PRÁVO ZAMĚSTNANCŮ NA INFORMACE, KONZULTACE A ÚČAST

PRÁVO ZAMĚSTNANCŮ NA INFORMACE, KONZULTACE A ÚČAST

V oblasti práva pracovníků na informace a konzultace doplňuje Evropská unie činnost členských států tím, že prostřednictvím směrnic nebo opatření určených na podporu spolupráce členských států stanoví minimální požadavky.

PRÁVNÍ ZÁKLAD

Články 5, 114, 115, 151 a 153 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

CÍLE

EU podporuje a doplňuje činnosti členských států týkající se účasti zaměstnanců s cílem přispět k dosažení hlavních cílů evropské sociální politiky (článek 151 SFEU), mezi něž patří lepší životní a pracovní podmínky, řádná sociální ochrana, trvale vysoká zaměstnanost a boj proti vyloučení.

DOSAŽENÉ VÝSLEDKY

A. Souvislosti

Právo zaměstnanců na informace, konzultace a účast jsou klíčovým tématem debaty na evropské úrovni již od roku 1974, kdy byl přijat první sociální akční program. Charta Společenství základních sociálních práv pracovníků z roku 1989 (zachovaná v článku 151 SFEU) zdůraznila, že je žádoucí zapojení pracovníků podporovat. Návrhy Komise v této oblasti však často narážejí na nesouhlas. Řádný právní základ právních předpisů Společenství začal existovat teprve poté, co byla do Amsterodamské smlouvy v roce 1997 včleněna dohoda o sociální politice. V roce 2009 byla do čl. 6 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii (SEU) začleněna Listina základních práv Evropské unie. Článek 27 Listiny uznává právo pracovníků na informace a konzultace.

Co se týče zapojení zaměstnanců, článek 153 SFEU svěřuje Parlamentu a Radě pravomoc přijímat:

— opatření určená na podporu spolupráce mezi členskými státy,

— směrnice, jimiž se stanoví minimální požadavky, které se uplatní postupně.

Uplatňuje se řádný legislativní postup, jemuž předchází konzultace Evropského hospodářského a sociálního výboru a Evropského výboru regionů.

B. Platné právní předpisy

První skupina směrnic se zabývá právem pracovníků na to, aby byli informováni o podmínkách smlouvy či pracovního poměru, a právem být informován a konzultován v souvislosti s propouštěním či převody:

— Směrnice Rady 75/129/EHS o hromadném propouštění, ve znění směrnice Rady 92/56/EHS a 98/59/ES, podle níž musí zaměstnavatelé v případě hromadného propouštění začít jednat se zaměstnanci, aby stanovili způsoby, díky nimž by bylo možné se vyhnout hromadnému propouštění nebo snížit počet dotčených pracovníků.

— Směrnice Rady 2001/23/ES o zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů (kterou se konsolidují směrnice Rady 77/187/EHS a 98/50/ES) stanoví, že zaměstnanci musí být informováni o důvodech takového převodu a jeho následcích. Tato směrnice obsahuje i ustanovení o zachování pracovních míst a práv zaměstnanců v případě převodu.

— Směrnice 2002/14/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství stanoví minimální procedurální normy pro ochranu práva zaměstnanců na informace a konzultace ohledně hospodářské a zaměstnanecké situace, jež ovlivňuje jejich pracovní prostředí.

— Směrnice (EU) 2019/1152 o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii. V této směrnici jsou stanovena nová práva (např. poskytování informací o pracovní době předem) pro všechny pracovníky ve všech formách pracovního vztahu, včetně pracovníků s nestandardními a novými formami práce, jako je práce prostřednictvím platforem.

Komise provedla v roce 2013 kontrolu účelnosti a dospěla k závěru, že směrnice obecně vyhovují svému účelu a že jejich přínos převažuje nad vynaloženými náklady. Shledala však také, že v nich přetrvávají některé nedostatky, zejména pokud jde o uplatnitelnost směrnic na zaměstnance veřejnoprávních služeb, členy lodních posádek a pracovníky malých a středních podniků. V roce 2015 se uvažovalo o přepracování směrnic o informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci a Komise zahájila veřejnou konzultaci. Od té doby však nebyla přijata žádná následná opatření.

V lednu 2018 byla přijata směrnice Rady o provedení dohody mezi sociálními partnery v odvětví námořní dopravy, jíž se ruší vyčlenění námořních pracovníků ze stávajících směrnic o informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci.

Pokud jde o pracovníky veřejného sektoru, nevztahuje se na veřejnou správu žádná ze směrnic týkajících se práva zaměstnanců na informace a projednání (viz věci Soudního dvora Evropské unie C-583/10, Xxxxx a C-108/10, Scattolon). Při projednávání obecné rámcové směrnice v roce 2001 se Parlament snažil oblast působnosti rozšířit i o veřejný sektor, což však Rada zamítla. V prosinci 2015 však výbor pro kolektivní vyjednávání pro správu ústředních vládních institucí uzavřel odvětvovou dohodu o společných minimálních normách pro práva pracovníků ústředních vládních institucí na informace a konzultace a požádal o její provedení prostřednictvím směrnice Rady.

Dne 5. března 2018 však Komise sociálním partnerům sdělila, že uvedenou dohodu Radě k provedení nenavrhne. V návaznosti na žalobu podanou Evropskou federací odborových svazů veřejných služeb (EPSU) rozhodl dne 24. října 2019 Soudní dvůr Evropské unie, že Komise je na základě svého práva iniciativy oprávněna rozhodnout o tom, zda se dohody sociálních partnerů stanou právně závaznými ve všech členských státech EU. Konfederace EPSU podala odvolání, které však bylo v září 2021 zamítnuto.

Druhá skupina směrnic se zabývá právem zaměstnanců na to, aby byli informováni a konzultováni v situacích s nadnárodními aspekty:

— Směrnice Rady 94/45/ES ve znění směrnice 2009/38/ES o zřízení evropské rady zaměstnanců. Evropská rada zaměstnanců sdružuje zástupce ústředního vedení a zaměstnanců z celé Evropy, jejichž úkolem je projednávat hospodářskou úspěšnost podniků, jejich perspektivy a zaměstnanost, politiky restrukturalizace a lidských zdrojů a podobné záležitosti. Zaměstnancům byla přiznána určitá práva na informace a konzultace v otázkách týkajících se pracovního prostředí. Právní předpisy o evropské radě zaměstnanců se vztahují na nadnárodní společnosti s nejméně 1000 pracovníky v EU/EHP a nejméně 150 zaměstnanci ve dvou či více členských státech. Evropský odborový institut (ETUI) vede zvláštní databázi s údaji o evropských radách zaměstnanců.

— Směrnice 2004/25/ES o nabídkách převzetí, podle níž by zaměstnanci dotčených společností nebo jejich zástupci měli dostat příležitost vyjádřit své názory na předvídatelné účinky nabídky na zaměstnanost. Platí rovněž obvyklá pravidla týkající se informování zaměstnanců a projednávání s nimi.

— Směrnice (EU) 2017/1132 o některých aspektech práva obchodních společností ve znění směrnice (EU) 2019/2121, pokud jde o přeshraniční přemístění sídla, fúze a rozdělení. Ustanovení o přeshraničních fúzích byla aktualizována a dále byla doplněna ustanovení a podmínky týkající se přeshraničních přemístění sídla a rozdělení kapitálových společností. Pozměněná směrnice posiluje postavení zaměstnanců a jejich zástupců, pokud jde o informování, konzultace a práva na účast před přeshraničním přemístěním sídla. Ukládá vedení, aby reagovalo na výsledky projednání se zaměstnanci, a stanoví právo odborů a vnitrostátních zástupců zaměstnanců analyzovat zprávu vedení o účincích plánovaného přemístění sídla.

Dne 14. května 2018 Komise zveřejnila hodnocení směrnice o evropské radě zaměstnanců v rámci programu REFIT a dospěla k závěru, že poskytování informací pracovníkům se zlepšilo z hlediska kvality a rozsahu, směrnice však nevedla k větší míře zřizování nových evropských rad zaměstnanců.

Třetí skupina směrnic si klade za cíl stanovit pravidla, která se použijí v situacích s nadnárodním aspektem, a částečně zaručuje právo na účast v rozhodovacím procesu:

— Směrnice Rady 2001/86/ES, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců, stanoví pravidla pro účast zaměstnanců při rozhodování o strategickém rozvoji společnosti. Zaměstnanci jsou nejen informováni a konzultováni prostřednictvím orgánu podobného evropské radě zaměstnanců, ale je přijato i opatření na zastoupení zaměstnanců na úrovni

vedení, pokud byla tato forma zastoupení použita u vnitrostátních zakládajících společností (tzv. zásada „předtím i potom“).

— Směrnice Rady 2003/72/ES, kterou se doplňuje statut evropské družstevní společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců, zajišťuje, aby zástupci zaměstnanců mohli ovlivňovat řízení evropských družstevních společností.

— Směrnice (EU) 2019/2121, kterou se mění směrnice (EU) 2017/1132, pokud jde o přeshraniční přemístění sídla, fúze a rozdělení, vyžaduje, aby se na účast zaměstnanců vztahovala pravidla cílového státu, tj. aby společnost vzniklá přeshraniční fúzí podléhala platným pravidlům týkajícím se případné účasti zaměstnanců v členském státě, v němž má sídlo.

Čtvrtou skupinu tvoří dvě meziodvětvové dohody mezi sociálními partnery (provedené směrnicí Rady 97/81/ES o částečném pracovním úvazku a směrnicí Rady 1999/70/ ES o pracovních poměrech na dobu určitou), směrnice 2008/104/ES o agenturním zaměstnávání, rámcová dohoda o digitalizaci a několik směrnic týkajících se zdraví a bezpečnosti, z nichž všechny obsahují implicitní ustanovení o informování a projednávání.

C. Další iniciativy

Podniky a zástupci zaměstnanců mezi sebou začali v souvislosti s rostoucím mezinárodním charakterem podniků uzavírat nadnárodní podnikové dohody, což je forma sociálního dialogu v nadnárodních společnostech. Nadnárodní podnikové dohody jsou dokumenty v různých podobách a navrhují je společně zástupci podniků a zaměstnanecké organizace, aby byly uplatňovány ve více než jednom členském státě. Tato praxe může ovšem vést k právním a politickým problémům ohledně vztahu mezi různými vertikálními úrovněmi sociálního dialogu (mezinárodní, evropský, vnitrostátní) a jeho horizontálními oblastmi uplatnění (mezi odvětvími, specificky pro dané odvětví či na podnikové úrovni). Nadnárodní podnikové dohody mohou být navíc v rozporu s vnitrostátními normami a předpisy, přičemž existuje jen několik mechanismů pro řešení sporů.

Komise uvedla, že chce rozvoj uzavírání nadnárodních podnikových dohod sledovat a kontrolovat, a to na základě výměny zkušeností a výsledků výzkumu. Vede databázi nadnárodních podnikových dohod.

ÚLOHA EVROPSKÉHO PARLAMENTU

Parlament přijal řadu usnesení, v nichž pro zaměstnance požaduje právo podílet se na rozhodování podniků a to, aby toto právo platilo jak pro národní, tak pro nadnárodní společnosti bez ohledu na jejich právní status. V roce 2009 Parlament ve svém usnesení ze dne 19. února o provádění směrnice 2002/14/ES: informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství žádal, aby byli do oblasti působnosti směrnic o informování a projednávání zahrnuti zaměstnanci veřejného sektoru.

Ve svém usnesení ze dne 19. ledna 2017 o evropském pilíři sociálních práv Parlament připomněl, jak je důležité, aby se pracovníci zapojovali do rozhodovacího procesu a vedení podniků, a poukázal na to, že podniky sociální ekonomiky, jako jsou

družstva, jsou dobrým příkladem pro vytváření kvalitních pracovních míst, prosazování sociálního začleňování a podporu participativní ekonomiky. Ve svém usnesení ze dne 22. října 2020 o politice zaměstnanosti a sociální politice eurozóny v roce 2020 Parlament zdůraznil, že úspěšné provedení plánu EU na oživení vyžaduje řádný sociální dialog na všech úrovních a účinné zapojení sociálních partnerů. Zdůraznil význam posílení práv pracovníků a odborů, jakož i kolektivní vyjednávání a účast pracovníků, což jsou základní nástroje demokracie a začleňování.

Ve svém usnesení o silné sociální Evropě pro spravedlivou transformaci ze dne 17. prosince 2020 Parlament vyzval Komisi, aby zavedla novou rámcovou směrnici o informování, konzultaci a účasti pracovníků pro jednotlivé formy evropských společností, včetně subdodavatelských řetězců a franšíz, a vyzval k přepracování směrnice o evropské radě zaměstnanců. Výbor Evropského parlamentu pro zaměstnanost a sociální věci v současné době vypracovává legislativní zprávu z vlastního podnětu o revizi směrnice o evropských radách zaměstnanců.

Ve svém usnesení ze dne 17. prosince 2020 o udržitelné správě a řízení podniků Parlament zdůraznil potřebu většího zapojení zaměstnanců do rozhodovacích procesů společností, aby bylo možné lépe zohlednit dlouhodobé cíle a dopady. Vyzval Komisi, aby přezkoumala možnost revize směrnice o evropské radě zaměstnanců a aby vytvořila nový rámec pro informování zaměstnanců, konzultace s nimi a jejich zapojení do evropských společností. V jiném usnesení ze dne 10. března 2021 o náležité péči a odpovědnosti podniků Parlament vyzval k použití směrnic o informování a konzultacích, aby byla zaručena práva odborů a zástupců zaměstnanců zapojit se do zavedení a provádění strategií náležité péče ve svých společnostech.

Ve svém usnesení ze dne 16. prosince 2021 o demokracii v práci: evropský rámec pro práva zaměstnanců na účast a revize směrnice o evropské radě zaměstnanců Parlament zdůraznil význam zapojení pracovníků na pracovišti a trval na tom, že před přijetím rozhodnutí vedení by zástupci zaměstnanců měli mít přístup k odpovídajícím informacím, aby mohli posoudit důsledky těchto rozhodnutí. Parlament rovněž vyzval k zavedení nové rámcové směrnice o informování zaměstnanců, konzultacích s nimi a jejich účasti v různých formách evropských společností.

Xxxxx Xxxxxxx / Xxxx Xxxxxx 08/2022