ÚČETNÍ DVŮR


I

(Informace)


ÚČETNÍ DVŮR


ZVLÁŠTNÍ ZPRÁVA č. 6/2006


o aspektech životního prostředí v rozvojové spolupráci Komise, spolu s odpověďmi Komise


(podle čl. 248 odst. 4 druhého pododstavce Smlouvy o ES)


(2006/C 235/01)


OBSAH


Body Strana

ZKRATKY A TERMINOLOGIE ............................................................ 3

SHRNUTÍ ............................................................... . . I–VI 4

ÚVOD ........................................................... ......... 1–7 5

Základní informace ...................................................... 1–3 5

Rozsah auditu a použitý přístup ............................................ 4–7 5

STRATEGIE KOMISE PRO ASPEKTY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ JEJÍ ROZVOJOVÉ POMOCI . . . 8–27 6

Úvod ............................................................... .. 8 6

Potřeba jasné a komplexní strategie životního prostředí .......................... 9–13 6

Ještě je třeba provést patřičné úpravy řízení pro realizaci strategie Komise integrující problematiku životního prostředí a pro hodnocení výkonnosti její rozvojové pomoci

v oblasti životního prostředí ............................................... 14–27 8

Mechanismus pro sledování, jak se realizuje strategie integrace životního prostředí 15–17 8

Vytváření kapacity Komise pro realizaci integrační strategie .................. 18–23 8

Systémy pro hodnocení výkonnosti rozvojové pomoci Komise ve sféře životního

prostředí .......................................................... 24–27 9

ZHODNOCENÍ EFEKTIVITY INTEGRACE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ KOMISÍ ............ 28–46 10

Úvod ............................................................... . . 28 10

V roce 2005 bylo dosaženo pokroku při vytváření environmentální analýzy pro nové stra-

tegické dokumenty zemí, i když jeho dopad nemohl být zatím zhodnocen ........... 29–35 10

Udělalo se málo pro integraci životního prostředí do programů rozpočtové podpory 36–38 11

Postupy pro integraci životního prostředí na úrovni projektů nejsou dostatečně systema-

tické ............................................................... . . 39–46 12

ZHODNOCENÍ EFEKTIVNOSTI PROJEKTŮ VE SFÉŘE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A FAKTORŮ

OVLIVŇUJÍCÍCH EFEKTIVNOST ................................................ 47–81 13

Úvod ............................................................... . . 47 13

Zhodnocení efektivnosti projektů ........................................... 48–56 13



Body

Strana

Analýza faktorů ovlivňujících efektivnost projektů ve sféře životního prostředí .......

57–81

15

Příliš ambiciózní návrh projektů ........................................

58–63

16

Zpoždění v přípravě a realizaci projektů .................................

64–67

16

Omezený pokrok v budování institucionálních kapacit ......................

68–70

17

Potřeba více se zaměřit na udržitelné využívání přírodních zdrojů místními spole- čenstvími ..........................................................


71–72


18

Nedostatečný dopad projektů na politiky a legislativní rámec .................

73–77

18

Nerealistický přístup k finanční životaschopnosti ...........................

78–81

19

ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ ....................................................

82–101

20

Závěry ............................................................... .

82–86

20

Doporučení ............................................................

87–101

20

Vytvořit komplexní strategii pro oblast životního prostředí a následná opatření po její realizaci ........................................................


87–93


20

Zlepšit efektivnost integrace životního prostředí ...........................

94–97

21

Zlepšit efektivnost projektů ve sféře životního prostředí .....................

98–101

21

PŘÍLOHA I – Výbor pro rozvojovou pomoc OECD – třídění projektů .............................. 22

PŘÍLOHA II – Přezkoumávané projekty ve sféře životního prostředí a hodnocení jejich efektivnosti ...... 23

PŘÍLOHA III – Přehled efektivnosti projektů .................................................. 28

Odpovědi Komise ............................................................... ...... 31


ZKRATKY A TERMINOLOGIE

AKT Státy Afriky, Karibiku a Tichomoří – signatáři dohody z Cotonou ALA Rozvojové země Asie a Latinské Ameriky

CEP Profil země z pohledu životního prostředí (Country Environment Profile) CSP Strategické dokumenty zemí (Country Strategy Papers)

DFID Britské ministerstvo pro mezinárodní rozvoj (British Department for International Deve- lopment)


DWNP Úřad pro volně žijící zvěř a národní parky (Department of Wildlife and National Parks) ECOFAC Lesní ekosystémy střední Afriky (Ecosystèmes Forestiers d’Afrique Centrale)

EuropeAid Úřad pro spolupráci EuropeAid


EIA Hodnocení dopadu na životní prostředí (Environmental Impact Assessment) FAO Organizace pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture Organisation) GEF Globální facilita pro životní prostředí (Global Environment Facility)

GŘ DEV Generální ředitelství pro rozvoj


GŘ ENV Generální ředitelství pro životní prostředí GŘ Relex Generální ředitelství pro vnější vztahy

iQSG Meziútvarová skupina pro podporu jakosti (Interservice Quality Support Group) KfW Německá úvěrová banka pro obnovu (Kreditanstalt für Wiederaufbau)

MDG Rozvojové cíle tisíciletí (Millennium Development Goals)

MEA Mnohostranné dohody o životním prostředí (Multilateral Environment Agreements) MEDA Opatření doprovázející hospodářské a sociální reformy ve středomořských nečlenských ze-

mích


NRPP Program politiky přírodních zdrojů (Natural Resources Policy Programme) OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

OECD DAC Výbor pro rozvojovou pomoc OECD


oQSG Skupina Úřadu na podporu jakosti (Office Quality Support Group)


PEP Partnerství v chudobě a životním prostředí (Poverty and Environment Partnership) PRSP Strategické dokumenty o snižování chudoby (Poverty Reduction Strategy Papers) SEA Strategické hodnocení životního prostředí (Strategic Environmental Assessment) UNDP Rozvojový program Spojených národů

UNEP Program pro životní prostředí Spojených národů (United Nations Environment Programme) WSSD Světový summit o udržitelném rozvoji (World Summit on Sustainable Development) WWF Světový fond pro volně žijící zvěř (World Wildlife Fund)

SHRNUTÍ


I. Ochrana životního prostředí se považuje za životně důležitou součást podpory udržitelného rozvoje. Smlouva požaduje, aby ochrana životního prostředí byla integrována do definice a realizace všech politik a čin- ností Společenství včetně vnější pomoci Společenství. Ještě obecněji se životní prostředí stalo klíčovou polož- kou v programu mezinárodního rozvoje a udržitelnost životního prostředí je jedním z rozvojových cílů tisíci- letí (viz body 1 až 3).


II. Evropský účetní dvůr proto v roce 2005 provedl audit způsobu, jakým Komise řídí aspekty životního prostředí své rozvojové pomoci. Audit přezkoumával, zda má Komise komplexní strategii pro aspekty život- ního prostředí své rozvojové spolupráce, zda v oblasti řízení provedla přiměřené úpravy v zájmu realizace této strategie, jak dalece integrovala problematiku životního prostřední jako hlavní proud („mainstream“) do roz- vojových programů a projektů Komise a jaké byly výsledky projektů Komise ve sféře životního prostředí. Kro- mě prověrky systémů Komise v ústředí a na delegacích Účetní dvůr zkontroloval 65 projektů ve sféře život- ního prostředí (v celkové hodnotě 560 milionů eur) a 43 jiných (mimo oblast životního prostředí) programů a projektů (v celkové hodnotě 1 073 milionů eur) v 16 zemích (viz body 4 až 7).


III. Komise musí vytvořit jasnou komplexní strategii pro aspekty životního prostředí ve své rozvojové po- moci. Od roku 2001 sice existovala strategie požadující integrování problematiky životního prostředí do roz- vojové spolupráce, avšak přístup k financování programů a projektů v oblasti životního prostředí a přírod- ních zdrojů nebyl jasně řešen. Nová rozvojová politika podepsaná v prosinci 2005 poskytuje dobrou základnu pro vytvoření komplexní strategie (body 9 až 12). Akční plán Komise pro realizaci integrační strategie nebyl systematicky dodržován a koordinován třemi primárně zúčastněnými generálními ředitelstvími. Předpoklá- daná opatření se tak realizovala opožděně nebo vůbec ne (viz body 15 až 17). Komise přiměřeně nepřezkou- mala dopad své integrační strategie na personální oblast. Komise se spoléhala na asistenční službu (helpdesk) pro životní prostředí, který byl tvořen externími odborníky poskytujícími podporu pracovníkům Komise, ale od poloviny roku 2002 do poloviny roku 2004 žádná asistenční služba neexistovala. Manuál pro integraci ži- votního prostředí, který měl být vydán v roce 2003, nebyl koncem roku 2005 stále ještě hotov, ačkoliv byl důležitý jak pro definování integračních postupů, které měli pracovníci Komise dodržovat, tak jako klíčový vstup do odborné přípravy. Kursy odborné přípravy nebyly pro klíčové úředníky povinné, i když se to před- pokládalo, a byly často velmi slabě navštěvované (viz body 18 až 23). Existuje potřeba dále posílit systémy výkaznictví a systémy sledování a vyhodnocování aspektů životního prostředí v rozvojové spolupráci Komise, aby se její výkonnost v této oblasti dala lépe posoudit (viz body 24 až 28).


IV. Komise pokročila od roku 2001 jen málo při integraci životního prostředí do své rozvojové spolu- práce. Strategické dokumenty zemí (CSP) zpracované Komisí společně se členskými státy a týkající se pomoci Komise přijímajícím zemím v období 2001–2006 nebraly dostatečně v úvahu otázky životního prostředí. Při přípravě nové generace CSP (2007–2013) přijala Komise mnohem systematičtější přístup k analýze otázek ži- votního prostředí v přijímajících zemích tím, že vytvořila profily zemí z pohledu životního prostředí (CEP), i když je ještě příliš brzo hodnotit, do jaké míry tato analýza ovlivní samotné CSP (body 29 až 35). Přes ros- toucí důležitost rozpočtové podpory jako formy rozvojové pomoci udělala Komise málo pro to, aby se proble- matika životního prostředí do této oblasti integrovala (body 36 až 38). Doposud neexistuje žádný konzistent- ní systém pro přezkoumávání nových projektů z pohledu životního prostředí. Komise nemá žádný soupis hodnocení dopadů na životní prostředí (EIA – Environmental Impact Assessment) prováděných u rozvojových projektů a bylo zjištěno, že hodnocení nebylo vždy provedeno tam, kde provedeno být mělo. Je také třeba vy- tvořit postupy, kterými se zajistí realizace doporučení EIA (viz body 39 až 46).


V. Téměř všechny zkoumané projekty v životním prostředí byly významné pro potřeby přijímající země a často se také zaměřovaly na globální potřeby ochrany přírody, zejména ve vztahu k zachování lesů a biodi- verzity. Dosažené výstupy a výsledky projektů často nesplňovaly cíle. Navíc má přístup k projektům jako ta- kový potíže při dosahování významných dopadů a zajišťování finanční životaschopnosti (body 47 až 56). Klíčovými faktory ovlivňujícími efektivnost projektů byly příliš ambiciózní návrhy projektů, zpoždění v pří- pravě a realizaci projektů, omezený pokrok při vytváření institucionální kapacity, potíže při uspokojování po- třeb místních společenství v oblasti rozvoje při současném plnění cílů ochrany přírody, nedostatečný dopad projektů na politický a právní rámec a nerealistické cíle stanovené pro finanční udržitelnost poté, co skončilo financování projektu (viz body 57 až 81).

VI. Podrobná doporučení k vytvoření komplexní strategie ve sféře životního prostředí a k její následné re- alizaci a rovněž k tomu, jak učinit integraci problematiky životního prostředí a projekty v této sféře efektiv- nějšími, jsou obsažena v bodech 88 až 101.


ÚVOD


Základní informace


1. Od konference Organizace spojených národů o životním prostředí člověka v roce 1972 ve Stockholmu se problematika ži- votního prostředí a zajištění toho, aby rozvoj byl udržitelný, stala předmětem mezinárodního zájmu. Konference Organizace spo- jených národů o životním prostředí a rozvoji v roce 1992 v Riu de Janeiru dále zvýšila důraz na životní prostředí a udržitelný roz- voj a vyústila ve tři mnohostranné dohody o životním prostředí (Multilateral Environment Agreements – MEA): Konvenci o klima- tických změnách, Konvenci o biodiverzitě a Konvenci o boji pro- ti rozšiřování pouští. Ačkoli se ve druhé polovině devadesátých let pozornost věnovaná rozvoji přesunula do jisté míry na otázky snižování chudoby, udržitelnost životního prostředí byla zvole- na jako jeden z osmi rozvojových cílů tisíciletí (MDG), přijatých na světovém summitu OSN v roce 2000. Světový summit o udr- žitelném rozvoji v roce 2002 (WSSD) v Johannesburgu se zamě- řil jak na chudobu, tak na otázky životního prostředí.


2. Existují v zásadě dva typy zásahů, kterými se společenství dárců snaží řešit aspekty životního prostředí v rozvojové spolupráci:


a) financování programů a projektů, jejichž hlavním cílem je zlepšit životní prostředí;


b) integrace otázek životního prostředí do všech ostatních typů rozvojových programů a projektů. Toto se obvykle anglicky nazývá „mainstreaming“, tj. integrování životního prostředí jako významného prvku. V posledních letech společenství dárců včetně Evropské komise věnuje tomuto přístupu stále větší pozornost.


3. Pozornost Komise věnovaná integraci problematiky život- ního prostředí ve spojení s rozvojem by se měla vnímat nejen jako zvýrazněné uznávání důležitosti tohoto přístupu ze strany dárců, nýbrž také z pohledu širšího právního a politického rámce práva Evropské unie. Tak článek 6 smlouvy zakládající Evropské společenství ve znění Amsterodamské smlouvy z roku 1997 sta- noví, že požadavky na ochranu životního prostředí se musí in- tegrovat do definice a realizace politik Společenství, zvláště s při- hlédnutím k podpoře udržitelného rozvoje. Na svém zasedání v Cardiffu v červnu 1998 Evropská rada zdůraznila důležitost in- tegrace ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje do hlavních oblastí politik včetně rozvojové pomoci řízené Komisí a vyzvala ji, aby předložila vhodné strategie. V roce 2000 byla

přijata rozvojová politika Evropského společenství, která zahrno- vala životní prostředí jako průřezovou složku. Konsensus v roz- vojové politice, na němž se dohodla Evropská komise, členské státy a Evropský parlament v prosinci 2005, nejen zachoval ži- votní prostředí jako průřezovou složku, ale rovněž stanovil život- ní prostředí a přírodní zdroje jako jeden z devíti prioritních sek- torů pro financování.


Rozsah auditu a použitý přístup


4. Ve světle klíčové úlohy životního prostředí jako jednoho ze tří pilířů udržitelného rozvoje a jeho důležitosti jako jednoho z rozvojových cílů tisíciletí (MDG) provedl v roce 2005 Evropský účetní dvůr audit řízení aspektů životního prostředí Evropskou komisí v rámci její rozvojové spolupráce s rozvojovými zeměmi Asie a Latinské Ameriky, se zeměmi jižního Středomoří a se sku- pinou států Afriky, Karibiku a Tichomoří. Audit se konkrétněji zaměřil na tyto klíčové otázky (1):


a) má Komise celkovou komplexní strategii pro aspekty život- ního prostředí ve své rozvojové spolupráci a uskutečnila od- povídající úpravy řízení pro realizaci své strategie a hodno- cení efektivnosti své rozvojové spolupráce v oblasti životního prostředí?


b) integrovala Komise efektivně problematiku životního pro- středí do veškeré své rozvojové spolupráce?


c) jsou programy a projekty v oblasti životního prostředí finan- cované Komisí efektivní?


5. Životní prostředí jako pojem se nevymezuje snadno. Pro účely tohoto auditu se životní prostředí chápalo v první řadě v souladu s relativně úzce vymezeným smyslem, který definoval výbor pro rozvojovou pomoc OECD (DAC) pro účely klasifikace projektů (viz příloha I). Audit vzal navíc v úvahu odvětví přírod- ních zdrojů (lesnictví, vody, rybolov) a zaměřil se na jednu z těchto oblastí, konkrétně lesnictví (2). Závazky pro programy



(1) Když se zabýval těmito klíčovými otázkami, vzal tento audit v úvahu směrnice pro audit Mezinárodní organizace nejvyšších kontrolních in- stitucí (INTOSAI).

(2) Hlavním důvodem pro zaměření pozornosti na lesnictví je to, že Ko- mise má zvláštní rozpočtovou položku pro tropické a jiné lesy (viz bod 10). V roce 2004 byla sice vytvořena zvláštní vodohospodářská facilita AKT-EU, je však doposud v raném stadiu realizace.

a projekty v těchto oblastech v letech 2003 a 2004 jsou uvedeny níže v následující tabulce:


Tabulka

Rozpočtové závazky pro odvětví životního prostředí a přírodních zdrojů 2003–2004



Oblast

Závazky let 2003–2004 (ERF

a všeobecný rozpočet EU; miliony eur)


Závazky jako % z celkové pomoci Komise 2003–2004

Obecná ochrana životního prostředí

279

1,8 %

Zásobování vodou a hygiena

679

4,3 %

Lesnictví

42

0,3 %

Rybolov

70

0,4 %

Celkem

1 070

6,8 %

Zdroj: Evropská komise.


6. Práce se uskutečnily v ústředí Komise, konkrétně na Úřadu pro spolupráci EuropeAid (EuropeAid), generálním ředitelství pro rozvoj (DG DEV), generálním ředitelství pro vnější vztahy (DG Relex) a také na generálním ředitelství pro životní prostředí (DG ENV) s cílem identifikovat a vyhodnotit systémy vytvořené pro ří- zení aspektů životního prostředí v rozvojové spolupráci. Kontro- ly na místě se uskutečnily v Botswaně, Brazílii, v regionu Střední Ameriky, v Číně, Kongu, Gabunu, Indonésii, v Mali, na Mauriciu, v Maroku, v oblasti Tichomoří a v Tanzanii. V průběhu těchto kontrolních návštěv Účetní dvůr zkoumal 65 projektů v oblasti životního prostředí, představujících závazky 560 milionů eur bě- hem let 1995–2005, s cílem zhodnotit jejich efektivnost. Navíc přezkoumal dalších 43 rozvojových programů a projektů (úhrn- né závazky: 1 073 milionů eur), kde nebyla podpora životnímu prostředí prvotním cílem, aby zhodnotil, jak dobře byly aspekty životního prostředí integrovány do těchto akcí.


7. Uskutečnila se také setkání se Světovou bankou, Rozvo- jovým programem OSN (UNDP), Britským úřadem (minister- stvem) pro mezinárodní rozvoj (DFID), a Organizací pro hospo- dářskou spolupráci a rozvoj (OECD). To umožnilo učinit srovnání s přístupem Komise k řízení aspektů životního prostředí její roz- vojové spolupráce. Navíc se uskutečnila setkání se dvěma čelnými nevládními organizacemi v oblasti životního prostředí, totiž s WWF (Úřadem pro evropskou politiku) a Mezinárodním ústa- vem pro životní prostředí a rozvoj.


STRATEGIE KOMISE PRO ASPEKTY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ JEJÍ ROZVOJOVÉ POMOCI


Úvod


8. Cílem auditu bylo zjistit:


a) zda má Komise celkovou komplexní strategii pro aspekty ži- votního prostředí rozvojové spolupráce, jež bere v úvahu jak financování programů a projektů v oblasti životního pro- středí, tak integraci problematiky životního prostředí do ji- ných rozvojových programů a projektů;

b) zda Xxxxxx vytvořila řídící systémy, které zajišťují realizaci této strategie a provádění následných opatření a vyhodnocují výkonnost její pomoci z pohledu životního prostředí.


Potřeba jasné a komplexní strategie životního prostředí


9. Ochrana životního prostředí je jedním ze tří pilířů udrži- telného rozvoje (1). Jako taková by měla být podstatnou složkou rozvojových cílů (2). Rozvojová politika Evropského společenství přijatá v listopadu 2000, jejíž nadřazeným cílem bylo omezení chudoby, přistoupila k otázce životního prostředí jako k jedné z několika „průřezových otázek“, které je zapotřebí integrovat do všech rozvojových programů a projektů. Nezahrnula však život- ní prostředí do šesti prioritních oblastí, do nichž by se soustře- dilo financování programů a projektů pomoci.


Rámeček 1

Společné prohlášení Rady a Komise z 10. listopadu 2000 o po- litice životního prostředí Evropských společenství


Nadřazený cíl: omezení chudoby


Prioritní oblasti spolupráce:


1. Obchod a rozvoj


2. Regionální integrace a spolupráce


3. Podpora makroekonomických politik a rovného přístupu k so- ciálním službám


4. Doprava


5. Bezpečnost potravin a udržitelný rozvoj venkova


6. Budování institucionálních kapacit


Hlavní průřezové otázky:


Lidská práva, životní prostředí, rovnost pohlaví, dobrá správa



(1) Zbývajícími dvěma pilíři jsou hospodářský blahobyt a sociální rozvoj. Nejčastěji se udržitelný rozvoj definuje jako rozvoj, který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval schopnost budoucích generací uspokojit své vlastní potřeby. (Xxxxxxxxxxxx zpráva z roku 1987 o životním prostředí a rozvoji).

(2) Článek 177 Smlouvy o ES uvádí, že udržitelný rozvoj je cílem rozvo- jové spolupráce.

Rámeček 2

Příklady strategických otázek vztahujících se k financování programů a projektů v oblasti životního prostředí


Jaké jsou cíle a prioritní oblasti Komise pro financování programů a projektů v oblasti životního prostředí s přihlédnutím k jejím silným a slabým stránkám a úloze jiných dárců?


Pokud Komise poskytuje prostředky na financování specifických pro- gramů nebo projektů, ve kterých případech by měla projekt řídit sama a za jakých okolností by mohli projekt řídit lépe jiní dárci?


Jaké jsou konkurenční výhody různých nástrojů, které má Komise k dispozici pro financování zásahů v odvětví životního prostředí („velké“ projekty, „malé“ projekty, programy na podporu odvětvové politiky, svěřenecké fondy atd.)?


Jaké by mělo být propojení mezi projekty, které jsou financované prostřednictvím dvoustranné pomoci, a těmi, které jsou financované přes rozpočtovou položku životní prostředí a pralesy?


Jaké jsou finanční důsledky závazků Komise v rámci MEA, např. ve vztahu k budování institucí v přijímajících zemích?


Jak dalece a jakými způsoby se bude Komise zabývat otázkou finan- cování globálních veřejných statků?


Jaké jsou cíle Komise a její priority financování na regionální úrovni?

10. Rozvojová politika řídící se přístupem zaměřeným na velmi výraznou integraci problematiky životního prostředí nevzala dostatečně v úvahu tu skutečnost, že existující rámce re- gionální spolupráce se státy AKT (1), Asie a Latinské Ameriky (ALA) (2) a oblasti Středomoří (MEDA) (3) poskytovaly možnost významného financování programů a projektů v oblasti životní- ho prostředí a v širším odvětví přírodních zdrojů. Rozpočtové po- ložky na technickou a finanční pomoc regionům ALA a MEDA skutečně vyčleňují 10 % finančních zdrojů na životní prostředí a přírodní zdroje. Současně zvláštní nařízení k zachování a řízení, i když se neobjevuje v rozvojové politice, stanovilo, že částka 249 milionů eur bude vyčleněna na tento účel v období let 2000–2006 (4).


11. Nedostatek plného propojení mezi přístupem k životní- mu prostředí v rozvojové politice na jedné straně a přístupem předpokládaným v právních rámcích pro rozvojovou spolupráci na straně druhé zvýraznil potřebu komplexní celkové strategie pro aspekty životního prostředí v rozvojové spolupráci. Hlavním Komisí zpracovaným strategickým dokumentem o aspektech ži- votního prostředí v rozvojové spolupráci Komise je pracovní do- kument útvarů Komise nazvaný „Integrace životního prostředí do hospodářské a rozvojové spolupráce ES – komplexní strategie“ z dubna 2001. Tento dokument zdůrazňuje důležitost životního prostředí pro udržitelný rozvoj, naznačuje, jak ho lze integrovat do celkové rozvojové politiky ES, a identifikuje akce potřebné k realizaci této strategie. Nepředstavuje však komplexní strategii životního prostředí toho typu, kterou přijalo několik jiných dár- ců, kteří se vyjádřili jasně nejen k integraci problematiky životní- ho prostředí, ale také k financování programů a projektů v ob- lasti životního prostředí. Některé z klíčových otázek, které by taková strategie mohla řešit, jsou uvedeny níže v rámečku 2.


(1) Článek 32 Dohody o partnerství z Cotonou podepsané dne 23. červ- na 2000 (Úř. věst. L 317, 15.12.2000).

(2) Článek 5 nařízení Rady (EHS) č. 443/92 ze dne 25. února 1992 o fi- nanční a technické pomoci rozvojovým zemím Asie a Latinské Ameri- ky a o hospodářské spolupráci s nimi (Úř. věst. L 52, 27.2.1992, s. 1).

(3) Příloha II nařízení Rady (ES) č. 1488/96 ze dne 23. července 1996 o fi-


12. V prosinci 2005 byla podepsána nová rozvojová politi- ka ES („evropský konsensus o rozvoji“). Tato nová politika chce řešit aspekty životního prostředí nejenom integrací této proble- matiky, ale také tím, že životní prostředí a přírodní zdroje zařa- zuje mezi devět prioritních odvětví pro financování. Navržením tohoto nového přístupu Komise uznává, že předcházející politi- ka se spoléhala příliš silně na to, že integrace problematiky život- ního prostředí zajistí, aby byly tyto aspekty rozvojové spolupráce Komise řešeny (5).


13. I když nová politika vyjadřuje jasně záměr Komise posílit prioritu, kterou přisuzuje financování programů a projek- tů v životním prostředí, zůstává nicméně potřeba uvést tuto politiku do života vytvořením jasné strategie. Kromě otázek vznesených v rámečku č. 2 by se strategie měla zejména zabývat otázkou, jak bude Komise usilovat o to, aby se tato priorita poli- tiky opravdu promítla do environmentálních programů a projek- tů ve strategických dokumentech zemí. To je závažná

nančních a technických doprovodných opatřeních k reformě hospo-  

dářských a sociálních struktur v rámci evropsko-středomořského part- nerství (MEDA) (Úř. věst. L 189, 30.7.1996, s. 1).

(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2494/2000 ze dne

7. listopadu 2000 o opatřeních na podporu zachování a udržitelného řízení tropických pralesů a jiných lesů v rozvojových zemích (Úř. věst. L 288, 15.11.2000, s. 6).

(5) Pracovní dokument útvarů Komise „Návrh společného prohlášení Rady, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice ES“ ze dne 13. července 2005 předpokládal větší pozornost rozměru život- ního prostředí v udržitelném rozvoji prostřednictvím jeho pozvednutí z průřezového tématu na výslovný cíl pomoci EU, což se odráží v po- drobných tématických prioritách pomoci EU.

záležitost, neboť toto odvětví je pouze jednou z devíti prioritních oblastí a od přijímajících zemí se požaduje, aby soustředily obdr- žené prostředky do jednoho nebo dvou klíčových odvětví. Za si- tuace, kdy životní prostředí ve většině přijímajících zemí nepatří mezi nejvyšší priority, existuje riziko, že přidělí relativně malé prostředky do odvětví životního prostředí a přírodních zdrojů, a to navzdory důrazu, kladenému nově v rozvojové politice Ko- mise na financování programů a projektů v oblasti životního prostředí.


Ještě je třeba provést patřičné úpravy řízení pro realizaci strategie Komise integrující problematiku životního prostředí a pro hodnocení výkonnosti její rozvojové pomoci v oblasti životního prostředí


14. Vzhledem k tomu, že hlavní strategický dokument o aspektech životního prostředí v rozvojové spolupráci se sou- střeďuje na jejich integrování, všímá si tato pasáž zejména úprav řízení, které byly provedeny v návaznosti na tuto strategii. Tato pasáž také hodnotí, jaké kroky podnikla Komise k ocenění celko- vé výkonnosti této pomoci v oblasti životního prostředí, a to jak z pohledu integrace této oblasti, tak financovaných projektů v ob- lasti životního prostředí.


Mechanismus pro sledování, jak se realizuje strategie integrace životního prostředí


15. Realizace strategií integrujících životní prostředí do roz- vojové spolupráce se ukazuje jako náročný úkol nejen pro Komi- si, ale také pro jiné dárce. Skutečnost, že v Komisi je zodpověd- nost za vnější pomoc rozložena na tři generální ředitelství (generální ředitelství pro rozvoj, generální ředitelství pro vnější vztahy, Úřad pro spolupráci EuropeAid), činí úkol ještě obtížnějším.


16. Aby zajistila účelnou implementaci, zpracovala Komise dokument „Operační rámec pro další integraci“ jako přílohu k pracovnímu dokumentu svých útvarů o integraci problematiky životního prostředí. Tento rámec stanoví cíle, druhy činností, data dokončení a příslušná generální ředitelství. Nebyla však ustavena žádná meziútvarová řídící skupina pro zajištění systematického přijímání následných opatření k implementaci tohoto rámce. Zčásti z tohoto důvodu se pokrok u různých činností stano- vených v tomto rámci velmi lišil v závislosti na konkrétní sledo- vané oblasti, ale téměř vždy se buď opožďoval nebo nerealizoval.


17. Pracovní dokument útvarů poznamenává, že pro řízení procesu integrace problematiky životního prostředí bude ne- zbytné vyvinout sadu výkonnostních kritérií, kterými lze měřit jeho pokrok. Žádná taková výkonnostní kritéria však nebyla sta- novena a nebyly předkládány žádné souhrnné interní ani externí zprávy o stavu realizace uvedeného rámce.

Vytváření kapacity Komise pro realizaci integrační strategie


18. Komise dostatečně nezkoumala otázku, zda má dostateč- ný počet pracovníků na realizaci své strategie integrace životního prostředí. Ve svém pracovním dokumentu útvarů o integraci problematiky životního prostředí se Komise pouze zmínila o po- třebě zvýšit počet pracovníků všestranně znalých problematiky životního prostředí a požadavku na „krátkodobé experty“. Komi- se nepodnikla dostatečné kroky k uspokojení těchto potřeb na- vzdory skutečnosti, že závěr 4.3. ze zasedání Evropské rady v Göteborgu požadoval, aby kapacita útvarů Komise požadovaná pro účinnou integraci otázek životního prostředí, a to jak v Bru- selu, tak na delegacích, by měla být zajištěna přidělením patřič- ného objemu lidských zdrojů, stejně tak jako odbornou přípra- vou, sdílením znalostí a řádným využitím zpětné vazby.


19. Přístup Komise k budování jejích kapacit se soustředil na odbornou přípravu a podporu stávajících pracovníků na integra- ci problematiky životního prostředí. K tomu používala tyto nástroje:


a) vytvoření asistenční služby pro poskytování poradenství k integrování problematiky životního prostředí;


b) vydání manuálu k integraci životního prostředí;


c) poskytování kursů odborného výcviku k integraci životního prostředí.


Kvůli omezeným vlastním zkušenostem uzavřela Komise smlouvy s odborníky na životní prostředí, aby tuto práci proved- li. Narazila však na obtíže při realizaci v každé z těchto oblastí.


20. Zatímco asistenční služba na životní prostředí fungovala v letech 1999–2002, po vypršení smlouvy byla smlouva na asis- tenční službu novou, sestávající ze tří odborníků na životní pro- středí, uzavřena až v roce 2004. V situaci, kdy se Komise velmi spoléhala na zkušenosti zvenčí, zpozdil tento dvouletý výpadek závažně realizaci integrační strategie Komise, neboť asistenční služba poskytuje nejen poradenství, ale je též zodpovědná za ma- nuál a odbornou přípravu.

21. Strategie integrace zahrnovala vytvoření manuálu k inte- graci problematiky životního prostředí s termínem do roku 2003. Ačkoli příprava původně začala v roce 1998, na konci roku 2005 ještě stále nebyl dokončen (podrobnosti viz rámeček 3).


Rámeček 3

Manuál k integraci životního prostředí

Komise uzavřela smlouvu s konzultační firmou v roce 1998 na 12 měsíců, ale manuál konečně vypracovaný v roce 2001 byl posou- zen jako nevhodný a nebyl formálně odsouhlasen. Zůstal tak pouze v podobě návrhu. Manuál byl využit málo za prvé kvůli tomu, že to byl jen návrh, za druhé proto, že byl mimořádně dlouhý a za třetí proto, že o jeho existenci dokonce někteří pracovníci nevěděli. Pod- statná práce na revidovaném manuálu začala teprve uprostřed roku 2004 uzavřením smlouvy s novou konzultační firmou. Kvůli složi- tosti tohoto úkolu, vyšší prioritě, kterou přisoudila Komise vytváření programu odborné přípravy, a častým změnám u pracovníků Komi- se zodpovědným za tuto smlouvu, nebyl revidovaný manuál ani na konci roku 2005 stále dokončen.


22. Strategie integrace předpokládala, že každý úředník v ob- lastech klíčových politik nebo se zeměpisnou zodpovědností v ústředí a na delegacích by měl dokončit odbornou přípravu do konce roku 2004. Ve skutečnosti kursy odborné přípravy začaly teprve v listopadu 2004 a nebyly povinné. Plánovalo se také, že odborná příprava bude používat nový manuál, ale to se ukázalo jako nemožné (viz bod 21). Kursy na ústředí Komise byly slabě navštěvovány. I když celková úroveň účasti na odborné přípravě byla na delegacích lepší, počet účastníků z řad pracovníků Komi- se je stále omezený (viz rámeček 4).


Rámeček 4

Odborná příprava k integraci životního prostředí

U kursů na ústředí Komise byla průměrná účast na jeden školící mo- dul osm pracovníků oproti plánovaným patnácti. Několik vyučo- vacích jednotek muselo být zrušeno kvůli nedostačující účasti. Třicet sedm zaměstnanců generálního ředitelství pro vnější vztahy se zúčast- nilo půldenního školení o integrování životního prostředí v progra- movací fázi, avšak pouze 9 pracovníků se zúčastnilo úplného dvou- denního školicího modulu na toto téma, i když rok 2005 byl pro toto GŘ klíčovým rokem pro přípravu strategických dokumentů jednotli- vých zemí na léta 2007–2013. Pokud jde o delegace, rozpočet přidě- lený na odbornou přípravu stačil jen na kursy konané ve 20 delega- cích (zúčastnily se jich zaměstnanci delegací a organizací v přijímajících zemích). Odborná příprava se pro většinu delegací v Asii, Latinské Americe a ve Středomoří uskutečnila příliš pozdě na to, aby se z ní dalo těžit při přípravě nových CSP.


23. Jednou iniciativou, která měla potenciál vybudovat

na tom, jak lépe vzít v úvahu otázky životního prostředí při vy- tváření projektů a přispívat k šíření osvědčených postupů. Síť se sice do května 2004 sešla čtyřikrát, od té doby se však žádné schůze nekonaly. Síť byla také do značné míry zaměřena na úřed- níky v Úřadu pro spolupráci EuropeAid a dostatečně nezahrno- vala jiné útvary Komise, zejména delegace. Síť tedy doposud při- spěla jen málo k vytváření kapacit uvnitř Komise.


Systémy pro hodnocení výkonnosti rozvojové pomoci Komise ve sféře životního prostředí


24. Komise také provádí vyhodnocování, a to jak na úrovni nařízení a odvětví, která jsou organizována hodnotícím oddě- lením Úřadu EuropeAid, tak na úrovni jednotlivých projektů, která jsou organizována delegacemi. Operační rámec Komise (viz bod 16) vyžadoval nezávislé zhodnocení výkonnosti pomoci ES ve sféře životního prostředí za období let 1996–2000 jako sou- část procesu pravidelného hodnocení výkonnosti ve sféře život- ního prostředí. To se bývalo mohlo využít ke stanovení základ- ních referenčních údajů a k otestování výkonnostních ukazatelů (viz bod 17). Navíc z toho mohla vyplynout poučení z předchá- zejících zásahů, která se pak mohla využít jako vstupy pro roz- víjení komplexní strategie pro životní prostředí (viz bod 11). Toto hodnocení, jehož ukončení bylo plánováno na polovinu roku 2002, však stále ještě nebylo provedeno (1).


25. Na úrovni jednotlivých projektů v oblasti životního pro- středí nemá ústředí Komise žádný systém na získávání a ocenění výsledků hodnocení organizovaných delegacemi Komise. V dů- sledku toho nejsou žádné postupy na šíření zkušeností a osvěd- čených postupů získaných z ukončených vyhodnocovacích pro- jektů. Podobně neexistuje žádný zavedený systém na získávání a posuzování informací o dopadu jiných projektů, které nejsou zaměřeny na životní prostředí.


26. Komise měla od roku 2001 zavedený systém na sledo- vání probíhajících rozvojových projektů nazvaný „monitorovací systém zaměřený na výsledky“. Systém vyžaduje, aby všechny rozvojové projekty o hodnotě nad jeden milion eur byly navští- veny zhruba každých dvanáct měsíců sledovateli z konzultačních firem, s nimiž Komise za tímto účelem uzavřela smlouvu. Sledo- vatelé zhodnotí každý projekt a „obodují“ ho na základě pěti kritérií: významnosti, účinnosti, účelnosti, dopadu a udržitelnosti a souvisejících kritérií nižšího řádu včetně udržitelnosti z pohle- du životního prostředí. Kvantitativní a kvalitativní zjištění těchto zpráv ústředí Komise systematicky neanalyzuje, což by umožnilo zhodnotit celkovou výkonnost projektů v životním prostředí a míru integrace problematiky životního prostředí do jiných roz- vojových projektů.

vnitřní kapacitu Komise pro řízení aspektů životního prostředí  

v rozvojové spolupráci bylo vytvoření „sítě klíčových bodů život- ního prostředí“ v roce 2003. Tato síť měla identifikovat a propo- jit po jednom úředníkovi z každého oddělení, který by pracoval

(1) Komise ve skutečnosti zorganizovala specifičtější zhodnocení rozpoč- tové položky životní prostředí a pralesy, jak je stanoveno v přísluš- ných nařízeních v roce 2004.

27. Komise používá systém finančního monitorování a výkaznictví OECD BAC, který není vhodný, neboť sice umož- ňuje identifikovat ty projekty, v nichž se uskutečnily výdaje týka- jící se životního prostředí, nikoli však objem těchto výdajů. Kó- dovací systém používaný Světovou bankou se s touto otázkou vyrovnává (1). Navíc, Komisí nekonzistentně používaný systém označování výdajů uskutečněných v rámci MEA (mnohostran- ných dohod o životním prostředí) znamená, že Komise není schopna plnit přesně své oznamovací povinnosti podle MEAS.


ZHODNOCENÍ EFEKTIVITY INTEGRACE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ KOMISÍ


Úvod


28. Tato část zprávy hodnotí, jak efektivně integrovala Ko- mise životní prostředí do své rozvojové spolupráce. Hodnocení se uskutečnilo pro tři různé druhy zásahů Komise:


a) strategické dokumenty pro jednotlivé země;


b) programy rozpočtové podpory;


c) projekty mimo sféru životního prostředí.


V roce 2005 bylo dosaženo pokroku při vytváření environmentální analýzy pro nové strategické dokumenty zemí, i když jeho dopad nemohl být zatím zhodnocen


29. Komise vypracovávala strategické dokumenty zemí (CSP) poprvé v letech 2001 a 2002 pro každou zemi a každý re- gion, kterým poskytuje rozvojovou pomoc, aby určila, jakou for- mu by měla mít pomoc Komise v období do let 2006–2007. CSP měly v zásadě vzít v úvahu rozvojové priority každé země kvůli tomu, aby zajistila vlastnickou zodpovědnost a rovněž tak vlastní politiky Komise. Strategie Komise týkající se aspektů životního prostředí v její rozvojové pomoci, tak jak byla určena v její roz- vojové politice na rok 2000 i v pracovním dokumentu útvarů Ko- mise na toto téma se zaměřila na integraci životního prostředí do všech oblastí rozvojové spolupráce. Bylo proto podstatné, aby se životní prostředí integrovalo do jejích strategických dokumentů zemí, jestliže měla být celková strategie efektivní.


30. Ve skutečnosti ukázalo přezkoumání této první genera- ce strategických dokumentů jednotlivých zemí (2001–2007) Účetním dvorem během auditu a také vlastními útvary Komise, že životní prostředí do nich nebylo uspokojivě integrováno. Analý- za otázek životního prostředí v CSP byla všeobecně slabá a na to reagující strategie Komise nepřihlížely dostatečně k problematice


(1) V roce 2002 zavedla Světová banka nový dvourozměrný kódovací sy- stém. Každá půjčka se sleduje jak podle tematického, tak podle odvět- vového kódu. 11 tematických kódů odpovídá cílům činností banky a 12 odvětvových kódů označuje části ekonomiky, které přímo těží z podpory od banky. Životní prostředí a řízení přírodních zdrojů je jedno z 11 témat.

zivotního prostředí v prioritních oblastech financování. Ve vzor- ku šedesáti CSP se žádný nezmínil o rozvojových cílech tisíciletí (MDG) týkajících se udržitelnosti životního prostředí a pouze asi čtvrtina odkazovala na mnohostranné dohody o životním pro- středí (MEA).


31. Chybějící integrace životního prostředí do CSP byla do jisté míry odrazem omezené priority, kterou této záležitosti při- suzují mnohé přijímající země. U zemí, pro něž je zpracovaný do- kument o strategii na snižování chudoby (PRSP) (2), bylo politi- kou Komise uvést jejich CSP do souladu s jejich PRSP. Jak ukázala studie Světové banky (3), životní prostředí nebylo integrováno do PRSP, zčásti kvůli tomu, že mnohé přijímající země neviděly dů- ležitost vazeb mezi chudobou a životním prostředím. Obhajovat otázky životního prostředí ve svých domácích politikách by měla v první řadě ministerstva pro životní prostředí, avšak tato minis- terstva, a to i v rozvinutějších zemích se závažnými starostmi o životní prostředí, jako je Brazílie a Čína, nemají takové zdroje a vliv jako jiná, déle zavedená ministerstva.


32. Nedostatečné integrace životního prostředí do rozvojo- vé pomoci je ovšem také odrazem nedostatků na straně Komise. Ačkoli pracovní dokument útvarů Komise k integraci životního prostředí konstatoval, že takové profily zemí z pohledu životní- ho prostředí (CEP) jsou důležitým nástrojem integrace v progra- movací fázi, ukázal přehled zpracovaný Komisí v roce 2002 na vzorku šedesáti CSP, že takových CEP bylo připraveno pouze šest. A to navzdory skutečnosti, že taková analýza země z pohledu ži- votního prostředí patří mezi osvědčené postupy od roku 1992, kdy Výbor pro rozvojovou pomoc OECD vydal v této věci směrnice (4).


33. Komise učinila důležitý krok pro řešení této otázky v ro- ce 2005, když vytvořila CEP pro asijské, latinskoamerické a stře- domořské země přijímající pomoc jako součást procesu přípravy příští generace strategických dokumentů zemí na období let 2007–2013. Podobný přístup se nyní používá pro státy AKT. Je- likož CSP byly v době auditu ještě ve stadiu přípravy, bylo příliš brzo na to hodnotit, do jaké míry zlepšily CEP integraci životní- ho prostředí do CSP. To záleží především na tom, jak vysokou prioritu přisuzují jak přijímající země, tak útvary Komise v CSP řešení otázek životního prostředí, které vzešly z CEP.


(2) Od konce devadesátých let zpracovávají rozvojové země dokumenty o strategii na snižování chudoby, jejichž cílem je poskytnout rámec tu- zemským politikám a programům a také zahraniční pomoci, přičemž nadřazeným cílem je snižování chudoby.

(3) Stav a vývoj priorit pro životní prostředí ve strategiích na snižování chudoby: hodnocení padesáti dokumentů ke snižování chudoby. Do- kumenty odboru pro životní prostředí, Světová banka, listopad 2003.

(4) Výbor pro rozvojovou pomoc OECD. Směrnice k pomoci a životní- mu prostředí. Č. 2: Osvědčené postupy pro přehledy a strategie zemí z pohledu životního prostředí. Pro totéž používá Komise výraz profil země z pohledu životního prostředí (CEP).

34. V tomto ohledu pokročila Xxxxxx od přijetí své vlastní strategie na prosazování životního prostředí jen málo při bu- dování environmentálního vědomí a kapacity na integraci proble- matiky životního prostředí v přijímajících zemích. Specifickým nástrojem, který má Komise k dispozici pro podporu integrace ži- votního prostředí do její rozvojové spolupráce, je nařízení (ES) č. 2493/2000 (1), na které je v rozpočtu na období let 2000–2006 vyčleněna částka 93 milionů eur. Tento nástroj však má pouze omezený dopad. Mohl by významně pomoci budovat kapacity v oblasti životního prostředí v rozvojových zemích. Komise ale nestanovila celkový přístup k budování kapacit, ale pouze vytvá- řela jednotlivé projekty dle momentální potřeby.


35. Na straně Komise působí starosti skutečnost, že úředníci zodpovědní za přípravu CSP v roce 2005 jen omezené využívali příležitostí pro odbornou přípravu pro integraci problematiky ži- votního prostředí (viz rámeček 4). Zatímco GŘ DEV, GŘ ENV a Úřad EuropeAid mají specializovaná oddělení posuzující aspek- ty životního prostředí v CSP, nejsou tyto posudky obvykle zalo- ženy na podrobné znalosti dané země, přičemž rozptýlení ome- zeného počtu pracovníků do těchto tří GŘ také znamená, že kontroly jsou často povrchní.


Udělalo se málo pro integraci životního prostředí do programů rozpočtové podpory


36. Politikou Komise a dárců v širším pohledu je zvyšovat podíl rozpočtové podpory na celkové pomoci. Tak zhruba 25 % prostředků z evropského rozvojového fondu určených zemím AKT podle současných CSP bylo přiděleno na takovouto podpo- ru. Avšak Xxxxxx udělala málo pro integraci životního prostředí do této novější podoby pomoci, i když Rada uvedla ve svých závěrech z 31. května 2001 ke strategii Komise na integraci ži- votního prostředí, že „by se environmentální zřetele měly syste- maticky začleňovat do přípravy všech programů strukturálního přizpůsobování a sektorových reformních a podpůrných programů“ (2).


37. Hlavním nástrojem pro environmentální hodnocení pro- gramů rozpočtové podpory, který by se měl využívat, je strate- gické hodnocení životního prostředí (SEA). To zkoumá environ- mentální aspekty politik, plánů a programů přijímajících zemí financovaných z rozpočtové podpory, zejména strategických do- kumentů ke snižování chudoby. V závěrech Rady se uvádí, že

„pro dosažení integrace by se SEA měly systematicky využívat ze- jména během přípravy strukturálních a sektorových programů



(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2493/2000 ze dne

a pro nové infrastruktury“ (3). Důležitost SEA je rovněž uznána ve strategii Komise integrující problematiku životního prostředí. Ko- mise toto hodnocení zatím mnoho nevyužila, zčásti proto, že na rozdíl od CEP a hodnocení dopadu na životní prostředí (EIA) jde o poměrně nový nástroj, jenž se společenství dárců jako celek stá- le učí zvládat (4). Nicméně Komise již mohla využít své rozsáhlé manuály na rozpočtovou a odvětvovou podporu ke zdůraznění environmentálních aspektů takové pomoci, ty se však v podstatě o životním prostředí nezmiňují. Zaměstnanci Komise tak nemají žádné pokyny, kdy a jak využívat SEA a jak provádět environ- mentální hodnocení omezenějšího rozsahu, když se SEA nepo- važují za vhodná.


38. Tato absence postupů pro hodnocení životního prostředí se odráží v přípravě programů rozpočtové podpory:


a) pro žádnou zemi nevyhodnotila Komise možný dopad vlád- ních politik a programů podporovaných rozpočtovou po- mocí na životní prostředí;


b) ze všech 20 zemí AKT, které byly příjemci všeobecné roz- počtové podpory v rámci devátého ERF do roku 2005, byly pouze v případě jedné země, Tanzanie, připojeny podmínky, jejichž cílem byla podpora životního prostředí;


Rámeček 5

Příklad integrace otázek životního prostředí do programů rozpočtové podpory

Dárci a vláda Tanzanie učinily v rámci programu rozpočtové podpory na snižování chudoby na léta 2003–2006 (114 milio- nů eur) schválení legislativy k životnímu prostředí jedním ze šes- ti strategických cílů snižování chudoby. To výrazně podpořilo schválení zákona o řízení ochrany životního prostředí v roce 2005.


c) přes důležité vazby mezi chudobou a životním prostředím se ukazatele chudoby nezabývaly otázkami životního prostředí;


d) ve dvou prioritních odvětvích rozpočtové podpory Komise, vzdělávání a zdravotnictví, se nevyužila významná příležitost pro integraci otázek životního prostředí do těchto dvou ob- lastí, zejména ve vztahu k preventivní lékařské péči;


e) vzrůstající měrou se Komise snaží poskytovat svou podporu výstavbě silnic prostřednictvím programů podpory odvět- vové politiky spíše než individuálními projekty, což zname- ná, že SEA jsou zvláště potřeba, má-li se zamezit negativním dopadům na životní prostředí.

7. listopadu 2000 o opatřeních na podporu úplné integrace envi-  

ronmentálního rozměru do procesu rozvoje v rozvojových zemích (Úř. věst. L 288, 15.11.2000, s. 1).

(2) Závěry Rady ke strategii na integraci otázek životního prostředí do ho- spodářské a rozvojové spolupráce ES na podporu udržitelného roz- voje, bod 3.6 (897/01).

(3) Závěry Rady ke strategii na integraci otázek životního prostředí do ho- spodářské a rozvojové spolupráce ES na podporu udržitelného roz- voje, bod 3.14 (897/01).

(4) V době auditu měl DAC OECD pracovní jednání o využití SEA v kon- textu rozvojové spolupráce.

Postupy pro integraci životního prostředí na úrovni projektů nejsou dostatečně systematické


39. Přes rostoucí podíl pomoci procházející rozpočtovou podporou je financování projektů stále hlavním mechanismem pro poskytování pomoci. Prvním krokem ke zhodnocení projek- tů z pohledu životního prostředí je jejich přezkoumání s cílem odhadnout potencionální rizika a příležitosti pro životní pro- středí. Návrh manuálu pro integraci problematiky životního pro- středí z roku 2001 stanovil princip takového přezkoumání v po- době „formuláře na integraci problematiky životního prostředí“, jenž se musí vyplnit pro každý projekt podle směrnic manuálu. Jelikož tento manuál zůstal pouze jako návrh (viz bod 21), nebyl tento postup systematicky zaveden. V důsledku toho mnohé de- legace používaly postupy jiné nebo se vůbec žádnými postupy na přezkoumání projektů z pohledu životního prostředí neřídily.


Xxxxxxx 0

Přezkoumávání z pohledu životního prostředí na delegaci Komise v Nikaragui


Regionální delegace Komise v Nikaragui má na starosti šest zemí a má přes 140 pracovníků. Audit zjistil, že delegace nepoužívala žádné směrnice pro přezkoumání z pohledu životního prostředí a že se ne- provádělo žádné přezkoumání projektů a programů v CSP na léta 2002–2006. Navíc delegace neměla odborníka na životní prostředí, ačkoli takový odborník mohl dohlížet na postupy přezkoumávání z pohledu životního prostředí a poskytovat jim podporu.


40. V praxi je hlavní postup používaný Komisí ke kontrole přezkoumávání z pohledu životního prostředí součástí přípravy informačních listů identifikace projektu, které zpracovávají dele- gace na začátku projektového cyklu a předkládají je skupině na podporu kvality Úřadu EuropeAid (oQSG). Problematika životní- ho prostředí je však jen jednou z celé řady otázek, kterými se musí tyto informační zabývat. Audit 20 informačních listů identifikace projektu přezkoumávaných Úřadem EuropeAid v roce 2005 zjistil, že otázky životního prostředí se v nich neře- šily patřičným způsobem:


a) i když se požadovalo třídit projekty podle jejich dopadu na životní prostředí (1), v žádném z dvaceti případů se tak nestalo;


b) i když se požadovalo vysvětlení, jak se bude problematika ži- votního prostředí integrovat do návrhu projektu, v šestnácti případech se tak nestalo.


(1) Předpokládané tři kategorie jsou: A – závažný dopad na životní pro- středí, B – významná možná environmentální rizika a příležitosti, C – malý dopad na životní prostředí.

41. Tyto nedostatky vyplývají částečně ze skutečnosti, že od- borníci na životní prostředí nejsou zapojeni do přezkoumávání

„ne-environmentálních“ projektů. Na delegacích je kvalifikace v problematice životního prostředí zaměřena do značné míry na země, kde je životní prostředí prioritou, a taková kvalifikace se stejně nevyužívá ke kontrole environmentálních aspektů v infor- mačních listech identifikace projektu pro ne-enivronmentální projekty. Podobně je na Úřadu EuropeAid počet odborníků na ži- votní prostředí dostačující právě jen pro posouzení kvality pro- jektů ve sféře životního prostředí a přírodních zdrojů, ale ne toho, zda je problematika životního prostředí integrována do projektů ne-environmentálních.


42. Nedostatky v přezkumném procesu přispěly k pro- blémům s identifikací, když se měla vypracovávat hodnocení do- padu na životní prostředí (EIA). EIA jsou již dlouho zavedené ná- stroje pro předběžnou identifikaci pravděpodobného dopadu projektu na životní prostředí a pro doporučení zmírňujících opa- tření ve fázi návrhu a realizace. Evropská unie má legislativu EIA pro vnitřní politiky od roku 1985 (2). Konvence Xxxx XX z roku 1990 požadovala, aby se hodnocení EIA vypracovávala pro roz- sáhlé projekty a pro ty, které představují významnou hrozbu pro životní prostředí (3). DAC OECD vydal v roce 1992 směrnice pro osvědčené praktiky pro ElA k rozvojovým projektům, kterými se mají všichni jeho členové řídit (4).


43. EIA jsou zvláště podstatná pro infrastrukturní a důlní projekty, neboť ty mají obvykle závažný dopad na životní pro- středí. Až 35 % finančních prostředků z devátého ERF v rámci ak- tuálních strategických dokumentů zemí (CSP) je vyčleněno jen na silniční projekty. Audit Účetního dvora však zjistil několik tako- vých projektů, pro něž nebylo žádné EIA vypracováno. Hodno- cení zásahů ES v odvětví dopravy ve třetích zemích provedené Komisí v roce 2004 zjistilo, že pro čtyři z patnácti vyhodnoco- vaných projektů nebylo EIA vypracováno. I když bylo vypraco- váno nějaké podstatnější EIA, soustředilo se obecně na přímý do- pad samotného silničního projektu na životní prostředí spíše než na dopad nových činností vyvolaných zlepšeným přístupem na životní prostředí. Tento nedostatek je zvláště důležitý u silnic pro- cházejících citlivými oblastmi, jako jsou tropické pralesy, kde exi- stuje přímá vazba mezi zlepšeným přístupem a zvyšujícím se od- lesňováním a nezákonným lovem.


(2) Směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o hodnocení účinků některých veřejných a soukromých projektů na životní pro- středí (Úř. věst. L 175, 5.7.1985, s. 40), pozměněná směrnicí 97/11/ES ze dne 3. března 1997 (Úř. věst. L 73, 14.3.1997, s. 5).

(3) Článek 37 čtvrté konvence AKT-EHS podepsané v Lomé dne 15. pro- since 1989 (Úř. věst. L 229, 17.8.1991).

(4) Směrnice Výboru pro rozvojovou pomoc OECD k pomoci a životní- mu prostředí č. 1 „Osvědčené postupy pro zhodnocení dopadu roz- vojových projektů na životní prostředí“, Paříž 1992.


Rámeček 7

Hodnocení dopadu velkých infrastrukturních a důlních projektů na životní prostředí


V Tanzanii u projektu na obnovu a zvýšení kvality silnic z hraničního bodu Mwanza do Tinte a z Isaka do NZGA (osmý ERF, 85 milionů eur) to, co finanční návrh označil ve studii proveditelnosti jako EIA, mělo pouze jednu stránku.


V Botswaně nebylo vypracováno žádné EIA na projekt Sysmin (osmý ERF, 30 milionů eur), jenž poskytoval pomoc na prodloužení život- nosti dolu na měď a nikl v Selebi Phikwe, které by se bezprostředně zabývalo vážným rizikem protržení kalové nádrže nebo nepřípustně vysokou úrovní emisí kysličníku siřičitého z tavicí pece.

V Guatemale nebylo vypracováno žádné EIA pro projekt na znovuu- sídlení uprchlíků (12 milionů eur), ačkoli projekty na znovuusídlení lze považovat a priori za projekty s potenciálně významným dopa- dem na životní prostředí. Znovuusídlení způsobilo závažné škody místním ekosystémům.

Xxxxxxx 0

Následná opatření k hodnocení dopadu na životní prostředí

V případě projektu na zavlažování severních planin na Mauriciu (sed- mý ERF, 9 milionů eur), ačkoli bylo vypracováno podrobné EIA pro náhradu potrubí a zvláštní podmínky finanční dohody stanovily sy- stematické monitorování dopadů na životní prostředí s cílem zajistit, aby se realizovala zmírňující opatření navržená v EIA, nebyl o tom nalezen žádný doklad.


V Mali doporučilo EIA pro projekt podpory sektoru rýže (osmý ERF, 15,4 milionu eur) přesadit stromy okolo vesnic, monitorovat úroveň znečištění vody a zpracovat studii o recyklování oleje, to však nebylo zahrnuto do technických specifikací ve smlouvě.

U projektu Rewa Bridge na Fidži (sedmý a osmý ERF, 11 milionů eur) obsahovala smlouva kvůli potenciálnímu dopadu na sběr škeblí po- žadavek na sledování kvality vody. Dodavatel tento požadavek nespl- nil, ale ve smlouvě nebyla stanovena žádná penalizace ze jeho nespl- nění.


46. Komise nemá žádný ústřední registr ElA vypracovaných pro rozvojové projekty, které financuje. To je slabina vnitřních ří- dících informací. Takový registr by také usnadnil přístup veřej- nosti k těmto informacím.



44. Vedle velkých infrastrukturních, zemědělských a důlních projektů, pro něž je EIA nutností, existuje mnoho jiných typů projektů, kde by EIA bylo žádoucí nebo dokonce zásadní. Avšak bez jasných směrnic nebo požadavků na to, které projekty by měly hodnocení EIA mít, existovalo závažné riziko, že EIA by ne- bylo vypracováno v případech, kdy by vypracováno být mělo.


Rámeček 8

Hodnocení dopadu jiných druhů projektů na životní prostředí

V Tichomoří by alespoň čtyři z auditovaných projektů měly prospěch z EIA. Například u projektu rozvoje chaluh Kiribati (sedmý a devátý ERF, 2,8 milionu eur), byly dřevěné sloupky potřebné k pěstování mořských řas vyřezávány z okolní vegetace včetně manglových stro- mů, které jsou velmi důležité pro mořské ekosystémy a ochranu po- břeží. Navíc jsou chráněné želvy požírající plantáže mořských chaluh zabíjeny farmáři, kteří chaluhy pěstují. Hodnocení EIA mohlo roz- poznat tyto problémy před projektem a doporučit, jak se s nimi vy- pořádat.


45. Pokud bylo hodnocení EIA vypracováno a zmírňující opatření identifikována, nebyl žádný systém, který by zajistil, aby se tato opatření dostala do plánu na řízení problematiky životní- ho prostředí a byla realizována v průběhu projektu. Zahrnutí do- poručení z EIA do technických specifikací smluv na práce nebylo systematicky a ve vhodných případech umožněno. Když už byla doporučení z EIA do smlouvy vložena, ne vždy byly s neplněním ustanovení o životním prostředí spojovány pokuty.


ZHODNOCENÍ EFEKTIVNOSTI PROJEKTŮ VE SFÉŘE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A FAKTORŮ OVLIVŇUJÍCÍCH EFEKTIVNOST


Úvod


47. Vedle opatření na integraci problematiky životního pro- středí do rozvojové spolupráce zkoumaných v předcházející pa- sáži se Komise snažila o řešení otázek životního prostředí finan- cováním programů a projektů v odvětví životního prostředí. Navzdory skutečnosti, že toto odvětví nebylo prioritní oblastí v rozvojové politice na rok 2000 (viz bod 9) a že závazky v této oblasti v poměru k úhrnným prostředkům na financování pomo- ci byly poměrně nízké (viz tabulka), zůstala Komise v této oblasti aktivní a může se stát ještě aktivnější, až přijme novou rozvojo- vou politiku, v níž bude problematika životního prostředí a pří- rodních zdrojů prioritní oblastí (viz bod 12). Audit se snažil:


a) zhodnotit efektivnost projektů v oblasti životního prostředí financovaných Komisí;


b) identifikovat klíčové faktory ovlivňující efektivnost.


Zhodnocení efektivnosti projektů


48. Účetní dvůr přezkoumal 65 projektů představujících zá- vazky 560 milionů eur v 16 zemích. Projekty byly financovány

ze souhrnného rozpočtu během období let 1995 až 2005 a ze sed- mého, osmého a devátého ERF. Zkoumané projekty byly dvojího druhu:


a) 30 ze zkoumaných projektů představujících zhruba 15 % z 560 milionů eur bylo financováno prostřednictvím speci- fických rozpočtových položek na životní prostředí, zvláště rozpočtové položky životní prostředí a lesy (viz body 10 a 34). Projekty podporované z této položky byly poměrně malé (typicky 1,0 až 2,5 milionu eur) a obvykle je realizo- valy nevládní organizace po výzvě Komise k předkládání ná- vrhů projektů. Tyto prostředky se přidělují nikoliv podle jed- notlivých zemí, ale podle toho, co Komise vyhodnotí jako nejlepší návrhy;


b) 34 ze zkoumaných projektů představujících zhruba 80 % z 560 milionů eur bylo financováno z přídělů na dvoustran- nou pomoc přidělených Komisí jednotlivým zemím v rámci rozpočtových položek na ERF a na spolupráci se zeměmi Asie, Latinské Ameriky a Středomoří. Rozsah těchto projek- tů byl velmi různý, ale v průměru se pohyboval v řádu 10 až 50 milionů eur.


Navíc jednou zkoumanou akcí byl program rozpočtové podpory spíše než tradiční projekt, program na podporu odvětvové poli- tiky týkající se čištění odpadních vod na Mauriciu (devátý ERF, 29,8 milionu eur). To odráží omezené využití takových progra- mů v odvětví životního prostředí a přírodních zdrojů.

49. Pro hodnocení efektivnosti projektů bylo použito pět kritérií:


a) relevance – zda se cíle projektu zaměřují na pro potřeby při- jímající země;


b) výstupy – zda projekt zajistil infrastrukturu, služby a zařízení specifikované v plánech projektu;


c) výsledky – zda projekt přinesl zamýšlené kladné změny pro příjemce;


d) dopad – zda měl projekt pozitivní účinky navenek;


e) udržitelnost – zda výsledky dosažené projektem budou exi- stovat i po ukončení podpory Komise.


50. Níže uvedený graf ukazuje hodnocení provedené Účet- ním dvorem podle každého z pěti kritérií. Podrobná tabulka znázorňující hodnocení každého projektu Účetním dvorem podle těchto pěti kritérií je uvedena v příloze II a přehledný popis efek- tivnosti projektů podle zemí je uveden v příloze III. Vzhledem k tomu, že ne všechny projekty byly v době auditu ukončeny a že definitivní soudy o dopadu a udržitelnosti bude možné vyslovit až dostatečně dlouho po skončení projektu, hodnocení je třeba považovat pouze za orientační.



Graf

Hodnocení efektivnosti projektů podle kritérií auditu


Rámeček 10

Ilustrace hodnotících kritérií – případ regionálního programu na zachování a rozvoj pralesního ekosystému střední Afriky (ECOFAC)

Od roku 1992 hraje Komise vůdčí úlohu při iniciování činností na za- chování a udržitelné využívání pralesních ekosystémů střední Afriky, hlavně prostřednictvím Regionálního programu na zachování a roz- voj pralesních ekosystémů střední Afriky (šestý, sedmý, osmý a devátý ERF; 72,45 miliónu eur).


Program je vysoce relevantní, neboť pomáhá zachovat druhý největší souvislý dešťový prales po Amazonii, jehož globálním přínosem je zachování biodiverzity a předcházení klimatickým změnám. Na re- gionální a národní úrovni je prales důležitým zdrojem příjmů pro středoafrické země, jak z pohledu průmyslového využití dřeva, tak dalších lesních produktů a zvěřiny.


Z hlediska výstupů uvedl ECOFAC do provozu širokou škálu infra- struktury (přístupové cesty, stezky, mosty, výzkumná střediska, při- jímací centra, turistická tábořiště, vyhlídky, venkovská letiště, vyba- vení pro lesníky a personál – pracovníky lesních správ) pro správu chráněných oblastí.


Z hlediska výsledků program posílil povědomí o potřebě zachovat pra- lesní ekosystémy střední Afriky a přispívat k tvorbě, rozvoji a zabez- pečení důležitých chráněných oblastí, které jsou rozhodující pro za- chování unikátní biodiverzity regionu. Umožnil také, aby se ve velkém rozsahu uskutečnil vědecký výzkum. Na druhé straně byla podpora přírodního a kulturního dědictví těchto chráněných oblastí rozvojem turistiky omezená v důsledku několika faktorů (náklady na leteckou dopravu, epidemie viru Ebola, bezúspěšné zvykání goril na přítomnost lidí v rezervaci Lopé v Gabunu, absence zapojení národ- ních úřadů a zájmu soukromých investorů).


Mimo chráněné oblasti měl program malý dopad. Program se málo věnoval klíčovým problémům, jako jsou legální i ilegální těžba dřeva a ilegální lov mimo chráněné oblasti. Jeho příspěvek ke snižování chudoby obyvatel pralesa je slabý, zčásti kvůli neúspěšně realizova- ným opatřením na rozvoj venkova.


Chráněné oblasti nejsou finančně udržitelné a zůstávají vysoce závislé na vnějším financování. Kvůli tomu byl ECOFAC od roku 1992 opakovaně prodlužován. Program byl schopen vytvořit Síť chráně- ných oblastí střední Afriky (RAPAC) spolu s institucemi a správou zodpovědnými za řízení chráněného území, jako je COMIFAC (Con- férence Ministérielle des Forêts d’Afrique Centrale – Ministerská kon- ference o pralesech střední Afriky). Toto byl dobrý krok k zajištění vý- raznějšího zapojení národních orgánů, finanční zdroje však nenásledovaly.

51. Audit zjistil, že prakticky ve všech případech byly pro- jekty v různé míře relevantní pro potřeby přijímající země a často se také zaměřovaly na globální potřeby ochrany přírody, zejména ve vztahu k uchování pralesů a biodiverzitě. Bez zevrubného hod- nocení životního prostředí nebylo možné stanovit, zda financo- vané projekty byly těmi nejrelevantnějšími pro potřeby příjemců. Avšak s tím, jak od roku 2005 Komise stále více používá profily zemí z pohledu životního prostředí (viz bod 33), jejichž zámě- rem je poskytovat úplné zhodnocení záležitostí ve sféře životní- ho prostředí v každé přijímající zemi, měla by být schopna lépe rozpoznat projekty s nejvyšší prioritou.


52. Podle hodnocení Účetního dvora byly u 63 % projektů jejich výstupy dosaženy buď plně nebo s velkou pravděpodobnos- tí dosaženy budou. Ve 37 % případů byly výstupy dosaženy zčás- ti, nebo je pravděpodobné, že během doby vyhrazené na projekt budou dosaženy zčásti.


53. V 58 % případů bylo dosaženo většiny výsledků, 21 % projektů dosáhlo některých výsledků a v dalších 21 % případů bylo dosaženo jen málo výsledků. Je jasné, že výsledků nebude dosaženo, když nebyly vyprodukovány žádné výstupy.


54. U 42 % projektů byl dopad vyhodnocen jako v součas- nosti nebo potenciálně střední až vysoký, zatímco u 58 % případů byl dopad vyhodnocen jako nízký. I když je dopad vždy klíčový, je zvlášť důležitý pro mnohé zkoumané projekty ze sféry život- ního prostředí, neboť byly navrženy jako projekty pilotní nebo demonstrační s tím, že pak budou zopakovány v jiných regionech přijímající země.


55. Ve 45 % projektů byly výhledy na udržitelnost považová- ny za dobré, přičemž v 55 % případů byly považovány za ome- zené. Finanční životaschopnost je zvláště klíčovým aspektem udr- žitelnosti, neboť pokud se projekty ve sféře životního prostředí soustředí spíše na ochranu přírody než na rozvoj, mohou od při- jímajících zemí vyžadovat, aby pokračovaly v poskytování finanč- ní podpory pro zachování činností po ukončení dárcovské po- moci a současně se vzdaly potenciálních ekonomických přínosů.


56. Obecný trend, který tato čísla vyjadřují, je takový, že za- tímco projekty jsou téměř vždy relevantní, ne vždy produkují vše- chny plánované výstupy. O něco více než polovina dosahuje plánovaných výsledků a o něco méně než polovina má význam- ný dopad mimo rámec projektu a pravděpodobně bude udržitel- ná. Příklad v níže uvedeném rámečku 10 ilustruje tyto rozdílné aspekty efektivnosti projektů ve vztahu k jednomu z nejdůleži- tějších projektů financovaných Komisí.


Analýza faktorů ovlivňujících efektivnost projektů ve sféře životního prostředí


57. Tato část zprávy identifikuje klíčové faktory, které ovliv- ňovaly efektivnost projektů. Vzhledem k tomu, že rozvojová po- moc Komise je založena na principu partnerství s přijímajícími zeměmi, některé z identifikovaných problémů pramenily alespoň zčásti z nedostatků na straně přijímající země. Nicméně také Ko- mise má v rámci svých možností zodpovědnost za řešení tako- vých otázek.

Xxxxxxx 00

Příklad nadměrně ambiciózního návrhu projektu


Projekt správy přírodních lesů v Číně (16,9 milionu eur) usiluje o za- vedení – během pěti let – zcela nového přístupu k řízení lesního ho- spodářství v Číně zahrnující „spoluřízení“ mezi venkovany a podniky ve státním lese. Jak by „spoluřízení“ mělo v čínském kontextu fungo- vat není dosud definováno. Projekt zahrnuje tři provincie v jihozápad- ní Číně (Sičian, Hunan, Hainan) a zapojí se do něj 6 okresů, 11 měst a 58 vesnic v těchto třech provinciích. Vedle hlavní práce na spolu- řízení složka projektu na zmírnění chudoby znamená nejméně 290 malých projektů na veřejnou infrastrukturu ve vesnicích. Mají se vy- tvořit nové orgány jako městsko-vesnické výbory pro spoluřízení a jednotky mikrofinancování v každém okrese a na každé městské správě. Navíc se bude muset poskytnout významná podpora na bu- dování institucí Správě státních lesů na úrovni provincií a okresů, kde je kapacita nízká na to, aby hrála svou úlohu v projektu. Prvních 18 měsíců projektu bylo následně ztraceno, protože výběrové řízení na technickou pomoc bylo zrušeno.

Příliš ambiciózní návrh projektů


58. Větší dvoustranné projekty navrhují společně Komise a vlády přijímajících zemí za pomoci konzultantů, přičemž Ko- mise má zodpovědnost za jejich konečné schválení před přijetím rozhodnutí o financování. Menší projekty typicky financované z rozpočtové položky životní prostředí a lesnictví jsou navr- hovány nevládními organizacemi, i když Komise je také zodpo- vědná za jejich zhodnocení. Zhruba polovina přezkoumávaných projektů trpěla tím, že návrh byl příliš ambiciózní, zejména proto, že chtěly dosáhnout příliš mnoho v čase, který byl k dispozici. V takových případech nevzal návrh projektu dostatečně v úvahu tu skutečnost, že k tomu, aby byly projekty ve sféře životního prostředí efektivní, musí se značný čas věnovat konzultacím s místními komunitami a zajištění jejich aktivní účasti.


59. Rozpočtová položka životní prostředí a lesnictví poža- duje, aby se projekty realizovaly během maximálně 36 měsíců a někdy jen 24 měsíců. To ve většině případů nebylo realistické. Skutečnost, návrhy projektů předložené k financování konkurují jiným projektům, vytváří riziko, že cíle projektů budou příliš am- biciózní, protože u projektů slibujících více může být větší prav- děpodobnost, že přilákají financování.


60. Od roku 2002 požaduje finanční nařízení, aby u všech projektů byly uzavřeny plně všechny smlouvy do tří let od uza- vření rozpočtového závazku na přijatý projekt. To klade nové omezení, jemuž vyhovět může být velmi obtížné při navrhování velkých projektů ve sféře životního prostředí financovaných z dvoustranné pomoci.


61. Mnohé projekty ve sféře životního prostředí se realizují v rozsáhlých a odlehlých zeměpisných oblastech. Přesto je někdy do jediného projektu zařazeno zbytečně několik regionů, když by bylo lepší zaměřit se na jeden. V takových případech může nad- měrně ambiciózní přístup vyplývat z místních podmínek, které se nevzaly dostatečně v úvahu. V Indonésii musel být zeměpisný záběr dvou auditovaných projektů během realizace omezen, pro- tože návrh byl příliš ambiciózní.


62. Externí konzultanti a nevládní organizace obvykle vypra- covávající podrobné návrhy projektů neznají vždy podrobně rea- lizační postupy Komise, které jsou, i když se provedou bez zpož- dění, poměrně zdlouhavé. Podcenění času potřebného na absolvování těchto postupů je další příčinou, proč byly cíle někte- rých projektů příliš ambiciózní.


63. Od roku 2002 vyvinul Úřad EuropeAid významné úsilí ke zlepšení postupů na hodnocení projektů prostřednictvím své skupiny na podporu kvality (oQSG). Navíc k těmto revizním po- stupům na ústředí Komise je však třeba zajistit, aby se dostatečné prostředky věnovaly na zhodnocení projektů na v terénu týmy pracovníků Komise, které mají dostatečné odborné znalosti problematiky životního prostředí a znalost místních podmínek a postupů Komise.


Zpoždění v přípravě a realizaci projektů


64. Komise má celkovou zodpovědnost za vytváření proce- durálního rámce pro přípravu a realizaci projektů. Úřady přijíma- jící země nebo nevládní organizace pak obecně realizují projekty za podrobných kontrol prováděných v každé fázi útvary Komise. Nejenom že cíle projektů jsou často nerealistické, protože nebe- rou v úvahu čas potřebný k realizaci projektu v souladu s postupy Komise, většina zkoumaných projektů se navíc potýkala se závaž- nými nepředvídanými zpožděními během své přípravy a realiza- ce. Ve většině případů nebyly vyskytnuvší se problémy specifické pro odvětví životního prostředí, ale takové, které by se pravdě- podobně objevily i u projektů v jiných odvětvích. Zodpovědnost za tato zpoždění leží jak na straně Komise, tak na straně úřadů přijímající země (nebo nevládních organizací).


65. Projekty měly často dlouhá přípravná období od identi- fikace až po schválení. Na rozdíl od realizační fáze neexistují žád- ná omezení délky této fáze. V případě projektů financovaných z rozpočtové položky životní prostředí a lesnictví byl čas, který potřebovala Komise od vydání výzvy pro předkládání návrhů projektů až po podpis grantové smlouvy, nadměrně dlouhý. Tak u výzvy k předkládání návrhů vydané v lednu 2001 byly smlouvy na asi 50 % projektů podepsány až ve druhém pololetí roku 2002, zatímco druhých 50 % smluv bylo podepsáno až ve druhém pololetí roku 2003. Taková zpoždění měla někdy za ná- sledek pokles relevance projektu, protože kontext projektu se od doby, kdy byl původní projekt předložen, změnil (viz rámeček 12).


66. Zpoždění se často vyskytují mezi schválením projektů a jejich uvedením do provozu. Dvěma nejobvyklejšími příčinami bylo zpoždění počátečního převodu finančních prostředků

a výběrového řízení na technickou pomoc pro projekt. Během re- alizace obvykle vyžadovaly projekty ve sféře životního prostředí, které nepatřily mezi malé projekty financované z rozpočtové po- ložky životní prostředí a lesnictví, velký počet různých výběro- vých řízení (na infrastrukturu, služby, zařízení), grantových smluv, stejně jako přípravu a schvalování pracovních programů na dosažení výstupů a výsledků. To znamená, že je u nich větší pravděpodobnost, že budou mít zpoždění, než u projektů v někte- rých jiných odvětvích. Zejména působilo obtíže, když se až na konci projektu dodá zařízení, které mělo být k dispozici od čas- ného stadia projektu jak pro dosažení výsledků projektu, tak aby se pracovníkům přijímající země umožnilo naučit se s ním pro- střednictvím technické pomoci pracovat. Například integrovaný projekt ve sféře životního prostředí Liaoning v Číně utrpěl ná- sledkem skutečnosti, že zařízení pro tři různé složky – vodní zdroje, kvalitu vzduchu a energii – bylo dodáno téměř až na kon- ci projektu.


Xxxxxxx 00

Příklady zpoždění snižujících relevanci projektu

Projekt zodpovědné spotřeby a výroby kávy v Nicaragui (1,2 milionu eur) byl schválen teprve dva roky po předložení. To způsobilo, že klíčové činnosti, jako program ekologické kávy a otevření trhu reali- zoval příjemce s jinými finančními zdroji.


Projekt ekologicky udržitelné, sociálně spravedlivé a ekonomicky životaschopné správy lesů prostřednictvím realizace důvěryhodných certifikačních systémů v Indonésii (0,9 milionu eur) byl také schválen dva roky po předložení. Ve spojení s plánovaným trváním projektu v délce dvou let to vedlo ke snížení počtu cílových regionů z původ- ních pěti na tři.


Projekt udržitelného rozvoje ekonomického koridoru Cuiabá-San- tarem v Brazílii (1,5 milionu eur) byl schválen rovněž dva rok po předložení. Mezitím se region, ve kterém se měl projekt uskutečnit, dostal do znepokojivé situace střetu zájmů a násilí narušující činnosti nevládní organizace, která projekt realizovala.

67. U dvou projektů v Brazílii, jednoho v Guatemale a jed- noho v Maroku se realizace opozdila kvůli potřebě projekty po- zastavit, když se vyšetřovaly finanční nesrovnalosti. V případě projektů v Brazílii se činnosti obnovily poté, co byly nesrovna- losti vyjasněny. V Guatemale a v Maroku bylo rozhodnuto, že se projekty mají ukončit.

případ zemí, kdenedávná decentralizace vedla k přesunu zodpo- vědnosti za životní prostředí na regionální a místní úroveň. Projekty bez účinné podpory při budování institucí mají horší vy- hlídky na to stát se udržitelnými, a to i když dosáhnou bezpro- středních technických výsledků.


69. Když Xxxxxx poskytovala podporu budování institucí, ne vždy zajistila v přijímající zemi na vysoké úrovni dostatečný záva- zek a záruku zajišťující, že podpora bude účinná. V Botswaně se velký projekt za 14 milionů eur zaměřující se do značné míry na budování institucionální kapacity na Úřadě pro volně žijící zvěř a národní parky (Department of Wildlife and National Parks – DWNP) realizoval bez dostatečné účasti a závazků ze strany Mi- nisterstva pro volně žijící zvěř, životní prostředí a turistiku, kte- rému DWNP podléhá (viz rámeček 13). Ačkoli je technická pomoc hlavním prostředkem budování institucí, je možné kapacitu bu- dovat jen tehdy, když přijímající instituce dá k dispozici dostatek partnerů na příslušné hierarchické úrovni, s nimiž lze spolupra- covat. V praxi tomu tak často není, přičemž typicky vysoká úro- veň obměny pracovníků vede k tomu, že všechen užitek z odbor- ného vzdělávání poskytovaný technickou pomocí je pak pro organizaci ztracen.


70. Příliš často vzhledem k nedostatku vhodných místních pracovníků z přijímajících úřadů převzala technická pomoc spíše výkonnou než poradní úlohu s cílem pokusit se zajistit dosažení výsledků projektu, avšak na úkor rozvíjení dlouhodobější udrži- telnosti. Dalším odklonem od otázek udržitelnosti je čas, který musí vysoce kvalifikovaní pracovníci technické pomoci strávit výběrovými řízeními a administrativou. Navíc projekty často trpí jednou nebo více změnami ve skladbě pracovníků technické po- moci v průběhu typicky tříleté až čtyřleté smlouvy, na jejímž zá- kladě jsou najati.


Xxxxxxx 00

Příklad problémů narušujících projekty na budování institucí

Program na zachování a řízení volně žijící zvěře v rámci osmého ERF v Botswaně (14 milionů eur) ilustruje mnohé z problémů vysky- tujících se v projektech na budování institucí. Určitý projekt ze sed- mého ERF financoval podporu sektoru volně žijící zvěře, udělal ale málo pro budování institucí. Projekt z osmého ERF měl tento nedo- statek řešit. Statut úřadu DWNP byl nejistý; existovala možnost, že by byl přeměněn na polovládní organizaci. To ztížilo přípravu a realiza- ci projektu. Vedoucí týmu technické pomoci nespolupracoval v rámci úřadu DWNP na nejvyšší úrovni, ale jen na střední úrovni řízení. Jeho protějškem nebyl oficiální představitel DWNP. Místo toho DWNP ur- čil jiného zahraničního technického asistenta. První vedoucí týmu technické pomoci musel být vyměněn po 11 měsících a byl nahra- zen až o 5 měsíců později. Mnoho času vedoucího týmu se věnuje ad- ministrativě projektu, což nepředstavuje nákladově efektivní využití jeho času. Klíčovou částí projektu byl audit řízení DWNP, ale v polo- vině projektu nebyl proveden, protože chyběla podpora ze strany DWNP a zapojení ministerstva. Přestože se také počítalo s poradcem na institucionální posílení, bylo toto místo obsazeno teprve uprostřed projektu.

Omezený pokrok v budování institucionálních kapacit


68. I když budování institucionální kapacity je životně důle- žitým prvkem veškeré rozvojové spolupráce, jak už bylo pozna- menáno (viz bod 34), ministerstva pro životní prostředí a jiné in- stituce zabývající se životním prostředím jsou často poměrně nové a proto takovou pomoc zvláště potřebují. To je tím spíše

Potřeba více se zaměřit na udržitelné využívání přírodních zdrojů místními společenstvími


71. Klíčovým požadavkem k zajištění toho, aby projekty ve sféře životního prostředí dosáhly plně svých cílů a staly se udrži- telnými, je účast místních společenství na jejich přípravě a reali- zaci. Komise neustále zvyšuje pozornost, kterou tomuto aspektu věnuje, zčásti jako výsledek rozvojové politiky stanovené v roce 2000, která se zaměřila na snižování chudoby. To vyžaduje vzít více v úvahu rozvoj společenství souběžně s otázkami ochrany přírody.


72. Nicméně sladění hospodářských potřeb místních spole- čenství s potřebou zachování přírody představuje velkou výzvu. V projektech se malá pozornost věnuje pomoci místním spole- čenstvím vytvářet příjem z přírodních zdrojů udržitelným způ- sobem. Tak například ilegální lov („pytláctví“) prováděný místní- mi společenstvími zůstává vážnou hrozbou pro výsledky, které dosáhly projekty na ochranu přírody, a pro jejich udržitelnost z pohledu životního prostředí. Je to tak i v oblastech, kde Komise poskytuje podporu již dlouhou dobu, jako je národní park Seren- geti v Tanzanii a chráněná území ve střední Africe financovaná z ECOFAC. Rozvoj turistiky je prostředkem na zlepšení jak míst- ních, tak národních příjmů. Avšak projekt na ochranu volně ži- jící zvěře v rámci osmého ERF v Botswaně mnoho nepomohl roz- voji turistiky v národním parku Makgadikgadi, i když dřívější studie o turistice v Botswaně (v rámci šestého ERF) takový přístup doporučila. Program ECOFAC přes své úspěchy při ochraně pří- rody pokročil málo při řešení otázek turistiky (viz rámeček 10). To zdůrazňuje potřebu, aby Komise pokračovala v hledání způsobů, jak pomáhat ve vytváření alternativních zdrojů příjmů pro tako- vá společenství.

Nedostatečný dopad projektů na politiky a legislativní rámec


73. Bez jasného a podpůrného politického a legislativního rámce jsou velmi omezené vyhlídky, že se přesáhne bezprostřední výstupy a výsledky a dosáhne dlouhodobé udržitelnosti a bude mít širší dopad. Komise nevěnovala při identifikaci projektů do- statečnou pozornost tomu, zda takový rámec existuje, a pokud ne, zda se financováním projektu tento rámec změní.


74. Neúplné právní rámce, zejména ve vztahu k vlastnictví půdy příjemci v místních společenstvích, například brzdily lesní projekty v Indonésii a v Číně. Absence definitivních zákonů k ustavení – na společenství založených – oblastí správy přírod- ních zdrojů a volně žijící zvěře v Botswaně a v Tanzanii je také překážkou toho, aby projekty dosáhly plně svého dopadu. V ně- kolika zemích nedostatek zdrojů nebo vůle uplatňovat zákony proti pytláctví k ochraně volně žijící zvěře narušily udržitelnost projektů po jejich ukončení.


75. Jedním ze způsobů, jak může Komise využít projektů k vyvolání změn v politickém a právním rámci, je připojit k je- jich financování podmínky. Tento přístup však není proveditelný u projektů realizovaných nevládními organizacemi, které jsou fi- nancovány prostřednictvím rozpočtové položky životní prostředí a lesnictví, neboť vlády přijímajících zemí nejsou pro financování způsobilé. V některých případech požadovaly dvoustranné pro- jekty financované Komisí na přijímající vládě, aby uskutečnila

„doprovodná opatření“ pro přijetí vhodných politik. Taková opa- tření však Komise ne vždy dobře definovala a ne vždy sledovala jejich plnění.


Xxxxxxx 00

Projekt ilustrující důležitost zhodnocení potřeb místních společenství v projektech ve sféře životního prostředí


Pilotní projekt „Vývoj modelu pro správu fauny v pralesích střední Afriky v severovýchodním Gabunu“ (1,9 milionu eur) byl navržen k tomu, aby se zabýval problémem komerčního pytlačení v pralesích povodí řeky Kongo. V souladu s tím zahrnoval projekt několik opa- tření, která měly zavést protipytlácké jednotky. Navrhovatelé projek- tu si však neuvědomili, že většina místních komunit je do lovu také zapojena. Kvůli tomu projekt nerozpoznal způsoby, jak jim pomá- hat. Během návštěvy auditního týmu zástupci jedné z místních rybář- ských komunit připustili, že mají pět loveckých základen uvnitř pra- lesa, které jim protipytlácké jednotky zničily, a vysvětlil, že se ocitli před dilematem skutečného poklesu stavů divoké zvěře a nutnosti uspokojovat své krátkodobé potřeby.

76. Navíc kvůli omezeným finančním částkám obsaženým i v těchto poměrně velkých dvoustranných projektech je obtíž- nější trvat na tom, aby se doprovodná opatření opravdu uskuteč- nila. V Tanzanii se například Komise snažila zajistit, aby vláda při- dělila více příjmů získaných za lovecká povolení na úhradu provozních nákladů na zvířecí rezervace. Komise se však neza- měřila na zásadní otázku, totiž netransparentní způsob udělová- ní loveckých povolení, a bylo to o to obtížnější, že příslušný pro- jekt byl jen za 2 miliony eur. V tomto ohledu by začlenění reformních „balíků“ v oblasti životního prostředí a právní refor- my do rozsáhlé přímé rozpočtové podpory bylo lepším způso- xxx jak pomoci vytvořit nezbytné rámce, v nichž by zásahy na úrovni projektů mohly být udržitelné a mít dopad.


77. Propagace výsledků projektů a získaných zkušeností může také hrát klíčovou úlohu při ovlivňování politik. Obvykle však návrh projektu nestanoví jasné přístupy k propagaci. Nad- měrně ambiciózní časové rámce a z nich plynoucí zpoždění ome- zují prostor, který má technická pomoc a nevládní organizace na propagaci výsledků před ukončením projektu. Dopad na politiku je zvlášť problematický u rozpočtové položky životní prostředí a lesnictví. I když je jedním z hlavních cílů této položky podpora pilotních projektů s cílem přispět k rozvoji nových přístupů k politikám, Komise široce využívala nevládní organizace

k realizaci těchto politik a nevytvořila žádné mechanismy pro za- jištění toho, aby vlády v přijímajících zemích byly systematicky informovány o výsledcích těchto projektů.


Xxxxxxx 00

Příklad projektu, jehož dopad a udržitelnost snížily problémy s politickým a právním rámcem

V Brazílii Komise prostřednictvím programu politiky přírodních zdrojů (NRPP) financuje definování a realizaci integrovaného modelu řízení životního prostředí a jeho decentralizaci z ústřední vlády na státní a obecní úroveň v pěti státech Amazonie (16,7 milionu eur). NRPP byl hlavním projektem financovaným v rámci pilotního pro- gramu dešťového pralesa (PPG7) zaměřeného na zastřešující cíl do- stat pod kontrolu a zvrátit odlesňování v Amazonii.


Model na řízení životního prostředí byl méně účinný při kontrole od- lesňování, než se očekávalo. Určující z příčin, které to způsobily, bylo to, že na politické úrovni státu nebyl přijat žádný politický závazek. patřila Nejisté finanční prostředky většiny států a obcí a ekonomické zájmy některých státních a místních elit umožnily místním vládám akceptovat povolení k těžbě dřeva a rozšiřováním zemědělství, což generuje příjmy a vytváří zaměstnanost na úkor řízení lesnictví. Kvůli tomu měl model v některých státech malý dopad na veřejnou politi- ku a nebo v nejhorším případě se využíval jako čistě restriktivní ná- stroj. A ještě navíc se využíval jako nástroj ke zjištění území pro další ekonomickou expanzi spíše než pro řízení životního prostředí. Stát Xxxx Xxxxxx, kde je model nejlépe rozvinut, byl však státem s nej- horší mírou odlesňování v roce 2004.


Program nebyl schopen zaručit, aby byly otázky životního prostředí účinně integrovány do jiných odvětví jako zemědělství, lesnictví, vzdělávání, doprava atd. v jednotlivých státech. To je rozhodujícím aspektem, neboť program působí v politickém a ekonomickém kon- textu krátkodobých a rozvoj podporujících politik a priorit, které se neslučují s udržitelným rozvojem. Slabá politika integrace problema- tiky životního prostředí znamená, státní agentury ve sféře životního prostředí se musí příliš spoléhat na postupy založené na rozkazech a jejich kontrole. To je však silně svázáno nedostatkem finančních zdrojů a školených pracovníků, takže neexistuje žádné efektivní vy- dávání povolení a kontrola.


Nerealistický přístup k finanční životaschopnosti


78. Projekty Komise v odvětví životního prostředí, stejně jako v jiných odvětvích, obsahují předpoklad, že by měly být v konečném důsledku finančně udržitelné. U projektů, které pro- dukují příjmy, je to cíl, který lze realisticky prosadit. V projektech na čištění odpadních vod na Mauriciu a ve druhém největším městě Tanzanie, v Mwanze, se dosáhlo významného pokroku při plnění tohoto cíle. Poplatky za vodu se plynule zvyšovaly na úro- veň, při níž by pokryly náklady na provoz a odpisy. Na druhé straně v oblasti Tichomoří projekty na nakládání s pevným od- padem na Fidži a Tuvalu se potýkaly s potížemi kvůli neochotě obyvatel platit za tuto službu.

79. V případě projektů financovaných z rozpočtové položky životní prostředí a lesnictví je jednou možností, že tyto poměrně malé, často pilotní projekty dostanou další prostředky v podobě větších projektů financovaných z ERF a zeměpisné rozpočtové položky. To se však v praxi stává zřídka. Je to zčásti tím, že Ko- mise nemá jasnou strategii pro podporu následných opatření k těmto malým pilotním projektům většími dvoustrannými pro- jekty. Jak v Komisi, tak v přijímajících státech se skutečně proje- vovala tendence považovat financování dostupné v rámci rozpoč- tové položky životní prostředí a lesnictví za důvod nepřidělení prostředků na dvoustranné projekty v odvětví životního prostředí.


80. Vyhlídky finanční životaschopnosti bez vládní podpory jsou v každém případě velmi omezené ve většině zemí a ve vlád- ních rozpočtech mnoha rozvojových zemí jsou nedostatečné na financování opatření na ochranu přírody. V zájmu povzbuzení přijímajících vlád, aby více financovaly ochranu životního pro- středí, existuje pro Komisi a jiné dárce prostor pro větší podporu výzkumu a větší zapojení do dialogu s přijímajícími zeměmi o ekonomických přínosech zachování životního prostředí a po- třebě zabránit nevratnému vyčerpání bohatství přírodních zdro- jů. Nicméně mnohé přijímající vlády mohou získat, alespoň krát- kodobě, větší ekonomické výnosy exploatací přírodních zdrojů v chráněných územích. Během auditu bylo zjištěno několik tako- vých případů, které hrozí znehodnotit výsledky, jichž projekty dosáhly (viz rámeček 16).


81. Současně by se měly jasně ocenit přínosy pokračující ochrany životního prostředí v rozvojových zemích, o něž se Ev- ropská unie zasloužila. Za těchto okolností by se měla vznést otázka, zda tradiční přístup Komise k rozvojovým projektům, kdy se nějaký projekt financuje jen několik let a poté se požadu- je, aby se stal finančně životaschopným, je pro odvětví životního prostředí vhodný. Kdyby Komise stanovila komplexní strategii pro to, jak přistupovat k problematice životního prostředí v kon- textu rozvojové pomoci (viz bod 11), mohla by se větší pozor- nost věnovat alternativním přístupům k poskytování pomoci, jako jsou:


a) delší doba trvání projektů v oblasti životního prostředí;


b) programy na podporu odvětvové politiky v odvětví životní- ho prostředí a přírodních zdrojů;


c) větší použití svěřeneckých fondů;


d) těsnější spolupráce s globální facilitou pro životní prostředí (GEF), největším jednotlivým nástrojem, který mají dárci k dispozici k řešení otázek životního prostředí v rozvojových zemích. I když Komise není v současné době členem GEF, a může tak do ní přispívat přímo, existuje značný prostor pro její vyžití pří spolufinancování.

Rámeček 16

Hospodářské činnosti hrozící znehodnotit efektivnost projektů

V Indonésii podporovala Komise vývoj udržitelné správy lesů v ob- lasti Berau na Kalimantanu. Uhelná společnost Berau má však licenci na 25 % území, což zahrnuje 16 z 18 pozemků, na nichž se finan- cuje dlouhodobý výzkum. Ačkoli jsou těžební činnosti oficiálně pozastaveny minimálně do roku 2011, tj. původního ukončení sou- časného projektu, průzkum uhelných slojí probíhal dokonce i při kontrolní návštěvě v červnu 2005. Ilegální kácení rovněž pokračova- lo, a narušovalo tak efektivnost financování, které Komise poskytuje sektoru lesnictví v Indonésii.


V Číně navzdory všeobecnému zákazu kácení pokračovalo odlesňo- vání ve dvou (Hainan, Hunan) ze tří provincií patřících do projektu národního lesa.


V Tanzanii se uskutečňovaly těžební průzkum ve zvířecí rezervaci Ki- gosi, jedné z rezervací financovaných z ERF.

se otázkami životního prostředí nezabývaly postačujícím způso- xxx, ačkoli Komise podnikla významné kroky ke zlepšení envi- ronmentální analýzy, která je k dispozici pro příští generaci CSP, která se právě připravuje. Jak dalece se tato zlepšená analýza sku- tečně promítne do nových CSP, stále záleží na tom, jakou prioritu životnímu prostředí přisoudí jak Komise, tak přijímající země. Přestože integrování životního prostředí do přímé rozpočtové pomoci je významnou výzvou pro všechny dárce, Komise udě- lala málo pro řešení této důležité otázky. Na úrovni projektů trpěla integrace životního prostředí nedostatkem systematických postupů, protože neexistoval manuál, který by jasně definoval klíčové postupy a povinně vyžadoval jejich dodržování.



ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ


Závěry


82. Komise se ještě musí dostatečně zabývat environmentál- ními aspekty své rozvojové spolupráce a musí ještě vytvořit kom- plexní strategii pro otázky životního prostředí v rámci své roz- vojové spolupráce. Nová rozvojová politika, podepsaná v prosinci 2005, poskytuje jasný základ pro vytvoření takové strategie tím, že uznává důležitost nejen integrace problematiky životního pro- středí do všech rozvojových programů a projektů, ale také tím, že činí životní prostředí přednostní sférou pro výdaje. Nicméně bez jasné strategie, která pomůže učinit funkčním nový přístup roz- vojové politiky k problematice životního prostředí, budou jeho potencionální přínosy pravděpodobně ohroženy.


83. V období let 2001–2005 se strategie Komise velmi dů- kladně soustředila na integraci problematiky životního prostředí do rozvojové spolupráce. Realizace této strategie však byla po- malá a nenásledovala vhodná opatření, přičemž důsledky strate- gie, pokud jde o potřebu dalších pracovníků, nebyly řádně řešeny. Ačkoli odborná příprava stávajících pracovníků zaměřená na in- tegraci životního prostředí začala v roce 2005, byla oslabena tím, že pro klíčové úředníky nebyla povinná. Příprava manuálu o in- tegraci otázek životního prostředí byla závažně zpožděna a blí- žila se ukončení teprve koncem roku 2005. Obecněji řečeno, vět- ší pozornost se mohla věnovat sledování, vyhodnocování a podávání zpráv o výkonnosti rozvojové spolupráce Komise z pohledu životního prostředí.


84. Zčásti kvůli některým z těchto nedostatků ještě zbývá dále efektivně integrovat problematiku životního prostředí do rozvojové spolupráce Komise.Aktuální CSP (z let 2001–2006)

85. Zatímco financované projekty ve sféře životního pro- středí byly relevantní, výstupy a dosažené výsledky nedosáhly cílů, i když u některých projektů to způsobil nadměrně ambicióz- ní návrh projektu. Nehledě na problémy s návrhem a realizací ob- sahuje přístup k projektům, přinejmenším odděleně od ostatních nástrojů pomoci, inherentní potíže při dosahování významného dopadu a zajišťování finanční životaschopnosti. To ukazuje na potřebu zhodnotit možnost využití jiných nástrojů k lepšímu ře- šení těchto otázek v kontextu globální strategie životního prostředí.


86. Komise si potřebuje ujasnit, jak vysoko řadí životní pro- středí jako prioritu mezi mnoha různými prioritami, kterými se musí ve sféře rozvojové spolupráce zabývat. Má-li se na životní prostředí nahlížet jako na jeden ze tří pilířů udržitelného rozvoje, vyžaduje to, aby Komise usilovala o to, že se tato priorita politiky opravdu promítne do environmentálních programů a projektů ve strategických dokumentech zemí, že bude sama mít k dispozici dostačující odborné znalosti ze sféry životního prostředí a že jas- né postupy na integraci problematiky životního prostředí budou jak definovány, tak dodržovány.


Doporučení


Vytvořit komplexní strategii pro oblast životního prostředí a následná opatření po její realizaci


87. Komise by měla vytvořit komplexní strategii pro envi- ronmentální aspekty své rozvojové spolupráce, založenou na no- vém přístupu k problematice životního prostředí, přijatém v rámci rozvojové politiky na rok 2005.


88. Komise by měla vytvořit nový operační rámec pro reali- zaci své environmentální strategie a zajistit jasné ukazatele výkon- nosti a koordinační mechanismy pro její realizaci.


89. Komise by měla přezkoumat, zda je její vnitřní kapacita pro realizaci environmentální strategie přiměřená.

90. Měl by se co nejrychleji dokončit a schválit manuál na in- tegraci problematiky životního prostředí a zavést vhodné mecha- nismy zajišťující, že postupy uvedené v manuálu se budou syste- maticky provádět.


91. Odborná příprava včetně nového manuálu by měla být určena jako povinná pro všechny klíčové pracovníky a na tento účel by se měly vyčlenit dostatečné prostředky.


92. Komise by měla vytvořit komplexní systém pro revido- vání výkonnosti ve sféře životního prostředí prováděním souhrn- ného hodnocení, zlepšováním systémů na vyhodnocování jed- notlivých projektů a lepším využíváním údajů z jejího vnějšího monitorovacího systému.


93. Komise by měla zrevidovat svůj vnitřní systém finanční- ho výkaznictví s cílem zajistit zaznamenávání výdajů týkajících se životního prostředí v rámci projektů, které nemají péči o životní prostředí jako svůj prvotní cíl.


Zlepšit efektivnost integrace životního prostředí


94. Komise by měla zajistit, aby se na analýzu a doporučení současných profilů zemí z pohledu životního prostředí (CEP) sy- stematicky a transparentně navazovalo při přípravě nových CSP.


95. Komise by měla vyvinou zvláštní úsilí ke zlepšení inte- grace problematiky životního prostředí do své přímé rozpočtové podpory, zejména tím, že se budou zpracovávat strategická hod- nocení životního prostředí (SEA), a že bude hledat příležitosti pro začlenění environmentálních ukazatelů.

96. Měly by se vytvořit specifické postupy zajišťující posou- zení všech projektů z pohledu životního prostředí a ty by měly zkontrolovat kontaktní místa pro životní prostředí na delegacích a pracovníci specializovaní na sféru životního prostředí na Úřadu EuropeAid.


97. Měly by se zavést specifické kontroly, aby se ve vhod- ných případech zajistilo provedení EIA a aby se z nich vyplývající doporučení zohlednila v plánech řízení životního prostředí a smluvních podmínkách.


Zlepšit efektivnost projektů ve sféře životního prostředí


98. Komise by měla u projektů v oblasti životního prostředí přisoudit vyšší prioritu hodnocením návrhů na projekty na místě.


99. Komise by měla podniknout další kroky k identifikaci a odstranění problémových míst ve výběrových řízeních.


100. Komise by měla věnovat větší pozornost pomoci míst- ním společenstvím při nalézání udržitelných způsobů využívání přírodních zdrojů.


101. S cílem zlepšit dopad a udržitelnost, včetně budování institucionálních kapacit, by Komise měla analyzovat účinnost různých nástrojů pomoci v odvětví životního prostředí. Jako alternativa současného přístupu využívajícího poměrně krátko- dobé projekty by se mělo zvážit větší využívání programů na podporu odvětvových politik, svěřeneckých fondů a spolufinan- cování s globální environmentální facilitou, stejně jako financo- vání tradičních projektů během delších obdobích.


Tuto zprávu přijal Evropský účetní dvůr v Lucemburku na svém zasedání dne 15. června 2006.


Za Účetní dvůr Xxxxxx XXXXX předseda



PŘÍLOHA I


VÝBOR PRO ROZVOJOVOU POMOC OECD – TŘÍDĚNÍ PROJEKTŮ


DAC5

Kód (1)

VRS

Kód (2)


Popis


Třídění / Dodatečné poznámky k rozsahu

410


Obecná ochrana životního prostředí

Nespecifikováno podle sektoru.


41 010

Environmentální politika a administrativní řízení

Environmentální politika, zákony, předpisy a ekonomické nástroje; správní orgány a postupy, plánovací a rozhodovací postupy v oblasti životního prostředí a využití půdy; semináře, jednání; různá opatření na zachování a ochranu přírody nespecifikovaná níže.


41 020

Ochrana biosféry

Kontrola znečištění vzduchu, zachování ozonové vrstvy; kontrola znečištění moře.

41 030

Biodiverzita

Včetně přírodních rezervací a akcí v přilehlých oblastech; jiná opatření k ochraně ohrožených nebo citlivých druhů a jejich přirozeného prostředí (např. zachování mokřin).

41 040

Zachování lokalit

Vztahuje se na unikátní kulturní krajiny včetně lokalit / objektů historické, archeologické, estetické, vědecké nebo vzdělávací hodnoty.

41 050

Prevence / kontrola záplav

Záplavy z řek nebo z moře; včetně kontroly pronikání mořské vody a činností vztahujících se ke zvyšování mořské hladiny.


41 081

Environmentální vzdělávání / odborná příprava


41 082

Environmentální výzkum

Včetně vytváření databází, soupisů / účtů fyzických a přírodních zdrojů; environmentální profily a studie dopadu, není-li uveden specifický sektor.

(1) Kód Výboru pro rozvojovou pomoc OECD.

(2) Kód věřitelského reportovacího systému.


29.9.2006

PŘÍLOHA II


CS

Úřední věstník Evropské unie

C 235/23

PŘEZKOUMÁVANÉ PROJEKTY VE SFÉŘE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A HODNOCENÍ JEJICH EFEKTIVNOSTI




Relevance


Výstup

Dosažené výsledky


Dopad

Výhledy udržitelnosti


Země / region


Popis projektů


Zdroj financování


Částka v eurech

Datum zahájení projektu

Datum ukončení projektu


Ano/ ne


Ano / zčásti / neuvádí se

Většina / některé / málo / neuvádí se

Vysoký / střední / nízký / neuvádí se


Dobré / omezené

Botswana

7. ERF Volně žijící zvěř

ERF

6 400 000

20. 12. 1993

30. 6. 2004

ano

částečný

některé

nízký

omezené

Botswana

8. ERF Volně žijící zvěř

ERF

14 000 000

6. 11. 2001

31. 12. 2007

ano

částečný

málo

nízký

omezené

Botswana

Výzkumné středisko Okavango

Rozpočt. položka ŽP & pralesy

1 500 000

29. 12. 1999

28. 2. 2005

ano

částečný

málo

nízký

omezené

Botswana

7. ERF Lesnictví

ERF

3 000 000

18. 12. 1992

30. 6. 2004

ano

částečný

málo

nízký

omezené

Botswana

8. ERF Lesnictví

ERF

2 000 000

25. 1. 2000

6. 3. 2002

ano

částečný

málo

nízký

omezené

Brazílie

Ekologické koridory

Rozpočt. položka ŽP & pralesy

7 000 000

1. 5. 2002

1. 5. 2007

ano

částečný

neuvádí se

neuvádí se

dobré

Brazílie

Podprogram politiky přírodních zdrojů – NRPP

Rozpočt. položka ŽP & pralesy

16 700 000

1. 7. 1995

30. 6. 2006

ano

ano

většina

nízký

dobré

Brazílie

Těžitelné rezervace – RESEX, etapa II

Rozpočt. položka ŽP & pralesy

7 000 000

22. 11. 2000

31. 7. 2007

ano

částečný

některé

nízký

dobré


Brazílie

Udržitelný rozvoj ekonomického koridoru Cuiabà-Santarem ve střední Amazonii: sladění

hospodářského růstu ze zachováním pralesa ve velkém měřítku


Rozpočt. položka ŽP & pralesy


1 497 295


17. 9. 2003


17. 9. 2006


ano


částečný


některé


nízký


dobré

Brazílie

Demonstrační projekty – PD/A

Rozpočt. položka ŽP & pralesy

4 000 000

20. 9. 1994

31. 12. 2003

ano

ano

většina

nízký

omezené

Brazílie

Program řízeného výzkumu, etapa II

Rozpočt. položka ŽP & pralesy

5 000 000

29. 7. 1998

28. 2. 2003

ano

ano

většina

nízký

omezené

Středoafrický region

ECOFAC

ERF

72 450 000

1992

1. 9. 2004

ano

ano

většina

nízký

omezené

Středoafrický region

Regionální program řízení informací o životním prostředí (PRGIE)

Rozpočt. položka ŽP & pralesy

3 334 697

1. 3. 1998

7. 4. 2003

ano

částečný

málo

nízký

omezené


Čína


Program kooperace řízení ve sféře životního prostředí

Rozpočtová položka ALA


13 000 000


11. 6. 1998


30. 9. 2005


ano


ano


většina


střední


dobré



Relevance


Výstup

Dosažené výsledky


Dopad

Výhledy udržitelnosti


Země / region


Popis projektů


Zdroj financování


Částka v eurech


Datum zahájení projektu


Datum ukončení projektu


Ano/ ne


Ano / zčásti / neuvádí se

Většina / některé / málo / neuvádí se

Vysoký / střední / nízký / neuvádí se


Dobré / omezené


Čína


Integrovaný environmentální program Liaoning (LIEP)

Rozpočtová položka ALA


37 000 000


11. 6. 1998


30. 6. 2005


ano


ano


většina


střední


dobré

Čína

Program řízení přírodního pralesa

Rozpočtová linie ALA

16 900 000

6. 11. 2001

31. 10. 2006

ano

částečný

málo

nízký

omezené

Čína

Energeticko-environmentální program

Rozpočtová linie ALA

20 000 000

3. 4. 2002

31. 3. 2007

ano

částečný

neuvádí se

neuvádí se

omezené

Fidżi

Environmentální program

ERF

8 500 000

31. 12. 2002

31. 12. 2005

ano

ano

většina

střední

dobré

Gabun

Zhodnocení chráněných lokalit (PSVAP)

ERF

4 700 000

31. 12. 2001

31. 12. 2006

ano

ano

většina

střední

omezené


Gabun


Vesnický lov a ochrana přírody

Rozpočt. položka ŽP & pralesy


1 400 000


25. 9. 2003


25. 9. 2005


ano


ano


většina


střední


omezené


Gabun

Regionální podpora národní školy vodohospodářství a lesnictví

Rozpočt. položka ŽP & pralesy


4 410 000


1. 12. 2002


31. 12. 2006


ano


částečný


neuvádí se


nízký


omezené


Gabun


Ochrana přírody zhodnocením důležitých druhů

Rozpočt. položka ŽP & pralesy


1 696 537


27. 2. 2003


26. 2. 2006


ano


částečný


málo


nízký


omezené


Guatemala

Ochrana a regionální řízení pobřežních zdrojů v honduraském zálivu

Rozpočt. položka ŽP & pralesy


1 120 415


1. 2. 2003


31. 1. 2006


ano


částečný


některé


nízký


omezené


Guatemala

Regionální projekt živobytí chudých v pralese: certifikace a rozvoj trhu pro udržitelné lesnictví ve střední Americe

Rozpočt. položka ŽP & pralesy


2 221 846


15. 3. 2003


15. 3. 2006


ano


částečný


málo


nízký


omezené


Honduras

Udržitelné spoluřízení biosféry v Tawahka Asangni a v jižní části biosféry v Río Plátano

Rozpočt. položka ŽP & pralesy


1 623 838


1. 1. 2005


1. 1. 2008


ano


neuvádí se


neuvádí se


neuvádí se


dobré


Honduras

Rozvoj a udržitelné řízení údolí řek v Hondurasu (Forcuencas)

Rozpočtová položka ALA


34 000 000


1. 7. 2004


1. 7. 2010


ano


částečný


neuvádí se


neuvádí se


dobré


Honduras

Ochrana biosféry tropického dešťového pralesa Tawahka Asangni

Rozpočt. položka ŽP & pralesy


861 445


27. 4. 1999


31. 12. 2003


ano


ano


většina


vysoký


dobré

CS

C 235/24

Úřední věstník Evropské unie

29.9.2006




Relevance


Výstup

Dosažené výsledky


Dopad

Výhledy udržitelnosti


Země / region


Popis projektů


Zdroj financování


Částka v eurech


Datum zahájení projektu


Datum ukončení projektu


Ano/ ne


Ano / zčásti / neuvádí se

Většina / některé / málo / neuvádí se

Vysoký / střední / nízký / neuvádí se


Dobré / omezené


Indonésie

Zlepšení správy pralesních zdrojů a snížení ilegálního kácení a souvisejícího obchodu za plné účasti občanské společnosti v SV Asii (EIA/Telapak)


Rozpočt. položka ŽP & pralesy


2 000 000


1. 4. 2005


31. 3. 2008


ano


neuvádí se


neuvádí se


neuvádí se


dobré


Indonésie

Podpora ekologicky udržitelného, sociálně spravedlivého a ekonomicky životaschopného řízení lesnictví

v Indonésii prostřednictvím důvěryhodných certifikačních systémů (LEI)


Rozpočt. položka ŽP & pralesy


924 648


1. 3. 2004


28. 2. 2006


ano


ano


většina


střední


dobré


Indonésie


Program rozvoje Leuseru (LDP)

Rozpočtová položka ALA


27 670 327


1. 5. 1995


1. 11. 2004


ano


ano


většina


střední


dobré


Indonésie

Projekt řízení požární ochrany pralesa na jižní Sumatře (SSFFMP)

Rozpočtová položka ALA


8 500 000


20. 12. 2001


20. 12. 2006


ano


ano


většina


střední


dobré


Indonésie


ES-Indonésie FLEGT podpůrný projekt (FLEGT)

Rozpočtová položka ALA


15 000 000


30. 3. 2005


30. 3. 2013


ano


neuvádí se


neuvádí se


neuvádí se


dobré


Indonésie


Projekt správy lesa v Berau (BFMP)

Rozpočt. položka ŽP & pralesy


7 926 767


1. 4. 1996


1. 3. 2002


ano


ano


většina


nízký


omezené


Indonésie


Projekt na přemostění lesa v Berau (BFBP)

Rozpočt. položka ŽP & pralesy


697 986


1. 9. 2002


30. 6. 2004


ano


ano


většina


nízký


omezené


Indonésie

Plánování účastnického využívání půdy pro udržitelnou správu lesních zdrojů na ostrovech Tanimbar Islands, východní Indonésie (Tanimbar)


Rozpočt. položka ŽP & pralesy


991 905


1. 11. 2002


31. 10. 2005


ano


ano


většina


střední


omezené


Indonésie

Účastnická správa přírodních zdrojů v Berau a Bulunganu (PMNRBB)

Rozpočtová položka ALA


17 000 000


27. 3. 2003


21. 12. 2010


ano


částečný


neuvádí se


neuvádí se


omezené


Indonésie


Centrum reakce na nelegální kácení (ILRC)

Rozpočtová položka ALA


2 000 000


1. 4. 2001


1. 2. 2006


ano


ano


některé


nízký


omezené

Mali

Boj proti naplaveninám

ERF

7 359 099

21. 1. 1994

30. 9. 2001

ano

ano

většina

vysoký

dobré

Mali

Boj proti rozšiřování pouště

ERF

14 000 000

22. 5. 2001

31. 12. 2006

ano

ano

některé

střední

omezené

CS

29.9.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 235/25



Relevance


Výstup

Dosažené výsledky


Dopad

Výhledy udržitelnosti


Země / region


Popis projektů


Zdroj financování


Částka v eurech


Datum zahájení projektu


Datum ukončení projektu


Ano/ ne


Ano / zčásti / neuvádí se

Většina / některé / málo / neuvádí se

Vysoký / střední / nízký / neuvádí se


Dobré / omezené

Mali

Cílevědomé řízení zdrojů (AGIR)

ERF

2 000 000

1. 7. 2000

31. 12. 2005

ano

ano

většina

nízký

omezené

Mauricius

Program na podporu odvětvové politiky odpadních vod

ERF

29 800 000

26. 1. 2004

31. 12. 2009

ano

ano

některé

střední

dobré

Mauricius

Čistička odpadních vod St Martins

ERF

16 700 000

15. 4. 1999

1. 1. 2005

ano

ano

většina

střední

dobré

Mauricius

Rodrigues proti erozi

ERF

4 000 000

15. 3. 1999

30. 6. 2004

ano

ano

většina

střední

dobré

Mauricius

Regionální program vzdělávání o životním prostředí

EDF

2 000 000

2. 5. 2000

31. 12. 2005

ano

částečný

neuvádí se

neuvádí se

omezené

Mauricius

Podpora regionálních environmentálních programů

ERF

11 000 000

8. 7. 1993

31. 12. 2003

ano

částečný

málo

nízký

omezené

Maroko

Ochrana biodiverzity zdrojů vody v povodí Moulouye

LIFE – třetí země

169 423

11. 11. 2002

31. 12. 2005

ano

ano

většina

střední

dobré


Maroko

Demonstrační projekt týkající se strategií boje proti rozšiřování pouště v suchých oblastech s přímým zapojením místních zemědělsko-pasteveckých společenství v severní Africe (Maroko a Tunisko)


MEDA-SMAP


3 446 678


2. 9. 2002


1. 4. 2007


ano


ano


většina


vysoký


dobré

Maroko

Zlepšení kvality městského vzduchu (Tetouan)

MEDA-SMAP

2 020 745

21. 12. 2001

30. 9. 2005

ano

ano

většina

střední

dobré


Maroko

Ochrana a účastnické řízení lesních ekosystémů v Rifu (Gefrif)

Rozpočt. linie ŽP & lesy


1 950 000


1. 6. 1998


30. 9. 2001


ano


ano


většina


nízký


omezené


Maroko

Vytvoření informačního centra pro města Meckhnes a Fez


LIFE – třetí země


320 000


24. 11. 1999


30. 6. 2003


ne


částečný


málo


nízký


omezené


Nikaragua


Káva: příklad zodpovědné produkce a spotřeby

Rozpočt. položka ŽP & pralesy


1 221 620


1. 5. 2003


20. 4. 2006


ano


částečný


některé


střední


dobré


Tichomoří

Udržitelné řízení lokalit globálně důležitých pro biodiversitu v Tichomoří

Rozpočt. položka ŽP & pralesy


1 293 032


6. 9. 2003


6. 9. 2007


ano


ano


neuvádí se


neuvádí se


omezené

CS

C 235/26

Úřední věstník Evropské unie

29.9.2006




Relevance


Výstup

Dosažené výsledky


Dopad

Výhledy udržitelnosti


Země / region


Popis projektů


Zdroj financování


Částka v eurech

Datum zahájení projektu

Datum ukončení projektu


Ano/ ne


Ano / zčásti / neuvádí se

Většina / některé / málo / neuvádí se

Vysoký / střední / nízký / neuvádí se


Dobré / omezené

Tichomoří

Snížení citlivosti tichomořských států AKT

ERF

7 000 000

1. 4. 2002

31. 3. 2006

ano

ano

většina

nízký

omezené

Tichomoří

Tichomořská informační síť o životním prostředí (PEIN)

ERF

1 120 000

1. 6. 2000

31. 12. 2003

ano

ano

většina

nízký

omezené

Tichomoří

Iniciativa korálových zahrad (CGI)

Rozpočt. položka ŽP & pralesy

543 040

29. 7. 2003

29. 7. 2005

ano

ano

většina

nízký

omezené

Tanzanie

Vytváření úloh a pobídek pro společenství v ekosystému

Rozpočt. položka ŽP & pralesy

2 070 025

28. 12. 2004

31. 3. 2010

ano

neuvádí se

neuvádí se

neuvádí se

dobré

Tanzanie

Projekt řízení ekosystému Mahale

Rozpočt. položka ŽP & pralesy

1 758 723

28. 5. 2003

28. 5. 2008

ano

ano

většina

střední

dobré

Tanzanie

Projekt národního parku Serengeti

EDF

8 605 620

2. 2. 1994

30. 6. 2002

ano

ano

většina

střední

dobré

Tanzanie

Biologické zachování a udržitelné řízení přírodního systému Mount Meru, Tanzanie

Rozpočt. položka ŽP & pralesy

815 360

31. 12. 1999

30. 11. 2003

ano

ano

většina

vysoký

dobré

Tanzanie

Obnova kanalizačního systému Mwanza

ERF

5 500 000

5. 12. 2000

31. 12. 2004

ano

ano

málo

nízký

dobré

Tanzanie

Zvláštní program pro oblasti zasažené uprchlictvím, 7. ERF

ERF

19 295 768

5. 9. 1997

31. 8. 2003

ano

ano

některé

nízký

omezené

Tanzanie

Podpora rezervací zvěře v Tanzanii

ERF

1 980 000

20. 2. 2004

30. 6. 2009

ano

neuvádí se

neuvádí se

neuvádí se

omezené

Tanzanie

Projekt na ochranu černého nosorožce v Selous

Rozpočt. položka ŽP & pralesy

565 188

1. 6. 2000

31. 5. 2003

ano

částečný

některé

nízký

omezené

Tanzanie

Regionální centra programu zásobování vodou

ERF

33 660 000

6. 6. 2003

1. 12. 2007

ano

neuvádí se

neuvádí se

neuvádí se

dobré

Tuvalu

Program na podporu rozvoje (DSP)

ERF

5 865 135

9. 2. 2000

31. 12. 2004

ano

ano

některé

nízký

omezené


560 087 162


CS

29.9.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 235/27


PŘÍLOHA III


PŘEHLED EFEKTIVNOSTI PROJEKTŮ


Tato příloha má poskytnout čtenáři základní informace o konkrétních projektech v oblasti životního prostředí, auditova- ných v každé navštívené zemi či regionu během auditu Účetního dvora. Jejím záměrem není prezentovat závěry o celkové efektivnosti projektů v oblasti životního prostředí v dané zemi.


1. V Botswaně nebylo životní prostředí v rámci 9. ERF klíčovým sektorem, ale významné prostředky byly na tuto oblast věnovány v rámci předcházejících ERF. I když se Komise v rámci osmého ERF snažila více se zaměřit na budování kapacit v sektoru životního prostředí, dosavadní výsledky jsou velmi omezené. Osmý projekt v oblasti lesnictví (2 miliony eur) byl ukončen po revizi v polovině naplánovaného období, hlavně kvůli tomu, že přijímající úřady nepřijaly závazky ke zlepšení řídících praktik a zavedení nové lesnické politiky. V době auditu bylo dosaženo málo u důležitého projektu na budování institucí (14 milionů eur, osmý ERF) na ministerstvu pro volně žijící zvěř a národní parky (DWNP), také hlavně kvůli ne- dostatku angažovanosti ze strany příjemců. Ačkoli se projekt zabývá vazbami mezi chudobou a životním prostředím tím, že podněcuje řízení přírodních zdrojů založené na společenstvích, nezaměřil se jasně na přínos, který by měla poskytnout turistika.


2. V Brazílii je životní prostředí prioritní oblastí spolupráce v CSP na léta 2001–2006, zejména při podpoře brazil- ského úsilí o zachování a udržitelný rozvoj amazonského pralesa. Evropská unie je druhým největším dárcem v pilotním programu dešťového pralesa (PPG7) (1). PPG7 pomáhal brazilské vládě definovat nové politiky ve sféře životního prostředí a posilovat příslušné orgány a občanskou společnost. Přispěl též ke tvorbě chráněných území, zřízení, vyznačení a legalizaci 22 miliónů ha domorodých území a zavedení rezervací na udržitelné vytěžování (kaučuk a para ořechy). Byly odzkoušeny nové přístupy k prevenci požárů, agrolesnictví, vytváření ekologicko-environmentálních zón a plány integrovaného envi- ronmentálního řízení na pilotní úrovni a bylo uskutečněno asi 160 ukázkových projektů v oblasti rozvoje přírodních zdro- jů. Nicméně navzdory těmto hodnotným přínosům se nepodařilo zastavit odlesňování v Amazonii.


3. U probíhajícího programu politiky přírodních zdrojů (NRPP) a projektů těžebních rezervací (Resex) je nepravděpo- dobné, že budou všechny cíle splněny v předpokládané době vzhledem k pomalé realizaci. Efektivnost vyvinutých nástrojů environmentálního řízení bude záviset na politické vůli k jejich realizaci. Strukturální slabiny státních agentur zaměřených na životní prostředí vyvolávají v některých státech pochybnosti o udržitelnosti činností NRPP bez dodatečného financování. Projekt Resex zčásti přišel o svoje postavení vzoru pro „produktivní ochranu přírody“ kvůli zpožděním a změnám v jeho kontextu. Udržitelnosti těžebních rezervací není zajištěna vzhledem k jejich závislost na kaučuku a ořeších para a selhání projektu Resex v tom, že se mu nepodařilo přesvědčit brazilské úřady, aby zavedly systémy finančních převodů, aby ti, kdož vytěžují (udržitelné) rezervace byli odměněni za environmentální služby, které poskytují. U již ukončených ukázkových a programů řízeného výzkumu byly zapotřebí další, jinými dárci financované etapy k upevnění výsledků a zajištění udrži- telnosti. Většina ukázkových projektů nebyla udržitelných v důsledku krátké doby na realizaci (3 roky) a toho, že jejich ko- merční složky nebyly dostatečně rozvinuty. Výsledky programu řízeného výzkumu se přes jejich významnost všeobecně ne- realizovaly, takže jejich přínos programu PPG7 byl omezený.


4. V Číně má CSP na léta 2002–2006 CSP životní prostředí a udržitelný rozvoj jako jednu z prioritních oblastí spolu- práce, zčásti kvůli tomu, že aktuální míra ekonomického růstu v Číně stále více přispívá ke skleníkovým plynům a klima- tickým změnám. Výsledky čtyř probíhajících či nedávno ukončených programů se liší. Integrovaný environmentální pro- gram Liaoning byl obecně účinný při zlepšování životního prostředí s výjimkou složky urbanistického plánování. V rámci programu spolupráce v oblasti environmentálního řízení se podařilo vybudovat určité všeobecné kapacity ve veřejném sek- toru, ale nepokročil příliš při zvyšování environmentálního vědomí a angažovanosti v průmyslu. Nedávnější program řízení přírodního lesa pravděpodobně nedosáhne svých velmi ambiciózních cílů. Energeticko-environmentální program je ještě v počátečním stadiu, ale začínal s obtížemi. Výhledy na udržitelnost jsou dobré, jelikož Čína je silně odhodlána zlepšit ochra- nu životního prostředí a má institucionální a finanční kapacitu ke zopakování úspěšných pilotních projektů.


(1) Tento program byl vytvořen na vrcholném setkání „skupiny sedmi“ (G-7) průmyslových zemí v roce 1990 v návaznosti na vzrůstající obavy v souvislosti s rychlým odlesňováním povodí Amazonky. Brazilská vláda spustila program v roce 1992 na summitu země v Riu de Janeiru.

5. Ve středoafrickém regionu je životní prostředí a udržitelné řízení přírodních zdrojů prioritní oblastí spolupráce v re- gionální strategii (7., 8. a 9. ERF), ale nikoli ve strategiích dvou navštívených zemí – Konga Brazzaville a Gabunu. Regionální projekt řízení lesnických informací (PRGIE) byl ukončen předčasně kvůli špatným výsledkům. V projektu klíčových biolo- gických druhů v Gabunu se nepodařilo přivyknout gorily na přítomnost lidí a činnosti v oblasti turistického ruchu musí te- prve začít. Jiné auditované projekty byly efektivnější. Obnova výzkumné stanice Makokou (PSVAP 2) umožnila její znovuo- tevření. Zdá se, že projekt vesnického lovu již snížil pytláctví. Hlavní regionální program ECOFAC zvýšil vědomí potřeby zachovat rovníkový prales a přispěl k zabezpečení důležitých chráněných území a vytvořil také provozní struktury. Nicmé- ně nedostatečná finanční životaschopnost chráněných oblastí znamená, že ECOFAC, který začal v roce 1992, je nyní ve své čtvrté etapě. Musí se potýkat s problémy dřívějších etap, zejména s omezeným úspěchem opatření na rozvoj venkova, s po- třebou využívat turistický potenciál, s pytláctvím a legálním i nelegálním kácením mimo chráněná území a potřebou vět- šího zapojení národních úřadů. Není také zajištěna udržitelnost projektu vesnického lovu, neboť ten je závislý na financo- vání mobilních hlídek, zapojení národních úřadů a na nabídce ekonomické alternativy pro místní obyvatelstvo zapojené do komerčního lovu.


6. Ve střední Americe je prioritní oblastí spolupráce v regionálním strategickém dokumentu na období 2002–2006 sní- žení citlivosti regionu a zlepšení životního prostředí, neboť region je velmi náchylný k přírodním katastrofám. Pokud jde o tři navštívené země, je udržitelné řízení přírodních zdrojů, zejména spojených s vodou a půdou, prioritní oblastí spolu- práce v Hondurasu, zatímco v Nikaragui a v Guatemale prioritou není. Dvě nejvíce inovativní činnosti v rámci projektu zod- povědné spotřeby a produkce kávy v Nikaragui (program pěstování kávy ve stínu a otevření trhu ve Španělsku) nedosáhly významných výsledků. V Hondurasu měl projekt udržitelného řízení rezervace Tawahka Asangni výrazný dopad na zacho- vání rezervace a na zlepšení podmínek pro místní společenství. Dlouhodobé řízení rezervace však se setkává s výzvami, které převyšují kapacitu nevládní organizace, která projekt realizuje, a tříletého projektu. Mnohé z ukončených činností nejsou udržitelné bez dodatečné technické a finanční pomoci (1). Také projekt regionálního řízení pobřežních zdrojů bude vyža- dovat další podporu pro upevnění výsledků a ukončení rozpracovaných činností.


7. V Indonésii označil CSP na léta 2002–2006 řízení přírodních zdrojů, zejména spojených s pralesy, vodou a venkov- ským prostředím, jako jednu ze svých priorit spolupráce. Přes jejich důležitost jsou dopady projektů a výhledy na jejich udr- žitelnost ve většině případů nejisté nebo problematické, neboť všeobecný tlak na životní prostředí a na lesní zdroje přede- vším zůstává a v posledních letech se dokonce zvyšuje v důsledku růstu obyvatelstva a jak legálního, tak nelegálního komerčního využívání a dostupnost vládních prostředků pro pokračování činností je obyčejně nejistá. Ekosystém Leuser je ohrožován nelegálním kácením a plány na výstavbu silnic a budou třeba trvalá ochranná opatření. Udržitelnost pralesa Be- rau je nejistá kvůli problémům týkajícím se místních vlastnických práv, pokračujícímu ilegálnímu kácení a kvůli hrozbě pro toto území plynoucí z možné těžby uhlí, na něž úřady vydaly koncesi. Jiné stránky rozvoje by mohly mít kladný vliv na udržitelnost, například nedávné projekty usilují o zvýšení vlastnické zodpovědnosti a zapojení místních nevládních organi- zací a jiných aktérů občanské společnosti.


8. V Mali nebylo životní prostředí klíčovým sektorem v osmém a v devátém ERF. Nicméně v sedmém a osmém ERF byly významné prostředky přiděleny projektu na boj proti rozšiřování pouští, jenž dosáhl pozitivních výsledků, i když jeho udržitelnost stále mohou ohrozit klimatické změny. Podobně u projektu AGIR místní obyvatelé přijali za své přístupy ob- sažené v projektu a zahrnuli environmentální činnosti do rozvojových plánů obcí na léta 2005–2009. Není však zatím jas- né, zda projekt přinesl trvalou změnu v chování místního obyvatelstva, a udržitelnost závisí na ochotě místních úřadů „vzít za své“ změny navrhované v projektu.


9. Na Mauriciu bylo životní prostředí klíčovým sektorem v osmém a devátém ERF. Pomoc přinesla celkově dobré vý- sledky, zejména vybudování velké čističky odpadních vod v rámci osmého ERF, po němž následovala podpora odvětvové politiky v devátém ERF. Přezkoumávané regionální environmentální projekty týkající se Indického oceánu byly celkově pro- blematičtější. Environmentální projekt v rámci sedmého ERF přinesl omezené bezprostřední výsledky z rozpočtu ve výši 11 milionů eur, i když některé studie se následně využily v rámci devátého regionálního programu ERF. U regionálního pi- lotního programu na vzdělávání v problematice životního prostředí v rámci osmého ERF se teprve uvidí, zda všechna ná- rodní ministerstva vzdělání přijmou pilotní osnovy, které v rámci projektu vznikají.



(1) Na činnosti rezervace Tawahka Asangni navazuje jiný projekt financovaný z rozpočtové linie životní prostředí a lesnictví.

10. V Maroku není v CSP na léta 2002–2006 životní prostředí prioritní oblastí spolupráce, i když se v něm předpo- kládají určitá opatření na ochranu životního prostředí, konkrétně ve vodárenském sektoru prostřednictvím dotací Evropské investiční banky na úroky. Výsledky projektů ve sféře životního prostředí jsou různé a jejich udržitelnost není vždy zajiš- těna. Například výsledky projektu Gefrif byly obecně kladné, ale participační přístup v následující etapě nezaručoval vlast- nickou odpovědnost a zapojení místního společenství. V rámci projektu zlepšení kvality městského ovzduší v Tetouanu byla vypracována diagnostická studie na snížení emisí v ovzduší v této oblasti a byl uveden do provozu jistý počet stanic na od- běr vzorků kvality vzduchu a laboratoř, kterou má provozovat universita v Tetouanu. Podobně v rámci projektu boje proti šíření pouště se podařilo dosáhnout plné spolupráce s místním společenstvím a vytvořit povzbuzující výsledky. Výsledky a udržitelnost ukončeného projektu Maison de l’Environnement (dům životního prostředí) byly velmi omezené, protože ne- uspěl při vytváření dlouhodobých partnerství na podporu životního prostředí ve Fesuav Mekhnés.


11. V Tichomořském regionu bylo životní prostředí klíčovým sektorem v osmém a v devátém ERF. Bylo rovněž klíčovým sektorem v osmém ERF ve třech navštívených zemích, Fidži, Kiribati a Tuvalu, ale nikoli v devátém ERF. Zkou- mané environmentální projekty poskytly zemím v regionu celou škálu infrastrukturních a technologických přínosů. Nebylo však dosaženo všech očekávaných výsledků. Kampaň na zvýšení environmentálního vědomí týkající se skládky odpadů v Na- boru, zaměřená na zvýšení recyklace a na přijetí nových poplatků za likvidaci odpadků širokou veřejností, nebyla ještě zor- ganizována. Má-li být dosaženo přínosů pro životní prostředí z ambiciózního projektu na snížení citlivosti, je ještě zapo- třebí dalšího času k praktickému využití získaných informací. Systém na likvidaci pevného odpadu v Tuvalu je stále provozován na minimalistické úrovni a ti, kdo nejsou ochotni platit roční poplatky za likvidaci odpadu, se nadále zbavují svého odpadu jakkoli. Vyhlídky na udržitelnost jsou v Tichomoří poměrně dobré, protože regionální organizace mají dobré schopnosti poskytovat další podporu. Avšak udržitelnost bude také záležet na větším zapojení společenství a jejich vlast- nické zodpovědnosti.


12. V Tanzanii byly významné prostředky přiděleny do sektoru životního prostředí v sedmém a v osmém ERF, ale v de- vátém ERF už životní prostředí klíčovým sektorem není. Projekt v sedmém ERF týkající se národního parku Serengeti při- spěl k tomu, že se park stal finančně udržitelným. U hlavního environmentálního projektu financovaného ze zvláštního pro- gramu pro oblasti zasažené uprchlictvím v rámci sedmého ERF, tj. projektu podpory severozápadních zvířecích rezervací, který byl financován také z devátého ERF, byly s omezeným rozpočtem dosaženy dobré výsledky z hlediska zlepšené in- frastruktury a řízení. Velmi malého pokroku však bylo dosaženo se zaváděním na společenstvích založených oblastí správy volně žijící zvěře, a to kvůli malé angažovanosti úřadu pro volně žijící zvěř. Komise se ještě musí plně zabývat citlivými otáz- kami v oblasti správy týkajícími se netransparentního udělování loveckých licencí, což by v případě náležitého postupu umožnilo dosáhnout udržitelnosti. Podobné otázky v oblasti správy je třeba nastolit ve vztahu k podpoře zvířecí rezervace Selous s cílem chránit ohroženého černého nosorožce. Projekt kanalizace v Mwanze nesnížil míru znečištění vody tekoucí do Viktoriina jezera na požadované standardy, i když se situace možná zlepší po realizaci souvisejících projektů.


ODPOVĚDI KOMISE


SHRNUTÍ


III. V návaznosti na Evropský konsensus o rozvoji z prosince 2005, který přikládá zvýšený význam environmentálním aspek- tům rozvojové politiky, provede Komise přezkum a aktualizaci strategie pro začlenění environmentálního rozměru z roku 2001 a zvýší její komplexnost.


Komise zřídí meziútvarovou řídící skupinu pro problematiku ži- votního prostředí v rozvoji, která bude poskytovat vedení a za- jišťovat lepší koordinaci. Pokud jde o potřebu lidských zdrojů, při stanovování priorit pro využití omezených zdrojů by měl být kla- den důraz na zvýšení schopnosti („budování kapacit“) neodbor- níků zvládat základní postupy související se začleněním envi- ronmentálního rozměru (screening) s tím, že na vyžádání by měla být při identifikaci a formulaci k dispozici odborná podpora. Brzy bude dokončena předloha příručky o začlenění environmentál- ního rozměru. Některé její části se již využívají a jsou rozsáhle konzultovány. Od listopadu 2004 do konce roku 2005 bylo vy- školeno cca 350 pracovníků ústředí a delegací. Komise souhlasí, že je potřeba dále prohloubit znalosti jejích pracovníků, a zváží povinné zavedení tematických kurzů pro klíčové pracovníky.


Systémy pro monitorování a vyhodnocování jsou již dobře roz- pracované, ale Komise prozkoumá způsoby, jak zlepšit rozšiřo- vání osvědčených postupů z hodnocení na úrovni projektů.


IV. Komise systematicky připravuje environmentální profily zemí (Country Evironment Profiles, CEP) s cílem lépe začlenit envi- ronmentální rozměr do příští generace strategických dokumentů zemí (Country Strategy Papers, CSP) na období 2007–2013. Dopad těchto CEP na nové CSP nicméně v konečném důsledku závisí na tom, jaká pozornost je věnována environmentální problematice partnerskými zeměmi.


Všeobecná rozpočtová podpora (general budget support, GBS) znamená široký politický dialog o rozvojových strategiích partnerů a zaměřuje se na odstraňování chudoby, makroekono- mickou stabilitu a zlepšenou správu veřejných financí v souladu s ustanoveními a povinnostmi vyplývajícími z právních aktů (např. čl. 61 odst. 2 dohody z Cotonou). Komise bude usilovat o to, aby byl v politickém dialogu vždy zahrnut environmentální rozměr, bude-li to případné. V případě rozpočtové podpory na úrovni odvětví (sector budget support, SBS) lze zohlednit zvláštní environmentální hlediska specifická pro konkrétní odvětví prostřednictvím dialogu o odvětvové politice i samotné koncepce programů. Lze uvažovat také

o SBS zaměřené na životní prostředí. Komise pamatuje na envi- ronmentální rozměr v probíhající revizi svých příruček o rozpoč- tové podpoře a podpoře odvětvové politiky.


Lze dále zlepšit environmentální screening projektů. Bylo zave- deno posuzování dopadů rozvojových projektů na životní pro- středí; posudky se budou vypracovávat a pravidelně aktualizovat.


V. Vzhledem k náročným souvislostem rozvojové spoluprá- ce považuje Komise projekty za přiměřeně efektivní. Je třeba při- hlédnout k celé řadě faktorů, které působí v průběhu provádění (včetně politické nestability a problémů s prosazováním právních předpisů), často jsou mimo rámec vlivu projektu a zhoršují šance na dosažení zamýšlených výsledků a očekávaných dopadů.


Většina environmentálních intervencí usilovala o sladění cílů v oblasti ochrany životního prostředí a potřeb místního rozvoje prostřednictvím podpory udržitelného využívání přírodních zdrojů a jiných aktivit, které mohou přinést příjem (jako napří- klad ekoturistika), a o posílení pozice místních orgánů odpověd- ných za ochranu životního prostředí.


Komise usiluje o zlepšení postupů posuzování projektů a též

o zrychlení procesů výběru a řízení projektů. Součástí těchto snah je nedávná revize postupů pro zadávání zakázek.


Finanční udržitelnost je náročná výzva společná většině rozvojo- vých projektů, a o projektech, u nichž jsou na prvním místě cílená zlepšení životního prostředí, to platí dvojnásob. Dlouhodobá udr- žitelnost operací je důvodem i pro současný příklon k novým možnostem poskytování pomoci odlišným od klasického projek- tového přístupu (odvětvové přístupy, programy podpory odvět- vových politik).


VI. Odpovědi Komise na podrobná doporučení Soudního dvora jsou uvedeny v bodech 88 až 101.


STRATEGIE KOMISE PRO ASPEKTY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ JEJÍ ROZVOJOVÉ POMOCI


9.–13. Komise provede přezkum a aktualizaci strategie pro začlenění environmentálního rozměru z roku 2001 a zvýší její komplexnost s přihlédnutím k aktuálnímu politickému vývoji, např. nové rozvojové politice, strategii udržitelného rozvoje a te- matickému programu pro životní prostředí a udržitelnou správu přírodních zdrojů včetně energie (Environment and Sustainable Management of Natural Resources including Energy, ENRTP).

Nový konsensus o rozvojové politice z roku 2005 otevírá příle- žitost ke komplexnějšímu přístupu, neboť výslovně řadí životní prostředí a přírodní zdroje mezi odvětví, na něž lze poskytovat pomoc; navíc jde poprvé o strategii sdílenou s členskými státy a Evropským parlamentem. ENRTP má širší oblast působnosti a poněkud větší finanční možnosti než jeho předchůdce a vedle vymezení priorit pro environmentální intervence obsahuje též konkrétní cíle v oblasti začlenění environmentálního rozměru do geografických nástrojů. Příprava CEP (environmentálních profilů zemí) by také měla být významným krokem vpřed na cestě k pro- sazení toho, aby na životní prostředí a přírodní zdroje šla na zá- kladě dialogu s partnerskými zeměmi odpovídající část finančních zdrojů. Nová strategie také v souladu s prohlášením o rozvojové politice položí důraz na provádění strategických hodnocení envi- ronmentálního rozměru, včetně stanovení kritérií a podávání zpráv.


Geografické a tematické nástroje na sebe dosud dostatečně nena- vazovaly. Se zavedením nových nástrojů pro rozvojovou spolu- práci se však situace zlepší. Tyto nástroje kladou důraz na subsi- diaritu a doplňkovost tematických programů s programy geografickými.


Co se týče různé výše finančních prostředků pro odvětví životní- ho prostředí v jednotlivých zemích, kterou zmiňuje Soudní dvůr v bodě 13, rozvojová spolupráce Společenství se řídí zásadami partnerství a vlastní odpovědnosti přijímajících zemí. To zname- ná, že priority mechanismů geografické spolupráce jsou dojed- návány v konzultačním procesu, díky čemuž se mohou přijíma- jící partnerské země více věnovat sociálním sektorům, jako je zdravotnictví a školství. Komise bude nicméně i nadále pracovat na zvyšování informovanosti o environmentální problematice ve svých bilaterálních vztazích s partnerskými zeměmi. Speciální na- řízení na podporu začlenění rozměru životního prostředí do pro- cesu rozvoje rozvojových zemí (2493/2000) a na podporu za- chování lesů v rozvojových zemích a jejich trvale udržitelného obhospodařování (2494/2000) poskytla na období 2000–2006 finanční rámec 93 milionů eur, resp. 249 milionů eur.


15.–16. Komise zamýšlí zřídit meziútvarovou řídící skupinu pro problematiku životního prostředí v rozvoji, aby zabezpečila systematičtější návaznost na sdílený operační rámec a podávání zpráv. Tato skupina bude fungovat vedle dosavadních mechanis- mů meziútvarové koordinace, které již nyní přispívají k provádění různých aspektů strategie začlenění environmentálního rozmě- ru. Mezi tyto mechanismy patří týmy, které v jednotlivých zemích sledují geografické programování, a též příslušné regionální úřady GŘ pro životní prostředí a meziútvarová skupina pro podporu jakosti (interservice Quality Support Group, iQSG), která provádí kontrolu jakosti vnitrostátních a regionálních strategií včetně vhodného provádění strategie začlenění

environmentálního rozměru. Vedle toho existuje ještě meziútva- rová koordinace v oblasti dohledu nad klíčovými aktivitami help- desku pro environmentální problematiku a v oblasti progra- mování a provádění tematických rozpočtových linií.


17. Výkonnostní kritéria se soustřeďují na aspekty progra- mování. Patří sem počet a kvalita CEP a jejich zohlednění v CSP. Komise v současné době pracuje na vývoji komplexního souboru výkonnostních kritérií.


18. Jedním z cílů reformy vnější pomoci bylo posílit lidské zdroje pro správu vnější pomoci. I když bylo dosaženo určitého pokroku, pořád zdaleka nebylo dosaženo průměru evropských dárců.


Komise podnikla opatření ve snaze zorganizovat své útvary tak, aby vykompenzovala problém nedostatku zdrojů, a reviduje problematiku lidských zdrojů ve výroční politické strategii.


Byly určeny klíčové osoby ve všech hlavních generálních ředitel- stvích. V generálním ředitelství pro vnější vztahy byla zřízena síť korespondentů pro oblast životního prostředí. Úřady generální- ho ředitelství pro životní prostředí v jednotlivých zemích vý- znamně napomáhají generálnímu ředitelství pro vnější vztahy při vylepšování pozice environmentální problematiky v přípravách CSP. Helpdesk pro environmentální problematiku poskytuje krát- kodobé zkušenosti z oblasti životního prostředí (viz body 19–22).


Po přenesení odpovědnosti za správu vnější pomoci existuje na většině delegací EK klíčová osoba pro problematiku životního prostředí, i když tato problematika nemusí být jedinou oblastí od- povědnosti této osoby.


V březnu 2005 byly reorganizovány tematické kvalifikace v pro- gramu EuropeAid za účelem efektivního poskytování kvalitní podpory delegacím.


19.–22. Před zahájením programování pro nový cyklus spo- lupráce (2007–2013) začal opět pracovat helpdesk a nabízet vzdělávací služby a poradenství pracovníkům. V průběhu fáze programování byla často využívána příručka o začlenění envi- ronmentálního rozměru včetně vzorů podmínek pro environ- mentální profily zemí a různých hodnoticích nástrojů, i když je zatím hotova pouze její předběžná verze. Helpdesk řešil v roce 2005 přes 160 žádostí o radu, většinou v souvislosti s programováním.


Zpoždění, které v roce 2005 vzniklo v souvislosti s dokončením příručky, je důsledkem zejména potřeby řešit vhodnými (účin- nými, hospodárnými) prostředky začlenění environmentálního rozměru do nových forem poskytování pomoci, což, jak uznává Dvůr, představuje výzvu, s níž se zatím dárci snaží vypořádat. V OECD-DAC se souběžně pracuje na nástrojích pro hodnocení environmentálního rozměru politik, programů a (nejdůležitěj- ších) plánů.

Od listopadu 2004 do konce roku 2005 absolvovalo cca 350 pra- covníků ústředí a delegací školení věnovaná environmentální problematice.


23. Většina z 11 tematických sítí koordinovaných progra- mem EuropeAid přestala po reorganizaci programu EuropeAid v roce 2005 pracovat. Počátkem roku 2006 byl vypracován spo- lečný přístup k jejich obnově, který zohledňuje okolnosti plynou- cí z přenesení odpovědnosti za správu pomoci na delegace a z reorganizace EuropeAid. Tento přístup vyústil v seskupení od- větvových odborných kvalifikací, které byly dříve geograficky rozptýleny na různých ředitelstvích, do nově vytvořených tema- tických jednotek, které by měly přispět ke zkvalitnění činnosti. Nový přístup k tematickým sítím zdůrazňuje decentralizaci od- povědnosti na delegace. Na tomto základě byla zavedena řada ak- tivit tematických sítí. Mezi tyto aktivity patří konzultování navr- hované příručky o začlenění environmentálního rozměru s klíčovými osobami v delegacích.


24. Komise upřednostnila v období 2003–2004 provedení celkového zhodnocení nařízení o životním prostředí a tropických lesích, s nímž počítá právní základ těchto dvou programů. Vzo- rek projektů pro hodnocení environmentálního programu v te- rénu zahrnoval 35 projektů v 16 zemích.


25.–26. Komise zahájila přípravu databáze, která bude slou- žit jako katalog posudků všech projektů; projekty bude možno vyhledávat podle klíčových slov, včetně klíčového slova „životní prostředí“. To umožní systematičtější vyhodnocování výsledků.


Monitorovací zprávy orientované na výsledky (Result-oriented mo- nitoring, ROM) by měly být stručné dokumenty zaměřené na hlavní komponenty projektu a koncipované primárně jako ná- stroj pro podporu rychlých rozhodnutí při řízení projektu.


27. „Systém politických ukazatelů“ Výboru pro rozvojovou pomoc (DAC) používaný Komisí umožňuje podávat zprávy o environmentální problematice v souladu se směrnicemi DAC. Komise zatím podala DAC zprávu o těchto „politických ukaza- telích z Ria“ za roky 2003 a 2004.


Jak uznal Dvůr, systém podávání zpráv podle DAC neumožňuje, aby všechny zprávy splňovaly podrobné požadavky (které se stá- le vyvíjejí) podle úmluv o životním prostředí, zejména v souvis- losti s výší výdajů na akce na podporu cílů jednotlivých multila- terálních environmentálních dohod. Komise usiluje o trvalé zlepšování přesnosti poskytovaných informací prostřednictvím podpory nejúčinnějšího využívání dostupných zpravodajských nástrojů a informačních systémů.

ZHODNOCENÍ EFEKTIVITY INTEGRACE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ KOMISÍ


29.–35. Navzdory dosaženým zlepšením není pokrok při za- čleňování environmentálního rozměru do vnitrostátního progra- mování tak rychlý, jak by měl být. Nicméně z 60 zemí, které byly v roce 2002 podrobeny přezkumu, ke konci roku 2005 pouhé 2 neměly žádnou formu CEP. Podle stanoviska Komise mělo 19 zemí poměrně přijatelný CEP, 24 mělo CEP krátký (méně než 10 stránek), 4 byly zahrnuty v regionálním CEP a pro 11 zemí příprava CEP probíhala nebo byla chystána. I když tyto CEP ne- mohly přispět k začlenění environmentálního rozměru v první generaci CSP (2001–2007), představují dobré východisko pro za- členění environmentálního rozměru do příští generace CSP.


Jsou přijímány strategické dokumenty zemí (CSP) / regionů (RSP) a existují meziútvarové mechanismy Komise pro monitorování přiměřeného začlenění doporučení CEP do nástrojů geografické spolupráce. Meziútvarová skupina pro podporu jakosti (interser- vice Quality Support Group, iQSG), která monitoruje všechny stra- tegické dokumenty zemí a regionů, se snaží zajišťovat soudržnost a konzistentnost. Nicméně i pokrok v této oblasti závisí na tom, jaká pozornost je věnována této problematice partnerskými zeměmi.


Nezávislé hodnocení nařízení (ES) č. 2493/2000 v polovině doby trvání programu provedené Komisí doporučuje položit důraz na začlenění environmentálního rozměru i v programovém cyklu po roce 2006. Toto doporučení by mělo být začleněno do nového programu. Bude poskytnuto více prostoru pro vytvoření konzi- stentnějšího celkového přístupu k budování kapacit v rozvojo- vých zemích.


Možnost, aby se úředníci přijímajících zemí zúčastnili školení po- skytovaného environmentálním helpdeskem na delegacích (viz bod 22), přispívá k budování kapacit a zvyšování povědomí o za- čleňování environmentálního rozměru i v těchto zemích (viz bod 34).


Očekává se, že proces přípravy CEP založený na široké konzul- taci se zapojením celé řady aktérů v přijímajících zemích bude dalším účinným příspěvkem ke zvýšení informovanosti o envi- ronmentální problematice a kapacity v oblasti jejího začleňování.


Pokud jde o školení na ústředí (viz bod 35), pravidelných nebo ad hoc školení se zaměřením na problematiku programování pořá- daných v Bruselu se zúčastnilo od listopadu 2004 na 70 pracov- níků z příslušných generálních ředitelství. Viz též odpověď na bod 22.

Co se týče postupů pro přezkum environmentálního rozměru CSP, na generálním ředitelství pro vnější vztahy existuje aktivní síť korespondentů pro oblast životního prostředí, z nichž většina pracuje na geografických generálních ředitelstvích, díky čemuž rozumí jak environmentální problematice, tak specifičnostem své země.


Zvýšená koordinace mezi věcně příslušnými generálními ředitel- stvími pomůže zlepšit současnou úroveň kontroly CSP/RSP díky zabezpečení synergického působení a vhodné dělby povinností.


36.–38. Všeobecná rozpočtová podpora (general budget support, GBS) znamená široký politický dialog o rozvojových stra- tegiích partnerů a zaměřuje se na odstraňování chudoby, makroe- konomickou stabilitu a zlepšenou správu veřejných financí v sou- ladu s ustanoveními a povinnostmi vyplývajícími z právních aktů (např. čl. 61 odst. 2 dohody z Cotonou). Environmentální proble- matika obecně nespadá do podmínek způsobilosti a platebních podmínek programů GBS, ale měla by být řešena v kontextu šir- šího politického dialogu.


V konkrétním případu Tanzanie (rámeček 5) byl environmentální prvek významnou součástí vlastní vnitrostátní strategie odstraňo- vání chudoby této země. Rámec pro hodnocení výkonu pro účely uvolnění prostředků proto udává provádění akcí souvisejících s environmentální problematikou jako jeden z prvků hodno- cených Komisí při posuzování provádění strategie odstraňování chudoby této země.


V případě rozpočtové podpory odvětvím citlivým na environ- mentální rozměr (rozpočtová podpora na úrovni odvětví, Sector Budget Support, SBS) lze zohlednit zvláštní environmentální hle- diska specifická pro konkrétní odvětví prostřednictvím dialogu o odvětvové politice i samotné koncepce programů. Lze uvažo- vat také o SBS zaměřené na životní prostředí.


Strategická hodnocení environmentálního rozměru (Strategic Environment Assessments, SEA) jsou cenným nástrojem a Komise se bude snažit podporovat jejich používání na úrovni politického dialogu, kdykoli to bude vhodné.


Komise přihlíží k environmentálnímu rozměru při probíhající ak- tualizaci svých příruček k rozpočtu a podpoře odvětvové politi- ky. V těchto příručkách a příručce o environmentálním rozměru sladí způsob, jak řešit vztah mezi problematikou životního pro- středí a rozpočtovou podporou.


39.–46. Environmentální screening projektů lze dále zlepšit. Příručka o environmentálním rozměru poskytne vhodné obecné směry a ucelenější pokyny k procesu screeningu.


Jinak odvolávka na životní prostředí mezi (omezenou) řadou dalších průřezových témat ve standardních dokumentech pro identifikaci a formulaci projektu sama o sobě není překážkou náležitého zohlednění environmentálního rozměru v koncepci projektu.

Co se týče lidských zdrojů přidělených na podporu začlenění environmentálního rozměru, nahlédněte, prosím, do odpovědi na bod 18. Při stanovování priorit pro využití omezených zdrojů by měl být kladen důraz na zvýšení schopnosti neodborníků zvládat základní postupy související se začleněním environmentálního rozměru (screening) s tím, že na vyžádání by měla být při iden- tifikaci a formulaci k dispozici odborná podpora.


Pokud jde o informace o EIA, v listopadu 2005 byl za podpory helpdesku EK pro environmentální problematiku vytvořen první, zatím však nikoli vyčerpávající katalog posudků dopadů na život- ní prostředí, převážně v odvětví dopravy. Tento katalog bude do- plněn a pravidelně aktualizován, aby pracovníci EK i široká veřej- nost měli na vyžádání k dispozici potřebné informace.


Delegace v Nikaragui, zmíněná v rámečku 6, je regionální a stará se o šest zemí; její pracovníci jsou rozmístěni v Nikaragui, Gua- temale, Kostarice a Panamě.


ZHODNOCENÍ EFEKTIVNOSTI PROJEKTŮ VE SFÉŘE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A FAKTORŮ OVLIVŇUJÍCÍCH EFEKTIVNOST


50.–56. Vzhledem k náročným souvislostem rozvojové spo- lupráce považuje Komise projekty za přiměřeně efektivní. Je třeba přihlédnout k celé řadě faktorů, které působí v průběhu provádění (včetně politické nestability a problémů s prosazováním právních předpisů), často jsou mimo rámec vlivu projektu a zhoršují šance na dosažení zamýšlených výsledků a očekávaných dopadů.


Finanční udržitelnost je náročná výzva společná většině rozvojo- vých projektů, a o projektech, u nichž jsou na prvním místě cílená zlepšení životního prostředí, to platí dvojnásob. Většina environ- mentálních intervencí podporovaných EK skutečně usilovala o sladění cílů v oblasti ochrany životního prostředí a potřeb míst- ního rozvoje prostřednictvím podpory udržitelného využívání přírodních zdrojů místními komunitami a prostřednictvím jiných aktivit, které mohou přinést příjem (jako například ekoturistika), a o posílení pozice místních orgánů odpovědných za ochranu ži- votního prostředí. Přesto však ekonomický užitek plynoucí z těchto aktivit většinou nedosahuje toho, co je zapotřebí pro za- jištění dlouhodobé finanční životaschopnosti aktivit v oblasti ochrany životního prostředí, a to bude platit do té doby, dokud nebude paleta místních a globálních environmentálních služeb, které poskytují chráněné oblasti, náležitě doceněna.


V posledních několika letech podnikla Komise opatření ke zlep- šení efektivnosti a udržitelnosti projektů a bude i nadále pečlivě sledovat výkon financovaných projektů s úmyslem dále je zlepšo- vat.

Rámeček 10. Komise soudí, že ekoturistika se rozvinula, i když exi- stuje prostor pro její další rozvoj. Bylo učiněno mnohé proti ne- dovolenému lovu jak v chráněných oblastech, tak v nárazníko- vých pásmech. Limitované výsledky některých rozvojových opatření souvisejí spíše s nedostatkem jakýchkoli zkušeností nebo vzoru v tomto typu lidského a fyzického prostředí charakterizo- vaného velmi nízkou úrovní přístupnosti. Program Ecofac spolu- pracoval s několika týmy antropologů specializujících se na tato prostředí ve snaze tyto problémy překonat.


58.–59. Komise usiluje o zlepšení postupů posuzování pro- jektů (viz bod 63). Díky tomu by mělo být možno odhalit dosta- tečně včas příliš ctižádostivé přístupy nebo jakýkoli nesoulad mezi cíli a prostředky projektu, včetně doby trvání projektu. V této souvislosti je klíčové posuzování projektu delegacemi. Dů- ležitými prvky jsou též kvalita logického rámce a existence vhod- ných objektivně ověřitelných ukazatelů. Do výběru projektu je třeba zapojit místní komunity a tento aspekt se při vyhodnoco- vání návrhů pečlivě posuzuje.


Komise usiluje také o zrychlení procesů výběru a řízení projektů. Součástí těchto snah je nedávná revize postupů pro zadávání za- kázek. Přenesení odpovědnosti za provádění na delegace význam- ně přispívá ke zlepšení situace.


Cílů, o něž usilují environmentální projekty a zejména projekty v oblasti lesnictví, nelze dosáhnout za krátký čas. Maximální doba trvání projektů financovaných z rozpočtové linie Životní pro- středí a lesnictví je nyní stanovena na 60 měsíců.


60. Pravidlod+3 uvedené v článku 166 rozpočtových pra- videl totiž zavádí do správy vnější podpory časové omezení v tom smyslu, že individuální smlouvy a ujednání (mimo auditu a hod- nocení), které provádějí dohody o financování, se musí uzavřít nejpozději do tří let po datu rozpočtového závazku (tzv. lhůta n+1 je zahrnuta ve lhůtě d + 3). Důsledky tohoto pravidla se po- prvé projeví letos, přičemž rozpočtové pravidlo vstoupilo v plat- nost dne 1. ledna 2003. Uvedené pravidlo je někdy považováno za příčinu určitých problémů ve správě vnější pomoci. Komise navrhla změnu článku 166 finančního nařízení, která by prodlou- žila lhůtu pro uzavření dohod v případě některých dlouhodobých a vícefázových projektů až na 5 let.


61. Rozsah projektu by měl být řešen případ od případu, s přihlédnutím k faktorům specifickým pro projekt a jeho sou- vislosti. V některých případech usiluje multiregionální rozsah projektu o zvýšení šancí na větší dopad.


62. Komise souhlasí, že nevládní organizace a externí kon- zultanti potřebují lépe znát postupy EK. Za tím účelem

jsou pořádány regionální semináře. Vedle toho Komise usiluje o zjednodušení a harmonizaci postupů EK.


63. Komise si je vědoma toho, že při posuzování projektu by měl být věnován náležitý zřetel skutečné situaci v hodnocené ob- lasti. Proto nový „Praktický průvodce smluvními procedurami pro vnější akce EU“, který je v platnosti od února 2006, přikládá při posuzování návrhů projektů větší váhu názorům delegací EK.


Rámeček 11. Projekt správy přírodních lesů (Natural Forest Mana- gement Project, NFMP) se může jevit jako přehnaně ctižádostivý jak v tom smyslu, že se snaží postihnout příliš širokou oblast, tak v tom, že je zacílen na ústřední úrovně politické správy; tato hle- diska však nelze posuzovat izolovaně. NFMP je koncipován jako podpora pro rozsáhlejší projekt realizovaný ústřední vládou, to- tiž program ochrany přírodních lesů (Natural Forests Protection Programme, NFPP), který usiluje o zlepšení systémů lesní správy v celé zemi. NFMP je proto jednou z řady vzájemně se doplňují- cích intervencí prováděných v rámci NFPP za účelem zlepšení les- ní správy v Číně a opírá se o NFPP, takže může být účinný i v širší zeměpisné oblasti a politických souvislostech.


64.–65. Třebaže Komise usiluje o zlepšení efektivity postu- pů spojených s přípravou projektů, snaží se zajistit, aby studie proveditelnosti a návrhy projektů byly realizovány ve vysokém standardu jakosti a v souladu se zásadou vlastní odpovědnosti. Potřeba provádět posouzení dopadů na životní prostředí ex ante za účasti dotčených aktérů proto může mít vliv na dobu trvání přípravné fáze.


Pokud jde o postupy zadávání zakázek v rámci tematických pro- gramů, Komise souhlasí, že ve fázi mezi výzvou k předkládání na- bídek a podpisem druhé várky kontraktů došlo k prodlevám. Mělo by se však přihlédnout k tomu, že výzva k předkládání na- bídek z roku 2001 byla jednou z prvních výzev podaných Komi- sí v rámci tematických programů vnější pomoci. Jak již bylo ře- čeno, Komise od té doby usiluje o urychlení procesů výběru a řízení projektů, což vedlo k významným zlepšením již v další výzvě k předkládání nabídek podané v roce 2003. Ve výzvě k předkládaní nabídek podané v roce 2006 se předpokládá, že by doba mezi zveřejněním výzvy a vyhotovením kontraktu neměla být delší než jeden rok.


66. Postupy a předpisy EK v oblasti zadávání zakázek usilují o co nejvyšší průhlednost a spravedlnost a umožňují dohled nad využíváním veřejných prostředků a jejich kontrolu. Komise sou- hlasí, že existuje prostor pro zjednodušení postupů v zájmu zvý- šení rychlosti a efektivnosti poskytování pomoci, a navrhla od- povídající změny finančního nařízení. První revize postupů stanovených současným nařízením již byla provedena progra- mem EuropeAid a vstoupila v platnost v únoru letošního roku (viz nový praktický průvodce).

Rámeček 12. Komise soudí, že navzdory prodlevě, která nastala mezi předložením návrhu a jeho schválením, zůstal projekt v Brazílii relevantní, neboť problémy a potřeby, které je třeba ře- šit a které byly popsány v návrhu, existovaly i v okamžiku zahá- jení projektu. Prodlevám ve schvalování projektů je třeba se vy- hnout, je-li to možné.


68. Komise souhlasí s názory Dvora na rozhodující význam budování kapacit v partnerských zemích. Tento cíl je při spolu- práci v rámci ES trvale sledován, třebaže může být obtížné kvali- tativně a kvantitativně zhodnotit výsledky. Aktivity v oblasti bu- dování kapacit často mívají lokální rozměr (oblast pro intervenci v rámci projektu) a zaměřují se na místní samosprávu a občan- skou společnost. Budování kapacit zacílené na ústřední státní správu bývá často součástí širších operací financovaných v rámci geografických programů. Nicméně pro efektivitu prací v oblasti budování kapacit a institucionální podpory je zapotřebí vlastní odpovědnosti a angažovanosti na straně přijímajících institucí.


69. Při identifikaci a formulaci intervencí v rámci geografic- kých programů se EK vždy snaží zajistit nejvyšší možnou úroveň politického odhodlání přijímající země. Vzhledem k obecně ome- zené váze environmentálního rozměru v porovnání s jinými po- litickými prioritami v přijímajících zemích / regionech však není takové odhodlání v praxi vždy tak pevné a silné, jak se tvrdí, a neústí vždy v odpovídající úroveň spolupráce protistrany a pod- pory na provozní úrovni.


70. Situace, o níž hovoří Soudní dvůr v tomto bodě, přímo pramení z právě popsaných okolností (bod 69) a též z nedosta- tečné znalosti postupů EK zmíněné v odpovědi na bod 62. Ko- mise klade rostoucí důraz na vlastní odpovědnost partnerských samospráv v souvislosti s řízením operací, což je zároveň v sou- ladu s příslušnými ustanoveními finančních nařízení. Dlouho- dobá udržitelnost operací je i jedním z důvodů pro současný pří- klon k novým možnostem poskytování pomoci odlišným od klasického projektového přístupu (odvětvové přístupy, programy podpory odvětvových politik). Komise si je vědoma problémů spojených s fluktuací zaměstnanců a bohužel zažívá nepříznivé důsledky těchto personálních změn v projektech a programech, zejména těch, které jsou prováděny v nejodlehlejších oblastech. Tento problém se však obecně vymyká z rámce politického dia- logu, který může EK vést s přijímajícími zeměmi.


72. Komise v koncepci projektů a programů trvale věnuje pozornost potřebě zlepšovat živobytí místních obyvatel jakožto podmínce dlouhodobé udržitelnosti snah o ochranu životní prostředí; toto je současně v souladu s ústředními cíli odstraňování chudoby. Nicméně možnosti tvorby příjmů v chráněných oblastech a jejich okolí jsou

obvykle omezené a nepostačují ke splnění dlouhodobých potřeb místního rozvoje a ochrany životního prostředí. Viz odpověď Ko- mise na body 50–56.


Pokrok dosažený s pomocí rozvojové pomoci ES v této oblasti navíc hodně závisí na účincích vnitrostátních a mezinárodních politik v jiných oblastech; proto je důležité zajistit koncepční pří- stup všech politik k rozvoji.


Značná část práce provedené programem ECOFAC za všechny roky jeho existence byla věnována cestovnímu ruchu a obecněji problematice vytváření příjmů (oblasti lovu ve střední Africe, problematika cestovního ruchu v Kongu Brazzaville, Gabunu, Rovníkové Guineji, Svatém Tomáši). Program ECOFAC zřídil vše- chna zařízení pro ekoturistiku, která existují v oblasti, na niž se program vztahuje.


73.–74. Projektový přístup poskytuje omezené možnosti hodnotit společně s rozvojovými partnery širší environmentální politiky a programy partnerských zemí a zkoumat důsledky ji- ných politik na životní prostředí. Environmentální profily zemí, které se nyní vypracovávají v rámci přípravy strategických doku- mentů zemí, by měly tyto nedostatky řešit, aby je bylo možno zohlednit při návrhu operací v oblasti pomoci.


75. Od roku 2001 nejsou ústřední vlády oprávněny stát se žadateli nebo partnery ve veřejných nabídkových řízeních týkajících se rozpočtové linie Životní prostředí a lesnictví, a proto nemohou získat dotace. Mají však dovoleno podílet se na projek- tech, zejména jako společníci. Toto – třebaže málo vídané – za- pojení by mělo být podporováno, je-li nezbytné pro udržitelnost výsledků projektů na politické úrovni.


76. Úloha přímé rozpočtové podpory viz poznámky k bo- dům 36–38.


77. Měla by být vyvíjena větší snaha o lepší rozšiřování vý- sledků a poučení načerpaných z projektů v oblasti životního pro- středí a lesnictví. Při posuzování návrhu by mělo být patrné, že je část rozpočtu věnována problematice rozšiřování a udržitelnosti po dokončení aktivit. Během provádění projektu by měl být v po- sledním roce projektu vypracován jasný plán šíření výsledků a návazných aktivit. Očekává se též, že díky decentralizaci odpo- vědnosti budou vlády v přijímajících zemích lépe informovány o výsledcích projektu.


Rámeček 15. Koncepce pokynu PPG7 je od samého počátku slo- žitá. V roce 1992 přesvědčilo 7 ekonomicky nejsilnějších států Brazílii jakožto hostitelskou zemi konference OSN o životním prostředí a rozvoji, aby PPG7 přijala. V této fázi se toho však v ze- mi příliš nevědělo o naléhavosti ochrany Amazonie a zúčastněné země neměly zavedeny vhodné struktury ani rozpočtové pro- středky.

Program přispěl ke zřízení ministerstev a sekretariátů životního prostředí v dotčených státech. Proběhla též řada vzdělávacích ak- tivit, které však v důsledku vysoké fluktuace pracovníků ne vždy přinesly, co se od nich očekávalo.


Další komplikací jsou obrovské kulturní a legislativní rozdíly mezi jednotlivými zeměmi Amazonie. Kupříkladu Rondonie byla jedinou zemí, kde bylo uzákoněno ekologické a ekonomické územní plánování (zoning). Jiné státy neměly ani oficiální politi- ku na podporu EEÚP.


Zkušenosti ukázaly, že opatření prováděná formou „rozkazování a kontroly“ nejsou účinná. Stát je v této oblasti prakticky nepří- tomen. A pro kontrolu 5 milionů km2 amazonského pralesa, což je výrazně více než cca 4 miliony km2 rozlohy současné EU, by byla zapotřebí obrovská účast státu. Tento nedostatek je postup- ně řešen leteckým snímkováním a satelitním sledováním.


Navzdory úsilím ministerstva životního prostředí v tomto směru je stále obtížné provádět environmentální politiky jakožto hori- zontální koncepci postihující i další ministerstva, zejména v dů- sledku politického tlaku na tvorbu hospodářského růstu a zaměstnanosti.


78. Finanční udržitelnost projektů v environmentální oblasti (ochrana, péče, zhodnocování), viz odpovědi na body 50–56 a 72.


79. Komise si je vědoma tohoto problému a pamatuje na něj při přípravě nového tematického programu na období 2007–2013, který vyžaduje subsidiaritu a doplňkovost tematic- kých programů s geografickými.


80. Komise plně sdílí tento názor Dvora. Opět viz odpovědi na body 50–56 a 72. Komise klade důraz na zajištění konzistent- ního přístupu politik k rozvoji, aby se předešlo opatřením, která by mohla silně motivovat ke krátkodobému ekonomickému pro- spěchu na úkor snah o spolupráci na ochraně životní prostředí a vyhlídek na udržitelnost.


Pokud jde o nedovolenou těžbu dřeva (rámeček 16), která je často klíčovým činitelem narušujícím životaschopnost některých pro- jektů financovaných ES, Komise navíc vydala akční plán pro pro- sazování práva, správu a obchod v oblasti lesnictví (FLEGT) (KOM/2003/251 v konečném znění). Tento akční plán je důleži- tým krokem správným směrem, totiž k řešení environmentálních záležitostí globálnějším a komplexnějším způsobem, s přihlédnu- tím k základním a často přehlíženým důsledkům obchodu na ochranu životního prostředí.

81.


a) Komise usiluje o zlepšení postupů posuzování projektů, které by mělo mimo jiné zajistit soulad mezi cíli a dobou trvání projektů.


b) Viz odpovědi na body 36–38.


c) a d) Komise v současné době přehodnocuje svou podporu po- skytovanou prostřednictvím svěřeneckých fondů a globál- ních iniciativ a věnuje zvýšenou pozornost problematice zviditelnění, ověřování a podávání zpráv.


Rámeček 16. Všechny oblasti přírodních lesů v Číně mají stanove- ny kvóty pro těžbu dřeva, které stanoví množství dřeva, které může být vytěženo za účelem i) využití v domácnostech/jako pa- livo a za účelem ii) renovace domů. V oblastech projektu NFMP platí tato pravidla: v provincii Sichuan platí úplný zákaz těžby, v provinciích Hunan a Hainan nikoli. Lesy v Hunanu a Hainanu byly v průběhu desetiletí zdecimovány a nahradily / nahrazují je porosty bambusu (Hunan) a gumovníku (Hainan), ve kterých se legálně těží dřevo / kaučuk. Porosty bambusu / gumovníku jsou společným majetkem a hraničí s oblastmi přírodních lesů. Podle zpráv zemědělci zasahují při těžbě svých společných lesů do ob- lastí přirozených lesů. Podle informací delegace EK v Číně nedo- chází k nedovolené těžbě dřeva, které by bylo používáno ko- merčně v dřevařském průmyslu. Komerční těžba dřeva v Hunanu a Hainanu nemá vliv na účinnost NFMP. Pokud jde o využívání přírodních lesů venkovskou populací, je úkolem NFMP vyvinout udržitelné modely využívání lesa.


V Indonésii Komise podpořila projekt lesního hospodaření v ob- lasti Berau (Berau Forest Management Project, BFMP), který zavedl udržitelné lesní hospodaření a pomohl při ochraně výzkumných pracovišť mezinárodního významu STREK, která byla původně zřízena s pomocí CIRAD, Francie.


Hrozba představovaná těžbou uhlí přetrvává. Plánovaný nový projekt participatorního plánování přírodních zdrojů v Berau a Buluganu (Participatory Planning of Natural Resources in Berau and Bulugan) však poskytne obecný rámec pro integrované plánování využití půdy, které potřebují krajské orgány pro zasvěcené roz- hodování mezi vzájemně neslučitelnými způsoby využití půdy.


ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ


82. V návaznosti na Evropský konsensus o rozvoji z prosince 2005, který přikládá zvýšený význam environmentálním aspek- tům rozvojové politiky, provede Komise přezkum a aktualizaci strategie pro začlenění environmentálního rozměru z roku 2001 a zvýší její komplexnost.

83. Pokud jde o potřebu lidských zdrojů, při stanovování pri- orit pro využití omezených zdrojů by měl být kladen důraz na zvýšení schopnosti („budování kapacit“) neodborníků zvládat zá- kladní postupy související se začleněním environmentálního roz- měru (screening) s tím, že na vyžádání by měla být při identifika- ci a formulaci k dispozici odborná podpora.


Brzy bude dokončena předloha příručky o začlenění environmen- tálního rozměru. Některé její části se již využívají a jsou rozsáhle konzultovány. Od listopadu 2004 do konce roku 2005 bylo vy- školeno cca 350 pracovníků ústředí a delegací. Komise souhlasí, že je potřeba dále prohloubit znalosti jejích pracovníků, a zváží povinné zavedení tematických kurzů pro klíčové pracovníky.


Systémy pro monitorování a vyhodnocování jsou již dobře roz- vinuté, ale Komise prozkoumá způsoby, jak zlepšit rozšiřování osvědčených postupů z hodnocení na úrovni projektů.


84. Komise systematicky připravuje environmentální profily zemí (Country Evironment Profiles, CEP) s cílem lépe začlenit envi- ronmentální rozměr do příští generace strategických dokumentů zemí (Country Strategy Papers, CSP) na období 2007–2013. Dopad těchto CEP na nové CSP nicméně v konečném důsledku závisí na tom, jaká pozornost je věnována environmentální problematice partnerskými zeměmi.


Všeobecná rozpočtová podpora (general budget support, GBS) zna- mená široký politický dialog o rozvojových strategiích partnerů a zaměřuje se na odstraňování chudoby, makroekonomickou sta- bilitu a zlepšenou správu veřejných financí v souladu s ustanove- ními a povinnostmi vyplývajícími z právních aktů (např. čl. 61 odst. 2 dohody z Cotonou). Komise bude usilovat o to, aby byl v politickém dialogu vždy zahrnut environmentální rozměr, bude-li to třeba. V případě rozpočtové podpory na úrovni odvět- ví (sector budget support, SBS) lze zohlednit zvláštní environmen- tální hlediska specifická pro konkrétní odvětví prostřednictvím dialogu o odvětvové politice i samotné koncepce programů. Lze uvažovat také o SBS zaměřené na životní prostředí. Komise pa- matuje na environmentální rozměr v probíhající revizi svých pří- ruček o rozpočtové podpoře a podpoře odvětvové politiky.


85. Vzhledem k náročným souvislostem rozvojové spoluprá- ce považuje Komise projekty za přiměřeně efektivní. Je třeba při- hlédnout k celé řadě faktorů, které působí v průběhu provádění (včetně politické nestability a problémů s prosazováním právních předpisů), často jsou mimo rámec vlivu projektu a zhoršují šance na dosažení zamýšlených výsledků a očekávaných dopadů. Ko- mise usiluje o zlepšení postupů posuzování projektů.

Komise klade rostoucí důraz na vlastní odpovědnost partner- ských samospráv v souvislosti s řízením operací, což je zároveň v souladu s příslušnými ustanoveními finančních nařízení. Dlou- hodobá udržitelnost operací je i jedním z důvodů pro současný příklon k novým možnostem poskytování pomoci odlišným od klasického projektového přístupu (odvětvové přístupy, programy podpory odvětvových politik).


86. Rozvojová spolupráce Společenství se řídí zásadami part- nerství a vlastní odpovědnosti přijímajících zemí. To znamená, že priority mechanismů geografické spolupráce jsou dojednávány v konzultačním procesu, díky čemuž se mohou přijímající part- nerské země více věnovat sociálním sektorům, jako je zdravot- nictví a školství. Komise bude nicméně i nadále pracovat na zvy- šování informovanosti o environmentální problematice ve svých bilaterálních vztazích s partnerskými zeměmi. Komise soustře- ďuje své snahy na optimalizaci využití vzácných zdrojů. V této souvislosti byly v březnu 2005 byly reorganizovány tematické kvalifikace v programu EuropeAid za účelem efektivního posky- tování kvalitní podpory delegacím.


87. Komise provede přezkum a aktualizaci strategie pro za- členění environmentálního rozměru z roku 2001 a zvýší její komplexnost s přihlédnutím k aktuálnímu politickému vývoji, např. Evropskému konsensu o rozvoji z roku 2005, strategii udr- žitelného rozvoje a tematickému programu pro životní prostředí a udržitelnou správu přírodních zdrojů včetně energie (Envi- ronment and Sustainable Management of Natural Resources in- cluding Energy, ENRTP).


88. Komise zřídí meziútvarovou řídící skupinu pro proble- matiku životního prostředí v rozvoji, která bude poskytovat ve- dení a zajišťovat lepší koordinaci.


Další synergické působení vznikne, až Společné výzkumné stře- disko EK zřídí Observatoř pro životní prostředí a udržitelný roz- voj, která bude poskytovat podporu při programování a pro- vádění rozvojové politiky ES.


89. Při stanovování priorit pro využití omezených zdrojů by měl být kladen důraz na zvýšení schopnosti neodborníků zvládat základní postupy související se začleněním environmentálního rozměru (screening) s tím, že na vyžádání by měla být při iden- tifikaci a formulaci k dispozici odborná podpora.


90. Očekává se, že příručka o začlenění environmentálního rozměru bude v roce 2006 schválena a rozeslána příslušným útvarům EK v Bruselu a delegacím. Ve fázi identifikace a formu- lace operací bude dodržování příručky ověřováno v rámci kon- trol prováděných skupinou pro podporu jakosti (QSG).

91. Komise souhlasí, že je potřeba dále prohloubit znalosti jejích pracovníků, a zváží povinné zavedení tematických kurzů pro klíčové pracovníky. Toto rozhodnutí je třeba učinit souběž- ně s rozhodnutím o vyčlenění příslušných rozpočtových pro- středků na tyto kurzy. Komise se bude touto problematikou za- bývat v roce 2006.


92. Komise zváží vypracování celkového hodnocení v tom- to stádiu a prověří proveditelnost lepšího využití dat z monito- rovacího systému ke zlepšování výkonu.


Komise zahájila přípravu databáze, která bude sloužit jako kata- log posudků všech projektů; projekty bude možno vyhledávat podle klíčových slov, včetně klíčového slova „životní prostředí“. To umožní systematičtější vyhodnocování výsledků.


93. Komise si je vědoma toho, že musí dále pracovat na zlep- šení své schopnosti poskytovat co nejpřesnější informace o výda- jích na životní prostředí. To, čeho lze dosáhnout, je však limito- váno, zejména vzhledem k omezeným možnostem přesně stanovit výdaje na životní prostředí vynakládané v rámci projek- tů, které nejsou primárně zaměřeny na životní prostředí.


94. Obecné směry programování pro příští generaci CSP vý- slovně požadují analýzu environmentální situace na základě envi- ronmentálního profilu země (CEP) a stanoví možné oblasti inter- vence (v nich může být environmentální rozměr buď začleněn do cílových odvětví, nebo může tvořit samostatné odvětví životního prostředí / přírodních zdrojů).


95. Pomocí aktualizace příslušných příruček, která by měla být dokončena v roce 2006 se Komise pokusí lépe začlenit envi- ronmentální rozměr do své přímé rozpočtové podpory prostřed- nictvím dialogu o strategiích odstraňování chudoby, který dopro- vází GBS, a případně prostřednictvím dialogu o odvětvové politice a koncepce jednotlivých SBS (podmínky oprávněnosti a platební podmínky).


Je-li to vhodné, budou podporována strategická hodnocení envi- ronmentálního rozměru (Strategic Environment Assessments, SEA) vládních politik, zejména v souvislosti s odvětvovými přístupy/rozpočtovou podporou na úrovni odvětví zaměřenými na odvětví citlivá z pohledu životního prostředí.

96. V příručce o začlenění environmentálního rozměru bu- dou stanoveny postupy screeningu. Jejich dodržování bude mo- nitorováno ve fázi identifikace a formulace v rámci kontrol pro- váděných skupinou pro podporu jakosti (QSG). Komise prozkoumá možnost svěření větší úlohy v této oblasti delegacím EK, a to způsobem slučitelným se současnou i budoucí dostup- ností kvalifikovaných lidských zdrojů a zároveň s přihlédnutím k potřebě nedostat se do rozporu s probíhajícími snahami o zjed- nodušení postupů. Bude kladen důraz na zvýšení schopnosti ne- odborníků provádět screening s tím, že na vyžádání by měla být k dispozici odborná podpora.


97. Většina těchto kontrol bude prováděna v rámci podpory jakosti v průběhu fáze formulace, která je zaměřena na kvalitu a konzistentnost navrhované operace, včetně kvality a úplnosti všech předběžných studií a ustanovení obsažených v předloze fi- nančních dohod.


98. Komise si je vědoma toho, že při posuzování by měl být věnován náležitý zřetel skutečné situaci v oboru. Proto nový

„Praktický průvodce smluvními procedurami pro vnější akce EU“, který je v platnosti od února 2006, přikládá při posuzování ná- vrhů projektů větší váhu názorům delegací EK.


99. Komise souhlasí, že existuje prostor pro zjednodušení postupů v zájmu zvýšení rychlosti a efektivnosti poskytování po- moci a současného zajištění průhlednosti a spravedlnosti. Komi- se již navrhla odpovídající změny finančního nařízení. První re- vize postupů stanovených současným nařízením již byla provedena programem EuropeAid a vstoupila v platnost v únoru letošního roku (viz nový praktický průvodce).


100. Připravovaný tematický program pro životní prostředí a přírodní zdroje včetně energie bude motivovat místní komuni- ty k udržitelnému řízení zdrojů a bude propagovat začlenění ta- kových akcí do geografických programů.


101. Komise v rámci své revidované environmentální strate- gie zváží provedení studie dostupných možností pomoci v sek- toru životního prostředí, při níž vyjde ze svých vlastních zkuše- ností a ze zkušeností jiných dárců a zohlední současné procesní a právní překážky.


Document Metadata

Filed: September 26th, 2006