Obvinění MUDr. D. R. a spol. – dovolání

1 NZO 5080/2019 - 39

Nejvyšší soud prostřednictvím

Krajského soudu v Praze

ke sp. zn. 4 T 21/2013

Obvinění MUDr. D. R. a spol. – dovolání

Podle § 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu a ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 trestního řádu podávám v neprospěch obviněných MUDr. D. R., MUDr. P. K., MUDr.

K. K., rozené P., L. N., Ing. I. S., Ing. P. D., Ing. T. M., Ing. V. K., Ing. M. J., MUDr. J. Ř., a MUDr. J. H.,

d o v o l á n í

proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26.6.2019 sp. zn. 6 To 64/2018, kterým byl pod bodem I. výroku rozsudku k odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze, k odvolání obviněných MUDr. D. R., MUDr. P. K., MUDr. K. K., L. N., Ing. P. D., Ing. T. M., Ing. V. K., Ing. M. J., MUDr. J. Ř. a MUDr. J.

H. a k odvolání nezletilého XY podle § 258 odst. 1 písm. a), b), d) trestního řádu zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27.6.2018 sp. zn. 4 T 21/2013, jímž bylo rozhodnuto o vině a o trestu obviněných, a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) trestního řádu a ohledně obviněné Ing. I. S. i podle § 259 odst. 4 trestního řádu bylo znovu rozhodnuto o vině a trestu obviněných MUDr. D. R., MUDr. P. K., MUDr. K. K.,

L. N., Ing. I. S., Ing. P. D., Ing. T. M. a Ing. V. K. stran skutků v souvislosti se zadáním veřejných zakázek „Gymnázium H. – Rekonstrukce gymnázia“ a „Rekonstrukce zámku B.“, a pod bodem III. výroku rozsudku byli obvinění MUDr. D. R., MUDr. P. K., MUDr. K. K., L. N., Ing. M. J., MUDr. J. Ř. a MUDr. J. H. podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěni obžaloby stran dalších skutků původně vymezených v obžalobě státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 4.4.2013 sp. zn. KZV 60/2012, a pod bodem IV. výroku rozsudku bylo podle § 256 trestního řádu zamítnuto odvolání státního zástupce ohledně obviněných L. N. a MUDr. J. H.,

a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, neboť napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem Krajského soudu v Praze dne 27.6.2018 sp. zn. 4 T 21/2013 byli obvinění MUDr. D. R., MUDr. P. K., MUDr. K. K., L. N., Ing. I. S., Ing. P. D., Ing. T.

M., Ing. V. K., Ing. M. J., MUDr. J. Ř. a MUDr. J. H. uznáni vinnými, že

„v období nejméně od srpna 2011 do 14. 5. 2012 v K., P. a dalších místech zejména

S. kraje, v souvislosti se zadáním veřejných zakázek: „Gymnázium H. - Rekonstrukce gymnázia“, zadavatele S. kraj, Z. *, P. *, „Rekonstrukce zámku B.“, zadavatele S. kraj, Z. *, P. *, „Stomatologický robot“, zadavatele Oblastní nemocnice K., a.s., nemocnice S. kraje, V. *, K., „Vybavení Domova důchodců s lůžky následné péče a oddělením rehabilitace a vybavení N. pavilonu Oblastní nemocnice K. a.s.“ zadavatele Oblastní nemocnice K., a.s., nemocnice S. kraje, V. *, K., „Nové technologie - součást modernizace křídla D3 monobloku“ zadavatele - Oblastní nemocnice P., a.s., nemocnice S. kraje, P. *, P., „Nákup vybavení a zdravotnické technologie pro Oblastní nemocnici K., a.s., nemocnici S. kraje Nemocnice K. H.“, zadavatele Oblastní nemocnice K., a.s., nemocnice S. kraje, „Technologie pro objekt SO 04 - Pavilon N - Oblastní nemocnice K.“, zadavatele Oblastní nemocnice K., a.s., nemocnice S. kraje, Ž. *, K., „Dodávka zdravotnické technologie pro pavilon B“ zadavatele Oblastní nemocnice M. B., a.s., nemocnice S. kraje, se sídlem V. K. *, X. X., X. * K.,

obviněná MUDr. K. K. (dále též jako „P.“), jako ředitelka Oblastní nemocnice K., a.s. nemocnice S. kraje a obviněný MUDr. P. K., s částečným pracovním úvazkem v oblastních nemocnicích S. kraje, tedy Oblastní nemocnici K., a.s., Oblastní nemocnici K., a.s., Oblastní nemocnicí P., a.s., Oblastní nemocnicí M. B., a.s., a Oblastní nemocnicí B., a.s., fakticky oba mj. za využití ovládací smlouvy uzavřené mezi Oblastní nemocnicí K., a.s., na straně jedné a Oblastními nemocnicemi K., P., M. B. a B., nemocnicemi S. kraje, a smluv o poradenství uzavřených vždy mezi Oblastní nemocnicí K. na straně jedné a uvedenými Oblastními nemocnicemi S. kraje na straně druhé a vzhledem k zavedenému faktickému fungování a řízení oblastních nemocnic S. kraje, a.s., společně rozhodovali a řídili chod těchto nemocnic v oblasti plánovaných investičních akcí, a to jak v oblasti výstavby, tak v oblasti technologického vybavení, tedy nejen že měli k těmto plánovaným investicím informace, ale fakticky rozhodovali, kdy se která investiční akce má předložit k projednání či schválení statutárním orgánům oblastních nemocnic S. kraje, konkrétně Oblastní nemocnice K., a.s., Oblastní nemocnice P., a.s., Oblastní nemocnice K., a.s., Oblastní nemocnice M. B., a.s., nemocnice S. kraje, a současně oba pak využili své úzké osobní vazby a vlivu na hejtmana S. kraje MUDr. D. R. a tím získali přístup k informacím o průběhu a podmínkách zadávacích řízení zadavatele

S. kraj a jako ti, kdo koordinovali a řídili trestnou činnost, se předem dohodli, kterému soutěžiteli v souvislosti se zadáním konkrétních veřejných zakázek sjednají výhodu spočívající v tom, že jeho zástupci umožní se podílet na stanovení rozsahu veřejné zakázky případně též technické specifikaci požadovaných dodávek v rámci veřejné zakázky, zprostředkovali mu kontakt na zástupce pořadatele zadávacího řízení, kterým byla společnost M. C., a.s., v případě zadavatelů Oblastní nemocnice S. kraje a E., s.r.o., v případě zadavatele S. kraj, v obou případech zastoupené obviněnou L.

N. a předem vybranému soutěžiteli umožnili ve spolupráci s tímto pořadatelem se podílet na tvorbě zadávací dokumentace v části stanovení si podmínek pro uchazeče tak, aby vyhovovala právě takto předem vybranému soutěžiteli, kdy věděli a byli

srozuměni s tím, že tak jednají na úkor dalších potencionálních soutěžitelů, vše s úmyslem opatřit takto předem vybranému soutěžiteli prospěch spočívající v samotném získání veřejné zakázky, nejméně finančně vyčísleném v podobě čistého zisku z následné realizace takové zakázky, ale též v podobě zajištění práce pro zaměstnance soutěžitele, zvyšováním obratu firmy, upevnění postavení na trhu apod., přičemž se rovněž předem dohodli, že za toto jednání budou po vybraném zájemci žádat pro sebe, případně též pro MUDr. D. R., majetkový prospěch ve formě finanční hotovosti ve výši odpovídající cca 10ti% z následně vysoutěžené ceny, který si po jeho převzetí mezi sebou rozdělili a vzájemné role si při jednání s předem vybranými zástupci soutěžitele rozdělili tak, že MUDr. K. K. vždy jednala a konkrétní podmínky sjednání výhody a výše požadované úplaty dohodla se zástupcem soutěžitele, pokud se jednalo o veřejnou zakázku na dodávku staveb a MUDr. P. K. jednal vždy s takto předem vybraných zástupcem soutěžitele, pokud se jednalo o veřejnou zakázku na dodávku technologií, kdy v souvislosti s konkrétními, shora popsaným způsobem ovlivněnými zadávacími řízeními, pro sebe, případně pro MUDr. D. R. po jednotlivých zástupcích soutěžitelů požadovali v dále popsaných skutcích celkem 51.000.000 Kč, kdy z této celkové částky skutečně převzali

41.000.000 Kč přičemž zbytek již slíbeného úplatku do částky 51.000.000 Kč nestihli převzít z důvodu jejich zadržení Policií ČR dne 14. 5. 2012,

obviněná L. N., jednající za společnost M. C., a.s., jako jediný člen představenstva a fakticky vystupující též za spol. E., s.r.o., jehož byla společnost M. C., a.s., do 18. 1. 2012 jediným společníkem, obě společnosti se sídlem R. *, P. *, jakožto pořadatelů veřejných zakázek, vždy na základě uzavřené mandátní smlouvy se zadavatelem, se řídila instrukcemi, které jí dávali obviněná MUDr. K. a obviněný MUDr. K. ohledně postupu při ovlivnění průběhu těchto veřejných zakázek, tak jak bylo výše popsáno, a která na základě těchto instrukcí a dohody s obviněnou MUDr. K. a obviněným MUDr. K. sjednala výhodu vždy předem vybranému soutěžiteli tím, že mu umožnila podílet se na tvorbě zadávací dokumentace stanovením si podmínek pro uchazeče tak, aby vyhovovala takto předem vybranému soutěžiteli, poskytovala mu informace o průběhu konkrétního zadávacího řízení, jako např. o počtu přihlášených uchazečů, umožnila mu sestavovat odpovědi na dodatečné dotazy dalších uchazečů a též na zdůvodnění případného vyloučení dalších uchazečů, v případě užších výběrových řízení, kde k omezení počtu účastníků docházelo losem, pak přesně nezjištěným způsobem za využití služeb společnosti V. C. s.r.o. zajistila, aby byli vybráni předem domluvení uchazeči, a v souvislosti se zadáním takto ovlivněných veřejných zakázek v některých případech i sama žádala od zástupců soutěžitelů majetkový prospěch v podobě finanční hotovosti, kdy celkem pro sebe a další neustanovenou osobu či osoby požadovala 600.000 Kč, přičemž z této celkové částky skutečně převzala nejméně 200.000 Kč,

obviněný MUDr. D. R. jako xxxxxxx X. kraje a člen Rady S. kraje schvaloval materiály týkající se investičních akcí oblastních nemocnic S. kraje předkládaných Radě S. kraje, jako výkonnému orgánu jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady oblastních nemocnic S. kraje, akciových společností a též přímo sám předkládal materiály týkající se žádostí o dotace na jednotlivé investiční akce pro Oblastní nemocnice S. kraje do Rady S. kraje, v souvislosti se zadáním veřejných zakázek zadavatelů oblastní nemocnice S. kraje, akciových společností a zadavatele S. kraje, jejichž průběh byl ve všech uvedených případech ovlivněn vždy ve prospěch jednoho z předem vybraných soutěžitelů obviněnou MUDr. K.,

obviněným MUDr. K. a obviněnou N., tak jak je výše popsáno, přičemž o průběhu ovlivnění těchto veřejných zakázek za úplatky MUDr. R. věděl, byl s tím srozuměn a sám svým utvrzováním obviněných MUDr. K. a MUDr. K. přispíval k dokonání popsané trestné činnosti a současně jako hejtman a člen Rady S. kraje sám předkládal materiály vztahující se k průběhu a zadání veřejných zakázek, včetně materiálů souvisejících s navrhovaným způsobem financování těchto investic, tedy jako úřední osoba v souvislosti s konkrétními, shora popsaným způsobem ovlivněnými a dále popsanými zadávacími řízeními, si po vzájemné dohodě nechal slíbit od obviněné MUDr. K. a obviněného MUDr. K. převzetí celkem částky

22.011.186 Kč, přičemž z této slíbené částky od obou těchto obviněných skutečně převzal finanční hotovost ve výši 16.011.186 Kč jako svůj podíl z úplatků, které předtím převzali obviněná MUDr. K. a obviněný MUDr. K. od zástupců soutěžitelů za ovlivněná zadávací řízení, zbytek jeho podílu z již slíbeného úplatku do částky

22.011.186 Kč nestihl převzít z důvodu jeho zadržení Policií ČR dne 14. 5. 2012,

a obviněná Ing. I. S., jako jednatelka společnosti F. s.r.o., se sídlem C. *, K., obviněný Ing. P. D., jako generální ředitel a člen představenstva společnosti K. B., a.s., obviněný Ing. T. M., jako obchodní ředitel společnosti K. B., a.s., obviněný Ing.

V. K., jako člen představenstva společnosti P. c., a.s., obviněný Ing. M. J., jako místopředseda představenstva společnosti P., a.s., se sídlem Š. *, P. *, obviněný MUDr. J. Ř., jako jednatel společnosti H., spol. s.r.o., se sídlem M. *, P. *, obviněný MUDr. J. H., jako projektový manažer společnosti B. B. M. s.r.o., se sídlem V. P. *, P.

*, každý samostatně jako zástupce předem vybraného soutěžitele, v souvislosti se zadáním vždy konkrétní dále popsané veřejné zakázky, přijali nabídku obviněné MUDr. K. a obviněného MUDr. K., za součinnosti obviněné N., na sjednání výhody spočívající v tom, že se podíleli na stanovení rozsahu veřejné zakázky, případně též technické specifikace požadovaných dodávek v rámci konkrétní veřejné zakázky, dále, že vešli přímo či zprostředkovaně v kontakt s pořadatelem zadávacího řízení, kterým byla společnost M. C., a.s., v případě zadavatelů Oblastní nemocnice S. kraje a E., s.r.o., v případě zadavatele S. kraj, a ve spolupráci s tímto pořadatelem se podíleli na tvorbě zadávací dokumentace v části stanovení si podmínek pro uchazeče s úmyslem získat prospěch pro společnost, kterou zastupovali ve formě předpokládaného čistého zisku z následné realizace zakázky, či podílení se na ní ve formě subdodávek, kdy za zprostředkování popsané výhody v souvislosti se zadáním konkrétní veřejné zakázky obviněná S., obviněný D., obviněný Ing. K., obviněný Ing. X., obviněný MUDr. Ř. a obviněný MUDr. H. vždy slíbili a také poskytli úplatek ve formě finanční hotovosti určené pro obviněného MUDr. K., obviněnou MUDr. K. a ve většině případů i pro obviněného MUDr. R. a případně obviněnou N., a to konkrétně tak, že

1) obvinění MUDr. K. K., MUDr. P. K., L. N., Ing. I. S. a Ing. V. K. jako organizovaná skupina

obviněná MUDr. K. K., obviněný MUDr. P. K., oba bez oficiální vazby na S. kraj, Z. *,

P. *, jako zadavatele podlimitní veřejné zakázky na stavební práce, vyhlášené v užším řízení v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v platném znění, na akci: „Gymnázium H. - Rekonstrukce gymnázia“, s předpokládaným omezením počtu zájemců na 5 losem, zveřejněné v informačním systému o Veřejných zakázkách dne 9. 9. 2011 pod evidenčním číslem *, avšak oba obvinění s osobní vazbou a vlivem na hejtmana S. kraje MUDr. D. R., jako

statutárního zástupce tohoto zadavatele a tím s přístupem k informacím o průběhu a podmínkách zadávacího řízení a obviněná L. N., jednající za společnost E., s.r.o., se sídlem R. *, P. *, která byla S. krajem pověřena pořádáním uvedeného zadávacího řízení, se předem v K., případně na jiných místech S. kraje dohodli, kterého zájemce o uvedenou veřejnou zakázku zvýhodní v zadávacím řízení tak, aby se stal jeho vítězem, přičemž se rovněž předem dohodli, že za toto jednání budou po vybraném zájemci žádat majetkový prospěch ve formě finančního plnění pro MUDr. K. K. a MUDr. P. K. ve výši kolem 10% z následně vysoutěžené ceny zakázky, pro L. N. v předem neupřesněné výši, a dle této dohody následně nejpozději v září 2011 oslovila obviněná MUDr. K. K. s vědomím a souhlasem obviněného MUDr. P. K. a obviněné

L. N. obviněnou Ing. I. S. s nabídkou sjednání této výhody pro společnost P. c., a.s., se sídlem N. *, R. tak, aby se tato společnost stala vítězem daného zadávacího řízení za požadovanou odměnu ve formě majetkového prospěchu v přesně neurčené výši pro obviněnou MUDr. K., obviněného MUDr. K. a obviněnou L. N., a poté, co obviněná Ing. I. S. po společné dohodě s obviněným Ing. V. K., jako členem představenstva společnosti P. c., a.s., s touto nabídkou zvýhodnění v rámci zadávacího řízení za poskytnutí majetkového prospěchu pro obviněné MUDr. K., MUDr. K. a N. společně souhlasili, obvinění MUDr. K. K., MUDr. P. K. a obviněná L.

N. společně zajistili výhodnější podmínky v uvedeném zadávacím řízení společnosti

P. c., a.s., na úkor všech ostatních potencionálních zájemců o tuto veřejnou zakázku tím, že obviněná L. N. přesně nezjištěným způsobem za využití společnosti V. C. s.r.o., kterou za tím účelem najala pro omezení počtu uchazečů losem, sjednala a zajistila ovlivnění průběhu omezení počtu zájemců losováním tak, aby v něm byli vylosování předem určení zájemci, konkrétně společnost P. c., a.s., a další čtyři společnosti jednající s ní po vzájemné dohodě, konkrétně společnosti P. s.r.o., K. B., a.s., S. K. spol. s r.o., I. C. s.r.o., dále umožnili obviněným Ing. I. S. a Ing. V. K. přímo se podílet na podobě zadávací dokumentace, konkrétně ve stanovení podmínek pro uchazeče a poskytli jí další potřebné informace k tomu, aby společnost P. c., a.s., podala nejvýhodnější nabídku s nejnižší cenou a stala se vítězem zadávacího řízení, takže se účast dalších soutěžitelů stala čistě formální, následně byla nabídka společnosti P. c., a.s., s nabídkovou cenou 26.620.126 Kč bez DPH, tedy 31.944.151,20 Kč včetně DPH skutečně dne 13. 12. 2011 Radou S. kraje na základě doporučení hodnotící komise vybrána jako nejvýhodnější, přičemž konkrétní výši finančního plnění, požadovaného jako odměna pro obviněnou MUDr. K. a obviněného MUDr. K. za ovlivnění uvedeného zadávacího řízení ve prospěch společnosti P. c., a.s., sdělila obviněná MUDr. K. K. přímo obviněné Ing. I. S. nejpozději dne 6. 1. 2012 ve své kanceláři v Oblastní nemocnici K., a.s., nemocnici

S. kraje, kdy požadovala 2.800.000 Kč, a obviněná N. sdělila svůj požadavek na konkrétní výši odměny za ovlivnění zadávacího řízení přímo obviněné Ing. S. nejpozději dne 10. 1. 2012 v sídle společnosti E., s.r.o., kdy požadovala 200.000 Kč, obviněná Ing. S. společně dle vzájemné dohody s obviněným Ing. K. s těmito požadavky souhlasili a po uzavření smlouvy o dílo mezi S. krajem a společností P. c., a.s., na realizaci předmětné veřejné zakázky, tedy v souvislosti se zadáním této veřejné zakázky, dne 10. 1. 2012 v době kolem 9:00 hod na adrese S. *, S. – K., předala obviněná Ing. S. finanční hotovost, na kterou se složili rovným dílem s obviněným X., v požadované výši 2.800.000 Kč obviněnému MUDr. P. K., který ji převezl do místa svého bydliště ul. V A. *, R., P. – z., kde si ji s obviněnou MUDr. K.

K. rozdělili, a dne 16. 1. 2012 v době kolem 13:00 hod. v ul. R. *, P. *, v sídle společnosti E., s.r.o., předala obviněná Ing. S. finanční hotovost, na kterou se opět složili rovným dílem s obviněným X., v požadované výši 200.000 Kč obviněné L. N.,

kdy uvedeného jednání se obvinění dopustili s úmyslem získat prospěch mimo jiné ve formě finančně vyjádřitelného čistého zisku pro dodavatele, tedy společnost P. c., a.s., z realizace této zakázky po zohlednění daně z příjmu právnických osob ve výši nejméně 296.302 Kč.

2) obvinění MUDr. K. K., MUDr. P. K., L. N., Ing. I. S., Ing. P. D., Ing. T. M. a MUDr.

D. R. jako organizovaná skupina

v době nejpozději od června 2011 do 14. 5. 2012 v K., P. a na dalších místech zejména S. kraje v souvislosti se zadáním veřejné zakázky „Rekonstrukce zámku B.“ zadavatele S. kraj, Z. *, P. *, zadané v užším řízení podle § 28 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 11. 9. 2011, a zveřejněné v informačním systému o Veřejných zakázkách dne 22. 7. 2011 pod registračním číslem *, která měla být hrazena z Regionálního operačního programu NUTS II S. Č. financovaného z prostředků Evropské unie, nejprve obviněná MUDr. K. K. a obviněný MUDr. P. K., přestože nebyli v žádném zjevném formálním vztahu ke S. kraji jako zadavateli této veřejné zakázky, měli však silné osobní vazby na MUDr. D. R., xxxxxxxx X. kraje, jako zástupce tohoto zadavatele veřejné zakázky a díky nim měli přístup k informacím o průběhu zadávacího řízení a možnost jeho ovlivnění, se předem dohodli, kterého zájemce o uvedenou veřejnou zakázku zvýhodní v zadávacím řízení tak, aby se stal jeho vítězem, přičemž se rovněž předem dohodli, že za toto jednání budou po vybraném zájemci o veřejnou zakázku pro sebe a MUDr. D. R. žádat majetkový prospěch ve formě finančního plnění ve výši kolem 10% z následně vysoutěžené ceny zakázky, kdy obviněný MUDr. D. R. jako hejtman a člen Rady S. kraje, tedy jako úřední osoba, byl od počátku s touto dohodou srozuměn a souhlasil s ní a sám svým utvrzováním obviněných MUDr. K. a MUDr. K. přispíval k dokonání trestné činnosti, přičemž současně jako hejtman a člen Rady S. kraje sám předkládal materiály vztahující se k průběhu a zadání této veřejné zakázky, včetně materiálů souvisejících s navrhovaným způsobem financování této investice a podle této dohody, kdy obviněný MUDr. K. a obviněná MUDr. K. byli těmi, kdo celé jednání organizovali a řídili, prostřednictvím obviněné Ing. I. S., kterou o své dohodě a úmyslu zvýhodnit vybraného zájemce oba informovali a která měla mít pro svoji společnost F. s.r.o., se sídlem C. *, K., z následné realizace rekonstrukce zámku B. též prospěch ve formě subdodávek pro vítěze zadávacího řízení a jejíž role spočívala ve zprostředkování kontaktů mezi obviněnou MUDr. K. a obviněným MUDr.

K. a dalšími v úvahu přicházejícími osobami z řad předem vybraného uchazeče, kontaktovali obviněného Ing. P. D., generálního ředitele a člena představenstva společnosti K. B., a.s., se sídlem M. *, P. *, jemuž nabídli zajištění výhry v tomto zadávacím řízení pro společnost K. B., a.s., za poskytnutí majetkového prospěchu ve formě úplatku v tehdy ještě přesně neurčené výši pro obviněnou MUDr. K., obviněného MUDr. K. a také pro obviněného MUDr. D. R. jako zástupce zadavatele, a když obviněný Ing. D. s jejich nabídkou vyslovil souhlas, obviněná MUDr. K. a obviněný MUDr. K. společně s obviněnou L. N., zastupující společnost E., s.r.o., se sídlem R. *, P. * (nyní A. s.r.o.), pověřenou S. krajem pořádáním uvedeného zadávacího řízení, která nejpozději od této chvíle byla s jejich předchozí dohodou o ovlivnění zadávacího řízení seznámena a souhlasila s tím, avšak za ovlivnění tohoto zadávacího řízení také požadovala pro sebe a event. pro další neustanovené osoby finanční prospěch ve formě úplatku, zajistili společně obviněná MUDr. K., obviněný MUDr. K. a obviněná N. výhodnější podmínky v uvedeném zadávacím řízení společnosti K. B., a.s., na úkor všech ostatních potencionálních zájemců o tuto

veřejnou zakázku tím, že obviněná L. N. na pokyn obviněné MUDr. K. a obviněného MUDr. K. umožnila obviněnému Ing. P. D. a obviněnému Ing. T. M. jako obchodnímu řediteli společnosti K. B., a.s., který byl o ovlivnění tohoto zadávacího řízení nejpozději v této chvíli informován obviněným Ing. D., přímo se podílet na podobě zadávací dokumentace a poskytla jim veškeré potřebné informace k tomu, aby tato společnost podala nejvýhodnější nabídku s nejnižší cenou a stala se vítězem zadávacího řízení, takže účast dalších soutěžitelů se stala čistě formální, a to zejména tím, že obviněná L. N. opět podle pokynů obviněné MUDr. K. K. a obviněného MUDr. P. K. ovlivnila průběh omezení počtu zájemců stanovením podmínek k samotné účasti v zadávacím řízení, tj. profesních, kvalifikačních předpokladů dodavatelů a jejich ekonomické, finanční a technické způsobilosti tak, aby stanovené podmínky vyhovovaly zejména již vybrané společnosti K. B., a.s., dále obviněnému Ing. P. D. a obviněnému Ing. T. M. zprostředkovali kontakt na Ing. P. N.,

R. G., se sídlem Ú. n. L., P. *, jako zástupci projekční kanceláře X., spol. s r.o., X., zpracovávající pro S. kraj projektovou dokumentaci na rekonstrukci zámku B., včetně výkazů výměr a položkového rozpočtu, přičemž této projekční kanceláři současně obviněná MUDr. K. a obviněný MUDr. K. doporučili společnost K. B., a.s., jako subdodavatele pro zpracování výkazů výměr a položkového rozpočtu, přičemž obviněný Ing. D. a obviněný Ing. M. po předchozí domluvě minimálně s obviněnou K.

K. a obviněnou L. N. a s vědomím obviněného MUDr. K. a obviněné Ing. S. xxxx nechali pro společnosti A., spol. s.r.o., zpracovat výkaz výměr, včetně položkového rozpočtu k projektu rekonstrukce zámku B. s předpokládanou cenou zakázky ve výši přibližně 218.000.000 Kč včetně DPH, která však neodpovídala zpracovanému projektu a byla úmyslně navýšena, avšak společnost A., spol. s r.o., tento položkový rozpočet sama přepracovala tak, aby odpovídal skutečnosti, obvyklým cenám a projektové dokumentaci zpracované touto společností a S. kraji poté předala projektovou dokumentaci s přepokládanou reálnou cenou zakázky ve výši přibližně 161.000.000 Kč včetně DPH, proto obviněný Ing. P. D. a obviněný Ing. T. M. po předchozí dohodě s obviněnou MUDr. K. K. a obviněnou L. N. a s vědomím obviněného MUDr. K., obviněného MUDr. R. a obviněné Ing. S. v úmyslu opět navýšit přepokládanou cenu této veřejné zakázky tak, aby nabídková cena společnosti K. B., a.s., v jimi ovlivněném zadávacím řízení mohla být co nevyšší a bylo tak odčerpáno z rozpočtu S. kraje a evropských fondů jimi původně předpokládané množství finančních prostředků, ale přesto nižší než ostatních zájemců, kteří předložili úmyslně ještě vyšší nabídky, jak bude dále uvedeno, rozpočet projektu rekonstrukce opět mimo jiné doprojektováním vybavení interiérů objektu účelově navýšili až na částku přibližně 218.000.000 Kč včetně DPH, ačkoliv si byli všichni obžalovaní vědomi toho, že výkaz výměr a položkový rozpočet odevzdaný S. kraji společností A., spol. s r.o., je reálný a správný a odpovídá projektové dokumentaci, přičemž zároveň všichni xxxx obžalovaní věděli, že v této účelově navýšené podobě neodpovídající skutečnosti bude rozpočet rekonstrukce zámku B. předložen S. krajem ke schválení financování v rámci Regionálního operačního programu NUTS II S. Č., financovaného z prostředků Evropské unie, tento navýšený rozpočet předložili S. kraji jako údajně správný, odpovídající obvyklým cenám a projektové dokumentaci, poté obviněný Ing. P. D. a obviněný Ing.

T. M. připravili nabídky do zadávacího řízení i za ostatní čtyři zbylé soutěžitele, tj. společnosti M. a.s., S. a.s., P. a.s. a B. s. s., a.s., resp. v součinnosti s nimi tak, aby tyto nabídky byly vyšší než nabídka společnosti K. B., a.s., a tyto ve stanoveném termínu odevzdali, následně byla dne 28. 2. 2012 nabídka společnosti K. B., a.s., s nabídkovou cenou zakázky 178.932.974 Kč bez DPH, tedy 214.719.569 Kč včetně

DPH skutečně vyhodnocena jako nejvýhodnější tak, jak bylo výše popsaným způsobem mezi obžalovanými předem dohodnuto, a po skončení zadávacího řízení byla kompletní dokumentace této zmanipulované veřejné zakázky včetně účelově navýšeného výkazu výměr a všech ostatních dokladů vyhotovených obžalovanými předložena nejpozději dne 28. 3. 2012 zadavatelem ke schválení financování v rámci Regionálního operačního programu NUTS II S. Č., registrovanému projektu č. * s názvem projektu Rekonstrukce zámku B. s předpokládanou výší dotace 166.521.048,60 Kč financované z rozpočtu Evropské unie, přičemž od počátku výše popsaného jednání byl obviněný Ing. P. D. po dohodě nejméně s obviněnou MUDr. K. K. a s vědomím obviněného MUDr. K. a obviněného MUDr. D. R. domluven s obviněnou Ing. I. S. na tom, že její společnost F. s.r.o. se bude na realizaci zakázky rekonstrukce zámku B. podílet formou subdodávek pro společnost K. B., a.s., za což přispěje rovným dílem na odměnu ve formě finanční hotovosti, tj. úplatku za ovlivnění zadávacího řízení ve prospěch společnosti K. B., a.s., pro obviněnou MUDr. K. K., obviněného MUDr. P. K., obviněného MUDr. D. R. a obviněnou L. N., kdy obviněná MUDr. K. konkretizovala výši požadovaného úplatku obviněné Ing. I. S. nejpozději dne 2. 2. 2012 částkou ve výši 24.000.000 Kč splatnou po podpisu smlouvy o dílo mezi S. krajem a společností K. B., a.s., a která měla být dle předchozí vzájemné dohody mezi obviněnými MUDr. R., MUDr. K. a MUDr. K. dělena v poměru

11.000.000 Kč pro MUDr. K. a MUDr. K. a 13.000.000 Kč pro MUDr. R., obviněná L.

N. konkretizovala pak výši plnění požadovaného pro sebe jako úplatek též obviněné Ing. S. nejpozději dne 12. 1. 2012 částkou ve výši 400.000 Kč, k realizaci této dohody pak začalo postupně docházet nejméně od 12. 3. 2012, kdy obviněný Ing. P.

D. společně s obviněnou Ing. I. S. shromáždili u obviněné Ing. S. částku ve výši

14.000.000 Kč jako první splátku úplatku, kterou dne 14. 5. 2012 obviněný Ing. P. D. odvezl do areálu Nemocnice K., kde se sešel s obviněnou Ing. S. a společně poté v kanceláři ředitelky nemocnice obviněné MUDr. K. předali obviněné MUDr. K. K. tuto finanční hotovost ve výši 14.000.000 Kč jako zálohu ze slíbené odměny v celkové výši 24.000.000 Kč za ovlivnění předmětné veřejné zakázky určené pro ni, obviněného MUDr. P. K. a obviněného MUDr. D. R., tuto finanční hotovost pak obviněná MUDr. K. a obviněný MUDr. K. společně převezli do místa svého bydliště na adrese R., V A. *, okres P. – z., kde provedli její dělení a následně dle předchozí dohody dne 14. 5. 2012 v 19:00 hodin předali podíl ve výši 7.000.000 Kč obviněnému MUDr. D. R., přičemž bezprostředně poté byli všichni tři obžalovaní zadrženi Policií ČR a k předání zbylé již slíbené části odměny tak již nedošlo a stejně tak nedošlo k předání odměny ve formě úplatku ve výši 400.000 Kč obviněné L. N. obviněným Ing. D. a obviněnou Ing. S., rovněž z důvodu jejich zadržení, přičemž obžalovaní jednali v úmyslu získat pro jiného prospěch mimo jiné ve formě finančně vyčíslitelného přepokládaného čistého zisku pro dodavatele, tj. firmu K. B., a.s., z realizace zakázky rekonstrukce zámku B. ve výši nejméně 9.410.758 Kč po zohlednění daně z příjmů právnických osob. Vzhledem k výše popsanému zvýhodnění jednoho z dodavatelů v souvislosti s touto veřejnou zakázkou by v případě realizace rekonstrukce dle uzavřené smlouvy o dílo vznikla investorovi, tj. S. kraji škoda ve výši nejméně 16.242.512 Kč odpovídající rozdílu mezi cenou obvyklou zjištěnou znaleckým posudkem z oboru stavebnictví znaleckého ústavu Ú. P., a.s., a úmyslně navýšenou cenou dle uzavřené smlouvy o dílo na podkladě zmanipulovaných dokladů a obžalovaní zároveň současně věděli a byli srozuměni s tím, že popsaným jednáním by byly na základě nepravdivých podkladů předložených při žádosti o schválení dotace v případě uzavření smlouvy o dotaci nesprávně a neoprávněně vyčerpány a použity finanční prostředky ke škodě rozpočtu Evropské

unie a to ve výši 166.521.048,60 Kč, přičemž k realizaci této veřejné zakázky ke dni podání obžaloby nedošlo, zejména z důvodů výše popsaných a následného zadržení obviněných Policií ČR,

3) obviněný MUDr. P. K.

obviněný MUDr. P. K. v souvislosti se zadáním veřejné zakázky „Stomatologický robot“ jako veřejné zakázky malého rozsahu podle § 12 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 31. 12. 2011, zadavatele Oblastní nemocnice K., nemocnice S. kraje, V. *, za něhož jednal, pravděpodobně v K. a v P. sjednal společnosti B. B. M. s.r.o., se sídlem V P. *, P. *, výhodu spočívající v tom, že nejprve po předchozí dohodě o možnosti ovlivnění průběhu zadání této veřejné zakázky v přesně nezjištěné době v roce 2011 nabídl a umožnil zástupci uvedené společnosti MUDr. J. H., jehož vědomá přímá či nepřímá účast na ovlivnění této zakázky však nebyla vyšetřováním prokázána, aby sám zpracoval technickou specifikaci požadovaného systému stomatologického robota tak, aby vyhovovala možnostem společnosti B. B. M. s.r.o. a tuto specifikaci následně obviněný MUDr. P.

K. použil jako součást zadávací dokumentace v rámci výzvy jednotlivým soutěžitelům ze dne 16. 10. 2011, přičemž na pokyn obviněného MUDr. P. K. byly v rámci této veřejné zakázky, dosud přesně nezjištěnou osobou jednající za zadavatele, vyzvány k podání nabídek vedle společnosti B. B. M. s.r.o. společnosti J. x.x.x., X. *, L., a 2. e. s.r.o., V. P. Č. *, P. *, jejichž účast v zadávacím řízení byla čistě formální z důvodu, že obě tyto společnosti obviněný MUDr. P. K. nechal vyzvat k podání nabídek na základě informace od společnosti B. B. M. s.r.o., že jako další uchazeči

o předmětnou veřejnou zakázku mají být osloveny právě tyto společnosti, když společnost J. s.r.o. jednala se společností B. B. M. s.r.o. ve shodě a o získání zakázky od oblastní nemocnice fakticky neusilovala, když danou technologii posléze jako subdodavatel dodala právě společnosti B. B. M. s.r.o., obviněný MUDr. P. K., navíc jako člen hodnotící komise takto jednal v úmyslu zvýhodnit společnost B. B. M.

s.r.o. jako soutěžitele na úkor dalších potencionálních dodavatelů, k čemuž také došlo, když nabídka společnosti B. B. M. s.r.o. s nabídkovou cenou ve výši 1.998.550 Kč vč. DPH následně byla vybrána jako nejvýhodnější a veřejná zakázka byla této společnosti zadána, která tím získala prospěch mimo jiné ve formě finančně vyčíslitelného čistého zisku z realizace této zakázky po zohlednění daně z příjmu právnických osob ve výši nejméně 106.598 Kč,

4) obvinění MUDr. K. K., MUDr. P. K., L. N., Ing. M. J. a MUDr. D. R. jako organizovaná skupina

obviněná MUDr. K. K., jako ředitelka Oblastní nemocnice K., a.s., nemocnice S. kraje, obviněný MUDr. P. K., jako náměstek Oblastní nemocnice K., a.s., nemocnice

S. kraje, V. *, K., a zároveň i člen hodnotící komise, tedy oba jako zástupci této nemocnice v K., v., případně též na dalších místech S. kraje, se předem dohodli a rozdělili si své role při ovlivnění zadání veřejné zakázky na dodávky v otevřeném řízení v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v platném znění, na akci „Vybavení Domova důchodců s lůžky následné péče a oddělením rehabilitace a vybavení N. pavilonu Oblastní nemocnice K., a.s.“, zveřejněné v informačním systému o Veřejných zakázkách dne 1. 12. 2011 pod evidenčním číslem

*, jejímž zadavatelem byla tato nemocnice, a obviněná L. N., která přistoupila na tuto předchozí vzájemnou dohodu obviněných MUDr. K. a MUDr. K. jako člen

představenstva společnosti M. C., a.s., pověřené pořádáním této veřejné zakázky, a obviněný MUDr. R. jako hejtman a člen Rady S. kraje, tedy jako úřední osoba, který byl od počátku s touto dohodou srozuměn a souhlasil s ní a sám svým utvrzováním obviněných MUDr. K. a MUDr. K. přispíval k dokonání trestné činnosti a současně jako hejtman a člen Rady S. kraje sám předkládal materiály vztahující se k průběhu a zadání této veřejné zakázky, včetně materiálů souvisejících s navrhovaným způsobem financování této investice, dle této předchozí dohody obviněný MUDr. K. s vědomím a souhlasem obviněné MUDr. K. nejpozději v listopadu 2011 vešel v osobní kontakt s obviněným M. J., místopředsedou představenstva společnosti P., a.s., Š. *, P. *, kterému nabídl možnost zvýhodnění společnosti P., a.s., v uvedeném zadávacím řízení tak, aby se tato společnost stala jeho vítězem, a to za požadovanou odměnu ve formě majetkového prospěchu jako úplatek pro obviněného MUDr. K., obviněnou MUDr. K. a obviněného MUDr. R., a poté, co obviněný J. tuto nabídku akceptoval, zajistili obviněný MUDr. P. K., obviněná MUDr.

K. K. a obviněná N. výhodnější podmínky v uvedeném zadávacím řízení pro společnost P., a.s., na úkor ostatních potencionálních zájemců o tuto veřejnou zakázku tím, že obviněná L. N. dle pokynu obviněných MUDr. P. K. a MUDr. K. K. vyhotovila či svým podřízeným zadala vyhotovit zadávací dokumentaci k této veřejné zakázce tak, že stanovením podmínek k samotné účasti v zadávacím řízení - profesních kvalifikačních předpokladů dodavatelů a jejich ekonomické, finanční a technické způsobilosti, omezila počet potencionálních uchazečů v rámci zadávacího řízení a obviněnému Ing. M. J. jako zástupci uchazeče společnosti P., a.s., umožnila podílet se přímo na podobě této zadávací dokumentace, nejméně v části stanovení si podmínek pro uchazeče, aby vyhovovala společnosti P., a.s., a poskytla mu též další potřebné informace k tomu, aby společnost P., a.s., podala nejvýhodnější nabídku s nejnižší cenou a stala se tak vítězem zadávacího řízení, takže se účast dalších soutěžitelů stala čistě formální, a tak nabídka společnosti P., a.s., s nabídkovou cenou 25.370.013,90 Kč vč. DPH byla skutečně dne 27. 1. 2012 vyhodnocena jako nejvýhodnější, kdy obviněný K. byl členem komise pro hodnocení nabídek, a zadavatel s ní tak uzavřel smlouvu kupní na dodávky zdravotnické technologie, kdy obviněný MUDr. P. K., s vědomím a souhlasem obviněné MUDr. K.

K. nejpozději dne 7. 3. 2012 ve své kanceláři v Oblastní nemocnic K., a.s., nemocnici

S. kraje, konkretizoval obviněnému M. J. výši požadovaného úplatku za zvýhodnění společnosti P. K., a.s., v uvedeném zadávacím řízení na částku ve výši nejméně

2.000.000 Kč v hotovosti určeného pro obviněné MUDr. K., MUDr. K. a MUDr. R., a následně po uzavření smlouvy o dílo mezi zadavatelem a společností P., a.s., tedy v souvislosti se zadáním této veřejné zakázky, obviněný MUDr. P. K. osobně od obviněného M. J. převzal dne 26. 3. 2012 kolem 20:00 hod. v P., v obchodním centru

M. Z., finanční hotovost ve výši 2.000.000 Kč, kterou pak převezl do místa svého bydliště na adrese R., P. – z., V A. *, kde si takto získané finanční prostředky v souladu s jejich předchozí dohodou rozdělil s obviněnou MUDr. K. a následně dle předchozí dohody dne 2. 4. 2012 v době kolem 19:00 hod v domě č.p. * v ul. V A., R., okres P. – z., předal obviněný MUDr. K. předem sjednaný podíl ve výši nejméně 666.666 Kč obviněnému MUDr. D. R., kdy obvinění dále jednali v úmyslu získat pro jiného prospěch mimo jiné ve formě získání předmětné zakázky a tím mimo jiné faktického upevnění obchodního postavení dodavatele společnosti P., a.s., obecně na trhu a v příslušném zdravotnickém zařízení.

5) obvinění MUDr. K. K., MUDr. P. K., L. N., Ing. M. J. jako organizovaná skupina

v době nejpozději od srpna 2011 do 16. 2. 2012 v K., P. a na dalších místech S. kraje, obviněná MUDr. K. K., jako ředitelka Oblastní nemocnice K., a.s., nemocnice

S. kraje, a obviněný MUDr. P. K., s částečným pracovním úvazkem m.j. i v Oblastní nemocnici P., a.s., nemocnice S. xxxxx, v P., v K., event. na dalších místech S. kraje, kteří z pozice svých funkcí a vzhledem k zavedenému faktickému fungování a řízení oblastních nemocnic S. kraje, a.s., společně rozhodovali a řídili činnost související se zadáváním veřejných zakázek zadavatele Oblastní nemocnice P., a.s., nemocnice S. kraje, tedy oba jako zástupci zadavatele Oblastní nemocnice P., a.s., nemocnice S. kraje, P. *, P., a tím i s přístupem k informacím o průběhu a podmínkách zadávacího řízení veřejné zakázky na dodávky, vyhlášené jako otevřené řízení v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v platném znění, na akci „Nové technologie – součást modernizace křídla D3 monobloku“, zveřejněné v informačním systému o Veřejných zakázkách dne 2. 9. 2011 pod evidenčním číslem *, financované ve výši 85% z prostředků Evropské unie v rámci Regionálního operačního programu NUTS II S. Č., podporované aktivity – zavádění moderních technologií a dalších inovací, pořízení vybavení s ohledem na zvýšení a zajištění kvality poskytovaných služeb, a ve výši 15% z vlastních zdrojů zadavatele, se předem dohodli, kterého zájemce o uvedenou veřejnou zakázku zvýhodní v zadávacím řízení tak, aby se stal jeho vítězem, přičemž se rovněž předem dohodli, že za toto jednání budou po vybraném zájemci žádat majetkový prospěch ve formě finančního plnění ve výši kolem 10% z následně vysoutěžené ceny zakázky a obviněná L. N., která přistoupila na tuto předchozí vzájemnou dohodu obviněných MUDr. K. a MUDr. K., jako člen představenstva společnosti M. C., a.s., pověřené pořádáním této veřejné zakázky, dle této předchozí dohody obviněný MUDr. K. s vědomím a souhlasem obviněné MUDr. K. nejpozději v září 2011 oslovil obviněného M. J. jako místopředsedu představenstva společnosti P., a.s., se sídlem Š. *, P. *, s nabídkou sjednání této výhody pro společnost, kterou zastupuje, tak, aby se tato společnost stala vítězem daného zadávacího řízení za požadovanou odměnu ve formě úplatku a poté, co obviněný M. J. s touto nabídkou souhlasil, zajistili obvinění MUDr. P. K. a MUDr. K. K. a obviněná N. výhodnější podmínky v uvedeném zadávacím řízení pro společnost P., a.s., na úkor všech ostatních potencionálních zájemců o tuto veřejnou zakázku tím, že obviněná L. N. dle pokynu obviněných MUDr. P. K. a MUDr. K. K. vyhotovila či svým podřízeným zadala vyhotovit zadávací dokumentaci k této veřejné zakázce tak, že stanovením podmínek k samotné účasti v zadávacím řízení - profesních kvalifikačních předpokladů dodavatelů a jejich ekonomické, finanční a technické způsobilosti, omezila počet potencionálních uchazečů v rámci zadávacího řízení fakticky pouze na hlavní ekonomické subjekty v daném oboru zabývající se tzv. kompletačními zakázkami, které spolu zpravidla jednaly ve vzájemné shodě o rozdělení zakázek a obviněnému Ing. M. J. jako zástupci uchazeče společnosti P., a.s., umožnila podílet se přímo na podobě této zadávací dokumentace, nejméně v části stanovení si podmínek pro uchazeče, aby vyhovovala společnosti P., a.s., a poskytla mu též další potřebné informace k tomu, aby společnost P., a.s., podala nejvýhodnější nabídku s nejnižší cenou a stala se tak vítězem zadávacího řízení, takže se účast dalších soutěžitelů stala čistě formální, a tak nabídka společnosti P., a.s., s nabídkovou cenou 45.888.366 Kč včetně DPH byla skutečně dne 17. 10. 2011 vyhodnocena jako nejvýhodnější, přičemž konkrétní výši finančního plnění, požadovaného jako odměna za ovlivnění uvedeného zadávacího řízení ve prospěch společnosti P., a.s., sdělil obviněný MUDr. P. K. obviněnému X. X. xxxxxxxxxx dne 5. 12. 2011, a to ve výši 4.000.000 Kč, určenou pro obviněného MUDr. K., obviněnou MUDr. X., obviněný X. X. x tímto požadavkem

souhlasil a po uzavření smlouvy o dílo mezi zadavatelem a společností P., a.s., na realizaci předmětné veřejné zakázky, tedy v souvislosti se zadáním této veřejné zakázky, předal osobně obviněnému MUDr. P. K. sjednanou finanční hotovost ve dvou splátkách, a to dne 19. 12. 2011 v P. – Z. ve výši 2.000.000 Kč a dne

27. 12. 2011 v P. na náměstí R. také ve výši 2.000.000 Kč, kdy obviněný MUDr. P. K. převzatou finanční hotovost vždy odvezl do místa svého bydliště R., V A. *, P. – z., kde se rozdělil s obviněnou MUDr. K. K., přičemž po skončení zadávacího řízení byla kompletní dokumentace veřejné zakázky včetně dokladů o výše uvedeným způsobem ovlivněném zadávacím řízení, vyhotovených obviněnými, obviněnou N. jako zástupcem pořadatele předložena v říjnu 2011 ke schválení financování v rámci Regionálního operačního programu NUTS II S. Č., registrovanému projektu č. * s názvem projektu Nové technologie – součást modernizace křídla D3 monobloku, dle smlouvy o dotaci č. * uzavřené dne 25. 1. 2012 mezi Regionální radou regionu Soudržnosti S. Č. a Oblastní nemocnicí P. se schválenou výší dotace 38.218.569,55 Kč financované z rozpočtu Evropské unie, kdy dosud byly proplaceny příjemci dotace finanční prostředky ve výši 28.678.581,80 Kč, a to Ministerstvem pro místní rozvoj jako část prostředků odpovídajících podílu prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu ČR na předfinancování výdajů, které měly být následně kryty z rozpočtu Evropské unie dle § 44 odst. 2 písm. f) zákona č. 218/2000 Sb., k čemuž již z důvodu pozastavení certifikace Platebním a certifikačním orgánem Ministerstva financí ČR z důvodu výše uvedeného ovlivnění veřejné zakázky nedošlo, kdy obvinění jednali dále v úmyslu získat pro jiného prospěch mimo jiné ve formě finančně vyčíslitelného čistého zisku, který pro dodavatele společnost ., a.s., z realizace předmětné veřejné zakázky, činil podle znaleckého posudku nejméně 89.370 Kč po zohlednění daně z příjmů právnických osob.

6 - 7) obvinění MUDr. K. K., MUDr. P. K., L. N., MUDr. J. Ř. a MUDr. D. R. jako

organizovaná skupina

v době nejpozději od září 2011 do 16. 2. 2012 v K., v P. a na dalších místech S. kraje, obviněná MUDr. K. K., jako ředitelka Oblastní nemocnice K., a.s., nemocnice

S. kraje, na základě ovládací smlouvy a smlouvy o poradenské činnosti řídila mj. Oblastní nemocnici K., a.s., nemocnici S. kraje, a obviněný MUDr. P. K., jako koordinátor pro vznik neziskových organizací Oblastní nemocnice K., a.s., nemocnice

S. kraje, a současně Oblastní nemocnice K., a.s., nemocnice S. kraje, oba s přímou vazbou na tehdejšího hejtmana S. kraje obviněného MUDr. D. R., fakticky rozhodovali a řídili činnost související se zadáváním veřejných zakázek zadavatele Oblastní nemocnice K., a.s., nemocnice S. kraje, tedy oba jako zástupci zadavatele Oblastní nemocnice K., a.s., nemocnice S. kraje, Ž. *, K., a tím i s přístupem k informacím o průběhu a podmínkách zadávacích řízení veřejných zakázek na dodávky, vyhlášené v otevřeném řízení podle § 27 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 31. 12. 2011, na akce „Nákup vybavení a zdravotnické technologie pro Oblastní nemocnici K., a.s., nemocnici S. kraje, Nemocnice K. H.“ (bod 6), zveřejněné v informačním systému o Veřejných zakázkách dne 21. 11. 2011 jako řádné oznámení o zakázce, pod evidenčním číslem zakázky * a „Technologie pro objekt SO 04 – Pavilon N – Oblastní nemocnice K.“ (bod 7), zveřejněné v informačním systému o Veřejných zakázkách 26. 9. 2011 jako řádné oznámení o zakázce, pod evidenčním číslem zakázky *, a v případě této veřejné zakázky financované ve výši 85% z prostředků Evropské unie v rámci Regionálního operačního programu NUTS II S. Č., prioritní osy – Integrovaný rozvoj

území, oblast podpory – rozvoj měst, a ve výši 15% z vlastních zdrojů zadavatele, kdy tento způsob financování byl obviněným MUDr. K. a MUDr. K. předem znám, se předem dohodli, kterého zájemce o uvedenou veřejnou zakázku zvýhodní v zadávacím řízení tak, aby se stal jeho vítězem, přičemž se rovněž předem dohodli, že za toto jednání budou pro sebe a MUDr. D. R. s jeho vědomím po vybraném zájemci žádat majetkový prospěch ve formě finančního plnění ve výši kolem 10% z následně vysoutěžené ceny zakázek bez DPH, a obviněná L. N., která přistoupila na tuto předchozí vzájemnou dohodu obviněných MUDr. K. a MUDr. K. jako člen představenstva společnosti M. C., a.s., pověřené pořádáním těchto veřejných zakázek, a obviněný MUDr. R. jako hejtman a člen Rady S. kraje, tedy jako úřední osoba, který byl od počátku s touto dohodou srozuměn a souhlasil s ní a sám svým utvrzováním obviněných MUDr. K. a MUDr. K. přispíval k dokonání trestné činnosti a současně jako hejtman a člen Rady S. kraje sám předkládal materiály vztahující se k průběhu a zadání těchto veřejných zakázek, včetně materiálů souvisejících s navrhovaným způsobem financování této investice ke schválení, tedy dle této předchozí dohody obviněný MUDr. K. s vědomím a souhlasem obviněných MUDr. K. a MUDr. R. nejpozději v září 2011 kontaktoval obviněného MUDr. J. Ř., jednatele společnosti H., spol. s.r.o., se sídlem M. *, P. *, jemuž nabídl zajištění výhry v zadávacím řízení pro jím zastupovanou společnost za poskytnutí majetkového prospěchu ve formě finanční hotovosti jako úplatku, jejíž výše se bude odvíjet od vysoutěžené ceny zakázek, určené pro obviněné MUDr. K., MUDr. K. a také pro MUDr. D. R., a když obviněný MUDr. Ř. s jejich nabídkou souhlasil, zajistili obviněná MUDr. K. a obviněný MUDr. K. a obviněná N. výhodnější podmínky v uvedeném zadávacím řízení pro společnost H., spol. s.r.o., na úkor ostatních potencionálních zájemců o tuto veřejnou zakázku tím, že obviněná L. N. dle pokynu obviněných MUDr. P. K. a MUDr. K. K. vyhotovila či svým podřízeným zadala vyhotovit zadávací dokumentaci k těmto veřejným zakázkám tak, že úmyslně stanovením podmínek k samotné účasti v zadávacím řízení - profesních kvalifikačních předpokladů dodavatelů a jejich ekonomické, finanční a technické způsobilosti, omezila počet potencionálních uchazečů v rámci zadávacího řízení fakticky pouze na hlavní ekonomické subjekty v daném oboru zabývající se tzv. kompletačními zakázkami, které spolu zpravidla jednaly ve vzájemné shodě o rozdělení zakázek a obviněnému MUDr. J. Ř. jako zástupci uchazeče společnosti H., spol. s.r.o., umožnila podílet se přímo na podobě této zadávací dokumentace, nejméně v části stanovení si podmínek pro uchazeče, aby vyhovovala společnosti H., spol. s.r.o., a poskytla mu též další potřebné informace k tomu, aby společnost H., spol. s.r.o., podala nejvýhodnější nabídku s nejnižší cenou a stala se tak vítězem zadávacího řízení, takže se účast dalších soutěžitelů stala čistě formální, konkrétně v zadávacím řízení

„Nákup vybavení a zdravotnické technologie pro Oblastní nemocnici K., a.s., nemocnici S. kraje, Nemocnice K. H., s nabídkovou cenou zakázky 12.677.260 Kč bez DPH, tedy 15.212.712 Kč včetně DPH, a v zadávacím řízení „Technologie pro objekt SO 04 – Pavilon N – Oblastní nemocnice K.“, s nabídkovou cenou zakázky 117.428.670 Kč bez DPH, tedy 130.580.297 Kč včetně DPH, a v souvislosti se zadáním těchto veřejných zakázek uchazeči H., spol. s.r.o., dle předchozí dohody obviněný MUDr. Ř. předal obviněnému K. ve dvou postupných splátkách finanční hotovost, konkrétně tak, že dne 27. 12. 2011 v době kolem 12:00 hod v restauraci – pizzerie, umístěna v 1. patře, ul. R. *, P. *, předal obviněný MUDr. Ř. zálohu ve výši nejméně 4.000.000 Kč obviněnému MUDr. K. a dne 10. 2. 2011 v době kolem 12:00 hod opět v restauraci – pizzerie, umístěna v 1. patře, ul. R. *, P. *, předal obviněný MUDr. Ř. doplatek ve výši nejméně 8.000.000 Kč obviněnému MUDr. K., kdy

částečně tato finanční hotovost byla v bankovkách měny Kč a částečně měny EUR, jako slíbenou odměnu za ovlivnění a zadání předmětných veřejných zakázek, určenou pro obviněného MUDr. K., obviněnou MUDr. K. a také pro MUDr. D. R., tuto finanční hotovost pak obviněný MUDr. P. K. převezl do místa společného bydliště obviněného K. a obviněný X., na adrese V A. *, R., okres P. – z., kde se rozdělil s obviněnou MUDr. K. a následně dne 16. 2. 2012 v době kolem 20:30 hod. tamtéž, předal obviněný MUDr. K. sjednaný podíl ve výši 168.000 EUR obviněnému MUDr. D. R., přičemž po skončení zadávacího řízení na akci „Technologie pro objekt SO 04 – Pavilon N – Oblastní nemocnice K.“ byla kompletní dokumentace této veřejné zakázky, včetně dokladů o výše uvedeným způsobem ovlivněném zadávacím řízení, vyhotovené obviněnými nebo dosud nezjištěnými osobami podle jejich pokynů, zadavatelem nejpozději v prosinci 2011 předložena ke schválení financování v rámci Regionálního operačního programu NUTS II S. Č., název projektu „Rekonstrukce a modernizace objektu SO 04 – pavilon N – v Oblastní nemocnici K., a.s., nemocnice S. kraje“, č. projektu *, financované ze Strukturálních fondů Evropské unie, přičemž na základě uzavřené smlouvy o poskytnutí dotace ze dne 28. 5. 2010 mezi Regionální radou regionu soudržnosti S. Č. jako poskytovatelem dotace a Oblastní nemocnicí K. a.s., nemocnicí S. kraje, jako příjemcem dotace, měly být příjemci dotace poskytnuty finanční prostředky pouze na část rekonstrukce, a to technologického vybavení v celkové výši 110.465.120 Kč, kdy dosud byly proplaceny příjemci dotace na tuto konkrétní zakázku finanční prostředky ve výši 29.796.016,40 Kč, a to Ministerstvem pro místní rozvoj ČR jako část prostředků odpovídající podílu prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu České republiky na předfinancování výdajů, které měly být následně kryty prostředky z rozpočtu Evropské unie podle § 44 odst. 2 písm. f) zákona č. 218/2000 Sb., k čemuž již z důvodu pozastavení certifikace Platebním a certifikačním orgánem Ministerstva financí ČR z důvodu výše uvedeného ovlivnění veřejné zakázky nedošlo, kdy obvinění jednali dále v úmyslu získat pro jiného prospěch mimo jiné ve formě vyčíslitelného čistého zisku, který pro dodavatele společnost H., spol. s.r.o., z realizace předmětných veřejných zakázek činil dle znaleckého posudku nejméně 3.381.847,55 po zohlednění daně z příjmů právnických osob.

8) obvinění MUDr. K. K., MUDr. P. K., L. N., MUDr. J. H. a MUDr. D. R. jako organizovaná skupina

v době nejpozději od listopadu 2011 do 3. 5. 2012 v K., P. a na dalších místech S. kraje, obviněná MUDr. K. K., jako ředitelka Oblastní nemocnice K., a.s., nemocnice

S. kraje, na základě ovládací smlouvy a smlouvy o poradenské činnosti řídila mj. Oblastní nemocnici M. B., a.s., nemocnici S. kraje, a obviněný MUDr. P. K., jako koordinátor pro vznik neziskových organizací Oblastní nemocnice K., a.s., nemocnice

S. kraje, a současně Oblastní nemocnice M. B., a.s., nemocnice S. kraje, oba s úzkým vztahem na tehdejšího hejtmana S. kraje obviněného MUDr. D. R., fakticky rozhodovali a řídili činnost související se zadáváním veřejných zakázek zadavatele Oblastní nemocnice M. B., a.s., nemocnice S. kraje, tedy oba jako zástupci zadavatele Oblastní nemocnice M. B., a.s., nemocnice S. kraje, se sídlem V. K. *, M. B., a tím i s přístupem k informacím o průběhu a podmínkách zadávacího řízení veřejné zakázky na dodávky, vyhlášené v otevřeném řízení podle § 27 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 31. 12. 2011, resp. do

31. 3. 2012, na akci „Dodávka zdravotnické technologie pro pavilon B“, zveřejněné v informačním systému o Veřejných zakázkách dne 22. 12. 2011 jako řádné oznámení

o zakázce, resp. dne 25. 1. 2012 jako opravné oznámení o zakázce, pod evidenčním číslem zakázky *, se předem dohodli, kterého zájemce o uvedenou veřejnou zakázku zvýhodní v zadávacím řízení tak, aby se stal jeho vítězem, a že za toto jednání budou pro sebe a MUDr. D. R. s jeho vědomím po vybraném zájemci žádat majetkový prospěch ve formě finančního plnění ve výši kolem 10% z následně vysoutěžené ceny zakázky bez DPH, a obviněná L. N., která přistoupila na tuto předchozí vzájemnou dohodu obviněných MUDr. K. a MUDr. K., jako člen představenstva společnosti M. C., a.s., pověřené pořádáním těchto veřejných zakázek, a obviněný MUDr. R. jako hejtman a člen Rady S. kraje, tedy jako úřední osoba, který byl od počátku s touto dohodou srozuměn a souhlasil s ní a sám svým utvrzováním obviněných MUDr. K. a MUDr. K. přispíval k dokonání trestné činnosti a současně jako hejtman a člen Rady S. kraje sám předkládal materiály vztahující se k průběhu a zadání těchto veřejných zakázek, včetně materiálů souvisejících s navrhovaným způsobem financování této investice ke schválení, tedy dle této předchozí dohody nejpozději v říjnu 2011 obviněný MUDr. K. kontaktoval obviněného MUDr. J. H., projektového manažera společnosti B. B. M. s.r.o., se sídlem V P. *, P.

*, jemuž nabídl zajištění výhry v zadávacím řízení pro jím zastupovanou společnost za poskytnutí majetkového prospěchu ve formě finanční hotovosti jako úplatku, jejíž výše se bude odvíjet od vysoutěžené ceny zakázky, určené pro obviněnou MUDr. K., obviněného MUDr. K. a také pro obviněného MUDr. D. R., a když obviněný MUDr. H. s jejich nabídkou souhlasil, zajistili obvinění MUDr. K. a MUDr. K. a obviněná N. výhodnější podmínky v uvedeném zadávacím řízení pro společnost B. B. M. s.r.o. na úkor všech ostatních potencionálních zájemců o tuto veřejnou zakázku tím, že obviněná L. N. dle pokynu obviněných MUDr. P. K. a MUDr. K. K. vyhotovila či svým podřízeným zadala vyhotovit zadávací dokumentaci k této veřejné zakázce tak, že úmyslným stanovením podmínek k samotné účasti v zadávacím řízení - profesních kvalifikačních předpokladů dodavatelů a jejich ekonomické, finanční a technické způsobilosti, omezila počet potencionálních uchazečů v rámci zadávacího řízení fakticky pouze na hlavní ekonomické subjekty v daném oboru zabývající se tzv. kompletačními zakázkami, které spolu zpravidla jednaly ve vzájemné shodě o rozdělení zakázek a obviněnému MUDr. J. H. jako zástupci uchazeče společnosti B. B. M. s.r.o. umožnila podílet se přímo na podobě této zadávací dokumentace, nejméně v části stanovení si podmínek pro uchazeče, aby vyhovovala společnosti B. B. M. s.r.o. a poskytla mu též další potřebné informace k tomu, aby společnost B. B. M. s.r.o. podala nejvýhodnější nabídku s nejnižší cenou a stala se tak vítězem zadávacího řízení, takže se účast dalších soutěžitelů stala čistě formální, následně byla dne 24. 2. 2012 nabídka společnosti B. B. M. s.r.o. s nabídkovou cenou zakázky 68.204.259,21 Kč bez DPH, tedy 81.845.111 Kč včetně DPH skutečně vyhodnocena jako nejvýhodnější, jak bylo výše popsaným způsobem mezi obviněnými předem dohodnuto a po uzavření smlouvy o dílo mezi zadavatelem a vybraným uchazečem společností B. B. M. s.r.o., tedy v souvislosti se zadáním této veřejné zakázky, předal dle předchozí společné dohody obviněný MUDr. H. dne

25. 4. 2012, v době kolem 8:00 hod., v kanceláři užívané MUDr. P. K. v Oblastní nemocnici K., a.s., nemocnice S. kraje, se sídlem V. *, K., přízemí, obviněnému MUDr. P. K. finanční hotovost ve výši 6.200.000 Kč jako slíbenou odměnu za ovlivnění a zadání předmětné veřejné zakázky, určenou pro obviněného MUDr. K., obviněnou MUDr. K. a také pro MUDr. D. R., tuto finanční hotovost pak obviněný MUDr. P. K. převezl do místa společného bydliště obviněného K. a obviněné K., na adrese V A. *, R., okres P. – z., kde se rozdělil s obviněnou MUDr. K. a následně dne 27. 4. 2012 v době kolem 7:00 hod v H., na adrese L. *, X., předal obviněný K.

předem slíbený podíl ve výši 3.100.000 Kč MUDr. D. R., a dále dne 3. 5. 2012 v době kolem 20:20 hod. na adrese R., V A. *, předal obviněný K. další část sjednaného podílu ve výši 1.000.000 Kč v hotovosti MUDr. D. R., kdy obvinění dále jednali v úmyslu získat pro jiného prospěch mimo jiné ve formě finančně vyčíslitelného čistého zisku, který pro dodavatele společnost B. B. M. s.r.o. z realizace předmětné veřejné zakázky činil dle znaleckého posudku nejméně 3.963.936 Kč, po zohlednění daně z příjmů právnických osob.

Tím obvinění MUDr. D. R.

pokračujícím jednáním pod body 2, 4, 6, 7, 8 si nechal slíbit celkem úplatek ve výši

22.011.186 Kč a skutečně převzal úplatek v celkové výši 16.011.186 Kč,

MUDr. P. K. a MUDr. K. K.

MUDr. K. pokračujícím jednáním pod body 1 - 8, MUDr. K. pokračujícím jednáním pod body 1, 2, 4 - 8

a) získali a v bodě 2 chtěli získat pro jiného celkový čistý prospěch z veřejných zakázek ve výši nejméně MUDr. K. 17.248.811 Kč a MUDr. K. 17.142.213 Kč,

b) žádali majetkový prospěch ve formě úplatku v celkové výši 51.000.000 Kč a z toho skutečně přijali majetkový prospěch ve formě úplatku v celkové výši 41.000.000 Kč,

c) jednáním pod bodem 2 by způsobili škodu S. kraji předražením této veřejné zakázky ve výši nejméně 16.242.512 Kč, přičemž k dokonání činu, tj. k realizaci zakázky, nedošlo, z důvodu zadržení obviněných Policií ČR,

d) pokračujícím úmyslným jednáním pod body 2, 5, 7 hodlali způsobit podílením se na vyhotovení nepravdivých dokladů vztahujícím se k výdajům rozpočtu Evropské unie nesprávným použitím finančních prostředků z tohoto rozpočtu celkem škodu ve výši nejméně 315.204.738,15 Kč, přičemž k profinancování této částky z rozpočtu Evropské unie již nedošlo z důvodu odhalení trestné činnosti popsané ve výrokové části tohoto rozsudku,

L. N.

pokračujícím jednáním pod body 1, 2, 4 - 8

a) získala pro jiného a v bodě 2 chtěla získat pro jiného celkový čistý prospěch z veřejných zakázek ve výši nejméně 17.142.213 Kč,

b) žádala majetkový prospěch ve formě úplatku v celkové výši nejméně 600.000 Kč a z toho skutečně přijala majetkový prospěch ve formě úplatku ve výši nejméně

200.000 Kč,

c) jednáním pod bodem 2 by způsobila škodu S. kraji předražením této veřejné zakázky ve výši nejméně 16.242.512 Kč, přičemž k dokonání činu, tj. k realizaci zakázky, nedošlo, z důvodu odhalení této trestné činnosti,

d) pokračujícím úmyslným jednáním pod body 2, 5, 7 hodlala dále způsobit výše popsanou manipulací s veřejnými zakázkami nesprávným použitím finančních prostředků z rozpočtu Evropské unie celkem škodu ve výši 315.204.738,15 Kč, přičemž k profinancování této částky z rozpočtu Evropské unie již nedošlo z důvodu odhalení trestné činnosti výše popsané,

Ing. I. S.

pokračujícím jednáním pod body 1, 2

a) v bodě 1 získala pro sebe a jiného a v bodě 2 chtěla získat pro sebe a jiného celkový čistý prospěch z veřejných zakázek ve výši nejméně 9.707.060 Kč,

b) jednáním pod bodem 2 by způsobila škodu S. kraji předražením této veřejné zakázky ve výši nejméně 16.242.512 Kč, přičemž k dokonání činu, tj. k realizaci zakázky, nedošlo, z důvodu odhalení této trestné činnosti,

c) pokračujícím jednáním v bodech 1 -2 slíbila či poskytla úplatek jinému v celkové výši 27.400.000 Kč,

d) jednáním v bodě 2 hodlala dále způsobit či byla minimálně srozuměna s tím, že může způsobit výše popsanou manipulací s veřejnou zakázkou nesprávným použitím finančních prostředků z rozpočtu Evropské unie škodu ve výši nejméně 166.521.048,60 Kč, přičemž k profinancování této částky z rozpočtu Evropské unie již nedošlo z důvodu odhalení této výše popsané trestné činnosti,

Ing. P. D.

jednáním v bodě 2

a) pro sebe a jiného chtěl získat čistý prospěch z této veřejné zakázky ve výši nejméně 9.410.758 Kč,

b) S. kraji chtěl způsobit škodu úmyslným předražením této veřejné zakázky ve výši nejméně 16.242.512 Kč, k realizaci zakázky však nedošlo z důvodu odhalení této trestné činnosti,

c) slíbil a poskytl úplatek jinému v celkové výši 24.400.000 Kč,

d) hodlal dále způsobit výše popsanou manipulací s veřejnou zakázkou nesprávným použitím finančních prostředků z rozpočtu Evropské unie škodu ve výši nejméně 166.521.048,60 Kč, přičemž k profinancování této částky z rozpočtu Evropské unie již nedošlo z důvodu odhalení této výše popsané trestné činnosti,

Ing. T. M.

jednáním v bodě 2

a) pro sebe a jiného chtěl získat čistý prospěch z této veřejné zakázky ve výši nejméně 9.410.758 Kč,

b) S. kraji chtěl způsobit škodu úmyslným předražením této veřejné zakázky ve výši nejméně 16.242.512 Kč, k realizaci zakázky však nedošlo z důvodu odhalení této trestné činnosti,

c) hodlal dále způsobit výše popsanou manipulací s veřejnou zakázkou nesprávným použitím finančních prostředků z rozpočtu Evropské unie škodu ve výši nejméně 166.521.048,60 Kč, přičemž k profinancování této částky z rozpočtu Evropské unie již nedošlo z důvodu odhalení této výše popsané trestné činnosti,

Ing. V. K.

jednáním pod bodem 1

a) pro sebe a jiného získal čistý prospěch z této veřejné zakázky ve výši nejméně

296.302 Kč,

b) poskytl jinému úplatek v celkové výši 3.000.000 Kč,

Ing. M. J.

pokračujícím jednáním pod body 4, 5

a) pro sebe a jiného získal čistý prospěch z obou veřejných zakázek v celkové výši nejméně 89.370 Kč,

b) poskytl jinému úplatek v celkové výši nejméně 6.000.000 Kč,

c) jednáním v bodě 5 hodlal způsobit výše popsanou manipulací s veřejnou zakázkou nesprávným použitím finančních prostředků z rozpočtu Evropské unie škodu ve výši nejméně 38.218.569,55 Kč, přičemž k profinancování této částky z rozpočtu Evropské unie již nedošlo z důvodu odhalení této trestné činnosti,

MUDr. J. Ř.

pokračujícím jednáním pod body 6 - 7

a) pro sebe a jiného získal čistý prospěch z veřejných zakázek v celkové výši nejméně 3.381.847 Kč,

b) poskytl jinému úplatek v celkové výši nejméně 12.000.000 Kč,

c) pod bodem 7 hodlal způsobit výše popsanou manipulací s veřejnou zakázkou nesprávným použitím finančních prostředků z rozpočtu Evropské unie škodu ve výši nejméně 110.465.120 Kč, přičemž k profinancování této částky z rozpočtu Evropské unie již nedošlo z důvodu odhalení této výše popsané trestné činnosti,

MUDr. J. H.

jednáním pod bodem 8

a) pro sebe a jiného získal čistý prospěch z veřejné zakázky v celkové výši nejméně 3.963.936 Kč,

b) poskytl jinému úplatek v celkové výši nejméně 6.200.000 Kč.

Krajský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 27.6.2018 sp. zn. 4 T 21/2013 kvalifikoval uvedené skutky v bodech vztahujících se podle výroku k jednotlivým obviněným následovně. V případě obviněného MUDr. D. R. jako pokračující zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. V případě obviněného MUDr. P. K. i v případě obviněné MUDr. K. K. jako pokračující zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c), odst. 3 trestního zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, a jako pokračující zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Skutky v případě obviněné L. N. byly posouzeny jako pokračující zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c), odst. 3 trestního zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, a jako pokračující zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, a v případě obviněné Ing. I. S. jako pokračující zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) trestního zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, pokračující zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku a zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Skutek pod bodem 2 výroku rozsudku byl dále v případě obviněného Ing. P. D. posouzen jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži

a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku a jako zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Tentýž skutek byl v případě obviněného Ing. T. M. kvalifikován jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, a jako zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Skutek pod bodem 1 výroku rozsudku byl v případě obviněného Ing. V. K. kvalifikován jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, a jako zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku. Obviněný Ing. M. J., jehož se týkaly skutky pod body 4 - 5 výroku rozsudku, byl shledán vinným pokračujícím zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, pokračujícím zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku a zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Skutky pod body 6 - 7 výroku rozsudku byly v případě obviněného MUDr. J. Ř. krajským soudem posouzeny jako pokračující zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), c) trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, pokračující zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a jako zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Konečně skutek pod bodem 8 byl v případě obviněného MUDr. J. H. kvalifikován jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), c) trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, a jako zločin podplacení podle

§ 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.

Za uvedenou trestnou činnost Krajský soud v Praze obviněnému MUDr. D. R. uložil podle § 331 odst. 4 trestního zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 let a 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu soud podle § 66 odst. 1, 3 trestního zákoníku uložil trest propadnutí majetku a podle § 70 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, oba tresty v rozsahu finančních prostředků specifikovaných ve výroku rozsudku. Obviněnému MUDr. P. K. byl podle § 260 odst.

5 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle

§ 66 odst. 1, 3 trestního zákoníku mu byl uložen i trest propadnutí majetku

specifikovaného ve výroku rozsudku. Obviněné MUDr. K. K. byl podle § 260 odst. trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Rovněž této obviněné byl podle § 66 odst. 1, 3 trestního zákoníku uložen trest propadnutí majetku v rozsahu finančních prostředků specifikovaných ve výroku rozsudku. Obviněné L. N. krajský soud podle § 260 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku jí soud uložil také peněžitý trest ve výměře 500.000 Kč (200 denních sazeb po 2.500 Kč), včetně náhradního trestu odnětí svobody, a podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti spojené s výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 5 let. Obviněné Ing. I. S. byl podle § 260 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku a za použití § 58 odst. 4 trestního zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Kromě podmíněného trestu jí byl uložen podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku peněžitý trest ve výměře 1.000.000 Kč (200 denních sazeb po 5.000 Kč), včetně náhradního trestu odnětí svobody, a podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti spojené s výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 3 let. Obviněnému Ing. P. D. byl podle § 260 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to částky 2.579.000 Kč zajištěné při domovní prohlídce v jeho bydlišti. Kromě toho byl obviněnému uložen podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku peněžitý trest ve výměře 500.000 Kč (100 denních sazeb po 5.000 Kč), včetně náhradního trestu odnětí svobody, a podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti spojené s výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 2 let. Obviněnému Ing. T. M. byl podle § 260 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku trest peněžitý, a to ve výměře 500.000 Kč (100 denních sazeb po 5.000 Kč), včetně náhradního trestu odnětí svobody. Obviněnému Ing. V. K. krajský soud uložil podle § 256 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 4 let. Soud rovněž obviněnému uložil podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku peněžitý trest ve výměře 300.000 Kč (60 denních sazeb po 5.000 Kč), včetně náhradního trestu odnětí svobody, a podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti spojené s výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 2 let. Obviněnému Ing. M. J. byl podle § 260 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a)

trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl krajským soudem uložen podle § 66 odst. 1, 3 trestního zákoníku trest propadnutí majetku v rozsahu částky 2.203.600 Kč zajištěné při domovní prohlídce v jeho bydlišti a podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti spojené s výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 3 let. Obviněnému MUDr. J. Ř. nalézací soud uložil podle § 260 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Krom nepodmíněného trestu soud tomuto obviněnému uložil podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku peněžitý trest ve výměře 1.000.000 Kč (200 denních sazeb po 5.000 Kč), včetně náhradního trestu odnětí svobody, a podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti spojené s výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 3 let. Konečně obviněnému MUDr. J. H. krajský soud uložil podle § 256 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 4 let. Obviněnému byl uložen podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku i trest peněžitý, a to ve výměře 500.000 Kč (100 denních sazeb po

5.000 Kč), včetně náhradního trestu odnětí svobody.

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27.6.2018 sp. zn. 4 T 21/2013 napadli odvoláním státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze, obvinění MUDr. D. R., MUDr. P. K., MUDr. K. K., L. N., Ing. P. D., Ing. T. M., Ing. V. K., Ing. M.

J., MUDr. J. Ř., MUDr. J. H. a nezletilý XY. Z podnětu těchto odvolání Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26.6.2019 sp. zn. 6 To 64/2018 podle § 258 odst. 1 písm. a), b), d) trestního řádu zrušil napadený rozsudek nalézacího soudu v celém jeho rozsahu. Za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b) trestního řádu a ohledně obviněné Ing. I. S. i podle § 259 odst. 4 trestního řádu odvolací soud znovu rozhodl tak, že po zrušení výroku o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu podle § 45 odst. 1 trestního zákoníku ohledně obviněné Ing. I. S. z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19.1.2018 sp. zn. 57 T 10/2014 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31.1.2019 sp. zn. 5 To 40/2018, výroku o trestu, jakož i dalších výroků, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, obviněné MUDr. D. R., MUDr. P. K., MUDr. K. K., L. N., Ing. I. S.,

Ing. P. D., Ing. T. M. a Ing. V. K. uznal vinnými pro skutky spočívající v tom, že

v období nejméně od srpna 2011 do 14. 5. 2012 v K., P. a dalších místech zejména

S. kraje, v souvislosti se zadáním veřejných zakázek: „Gymnázium H. - Rekonstrukce gymnázia“, zadavatele S. kraj, Z. *, P. *, „Rekonstrukce zámku B.“, zadavatele S. kraj, Z. *, P. *,

MUDr. K. K., jako ředitelka Oblastní nemocnice K., a.s., nemocnice S. kraje, a MUDr.

P. K., s částečným pracovním úvazkem v oblastních nemocnicích S. kraje, využili své úzké osobní vazby a vlivu na hejtmana S. kraje MUDr. D. R. a tím získali přístup k informacím o průběhu a podmínkách zadávacích řízení zadavatele S. kraj a jako ti, kdo koordinovali a řídili trestnou činnost, se předem dohodli, kterému soutěžiteli v souvislosti se zadáním konkrétních veřejných zakázek sjednají výhodu spočívající v tom, že jeho zástupci umožní se podílet na stanovení rozsahu veřejné zakázky případně též technické specifikaci požadovaných dodávek v rámci veřejné zakázky,

zprostředkovali mu kontakt na zástupce pořadatele zadávacího řízení, kterým byla E., s.r.o., zastoupená L. N. a předem vybranému soutěžiteli umožnili ve spolupráci s tímto pořadatelem se podílet na tvorbě zadávací dokumentace v části stanovení si podmínek pro uchazeče tak, aby vyhovovala právě takto předem vybranému soutěžiteli, kdy věděli a byli srozuměni s tím, že tak jednají na úkor dalších soutěžitelů, vše s úmyslem opatřit takto předem vybranému soutěžiteli prospěch spočívající v samotném získání veřejné zakázky, nejméně finančně vyčísleném v podobě čistého zisku z následné realizace takové zakázky, ale též v podobě zajištění práce pro zaměstnance soutěžitele, zvyšováním obratu firmy, upevnění postavení na trhu apod., přičemž se rovněž předem dohodli, že za toto jednání budou po vybraném zájemci žádat pro sebe, případně též pro MUDr. D. R., majetkový prospěch ve formě finanční hotovosti ve výši odpovídající cca 10ti% z následně vysoutěžené ceny, který si po jeho převzetí mezi sebou rozdělili a vzájemné role si při jednání s předem vybranými zástupci soutěžitele rozdělili tak, že MUDr. K. K. vždy jednala a konkrétní podmínky sjednání výhody a výše požadované úplaty dohodla se zástupcem soutěžitele, pokud se jednalo o veřejnou zakázku na dodávku staveb a MUDr. P. K. jednal vždy s takto předem vybraných zástupcem soutěžitele, pokud se jednalo o veřejnou zakázku na dodávku technologií, kdy v souvislosti s konkrétními, shora popsaným způsobem ovlivněnými zadávacími řízeními, pro sebe, případně pro MUDr. D. R. po jednotlivých zástupcích soutěžitelů požadovali v dále popsaných skutcích celkem 26.800.000 Kč, kdy z této celkové částky skutečně převzali

16.800.000 Kč, přičemž zbytek již slíbeného úplatku nestihli převzít z důvodu jejich zadržení Policií České republiky dne 14. 5. 2012,

L. N., vystupující za společnost E., s.r.o., jejíž byla do 18. 1. 2012 jediným společníkem společnost M. C., a.s., se sídlem R. *, P. *, jakožto pořadatele veřejných zakázek, vždy na základě uzavřené mandátní smlouvy se zadavatelem, se řídila instrukcemi, které jí dávali obvinění MUDr. K. K. a MUDr. P. K. ohledně postupu při ovlivnění průběhu těchto veřejných zakázek, tak jak bylo výše popsáno, a která na základě těchto instrukcí a dohody s těmito obviněnými sjednala výhodu vždy předem vybranému soutěžiteli tím, že mu umožnila podílet se na tvorbě zadávací dokumentace stanovením si podmínek pro uchazeče tak, aby vyhovovala takto předem vybranému soutěžiteli, poskytovala mu informace o průběhu konkrétního zadávacího řízení, jako např. o počtu přihlášených uchazečů, umožnila mu sestavovat odpovědi na dodatečné dotazy dalších uchazečů a též na zdůvodnění případného vyloučení dalších uchazečů, v případě užšího výběrového řízení v bodě 1), kde k omezení počtu účastníků docházelo losem, pak přesně nezjištěným způsobem za využití služeb společnosti V. C. s.r.o. zajistila, aby byli vybráni předem domluvení uchazeči, a v souvislosti se zadáním takto ovlivněných veřejných zakázek v některých případech i sama žádala od zástupců soutěžitelů majetkový prospěch v podobě finanční hotovosti, kdy celkem pro sebe a další neustanovenou osobu či osoby požadovala 600.000 Kč, přičemž z této celkové částky skutečně převzala nejméně 200.000 Kč,

MUDr. D. R. jako hejtman a člen Rady S. kraje sám předkládal materiály vztahující se k průběhu a zadání veřejných zakázek, včetně materiálů souvisejících s navrhovaným způsobem financování těchto investic, tedy jako úřední osoba v souvislosti s konkrétními, shora popsaným způsobem ovlivněnými a dále popsanými zadávacími řízeními, kdy o průběhu ovlivnění těchto veřejných zakázek za úplatky věděl, byl s tím srozuměn a sám svým utvrzováním obviněných MUDr. K. K. a MUDr.

P. K. přispíval k dokonání popsané trestné činnosti, si po vzájemné dohodě nechal slíbit od obviněných MUDr. K. K. a MUDr. P. K. částku minimálně ve výši 7.000.000 Kč, kterou od jmenovaných skutečně převzal jako svůj podíl z úplatků, získaných předtím MUDr. K. K. a MUDr. P. K. od zástupců soutěžitelů za ovlivněná zadávací řízení, přičemž zbytek jeho podílu z již slíbeného úplatku nestihl převzít z důvodu jeho zadržení Policií České republiky dne 14. 5. 2012,

a

Ing. I. S., jako jednatelka společnosti F. s.r.o., se sídlem C. *, K., Ing. P. D., jako generální ředitel a člen představenstva společnosti K. B., a.s., Ing. T. M., jako obchodní ředitel společnosti K. B., a.s., Ing. V. K., jako člen představenstva společnosti P. c., a.s., každý samostatně jako zástupce předem vybraného soutěžitele, v souvislosti se zadáním vždy konkrétní dále popsané veřejné zakázky, přijali nabídku MUDr. K. K. a MUDr. P. K., za součinnosti L. N., na sjednání výhody spočívající v tom, že se podíleli na stanovení rozsahu veřejné zakázky, případně též technické specifikace požadovaných dodávek v rámci konkrétní veřejné zakázky, dále, že vešli přímo či zprostředkovaně v kontakt s pořadatelem zadávacího řízení, kterým byla E., s.r.o., v případě zadavatele S. kraj, a ve spolupráci s tímto pořadatelem se podíleli na tvorbě zadávací dokumentace v části stanovení si podmínek pro uchazeče s úmyslem získat prospěch pro společnost, kterou zastupovali ve formě předpokládaného čistého zisku z následné realizace zakázky, či podílení se na ní ve formě subdodávek, kdy za zprostředkování popsané výhody v souvislosti se zadáním konkrétní veřejné zakázky Ing. I. S., Ing. P. D., Ing. V. K. vždy slíbili a také poskytli úplatek ve formě finanční hotovosti určené pro MUDr. K. K., MUDr. P. K., L. N. a v případě bodu 2) i pro MUDr. D. R., a to konkrétně tak, že

1) obvinění MUDr. K. K., MUDr. P. K., L. N., Ing. I. S. a Ing. V. K. jako organizovaná skupina

MUDr. K. K. a MUDr. P. K., oba bez oficiální vazby na S. kraj, Z. *, P. *, jako zadavatele podlimitní veřejné zakázky na stavební práce, vyhlášené v užším řízení v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v platném znění, na akci: „Gymnázium H. - Rekonstrukce gymnázia“, s předpokládaným omezením počtu zájemců na 5 losem, zveřejněné v informačním systému o Veřejných zakázkách dne

9. 9. 2011 pod evidenčním číslem *, oba však s osobní vazbou a vlivem na hejtmana

S. kraje MUDr. D. R. jako statutárního zástupce tohoto zadavatele a tím s přístupem k informacím o průběhu a podmínkách zadávacího řízení a L. N., jednající za společnost E., s.r.o., se sídlem R. *, P. *, která byla S. krajem pověřena pořádáním uvedeného zadávacího řízení, se předem v K., případně na jiných místech S. kraje dohodli, kterého zájemce o uvedenou veřejnou zakázku zvýhodní v zadávacím řízení tak, aby se stal jeho vítězem, přičemž se rovněž předem dohodli, že za toto jednání budou po vybraném zájemci žádat majetkový prospěch ve formě finančního plnění pro MUDr. K. K. a MUDr. P. K. ve výši kolem 10% z následně vysoutěžené ceny zakázky, pro L. N. v předem neupřesněné výši, a dle této dohody následně nejpozději v září 2011 oslovila MUDr. K. K. s vědomím a souhlasem MUDr. P. K. a L.

N. Ing. I. S. s nabídkou sjednání této výhody pro společnost P. c., a.s., se sídlem N.

*, R., tak, aby se tato společnost stala vítězem daného zadávacího řízení za požadovanou odměnu ve formě majetkového prospěchu v přesně neurčené výši pro MUDr. K. K., MUDr. P. K. a L. N. a poté, co Ing. I. S. po společné dohodě s Ing.

V. K., jako členem představenstva společnosti P. c., a.s., s touto nabídkou zvýhodnění v rámci zadávacího řízení za poskytnutí majetkového prospěchu pro jmenované obviněné společně souhlasili, MUDr. K. K., MUDr. P. K. a L. N. společně zajistili výhodnější podmínky v uvedeném zadávacím řízení společnosti P. c., a.s., na úkor všech ostatních zájemců o tuto veřejnou zakázku tím, že L. N. přesně nezjištěným způsobem za využití společnosti V. C. s.r.o., kterou za tím účelem najala pro omezení počtu uchazečů losem, sjednala a zajistila ovlivnění průběhu omezení počtu zájemců losováním tak, aby v něm byli vylosování předem určení zájemci, konkrétně společnost P. c., a.s., a další čtyři společnosti jednající s ní po vzájemné dohodě, konkrétně společnosti P. s.r.o., K. B., a.s., S. K., spol. s r.o., I. C. s.r.o., dále umožnili Ing. I. S. a Ing. V. K. přímo se podílet na podobě zadávací dokumentace, konkrétně ve stanovení podmínek pro uchazeče a poskytli jí další potřebné informace k tomu, aby společnost P. c., a.s., podala nejvýhodnější nabídku s nejnižší cenou a stala se vítězem zadávacího řízení, takže se účast dalších soutěžitelů stala čistě formální, následně byla nabídka společnosti P. c., a.s., s nabídkovou cenou

26.620.126 Kč bez DPH, tedy 31.944.151,20 Kč včetně DPH skutečně dne 13. 12. 2011 Radou S. kraje na základě doporučení hodnotící komise vybrána jako nejvýhodnější, přičemž MUDr. K. K. požadovala po Ing. I. S. finanční plnění ve výši

2.800.000 Kč jako odměnu za ovlivnění uvedeného zadávacího řízení ve prospěch společnosti P. c., a.s., a to pro sebe a MUDr. P. K., a L. N. požadovala po Ing. I. S. finanční plnění ve výši 200.000 Kč jako odměnu za ovlivnění zadávacího řízení, Ing.

I. S. společně podle vzájemné dohody s Ing. V. K. s těmito požadavky souhlasili a po uzavření smlouvy o dílo mezi S. krajem a společností P. c., a.s., na realizaci předmětné veřejné zakázky, tedy v souvislosti se zadáním této veřejné zakázky, předala Ing. I. S. finanční hotovost, na kterou se rovným dílem s Ing. V. K. složili a v požadované výši ji poskytli jednak MUDr. P. K. a jednak L. N., kdy uvedeného jednání se obvinění dopustili s úmyslem získat prospěch mimo jiné ve formě finančně vyjádřitelného čistého zisku pro dodavatele, tedy společnost P. c., a.s., z realizace této zakázky po zohlednění daně z příjmu právnických osob ve výši nejméně 296.302 Kč,

2) obvinění MUDr. K. K., MUDr. P. K., L. N., Ing. I. S., Ing. P. D., Ing. T. M. a MUDr.

D. R. jako organizovaná skupina

v době nejpozději od června 2011 do 14. 5. 2012 v K., P. a na dalších místech zejména S. kraje v souvislosti se zadáním veřejné zakázky „Rekonstrukce zámku B.“ zadavatele S. x., X. *, P. *, zadané v užším řízení podle § 28 zákona č. 137/2006 Sb.,

o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 11. 9. 2011, a zveřejněné v informačním systému o Veřejných zakázkách dne 22. 7. 2011 pod registračním číslem *, která měla být hrazena z 85 % z Regionálního operačního programu NUTS II S. Č. financovaného z prostředků Evropské unie a z 15 % z vlastních prostředků S. kraje, nejprve MUDr. K. K. a MUDr. P. K., přestože nebyli v žádném zjevném formálním vztahu ke S. kraji jako zadavateli této veřejné zakázky, měli však silné osobní vazby na MUDr. D. R., xxxxxxxx X. kraje, jako zástupce tohoto zadavatele veřejné zakázky a díky nim měli přístup k informacím o průběhu zadávacího řízení a možnost jeho ovlivnění, se předem dohodli, kterého zájemce o uvedenou veřejnou zakázku zvýhodní v zadávacím řízení tak, aby se stal jeho vítězem, přičemž se rovněž předem dohodli, že za toto jednání budou po vybraném zájemci o veřejnou zakázku pro sebe a MUDr. D. R. žádat majetkový prospěch ve formě finančního plnění ve výši kolem 10% z následně vysoutěžené ceny zakázky, kdy MUDr. D. R.

jako hejtman a člen Rady S. kraje, tedy jako úřední osoba, byl od počátku s touto dohodou srozuměn a souhlasil s ní a sám svým utvrzováním obviněných MUDr. K. K. a MUDr. P. K. přispíval k dokonání trestné činnosti, přičemž současně jako hejtman a člen Rady S. kraje sám předkládal materiály vztahující se k průběhu a zadání této veřejné zakázky, včetně materiálů souvisejících s navrhovaným způsobem financování této investice a podle této dohody, kdy MUDr. K. K. a MUDr. P. K. byli těmi, kdo celé jednání organizovali a řídili prostřednictvím Ing. I. S., kterou o své dohodě a úmyslu zvýhodnit vybraného zájemce oba informovali, a která měla mít pro svoji společnost F. s.r.o., se sídlem C. *, K., z následné realizace rekonstrukce zámku B. též prospěch ve formě subdodávek pro vítěze zadávacího řízení a jejíž role spočívala ve zprostředkování kontaktů mezi MUDr. K. K. a MUDr. P. K. a dalšími v úvahu přicházejícími osobami z řad předem vybraného uchazeče, kontaktovali Ing.

P. D., generálního ředitele a člena představenstva společnosti K. B., a.s., se sídlem

M. *, P. *, jemuž nabídli zajištění výhry v tomto zadávacím řízení pro společnost K. B., a.s., za poskytnutí majetkového prospěchu ve formě úplatku v tehdy ještě přesně neurčené výši pro MUDr. K. K., MUDr. P. K. a MUDr. D. R. jako zástupce zadavatele, a když Ing. P. D. s jejich nabídkou vyslovil souhlas, MUDr. K. K. a MUDr. P. K. společně s L. N., zastupující společnost E., s.r.o., se sídlem R. *, P. *, pověřenou S. krajem pořádáním uvedeného zadávacího řízení, která nejpozději od této chvíle byla s jejich předchozí dohodou o ovlivnění zadávacího řízení seznámena a souhlasila s tím, avšak za ovlivnění tohoto zadávacího řízení také požadovala pro sebe a event. pro další neustanovené osoby finanční prospěch ve formě úplatku, zajistili společně MUDr. K. K., MUDr. P. K. a L. N. výhodnější podmínky v uvedeném zadávacím řízení společnosti K. B., a.s., na úkor všech ostatních zájemců o tuto veřejnou zakázku tím, že L. N. na pokyn MUDr. K. K. a MUDr. P. K. umožnila Ing. P. D. a Ing. T. M. jako obchodnímu řediteli společnosti K. B., a.s., který byl o ovlivnění tohoto zadávacího řízení informován Ing. P. D., přímo se podílet a podobě zadávací dokumentace a poskytla jim veškeré potřebné informace k tomu, aby tato společnost podala nejvýhodnější nabídku s nejnižší cenou a stala se vítězem zadávacího řízení, takže účast dalších soutěžitelů se stala čistě formální, a to zejména tím, že L. N. opět podle pokynů MUDr. K. K. a MUDr. P. K. ovlivnila průběh omezení počtu zájemců stanovením podmínek k samotné účasti v zadávacím řízení, tj. profesních, kvalifikačních předpokladů dodavatelů a jejich ekonomické, finanční a technické způsobilosti tak, aby stanovené podmínky vyhovovaly zejména již vybrané společnosti K. B., a.s., dále Ing. P. D. a Ing. T. M. zprostředkovali kontakt na Ing. P. N., R. G., se sídlem Ú. n. L., P. *, jako zástupce subdodavatele projekční kanceláře X., spol. s r.o., X., zpracovávající pro S. kraj projektovou dokumentaci na rekonstrukci zámku B., včetně výkazů výměr a položkového rozpočtu, přičemž této projekční kanceláři současně MUDr. K. K. a MUDr. P. K. doporučili společnost K. B., a.s., jako subdodavatele pro zpracování výkazů výměr a položkového rozpočtu, přičemž Ing. P. D. a Ing. T. M. po předchozí domluvě minimálně s MUDr. K. K. a L.

N. a s vědomím MUDr. P. K. Ing. I. S. xxxx nechali pro společnosti A., spol. s r.o., zpracovat výkaz výměr, včetně položkového rozpočtu k projektu rekonstrukce zámku

B. s předpokládanou cenou zakázky ve výši přibližně 218.000.000 Kč včetně DPH, která však neodpovídala zpracovanému projektu a byla úmyslně navýšena, avšak společnost A., spol. s r.o., tento položkový rozpočet sama přepracovala tak, aby odpovídal skutečnosti, obvyklým cenám a projektové dokumentaci zpracované touto společností a S. kraji poté předala projektovou dokumentaci s přepokládanou reálnou cenou zakázky ve výši přibližně 161.000.000 Kč včetně DPH, a proto Ing. P. D. a Ing.

T. M. po předchozí dohodě s MUDr. K. K. a L. N. a s vědomím MUDr. P. K., MUDr.

D. R. a Ing. I. S. v úmyslu opět navýšit přepokládanou cenu této veřejné zakázky tak, aby nabídková cena společnosti K. B., a.s., v jimi ovlivněném zadávacím řízení mohla být co nevyšší a bylo tak odčerpáno z rozpočtu S. kraje a evropských fondů jimi původně předpokládané množství finančních prostředků, ale přesto nižší než ostatních zájemců, rozpočet projektu rekonstrukce opět mimo jiné do projektováním vybavení interiérů objektu účelově navýšili až na částku přibližně 218.000.000 Kč včetně DPH, ačkoliv si byli všichni obvinění vědomi toho, že výkaz výměr a položkový rozpočet odevzdaný S. kraji společností A., spol. s r.o., je reálný a správný a odpovídá projektové dokumentaci, přičemž zároveň všichni xxxx obvinění věděli, že v této účelově navýšené podobě neodpovídající skutečnosti bude rozpočet rekonstrukce zámku B. předložen Středočeským krajem ke schválení financování v rámci Regionálního operačního programu NUTS II S. Č., financovaného z prostředků Evropské unie, tento navýšený rozpočet předložili S. kraji jako údajně správný, odpovídající obvyklým cenám a projektové dokumentaci, z nabídek do zadávacího řízení, jimiž byly i společnosti M. a.s., S. a.s., P. a.s. a B. s. s., a.s., následně byla dne 28. 2. 2012 nabídka společnosti K. B., a.s., s nabídkovou cenou zakázky 178.932.974 Kč bez DPH, tedy 214.719.569 Kč včetně DPH skutečně vyhodnocena jako nejvýhodnější tak, jak bylo výše popsaným způsobem mezi obviněnými předem dohodnuto, a po skončení zadávacího řízení byla kompletní dokumentace této zmanipulované veřejné zakázky včetně účelově navýšeného výkazu výměr a všech ostatních dokladů vyhotovených obviněnými předložena dne 13. 4. 2012 zadavatelem ke schválení financování v rámci Regionálního operačního programu NUTS II S. Č., registrovanému projektu č. * s názvem projektu Rekonstrukce zámku

B. s předpokládanou výší dotace 150.111.929,50 Kč financované z rozpočtu Evropské unie, přičemž od počátku výše popsaného jednání byl Ing. P. D. po dohodě nejméně s MUDr. K. K. a s vědomím MUDr. P. K. a MUDr. D. R. domluven s Ing. I. S. na tom, že její společnost F. s.r.o. se bude na realizaci zakázky rekonstrukce zámku

B. podílet formou subdodávek pro společnost K. B., a.s., za což přispěje rovným dílem na odměnu ve formě finanční hotovosti, tj. úplatku za ovlivnění zadávacího řízení ve prospěch společnosti K. B., a.s., pro MUDr. K. K., MUDr. P. K., MUDr. D. R. a L. N., kdy MUDr. K. K. konkretizovala výši požadovaného úplatku Ing. I. S. částkou ve výši 24.000.000 Kč splatnou po podpisu smlouvy o dílo mezi S. krajem a společností K. B., a.s., a která měla být podle předchozí vzájemné dohody dělena mezi MUDr. D. R., MUDr. K. K. a MUDr. P. K., L. N. konkretizovala výši plnění požadovaného pro sebe jako úplatek Ing. I. S. částkou ve výši 400.000 Kč, k realizaci této dohody pak začalo postupně docházet nejméně od 12. 3. 2012, kdy Ing. P. D. společně s Xxx. I. S. shromáždili částku ve výši

14.000.000 Kč jako první splátku úplatku, kterou dne 14. 5. 2012 společně předali MUDr. K. K. v její kanceláři v areálu Nemocnice K. jako zálohu ze slíbené odměny v celkové výši 24.000.000 Kč za ovlivnění předmětné veřejné zakázky a následně podle předchozí dohody téhož dne těsně před zadržením Policí České republiky před svým bydlištěm na adrese V A. *, R., okr. P. - z., předali MUDr. P. K. a MUDr. K. K. podíl ve výši 7.000.000 Kč MUDr. D. R., kdy v důsledku jejich zadržení k předání zbylé již slíbené části odměny nedošlo a stejně tak nedošlo k předání odměny ve formě úplatku ve výši 400.000 Kč L. N. Ing. P. D. a Ing. I. S. rovněž z důvodu jejich zadržení, přičemž obvinění jednali v úmyslu získat pro jiného prospěch mimo jiné ve formě finančně vyčíslitelného přepokládaného čistého zisku pro dodavatele, tj. firmu K. B., a.s., z realizace zakázky rekonstrukce zámku B. ve výši nejméně 9.410.758 Kč po zohlednění daně z příjmů právnických osob, kdy vzhledem k výše popsanému zvýhodnění jednoho z dodavatelů v souvislosti s touto veřejnou

zakázkou by v případě realizace rekonstrukce dle uzavřené smlouvy o dílo vznikla investorovi, tj. S. kraji škoda ve výši nejméně 2.268.547 Kč odpovídající rozdílu mezi cenou obvyklou zjištěnou znaleckým posudkem z oboru stavebnictví znaleckého ústavu Ú. P., a.s., při zohlednění zisku ve výši 15% a úmyslně navýšenou cenou dle uzavřené smlouvy o dílo na podkladě zmanipulovaných dokladů a obvinění zároveň současně věděli a byli srozuměni s tím, že popsaným jednáním by byly na základě nepravdivých podkladů předložených při žádosti o schválení dotace v případě uzavření smlouvy o dotaci nesprávně a neoprávněně vyčerpány a použity finanční prostředky ke škodě rozpočtu Evropské unie a to ve výši 150.111.929,50 Kč, přičemž k realizaci této veřejné zakázky ke dni podání obžaloby nedošlo, zejména z důvodů výše popsaných a následného zadržení obviněných Policií České republiky.

Tím obvinění MUDr. D. R.

jednáním pod bodem 2

a) chtěl získat pro jiného celkový čistý prospěch z veřejné zakázky ve výši nejméně 9.410.758 Kč,

b) způsobil by škodu S. kraji předražením této veřejné zakázky ve výši nejméně

2.268.547 Kč, přičemž k dokonání činu, tj. k realizaci zakázky, nedošlo, z důvodu odhalení této trestné činnosti,

c) žádal jako úřední osoba majetkový prospěch ve formě úplatku v celkové výši nejméně 7.000.000 Kč, který v této výši skutečně přijal,

d) hodlal způsobit výše popsanou manipulací s veřejnou zakázkou nesprávným použitím finančních prostředků z rozpočtu Evropské unie škodu ve výši nejméně 150.111.919,50 Kč, přičemž k profinancování této částky z rozpočtu Evropské unie již nedošlo z důvodu odhalení této výše popsané trestné činnosti,

MUDr. K. K. a MUDr. P. K.

pokračujícím jednáním pod body 1, 2

a) získali a v bodě 2 chtěli získat pro jiného celkový čistý prospěch z veřejných zakázek ve výši nejméně 9.707.060 Kč,

b) žádali majetkový prospěch ve formě úplatku v celkové výši 26.800.000 Kč a z toho skutečně přijali majetkový prospěch ve formě úplatku v celkové výši 16.800.000 Kč, z čehož obviněnému MUDr. D. R. bylo určeno a předáno 7.000.000 Kč,

c) jednáním pod bodem 2 by způsobili škodu S. kraji předražením této veřejné zakázky ve výši nejméně 2.268.547 Kč, přičemž k dokonání činu, tj. k realizaci zakázky, nedošlo, z důvodu zadržení obviněných Policií ČR,

d) jednáním pod bodem 2 hodlali způsobit podílením se na vyhotovení nepravdivých dokladů vztahujícím se k výdajům rozpočtu Evropské unie nesprávným použitím finančních prostředků z tohoto rozpočtu celkem škodu ve výši 150.111.919,50 Kč, přičemž k profinancování této částky z rozpočtu Evropské unie již nedošlo z důvodu odhalení trestné činnosti popsané ve výrokové části tohoto rozsudku,

L. N.

pokračujícím jednáním pod body 1, 2

a) získala pro jiného a v bodě 2 chtěla získat pro jiného celkový čistý prospěch z veřejných zakázek ve výši nejméně 9.707.060 Kč,

b) žádala majetkový prospěch ve formě úplatku v celkové výši nejméně 600.000 Kč a z toho skutečně přijala majetkový prospěch ve formě úplatku ve výši nejméně

200.000 Kč,

c) jednáním pod bodem 2 by způsobila škodu S. kraji předražením této veřejné zakázky ve výši nejméně 2.268.547 Kč, přičemž k dokonání činu, tj. k realizaci zakázky, nedošlo, z důvodu odhalení této trestné činnosti,

d) jednáním pod bodem 2 hodlala způsobit výše popsanou manipulací s veřejnou zakázkou nesprávným použitím finančních prostředků z rozpočtu Evropské unie celkem škodu ve výši 150.111.919,50 Kč, přičemž k profinancování této částky z rozpočtu Evropské unie již nedošlo z důvodu odhalení trestné činnosti výše popsané,

Ing. I. S.

pokračujícím jednáním pod body 1, 2

a) v bodě 1 získala pro sebe a jiného a v bodě 2 chtěla získat pro sebe a jiného celkový čistý prospěch z veřejných zakázek ve výši nejméně 9.707.060 Kč,

b) jednáním pod bodem 2 by způsobila škodu S. kraji předražením této veřejné zakázky ve výši nejméně 2.268.547 Kč, přičemž k dokonání činu, tj. k realizaci zakázky, nedošlo, z důvodu odhalení této trestné činnosti,

c) pokračujícím jednáním v bodech 1, 2 slíbila či poskytla úplatek jinému v celkové výši 27.400.000 Kč s tím, že se na něm podílela vždy jednou polovinou, a to s Ing. V.

K. v bodě 1 a s Ing. P. D. v bodě 2,

d) jednáním v bodě 2 hodlala způsobit či byla minimálně srozuměna s tím, že může způsobit výše popsanou manipulací s veřejnou zakázkou nesprávným použitím finančních prostředků z rozpočtu Evropské unie škodu ve výši nejméně 150.111.919,50 Kč, přičemž k profinancování této částky z rozpočtu Evropské unie již nedošlo z důvodu odhalení této výše popsané trestné činnosti,

Ing. P. D.

jednáním v bodě 2

a) pro sebe a jiného chtěl získat čistý prospěch z této veřejné zakázky ve výši nejméně 9.410.758 Kč,

b) S. kraji chtěl způsobit škodu úmyslným předražením této veřejné zakázky ve výši nejméně 2.268.547 Kč, k realizaci zakázky však nedošlo z důvodu odhalení této trestné činnosti,

c) slíbil a poskytl úplatek jinému v celkové výši 24.400.000 Kč s tím, že se na něm podílel jednou polovinou s Ing. I. S.,

d) hodlal způsobit výše popsanou manipulací s veřejnou zakázkou nesprávným použitím finančních prostředků z rozpočtu Evropské unie škodu ve výši nejméně 150.111.919,50 Kč, přičemž k profinancování této částky z rozpočtu Evropské unie již nedošlo z důvodu odhalení této výše popsané trestné činnosti,

Ing. T. M.

jednáním v bodě 2

a) pro sebe a jiného chtěl získat čistý prospěch z této veřejné zakázky ve výši nejméně 9.410.758 Kč,

b) S. kraji chtěl způsobit škodu úmyslným předražením této veřejné zakázky ve výši nejméně 2.268.547 Kč, k realizaci zakázky však nedošlo z důvodu odhalení této trestné činnosti,

c) hodlal dále způsobit výše popsanou manipulací s veřejnou zakázkou nesprávným použitím finančních prostředků z rozpočtu Evropské unie škodu ve výši nejméně 150.111.919,50 Kč, přičemž k profinancování této částky z rozpočtu Evropské unie již nedošlo z důvodu odhalení této výše popsané trestné činnosti,

Ing. V. K.

jednáním pod bodem 1

a) pro sebe a jiného získal čistý prospěch z této veřejné zakázky ve výši nejméně

296.302 Kč,

b) poskytl jinému úplatek v celkové výši 3.000.000 Kč s tím, že se na něm podílel jednou polovinou s Ing. I. S..

Obviněná Ing. I. S. byla dále pod body 3. a 4. výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019 sp. zn. 5 To 40/2018 znovu uznána vinnou skutky, pro něž již jednou byla odsouzena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2018 sp. zn. 57 T 10/2014 (zde původně výroky pod bodem 6. a 8.), ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019 sp. zn. 5 To 40/2018, kteréžto výroky jako výroky o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu byly rozsudkem Vrchního soudu v Praze podle § 45 odst. 1 trestního zákoníku zrušeny.

Skutek vymezený pod bodem 2) výroku rozsudku odvolacího soudu byl v případě obviněného MUDr. D. R. právně kvalifikován jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c), odst. 4 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl obviněný MUDr. D. R. odsouzen podle § 260 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 10.000.000 Kč (500 denních sazeb po 20.000 Kč) společně se stanovením náhradního trestu odnětí svobody pro případ nevykonání peněžitého trestu. Podle § 70 odst. 1 trestního zákoníku mu byl uložen i trest propadnutí věci, a to částky 7.000.000 Kč zajištěné při osobní prohlídce dne 14.5.2012, a podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu funkce a zaměstnání ve výkonných orgánech veřejné správy a územní samosprávy včetně funkcí a zaměstnání v Regionálních radách Regionálních operačních programů na dobu 7 let.

Skutky vymezené pod body 1) a 2) výroku rozsudku odvolacího soudu byly v případě obviněného MUDr. P. K. i v případě obviněné MUDr. K. K. posouzeny jako pokračující zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c), odst. 3 trestního zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku [skutky pod body 1), 2)] a jako zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku [skutek pod bodem 2)].

Obviněný MUDr. P. K. stejně jako obviněná MUDr. K. K. byli podle § 260 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzeni k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byli podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. Oběma obviněným byl dále uložen podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku peněžitý trest, shodně ve výměře 15.000.000 Kč (500 denních sazeb po 30.000 Kč) společně se stanovením náhradního trestu odnětí svobody pro případ nevykonání peněžitého trestu, jakož i podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku trest zákazu činnosti spojené s výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev nebo jejich zastupování na základě zplnomocnění na dobu 7 let.

V případě obviněné L. N. byly skutky kvalifikovány jako pokračující zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c), odst. 3 trestního zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku [skutky pod body 1), 2)] a jako zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku [skutek pod bodem 2)]. Za to byla podle § 260 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku byl obviněné uložen peněžitý trest ve výměře 250.000 Kč (100 denních sazeb po 2.500 Kč), včetně náhradního trestu odnětí svobody, a podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti spojené s výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 5 let.

Skutky v případě obviněné Ing. I. S. byly právně kvalifikovány jako pokračující zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) trestního zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku [skutky pod body 1), 2)], resp. zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákoníku, dílem dokonaný [skutek pod bodem 3), dříve 6)], dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku [skutek pod bodem 4), dříve 8)], ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, pokračující zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a),

b) trestního zákoníku, zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku [skutky pod body 1), 2)] a jako pomoc ke zločinu dotačního podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k § 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a) trestního zákoníku, dílem dokonaný [skutek pod bodem 3), dříve 6)], dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku [skutek pod bodem 4), dříve 8)]. Za tyto trestné činy byla obviněná podle § 260 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 45 odst. 1, § 43 odst. 1, § 58 odst. 4 trestního zákoníku a § 259 odst. 4 trestního řádu odsouzena ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku byl obviněné uložen peněžitý trest ve výměře 2.000.000 Kč (400 denních sazeb po 5.000 Kč), včetně náhradního trestu odnětí svobody, a podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti spojené

s výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 3 let.

Co se týče obviněného Ing. P. D. byl skutek pod bodem 2) výroku rozsudku právně posouzen jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Obviněnému Ing. P. D. byl podle § 260 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to částky 2.579.000 Kč zajištěné při domovní prohlídce v místě bydliště obviněného, podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře

500.000 Kč (100 denních sazeb po 5.000 Kč), včetně náhradního trestu odnětí svobody, a podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti spojené s výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 2 let.

V případě obviněného Ing. T. M. byl skutek pod bodem 2) výroku rozsudku kvalifikován jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a jako zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. trestního zákoníku. Za to byl obviněný odsouzen podle § 260 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle §

56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. I tomuto obviněnému byl uložen podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku peněžitý trest ve výměře 500.000 Kč (100 denních sazeb po 5.000 Kč), včetně náhradního trestu odnětí svobody, a podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti spojené s výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev nebo jejich zastupování na základě zplnomocnění na dobu 2 let.

Skutek vymezený pod bodem 1) výroku rozsudku odvolacího soudu byl v případě obviněného Ing. V. K. posouzen jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku a jako zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku. Obviněnému byl podle § 256 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody na 3 roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let. Obviněnému byl taktéž uložen podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku peněžitý trest ve výměře 300.000 Kč (60 denních sazeb po 5.000 Kč), včetně náhradního trestu odnětí svobody, a podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti spojené s výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 2 let.

Ve zbylém rozsahu napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze [původně výroky o vině pod body 3) - 8) odvoláním napadeného rozsudku] odvolací soud obviněné podle § 226 písm. a) trestního řádu obžaloby zprostil, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byli obvinění stíháni. Konečně podle § 256 trestního řádu odvolací soud zamítl odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ohledně obviněných L. N. a MUDr. J. H.

Odvolací soud tedy rozsudkem ze dne 26.6.2019 sp. zn. 6 To 64/2018 uznal vinnými jen obviněné MUDr. D. R., MUDr. P. K., MUDr. K. K., Ing. I. S., Ing. P. D., Ing. T. M.,

Ing. V. K. a L. N., a to jen pro ty skutky, které souvisely se zadáním veřejných zakázek „Gymnázium H. - Rekonstrukce gymnázia“, zadavatele S. kraj, a

„Rekonstrukce zámku B.“, zadavatele S. kraj. Pro zbylé skutky tykající se dalších 6 veřejných zakázek odvolací soud obviněné podle § 226 písm. a) trestního řádu zprostil obžaloby.

S rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26.6.2019 sp. zn. 6 To 64/2018 se nelze ztotožnit, a to z následujících důvodů.

I.

V prvé řadě je namítáno nesprávné právní posouzení jednání obviněného MUDr. D.

R. vymezené pod bodem 2) výroku o vině, pro něž byl jmenovaný pravomocně uznán vinným.

Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku je zde shledáváno v nesprávném posouzení otázky jednočinného souběhu trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 trestního zákoníku s trestným činem přijetí úplatku podle § 331 trestního zákoníku.

Odvolací soud v případě rozhodnutí o vině obviněného MUDr. D. R. [skutek pod bodem 2) výroku rozsudku] ve prospěch obviněného nedůvodně vypustil právní kvalifikaci stíhaného trestného činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Dotčený skutek společně s dalšími skutky pod body 4, 6, 7, a 8 výroku rozsudku prvoinstančního soudu právě jako pokračující zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku původně posoudil Krajský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 27.6.2018. Daný skutek odvolací soud nadále právně kvalifikoval jako:

a. zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c), odst. 4 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku,

b. zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku,

pročež obviněnému uložil mírnější trest.

Vrchní soud v Praze přitom dospěl k závěru, že jednání obviněného MUDr. D. R. nelze právně kvalifikovat jako trestný čin přijetí úplatku podle § 331 trestního zákoníku, aniž by se problematikou jakkoli hlouběji zabýval. Svůj závěr v uvedeném směru odůvodnil jedinou větou (v bodu 187. odůvodnění rozsudku), že korupční jednání úřední osoby v rámci řízení o zadání veřejné zakázky, veřejné soutěže nebo veřejné dražby je vyjádřeno přímo v její nejpřísnější kvalifikaci (§ 256 odst. 4 trestního zákoníku), což vylučuje právní kvalifikaci skutku podle § 331 trestního zákoníku, jež postihuje korupci obecně. Z toho pak dovodil, že právní kvalifikace skutku (podle § 256 trestního zákoníku), tak vystihuje celou povahu korupčního jednání, jehož se obviněný MUDr. D. R. v tomto případě dopustil.

Takto učiněný závěr odvolacího soudu o vzájemném vztahu speciality trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 trestního zákoníku a trestného činu přijetí úplatku podle § 331 trestního zákoníku, a tedy o nemožnosti jejich jednočinného souběhu, nepovažuji v této věci za správný. V předmětné věci měla být zachována právní kvalifikace, kterou užil Krajský soud v Praze, a to z důvodů, které nalézací soud přesně popsal v odůvodnění svého rozsudku na str. 146 – 149 (zejména pak pod bodem 314.). Hodlal-li Vrchní soud v Praze jednání obviněného MUDr. D. R. právně kvalifikovat jako trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 trestního zákoníku, nemohl opomenout původní právní kvalifikaci trestného činu přijetí úplatku podle § 331 trestního zákoníku. V tomto směru je však z hlediska možností rozhodnutí o vině oběma právními kvalifikacemi, tedy zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku i zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c), odst. 4 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku (v jednočinném souběhu), nutno poukázat na to, že rozsudek nalézacího soudu nebyl napaden v jeho výroku o vině v neprospěch obviněného MUDr. D. R. Odvolání státního zástupce bylo podáno jen do výroku o trestu.

Trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě se podle § 256 odst. 1 trestního zákoníku dopustí ten, kdo v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch zjedná některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů. Vyšší trestní sazbou jsou postihována taková jednání vymezená v odstavci 1, kdy je čin spáchán členem hodnotící komise, vyhlašovatelem nebo pořadatelem veřejné soutěže nebo veřejné dražby, licitátorem nebo členem organizované skupiny, kdy je takovým činem způsobena značná škoda, nebo získán značný prospěch (odstavec 2). Nejpřísněji je postihováno jednání pachatele, který za okolností uvedených v odstavci 1 žádá, přijme nebo si dá slíbit majetkový nebo jiný prospěch a spáchá takový čin jako úřední osoba (odstavec 4). Za takové jednání může být uložen trest odnětí svobody na tři léta až deset let.

Trestného činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí ten, kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek, nebo kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného pro sebe nebo

pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek. Přísněji bude postižen ten, kdo za okolností uvedených v odstavci 1 úplatek žádá (odstavec 2). Trestní sazbou tři léta až deset let je ohrožen pachatel, který spáchá čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, nebo spáchá-li takový čin jako úřední osoba (odstavec 3). Nejpřísněji je pak postihováno jednání, kdy je spáchán čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu, nebo je-li takový čin spáchán úřední osobou v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch (odstavec 4). Za takových okolností lze uložit trest odnětí svobody na pět až dvanáct let.

Pro posouzení vzájemného vztahu uvedených trestných činů nelze přehlížet několik podstatných skutečností. Vzájemný vztah obecného a speciálního ustanovení totiž u těchto trestných činů leží v několika rovinách. Skutková podstata trestného činu přijetí úplatku podle § 331 trestního zákoníku chrání obecně zájem na řádném výkonu veřejné moci a rozhodovacích procesů při obstarávání věcí obecného zájmu. Právní úprava podle § 256 trestního zákoníku pak primárně chrání zájem na ochraně přirozeného soutěžního prostředí, zájem na řádném a zákonném provedení jakékoli veřejné soutěže, zadání veřejné zakázky nebo jakékoli veřejné dražby, zejména zájem na dodržování stanoveného postupu za rovných podmínek pro všechny účastníky (zájemce, soutěžitele), včetně procesu veřejného zadávání. Z pohledu ochrany společenských zájmů by se tedy ustanovení § 256 trestního zákoníku mohlo skutečně zdát užším či speciálním. Pro posouzení vzájemného vztahu obou trestných činů si však naprosto nelze vystačit pouze s tímto úvodním srovnáním předmětu ochrany dotčených společenských vztahů.

Ve vztahu k objektivní stránce předmětných trestných činů je třeba vnímat, že trestný čin podle § 256 trestního zákoníku obecně spojuje trestní odpovědnost s jednáním pachatelů, které směřuje ke způsobení prospěchu, ať již vlastního, anebo prospěchu třetích osob. Za neoprávněné výhody je například nutno považovat i neoprávněně získané tržby (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.12.2007 sp. zn. 5 Tdo 1339/2007). Naproti tomu skutková podstata trestného činu podle § 331 trestního zákoníku trestní odpovědnost spojuje výlučně s existencí úplatku. Pojem úplatek je přitom zjevně užší než obecný pojem prospěch, který je širší kategorií získané výhody. Zatímco úplatkem je ve smyslu § 334 odst. 1 trestního zákoníku pouze ta neoprávněná výhoda, na kterou není nárok, získáním prospěchu ve smyslu

§ 256 trestního zákoníku může být jakékoliv plnění, ať oprávněné či neoprávněné, resp. protiprávní. Pojem prospěchu tedy zahrnuje i možnosti legitimního plnění a oprávněných výhod nárokovaných z řádných právních aktů, například v podobě získání obchodních bonusů, referencí či plnění z obchodních smluv. Z pohledu objektivní stránky jednání se tedy naopak jako užší a speciální jeví skutková podstata trestného činu přijetí úplatku podle § 331 trestního zákoníku, neboť dopadá pouze na ta jednání, společensky nepochybně škodlivější, jejichž cílem je získání úplatku jako neoprávněné výhody bez právního nároku. Oproti tomu § 256 trestního zákoníku podmínky trestněprávní odpovědnosti v základní i kvalifikovaných skutkových podstatách spojuje obecně se vznikem jakéhokoliv prospěchu, včetně výhody mající legální oporu v právních vztazích a nárocích příjemce takové výhody.

Obdobně je pak možno vnímat objektivní stránku trestného činu přijetí úplatku podle

§ 331 trestního zákoníku z pohledu subjektů, na které toto ustanovení dopadá. Definující ustanovení § 334 odst. 2 trestního zákoníku vymezuje další kategorie

speciálních subjektů spadajících pod pojem úřední osoby pro účely trestných činů úplatkářství. Zatímco tedy v případě trestného činu podle § 256 trestního zákoníku je odpovědnost u kvalifikovaných skutkových podstat spojena s obecnou kategorií úředních osob definovanou v § 127 trestního zákoníku, v případě korupčních trestných činů je tento výčet doplněn o další speciální subjekty uvedené v § 334 odst. 2 trestního zákoníku. V posuzovaném případě lze z pohledu zvláštního postavení subjektů naplňujících znaky kvalifikovaných skutkových podstat obou trestných činů považovat § 256 trestního zákoníku za ustanovení obecné, zatímco

§ 331 trestního zákoníku s odkazem na § 334 odst. 2 trestního zákoníku za ustanovení speciální, doplňující obecný výčet úředních osob speciálními subjekty, na které tato skutková podstata dopadá.

Nelze přehlížet ani existenci kvalifikované skutkové podstaty podle § 331 odst. 4 trestního zákoníku, která vyjadřuje vyšší míru závažnosti jednání oproti § 256 trestního zákoníku výrazně přísnější trestní sazbou v případech, kdy pachatel jedná v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch alespoň 5 milionů Kč [§ 331 odst. 4 písm. a) trestního zákoníku], nebo se pachatel činu dopustí jako úřední osoba a své jednání směřuje k získání značného prospěchu [§ 331 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku]. Tyto specifické znaky kvalifikované skutkové podstaty, resp. jejich vzájemné kombinace, které bezpochyby vyjadřují vyšší závažnost, přitom skutková podstata trestného činu podle § 256 ani ve svých vyšších odstavcích vůbec neobsahuje. Z pohledu existence kvalifikované skutkové podstaty vyjádřené v § 331 odst. 4 trestního zákoníku se tedy jako užší (speciální) rovněž jeví trestný čin přijetí úplatku podle § 331 trestního zákoníku.

Ze shora nastíněného znění skutkových podstat trestných činů uvedených v § 256 trestního zákoníku a § 311 trestního zákoníku vyplývá, že nejde o typický vztah ustanovení ryze užšího a širšího, tedy o případ tzv. vnořených kruhů, kdy jeden skutek při naplnění jedné skutkové podstaty (užší) vždy současně nutně naplňuje i znaky jiné skutkové podstaty (širší). Naopak z teoretického hlediska je třeba tento vztah vnímat jako případ tzv. prolínajících se kruhů, neboť mohou nastat situace, kdy jsou naplněny obě skutkové podstaty, stejně tak mohou nastat i situace, kdy jsou naplněny znaky jen jednoho z trestných činů. Nemůže tak jít o klasický případ speciality, kdy užití obecné normy je vyloučeno v případě užití normy zvláštní. K posouzení takového vztahu trestných činů je možné analogicky odkázat na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2018 sp. zn. Tpjn 300/2017. V právních úvahách je třeba zohlednit i závěr vyslovený v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13.8.2014 sp. zn. 15 Tdo 885/2013, podle něhož korupční jednání, ať již ve formě aktivního poskytnutí, nabídnutí nebo slibu úplatku, nebo ve formě pasivního přijetí úplatku či jeho slibu nebo nabídky, je třeba ve veřejné i v soukromé sféře postihovat primárně ustanoveními o úplatkářství podle § 331 a § 332 trestního zákoníku.

Uplatnění vztahu speciality a vyloučení jednočinného souběhu předpokládá, že dotčená ustanovení trestního zákoníku jsou určena k ochraně týchž zájmů. V případě vztahu obou zmíněných trestných činů tomu tak není. U skutkové podstaty trestného činu podle § 256 trestního zákoníku je to především ochrana trhu financovaného z veřejných prostředků, soutěžního prostředí a oblasti veřejného zadávání, v případě trestného činu podle § 331 trestního zákoníku je to především ochrana řádného výkonu veřejné moci a rozhodovacích procesů při správě veřejných

věcí. Rozdílný objekt ochrany těchto skutkových podstat je jednoznačně patrný i ze systematického zařazení obou ustanovení v rámci zvláštní části trestního zákoníku. Zatímco trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 trestního zákoníku je zařazen v hlavě VI. zvláštní části trestního zákoníku v kategorii trestných činů hospodářských dopadajících primárně do oblasti ochrany obchodních vztahů a pravidel tržní ekonomiky, trestný čin přijetí úplatku podle § 331 trestního zákoníku je zařazen v hlavě X., tedy v kategorii trestných činů primárně chránících zájmy na řádném fungování správy veřejných věcí a rozhodovacích procesů ve veřejné sféře.

Pokud lze uvedený vztah obou trestných činů vnímat ve světle již citovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2018 sp. zn. Tpjn 300/2017, je třeba dospět k závěru, že jsou-li v konkrétním posuzovaném případě zasaženy i jiné zájmy, než které chrání ustanovení, u něhož by bylo možno uvažovat o tom, že je speciálním či primárním, měla by se uplatnit obecná zásada, že skutek je třeba zásadně posoudit podle všech v úvahu přicházejících ustanovení zvláštní části trestního zákoníku, jejichž znaky byly naplněny. Stejně tak lze analogicky odkázat např. na usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26.3.2014 sp. zn. 15 Tdo 190/2014. V tomto rozhodnutí akcentuje Nejvyšší soud nutnost porovnávat právě individuální objekty skutkových podstat posuzovaných trestných činů při úvahách o možnosti jednočinného souběhu různých skutkových podstat (v daném případě trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku a trestného činu nadržování podle § 366 trestního zákoníku). Rovněž tak lze analogicky odkázat i na rozhodnutí č. 43/1987-III, Sb. rozh. tr. (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 6.7.1986 sp. zn. 11 Tz 19/86).

Privilegování pachatele upřednostněním § 256 trestního zákoníku proto není v posuzovaném případě vůbec důvodné. Nelze a priori upřednostnit jedno ustanovení před druhým, protože vždy závisí na konkrétních okolnostech posuzovaného jednání, které z uvedených dvou ustanovení nakonec bude přísnější (tzn. i na tom, zda pachatel bude úřední osobou, jaká bude výše jeho prospěchu apod.). Není jediného důvodu, proč by měl být zvýhodňován pachatel trestné činnosti jen proto, že svým jednáním zasáhl také zájmy spojené s uskutečňováním veřejných zakázek či veřejných soutěží, a nikoli jen zájem na ochraně rozhodovacích procesů při plnění úkolů obecného zájmu.

Akceptace názoru Vrchního soudu v Praze o existenci vztahu speciality mezi uvedenými dvěma trestnými činy za současného vyloučení možnosti vzájemného souběhu, resp. vyloučení posouzení věci jako trestného činu přijetí úplatku podle

§ 331 trestního zákoníku, by zcela nelogicky z pohledu možných trestních sankcí u nejzávažnějších forem jednání favorizovalo, resp. zvýhodňovalo pachatele, který přijme úplatek v souvislosti s veřejnou zakázkou, veřejnou soutěží či veřejnou dražbou, oproti pachateli, který taktéž přijme úplatek za okolností nesouvisejících s uvedenými právními instituty. Jinými slovy by takový výklad zjevně nelogicky až absurdně znamenal, že z pohledu zákonodárce je přijímání úplatku za veřejnou zakázku cosi, na co je namístě pohlížet podstatně shovívavěji, než na přijímání úplatků v souvislosti s obstaráváním ostatních věcí obecného zájmu. Takovýto výklad zmíněných zákonných ustanovení by vedle své nelogičnosti zjevně neodpovídal ani záměru zákonodárce směřujícímu výrazně k ochraně procesu veřejného zadávání

a soutěžního prostředí a trhu veřejných zakázek.

K této problematice lze odkázat i na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19.12.2012 sp. zn. III. ÚS 666/09, úzce se dotýkající právě otázky výkladu práva ve vztahu k některému ze znaků skutkové podstaty trestného činu. Vedle výkladu zákonných znaků konkrétního trestného činu lze dané rozhodnutí nepochybně analogicky aplikovat i na otázku výkladu vzájemného vztahu dvou či více trestných činů. Ústavní soud v tomto směru zastává názor, že (citace) v aplikační praxi se nelze držet toliko úzkého gramatického výkladu určitého normativního znaku, jestliže by to v důsledku znamenalo zjevně popření účelu, který zákonodárce vytvořením určitě skutkově podstaty sledoval. Při výkladu je tudíž třeba vždy vycházet z objektu trestného činu, tzn. z označení a správného pochopení společenských hodnot a zájmů, k jejichž trestněprávní ochraně má daně ustanovení trestního zákona (zákoníku) sloužit.

Přijetí hmotné či nehmotné výhody v souvislosti s průběhem veřejné zakázky při uskutečňování úkonů obecného zájmu jako tatáž okolnost tedy může naplňovat zákonné znaky několika sbíhajících se trestných činů (tedy současně § 256 i § 331 trestního zákoníku), aniž by se jednalo o rozpor se zásadou zákazu dvojího přičítání téže okolnosti. Zákaz dvojího přičítání téže okolnosti platí jen při posuzování okolností v rámci skutkové podstaty téhož trestného činu. Neuplatňuje se při úvahách o možnosti jednočinného souběhu trestných činů v tom směru, že okolnost, která je znakem jednoho ze souběhových trestných činů, by nemohla současně podmiňovat použití vyšší trestní sazby u jiného souběhového trestného činu. Například Vrchní soud v Olomouci v rozhodnutí ze dne 19.4.2011 sp. zn. 4 To 16/2011 vychází ze závěru, že zásadě zákazu dvojího přičítání téže okolnosti z hlediska viny neodporuje, pokud těžší následek je vyjádřen jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby u více (sbíhajících se) trestných činů.

Je pravdou, že některá komentářová literatura zastává názor, jaký nyní zaujal Vrchní soud v Praze. Dle takového doktrinálního závěru má být jednočinný souběh trestného činu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 s trestným činem přijetí úplatku podle § 331 vyloučen, neboť vůči tomuto trestnému činu je trestný čin podle § 256 speciální (Xxxxx,

P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: X.X.Xxxx, 2012, s. 2627). Ustanovení

§ 256 o trestném činu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě je speciálním ustanovením ve vztahu k § 331 o trestném činu přijetí úplatku. Jejich jednočinný souběh je tedy vyloučen (Xxxxxxx, A., Xxxxx, R., Xxxxxx, T., Xxxxxxx, M., Xxxxxxx, A. a kol. Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. – Komentář, Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2015, s. 1959). Nicméně z důvodu podrobně popsaných výše s tímto závěrem pro účely posuzovaného případu nelze zcela souhlasit, přičemž lze mít za to, že se jedná o otázku natolik významnou, že je třeba, aby ji autoritativně vyřešil Nejvyšší soud.

II.

Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku je dále shledáváno v závažném procesním pochybení odvolacího soudu, který z procesu hodnocení

důkazů svévolně vyloučil zásadní, v souladu se zákonem opatřené a před prvoinstančním soudem řádně provedené a procesně účinné důkazy. Vrchní soud v Praze tak ve svém rozhodnutí vědomě a nezákonně zcela pominul pro věc podstatná skutková zjištění, přičemž postupoval navzdory Nejvyšším soudem přijatému závěru k otázce zákonnosti a použitelnosti těchto důkazů. V konečném důsledku tak jím přijatá skutková zjištění postrádají obsahovou vazbu na všechny ve věci provedené důkazy, v důsledku čehož nelze považovat za správné ani přijaté právní posouzení skutků týkajících se všech obviněných, v jejichž prospěch bylo takto ze strany odvolacího soudu nezákonně postupováno.

Dovoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a jím zrušené rozhodnutí Krajského soudu v Praze nejsou v předmětné věci prvními rozhodnutími těchto soudů, která byla v meritu věci vydána. Krajský soud v Praze nejprve rozhodoval po vyloučení řízení proti obviněným MUDr. D. R. a L. N. z procesních důvodů rozsudky ze dne 7.4.2015 sp. zn. 4 T 21/2013 a ze dne 23.7.2015 sp. zn. 4 T 5/2015, v nichž všechny obviněné nepravomocně uznal vinnými ve smyslu podané obžaloby. V odvolacím řízení Vrchní soud v Praze rozhodl o opětovném spojení obou věcí ke společnému projednání a dále usnesením ze dne 17.10.2016 sp. zn. 6 To 106/2015 rozhodl o zrušení obou odsuzujících rozsudků soudu prvního stupně, jemuž věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. V tomto rozhodnutí odvolací soud mimo jiné konstatoval, že v řízení, které předcházelo vyhlášení obou napadených rozsudků, shledává zásadní procesní vadu spočívající v nezákonnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu podle § 88 trestního řádu a sledování osob a věcí podle

§ 158d trestního řádu, a to s ohledem na nedostatečné odůvodnění příkazů podle § 88 odst. 2 trestního řádu a písemných žádostí podle § 158d odst. 4 trestního řádu. S ohledem na to Vrchní soud v Praze konstatoval, že poznatky získané sledováním osob a věcí v důsledku této procesní vady nelze v tomto řízení použít jako důkaz.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.10.2016 sp. zn. 6 To 106/2015 byla následně ministrem spravedlnosti podána stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněných. O této stížnosti rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 7.6.2017 č. j. 6 Tz 3/2017-I.-693, v němž konstatoval, že pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17.10.2016 sp. zn. 6 To 106/2015 byl porušen zákon v ustanoveních § 258 odst. 1 písm. a), b), c) trestního řádu a § 259 odst. 1 trestního řádu, a to ve prospěch obviněných MUDr. P. K., MUDr. K. K., Ing. I. S., Ing. P. D., Ing. T. M., Ing. V. K., Ing. M. J., MUDr. J. Ř., MUDr. J. H., MUDr. D. R. a L. N..

Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí prezentoval podrobnou analýzu jednotlivých příkazů k záznamu a odposlechu telekomunikačního provozu v této trestní věci a uzavřel, že je nutno všechny přezkoumané příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a tedy i jejich prostřednictvím opatřené důkazy považovat za zákonné, neboť opačný přístup by odporoval doktríně materiálního právního státu. Nejvyšší soud poté přistoupil k posouzení zákonnosti žádostí o vydání povolení ke sledování osob a věcí, potažmo samotných povolení. Rovněž dospěl k závěru, že žádosti státního zástupce o vydání povolení podle

§ 158d odst. 3 trestního řádu, jakož i na jejich podkladě vydaná povolení ke sledování osob a věcí splňují všechny zákonné náležitosti stanovené § 158d odst. 4 trestního řádu ve spojení s § 158b odst. 2 trestního řádu, a to jak po formální, tak po materiální stránce, přičemž z toho důvodu nelze konstatovat ani nezákonnost důkazů opatřených na jejich základě. Podle Nejvyššího soudu tak neexistovaly

podstatné vady řízení, které rozsudkům soudu prvého stupně předcházely a nebyl tak dán ani důvod pro postup dle § 259 odst. 1 trestního řádu, tedy pro vrácení věci soudu prvého stupně k novému rozhodnutí. V závěru svého rozhodnutí Nejvyšší soud konstatoval, že: „se musel omezit toliko na tzv. akademický výrok podle § 268 odst. 2 trestního řádu, který se nedotýká právní moci rozhodnutí, o něž jde, neboť v řízení o stížnosti pro porušení zákona lze podle § 269 odst. 2 trestního řádu zrušit pouze ta nezákonná rozhodnutí, jimiž byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a žádné zákonné ustanovení neumožňuje, aby stejně postupoval při zjištěném porušení zákona ve prospěch obviněných“.

Krajský soud v Praze se v odůvodnění svého rozsudku ze dne 27.6.2018 vypořádal krom jiného i s předchozím průběhem řízení, včetně usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.10.2016 sp. zn. 6 To 106/2015, jímž byly zrušeny předchozí odsuzující rozsudky nalézacího soudu, jakož i se závěry vyplývajícími ze shora uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu. Ve světle těchto závěrů je tak podle názoru soudu prvého stupně třeba nahlížet i na důkazy získané na základě v přípravném řízení nařízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a na důkazy získané na základě povolení ke sledování osob a věcí jako na důkazy získané zákonným způsobem, a tedy jako na důkazy procesně použitelné. Takovýto postup není v žádném rozporu se skutečností, že akademický výrok, jímž Nejvyšší soud deklaruje svůj názor na výklad objektivního práva, není způsobilý vyvolávat v rovině subjektivních práv konkrétní osoby (účastníka původního řízení) žádné právní následky. To platí i v nyní projednávané věci, neboť výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu se nijak nedotýká žádného rozhodnutí vydaného předtím soudy v daném trestním řízení, a to ani v rovině formální (žádné z nich nebylo formálně zrušeno), ani v rovině materiální (právní následky jimi vyvolané nadále trvají).

Rozsudek Nejvyššího soudu, jak mimo jiné konstatoval Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 16.5.2017 sp. zn. I. ÚS 1284/17, v daném případě působí pouze prospektivně a může představovat do budoucna vodítko pro výklad podústavního práva obecnými soudy. S tím koresponduje i odůvodnění rozsudku ze dne 7.6.2017 č. j. 6 Tz 3/2017-I.-693, ve kterém Nejvyšší soud v této věci konstatoval, že vázanost jeho právním názorem se v tomto případě ve smyslu § 270 odst. 4 trestního řádu neuplatňuje, ovšem s tím, že: „za tohoto stavu věci nelze existenci rozhodnutí Nejvyššího soudu a platnost jeho závěrů pro futuro pomíjet. Naopak lze dovodit, že má svůj význam pro všechna další rozhodnutí, která budou po jeho vydání vynesena“. Výše uvedené úvahy a důvody proto soud prvého stupně vedly k závěru, že skutečně nelze předchozí výše zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu (jako za dané situace nejvyšší soudní autority v rámci výkladu podústavního práva) v této věci pro další řízení pominout. Ostatně pokud by soud prvého stupně v této procesní situaci na důkazy získané na základě v přípravném řízení nařízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a na důkazy získané na základě povolení ke sledování osob a věcí pohlížel jako na důkazy získané nezákonným způsobem, a tedy je jako důkazy procesně nepoužitelné pominul, potom by toto jeho hodnocení ve světle prezentovaného právního názoru (byť již nikoliv závazného ve smyslu

§ 270 odst. 4 trestního řádu) Nejvyššího soudu nemohlo obstát přinejmenším ve fázi řízení o dovolání. I z pohledu zásady ekonomie a rychlosti řízení by tak fakticky pouze došlo k průtahu v projednávané věci.

Shora uvedenými závěry se Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 26.6.2019 sp. zn. 6 To 64/2018 neřídil a setrval ve svém přesvědčení, že v řízení došlo k zásadní procesní vadě spočívající v nezákonnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu podle § 88 trestního řádu a sledování osob a věcí podle

§ 158d trestního řádu s tím, že poznatky získané na podkladě těchto úkonů v důsledku procesní vady nelze v řízení použít k důkazu. Z toho důvodu také v odvolacím řízení zrušil odsuzující rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26.6.2019 sp. zn. 6 To 64/2018 a uznal vinnými pouze osm obviněných, a to jen pro skutky související se zadáním veřejných zakázek „Gymnázium H. - Rekonstrukce gymnázia“, zadavatele S. kraj, a „Rekonstrukce zámku B.“, zadavatele S. kraj. Pro ostatní skutky, pro něž byla dne 5.4.2013 podána obžaloba, tedy pro jednání obviněných související se zadáním dalších šesti veřejných zakázek, podle § 226 písm. a) trestního řádu obviněné obžaloby zprostil.

S takovým postupem Vrchního soudu v Praze se nelze v žádném případě ztotožnit.

V tomto směru pochopitelně nelze přehlédnout závěry vyplývající z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.4.2019 sp. zn. 15 Tdo 1443/2018, publikováno pod č. 31/2019 Sb. rozh. tr., stejně jako aktuální praxi Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 19.2.2019 sp. zn. I. ÚS 2832/18). I přesto je však namístě projednat dovolání poukazující na extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, které je v tomto směru podáno v neprospěch všech obviněných, a to z následujících podrobně rozvedených důvodů.

Uvedené rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu se opírá

o prejudikaturu Ústavního soudu. V bodě 30. odůvodnění na tuto judikaturu odkazuje:

„Ústavní soud tak ve svých rozhodnutích námitku extrémního rozporu přiznává toliko obviněnému a z odůvodnění těchto závěrů vyplývá, že tuto námitku nelze přiznat státnímu zástupci, neboť mu nesvědčí ustanovení Ústavy, Listiny a Úmluvy chránící práva jednotlivců. Tyto závěry jsou podpořeny i aktuální judikaturou Ústavního soudu, ze které výslovně vyplývá, že se nejvyšší státní zástupce nemůže domáhat ochrany uvedených práv na úkor slabší strany, tedy obviněného. Podle Ústavního soudu tak nelze rozšiřovat dovolací důvody k neprospěchu obviněného (viz odst. 33, 37 a 41 nálezu Ústavního soudu ze dne 19.2.2019 sp. zn. I. ÚS 2832/18)“.

V nálezu, na který usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.4.2019 sp. zn. 15 Tdo 1443/2018 odkazuje, přitom Ústavní soud své závěry odůvodnil mj. takto:

„33. V trestním řízení není požadavek, aby pravomocná rozhodnutí soudů nebyla měněna, bezvýhradný. Též proto čl. 4 odst. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod umožňuje obnovit řízení (v širším smyslu znovuotevření již jednou skončeného řízení), jestliže nové nebo nově odhalené skutečnosti nebo podstatná vada v předešlém řízení mohly ovlivnit rozhodnutí ve věci. Dovolací soud může přistoupit k zásahu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů v případě zjištění, že nesprávné provedení důkazního řízení bylo v rozporu se zásadami spravedlivého procesu. Právo na spravedlivé trestní řízení nicméně nesvědčí státnímu zástupci, který podal dovolání v neprospěch obviněného. Opakované trestní stíhání po pravomocném zprošťujícím rozsudku, ač nebyly splněny podmínky pro "obnovu řízení" vymezené v čl. 4 odst. 2 Protokolu č. 7

k Úmluvě, představuje zásah orgánu veřejné moci porušující základní právo zaručené ústavním pořádkem.“

37. Úprava dvou mimořádných opravných prostředků, dovolání a stížnosti pro porušení zákona, se liší nejen v okruhu subjektů, oprávněných tyto opravné prostředky podávat, ale zejména v definování důvodů pro jejich podání. Budeme-li porovnávat důvody procesního charakteru, tak zatímco stížnost pro porušení zákona lze podat z obecného důvodu vadného postupu řízení, důvodem pro dovolání jsou jen některá přesně specifikovaná procesní pochybení (srov. Xxxxx, X., Úvaha

o dovolání v českém trestním řízení a možnosti uplatnění zákazu dvojího, resp. opětovného ohrožení in. Xxxxxx, X. (ed.) Pocta Xxxxx Šámalovi k 65. narozeninám. Čtvrtstoletí hledání spravedlnosti na Nejvyšším soudě ČR. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2018, s. 41). Dovolací důvody nelze k neprospěchu obviněného rozšiřovat a posunovat dovolací řízení do oblasti vyhrazené ministru spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona, tím by byl negován význam nálezu Ústavního soudu“.

Ústavní soud tedy porušení práva na spravedlivý proces, které má být vyvoláno přiznáním předmětného dovolacího důvodu nejvyššímu státnímu zástupci, spatřuje mj. v porušení zásady ne bis in idem vyjádřené v čl. 4 odst. 1 a 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě, když v důsledku tohoto dovolání dochází k opakovanému trestnímu stíhání v rámci již jednou skončené věci.

V tomto ohledu je však nutno poukázat na skutečnost, že v mezidobí od vyhlášení výše citovaných rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu došlo k zásadnímu zpřesnění a konsolidaci výkladu citovaných ustanovení ze strany Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), a to v rozhodnutí velkého senátu ESLP ve věci Mihalache proti Rumunsku, 54012/10 ze dne 8.7.2019.

V odůvodnění tohoto rozhodnutí se mj. uvádí (nutno poznamenat, že se jedná

o pracovní překlad, když oficiální překlad do českého jazyka není doposud k dispozici):

110. V důsledku toho pak tam, kde národní právo předepisovalo užití specifického opravného prostředku proto, aby mohlo být rozhodnutí označeno jako konečné, soud vymezil rozdíl mezi „řádnými“ a „mimořádnými“ opravnými prostředky. Při tomto vymezování vzal soud (zohledňuje specifické okolnosti každého individuálního případu) v úvahu takové faktory, jako dostupnost opravného prostředku stranám nebo míra uvážení poskytnutá oprávněným úředním osobám dle domácího práva ve vztahu k užití tohoto prostředku (viz. např. Nikitin, citováno výše, odst. 39). Potvrzuje nutnost zajistit dodržování zásady právní jistoty a s odkazem na obtíže, které mohou vyvstat podle čl. 4 Protokolu č. 7 tam, kde soudní rozhodnutí bylo nezohledněno (odstraněno) v důsledku „mimořádného“ opravného prostředku, bral soud v úvahu pouze „řádné opravné prostředky“ při určování „konečné“ povahy rozhodnutí pro potřeby čl. 4 Protokolu č. 7 (srov. Nikitin, citováno výše, odst. 39) v autonomním významu tohoto pojmu podle Úmluvy (srov. Zolotuhkin, cit. výše, odst. 109)

114. Ve světle těchto úvah Xxxx usoudil, že musí tam, kde je to odůvodněno pádnými důvody, v určitém rozsahu vykládat pojem „konečný“ autonomně, tak jak již činí, když posuzuje, zda právní povaha porušení (trestného činu) je kryta pojmem

„trestní řízení“ (viz odst. 54 an. výše).

115. Za účelem rozhodnutí, zda je rozhodnutí „konečné“ ve smyslu čl. 4 Protokolu č. 7, musí být určeno, zda podléhá „řádnému opravnému prostředku.“ Při určování

„řádných“ opravných prostředků v konkrétním případě bude soud brát za výchozí bod národní právo a proces. Domácí právo – a to jak hmotné, tak procesní – musí naplnit zásadu právní jistoty, která vyžaduje jednak, aby dosah opravného prostředku byl pro potřeby čl. 4 Protokolu č. 7 jasně časově omezen, a aby pravidla pro jeho užití byla pro strany, které mají právo užít předmětný opravný prostředek, jasná. Jinými slovy, aby byla naplněna zásada právní jistoty, tedy zásada nedílně spojená s právem nebýt stíhán nebo trestán dvakrát pro tentýž trestný čin (srov. Nikitin, citováno výše, odst. 39), musí být opravný prostředek aplikován způsobem, ze kterého bude jasný okamžik v čase, kdy se rozhodnutí stane konečným. Především soud v tomto kontextu uvádí, že požadavek časového omezení kladený na opravný prostředek proto, aby mohl být považován za „řádný“, je implicitně zahrnut ve znění samotné důvodové zprávy, která stanoví, že rozhodnutí je nezrušitelné tehdy, kdy strany nechají uplynout „časové omezení“ bez toho, že by takový opravný prostředek užily. Zákon ukládající časově neomezenou úvahu užít specifického opravného prostředku nebo podřizující takový opravný prostředek podmínkám, z nichž vyplývá značná nerovnováha v možnostech stran využít jej, by byl v rozporu se zásadou právní jistoty (srov. Xxxxx proti Francii, č. 1092/04, odst. 34 na konci, 22. 5. 2008).

V citovaném rozhodnutí velký senát uzavřel, že pojem „konečné“ rozhodnutí, a tedy i s ním spojený pojem „řádný“ / „mimořádný“ opravný prostředek, jsou pojmy, které je nutno pro potřeby EÚLP vykládat autonomně a pouze ve světle konkrétní právní úpravy toho kterého opravného prostředku v národním právu. Za „řádný opravný prostředek“ ve smyslu tohoto autonomního výkladu se pak považuje opravný prostředek, který:

- přísluší oběma stranám (resp. neexistuje značná nerovnováha v možnostech stran jej využít),

- podléhá jasným pravidlům pro jeho užití,

- rozhodující orgán má jen omezenou diskreci při jeho aplikaci,

- a především je omezen časovou lhůtou a je tedy zjevné, kdy se po uplynutí dané lhůty rozhodnutí stane konečným.

Rozdíl mezi dovoláním a stížností pro porušení zákona spočívá právě ve výše uvedených důvodech (omezená kontra neomezená lhůta pro podání opravného prostředku; právo podat opravný prostředek přísluší oběma procesním stranám kontra právo podat opravný prostředek náleží třetímu subjektu, který má při zvažování jeho využití širokou diskreci).

Při autonomním výkladu pojmu „konečný rozsudek“ tak, jak jej požaduje EÚLP, lze dospět k závěru, že rozhodnutí, proti kterému lze podat (mj.) dovolání, ještě nelze označit za „konečný rozsudek“ ve smyslu Protokolu č. 7, zatímco rozhodnutí, proti kterému lze podat (již jen) stížnost pro porušení zákona, takovým „konečným rozsudkem“ je.

S ohledem na uvedený posun, resp. zpřesnění judikatury ESLP je nadále již obtížně udržitelná argumentace Ústavního soudu, že by akceptací předmětného dovolacího důvodu ve prospěch nejvyššího státního zástupce došlo k popření judikatury týkající se stížnosti pro porušení zákona (srov. bod 37 nálezu Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 2832/18). V obecné rovině s tím padá i argumentace porušením zásady ne bis in idem vyjádřené v citovaném čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

V této souvislosti je nutno doplnit, že možnost napadnout druhoinstanční rozsudek dalším opravným prostředkem je v zahraničních právních řádech běžná. Například podle německého trestního řádu (Strafprozessordnung; „StPO“) je možné požádat

o „přezkum“ („Revision“) rozhodnutí nadřízeným soudem. Důvodem může být to, že „rozsudek spočívá na porušení zákona“ (§ 337 odst. 1 StPO), přičemž zákon je porušen, pokud „nebyla užita právní norma nebo byla užita nesprávně“ (§ 337 odst. 2 StPO). Opravný prostředek náleží jak obviněnému, tak státnímu zastupitelství (§ 296 odst. 1 StPO). Státní zastupitelství je samozřejmě oprávněno žádat o přezkum jak ve prospěch, tak i v neprospěch obviněného.

S ohledem na vše právě uvedené, je toto dovolání zaměřeno v neprospěch všech obviněných, přičemž se opírá o dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku, které bylo zapříčiněno tzv. extrémním rozporem mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněných. Zde je třeba zdůraznit, že nyní uplatňované námitky výslovně směřují k zachování objektivního práva ve smyslu spravedlivého soudního rozhodování, přičemž ochrana této ústavní hodnoty je podle čl. 90 Ústavy svěřena soudům, v dovolacím řízení tedy Nejvyššímu soudu. V daném případě lze totiž rozhodnutí odvolacího Vrchního soudu v Praze považovat za zcela zřetelně vybočující z mezí spravedlivého procesu a ve svém důsledku „pocit obyčejné lidské spravedlnosti křivící“, tj. extrémně svévolně nepřihlížející ke zcela jednoznačným důkazům. V důsledku toho jde o rozhodnutí objektivně nespravedlivé a příčící se ústavnímu vymezení České republiky jakožto demokratického právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy, a to v jeho materiálním chápání. Uvedený extrémní rozpor spatřuji v následujících skutečnostech.

Odůvodnění dovoláním napadaného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze formálně začíná na str. 30, nicméně fakticky až od str. 69, neboť až potud se jedná pouze

o konstatování prvoinstančního rozhodnutí nalézacího soudu a rekapitulaci následné odvolací argumentace státního zástupce a jednotlivých obviněných. Hned první odstavec vlastního odůvodnění závěrů odvolacího soudu (bod 142.) však nepochopitelně a svévolně zcela popírá jednoznačné závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7.6.2017 č. j. 6 Tz 3/2017-I.-693, když uvádí (cit.): odvolací soud byl povinen setrvat na právních závěrech, které k těmto důkazům vyjádřil v usnesení ze dne 17. 10. 2016 č. j. 6 To 106/2015 - 31976, a proto považuje za nutné zopakovat následující. Pod následujícími body 143. až 156. odůvodnění Vrchní soud v Praze doslovně opsal body 86. až 100. ze svého předešlého (tj. nezákonného) usnesení ze dne 17.10.2016 sp. zn. 6 To 106/2015. Vrchní soud v Praze tedy znovu, použil přesně tu argumentaci, která předtím byla Nejvyšším soudem jednoznačně označena za nezákonnou, a která nadto obsahuje i nepravdivá tvrzení, což ostatně rovněž konstatoval Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozsudku ze dne 7.6.2017 č. j. 6 Tz 3/2017-I.-693.

Lze považovat za projev svévole, pokud Vrchní soud v Praze bez jakéhokoli bližšího zdůvodnění doslovně setrvá na své nezákonné a nepravdivé argumentaci a takto opsanou pasáží znovu zdůvodnil svůj nesprávný závěr o procesní nepoužitelnosti důkazů opatřených na základě příkazů k odposlechům, resp. důkazů získaných

sledováním osob a věcí. Jeví se přitom zcela nadbytečným v řízení před nejvyšší soudní instancí České republiky, znovu opakovat celou argumentaci, které již jednou Nejvyšší soud přisvědčil. Lze proto v tomto ohledu toliko odkázat na zcela jasné právní závěry, které Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 7.6.2017 č. j. 6 Tz 3/2017-I.-693 zřetelně a srozumitelně rozvedl. Mimo jiné explicitně uvedl, že: lze konstatovat, že nebyl dán důvod pro postup odvolacího [vrchního] soudu podle § 258 odst. 1 písm. a) trestního řádu [tedy zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze], jelikož neexistovaly podstatné vady řízení, které rozsudku [Krajského soudu v Praze] předcházelo, shledané soudem druhého stupně [doslovná citace bodu 132. na str. 66 odůvodnění rozsudku].

Vrchní soud v Praze ve svém novém odvolacím rozhodnutí (rozsudku ze dne 26.6.2019 sp. zn. 6 To 64/2018) tedy nejenže zcela ignoroval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7.6.2017 č. j. 6 Tz 3/2017-I.-693, ale bez jakéhokoli vysvětlení jej přímo popřel. Takový postup Vrchního soudu v Praze je nutno hodnotit jako zcela svévolný a bezprecedentně popírající činnost Nejvyššího soudu. Jak vyslovil i Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 17.7.2007 sp. zn. IV. ÚS 451/05 bezdůvodné ignorování judikatury Nejvyššího soudu může nést dokonce rysy jurisdikční libovůle. Rozpornost rozhodovací praxe obecných soudů, jakkoli je nežádoucí, může sice nastat, to však zpravidla jen potud, pokud ten který právní problém nebyl vyřešen (vyložen) Nejvyšším soudem, jakožto orgánem k sjednocování rozhodovací praxe výslovně povolaným. V opačném případě může taková rozpornost dokonce mít již rysy jurisdikční libovůle (nález Ústavního soudu ze dne 25.11.1997 sp. zn. III. ÚS 470/97). Stejně pak podle nálezu Ústavního soudu ze dne 3.11.2011 sp. zn. III. ÚS 3645/10: Odůvodnění soudu, které není podloženo skutkovým dokazováním, nese znaky svévole a libovůle. Mění-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvoinstančního, musí se dostatečně vypořádat s argumentací soudu prvního stupně. Pokud odůvodnění neobsahuje zdůvodnění, proč soud druhého stupně dospěl k odlišnému názoru, nese takové rozhodnutí znaky svévole a libovůle.

Nezbytnou součástí odůvodnění každého rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení je nezbytná míra logické provázanosti mezi skutkovými zjištěními a úvahami rozhodujícího orgánu při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Pokud v odůvodnění takové souvislosti absentují, jedná se o porušení základního ústavního principu zákazu libovůle v rozhodování. Že se bez řádného odůvodnění rozhodnutí jedná o libovůli je patrné i z rozhodovací činnosti Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 6.3.1997 sp. zn.

III. ÚS 271/96). Extrémní nesoulad mezi skutky zjištěnými na podkladě zákonně opatřených a v řízení provedených důkazů a závěry obecného soudu je porušením ústavních principů a Ústavní soud se k nim vyjadřuje v několika svých nálezech (srov. III. ÚS 258/99, III. ÚS 398/97). Podle odborné literatury je zásada volného hodnocení důkazů vybudována na vnitřním přesvědčení orgánů činných v trestním řízení, které se nevytváří jako projev subjektivní libovůle, ale přísně logicky, opírajíc se o právní pořádek, o právní vědomí a o všestranné a logické hodnocení důkazů i vzájemných souvislostí případů, a musí vyústit do přesvědčení o tom, zda a jakým způsobem se určitý skutek stal a jak ho právně hodnotit. Vnitřní přesvědčení je budováno na složce rozumové, zkušenostní a pomocí soudů a úsudků se podílí na procesu hodnocení důkazů. Rovněž je nezbytné zdůraznit, že též vychází ze skutkových okolností posuzovaného případu a je jimi limitováno (srov. Xxxxx, X., Xxxxxxxxxx, V., Xxxxx, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 3.,

přep. a dop. vyd. Praha: X. X. Xxxx, 2007, s. 147 nebo Xxxxxxx, X. a kol. Trestní právo procesní. 3., aktualiz. a dop. vyd. podle stavu k 1.4.2013. Praha: Leges, 2013,

s. 164 a násl. In Fryšták, M., Znalecké dokazování v trestním řízení, Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2019, s. 4).

O tom, že nezákonná a nepravdivá argumentace Vrchního soudu v Praze je pro napadený rozsudek stěžejní, svědčí i to, že další část právní argumentace, týkající se otázky vázanosti nalézacího Krajského soudu v Praze závěry Nejvyššího soudu stran použitelnosti důkazů získaných na základě odposlechů a sledování osob (body 157. až 163.) je uvedena toliko nad rámec. Ani s touto právní argumentací, byť je uváděna pouze nad rámec, však nelze zásadně souhlasit.

Je namístě setrvat na argumentaci, která již byla v této věci ze strany intervenujícího státního zástupce uvedena ve veřejném zasedání o odvolání dne 17.6.2019. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 7.6.2017 č. j. 6 Tz 3/2017-I.-693 jasně definoval, že (cit.): existenci rozhodnutí Nejvyššího soudu a platnost jeho závěrů nelze pro futuro pomíjet. Naopak lze dovodit, že má svůj význam pro všechna další rozhodnutí, která budou po jeho vydání vynesena. Takovým rozhodnutím byla všechna další rozhodnutí, včetně nového (druhého) rozhodnutí nalézacího Krajského soudu v Praze, resp. nového (druhého) rozhodnutí odvolacího Vrchního soudu v Praze.

Svým rozsudkem ze dne 7.6.2017 č. j. 6 Tz 3/2017-I.-693 Nejvyšší soud nikterak nevybočil ze své dosavadní rozhodovací praxe. Naopak, vyjevené závěry Nejvyššího soudu jsou zcela v souladu i s jeho dosavadní judikaturou. Lze odkázat kupříkladu na rozsudek ze dne 18.1.2017 sp. zn. 3 Tz 49/2016. V této věci byl nejprve rozsudkem nalézacího prvoinstančního soudu obviněný uznán vinným ze spáchání trestného činu, když následně v rámci odvolacího řízení byl druhoinstančním odvolacím soudem rozsudek nalézacího soudu zrušen a věc byla vrácena státnímu zástupci zpět k došetření s tím, že v odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že míra zavinění u obviněného byla marginální a naopak je třeba rozšířit okruh obviněných o další osoby. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu byla následně podána stížnost pro porušení zákona, o které Nejvyšší soud rozhodl tak, že původní zrušovací usnesení odvolacího soudu označil za nezákonné, když v odůvodnění svého rozsudku zároveň vyjevil právní názor, že odvolací soud takto vůbec nemůže ingerovat do působnosti orgánů činných v přípravném trestním řízení. I v tomto případě pak toto usnesení nebylo možno zrušit (stížnost pro porušení zákona byla totiž podána v neprospěch obviněného), nicméně nic nebránilo tomu, aby státní zástupce i přes nesprávný názor odvolacího soudu, ovšem respektuje názor Nejvyššího soudu, podal na téhož obviněného znovu obžalobu. A to dokonce při nezměněném skutkovém popisu i právní kvalifikaci. Mimochodem, proti zmíněnému rozhodnutí Nejvyššího soudu obviněný brojil ústavní stížností, která však byla Ústavním soudem odmítnuta. V odůvodnění svého usnesení ze dne 16.5.2017 sp. zn. I. ÚS 1284/17 Ústavní soud mimo jiné uvedl, že rozsudek Nejvyššího soudu se nijak nedotkl žádného rozhodnutí vydaného předtím obecnými soudy v daném trestním řízení, a to ani v rovině formální (žádné z nich nebylo formálně zrušeno), tak v rovině materiální (právní následky jimi vyvolané nadále trvají). Rozsudek Nejvyššího soudu však působí prospektivně a může představovat do budoucna vodítko pro výklad podústavního práva obecnými soudy.

Ústavní soud tedy jasně deklaruje, že je-li podána stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného, tak shledá-li Nejvyšší soud nezákonnost rozhodnutí odvolacího soudu, pak následky vydaného rozsudku Nejvyššího soudu jsou:

- v rovině formální, což znamená, že nezákonné rozhodnutí odvolacího soudu není formálně zrušeno,

- v rovině materiální, což znamená, že právní následky jím vyvolané nadále trvají.

Obě tyto premisy Nejvyšší soud bedlivě ctil i v nyní posuzované věci, pokud dospěl k závěru, že existenci rozhodnutí Nejvyššího soudu a platnost jeho závěrů nelze pro futuro pomíjet. Naopak lze dovodit, že má svůj význam pro všechna další rozhodnutí, která budou po jeho vydání vynesena.

Je zjevné, že ve věci skutečně trvá následek v rovině formální, tedy že předmětné usnesení Vrchního soudu v Praze nebylo formálně zrušeno. Žádný výrok o zrušení stížností pro porušení zákona napadaného usnesení rozsudek Nejvyššího soudu neobsahoval a konec konců samu existenci předchozího kasačního usnesení vrchního soudu nikdo nezpochybňuje. Nicméně nelze zpochybňovat ani tu skutečnost, že i následek předmětného usnesení odvolacího soudu v rovině materiální nebyl rozsudkem Nejvyššího soudu nijak dotčen, a ten tedy i nadále trvá, neboť tímto následkem bylo, že trestní řízení se opět vrátilo do fáze řízení před prvoinstančním Krajským soudem v Praze, který musel o věci znovu rozhodovat. Materiální účinky usnesení vrchního soudu se tedy plně uplatnily a zároveň zkonzumovaly, když jimi bylo zrušeno původní prvoinstanční meritorní rozhodnutí Krajského soudu v Praze a všichni obvinění se znovu ocitli před nalézacím soudem. Všichni obvinění totiž poté měli přesně to procesní postavení, které jim předtím usnesení Vrchního soudu v Praze materiálně přiřklo, a sice procesní postavení obviněného stojícího před nalézacím soudem, a to ve fázi dokazování, tedy ve fázi před skončením věci a před vyhlášením prvoinstančního meritorního rozhodnutí.

To, že prvoinstanční soud obviněné za daného důkazního stavu znovu uznal vinnými, nelze rozhodně vykládat jako porušení shora uvedené materiální roviny účinků odvolacího usnesení. Mimochodem i sám odvolací Vrchní soud v Praze předtím jednoznačně konstatoval, že se ztotožňuje se zásadními skutkovými závěry krajského soudu, resp. že dospěl k závěru, že ze strany Krajského soudu v Praze zásadním způsobem došlo k přesné specifikaci jednání jednotlivých pachatelů včetně rozdělení jejich úloh v návaznosti na zvolenou právní kvalifikaci.

Takovým porušením materiálních účinků odvolacího rozhodnutí by naopak bylo například to, pokud by odvolací rozhodnutí vrchního soudu předtím obviněným přiřklo úplně jiné procesní postavení, kupříkladu procesní postavení obžaloby pravomocně zproštěných osob. Případně by se o porušení materiálních účinků jednalo, pokud by byla věc rozhodnutím odvolacího soudu vrácena zpět do přípravného řízení, prvoinstanční soud by ale takové rozhodnutí ignoroval a bez nového podání obžaloby by se jal znovu rozhodovat. Žádný takový případ však v předmětné věci ani vzdáleně nenastal.

V neposlední řadě je nutno poukázat na poslední rozhodnutí Ústavního soudu v této věci. Ústavní soud usnesením ze dne 28.5.2019 sp. zn. II. ÚS 2285/17 jako zjevně neopodstatněnou odmítl ústavní stížnost, kterou právě proti předmětnému rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17.10.2016 č. j. 6 Tz 3/2017-I.-693 podali někteří z obviněných, a to včetně návrhu na zrušení té části trestního řádu, která dává ministru spravedlnosti oprávnění podávat stížnost pro porušení zákona, jaká byla podána v této věci v roce 2017. Ačkoli obvinění v ústavní stížnosti argumentovali celou řadou údajně dotčených ústavních práv (například práva na spravedlivý proces, práva na zákonného soudce, práva nebýt stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, práva na obhajobu, atd.) a ačkoli velkou část své argumentace věnovali právě jednotlivým příkazům k odposlechům a povolením ke sledování, které byly předmětem řízení před Nejvyšším soudem a které Nejvyšší soud jednoznačně shledal jako zcela zákonné, Ústavní soud stížnost obviněných odmítl. Přitom konstatoval, že: ústavní stížnost je nutno odmítnout jako zjevně neopodstatněnou, neboť rozsudkem Nejvyššího soudu nedošlo k žádnému zásahu do ústavně zaručených práv a svobod obviněných. Ústavní soud v odůvodnění svého usnesení dále uvedl, že: ústavní stížností napadený rozsudek Nejvyššího soudu se nijak nedotkl žádného rozhodnutí vydaného předtím obecnými soudy v daném trestním řízení, a to ani v rovině formální, ani v rovině materiální.

Pokud nyní Vrchní soud v Praze poukazoval na argumentaci Ústavního soudu uvedenou v odstavcích 13. až 15. tohoto usnesení, pak je nutno konstatovat, že Nejvyšší soud právě tuto argumentaci Ústavního soudu doslova a do písmene v odůvodnění svého rozsudku ze dne 17.10.2016 č. j. 6 Tz 3/2017-I.-693 použil. Nejvyšší soud tedy nejenže při zcela prokazatelné znalosti shodných právních závěrů Ústavního soudu dospěl ke svému závěru o procesní použitelnosti odposlechů a záznamů o sledování v této věci, ale dokonce právě přímo s odkazem na tyto právní závěry Ústavního soudu konstatoval, že nic nebrání tomu, aby důkazy opatřené odposlechy podle § 88 trestního řádu a sledováním podle § 158d trestního řádu byly v tomto řízení provedeny. Mimochodem, argumentace užitá Ústavním soudem v jeho usnesení ze dne 28.5.2019 sp. zn. II. ÚS 2285/17 není nijak nová. Jedná se o argumentaci, kterou Ústavní soud opakovaně užil v minulosti (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 31.10.2001 sp. zn. Pl. ÚS 15/01, usnesení Ústavního soudu ze dne 16.5.2017 sp. zn. I. ÚS 1284/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 21.4.2009 sp. zn. II. ÚS 2691/08, usnesení Ústavního soudu ze dne 23.9.2009 sp. zn. I. ÚS 1985/09 či usnesení Ústavního soudu ze dne 30.9.2010 sp. zn.

III. ÚS 2624/10).

Pokud tedy Vrchní soud v Praze nyní dospěl opět k závěru, že důkazy opatřené na základě odposlechů a sledování osob a věcí jsou i nadále nepoužitelné, pak se jedná o závěr nesprávný a neudržitelný. Lze pouze znovu připomenout, že Nejvyšší soud již jednoznačně v této věci uvedl, že důkazy použitelné jsou a platnost závěrů jeho rozsudku nelze pro futuro pomíjet a naopak je nutno dovodit, že tyto závěry měly a mají svůj význam pro všechna další rozhodnutí, která byla a budou po jeho vydání vynesena, tedy i pro nové rozhodnutí nalézacího Krajského soudu v Praze, stejně jako pro nové rozhodnutí odvolacího Vrchního soudu v Praze.

Je nutno doplnit, že Vrchním soudem v Praze zaujatý právní názor, kterým se řídil již ve svém usnesení ze dne 17.10.2016 sp. zn. 6 To 106/2015, byl v jasném rozporu

s tehdejší konstantní judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, stejně jako i s odbornou literaturou. Byl dokonce v rozporu jak s tehdejší rozhodovací praxí ostatních senátů Vrchního soudu v Praze, tak odporoval i předchozí rozhodovací praxi téhož senátu 6 To (viz rozhodnutí zmíněná již v původní stížnosti pro porušení zákona, a sice rozhodnutí ze dne 30.5.2016 ve věci sp. zn. 6 To 22/2016, rozhodnutí ze dne 27.6.2016 sp. zn. 6 To 25/2016, rozhodnutí ze dne 22.2.2016 sp. zn. 6 To 86/2015 či rozhodnutí ze dne 29.2.2016 sp. zn. 6 To 92/2015).

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7.6.2017 č. j. 6 Tz 3/2017-I.-693 má navíc účinky deklaratorní, jelikož konstatuje a vykládá v dané době již dávno zastávané a uznávané principy materiálního právního státu, které Vrchní soud v Praze v době vydání svého předchozího rozhodnutí nerespektoval. Pokud tedy k odmítnutí takového právního názoru přistoupil Krajský soud v Praze s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7.6.2017 č. j. 6 Tz 3/2017-I.-693, mohl tak učinit i s odkazem na jakékoli jiné judikatorní rozhodnutí Nejvyššího soudu či Ústavního soudu, které takové principy stanoví a vykládá.

Lze tak uzavřít, že Vrchní soud v Praze pochybil, pokud se při svém rozhodnutí ze dne 26.6.2019 neřídil pro futuro vyslovenými právními závěry Nejvyššího soudu vyjádřenými v jeho rozsudku ze dne 7.6.2017 č. j. 6 Tz 3/2017-I.-693, případně judikaturou vážící se k materiálnímu právnímu státu, v důsledku čehož napadené rozhodnutí trpí enormní jurisdikční libovůlí a zakládá tak mimořádně extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním nalézacího soudu a odvolacího soudu v důsledku evidentně nezákonného vyloučení významné části důkazů z úvahy pro řádné zjištění skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5, 6 trestního řádu.

Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že zásah do skutkových zjištění je v rámci řízení o dovolání opodstatněn pouze v případě, že mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6.3.2013 sp. zn. 7 Tdo 139/2013). Právě v uvedeném lze v této trestní věci hovořit o extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními soudu nalézacího a odvolacího, přičemž názor odvolacího soudu byl již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7.6.2017 č. j. 6 Tz 3/2017-I.-693 označen za nezákonný, čímž se odvolací soud v napadeném rozsudku odmítl řídit. Uplatněný dovolací důvod tak není založen na polemice se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.4.2002 sp. zn. 3 Tdo 68/2002 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.9.2002 sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Poněvadž je toto dovolání podáváno v neprospěch obviněných, je nutno na tomto místě jako obiter dictum k poslednímu vývoji judikatury (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.4.2019 sp. zn. 15 Tdo 1443/2018) ohledně oprávnění nejvyššího státního zástupce podat dovolání z důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu v neprospěch obviněného v případech extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními dále poznamenat, že k podání dovolání nejvyšší státní zástupce přistupuje v některých případech na ochranu práv poškozených, popřípadě i zúčastněných osob. I z hlediska zastávané teze procesní síly stran by bylo nutno tyto osoby považovat za ještě výrazně slabší stranu trestního řízení, než je obviněný. Tyto další strany přitom dovolání, ale ani jiný mimořádný opravný prostředek samy podat nemohou (§ 265d odst. 1 trestního řádu). Dovolání nejvyššího státního

zástupce přitom může směřovat, ať výslovně, popř. i zprostředkovaně, právě k ochraně těchto dalších procesních stran. K tomu lze odkázat například na dovolání nejvyššího státního zástupce, o nichž rozhodoval Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 19.6.2013 sp. zn. 8 Tdo 46/2013 (publikováno pod č. 14/2014 Sb. rozh. tr.), rozsudkem ze dne 30.7.2014 sp. zn. 6 Tdo 347/2014, usnesením ze dne 14.10.2015 sp. zn. 7 Tdo 1032/2015 aj.

Z relevantních ústavních norem pak nelze dovodit, že by námitka existence tzv. extrémního nesouladu skutkových zjištění soudů a obsahu provedených důkazů byla pouze výlučným právem obviněného (srov. nález pléna Ústavního soudu ze dne 26.1.2016 sp. zn. Pl. ÚS 15/14, bod 34. odůvodnění, kde není mezi nimi činěn žádný rozdíl). V konkrétním případě může taková námitka směřovat k zachování objektivního práva na spravedlivé soudní rozhodování, přičemž ochrana této ústavní hodnoty je podle čl. 90 Ústavy svěřena soudům, v dovolacím řízení tedy Nejvyššímu soudu. Smyslem tohoto závěru pak není konstituovat nad rámec úpravy zákonných dovolacích důvodů nějaké další, zvláštní oprávnění nejvyššího státního zástupce, ale pouze umožnit nápravu takových rozhodnutí, která jsou zatížena těmi nejtěžšími, extrémními vadami skutkových zjištění, v jejichž důsledku jde o rozhodnutí objektivně nespravedlivá, svévolná a příčící se ústavnímu vymezení České republiky jakožto demokratického právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy. I zde lze přiměřeně aplikovat principy vyplývající ze stanoviska Ústavního soudu ze dne 4.3.2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, z něhož vyplývá, že Nejvyšší soud vždy zváží a rozhodne, zda nejvyšším státním zástupcem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem, a tedy v případě, že taková námitka důvodná nebude, takové dovolání by obsahově dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu neodpovídalo.

V této souvislosti pak je třeba zdůraznit ještě obecný ústavní příkaz k takovému výkladu právních norem, který nekoliduje s principy právního státu, jak je stanoveno v čl. 9 odst. 3 Ústavy, podle kterého „výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu“. Z toho lze usuzovat, že nelze považovat za ústavně konformní takový výklad citovaného dovolacího důvodu, v jehož důsledku by nebylo možno procesně odstranit objektivně nespravedlivá soudní rozhodnutí. Takový postup, jehož důsledkem by bylo ponechání nespravedlivého soudního rozhodnutí v platnosti, by v přímém rozporu s ustanovením čl. 9 odst. 3 Ústavy podle našeho přesvědčení představoval ohrožení samotných základů demokratického právního státu. Nezákonná, svévolná rozhodnutí, jakož i rozhodnutí, která jsou výsledkem trestněprávního jednání samosoudce, členů senátu soudu, nemohou požívat záruk právní ochrany v neprospěch obviněných, poněvadž takový přístup vyšších soudů by nebyl ve prospěch skutečné ochrany základních práv a svobod a byl by v rozporu s čl. 4 a čl. 90 Ústavy.

Z uvedeného současně vyplývá, že podstatným momentem není, resp. nemělo by být dovození zvláštního oprávnění či jeho absence ve vztahu k obviněnému nebo k nejvyššímu státnímu zástupci, ale výklad § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Toto ustanovení přitom zakládá jeden z dovolacích důvodů, který je zcela shodně stanoven pro obě osoby oprávněné k podání mimořádného opravného prostředku dovolání, tedy pro obviněného i pro nejvyššího státního zástupce a je tudíž zjevně proti smyslu jakékoli akceptovatelné interpretace zákona dovozovat, že totéž

ustanovení (tentýž dovolací důvod) skrývá jiný obsah podle toho, která oprávněná osoba se jeho naplnění domáhá.

Zde navíc poukazuji na to, že výše citovaná judikatura vymezující se proti právu nejvyššího státního zástupce podat dovolání v neprospěch obviněného s použitím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku, jež má svůj původ v tzv. extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněných, stojí rovněž na argumentaci o obviněném jakožto tzv. slabší straně.

Například podle odstavce 41. výše již citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 19.2.2019 sp. zn. I. ÚS 2832/18:

„Námitka extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními je námitkou, která se dotýká porušení základních práv obviněného ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 Úmluvy. V takovém případě má zásah dovolacího soudu podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2010 sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Tato práva však chrání obviněného, jakožto slabší procesní stranu a nejvyšší státní zástupce se jich proto nemůže na úkor slabší strany úspěšně dovolat, neboť pravidla plynoucí z práva obviněných na obhajobu byla stanovena na jejich ochranu“.

Argumentace obviněným, jakožto „slabší“ stranou je akceptovatelná v případě řízení přípravného, v němž státní zastupitelství, resp. jím dozorovaný policejní orgán vystupují fakticky ve vrchnostenské pozici. Tato argumentace je však zcela nepřiléhavá v rámci řízení před soudem, v rámci kterého se státní zástupce stává jednou ze stran řízení (§ 12 odst. 6 trestního řádu) a je vůči straně obviněné v postavení rovném. Stejně tak lze jen obtížně akceptovat argument, že „právo na spravedlivé řízení“ ve smyslu práva na zákonný průběh řízení a zákonného rozhodnutí přísluší jen obviněnému.

Uvedený argument platí jen z formálního hlediska v tom smyslu, že jen strana obviněná se může domáhat ochrany tohoto práva na „spravedlivé řízení“ mimo rámec trestního řízení, a to např. v pozici stěžovatele před Ústavním soudem nebo stěžovatele před ESLP. Možnost takto uplatňovat právo na spravedlivý proces straně obžaloby (jakožto reprezentantu státu) skutečně nenáleží. To ovšem nelze vykládat tak, že strana obžaloby se nemůže domáhat práva na řádně vedené a zákonné řízení v samotném řízení trestním. Argumentací, že § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je nutno vykládat podle toho, která strana se jeho aplikace dovolává, dochází k negaci skutečného obsahu principu rovnosti stran.

V této souvislosti je zjevně nesprávný již sám pojem „slabší procesní strana“, který koliduje se základním ústavněprávním postulátem podle čl. 96 odst. 1 Ústavy, že „všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva“. K tomu se pak sluší dodat, že rovnost stran zde rovněž systematicky není podřazena pod kategorii ústavně zaručených individuálních práv svědčících pouze jednotlivci, ale jde

o obecný princip vztahující k hodnotě demokratického právního státu, jehož se tedy může dovolávat i stát, jakožto jedna ze stran trestního řízení. Z hlediska ústavně zakotvené zásady rovnosti účastníků soudního řízení pak lze poukázat i na obdobný princip rovnosti zbraní, který rovněž nelze chápat úzce jako pouze jednostrannou

výhodu na straně obviněného. Zde lze odkázat i na definici rovnosti zbraní ve smyslu rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, podle níž jde o „požadavek, aby každá ze stran řízení mohla obhajovat svou věc za podmínek, které ji, z pohledu řízení jako celku, podstatným způsobem neznevýhodňují vzhledem k protistraně“ (k tomu zejména rozhodnutí ve věci Xxxxxxx proti Francii). Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva nelze ani dovodit, že by se obecný princip rovnosti zbraní měl uplatňovat v odlišné míře v trestním či jiném řízení (zde lze odkázat na totožnou definici principu rovnosti zbraní v případu Niederöst-Xxxxx proti Švýcarsku). Ani z této obecné definice přitom nelze dovodit, že by se jednalo o jednostranné právo obviněného proti státu, ale jde o obecný procesní princip.

Je třeba rovněž zopakovat argumentaci, že státní zastupitelství v rámci zastupování veřejné žaloby zastupuje nejen veřejný zájem (zájem společnosti jako celku) na potrestání pachatele, ale zároveň i zájmy konkrétních soukromých subjektů (především poškozených). V obecné rovině lze odkázat na judikaturu ESLP, která v rámci testu proporcionality při zvažování ospravedlnitelnosti zásahu do práv obviněného dospěla k závěru o existenci zájmu na účinném stíhání; srov. např. rozhodnutí ve věci Gäfgen proti Německu (22978/05; odst. 175): „Soud si je rovněž vědom rozdílných soupeřících práv a zájmů, které jsou ve hře. Na jedné straně vyloučení - často spolehlivých a závažných - reálných důkazů v trestním procesu brání účinnému stíhání zločinu. Není pochyb o tom, že oběti trestného činu a jejich rodiny jakož i veřejnost mají zájem na stíhání pachatelů trestných činů, přičemž v daném případu byl tento zájem obzvláště důležitý“.

Bylo by v rozporu s popsanými ústavními principy, pokud by takové námitky Nejvyšší soud i nadále a limine odmítal s tím, že k nim nejvyšší státní zástupce vůbec není oprávněn, a to zejména v případech tak extrémního vybočení ze zákonného rámce, jakého se nyní dopustil Vrchní soud v Praze.

Za extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy Nejvyšší soud považuje to, že skutková zjištění soudů jsou založena výlučně nebo v rozhodující míře na důkazu získaném při úkonu, který je zatížen tak podstatnou procesní vadou, že v důsledku této vady nelze k úkonu a při něm získanému důkazu vůbec přihlížet a že z ostatních provedených důkazů, ke kterým lze přihlížet, skutková zjištění soudů nevyplývají (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6.3.2013 sp. zn. 7 Tdo 139/2013). Tím dochází k závažné chybě při hodnocení důkazů, která má podstatný vliv na učiněná skutková zjištění a jejich hmotněprávní posouzení. Při zachování pravidel formální logiky by takový závěr měl platit i pro zcela opačné situace, tj. je-li takováto okolnost (existence nepřípustného, nezákonného důkazu) nedůvodně a v rozporu se zákonem a judikaturou vyšších soudů odvolacím soudem nejen nesprávně a svévolně tvrzena, nýbrž je v jejím důsledku vydáno pravomocné rozhodnutí soudu, aniž by tato okolnost byla náležitě zohledněna v odůvodnění rozhodnutí.

Lze tak závěrem shrnout, že odvolací Vrchní soud v Praze jednání obviněného MUDr. D. R. pod bodem 2/ svého rozsudku neposoudil jako zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Zároveň své rozhodnutí založil na svévolném vyloučení zákonných důkazů, přičemž se v rozporu s judikatorními závěry Nejvyššího soudu dopustil jurisdikční libovůle a jeho rozhodnutí tak naplnilo parametry tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem reálně

provedených (zákonných) důkazů a skutkových zjištění. Tím své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, a to v mimořádné intenzitě kolidující s ústavními základy České republiky jakožto materiálního právního státu.

S ohledem na popsané skutečnosti

n a v r h u j i,

aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu:

1. podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu, za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu, zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26.6.2019 sp. zn. 6 To 64/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,

2. dále postupoval podle § 265l odst. 1 trestního řádu a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Pokud by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzované věci nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjadřuji i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Brno 23.10.2019

otisk úředního razítka

XXXx. Xxxxx Xxxxx nejvyšší státní zástupce