Souvislosti. Datum předání návrhu Evropskému parlamentu a Radě (dokument KOM(2010) 368 v konečném znění – 2010/0207 (COD): 12. července 2010 Datum vydání stanoviska Evropské centrální banky: 17. února 2011 Datum vydání stanoviska Evropského hospodářského a sociálního výboru: ---- Datum přijetí postoje Evropského parlamentu v prvním čtení: 16. února 2012 Datum předání pozměněného návrhu: Nevztahuje se na tento návrh. Datum potvrzení politické dohody ve Výboru stálých zástupců (COREPER): Datum přijetí postoje Rady: 20. prosince 2013 3. března 2014
Souvislosti. Před zahájením procesu udělení licence FLEGT pro vývoz dřeva do Unie bude provedeno společné nezávislé technické hodnocení systému GTLAS. Toto společné technické hodnocení posoudí celý systém s cílem určit, zda jsou zavedeny odpovídající mechanismy, které zajistí fungování a výsledky systému GTLAS v praxi v souladu se zamýšleným účelem. Toto hodnocení přezkoumá popis systému, přičemž se zaměří zejména na případné revize dohody po ratifikaci. Strany se v rámci Smíšeného výboru pro sledování a přezkum dohody společně dohodnou na podmínkách zadání pro nezávislé technické hodnocení. Technické hodnocení bude zahrnovat: − definici zákonnosti, která uvádí právní předpisy Guyany, jež musí být splněny, aby mohla být vydána licence, − kontrolu dodavatelského řetězce za účelem sledování dřevařských výrobků z lesa do místa vývozu nebo domácího prodeje a z místa dovozu do místa vývozu nebo domácího prodeje, − postupy ověřování pro určení souladu se všemi prvky definice zákonnosti a kontroly dodavatelského řetězce, − postupy pro vydávání vývozních osvědčení a licencí FLEGT a − nezávislý audit, který zajistí, že systém bude fungovat tak, jak bylo zamýšleno. Na základě zkušeností s jinými dohodami lze posouzení systému GTLAS provádět pomocí postupného a opakujícího se přístupu, kdy veškeré slabiny a případy nesouladu se systémem GTLAS zjištěné při posouzení lze postupně řešit prostřednictvím plánovaného provedení nápravných opatření.
Souvislosti. 5. Česká republika uvedla, že koksovatelné uhlí se používá především k výrobě koksu, ale v menší míře je lze používat i k výrobě elektřiny a tepla. Vzhledem k tomu, že koksovatelné uhlí je hlavní surovinou pro výrobu oceli, je trh s tímto typem uhlí závislý především na stavu ocelářského odvětví, který se odvíjí od poptávky zpracovatelského průmyslu a stavebnictví. Dva hlavní dodavatelé koksovatelného uhlí ve střední Evropě pocházejí z Polska a České republiky. V roce 2013 společně vytěžili 16,7 milionu tun uhlí, přičemž produkce OKD v České republice činila 4,6 milionu tun.
Souvislosti. Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (úmluva č. 210) (dále jen „úmluva“) byla přijata Výborem ministrů dne 7. dubna 2011. Otevřena k podpisu byla dne 11. května 2011. Úmluva je v souladu s článkem 75 otevřena k podpisu a schválení členským státům Rady Evropy, nečlenským státům, které se podílely na jejím vypracování, a Evropské unii, jakož i otevřena k přistoupení států, které nejsou členy Rady Evropy, za podmínek stanovených v článku 76. Úmluva byla sjednána během šesti zasedání zvláštního výboru ad hoc, jež se konala od prosince 2009 do prosince 2010. Evropská unie se zasedání účastnila spolu s členskými státy jako pozorovatel. Úmluva vstoupila v platnost po ratifikaci desátým členským státem Rady Evropy dne 1. srpna 2014. K 1. únoru 2016 úmluvu ratifikovalo 12 a podepsalo 25 členských států EU. Úmluva byla v souladu s rozhodnutím Rady (XXX) [...] 1 podepsána jménem Xxxxxxxx unie s výhradou jejího uzavření k pozdějšímu datu. Násilí na ženách je porušováním jejich lidských práv a extrémní formou diskriminace, která je spjata s genderovou nerovností a přispívá k jejímu udržování a posilování. Rovnost žen a mužů představuje základní hodnotu a cíl Evropské unie, jak je zakotveno ve Smlouvách (články 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a článek 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“)) a v Listině základních práv Evropské unie (článek 23) (dále jen „Listina“). Listina také uznává právo na lidskou důstojnost, právo na život a právo na nedotknutelnost lidské osobnosti a zakazuje nelidské či ponižující zacházení, stejně jako všechny formy otroctví a nucených prací (články 1 až 5 Listiny). Ochrana žen před násilím je rovněž jednou z povinností podle Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, jíž je EU společně se svými členskými státy smluvní stranou 2 , a výbor OSN pro monitorování provádění této úmluvy doporučil EU, aby úmluvu Rady Evropy ratifikovala jako krok v boji proti násilí na ženách a dívkám se zdravotním postižením 3 . Obecně je EU pevně odhodlána bojovat proti násilí nejen na svém území, ale také v rámci mezinárodních iniciativ, do nichž se zapojuje 4 . EU zaujala k nutnosti vymýtit násilí na ženách pevné postoje 5 a financuje zvláštní kampaně a místní projekty za účelem jeho potírání. Stávající právní předpisy v oblastech ochrany obětí trestných činů, sexuálního vykořisťování a zneužívání dětí, azylu a migrace zohledňují zejména zvláštní potřeby obětí genderově podmíněné...
Souvislosti. Dne 17. března 2021 předložila Evropská komise návrh na vytvoření certifikátu EU pro COVID s cílem usnadnit bezpečný volný pohyb občanů v rámci EU během pandemie COVID-19. Na žádost Komise Parlament dne 25. března odhlasoval aktivaci naléhavého postupu u obou návrhů. Rada přijala svůj vyjednávací postoj dne 14. dubna a Parlament tak učinil dne 29. dubna. Dne 20. května dosáhli spolunormotvůrci předběžné dohody o tomto návrhu. Souběžně s legislativním procesem již bylo dosaženo významného pokroku na technické úrovni, Je připravena brána EU umožňující přeshraniční ověřování certifikátů, která bude fungovat od června. V uplynulých dvou týdnech se uskutečnily úspěšné pilotní testy s účastí 17 členských států a Islandu a příští týden se k testům připojí dalších pět členských států. Komise rovněž poskytuje referenční software s otevřeným zdrojovým kódem, aby členským státům pomohla při vývoji jejich vnitrostátního řešení pro vydávání certifikátů, skenování a kontrolu QR kódů a aplikace referenční peněženka pro ukládání certifikátů. Již dne 21. dubna přijali zástupci členských států pokyny pro technické specifikace v síti pro elektronické zdravotnictví, dobrovolné síti spojující vnitrostátní orgány odpovědné za elektronické zdravotnictví. Pokyny vycházejí z úzké spolupráce Komise s členskými státy, jejímž výsledkem byly první pokyny, které byly přijaty v lednu a aktualizovány dne 12. března, a návrh rámce pro důvěryhodnost dohodnutý dne 12. března 2021. Kromě toho byla v rámci sítě pro elektronické zdravotnictví vypracována společná vzorová koncepce. Nejaktuálnější informace o koronavirových opatřeních i cestovních omezeních oznamovaných členskými státy jsou k dispozici na platformě Re-open EU (xxxxx://xxxxxx.xxxxxx.xx/xx) Zdroj: Zastoupení Evropské komise v České republice
Souvislosti. Toto sdělení aktualizuje přístup Komise ke státním podporám poskytovaným ve formě záruk a snaží se poskytnout členským státům podrobnější vysvětlení zásad, na nichž Komise hodlá založit svůj výklad článků 87 a 88 a jejich použití na státní záruky. Tyto zásady jsou v současné době stanoveny ve sdělení Komise o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory ve formě záruk (1). Ze zkušeností naby- tých při používání tohoto sdělení od roku 2000 vyplývá, že politika Komise v této oblasti by měla být přepracována. V této souvislosti si Komise dovoluje připomenout kupříkladu své nedávné přístupy uplatněné v různých konkrétních rozhodnutích (2), pokud jde o potřebu provádět individuální posuzování rizika ztrát spojeného s každou zárukou v případě jednotlivých systémů. Komise dále zamýšlí učinit svou politiku v této oblasti co nejprůhlednější a zajistit, aby její rozhodnutí byla předvídatelná a aby bylo zaručeno rovné xxxxx- zení. Komise si zejména přeje poskytnout malým a středním podnikům a členským státům tzv. safe-harbour předem určující pro danou společnost na základě jejího finančního ratingu minimální přirážku, která by měla být účtována za státní záruku, aby tato nebyla považována za podporu v oblasti působnosti čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Jakákoliv účtovaná prémie nižší než uvedená úroveň by navíc mohla být považována za prvek podpory.
Souvislosti a) Představení odvětví Území SAR má celkovou rozlohu 623 000 km2 a je pokryto různorodými ekosystémy, z nichž 54 000 km2 připadá na husté lesy rozdělené do dvou částí: lesní masív na jihozápadě, jenž se rozprostírá na 3 800 000 ha, a masív na jihovýchodě, jenž se rozprostírá na 1 600 000 ha. Průmyslová těžba se v současné době týká pouze lesního masívu na jihozápadě. V současné době vykonává činnost jedenáct dřevařských společnosti s průměrnou roční produkcí přibližně 600 000 m3 klád a 200 000 m3 řezaných výrobků (zdroje: statistické ročenky ministerstva vodního a lesního hospodářství, lovu a rybolovu). Hlavními místy určení středoafrického dřeva jsou: Evropa, Asie, Amerika a Afrika.
Souvislosti. Jak uvedla Xxxxxx ve své roční strategii pro udržitelný růst 20211, opatření zaměřená na dopravu mohou výrazně podpořit ekologickou transformaci tím, že přinesou významné snížení emisí skleníkových plynů a zlepšení kvality ovzduší a zároveň podpoří růst produktivity a posílí odolnost průmyslových ekosystémů. Komise v této souvislosti zdůraznila důležitost investic do veřejné dopravy a infrastruktury, které podporují přechod k udržitelnější a inteligentnější mobilitě, včetně plně propojených a účinných evropských multimodálních sítí, jakož i modernizace transevropských dopravních sítí pro osobní a nákladní dopravu. Dobře fungující systém železniční, vnitrozemské vodní a multimodální dopravy je klíčový pro zajištění propojení Evropy, vytvoření jednotného evropského železničního prostoru, posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti v souladu s články 170 a 174 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), dosažení cílů EU v oblasti klimatu (dále jen „Zelená dohoda pro Evropu“2) a podporu odolnosti průmyslu EU a jeho hodnotových řetězců (dále jen „nová průmyslová strategie“ v aktualizovaném znění3), včetně podpory cílů digitální transformace a digitalizace (dále jen „Evropská digitální strategie“4). Dne 9. prosince 2020 přijala Komise sdělení o své strategii pro udržitelnou a inteligentní mobilitu (dále jen „strategie Komise pro udržitelnou a inteligentní mobilitu“)5, ve které posilování železniční a vnitrozemské vodní dopravy, jakož i multimodální dopravy představuje zásadní složku ekologické a digitální transformace evropské dopravy, která je dále klíčová pro dosažení cíle klimatické neutrality Unie do roku 2050. Těchto cílů nelze dosáhnout bez rozsáhlých investic členských států. Spektrum investic, které členské státy mohou na podporu nízkoemisních druhů dopravy zvážit, sahá od investic do nových nebo stávajících vozových parků a flotil až po investice do železniční infrastruktury, překládkových terminálů a údržbářských dílen, také proto, aby se tak podpořila poptávka po vozidlech s nulovými emisemi a digitálních řešeních, jež umožňují interoperabilitu mezi druhy dopravy a v rámci jednotlivých odvětví. To vyžaduje pravidla státní podpory, která tyto investice umožní, pokud je taková veřejná podpora nezbytná, a zároveň zachovají a podpoří hospodářskou soutěž v oblasti železniční, vnitrozemské vodní a multimodální dopravy.
Souvislosti. Xxxxxxx CEF realizuje závazky, které Evropská komise stanovila v návrzích Víceletého finančního rámce na období 2014 – 2020 představených 29. června 2011. Xxxxxxx přijatých návrhů se skládá z: • hlavního sdělení o balíčku opatření pro růst integrované evropské infrastruktury; • sdělení o pilotní fázi iniciativy projektových dluhopisů v rámci Strategie Evropa 2020 (pilotní fáze by měla začít v roce 2012); • sdělení o rámci pro příští generaci inovativních finančních nástrojů – platforma vlastního kapitálu a dluhová platforma EU; • návrhu nařízení o vytvoření Nástroje pro propojení Evropy CEF; • návrhu nařízení, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropskou dopravní síť; • návrhu nařízení, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropskou energetickou infrastrukturu; • návrhu nařízení, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské telekomunikační sítě.
Souvislosti. V roce 1992 vyjednalo tehdejších sedm členů ESVO dohodu, jež jim umožnila účastnit se ambiciózního projektu budování vnitřního trhu Evropského společenství, který byl zahájen v roce 1985 a završen na konci roku 1992. Dohoda o přidružení byla podepsána dne 2. května 1992 a vstoupila v platnost dne 1. ledna 1994. Počet členů EHP/ESVO se však brzy snížil: Švýcarsko se po zamítavém výsledku referenda rozhodlo dohodu neratifikovat a Finsko, Rakousko a Švédsko přistoupily v roce 1995 k EU. V EHP tedy zůstaly pouze Island, Norsko a Lichtenštejnsko. Součástí EHP se automaticky stalo deset nových členských států, které vstoupily do EU dne 1. května 2004, a rovněž Bulharsko a Rumunsko po svém přistoupení v roce 2007. Totéž se událo i v případě Chorvatska v roce 2013. V červnu 2009 o členství v EU požádal Island při hledání východiska z celosvětové finanční krize, která vypukla v letech 2007–2008. Rada přijala žádost Islandu dne 17. června 2010, přičemž jednání byla zahájena v červnu 2011. V březnu 2015 však islandská vláda požádala v dopise zaslaném Radě Evropské unie, aby „Island nebyl považován za kandidátskou zemi na členství v EU“. Ačkoli vláda žádost oficiálně nestáhla, EU v současné době Island nepovažuje za kandidátskou zemi.