dovolání

2 NZO 5001/2022 - 25

Nejvyšší soud prostřednictvím

Městského soudu v Praze

ke sp. zn. 47 T 9/2020

Podle § 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu a ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 trestního řádu podávám v neprospěch obviněných

Ing. J. Š., nar. ***, trvale bytem ***, t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ***, a

Ing. M. A., nar. ***, trvale bytem ***,

dovolání

proti pravomocnému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021 sp. zn. 9 To 43/2021, kterým bylo mj. podle § 256 trestního řádu zamítnuto odvolání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podané v neprospěch uvedených obviněných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2021 sp. zn. 47 T 9/2020, jímž byli xxxx obvinění podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěni obžaloby,

a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. m) trestního řádu s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. b) trestního řádu, přestože v řízení předcházejícím byla rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

Odůvodnění:

I.

1. Ve věci vedené před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 47 T 9/2020 proti obviněným Ing. J. Š. a Ing. M. A. byli oba obvinění rozsudkem tohoto soudu ze dne 18. 6. 2021 podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěni obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 4. 1. 2019 sp. zn. VZV 16/2015, v jejím bodě 4), pro skutek spočívající v tom, že

„obv. Ing. A. jako jednatel společnosti E. na základě mandátní smlouvy, uzavřené dne 1. 8. 2012 v Praze mezi státním podnikem X., zastoupeným obv. Ing. Š., a společností E., zastoupenou obv. Ing. A., jejímž předmětem byly v ní vymezené činnosti, spočívající především v realizaci majetkových dispozic s majetkem, s nímž měl státní podnik právo hospodařit, ve správě majetku státního podniku, jednání se

třetími osobami v těchto záležitostech a v zajišťování kvalifikovaných třetích osob pro tuto činnost, vyúčtoval za společnost E. státnímu podniku T. odměnu za blíže nespecifikované služby v souvislosti s realizací převodu práva hospodařit s majetkem státu a změně příslušnosti k hospodaření a nakládání s majetkem státu mezi státními podniky T. a Č., jehož předmětem bylo úplatné postoupení práva hospodaření státního podniku T. s nemovitostmi v areálu B. – Č., na kterou vystavil obv. Ing. A. za společnost

E. dne 10. 6. 2013 fakturu č. 013014 na částku ve výši 5.989.500,- Kč včetně DPH, kterou státní podnik T. na základě schválení a pokynu svého ředitele obv. Ing. Š. proplatil dne 17. 6. 2013, přestože fakturované služby nebyly pro státní podnik T. vůbec potřebné, protože obv. Ing. Š. byl odborně způsobilý veškeré případně potřebné služby realizovat sám a jejich vyúčtování obv. Ing. A. ve skutečnosti sloužilo k zakrytí vyvedení finančních prostředků České republiky ze státního podniku T. řízeného obv. Ing. Š. ve prospěch společnosti E. ovládané obv. Ing. A.

Dále obv. Ing. A. na základě smlouvy o obstarání obchodní záležitosti, uzavřené dne

1. 8. 2012 v P. mezi státním podnikem X., zastoupeným obv. Ing. Š., a společností E., zastoupenou obv. Ing. A., jejímž předmětem bylo především vyhledání a zajištění uzavření investice volných finančních prostředků státního podniku T., za společnost E. v průběhu roku 2013 poskytl státnímu podniku T. služby v rámci vyjednání a uzavření smlouvy o úplatném převodu 100% akcií společnosti N. mezi státním podnikem X. a společností M., a to především ve vztahu k ekonomickému a právnímu posouzení transakce, za které následně vystavil za společnost E. dne 10. 12. 2013 fakturu č. 013024 na odměnu ve výši 8.494.200,- Kč včetně DPH, kterou státní podnik T. na základě schválení a pokynu svého ředitele obv. Ing. Š. proplatil dne 12. 12. 2013, přestože poskytnuté služby ve skutečnosti sloužily k zakrytí ekonomické nevýhodnosti převodu akcií společnosti N. a k uvedení v omyl členů dozorčí rady státního podniku

T. a příslušných pracovníků M., nebyly tedy obv. Ing. A. provedeny v zájmu státního podniku T. a jejich vyúčtování obv. Ing. A. ve skutečnosti sloužilo k zakrytí vyvedení finančních prostředků České republiky ze státního podniku T. řízeného obv. Ing. Š. ve prospěch společnosti E. ovládané obv. Ing. A.

Obv. Ing. Š. tak schválením vyplacení uvedených částek úmyslně naložil se svěřenými finančními prostředky z majetku České republiky v rozporu s účelem, k němuž byly jím řízenému státnímu podniku T. svěřeny, a způsobil České republice na majetku, s nímž měl právo hospodařit státní podnik T., škodu v celkové výši 14.483.700,- Kč, což mu obv. Ing. A. svojí výše popsanou činností za společnost E. umožnil, a oba obvinění takto jednali s úmyslem obohatit přinejmenším společnost E. a způsobit České republice škodu v uvedené výši“.

2. Obžaloba v tomto skutku shledávala v případě obviněného Ing. J. Š. (dále jen

„obviněný Š.“) zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku a v případě obviněného Ing. M. A. (dále jen „obviněný A.“) účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku na zločinu zpronevěry podle

§ 206 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku.

3. Označený rozsudek Městského soudu v Praze napadl státní zástupce odvoláním v neprospěch obou obviněných. O odvolání státního zástupce rozhodl Vrchní soud v Praze nyní napadeným usnesením ze dne 1. 12. 2021 sp. zn. 9 To 43/2021 (dále jen

„napadené usnesení“) tak, že toto odvolání podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Zároveň s tím odvolací soud podle § 253 odst. 1 trestního řádu zamítl odvolání poškozeného Č. X., s.p. (dále jen „T.“), jako odvolání podané osobou neoprávněnou.

4. Z hlediska procesního průběhu věci je vhodné zmínit, že se ohledně předmětného skutku jednalo již o druhé rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího. V prvém případě tento soud rozsudkem ze dne 16. 4. 2020 sp. zn. 9 To 1/2020 k odvolání obviněných Š. a A. zrušil odsuzující výrok o vině v bodě A/2 z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2019 sp. zn. 47 T 1/2019 a podle § 259 odst. 1 trestního řádu věc v tomto bodě vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Soud prvého stupně totiž nejprve podané obžalobě v předmětném bodě vyhověl a obviněné nepravomocně uznal vinnými, přičemž se ztotožnil i s právní kvalifikací vymezenou v obžalobě. Odvolací soud označil skutkové závěry vyslovené napadeným rozsudkem za dosud předčasné, nikoli plně přesvědčivé a nedostatečně zdůvodněné, konkrétně především závěr o tom, že služby poskytnuté společností E. nebyly v podstatě pro společnost T. potřebné. Neztotožnil se tedy s tím, že prvoinstanční soud nepřihlédl k žádné hodnotě služeb, které měly být poskytnuty ze strany společnosti E. a uzavřel, že obviněný A. za společnost E. způsobil podniku

T. škodu v plné výši fakturovaných částek za tyto služby. Odvolací soud tehdy neshledal (jakkoli tuto otázku označil za předčasnou) přiléhavou ani použitou právní kvalifikaci trestným činem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, přičemž pro případ dovození spáchání skutku prvoinstančnímu soudu uložil zabývat se tím, zda spíše není namístě posouzení skutku jako trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku, neboť charakter stíhané trestné činnosti a popis skutku spíše nasvědčuje tomu, že při řešení otázky viny bude rozhodující posouzení, zda obviněný Š. řádně pečoval o svěřený majetek či zda v některém směru tyto své povinnosti porušil. Odvolací soud prvostupňovému soudu uložil, aby se zabýval otázkou hodnoty plnění, která byla společností E. (resp. obviněným A.) státnímu podniku T. v rámci uvedených transakcí poskytnuta, neboť škoda měla dle názoru odvolacího soudu odpovídat rozdílu mezi hodnotou těchto plnění a vyplacenými částkami.

II.

5. Soud prvního stupně veden tímto pokynem se po vrácení věci pokusil zjistit hodnotu údajně poskytnutých plnění ze strany společnosti E., pročež opatřením přibral podle § 110 odst. 1 trestního řádu znalecký ústav G. A. s. – Z. ú., a.s. (nyní znalecká kancelář G. T. A. s. a.s.). Přibranému znaleckému ústavu položil k zodpovězení mj. otázky na obvyklou cenu služeb spočívající jednak v přípravě a realizaci převodu majetku mezi Č. T. (zastoupené obviněným Š.) a Č. (zastoupené rovněž obviněným Š.), týkající se úplatného převodu areálu v B.-Č., jednak v přípravě a realizaci koupě 100 % akcií N. S. jako investice volného majetku Č. T.

6. Znalecká kancelář ve znaleckém posudku č. 053/2021 ze dne 24. 5. 2021 zadanou otázku nezodpověděla, přičemž uvedla, že toho: „… nebyla schopna, a to zejména z toho důvodu, že podklady, které měla k dispozici, neobsahují soupis a popis konkrétně činěných úkonů společnosti E., které představovaly službu společnosti E. poskytnutou podniku T…“. Tyto informace znalecká kancelář nenalezla v soudním spise a nezískala je ani od obviněného A., resp. společnosti E., kteří součinnost odmítli poskytnout. Současně znalecká kancelář v písemném vyhotovení posudku konstatovala, že: „Při zohlednění obsahu mandátní smlouvy ze dne 1. 8. 2012 uzavřené mezi podnikem T. jako mandantem a společností E. jako mandatářem, která neobsahuje detailnější popis úkonů prováděných společností E., nicméně předpokládáme, že se jednalo zejména o administrativní úkony spojené s převodem areálu v B. – Č., je dle našich zkušeností procentní odměna ve výši 5 %

ze sjednané ceny ojedinělá, a předpokládáme tak, že není obvyklá, a to i s přihlédnutím k hodnotě nemovitostí stanovené v příloze č. 7 a vzhledem k tomu, že převod areálu v B. – Č. proběhl mezi dvěma státními podniky.“

7. Ze znaleckého posudku jednoznačně nevyplývalo, zda bylo možné hodnotu plnění určit jinak, na základě jiných podkladů nebo informací. I z tohoto důvodu, za účelem odstranění nejasností bylo nezbytné vyslechnout znalce, který za znaleckou kancelář posudek vypracoval a mohl být v případě potřeby jako znalec vyslechnut. Soud prvního stupně však k výslechu znalce nepřistoupil a chybně znalecký posudek pouze předložil k nahlédnutí.

8. Tuto procesní vadu napravil až soud odvolací, který k výslechu znalce přistoupil ve veřejném zasedání. Z výslechu znalce vyplynulo, že znalec by byl schopen určit hodnotu jednotlivých výstupů společnosti E., které byly výsledkem její poradenské činnosti činěné v rámci poskytování údajných služeb státnímu podniku T., byť s výhradou, že by výsledkem takového posouzení s ohledem na účel posudku byla částka ve značně širokém intervalu.

9. Tímto vyjádřením byl v podstatě negován původně snad z písemného znaleckého posudku se nabízející závěr, že jedinou možností určení obvyklé hodnoty smluvně sjednaných poradenských služeb v obdobných případech je vyhodnocení úplného a podrobného přehledu času a úkonů údajně vykonané poradenské činnosti (v poradenské praxi se hovoří o výkazech, resp. specifikacích nebo slangově o „time sheetech“). Akceptování takového závěru by znamenalo, že by bylo vyloučeno trestně postihovat jednání (ať již by se jednalo například o formy podvodného jednání, formy vyvádění finančních prostředků z majetku jedné smluvní strany za součinnosti obou smluvních stran, určité formy legalizujícího jednání), při němž by byly vyváděny finanční prostředky formou úplaty za poradenské služby, které ale reálně neproběhly a byly fiktivní, protože v takových případech nebude nikdy existovat „soupis a popis“ konkrétně činěných (fiktivních) úkonů. Je přitom zcela zjevné, že v případě poradenské činnosti, jejímiž výsledky jsou určité výstupy, které poskytovatel poradenských služeb má povinnost generovat a smluvnímu partneru poskytnout, musí být možné určit obvyklou hodnotu plnění, byť v určitém akceptovatelném rozpětí, posouzením hodnoty (přínosu) takových výstupů pro adresáta.

10. Podstatné je, že odpovídající listiny o výstupech z činnosti společnosti E., kterými tato společnost deklarovala svoji činnost vůči podniku T., jsou součástí trestního spisu a byly před prvoinstančním soudem provedeny jako důkazy.

11. S ohledem na shora uvedené, pokud jsou dostupné určité výstupy z činnosti společnosti E. a znalec při výslechu připustil jejich znalecké posouzení (ostatně ke stejnému závěru následně dospěl i odvolací soud v odůvodnění svého usnesení; srov. bod 21. odůvodnění napadeného usnesení), státní zástupce ve veřejném zasedání o odvolání poukázal ve svém vyjádření k výslechu znalců na nezbytnost vyhotovení dodatku znaleckého posudku, v němž by se výstupy společnosti E. staly předmětem znaleckého posouzení. Obdobně se v průběhu veřejného zasedání vyjádřila i zmocněnkyně poškozeného podniku T.

12. Odvolací soud však na tyto návrhy, jež je podle obsahu zcela namístě vyhodnotit jako návrhy na doplněná dokazování, nepřistoupil, a to ačkoli potvrdil reálnost zjištění obvyklé odměny poradenské činnosti z jejích výstupů. Situaci posoudil tak, že dodatek

znaleckého posudku zůstane neproveden, což v odůvodnění okomentoval: „Lze připustit, že pravděpodobně odborně mohla být vyčíslena obvyklá odměna za dílčí průkazné výstupy externí činnosti společnosti E., nicméně takový nález by neznamenal potřebný posun v dokazování. Zredukovat externí činnost E. pouze na zajištěnou listinnou dokumentaci, když její nedílnou součástí nutně byla i další nezadokumentovaná činnost (např. promyšlení a diskuse nad obchodním záměrem, opatření a příprava materiálů, jednání s partnery, úřady a třetími osobami), by bylo neobjektivním postupem.“.

13. Procesní návrh státního zástupce, aby byla věc vrácena soudu prvního stupně k projednání s tím, že je namístě nechat vyhotovit dodatek ke znaleckému posudku, nebyl akceptován a jeho odvolání bylo zamítnuto, neboť odvolací soud přijal závěr, že ze strany společnosti E., resp. obviněného A., byla poskytnuta nějaká blíže nespecifikovaná a v rozhodnutí nepojmenovaná možná plnění, která se ve výstupech této společnosti poskytnutých státnímu podniku T. neprojevila, přestože by to při řádném a obvyklém průběhu odpovídajícím výkonu poradenské činnosti bylo zcela důvodné očekávat. Odvolací soud návazně usoudil, že pokud hodnotu jakýchsi neurčitých plnění a činností nelze znalecky určit bez toho, že by byly ze strany obviněných, resp. konkrétně ze strany společnosti E., dobrovolně vydány rozpisy takových jednotlivých úkonů a plnění, nelze ani určit výši škody, která na majetku České republiky vznikla, kterážto okolnost jde dle zásady in dubio pro reo k tíži obžaloby. Nutno ovšem oponovat, že se jedná o údajná, obviněnými mlhavě tvrzená, reálně důkazně však ničím nepodložená plnění, o nichž je však ze strany obžaloby zcela v souladu s obsahem opatřených a provedených důkazů setrvale zastáván názor, že k nim nikdy nedošlo a jedná se o plnění toliko fiktivní, a to již z toho důvodu, že i pokud by tomu tak bylo, byly z pohledu efektivnosti a účelnosti fungování podniku

T. zcela nepotřebné, minimálně v souvislosti s převodem práva užívání s majetkem státu v případě areálu v B.-Č.

14. Pokud již soudy dospěly k závěru, že ze strany společnosti E. byly podniku T. poskytnuty alespoň nějaké služby, přičemž z dalších důkazů vyplývá, že hodnota těchto služeb byla řádově výrazně nižší, než vyplacená odměna (jak bude vysvětleno dále), nemohly při takových skutkových zjištěních celou věc zlehčit a prostě aplikovat zásadu in dubio pro reo se zdůvodněním, že pokud nelze určit zcela přesnou hodnotu těchto služeb, nelze určit ani výši škody, a tedy ani dospět k závěru o vzniku škody. Soudy měly postupovat tak, že měly v rámci dokazování určit maximální možnou hodnotu tohoto plnění, a to takového plnění, které bylo pro podnik T., nikoli pro jiné subjekty, skutečně ekonomicky přínosné, a tuto hodnotu, byť případně stanovenou v určitém rozpětí, zohlednit při určení výše škody.

15. Závěr, že nebylo možno určit hodnotu relevantních služeb a činností poskytnutých ze strany společnosti E. státnímu podniku T., je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž soud v důsledku tohoto zjevně rozporného závěru stran podstatné otázky pro úvahu o naplnění jednoho ze znaků majetkového trestného činu, vzniku škody a určení její výše, ať již by se mělo jednat o trestný čin zpronevěry či trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku, zcela nedůvodně neprovedl navrhovaný důkaz v podobě dodatku znaleckého posudku.

16. Xxxxx rovněž vůbec nezohlednily tu zásadní skutečnost, prokázanou skutečným obsahem provedených důkazů při jejich posouzení ve vzájemných souvislostech, že minimálně transakce související s areálem v B.-Č. byla pro státní podnik T.

bezúčelná, neměla žádný hospodářský smysl a byla v přímém rozporu s koncepcí státního podniku T., kterou oba obvinění v podstatě ihned po uvedení obviněného Š. do funkce ředitele podniku T. a v souvislosti s nasmlouváním spolupráce podniku T. se společností E. plánovali a společnými silami také připravili. To ostatně vyústilo posléze v to, že tato transakce byla dodatečně zcela revokována a došlo ke zpětnému převodu práv hospodaření mezi státními podniky T. a Č. Nehledě na to, že se jednalo o převod práva hospodaření s majetkem státu mezi dvěma subjekty, v nichž v obou zastával rozhodující funkci spojenou s odpovědností statutárního orgánu obviněný Š. a nebyl žádný obhajitelný důvod, aby své povinnosti v takovém rozsahu a za tak nevýhodných cenových ujednání přenášel na subjekt vně strukturu státních podniků. Ve vztahu k této první transakci provedené dokazování jen podpořilo původní tezi obžaloby, že celá uhrazená odměna byla zcela neodůvodněná. Závěr, že poradenství poskytnuté společnosti E. v souvislosti s převodem areálu v B.- Č. mělo pro adresáta konkrétní (penězi ocenitelný) přínos, za který mu náležela odměna, je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

17. S ohledem na uvedené byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu v jeho dvou alternativách, jak je uvedeno v rubrice tohoto dovolání.

III.

18. Ve vztahu k postoupení práva hospodaření státního podniku T. s nemovitostmi v areálu B.- Č. (dále také jen „areál M.“), z dokazování vyplynulo, že:

− k převodu došlo mezi státním podnikem T. a státním podnikem Č., přičemž ředitelem převodce i likvidátorem nabyvatele byl obviněný Ing. Š. (srov. úplné výpisy z obchodního rejstříku; č. l. 9.437-9.460, 9.578-9.639). Oba podniky navíc sídlily ve společných prostorách a sdílely zaměstnance a administrativní zázemí (srov. např. výpovědi Ing. V. Č. v rámci hlavního líčení dne 8. 7. 2019 a Mgr. I. H. v rámci hlavního líčení dne 24. 6. 2019). Nešlo tudíž o žádnou složitou tržní transakci, která vůbec nevyžadovala vyhledání zájemce o koupi, vyjednání podmínek smlouvy a provedení transakce, nýbrž o administrativní převod mezi dvěma složkami státu, navíc složkami podléhajícími stejnému vedení a odpovídajícími se totožnému ministerstvu ve funkci zakladatele podniku, přičemž sám obviněný Ing. Š. z titulu výkonu svých funkcí musel být obeznámen se všemi podstatnými okolnostmi týkajícími se převáděného areálu;

− tento převod byl hospodářsky nedůvodný a byl naprosto v rozporu s koncepcí fungování státního podniku T., kterou plánovali a v součinnosti připravili oba obvinění (č. l. 3.692-3.695). Podle této koncepce měl státní podnik T. sloužit k tomu, aby na něj byl převáděn „ze stávajících podniků v likvidaci nemovitý majetek, který při aktivní správě může přinášet finanční výnos, a který z důvodu situace na trhu nemovitostí nebo vzhledem k možným právním vadám není možné nebo vhodné v současnosti prodávat přímo ze státních podniků v likvidaci. Státní podniky v likvidaci tím dostanou možnost urychlit likvidační proces. Č. T. bude moci přistoupit k aktivní správě takto nabytého majetku, kterou podniky v likvidaci nemohly vykonávat, když jejich činnost směřuje pouze k likvidaci majetku a nemohou tak např. uzavírat dlouhodobější nájemní smlouvy.“ Namísto toho, aby v souladu s touto koncepcí státní podnik T. nabyl od jiného státního podniku (v likvidaci) nemovitosti nevhodné ke zcizení z důvodu právní vady, a tudíž komplikující jeho likvidaci, státní podnik T. zcela naopak do majetku státního

podniku v likvidaci převedl nemovitost nevhodnou ke zcizení z důvodu právní vady (plánovaná výstavba vlakového koridoru) a tudíž komplikující jeho likvidaci. Nadto šlo podle výstupů z dokazování o nemovitosti, které (při řádném vedení a „aktivní správě“) nabízely vysoký výnos (srov. výpověď nového ředitele T. Ing. V. Č., přičemž ten mj. uvedl „tohle je docela významný majetek pro hospodaření Č. T., my z toho generujeme kolem 9 milionů ročně. Je to řekl bych perspektivní majetek“). Přitom po odvolání obviněného Ing. Š. z funkce došlo k převodu areálu zpět na T. Předmětná transakce neměla pro zakladatele podniku a potažmo pro státní podnik T. ani pro Č. žádný přínos a po jejím následném zrušení nadále pokračuje správa tohoto areálu ze strany státního podniku T.;

- tento převod proběhl za cenu sice určenou znaleckým posudkem společnosti

P. s.r.o. (č. l. 3.129-3.202), ale tento posudek byl zcela zjevně vadný, mj. proto, že do hodnoty areálu dvakrát započítal hodnotu pozemků. Převodní cena zanesená do smlouvy na základě tohoto posudku tudíž byla oproti skutečné hodnotě přibližně dvojnásobná. Na tom se shodly obě znalecké kanceláře přibrané orgány činnými v trestním řízení (srov. znalecký posudek A-C. p., spol. s r.o., protokol z hlavního líčení ze dne 27. 6. 2019 a v něm obsažený výslech Ing. R. C.; znalecký posudek G. T. A. s. a.s., protokol z veřejného zasedání ze dne 1. 12. 2021 a v něm obsažený výslech Ing. P. T.);

- společnost E. obdržela za údajné poradenství při tomto administrativním převodu odměnu ve výši 5 % z této (dvojnásobné) ceny + DPH (tedy 5.989.500 Kč včetně DPH), a to na základě mandátní smlouvy ze dne 1. 8. 2012 (č. l. 4.768-4.774) ve znění dodatků, kterou za oba subjekty (E. a T.) uzavřeli oba obvinění. Uzavření takové smlouvy k tíži T. bylo plně v diskreci obviněného Š., který v tomto směru nepodléhal žádné reálné kontrole ze strany dozorčí rady nebo Ministerstva průmyslu a obchodu, které vykonávalo jménem státu funkci zakladatele.

19. Téměř zcela stranou posouzení soudů zůstalo, že znalecká kancelář přibraná soudem označila ve svém posudku úplatu za poradenství poskytnuté ze strany společnosti E. ve výši 5 % jako „ojedinělou“ předpokládajíc, že „není obvyklá“ (neobvyklost sjednané výše odměny ostatně vyplynula i z obsahu posudku znalecké kanceláře B. E., s.r.o., předloženého obhajobou).

20. Při výslechu ve veřejném zasedání na dotaz, co by mohlo odůvodnit takto ojedinělou úplatu, znalkyně slyšená za znaleckou kancelář uvedla: „např. nějaké procesní věci, zdlouhavé vyjednávání atd., kde se společnost účastní řady jednání, čeká se na nějaké podklady či procesně něco trvá. Takže zejména zdlouhavost a očekávání více hodin…“.

21. Z trestního spisu lze za dokumenty (současně provedené k důkazu), které mají být výstupem poradenské činnosti společnosti E., označit toliko:

- nedatovaný dokument „vyhodnocení areálu M. a návrh dalšího postupu“ (č. l. 16.667-16.669); ve kterém obviněný A. vyhodnocuje stav tohoto areálu a doporučuje (v rozporu s koncepcí státního podniku T., kterou sám připravil) převod tohoto areálu na státní podnik v likvidaci, resp. veškeré další možnosti hodnotí jako nev(ý)hodné; přičemž mj. nepravdivě uvedl, že „objekt nezapadá úplně do schválené koncepce, která uvažuje aktivní správu

nemovitostí, tedy včetně střednědobých investic do jejich rozvoje (k tomu srov. opět výpověď aktuálního ředitele T., Ing. V. Č., který k rozvoji tohoto areálu v rámci svého výslechu mj. uvedl „my to považujeme za perspektivní místo v B., kde by se dalo stavět, zvažujeme, protože tam byly dvě budovy v havarijním stavu, jednu strhnul ještě likvidátor na základě havarijního výměru, tam zvažujeme postavit malou funkční halu pro potřeby pronájmu a jinak postupně jdeme objekt od objektu, začali jsme tou paspartizací, začali jsme odsouhlasením se stavebním úřadem, co se tam dělat může, co by se tam dělat mohlo…“);

- samotnou Smlouvu o převodu práva hospodařit s majetkem státu ze dne 5. 6. 2013 (č. l. 3.107-3.115), kterou podepsal za T. Mgr. P. Š. na základě plné moci udělené obviněným Š. a za Č. obviněný X., jehož podpis na listině ověřil JUDr. P. Š.

22. Jak vyplývá z vyjádření znalce, bylo možné provést ocenění hodnoty (ve smyslu hodnoty práce do těchto dokumentů vložené), a to alespoň formou rozmezí v úvahu přicházejících částek (hodnot). Tím by zároveň byla fakticky stanovena hodnota plnění, které společnost E. v souvislosti s převodem areálu v Č. poskytla.

23. Stran předmětné transakce byl ještě za účelem ocenění hodnoty převáděných nemovitostí opatřen posudek společnosti P. s.r.o. (č. l. 3.129-3.202), u něj je ale jako objednatel uveden T.

24. Závěr soudů, že nad rámec uvedených plnění byla poskytnuta ještě další, v listinách nezachycená plnění (srov. odůvodnění usnesení odvolacího soudu:

„např. promyšlení a diskuse nad obchodním záměrem, opatření a příprava materiálů, jednání s partnery, úřady a třetími osobami“) je ve zjevném rozporu s provedeným dokazováním a ostatně i s povahou této transakce. Nejenže nelze z provedeného dokazování dovodit, že by taková plnění nad rámec plnění, jejichž výstupy jsou výše uvedené listiny (tj. údajné provedení jakéhosi vyhodnocení areálu, příprava převodní smlouvy a zařízení vkladu do katastru) byla poskytnuta, ale především nelze ani učinit závěr, že by vůbec mohla vzniknout potřeba jakýchkoliv dalších poradenských služeb nad rámec výše uvedeného.

25. Ze strany soudů totiž bylo pominuto, že obě smluvní strany (kupující i prodávající) z pozice statutárního orgánu, resp. likvidátora řídil obviněný X., přitom jak také vyplynulo z dokazování, oba subjekty sdílely společné prostory (kanceláře), zaměstnance atp. Neexistovala vůbec žádná potřeba vést složitá vyjednávání např. o obsahu smlouvy, o kupní ceně, vést diskuze nad obchodním záměrem, jednat s partnery nebo třetími stranami. Samotná smlouva je přitom pouze vyplněný vzorový dokument, což taktéž zůstalo stranou pozornosti soudů. I laickým pohledem (bez znaleckého posudku) lze usoudit, že činnost spojená s výše uvedeným nemohla zabrat více než několik hodin, nejvýše nižších desítek hodin, což by (pokud by předmětná transakce měla pro státní podnik T. nějaký přínos) odůvodnilo odměnu maximálně v řádu desítek tisíc korun. Vykonaná činnost v žádném případě nemůže odůvodnit odměnu ve výši téměř šesti miliónů korun.

26. Soud druhého stupně v odůvodnění napadeného usnesení uvedl1: „Jsou k dispozici pouze dílčí listinné výstupy (koncepce činnosti pro období nezbytné

1 Podtržené důkazy se týkají (i) transakce v B.- Č.

existence podniku ze dne 4. 12. 2012, ekonomické a právní „due diligence“ společnosti N.-s. a.s. ze dne 3. 9. 2013, analýza investiční nabídky z 6. 9. 2013 o nabytí akcií společnosti N. S. a.s., pracovní materiál ke skladovému areálu M. v B. Č.), doklady o právních službách (mandátní smlouva mezi E. a JUDr. P. Š. ze dne 24. 7. 2012, faktury dodavatele JUDr. Š. pro odběratele E. z června a prosince 2013 na celkovou částku cca 2,8 mil. Kč), faktury V. Č. pro odběratele E. za práce provedené v roce 2013 pro T. s.p. na částku 500 000 Kč (posouzení stavebnětechnického stavu areálu

B. – Č.). Jmenovaný svědek P. Š. výslovně potvrdil, že pro společnost E. poskytoval právní služby jak ve věci převodu areálu v B. – Č. mezi dvěma státními podniky, tak ve věci úplatného převodu cenných papírů společnosti N. s. Předmětné smlouvy vyhotovil po konzultacích s obžalovaným A. a od něho také obdržel veškeré podklady pro sepsání smluv.“ Odvolací soud tedy svůj závěr o existenci jakýchsi dalších (v listinné podobě nedoložitelných) služeb vystavěl i na tom, že společnosti E. byly ze strany dalších osob (advokáta JUDr. Š. a pana Č.2) fakturovány další služby.

27. Výstupy z činnosti těchto osob se ovšem nemohly projevit jinak než ve výstupech společnosti E. uvedených výše. Smluvní vztah zde existoval mezi těmito subjekty a společností E. (srov. především mandátní smlouvu mezi E. a JUDr. P. Š.; č. l. 16.655-16.660), přičemž z případných výstupů z této činnosti by T. profitoval prostřednictvím výstupů z činnosti E. Advokát X. se mohl podílet na přípravě smlouvy (byť tato okolnost z dokazování nevyplývá tak jasně, jak tvrdí odvolací soud), stejně jako se určité technické poradenství Č. mohlo projevit v dokumentu „vyhodnocení areálu M. a návrh dalšího postupu.“ Ze skutečnosti, že JUDr. Š. a Č. poskytovaly nějaké služby společnosti E., za což fakturovaly smluvní odměnu, nelze činit závěr, že společnost E. poskytla T. další plnění nad rámec plnění z výstupů popsaných výše. Znalecké ocenění výstupů společnost E. by nutně zahrnovalo i „přidanou hodnotu“ těchto externích poradců. Lze jen poznamenat, že i tak platby za tyto údajné služby třetích osob (subdodavatelů) tvořily pouze zlomek výše odměny, kterou E. díky postupu obviněných vyinkasovala od T. (srov. faktury na č. l. 16.697-16.698 a 16.661- 16.662). Z trestněprávního hlediska není pro posouzení výše škody rozhodné, jakou cenu za externí služby společnost zaplatila E., ale jaká byla skutečná hodnota poskytnutého plnění v daném místě a čase (§ 137 trestního zákoníku).

28. V rozporu s provedeným dokazováním vyznívá i závěr odvolacího soudu, že JUDr. Š. „výslovně potvrdil, že pro společnost E. poskytoval právní služby jak ve věci převodu areálu v B. – Č. mezi dvěma státními podniky, tak ve věci úplatného převodu cenných papírů společnosti N. s.“ Advokát JUDr. P. Š., který fakturoval X. své služby, vypovídal pouze v přípravném řízení, protokol o této výpovědi (č. l. 2.250a – 2.250h) byl čten u hlavního líčení dne 26. 6. 2019. Svědek opakovaně zdůraznil, že má potíže s pamětí (mj. uvedl, že se mu stává, že „nějaké skutečnosti, které jsem neprožil, se mi zdají tak, jako bych je prožil“) a v zásadě si nebyl schopen rozpomenout, zda se transakce účastnil či kterou ze stran zastupoval s tím, že byl advokátem Č., ale v transakci pravděpodobně zastupoval T. („Domnívám se, že jsem zastupoval T.…ano, byl to T.“). Na dotaz, zda kromě vyhotovení smlouvy vykonal pro T. i jiné činnosti uvedl: „Rovněž si nepamatuji“. Jeho syn Mgr. P. Š. u hlavního líčení dne 26. 6. 2019 ve vztahu k předmětné smlouvě vypověděl: „Tuto smlouvu jsem nepřipravoval jako právní zástupce Č. T., byl jsem zmocněn pouze k jejímu podpisu, vzpomínám si, že tuto smlouvu připravovala spol. E.“ Odvolací soud při hodnocení výpovědi JUDr. Š. nezohlednil ani specifické vztahy existující mezi JUDr. Š.

2 Jde o osobu odlišnou od současného ředitele Č. T., s.p.

a obviněnými (srov. vyjádření státního zástupce ze dne 8. 10. 2020 č. j. VZV 16/2015- 1658).

IV.

29. Rovněž v případě výplaty částky ve výši 8.494.200 Kč za údajné poradenství v souvislosti s nabytím akcií společnosti N. S., a.s. (dále jen „společnost N.“), je třeba trvat na stanovisku, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by společnost E. poskytla státnímu podniku takové služby podle smlouvy o obstarání obchodní záležitosti, které by jakkoli odůvodňovaly úhradu takto vysoké částky.

30. Stran tohoto plnění byly v trestním řízení zajištěny a provedeny k důkazu pouze následující výstupy z činnosti společnosti E.

- dokument označený jako „analýza investiční nabídky“ (č. l. 4.675-4.686), který měl být výstupem analytické činnosti společnosti E., na jejímž základě tato společnost dospěla k závěru, že koupě akcií společnosti N. je z pohledu státního podniku T. ideálním způsobem uložení volných finančních prostředků. Jeho součástí je i nepodepsané stanovisko Mgr. Š., které zdůvodňuje legálnost investice státního podniku do akcií soukromé společnosti;

- dokument označený jako „Ekonomická a právní due diligence“ (č. l. 4.483-4.492), který měl být výstupem činnosti spočívající v řádném prověření předmětu koupě (zjištění právních, daňových a technických vad) pro potřeby kupujícího (T.);

- samotná „Smlouva o úplatném převodu akcií (č. l. 4.017-4.026), která měla být výsledkem vyjednávání s protistranou.

31. V tomto případě plnění proběhlo mezi státním podnikem T. a společností M. I.

s.r.o. (dále jen „společnost M.“), čili mezi formálně nepropojenými subjekty. Proto by zde při obvyklém běhu událostí přicházely v úvahu činnosti jdoucí nad rámec písemných výstupů společnosti E. v podobě úkonů, které příkladně uvedl odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení. Ovšem i přesto, že obvinění byli již zproštěni obžaloby ze skutku v obžalobě označeného pod bodem 3/, při němž měli jednat spolu s dalšími osobami ke škodě majetku České republiky spravovaného státním podnikem X., který měl nabýt akcie společnosti N. za nadsazenou cenu, protože soudy dospěly na základě posudku předloženého obhajobou k závěru, že uhrazená cena za akcie odpovídala jejich ceně obvyklé, z dokazování vyplynula nestandardnost celé transakce, která nebyla převodem mezi zcela nezávisle jednajícími subjekty. I zde lze zaujmout závěr, že nad rámec činnosti vedoucí k vyhotovení výše uvedených výstupů neproběhla ze strany společnosti E. žádná činnost, kterou by bylo možno zařadit do kategorie „promyšlení a diskuse nad obchodním záměrem, opatření a příprava materiálů, jednání s partnery, úřady a třetími osobami“.

32. Odměna vyjednaná ve smlouvě o obstarání obchodní záležitosti a z podstatné části vyplacená by mohla být považována za přiměřenou v případě, že by společnost

E. poskytla veškeré služby, které jsou s takovou nasmlouvanou činností spojené, tzn. byla by provedena důkladná analýza trhu, výběr a zprostředkování koupě, došlo by k zajištění takové právní, daňové, účetní a technické due diligence, jež by zajistila důkladné prověření všech aspektů transakce a reálnou materiální odpovědnost

za případná pochybení poradců, struktura transakce by byla připravena takovým způsobem, aby byla pro klienta optimální jak po právní stránce, z pohledu právní jistoty, tak po stránce daňové, bez zbytečného daňového zatížení, a konečně by byla smlouva vyjednána tak, aby zajišťovala vynaložené ceně odpovídající protiplnění a zároveň poskytovala možnost uplatnit nároky v případě, že se objeví vady, ať již právní, technické či jiné. K něčemu takovému ale podle obsahu provedených důkazů v činnosti společnosti E. nedošlo, o čemž ostatně svědčí i samotné výstupy státnímu podniku T. ze strany společnosti E. předložené.

33. Činnost obviněného A. pro státní podnik T. (nutno uvést, že při plném srozumění obviněného Š.) nikdy nespočívala v alespoň nějakém a již vůbec ne v intenzivním vyhledávání vhodné investiční příležitosti k nejlepšímu prospěchu podniku T. Naopak tento obviněný od počátku vztahu založeného díky součinnosti obviněného Š. vše směřoval k tomu, aby podnik T. odkoupil severočeské nemovitostní portfolio společnosti A. O tom, že by obvinění jakýmkoliv způsobem zvažovali jinou alternativu investice, a to jak na obecné úrovni, tedy že by investice mohla směřovat i do jiného aktiva, než do nemovitostí (akcie, podíly ve fondech atp.), tak i ve vztahu ke konkrétnímu typu investice, tj. to, že by mohly být nakoupeny jiné nemovitosti, neexistují krom obecného tvrzení obviněného A. žádné důkazy, jež by v opačném případě bylo snadné pojmenovat a dohledat. Ve světle povahy vzájemných vztahů a vazeb mezi obviněnými, jež byly v řízení zřetelně popsány a zcela dostatečně důkazně identifikovány (srov. např. profesní činnost obou obviněných pro V. K., zainteresování obviněného X. ve společnosti E. v době kolidující s jeho nastoupením do funkce ředitele podniku T.) je zcela nevěrohodným tvrzení A., že se zcela náhodou při nějaké „novoroční číši vína“ dozvěděl o prodeji severočeského portfolia společnosti A., a to až poté, co komplexně vyhodnotil možnosti investic na trhu (protokol ze dne

17. 6. 2019, str. 33). Nejen z úzkých vazeb obviněných na V. K. ovládajícího společnost A., ale i z konkrétních důkazů [faktura vystavená společnosti E. panem

V. Č. č. 23/2012 (č. l. 930 a 1091 příslušné složky trestního spisu) za „práce provedené v souvislosti s posouzením investicí do objektů v Ú. N. L. a L. (A. R.) - technické posouzení nemovitosti“ v období „září - prosinec 2012“, faktura ze dne 30. 9. 2012 vystavená společností F. s.r.o. (č. l. 1116 příslušné složky trestního spisu) na „účetní a mzdové poradenství + spolupráci na projektech třetí strany (T., A. R.).“] vyplývá, že obviněný A. řešil otázku severočeského portfolia společnosti A. výsostně a absolutně prioritně nejpozději v září 2012, a to zjevně ve vztahu k zapojení, resp. využití státního podniku T.

34. Z dokazování tedy vyplynulo, že od počátku vzájemné kooperace stran činnosti podniku T. směřovalo počínání obviněného A. s plným vědomím obviněného Š. nikoliv k analýze trhu a výběru nejvhodnější investice, ale k tomu, aby především vůči zakladateli státního podniku T. bylo formálně odůvodněno právě a výhradně nabytí severočeského nemovitostního portfolia společnosti A. Byť byla formálně deklarována, neproběhla ani žádná due diligence v té míře, rozsahu a kvalitě, která by odpovídala akvizici nemovitostí v hodnotě v řádu stovek miliónů korun. Nebyly prověřeny ani ty nejzákladnější parametry předmětu koupě a namísto objektivního prověřování se obvinění spolehli na tvrzení V. K., která nikterak neprověřovali. Doložený výstup označený jako „Ekonomická due diligence“ (č. l. 4483 a násl. trestního spisu) je pro kupujícího naprosto bezcenný a nicneříkající kompilát nashromážděných textů, zahrnující obsah účetní závěrky, přepis zápisů v obchodním rejstříku a obsah

některých dalších dokumentů, kde se určité údaje shodují s textem ustanovení smlouvy o koupi akcií a popis zástavních práv je v podstatě opsán z prohlášení V. K.

35. Ve vyjádření státního zástupce ze dne 8. 10. 2020 č. j. VZV 16/2015-1658 bylo soudu předloženo, co vše by při tak zásadní investiční akci měla tzv. due diligence zahrnovat a jaký by z ní ze strany kupujícího bylo možno po právu očekávat za výstup. Jen stručně lze zmínit, že za součinnosti s přizvanými odborníky z příslušných oblastí (specialisty z práva nemovitostí, stavebního, korporátního, pracovního práva, účetnictví, daní, inženýringu, technických oblastí atp.) by due diligence měla zahrnovat podrobné posouzení a vyhodnocení: 1. složky právní, aby měl kupující dostatečný podklad pro právní jistotu, např. co se týče pozice akcionáře/společníka, úplný přehled v personálních vztazích, ať již k členům orgánů společnosti či zaměstnancům, ucelenou informaci o vlastnictví nemovitostí, včetně jeho historického vývoje a nabývacích titulů, přehled o nájemních vztazích, včetně vyhodnocení výnosů, zda tyto jsou adekvátní k obsahu smluv, zjištění veškerých nákladů spojených s provozem nemovitostí a toho, kdo a zda je hradí, zda smlouvy byly uzavřeny bez právních vad atp., vyhodnocení užívání nemovitostí z pohledu veřejnoprávního (zda jsou na všechny stavební objekty řádná povolení či kolaudace, jestli povolení neobsahují omezující podmínky, jestli jsou dodržovány všechny požární a obdobné předpisy, nehrozí pokuty, nejsou vedena správní řízení atp.), užívání nemovitostí z pohledu soukromoprávního (je-li zajištěno právo cesty, práva k vedení sítí, komu sítě patří atp., a naopak jestli užívání nemovitostí nezatěžují práva třetích osob), posouzení pojištění, jeho existence a dostatečnosti, compliance (zda jsou implementována vnitřní pravidla vylučující trestní odpovědnost společnosti v případě excesivních jednání jejích pracovníků) atd.; 2. složky daňové a účetní, kde by byly řešeny otázky řádného vedení účetnictví, přiznávání a hrazení daní, hrozby sankcí, atp., 3. složky technické, v jejím rámci posouzení stavebnětechnického stavu nemovitostí, zhodnocení nutnosti investic pro zajištění dalšího provozu, energetické náročnosti provozu, zda budovy splňují všechny předpisy (např. z hlediska požární bezpečnosti), neexistují rizika starých zátěží (např. použití azbestu) atp.

36. V předmětném případě, jak vyplynulo mj. i z výslechu obviněného A., žádní specialisté nebyli ze strany společnosti E. k provedení tzv. due diligence společnosti

N. reálně zajištěni, sama společnost jimi nedisponovala, nebyla ostatně ani vybavena a oprávněna takové odborné poradenství poskytovat, a hmatatelné a odborné výstupy z údajných nezávazných konzultací s osobami, které ve výslechu označil obviněný A., reálně žádné neexistují. Jistou výjimkou by mohl být JUDr. P. Š., ovšem ani z jeho strany žádné konkrétní výstupy v uvedeném smyslu předloženy nebyly (na roli jmenovaného JUDr. P. Š. a otázku jeho nezaujatosti bylo ze strany obžaloby v řízení poukázáno). Veškeré údajně odborné posouzení ve všech oblastech (s jedinou uváděnou výjimkou oblasti práva) zásadně prováděl sám obviněný A., zcela jistě minimálně v určitých oblastech neodborně.

37. Tomu odpovídá i obsah listiny, která má odborným výstupem popsaného procesu, označený jako „Ekonomická a právní due diligence,“ (č. l. 4483 a násl. trestního spisu). Tento již podle svého označení neobsahuje žádnou technickou nebo daňovou due diligence, přičemž taková daňová a technická due diligence zjevně prováděna vůbec nebyla. Podstatnou část dokumentu tvoří údaje jen opsané z obchodního rejstříku, popř. z mezitímní účetní závěrky bez jakéhokoliv vyhodnocení. Další částí jsou pouhá tvrzení, která nelze v rámci due diligence nijak ověřit a musela by být (smluvně) zaručena prodávajícím, což zabezpečeno nebylo. V rámci takto deklarované „due

diligence“ obviněný A., resp. společnost E., nezjistili ani jeden jediný problém, potíž či nebezpečí, které by bylo nutno řešit, vyjasnit či smluvně ošetřit (např. neplatné ustanovení v nájemní smlouvě, nebonitního nájemce, nejasné vlastnické právo k inženýrským sítím, nevyřešené vztahy s členy představenstva, chybějící autorská práva k projektové dokumentaci, nesprávně zaúčtovanou položku, technickou závadu, atd. Výsledkem této tzv. „due diligence“ předložené společností E. je, že bez jakýchkoli podrobností a bližšího upřesnění vše je v nejlepším pořádku, což plně odpovídá prvotnímu zájmu obviněných zajistit převod nemovitostí z portfolia A., o něž tento soukromý subjekt ovládaný V. K. ztratil zájem.

38. Obvinění a P. T. se ve svých výpovědích ani neshodli na základních otázkách

o tom, jak a kde se předávaly prověřované dokumenty, kdo vlastně předložil návrh smlouvy, jak probíhala jednání o jejím obsahu, a kdo při těchto jednáních byl právně zastupován. Z jejich výpovědí je zjevné, že žádná jednání o obsahu smlouvy reálně neproběhla. Nebyly pořizovány doklady o jednáních (jednotlivé přepracované návrhy, zápisy z jednání atp.), které se jinak v takových případech běžně pořizují a dále archivují, již z opatrnosti pro případ sporu o budoucí výklad smlouvy. Obvinění se prostě nechali bez dalšího inspirovat smlouvou, která byla použita pro fakticky formální a ryze účelový převod akcií mezi společnostmi A. a M., a tuto smlouvu upravili

„pro potřeby státního podniku.“ Uzavřená smlouva tak byla v zásadě jen formální dokladem o převodu akcií (stejně jako v případě smlouvy uzavřené mezi společnostmi

M. a A.) a především o povinnosti k uhrazení kupní ceny společnosti M. (a následně společnosti A.). Nejde o smluvní dokument, který by upravoval komplexně vztahy mezi dvěma (nezávislými) stranami komplikované obchodní transakce, jak by tomu za obvyklého běhu událostí v takovém případě jistě bylo.

39. Obviněný A. v rámci činnosti společnosti E. podle smluvního ujednání s podnikem

T. nijak neřešil ani otázku struktury transakce, pouze akceptoval požadavky druhé strany, která měla zájem zbavit se portfolia nemovitostí na severu Xxxx. Byť se obvinění shodli v tom, že pro ně nebylo důležité, zda se převádí přímo nemovitosti nebo akcie společnosti N., která nemovitosti vlastnila, přičemž dokonce považovali převod akcií, tzv. share deal, za výhodnější pro kupující stranu, obviněný A. bez jakékoli analýzy akceptoval změnu transakce z koupě nemovitostí (A. D.) na koupi akcií, což byla změna, která reálně vedla k daňové struktuře pro státní podnik zcela nevhodné. Zvolená struktura koupě (share deal) by mohla být daňově výhodná (neutrální), pokud by akcie společnosti N. kupovala jiná obchodní korporace ve smyslu

§ 19 odst. 1 písm. ze), odst. 3 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Kupujícím byl ale státní podnik, který nesplňoval podmínky definice mateřské společnosti, takže oproti transakci, v jejímž důsledku by se státní podnik T. stal přímo vlastníkem nemovitostí, vedla změna transakce z asset dealu na share deal k tomu, že státní podnik T. byl nucen danit příjmy z pronájmu nemovitostí dvojí daní z příjmů. Obviněný A. neprověřil, zda je tato změna ve struktuře transakce pro státní podnik daňově výhodná, třebaže mohl za tím účelem opatřit stanovisko kvalifikovaného daňového poradce, pouze zajistil stanovisko Mgr. P. Š., které posloužilo toliko k potvrzení právní přípustnosti transakce.

40. Následně obviněný A. akceptoval bez výhrad i změnu v osobě prodávajícího ze společnosti A., která disponovala dostatečnými aktivy k tomu, aby dokázala dostát svým závazkům z případné odpovědnosti za vady, na společnost M., což byla prázdná společnost bez jakéhokoli významného majetku. Nikdo z obviněných, kteří měli hájit zájmy kupující strany, neřešil, že veškeré záruky v kupní smlouvě ve vztahu k akciím

a aktivům společnosti N. se změnou prodávajícího ze společnosti A. na společnost M. staly bezcennými, a to ani v situaci, pokud se o této změně dozvěděli až v okamžiku, kdy byla jednání fakticky dokončena, a byly připravovány doklady ke schválení transakce dozorčí radou státního podniku T.

41. Soudy se s uvedenými okolnostmi a rozpory, na něž byly ze strany státního zástupce opakovaně upozorňovány, nevypořádaly a pouze na základě té skutečnosti, že sjednaná cena za akcie N. alespoň podle znaleckého posudku doloženého obhajobou odpovídala jejich ceně obvyklé, vyšly z toho, že standardní byla i celá transakce, a tedy standardní musela být i poradenská činnost obviněného A. Takový přístup však nemá oporu v provedeném dokazování.

42. Stejně jako v případě převodu práva hospodaření s nemovitostmi v areálu v B.- Č. bylo možné i v tomto případě zadat znalecké kanceláři G. T. A. s., a.s., vypracování dodatku k posudku tak, aby znalec posoudil hodnotu výstupů z činnosti společnosti E. zachycených v trestním spise a určit maximální hodnotu plnění poskytnutého ze strany společnosti E., namísto trvání na určení přesné částky. Až poté by bylo možno uvažovat o případné opodstatněnosti použití procesní zásady in dubio pro reo.

V.

43. Soudy vzhledem k výše uvedeným rozporným skutkovým závěrům, jimiž v písemném odůvodnění svých rozhodnutí zdůvodnily výrok o zproštění obžaloby, ani nemohly přistoupit ke komplexnímu posouzení adekvátní právní kvalifikace případného trestného činu, která byla v obžalobě spatřována v § 206 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, tedy v trestném činu zpronevěry, kdežto v úvahách odvolacího soudu v jeho prvním zrušujícím usnesení spíše v § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku, tedy v možném spáchání trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku.

44. Jen ve stručnosti je v tomto ohledu možno zmínit, že povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek ve smyslu zákonného znaku § 220 odst. 1 trestního zákoníku mají osoby, které jsou povinny spravovat záležitosti jiných, pokud je v tom zahrnuta i povinnost péče o jejich majetek nebo nakládání s ním. Taková povinnost může být uložena některým ustanovením zákona nebo určitou smlouvou, přičemž nemusí být výslovně nazvána jako povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, ale jejím obsahem je to, co se opatrováním a správou majetku rozumí (péče řádného hospodáře, právo činit úkony s majetkem, převádět ho, obchodovat s ním apod.).3

45. Vykonávala-li konkrétní osoba funkci statutárního orgánu, byť by se jednalo o státní podnik v době před nabytím účinnosti zákona č. 253/2016 Sb., který do zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, vložil nové ustanovení § 12a o speciální povinnosti ředitele státního podniku k výkonu funkce s péčí řádného hospodáře, musela si nepochybně i bez existence této speciální úpravy počínat tak, aby nepoškozovala majetkové zájmy státního podniku, protože ve vztahu k němu pečovala o cizí majetek, s nímž byla povinna nakládat nejen v souladu s příslušnými ustanoveními zakladatelských dokumentů (statutu) a předmětné manažerské či obdobné smlouvy, nýbrž i s povinností řádného hospodaření se svěřenými prostředky, minimálně ve smyslu pracovněprávních předpisů [§ 302 písm. d),

3 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2004 sp. zn 8 Tdo 1080/2004.

§ 302 písm. g) zákoníku práce]. Ředitel jako statutární orgán a vedoucí zaměstnanec je přitom povinen seznámit se se všemi rozhodnými skutečnostmi, které se týkají hospodaření státního podniku a nakládání se svěřeným majetkem státu. Pokud provede takové úkony, jimiž poruší své zákonné nebo smluvní povinnosti opatrovat nebo spravovat majetek dotyčného státního podniku, musí nést případně i jako speciální subjekt trestní odpovědnost za trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 trestního zákoníku, případně trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 trestního zákoníku.

46. Trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle

§ 220 odst. 1 trestního zákoníku se lze dopustit také nehospodárným nakládáním s prostředky ze státního rozpočtu ve smyslu zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů4. Ustanovení tohoto zákona se totiž vztahují i na případy kontrol státního podniku vykonávaných ministerstvem, které plní jménem státu funkci jeho zakladatele (§ 1 odst. 2). I ředitel státního podniku tedy musel při výkonu své funkce postupovat tak, aby nakládání se svěřenými veřejnými prostředky bylo v souladu s požadavky na správnost finančních a majetkových operací, hospodárnost, účelnost a efektivnost jejich použití, jak je požadováno v úvodních ustanoveních uvedeného zákona.

47. Závěrem lze shrnout, že soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích nezohlednily důkazy svědčící o tom, že transakce s areálem v B.-Č. byla zjevně neúčelná a v rozporu s koncepcí státního podniku, byla tedy obchodem, který ani pro jeden ze zúčastněných státních podniků neměl žádný hospodářský přínos. Stejně tak nezohlednily i důkazy svědčící o tom, že v rámci transakce s akciemi N. neproběhla žádná reálná jednání ani další úkony nad rámec písemných výstupů zachycených v trestním spise (přičemž v případě převodu práva hospodaření k majetku státu mezi dvěma státními podniky ani jejich potřeba nenastala).

48. V návaznosti na to v situaci, že z dokazování vyplynulo, že odměna vyplacená společnosti E. na úkor státního podniku T. zcela zjevně významně překračovala hodnotu plnění poskytnutého touto společností, dospěly soudy ke zjevně nesprávnému závěru, že hodnotu této údajně vykonávané poradenské činnosti nelze určit, a neprovedly v tomto směru přes požadavek státního zástupce a poškozeného odpovídající dokazování dodatkem znaleckého posudku, byť možnost jeho doplnění byla v řízení důkazně potvrzena. Skutková zjištění soudů obou stupňů, že nebyl prokázán vznik škody v příčinné souvislosti s jednáním popsaným v obžalobě, resp. že výši škody nelze důkazně určit, tedy rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění jednoho ze znaků majetkového trestného činu, jsou tak ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. V důsledku toho nebyl nedůvodně proveden navrhovaný podstatný důkaz (dodatek ke znaleckému posudku znalecké kanceláře G. T. A. s. a.s.). Tím došlo k naplnění dovolacího důvodu ve smyslu

§ 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Pokud následně odvolací Vrchní soud v Praze zamítl odvolání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze jako nedůvodné, své rozhodnutí zároveň zatížil vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) trestního řádu.

4 Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2012 sp. zn 5 Tdo 380/2012.

S ohledem na popsané skutečnosti

navrhuji,

aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle

§ 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu:

1. podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne

1. 12. 2021 sp. zn. 9 To 43/2021, dále zrušil i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2021 sp. zn. 47 T 9/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,

2. a dále postupoval podle § 265l odst. 1 trestního řádu a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjadřuji i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Brno 14. února 2022

XXXx. Xxxx Xxxxx nejvyšší státní zástupce