné proto, aby bylo v souladu s oceněním produkce, mezispotřeby a konečného užití. Aplikace těchto principů je v praxi často příliš obtížná, a proto by měly být použity alespoň tyto přibližné metody:

a) když se objem zásob mění téměř pravidelně, je praktickou metodou metoda, blízká teoretickému principu ocenění, založená na vynáso- bení změny objemu zásob průměrný mi cenami daného období (kupními cenami — v případě zásob v držení u jejich uživatele, velkoob- chodníka nebo maloobchodníka, základními cenami — v případě zásob v držení u jejich výrobce);

b) v případě, že ceny dotyčných výrobků jsou dostatečně stálé, nemůže ani velké kolísání fyzického objemu zásob narušit jednoduchou apro- ximaci, založenou na vynásobení objemu změny stavu zásob průměrnou cenou;

c) když se v průběhu účetního období podstatně mění jak fyzický objem, tak i ceny zásob, vyžaduje to složitější metody aproximace. Například, čtvrtletní ocenění změn stavu zásob nebo použití předem známé informace o rozložení pohybu zásob v průběhu daného období (pohyb může být největší na konci kalendářní ho roku, v průběhu sklizně atd.);

d) pokud jsou k dispozici pouze informace o hodnotách zásob na počátku a na konci období (např. ve velkoobchodě nebo v maloobchodě, kde je na zásobách často mnoho rozdílných výrobků), měly by se odhadovat také změny ve fyzickém objemu zásob mezi počátkem a koncem období. Takovýto odhad může být proveden odhadem doby obratu zásob vypočtené podle jednotlivých výrobků.

Je třeba si uvědomit, že sezónní změny cen mohou částečně odrážet rozdíly v kvalitě, např. ceny při výprodeji nebo mimosezonní ceny ovoce a zeleniny. Tyto změny kvality by se měly považovat za změny fyzického objemu.

ČISTÉ POŘÍZENÍ CENNOSTÍ (P.53)

3.125 Definice: Cennosti jsou takovým nefinančním zbožím, které není prvotně určeno pro výrobu nebo spotřebu, za normálních podmínek se v průběhu času fyzicky neznehodnocuje a které jeho majitelé nabývají a drží hlavně za účelem uchování hodnot.

3.126 Cennosti obsahují tyto typy zboží:

a) drahé kameny a vzácné kovy, jako např. diamanty, nepeněžní zlato, platinu, stříbro atd.;

b) starožitnosti a ostatní umělecké předměty, jako např. obrazy, sochy atd.;

c) ostatní cennosti, jako např. klenoty zpracované z drahých kamenů a kovů a sběratelské předměty.

Tyto druhy zboží se mají zachycovat jako pořízení a úbytek cenností v případě:

a) pořízení a úbytků neměnového zlata, stříbra, atp. (centrálními) u bank a ostatních finančních zprostředkovatelů;

b) pořízení a úbytků těchto druhů zboží u podniků, jejichž hlavní nebo vedlejší činnosti nejsou zaměřeny na zpracování nebo na obchodo- vání s takovýmito druhy zboží; v důsledku toho se pořízení nebo úbytek cenností u těchto podniků nezahrnuje do mezispotřeby ani do tvorby fixního kapitálu;

c) pořízení a úbytků těchto druhů zboží v domácnostech; v důsledku toho se pořízení nezahrnuje do výdajů na konečnou spotřebu domác- ností.

Podle konvence ESA se do pořízení a úbytků cenností zahrnují také tyto případy:

a) pořízení nebo úbytky těchto druhů zboží u klenotníků a obchodníků s uměleckými předměty (podle obecné definice cenností by se pořízení těchto druhů zboží klenotníky a obchodníky s uměleckými předměty mělo zachycovat jako změna stavu zásob);

b) pořízení nebo úbytky těchto druhů výrobků v muzeích (podle obecné definice cenností by se pořízení těchto druhů zboží muzei mělo zachycovat jako tvorba fixního kapitálu).

Tato úmluvy umožňuje vyhnout se častým změnám v zatřídění mezi tři hlavními typy tvorby kapitálu, tj. mezi pořízení cenností snížených o úbytky, tvorbu fixního kapitálu a změnu stavu zásob, např. v případě transakcí s těmito druhy zboží mezi domácnostmi a obchodníky s uměleckými předměty.

3.127 Produkce cenností se oceňuje v základních cenách (viz odst. 3.67 o výrobě originálů). Všechna ostatní pořízení cenností se oceňují kupními cenami, které jsou za ně placeny, včetně v šech poplatků a provizí agentů. Při nákupu od zprostředkovatelů zahrnují i obchodní rozpětí. Úbytky cenností se oceňují v cenách, které dostane prodávající po odpočtu všech poplatků a provizí, které zaplatil agentům a jiným zprostřed- kovatelům. Ponechá- li se stranou produkce cenností, pak celkové pořízení snížené o celkové úbytky cenností mezi rezidentskými sektory se navzájem v úhrnu vyruší, zůstává pouze rozpětí agentů a dealerů.

DOVOZ A VÝVOZ VÝROBKŮ A SLUŽEB (P.6 + P.7)

3.128 Definice: Vývoz zboží a služeb zahrnuje transakce se zbožím a službami (prodeje, barter, dary nebo granty) od rezidentů nerezidentům.

3.129 Definice: Dovoz zboží a služeb zahrnuje transakce se zbožím a službami (nákupy, barter, dary nebo granty) od nerezidentů rezidentům.

3.130 Dovoz a vývoz zboží a služeb nezahrnuje:

a) obchod mezi závody, tj.:

1. dodávky nerezidentům od nerezidentních poboček rezidentních podniků, např. prodeje v zahraničí zahraničními pobočkami nadná- rodních podniků, které vlastní nebo kontrolují rezidenti;

2. dodávky rezidentům od rezidentních poboček nerezidentních podniků, např. prodeje tuzemských poboček zahraničních nadná- rodních podniků;

b) toky prvotních důchodů mezi zahraničím a tuzemskem, jako jsou náhrady zaměstnancům, úroky a příjmy z přímých investic. Příjmy z přímých investic mohou obsahovat i neoddělitelnou část příjmů za poskytování různých služeb, např. výcvik zaměstnanců, manažerské služby a využívání patentů a obchodních značek;

c) prodej a nákup finančních nebo nevyráběných aktiv, jakými jsou půda a patenty.

3.131 Dovoz a vývoz zboží a služeb by měl být rozlišován na:

a) dodávky uvnitř EU;

b) dovoz a vývoz mimo EU.

Pro zjednodušení se zde oba pojmy nazývají dovozem resp. vývozem.

DOVOZ A VÝVOZ ZBOŽÍ (P.61 A P.71)

3.132 Dovoz a vývoz zboží nastává tehdy, když dochází ke změně vlastnictví výrobků mezi rezidenty a nerezidenty (bez ohledu na to, zda dochází nebo nedochází k odpovídajícímu fyzickému pohybu výrobků přes hranice).

3.133 Avšak ve čtyřech případech je princip změny vlastnictví při zachycení dovozu a vývozu zboží modifikován:

a) finanční leasing: u zboží na finanční leasing je nutné změnu vlastnictví od pronajímatele nájemci imputovat; tato transakce se má zachytit v okamžiku, kdy nájemce převezme majetek do držení (viz Přílohu II „Leasing a nákup předmětů dlouhodobé spotřeby na splátky“);

b) dodávky mezi sesterskými podniky (pobočkou nebo pomocným závodem nebo zahraniční afilací): změna vlastnictví se má imputovat, kdykoliv dochází k dodávkám výrobků mezi sesterskými podniky;

c) zboží poskytnuté k podstatnému zpracování na zakázku nebo k opravě se zachycuje jak v dovozu, tak i ve vývozu, ačkoliv nenastává změna ve vlastnictví;

d) reexportní služby: do dovozu ani do vývozu se nezahrnují takové případy, kdy velkoobchodníci nebo zprostředkovatelé provedou nákup od nerezidentů a ve stejném účetním období to opět prodají nerezidentům. Obdobného postupu se používá při obchodování prováděné nerezidenty.

3.134 V dále uvedených případech dochází k dovozu a vývozu, aniž zboží překročí hranice země:

a) zboží vyrobené rezidentskými jednotkami pracujícími v mezinárodních vodách a prodané přímo nerezidentům v zahraničí (ropa, přírodní plyn, výrobky z ryb, námořní záchranná služba, a pod.);

b) dopravní prostředky nebo jiné přenosné zařízení, které není vázáno na pevné místo, nemusí při prodeji rezidentem nerezidentovi překro- čit hranice vyvážející země;

c) zboží, které bylo po změně vlastnictví ztraceno nebo zničeno, aniž překročilo hranice vyvážející země.

Analogické případy se týkají i dovozu zboží.

3.135 Dovoz a vývoz zboží zahrnuje transakce mezi rezidenty a nerezidenty:

a) s neměnovým zlatem, tj. se zlatem, které není používáno pro účely měnové politiky;

b) se stříbrem v prutech, diamanty a ostatními drahými kovy a kameny;

c) s papírovými penězi a mincemi, které nejsou v oběhu a s nevydanými cennými papíry (oceňují se jako výrobky, nikoliv vyznačenou cenou);

d) s elektřinou, plynem a vodou;

e) s živými zvířaty přepravovanými přes hranice;

f) balíkovou poštu;

g) vývoz uskutečňovaný vládou, včetně zboží financovaného granty a půjčkami;

h) zboží převáděné do a z vlastnictví organizací vytvářejících rezervní zásoby na vyrovnání nabídky a poptávky;

i) výrobky dodávané rezidentským podnikem jeho nerezidentským filiálkám;

j) výrobky obdržené rezidentským podnikem od jeho nerezidentských filiálek;

k) pašované zboží;

l) jiné neevidované dodávky, jako např. dary, a to i s menší než stanovenou minimální hodnotou;

m) výrobky dodané do zahraničí na zpracování na zakázku, pokud u něho dochází k podstatné fyzické změně. Obdobně i výrobky zpracová- vané v tuzemsku pro nerezidenta;

n) předměty investičního charakteru opravované v zahraničí, pokud je do nich vloženo podstatné množství práce. Obdobně i výrobky opra- vované v tuzemsku pro nerezidenta.

3.136 Do dovozu a vývozu zboží se nezahrnují tyto druhy výrobků, i když mohou překračovat hranice země:

a) zboží v tranzitu;

b) zboží dodávané ze (do) země na vlastní vyslanectví, vojenské základny nebo jiné enklávy uvnitř státních hranic jiné země;

c) dopravní prostředky nebo jiné druhy přenosného zařízení, které opouštějí zemi dočasně, bez jakékoliv změny vlastnictví (např. stavební zařízení pro montážní a stavební účely v zahraničí);

d) zařízení a jiné výrobky zaslané do zahraničí pro malé opracování, údržbu, servisní službu nebo opravu;

e) ostatní výrobky, které dočasně opustí zemi a během roku se vrátí zpět do původního státu a přitom nedochází ke změně vlastnictví (např. předměty zasílané do zahraničí na výstavu a zábavní představení, zboží na operativní leasing, včetně leasingu na několik let, zboží, které se vrací, neboť očekávaný prodej se neuskutečnil);

f) zásilku zboží v komisním prodeji ztracenou nebo zničenou po překročení hranice, dříve než došlo ke změně vlastníka.

3.137 Dovoz a vývoz zboží by měl být zachycen, v zásadě, v okamžiku, kdy dochází ke změně vlastnictví zboží. V praxi se změna vlastnictví považuje za uskutečněnou v okamžiku, kdy strany zachytí transakci ve svých účetních knihách nebo na účtech. Tento okamžik se nemusí sho- dovat s jednotlivými etapami smluvního procesu, tj.:

a) s okamžikem závazku (den smlouvy);

b) s okamžikem poskytnutí výrobků a služeb a vznikem nároku na proplacení (den převodu);

c) s okamžikem zaplacení tohoto nároku (den zaplacení).

3.138 Dovoz a vývoz zboží se má oceňovat cenami FOB na hranicích vyvážející země. Tato cena zahrnuje:

a) hodnotu zboží v základních cenách;

b) plus k němu se vztahující náklady na dopravné a distribuční služby až do místa na hranicích, včetně nákladů na naložení na dopravní prostředek za účelem následující přepravy (pokud je to potřeba) (viz tabulka 3.4, druhý sloupec v druhé části tabulky);

c) plus veškeré daně mínus veškeré subvence na vyvážené zboží; u dodávek mezi zeměmi EU sem patří DPH a ostatní daně na výrobky placené ve vyvážející zemi.

V tabulce dodávek a užití a v symetrické tabulce vstupů a výstupů se dovoz zboží za jednotlivé skupiny výrobků musí oceňovat odlišně: v cenách CIF na hranicích dovážející země.

Definice: Cena CIF je cenou zboží dodaného na hranice dovážející země, nebo cenou služby poskytnuté rezidentovi, před zaplacením jakých- koliv dovozních cel a ostatních daní na dovoz nebo obchodních a dopravních přirážek uvnitř země (2).

3.139 Za určitých okolností je nezbytné cenu FOB měřit přibližně nebo náhradním způsobem, jako například:

a) zboží naturálně směňované (barter) by mělo být oceněno v základních cenách, kterých by bylo dosaženo, kdyby toto zboží bylo prodáno za peníze;

(2) K zahrnutí obchodní a dopravní přirážky viz také tabulka 3.5, třetí sloupec ve druhé části tabulky.

b) transakce mezi sesterskými podniky: zpravidla by se měly použít skutečné hodnoty transferu. Avšak pokud jsou znač ně odlišné od tržních cen, pak by měly být nahrazeny ekvivalentem odhadnuté tržní ceny, anebo alespoň samostatně evidovány pro analytické účely;

c) předměty poskytnuté na finanční leasing: výrobky by měly být oceněny na základě kupní ceny zaplacené pronajímatelem (nikoliv ve výši kumulované hodnoty splátek);

d) dovoz zboží, který se má odhadovat na základě celní statistiky (pro obchod s třetími zeměmi), nebo Intrastat informací (pro obchod mezi členskými zeměmi EU). Oba zdroje údajů neuplatňují FOB ocenění, nýbrž používají ocenění CIF na hranicích EU nebo CIF na národních hranicích. Jelikož FOB hodnoty se používají pouze na více agregované úrovni a CIF hodnoty se používají na úrovni skupin výrobků, tyto modifikace se musí použít až na nejvyšší úrovni agregace, tj. CIF/FOB korekce.

e) dovoz a vývoz zboží, který má být odhadovat na základě informací ze šetření nebo na základě informací zjištěných případ od případu. V takovýchto případech je obvykle možné získat pouze celkovou hodnotu prodejů rozdělenou podle jednotlivých produktů. V důsledku toho se ocenění bude zakládat na kupních cenách, nikoliv na cenách FOB.

DOVOZ A VÝVOZ SLUŽEB (P.62 A P.72)

3.140 Definice: Vývoz služeb zahrnuje veškeré služby, které rezidenti poskytují nerezidentům.

3.141 Definice: Dovoz služeb zahrnuje veškeré služby, které nerezidenti poskytují rezidentům.

3.142 Vývoz služeb zahrnuje tyto hraniční případy:

a) dopravu vyváženého zboží poté, co opustilo hranice vyvážející země, pokud je poskytována rezidentským přepravcem (případ 2 a 3 v tabulce 3.4);

b) dopravu dováženého zboží poskytnutou rezidentským přepravcem:

1. až na hranice vyvážející země při ocenění zboží cenami FOB, z důvodu kompenzace hodnoty dopravy zahrnuté v hodnotě FOB (případ 3 v tabulce 3.5);

2. až na hranice dovážející země při ocenění zboží cenami CIF, z důvodu kompenzace hodnoty dopravy zahrnuté v hodnotě CIF (případy 3 a 2 CIF v tabulce 3.5);

c) dopravu zboží rezidenty pro nerezidenty, která není zahrnuta do dovozu nebo vývozu zboží (např. doprava zboží, které neopustí zemi jako vývoz nebo doprava zboží vně tuzemska);

d) mezinárodní nebo tuzemskou přepravu osob provozovanou rezidentskými přepravci pro nerezidenty;

e) malé výrobní a opravárenské činnosti prováděné pro nerezidenty;

f) stavební práce, když se staveniště v zahraničí nepovažuje za kvazispolečnost. Tento postup se uplatňuje, když stavební projekt trvá méně než rok a tato produkce se nepovažuje za tvorbu hrubého fixního kapitálu {viz odstavec 2.09 a zejména k němu se vztahující poznámka číslo čtyři;

g) instalaci zařízení v zahraničí, když trvání projektu je svou povahou omezené;

h) finanční služby v rozsahu odpovídajícím přímým provizím a poplatkům;

i) pojišťovací služby v rozsahu sazby za službu;

j) výdaje nerezidentů — turistů a pracovníků na služebních cestách (podle konvence jsou klasifikovány jako služby; avšak pro účely tabulek dodávek a užití a symetrických tabulek vstupů a výstupů může být nezbytné celek rozvrhnout podle produktů);

k) výdaje nerezidentů za zdravotnické služby a vzdělání poskytnuté rezidenty; zahrnuje se sem poskytnutí těchto služeb jak v tuzemsku, tak i v zahraničí;

l) služby bydlení u rekreačních objektů nerezidentů, které vlastníci-nerezidenti poskytují sami sobě (viz odst. 3.64);

m) poplatky za užívání práv a licenční poplatky, příjmy spojené s autorizovaným u žíváním nehmotných nevyrobených nefinančních aktiv a vlastnických práv, jako jsou patenty, autorská práva, ochranné značky, průmyslové postupy, licence atd. A s používáním originálů nebo prototypů, jako jsou rukopisy, obrazy atd. Na základě licenčních dohod.

3.143 Pro dovoz služeb platí zrcadlově hraniční případy pro vývoz služeb; proto je nezbytný zvláštní výklad pouze u některých dovozů služeb.

3.144 Dovoz služeb dopravy zahrnuje tyto hraniční případy:

a) dopravu vyváženého zboží až na hranice vyvážející země, pokud je poskytována nerezidentským přepravcem, z důvodu kompenzace hod- noty dopravy zahrnuté v hodnotě FOB vyváženého zboží (případ 4 v tabulce 3.4);

b) dopravu dováženého zboží poskytovanou nerezidentským přepravcem:

1. od hranice vyvážející země, jako samostatnou dopravní službu, když dovážené zboží je oceněno cenami FOB (případy 4 a 5 FOB v tabulce 3.5);

2. od hranice dovážející země, jako samostatnou dopravní službu, když dovážené zboží je oceněno cenami CIF (v tomto případě hod- nota dopravy mezi hranicemi vyvážející a dovážející země je již zahrnuta v hodnotě zboží CIF; případ 4 v tabulce 3.5);

c) dopravu zboží nerezidenty poskytovanou ve prospěch rezidentů, která se netýká dovozu nebo vývozu zboží (např. doprava zboží v tran- zitu nebo doprava mimo tuzemsko);

d) mezinárodní nebo tuzemskou přepravu osob provozovanou nerezidentskými přepravci pro rezidenty.

Dovoz dopravních služeb nezahrnuje dopravu vyváženého zboží, když zboží opustí hranice vyvážející země a doprava je poskytována nerezi- dentským přepravcem (případy 5 a 6 v tabulce 3.4). Vývoz zboží je oceněn cenami FOB a všechna takováto doprava má tudíž být zachycena jako transakce mezi nerezidenty, tj. Mezi nerezidentským přepravcem a nerezidentským dovozcem. Tento postup se uplatňuje dokonce i tehdy, když dopravu platí při vývozu podle CIF kontraktu vývozce.

3.145 Dovoz, pokud se týče přímých nákupů rezidentů v zahraničí, zahrnuje všechny nákupy zboží a služeb uskutečňované rezidenty v průběhu zahraničních cest ze služebních nebo soukromých důvodů. Je třeba rozlišovat dva pojmy, neboť se s nimi zachází odlišně:

a) výdaje při služebních cestách jsou mezispotřebou;

b) výdaje ostatních cestujících na soukromých cestách jsou výdajem domácností na konečnou spotřebu.

3.146 Dovoz a vývoz služeb se zachycuje v okamžiku, kdy jsou poskytnuty, což většinou odpovídá okamžiku kdy jsou služby vyprodukovány. Dovoz služeb má být oceňován v kupních cenách a vývoz služeb v základních cenách.

Tabulka 3.4 — Zachycení dopravy při vývozu zboží

Vysvětlivky ke čtení této tabulky: první část tabulky uvádí, že existuje šest různých možností dopravy vyváženého zboží v závislosti na tom, zda přepravcem je rezident nebo ne, a zda se doprava uskutečňuje: z místa v tuzemsku k národním hranicím, od národních hranic k hranicím dovážející země nebo od hranic dovážející země do místa určení uvnitř dovážející země. V druhé části této tabulky je pro každou z těchto šesti možností uvedeno, zda se mají zachycovat jako vývoz zboží, vývoz služeb, dovoz zboží nebo dovoz služeb.

Tuzemsko	Území mezi	Území dovážející země
1. rezidentský dopravce Ÿ	2. rezidentský dopravce Ÿ	3. rezidentský dopravce Ÿ
4. nerezidentský dopravce Ÿ	5. nerezidentský dopravce Ÿ	6. nerezidentský dopravce Ÿ

	Vývoz zboží (FOB)	Vývoz služeb	Dovoz zboží (CIF/FOB)	Dovoz služeb
1	X	—	—	—
2	—	X	—	—
3	—	X	—	—
4	X	—	—	X
5	—	—	—	—
6	—	—	—	—

Tabulka 3.5 — Zachycení dopravy při dovozu zboží

Vysvětlivky ke čtení této tabulky: první část tabulky uvádí, že existuje šest různých možností dopravy dováženého zboží v závislosti na tom, zda přepravcem je rezident nebo nerezident, a zda se doprava uskutečňuje: z místa ve vyvážející zemi na hranice vyvážející země, od hranic vyvážející země k hranicím dovážející země nebo od hranic dovážející země do místa určení uvnitř dovážející země. V druhé části této tabulky je pro každou z těchto šesti možností uvedeno, zda se zachycuje jako dovoz zboží, dovoz služeb, vývoz zboží nebo vývoz služeb. V některých případech (případy 2 a 5) zápis závisí na principu ocenění dovozního zboží.

Tuzemsko	Území mezi	Území dovážející země
1. rezidentský dopravce 	2. rezidentský dopravce 	3. rezidentský dopravce 
4. nerezidentský dopravce 	5. nerezidentský dopravce 	6. nerezidentský dopravce 

	Ocenění dovezeného zboží	Dovoz zboží	Dovoz služeb	Vývoz zboží (FOB)	Vývoz služeb
1	CIF/FOB	—	—	—	—
2	FOB	—	—	—	—
	CIF	X	—	—	X
3	CIF/FOB	X	—	—	X
4	CIF/FOB	—	X	—	—
5	FOB	—	X	—	—
	CIF	X	—	—	—
6	CIF/FOB	X	—	—	—

Je třeba mít na paměti, že přechod z ocenění dovozního zboží v CIF cenách do FOB cen představuje:

a) CIF/FOB úpravu, tj. přechod z 2 CIF do 2 FOB (snížení celkového objemu dovozu a vývozu);

b) CIF / FOB přetřídění, tj. přechod z 5 CIF do 5 FOB (celkový objem dovozu a vývozu se nemění).

TRANSAKCE S POUŽITÝMI VÝROBKY

3.147 Definice: Použité výrobky jsou takové výrobky, které byly již v používání (jiném než na zásobách).

3.148 Použité výrobky zahrnují:

a) budovy a jiný fixní kapitál, který byl již v používání a je prodáván jednou produkční jednotkou jiné produkční jednotce:

1. aby byl znovu používán v původním stavu;

2. aby byl zbourán nebo rozmontován; výsledné produkty se obvykle stávají surovinou (např. železný šrot) použitou pro výrobu nových výrobků (např. oceli);

b) cennosti, které jedna jednotka prodává jiné jednotce;

c) použité předměty dlouhodobé spotřeby, které domácnosti nebo vojenské složky prodávají jiným jednotkám:

1. aby byly znovu používány v původním stavu;

2. aby byly rozebrány a přeměněny na demoliční materiál;

d) použité předměty krátkodobé spotřeby (např. starý papír, hadry, staré oděvy, staré lahve atd.), které jsou prodány jakoukoliv jednotkou k opětovnému použití anebo jako surovina pro výrobu nových výrobků (druhotné suroviny).

3.149 Převody použitých výrobků se zachycují u prodávajícího jako záporné výdaje (po řízení) a jako kladné výdaje (pořízení) u kupujícího.

3.150 To má tyto důsledky:

a) když se prodej použitých dlouhodobých aktiv nebo cenností uskutečňuje mezi dvěma rezidentskými subjekty, pak kladné a záporné hod- noty zachycené jako tvorba hrubého fixního kapitálu se za ekonomiku deko celek vzájemně ruší, kromě nákladů na převod vlastnictví;

b) když je použité nemovité dlouhodobé aktivum (např. budova) prodáno nerezidentovi, pak se podle konvence u nerezidenta považuje za finanční aktivum kupujícího, tj. účast v fiktivní (fiktivní) rezidentské jednotce. Pak se předpokládá, že tato fiktivní rezidentská jednotka nakoupila toto dlouhodobé aktivum. V důsledku toho se nákup a prodej dlouhodobých aktiv uskutečňuje mezi rezidenty.

c) když se vyváží použité movité aktivum, jako např. loď nebo letadlo, pak záporná tvorba hrubého fixního kapitálu není nikde jinde v eko- nomice vyrovnána pozitivní tvorbou hrubého fixního kapitálu;

d) některé předměty dlouhodobé spotřeby, jako např. vozidla, mohou být v závislosti na vlastníkovi a účelu jejich použití klasifikovány jako dlouhodobá aktiva nebo jako spotřebitelské předměty dlouhodobé spotřeby. Jestliže tedy vlastnictví takovéhoto předmětu se změní z pod- nikové ho na vlastnictví domácnosti určené ke konečné spotřebě, pak u podniku se zachycuje jako záporná tvorba hrubého fixního kapi- tálu a u domácnosti jako kladné výdaje na spotřebu. Obdobně, v méně obvyklém případě, kdy vlastnictví takovéhoto předmětu je převe- deno z domácnosti na podnik, pak u domácnosti by měl být tento převod zachycen jako záporné výdaje na konečnou spotřebu a u pod- niku jako kladná tvorba hrubého fixního kapitálu;

e) transakce s použitými cennostmi se u kupujícího mají zachycovat jako pořízení cenností (kladná tvorba hrubého kapitálu) a u prodávají- cího jako úbytek cenností (záporná tvorba hrubého kapitálu). V případě transakce se zahraničím se má zachycovat jako dovoz nebo vývoz zboží (viz odstavec 3.135). Prodej cenností domácnostmi se má zachycovat jako záporný výdaj na konečnou spotřebu;

f) když jsou použité vojenské předměty dlouhodobé spotřeby prodány vládou do zahraničí, měl by být tento prodej zachycen jako vývoz zboží a jako záporná mezispotřeba (a konečná spotřeba) vlády.

3.151 Náklady bývalého vlastníka spojené s prodejem (náklady na převod vlastnictví) se mají zachycovat jako ztráta z držby. Podobný zápis se má provést za tu část původních nákladů na pořízení, která nebyla odepsána jako spotřeba fixního kapitálu.

3.152 Transakce s použitými výrobky se mají zachycovat k okamžiku, kdy se vlastnictví změnilo. Principy ocenění se používají podle příslušného typu použité transakce s produkty.

KAPITOLA 4

ROZDĚLOVACÍ TRANSAKCE

4.01 Definice: Rozdělovací transakce obsahují transakce, jejichž prostřednictvím se přidaná hodnota vytvořená výrobou rozděluje mezi práci, kapitál a vládní instituce a transakce, které se týkají znovurozdělení důchodů a bohatství.

V systému se rozlišují běžné a kapitálové transfery s tím, že kapitálové transfery se považ ují spíše za znovurozdělení úspor nebo bohatství než za znovurozdělení důchodů.

Náhrady zaměstnancům (d.1)

4.02 Definice: Náhrady zaměstnancům (D.1) se definují jako celková odměna, peněžní nebo naturální, kterou má platit zaměstnavatel zaměstnanci za jím provedenou práci v daném účetním období.

Náhrady zaměstnancům se rozdělují na:

a) mzdy a platy (D.11):

— mzdy a platy peněžní;

— mzdy a platy naturální;

b) sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.12):

— skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.121);

— imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.122).

MZDY A PLATY (D.11)

Mzdy a platy peněžní

4.03 Mzdy a platy peněžní zahrnují hodnotu všech sociálních příspěvků, daní z důchodu apod., které mají platit zaměstnanci, i když ve skuteč- nosti jsou sráženy zaměstnavatelem a placeny přímo do programů sociálního pojištění, daňovým úřadům atd. za zaměstnance:

Mzdy a platy peněžní zahrnují tyto druhy odměn:

a) základní mzdy a platy vyplácené v pravidelných intervalech;

b) příplatky za přesčasovou, noční, víkendovou práci, za práci v nevyhovujících nebo rizikových podmínkách;

c) příplatky na životní náklady, místní příspěvky a vystěhovalecké příspěvky;

d) prémie založené na produktivitě práce nebo zisku, vánoční a novoroční prémie, kromě sociálních dávek pro zaměstnance (viz odst. 4.07 písm. c)), „13. A 14. Měsíční“ plat (doplňkový plat v roce);

e) příplatky na dopravu do práce a z práce kromě příplatků nebo náhrady za cestovné zaměstnanců, odlučného, příplatků na stěhování a výdajů na zábavu, které vznikly při plnění jejich služebních povinností (viz odst. 4.07 písm. a));

f) náhrady za placené volno v případech státních svátků, úředně povoleného volna nebo roční dovolené;

g) provize, spropitné, odměny za orgánů společnosti a družstva nebo ředitelské odměny vyplácené zaměstnancům;

h) příležitostné prémie a jiné výjimečné platby závislé na celkovém výkonu podniku a vyplácené podle pobídkových programů;

i) platby zaměstnavatele na spoření zaměstnanců podle programů spoření;

j) výjimečné platby zaměstnancům, kteří odcházejí z podniku, jestliže tyto platby nevyplývají z kolektivní dohody;

k) peněžní příplatky na bydlení placené zaměstnavateli jejich zaměstnancům.

Mzdy a platy v naturáliích

4.04 Definice: Mzdy a platy v naturáliích v podobě výrobků a služeb nebo jiných požitků poskytovaných zaměstnavatelem zdarma nebo za sníženou cenu, které mohou zaměstnanci použít ve svém volném čase a podle svého uváženína uspokojení svých vlastních

potřeb nebo přání nebo pro ostatní členy svých domácností. Pro zaměstnavatelův výrobní proces nejsou tyto výrobky a služby nebo jiné požitky nezbytné. Pro zaměstnance představují naturální mzdy a platy dodatečný důchod; kdyby tyto výrobky a služby kupovali sami, byli by museli za ně platit tržní ceny.

4.05 Nejběžnější jsou:

a) potraviny a nápoje, včetně těch, které jsou spotřebovány na služebních cestách (protože k této spotřebě by došlo v každém případě), avšak kromě speciálních potravin nebo nápojů nezbytných ve výjimečných pracovních podmínkách. Do naturálních mezd a platů mají být zahrnovány cenové slevy obdržené v bezplatných nebo dotovaných závodních jídelnách nebo v podobě stravenek;

b) služby bydlení provozované na vlastní účet nebo nakupované bytové a ubytovací služby takového typu, že mohou být využívány všemi členy domácnosti zaměstnance;

c) uniformy nebo jiné formy speciálních oděvů, které zaměstnanci často nosí jak mimo práci, tak i v práci;

d) služby služebních vozidel nebo jiného zboží dlouhodobé spotřeby poskytované zaměstnancům k osobnímu používání;

e) výrobky a služby vyráběné v podniku zaměstnavatele jako bezplatná doprava pro zaměstnance železnic, aerolinií, bezplatné uhlí pro horníky nebo bezplatné potraviny pro zaměstnance v zemědělství;

f) poskytování sportovních a rekreačních zařízení a zařízení pro dovolenou zaměstnancům a jejich rodinám;

g) doprava do zaměstnání a ze zaměstnání, pokud není organizována v pracovní době, parkování automobilů;

h) jesle pro děti zaměstnanců;

i) platby zaměstnavatele závodním radám nebo podobným orgánům;

j) prémiové akcie rozdělené zaměstnancům zdarma;

k) naturální odměny mohou také zahrnovat hodnotu úroků, kterých se zaměstnavatelé vzdali, když poskytují úvěry zaměstnancům za sníže- nou nebo dokonce nulovou úrokovou sazbu. Tato hodnota se může odhadnout jako částka, kterou by zaměstnanec platil při hypotečním úvěru (v případě nákupu domů) nebo ze spotřebního úvěru (při nákupu jiného zboží a služeb) ve výši průměrné úrokové sazby, snížené o částku skutečně placených úroků. Imputovaná platba se převádí na účtu prvotního rozdělení důchodů od zaměstnance zpět zaměstna- vateli.

4.06 Výrobky a služby nebo jiné výhody by se měly ocenit v základních cenách v případě, že jsou vyráběny u zaměstnavatele a v kupních cenách v případě, že je zaměstnavatel koupil (tj. v cenách zaměstnavatelem skutečně zaplacených).

Jestliže se výrobky a služby nebo jiné výhody poskytují zdarma, vypočítává se celková hodnota mezd a platů v naturáliích v základních cenách (nebo v kupních cenách, když je zaměstnavatel nakoupil).

Jestliže se výrobky a služby nebo jiné výhody poskytují za snížené ceny, je jejich hodnota vyjádřena rozdílem mezi výpočtem vysvětleným výše a částkou, kterou zaměstnanec zaplatil.

4.07 Mzdy a platy nezahrnují:

a) výdaje zaměstnavatelů, které jsou jak v jejich vlastním zájmu, tak i v zájmu zaměstnanců, protože jsou nezbytné pro výrobní proces. Jsou to:

1. příspěvky nebo náhrady výdajů zaměstnancům na cestování, odlučné, na stěhování a na zábavu, které vznikají při plnění jejich služebních povinností;

2. výdaje na zpříjemnění pracovního prostředí, na lékařské prohlídky, jejichž potřeba vyplývá z charakteru práce, na opatření pracovních oděvů, které se nosí výlučně nebo hlavně v práci;

3. ubytovací služby v místě pracovní činnosti, ale takového druhu, že je nemohou užívat ostatní členové domácnosti zaměstnance —

obytné buňky, studentské domovy, polní ubytovny atd.;

4. speciální potraviny a nápoje nezbytné ve výjimečných pracovních podmínkách;

5. příspěvky placené zaměstnancům na nákup nástrojů, vybavení nebo speciálních oděvů, které jsou potřebné výlučně nebo převážně pro jejich práci nebo ta část mezd a platů zaměstnanců, která je podle pracovní smlouvy na takové nákupy poskytována.

Takovéto náklady na výrobky a služby, které jsou zaměstnavatelé povinni zaměstnancům poskytovat, aby byli schopni vykonávat svoji práci, se považují za mezispotřebu zaměstnavatelů.

b) částky mezd a platů, které zaměstnavatelé vyplácejí zaměstnancům dočasně v případě nemoci, mateřství, pracovního úrazu, neschopnosti, přebytečnosti atd. Tyto platby se považují za sociální dávky zaměstnancům nevyplácené z fondů (D.623) a ve stejné výši se uvádějí jako imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.122);

c) ostatní sociální dávky zaměstnancům, nevyplácené z fondů, ve formě příspěvků na děti, na manželku, rodinu, výchovu nebo jiné příspěvky týkající se rodinných příslušníků a ve formě poskytnutých bezplatných zdravotních služeb (jiných než těch, které vyžaduje cha- rakter práce) zaměstnancům nebo jejich rodinám;

d) všechny daně placené zaměstnavatelem z mezd a platů — např. daň z objemu mezd. Takové daně se považují za ostatní daně z výroby.

SOCIÁLNÍ PŘÍSPĚVKY ZAMĚSTNAVATELŮ (D.12)

4.08 Částku sociálních příspěvků, kterou platí zaměstnavatelé, aby zajistili svým zaměstnancům nárok na sociální dávky, je třeba zaznamenat v rámci náhrad zaměstnancům. Sociální příspěvky zaměstnavatelů mohou být buď skutečné, nebo imputované.

Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.121)

4.09 Definice: Skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.121) obsahují platby, které zaměstnavatelé hradí pojišťovatelům (fondům sociálního zabezpečení a do programů soukromých fondů) v zájmu svých zaměstnanců. Tyto platby zahrnují zákonné, obvyklé, smluvní a dobrovolné příspěvky, které souvisejí s pojištěním sociálních rizik a potřeb (viz odst. 4.92 písm. a)).

Ačkoliv je zaměstnavatelé platí přímo pojišťovatelům, považují se tyto příspěvky zaměstnavatelů za složku náhrad zaměstnancům, ale potom se předpokládá, že tyto příspěvky převádějí pojišťovatelům zaměstnanci.

Imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.122)

4.10 Definice: Imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.122) představují protipoložku k sociálním dávkám nehrazeným z fondů (po snížení o případné příspěvky zaměstnanců), které zaměstnavatelé platí přímo zaměstnancům nebo dřívějším zaměstnancům a jiným oprávněným osobám (1), bez akcií pojišťovny nebo autonomního penzijního fondu a bez vytvoření zvláštního fondu nebo oddělené rezervy pro tyto účely.

Skutečnost, že určité sociální dávky platí zaměstnavatelé přímo a ne prostřednictvím fondů sociálního zabezpečení nebo jiných pojišťovatelů, žádným způsobem nemění jejich charakter sociálních dávek. Protože však náklady na tyto dávky tvoří u zaměstnavatelů část nákladů na práci, měly by se také zahrnout do náhrad zaměstnancům.

4.11 V sektorových účtech se náklady přímých sociálních dávek objeví poprvé v užití účtu tvorby důchodů jako složka náhrad zaměstnancům a podruhé v užití na účtu druhotného rozdělení důchodů jako sociální dávky. Aby se účet druhotného rozdělení vybilancoval, předpokládá se, že domácnosti zaměstnanců platí tyto imputované sociální příspěvky zpět do zaměstnavatelských sektorů a jimi se pak financují spolu

(1) Imputované sociální příspěvky zahrnují částku rovnající se hodnotě mezd a platů, které zaměstnavatelé dočasně vyplácejí v případě onemocnění, mateřství, pracovního úrazu, neschopnosti, nadbytečnosti atd. svým zaměstnancům v případě, že tyto částky je možné oddělit.

s případnými sociálními příspěvky zaměstnanců přímé sociální dávky, které jim poskytují titíž zaměstnavatelé. Tento fiktivní okruh je pod- obný okruhu za skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů, které procházejí účty domácností a pak se předpokládá, že ty je platí pojišťovate- lům.

Pro ocenění částky imputovaných sociálních příspěvků zaměstnavatelů, která se nemusí nezbytně shodovat s částkou přímých sociálních dávek, by se měla udělat odvolávka na položku D.612.

4.12 Doba zachycení náhrad zaměstnancům:

a) mzdy a platy (D.11) se zaznamenají do období, ve kterém se práce provádí. Avšak příležitostné prémie nebo jiné výjimečné platby,

13. plat, apod. se zaznamenají do období, kdy jsou splatné;

b) skutečné sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.121) se zaznamenají do období, ve kterém se práce provádí.

c) imputované sociální příspěvky zaměstnavatelů (D.122):

1. které představují protipoložku povinných přímých sociálních dá vek, se zaznamenají do období, ve kterém se práce provádí.

2. které představují protipoložku dobrovolných přímých sociálních dávek, se zaznamenají do období, ve kterém se tyto dávky posky- tují.

4.13 Náhrady zaměstnancům mohou obsahovat:

a) náhrady rezidentským zaměstnancům od rezidentských zaměstnavatelů;

b) náhrady rezidentským zaměstnancům od nerezidentských zaměstnavatelů;

c) náhrady nerezidentským zaměstnancům od rezidentských zaměstnavatelů.

Tyto rozdílné položky se zaznamenají v ESA takto:

1. náhrady rezidentským a nerezidentským zaměstnancům od rezidentských zaměstnavatelů se slučují, tj. položky a) a c) a objeví se na straně užití na účtu tvorby důchodů v těch sektorech a odvětvích, do kterých patří zaměstnavatelé;

2. náhrady rezidentským zaměstnancům od rezidentských a nerezidentských zaměstnavatelů se slučují, tj. položky a) a b) a objeví se na straně zdrojů na účtu rozdělení prvotních důchodů domácností;

3. náhrady rezidentským zaměstnancům od nerezidentských zaměstnavatelů, tj. položka b), se objeví na straně užití na zahraničním účtu prvotních důchodů a běžných transferů;

4. náhrady nerezidentským zaměstnancům od rezidentských zaměstnavatelů, tj. položka c) se objeví na straně zdrojů na zahraničním účtu prvotních důchodů a běžných transferů.

DANĚ Z VÝROBY A DOVOZU (D.2)

4.14 Definice: Daně z výroby a dovozu (D.2) se skládají z povinných, jednostranných plateb, v peněžní nebo v naturální podobě, které vybírají vládní instituce nebo instituce Evropské unie ve vztahu k výrobě a dovozu výrobků a služeb, k zaměstnávání pracovních sil, vlast- nictví nebo užívání pozemků, budov nebo ostatních aktiv používaných při výrobě. Tyto daně jsou splatné bez ohledu na to, zda je či není vytvářen zisk.

4.15 Daně z výroby a dovozu se člení na:

a) daně z produktů (D.21):

1. daně typu daně z přidané hodnoty (DPH) (D.211);

2. daně z dovozu a cla bez DPH (D.212):

— dovozní cla (D.2121)

— daně z dovozu bez DPH a dovozních cel (D.2122);

3. daně z produktů bez DPH a dovozních daní (D.214);

b) ostatní daně z výroby (D.29).

DANĚ Z PRODUKTŮ (D.21)

4.16 Definice: Daně z produktů (D.21) jsou daněmi, které mají být placeny z jednotky ně jakého vyráběného nebo do transakce vstupujícího výrobku nebo služby. Daň může být stanovena jako částka peněz na jednotku množství výrobku nebo služby nebo může být vypočtena ad valorem jako stanovené procento z ceny za jednotku nebo z hodnoty vyráběných nebo do transakce vstupujících výrobků nebo služeb. Jako obecná zásada platí, že do daní ve skutečnosti vyměřených na produkty, bez ohledu na to, která institu- cionální jednotka daň platí, se mají zahrnovat daně ve skutečnosti vyměřené na nějaký produkt, pokud nejsou výslovně zahrnuty do jiné položky.

Daně typu daně z přidané hodnoty (DPH) (D.211)

4.17 Definice: Daň z přidané hodnoty (DPH) je daní z výrobků a služeb vybíraná postupně podniky, která však v konečném důsledku plně zatěžuje posledního kupujícího.

Tato položka daně typu daně z přidané hodnoty (D.211) zahrnuje daň z přidané hodnoty, která je vybírána vládou a která se vztahuje na tuzemské a dovážené produkty, a také případné jiné odčitatelné daně, u kterých se používají stejná pravidla, která platí pro všeobecnou DPH, pro zjednodušení se dále nazývají „DPH“.

Výrobci jsou povinni platit pouze rozdíl mezi DPH ze svých prodejů a DPH ze svých nákupů pro vlastní mezispotřebu nebo tvorbu hrubého fixního kapitálu.

DPH se zachycuje čistá v tom smyslu, že:

a) produkce výrobků a služeb a dovoz se oceňují bez fakturované DPH;

b) nákupy výrobků a služeb se zachycují včetně neodčitatelné DPH. DPH se zachycuje, jako by vznikla u kupujících, nikoliv u prodávajících, a to jen u těch kupujících, kteří si ji nemohou odečíst. Větší část DPH je takto zachycena v systému jako zaplacená z konečného užití, zejména pro spotřebu domácností. Část DPH může však být placena i podniky, hlavně těmi, které jsou osvobozeny od DPH.

Za národní hospodářství jako celek je DPH rovna rozdílu mezi celkovou fakturovanou DPH a celkovou odpočitatelnou DPH.

Daně z dovozu a dovozní cla bez DPH (D.212)

4.18 Definice: Daně z dovozu a dovozní cla bez DPH (D.212) zahrnují povinné platby vybírané vládními institucemi nebo institucemi Evropské unie z dováženého zboží, bez DPH, při jeho propuštění do volného oběhu v tuzemsku, a ze služeb poskytovaných nerezi- dentskými jednotkami rezidentským jednotkám.

Tyto platby zahrnují:

a) dovozní cla (D.2121): ta se skládají z cel nebo jiných dovozních poplatků, které se platí podle pravidel celních tarifů z určitého typu zboží při jeho vstupu na ekonomické území země k jeho tuzemskému užití;

b) daně z dovozu bez DPH a dovozních cel (D.2122): Tato položka zahrnuje:

1. poplatky z dovážených zemědělských produktů;

2. peněžní vyrovnávací dávky uvalené na dovoz;

3. spotřební daně a zvláštní daně z některých dovážených produktů, za předpokladu, že takové daně a poplatky z obdobných produktů tuzemského původu platí i výrobce v daném oboru;

4. všeobecné daně z prodeje placené z dovozu zboží;

5. daně ze specifických služeb poskytovaných nerezidentskými podniky rezidentským jednotkám v rámci ekonomického území;

6. zisky veřejných podniků vykonávajících monopol na dovoz některých druhů zboží a služeb, které se odvádějí státu.

Čisté daně z dovozu a cla bez DPH se počítají odečtením dovozních subvencí (D.311) od daní z dovozu a dovozních cel bez DPH (D.212).

Daně z produktů bez DPH a dovozních daní (D.214)

4.19 Definice: Daně z produktů bez DPH a dovozních daní (D.214) se skládají z daní z výrobků a služeb, které se stávají splatnými v souvislosti s výrobou, vývozem, prodejem, převodem, leasingem nebo dodáním těchto výrobků a služeb, anebo v souvislosti s jejich užitím pro vlastní spotřebu nebo vlastní tvorbu kapitálu.

4.20 Tato položka zahrnuje zejména:

a) spotřební daně a poplatky (jiné než ty, které jsou zahrnuty v daních z dovozu a ve clech);

b) daně vybírané pomocí kolků a nálepek při prodeji specifických produktů, jako jsou alkoholické nápoje nebo tabák, a z právních doku- mentů nebo šeků;

c) daně z finančních a kapitálových transakcí, které se platí z nákupu nebo prodeje nefinančních a finančních aktiv, včetně cizí měny. Vyměřují se při změně vlastnictví pozemků nebo jiných aktiv kromě případů, kdy se jedná o kapitálové transfery (hlavně dědictví a dary). Považují se za daně uvalené na služby zprostředkovatelů;

d) poplatky při registraci aut;

e) poplatky ze zábavních činností;

f) daně z loterií, her a sázek, jiné, než jsou daně z výher;

g) daně z pojistného;

h) jiné daně ze specifických služeb: hotely nebo ubytování, bydlení, restaurace, doprava, spoje, reklama;

i) všeobecné daně z prodejů nebo obratu (kromě daní typu DPH): zahrnují daně z velkoobchodních a maloobchodních prodejů výrobců, daně z nákupu, daně z obratu;

j) zisky fiskálních monopolů, které jsou odváděny státu, kromě těch, které vykonávají monopol na dovoz některých druhů zboží a služeb (zahrnují se do D.2122). Fiskální monopoly jsou veřejné podniky, kterým byl zákonem udělen monopol na výrobu nebo distribuci urči- tého druhu výrobku nebo služby proto, aby se zvýšily příjmy a nikoliv kvůli podpoře veřejné hospodářské nebo sociální politiky. Pokud je veřejnému podniku udělena pravomoc monopolu z titulu záměrné hospodářské nebo sociální politiky vzhledem k zvláštní povaze výrobku nebo služby nebo výrobní technologie — například veřejné služby, poštovní úřady a telekomunikace, železnice atd. — pak by to nemělo být považováno za fiskální monopol. Jako obecné pravidlo platí, že pro fiskální monopoly je typické zapojení do výroby výrobků a služeb, které mohou být v jiných zemích vysoce zdaněny; mají tendenci omezovat se na výrobu určitých druhů spotřebního zboží (alkoholických nápojů, tabáku, zápalek atd.) nebo paliv;

k) vývozní cla a peněžní vyrovnávací dávky vybírané při vývozu.

4.21 Čisté daně z produktů se získají odečtením subvencí na produkty (D.31) od daní z produktů (D.21).

OSTATNÍ DANĚ Z VÝROBY (D.29)

4.22 Definice: Ostatní daně z výroby (D.29) se skládají ze všech daní, které jsou od podniků požadovány z důvodu jejich zapojení do výrobní činnosti, nezávisle na množství a hodnotě jimi vyráběného nebo prodaného zboží nebo služeb.

Bývají vyměřeny z pozemků, z dlouhodobých aktiv nebo zaměstnávání pracovní síly zapojených do výrobního procesu anebo z určitých činností nebo transakcí.

4.23 Ostatní daně z výroby (D.29) zahrnují zejména:

a) daně z vlastnictví anebo užívání pozemků, budov nebo ostatních staveb využívaných podniky ve výrobě (včetně vlastníků obývajících svoje vlastní obydlí);

b) daně z užívání dlouhodobých aktiv (dopravní prostředky, stroje, zařízení) za účelem výroby, ať jsou vlastní nebo najatá;

c) daně z pracovní síly a z objemu mezd;

d) daně z mezinárodních transakcí (z cestování do zahraničí, za zasílání peněz do zahraničí nebo z podobných transakcí s nerezidenty) uskutečňovaných za účelem výroby;

e) daně, které platí podniky proto, aby získaly licenci k podnikání nebo profesní licenci, pokud jsou tyto licence udělovány automaticky na základě zaplacení určité částky. Avšak jestliže vláda jako podmínku pro udělení těchto licencí vykonává kontrolu způsobilosti a bezpeč- nosti podnikatelských prostorů, spolehlivosti a bezpečnosti použitého zařízení, odborné způsobilosti zaměstnávaného personálu nebo kvality a úrovně vyráběných výrobků nebo poskytovaných služeb, pak se tyto platby považují za nákupy poskytnutých služeb, pokud nej- sou částky účtované za licence neúměrné k nákladům vládních institucí na kontrolu;

f) daně za znečištění, které je výsledkem výrobní činnosti. Tyto daně se skládají z daní vyměřených za emisi nebo vypouštění škodlivých plynů, kapalných nebo jiných škodlivých látek do životního prostředí. Nezahrnují se sem platby za sběr a odstraňování odpadů a škodlivých látek veřejnými orgány, neboť tyto platby vcházejí do mezispotřeby podniků;

g) neuhrazená DPH vyplývající ze systému plošného uplatnění sazby daně, často se vyskytujícího v zemědělství

4.24 Tato položka nezahrnuje daně z osobního užívání motorových vozidel atp. domácnostmi, které se zachycují jako běžné daně z důchodů, jmění a jiné.

DANĚ Z VÝROBY A Z DOVOZU PLACENÉ INSTITUCÍM EVROPSKÉ UNIE

4.25 Daně z výroby a dovoz placené institucím Evropské unie zahrnují zejména:

a) daně placené rezidentskými výrobci přímo institucím Evropské unie (ECSC daně uvalené na těžební podniky a podniky vyrábějící železo a ocel);

b) daně vybírané vládami jednotlivých států za instituce Evropské unie, a to:

1. příjmy ze společné zemědělské politiky:

dávky z dovážených zemědělských výrobků, peněžní vyrovnávací částky vybírané z vývozu a z dovozu, dávky z výroby cukru a daň z izoglukózy, daně ze spoluzodpovědnosti u mléka a obilovin;

2. příjmy z obchodu s třetími zeměmi: cla vybíraná na základě integrovaných tarifů Evropské unie (Taric);

3. příjmy z DPH v každé členské zemi.

4.26 Zachycení daní z výroby a z dovozu: daně z výroby a z dovozu se zachycují, když se činnosti, transakce anebo jiné události, které vytvářejí závazek platit daně, vyskytnou.

4.27 Avšak některé ekonomické činnosti, transakce anebo události, které by podle daňové legislativy měly zakládat povinnost dotyčných jednotek platit daň, soustavně unikají pozornosti daňových institucí. Bylo by nereálné předpokládat, že tyto činnosti, transakce anebo události vedou k růstu finančních aktiv nebo pasiv ve formě závazků nebo pohledávek. Z tohoto důvodu suma daní, která má být zachycena v systému, se určí podle povinné částky, která je zřejmá z daňových výměrů, přiznání anebo jiných nástrojů, které se vytvářejí na straně plátců daně v podobě jasného závazku k zaplacení. Do systému se neimputují chybějící daně, které nejsou podloženy daňovými výměry.

Daně prokázané v daňových výměrech, které však nebudou nikdy zaplaceny (například kvůli bankrotu), se považují, jako by byly zaplacené; existují dvě možnosti:

a) odpis nedobytného dluhu vládní institucí, která uznává, že její pohledávky nemohou být už uspokojeny; tento odpis se zaznamenává na účtu ostatních změn objemu aktiv vládních institucí a neplatícího dlužníka;

b) zrušení dluhu po vzájemné dohodě mezi vládní institucí a dlužníkem. Toto zrušení se považuje za kapitálový transfer od vládních insti- tucí k dlužníkovi na kapitálovém účtu, se souvztažným zánikem pohledávky na finančním účtu.

4.28 Celková hodnota daní, která by měla být zachycena, zahrnuje všechny úroky splatné z nedoplatků povinných daní a všechny pokuty uložené daňovými orgány, pokud je nemožné je zachytit odděleně od daní; zahrnuje také všechny poplatky, které mohou být uloženy v souvislosti s výběrem nebo dodatečným výběrem nezaplacených daní. Současně se tato suma daní sníží o celkovou částku všech daňových úlev poskytnutých vládou jako nástroj hospodářské politiky a o všechny daňové vratky vyplacené v důsledku přeplatků.

4.29 V soustavě účtů se daně z výroby a z dovozu (D.2) vyskytují:

a) na straně užití účtu tvorby důchodů za národní hospodářství jako celek;

b) na straně zdrojů účtu prvotních důchodů sektoru vládních institucí a na zahraničním účtu prvotních důchodů a běžných transferů.

Daně z produktů se zachycují jako zdroje na účtu výrobků a služeb za národní hospodářství jako celek. To umožňuje bilancovat zdroje výrobků a služeb — oceněné v cenách bez daní z produktů — s užitím, které je oceněno včetně těchto daní.

Ostatní daně z výroby (D.29) se vyskytují na straně užití účtu tvorby důchodu odvětví nebo sektorů, které je platí.

SUBVENCE (D.3)

4.30 Definice: Subvence (D.3) jsou běžnými jednostrannými platbami, placený mi vládními institucemi nebo institucemi Evropské unie rezi- dentským (2)výrobcům s cílem ovlivnit jejich úroveň produkce, ceny nebo odměnu výrobním činitelům.

Ostatní netržní výrobci mohou obdržet subvenci na výrobu, pouze když tyto platby závisí na obecných pravidlech používaných jak na tržní, tak i na netržní výrobce. Podle konvence se subvence na produkty nezachycují, pokud jde o ostatní netržní produkci (P.13).

4.31 Subvence poskytované institucemi Evropské unie se týkají pouze běžných transferů, uskutečňovaných jimi přímo rezidentským výrobním jed- notkám.

4.32 Subvence se člení na:

a) subvence na produkty (D.31):

1. dovozní subvence (D.311);

2. ostatní subvence na produkty (D.319);

b) ostatní subvence na výrobu (D.39).

SUBVENCE NA PRODUKTY (D.31)

4.33 Definice: Subvence na produkty (D.31) jsou subvencemi, které se poskytují na jednotku vyrobeného nebo dovezeného zboží nebo služby. Subvence může být tvořena určitou částkou peněz na jednotku množství výrobku nebo služby, nebo se může vypočítat ad valo- rem (v poměru k hodnotě) jako určité procento z ceny za jednotku. Subvence se může také vypočítat jako rozdíl mezi danou plá- novou cenou a cenou tržní skutečně placenou kupujícím. Subvence na produkty se stávají obvykle splatné, když je výrobek vyro- ben, prodán anebo dovezen. Podle konvence se subvence na produkty týkají pouze tržní produkce (P.11) nebo produkce pro vlastní konečné užití (P.12).

(2) Subvence jsou poskytovány institucemi Evropské unie rezidentským jednotkám kdekoliv ve Společenství.

Dovozní subvence (D.311)

4.34 Definice: Dovozní subvence (D.311) se skládají z subvencí na zboží a služby, které se stávají splatnými, když zboží překročí hranice za úče- lem jeho užití na ekonomickém území, anebo když služby jsou poskytnuty rezidentským institucionálním jednotkám. Mohou zahrnovat také ztráty, které v důsledku záměrné politiky vládních institucí vznikly státním obchodním organizacím, jejichž funkcí je nakupovat produkty od nerezidentů a poté je prodávat za nižší ceny rezidentům.

Ostatní subvence na produkty (D.319)

4.35 Ostatní subvence na produkty (D.319) zahrnují:

a) subvence na produkty užité v tuzemsku: skládají se z subvencí placených rezidentským výrobcům na jejich produkci, která se použije nebo spotřebuje v tuzemsku;

b) ztráty státních obchodních organizací, jejichž funkcí je nakupovat produkty rezidentských výrobců a poté je prodávat za nižší ceny rezi- dentům nebo zbytku světa, pokud jsou tyto ztráty důsledkem záměrné hospodářské nebo sociální politiky vládních institucí;

c) subvence veřejným společnostem a kvazispolečnostem za účelem uhradit trvalé ztráty, ke kterým dochází při jejich výrobních činnostech v důsledku účtování cen, které jsou nižší než jejich průměrné náklady na výrobu z důvodu záměrné hospodářské a sociální politiky vládních institucí nebo Evropské unie;

d) přímé subvence na vývoz placené přímo rezidentským výrobcům, když zboží opustí tuzemsko nebo služby jsou poskytnuty nereziden- tům — vyjma odpočtů daní z produktů dříve zaplacených na celní hranici a upuštění od daní, které by měly být zaplaceny, pokud by zboží mělo být prodáno nebo užito v tuzemsku.

OSTATNÍ SUBVENCE NA VÝROBU (D.39)

4.36 Definice: Ostatní subvence na výrobu (D.39) se skládají ze všech subvencí, vyjma subvencí na produkty, které rezidentské produkční jed- notky mohou dostat v důsledku svého zapojení do výrobní činnosti.

Ostatní netržní výrobci mohou dostávat ostatní subvence na výrobu na svou ostatní netržní výrobu, pouze když tyto platby od vládních institucí závisí na obecných pravidlech používaných stejně jak pro tržní, tak i pro netržní výrobce.

4.37 Tato položka zahrnuje zejména:

a) subvence na objem mezd nebo na pracovní sílu: skládají se z subvencí placených na základě úhrnu vyplacených mezd nebo platů, anebo celkové pracovní síly nebo na základě zaměstnávání určitých typů osob, jako jsou zdravotně postižené osoby nebo osoby, které byly po dlouhou dobu nezaměstnané, nebo na krytí nákladů na výcvikové programy, které organizují nebo financují podniky;

b) subvence na omezení znečištění: skládají se z běžných subvencí určených na krytí některých nebo všech nákladů na dodatečné zpraco- vání spojené s omezením nebo vyloučením vypouštění znečišťujících látek do životního prostředí;

c) subvence na úrokové úlevy poskytnuté rezidentským produkčním jednotkám, a to i když jsou určené na podporu tvorby kapitálu (3). Ve svém důsledku tyto běžné transfery vedou k odlehčení provozních nákladů výrobce. V účtech se považují za subvence výrobcům, kteří

z toho mají prospěch, dokonce i když rozdíl v úrocích je v praxi placen vládou přímo úvěrové instituci, která úvěry poskytuje.

d) nadměrný odpočet DPH, který vzniká z plošné ho uplatňování sazby daně, často se vyskytujícího v zemědělství.

(3) Avšak když subvence slouží dvojímu účelu financování, jak splácení dluhu, tak i na splácení úroků z něho, a když to není možné rozdělit mezi tyto dvě části, považuje se celá subvence za investiční dotaci.