dovolání

1 NZO 5103/2021 - 21

Nejvyšší soud prostřednictvím

Krajského soudu v Hradci Králové

ke sp. zn. 4 T 2/2019

Podle § 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu a ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 trestního řádu podávám v neprospěch obviněných

Ing. M. B., nar. *** v ***, trvale bytem ***, kontaktní adresa ***, a

Ing. M. E., nar. *** v ***, trvale bytem ***, kontaktní adresa ***

dovolání

proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2021 sp. zn. 6 To 42/2021, kterým byl na podkladě odvolání obou jmenovaných obviněných a poškozené Č. x., zastoupené X. p. a o. podle § 258 odst. 1 písm. b), f) trestního řádu v celém rozsahu zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. 4 T 2/2019, jímž byli oba obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest a nově bylo podle § 259 odst. 3 písm. a), b) trestního řádu rozhodnuto tak, že oba obvinění byli podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěni podané obžaloby,

a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu ve znění zákona č. 220/2021 Sb., účinného od 1. 1. 2022, neboť v tomto rozsudku rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2021 č. j. 4 T 2/2019- 1638 byli obvinění Ing. M. B. a Ing. M. E. uznáni vinnými zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku a zločinem poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, 5 trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011. Za tuto trestnou činnost byli oba odsouzeni ke shodným trestům, a to podle § 212 odst. 6, § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 a 3 trestního zákoníku v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jejichž výkon jim byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Této trestné činnosti se oba obvinění měli dopustit jednáním podrobně popsaným ve skutkové větě výroku o vině z tohoto rozsudku, na niž lze pro stručnost na tomto místě toliko odkázat.

2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba jmenovaní obvinění a zároveň i poškozená Č. r., zastoupená M. p. a o. O takto podaných dovoláních bylo rozhodnuto

nyní napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2021 sp. zn. 6 To 42/2021 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), f) trestního řádu byl citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. 4 T 2/2019 v celém rozsahu zrušen. Za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b) trestního řádu odvolací vrchní soud znovu rozhodl tak, že oba jmenované obviněné podle § 226 písm. b) trestního řádu zprostil obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 9. 10. 2019 sp. zn. 2 KZV 17/2018, neboť v žalobním návrhu označený skutek, kvalifikovaný jako zločin dotačního podvodu podle § 210 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku a zločin poškození zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1,5 trestního zákoníku, není trestným činem. Těchto zločinů se měli obvinění podle podané obžaloby dopustit tím, že

„obviněný Ing. M. B. v postavení ředitele obchodní společnosti T. a.s. se sídlem ***,

H. K., IČ ***, coby žadatele o dotaci v úmyslu vylákat dotační prostředky ve prospěch této právnické osoby z Operačního programu Podnikání a inovace, k realizaci projektu pod názvem „Vybudování zařízení na výrobu nově vyvinutých výrobků T.“ reg. čísla *** na podkladě nepravdivých údajů o jejím ekonomickém stavu, v H. K. dne 12. 12. 2008 nechal vyhotovit, podepsal a poskytovateli dotace M. p. a o. prostřednictvím agentury

C. předložil tzv. Plnou žádost obsahující nepravdivé prohlášení, že společnost T. a.s. má ke dni jejího zpracování, tj. dne 12. 12. 2008, vypořádány všechny splatné závazky ke zdravotním pojišťovnám, přestože dlužila na zdravotním pojištění po splatnosti celkem 3 371 171 Kč, z toho V. z. p. 2 139 188 Kč, Vo. z. p. 477 292 Xx, X. z. p. z. b., p. a s. 77 838 Xx, X. p. Š. 12 340 Kč, Z. p. M. v. 533 158 Kč a Č. n. z. p. 131 355 Kč, vše s vědomím toho, že tzv. bezdlužnost mimo jiné vůči zdravotním pojišťovnám, tj. stav, kdy žadatel nemá žádné nevypořádané závazky na veřejném zdravotním pojištění, byla podmínkou pro schválení dotace, což vyplynulo ze znění bodu 3.2 Výzvy č. II k předkládání projektů v rámci OP Podnikání a inovace, vyhlášené dne 1. 5. 2008, a dále i ze znění Xxxxx XXX., článku I. bodu (1) písm. d) „Podmínek poskytnutí dotace“ verze 5/0, tj. znění platného v době podání žádosti, následně poté, kdy obviněný Ing. M. B. ke dni 31. 3. 2009 ve funkci ředitele obchodní korporace

T. a.s. skončil a do této funkce byl ustanoven Ing. M. E.,

obviněný Ing. M. E. pak v tomto postavení, jednajíce za obchodní korporaci T. a.s., coby žadatele o dotaci, ve shodném úmyslu vylákat dotační prostředky ve prospěch této právnické osoby z Operačního programu Podnikání a inovace, k realizaci projektu pod názvem „Vybudování zařízení na výrobu nově vyvinutých výrobků T.“ reg. čísla *** na podkladě nepravdivých údajů o jejím ekonomickém stavu, v H. K. dne 24. 4. 2009 nechal vyhotovit, podepsal a poskytovateli dotace M. p. a o. předložil „čestné prohlášení příjemce dotace“ mimo jiné v tom, že společnost T. a.s. nemá k uvedenému datu, tj. ke dni 24. 4. 2009 žádné nevypořádané závazky vůči orgánům veřejné správy po lhůtě splatnosti, mimo jiné výslovně i nedoplatky na pojistném a na penále na veřejném zdravotním pojištění, přestože dlužila na zdravotním pojištění po lhůtě splatnosti celkem 1 082 031 Kč, z toho Vo. z. p. 798 139 Kč, O. z. p. z. b., p. a s. 259 236 Xx, X. p. Š. 23 379 Kč a Z. p. M. A. 1 277 Kč, vše s vědomím toho, že tzv. bezdlužnost mimo jiné vůči zdravotním pojišťovnám, tj. stav kdy žadatel nemá žádné nevypořádané závazky na veřejném zdravotním pojištění, byla podmínkou pro schválení dotace, což vyplynulo ze znění bodu 3.2 Výzvy č. II k předkládání projektů v rámci OP Podnikání a inovace, vyhlášení dne 1. 5. 2008, a dále i ze znění Xxxxx XXX., článku I. bodu (1) písm. d) „Podmínek poskytnutí dotace“ verze 5/0, tj. znění platného v době podání žádosti, na podkladě předmětných dokumentů s nepravdivým

obsahem – tj. tzv. Plné žádosti ze dne 12. 12. 2008 ve spojení s čestným prohlášením ze dne 24. 4. 2009, které byly nezbytné pro posouzení dotační žádosti bylo M. p. a o. coby administrátorem dotace dne 7. 5. 2009 vydáno „Rozhodnutí o poskytnutí dotace“ č. j. *** do celkové výše 74 064 000 Kč, z toho 62 954 400 Kč, tj. 85% ze strukturálních fondů E. s., a 11 109 600 Kč, tj. 15% ze státního rozpočtu Č. r., následně v období od 30. 10. 2009 do 13. 12. 2012 společnost T. a.s. neoprávněně s ohledem na předmětné porušení dotačních podmínek při podání žádosti o dotaci čerpala k realizaci předmětného projektu dotační prostředky v celkové výši 50 181 298 Kč, jednak z rozpočtu spravovaného E. u. – E. f. p. r. r. (ERDF) ve výši 42 654 103 Kč, jednak ze státního rozpočtu Č. r. ve výši 7 527 195 Kč, a jednáním obviněných Ing. M. B. a Ing. M. E. tak byla způsobena E. f. p. r. r. (ERDF), zastoupenému

M. p. a o. Č. r. coby administrátorem dotace škoda ve výši 42 654 103 Kč, a Č. r. zastoupené M. p. a o. Č. r. coby administrátorem dotace škoda ve výši 7 527 195 Kč.“

3. Zároveň s tím bylo napadeným rozsudkem vrchního soudu podle § 229 odst. 3 trestního řádu rozhodnuto tak, že se poškozená Č. r., zastoupená M. p. a o., se svým nárokem na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Pro úplnost je vhodné uvést, že soudy v předkládané věci rozhodovaly opakovaně. Nejprve bylo po provedeném hlavním líčení usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 11. 2019 sp. zn. 4 T 2/2019 rozhodnuto podle § 223 odst. 2 trestního řádu z důvodu uvedeného v § 172 odst. 2 písm. c) trestního řádu tak, že se trestní stíhání obviněných zastavuje, neboť účelu trestního řízení bylo dosaženo. Z podnětu stížnosti státního zástupce rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne

26. 3. 2020 sp. zn. 6 To 8/2020, tak, že podle § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu uvedené usnesení zrušil a Krajskému soudu v Hradci Králové uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Z odůvodnění tohoto kasačního rozhodnutí Vrchního soudu v Praze mj. vyplývá, že při správném závěru nalézacího soudu o vyloučení aplikace § 12 odst. 2 trestního zákoníku bylo rozhodnutí stručně a neúplně odůvodněno, navíc způsobem odporujícím výsledkům provedeného dokazování, a podmínky

§ 172 odst. 2 písm. c) trestního řádu nebyly v daném případě splněny, neboť podle stížnostního soudu nebylo možno konstatovat, že uvedené trestné činy jsou nižší společenské škodlivosti, což je vlastnost zločinům spíše výjimečná, dále že byl soudem prvního stupně přeceněn odstup od doby spáchání trestného činu, a jako chybný byl označen závěr o menším významu uvedené nepravdy pro získání dotace. Stížnostní soud poukázal též na odpověď M. p. a o. ze dne 16. 1. 2018 na č. l. 568 trestního spisu, svědčící o nezpůsobilosti společnosti T. a.s. k poskytnutí dotace s tím, že tato skutečnost je klasifikována jako potvrzená nesrovnalost.

5. V průběhu dalšího řízení bylo dokazování doplněno mj. k problematice závazkových vztahů ke zdravotním pojišťovnám, školením k podmínkám dotačního řízení pořádaných M. p. a o. a agenturou X., jakož i ke konzultacím vedeným se společností D. Na podkladě takto doplněného důkazního stavu Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. 6. 2020 sp. zn. 4 T 2/2019 uznal oba obviněné vinnými zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku a zločinem poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, 5 trestního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2011 a odsouzeni k úhrnnému trestu odnětí svobody ve shodné výměře 1,5 roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 2 let.

6. Z podnětu odvolání obou obviněných rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 11. 2020 sp. zn. 6 To 63/2020, kterým podle § 258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu zrušil výše uvedený rozsudek soudu prvního stupně a za podmínek

§ 259 odst. 1 trestního řádu věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

7. V návaznosti na důvody svého předcházejícího kasačního rozhodnutí ze dne

30. 11. 2020 sp. zn. 6 To 63/2020 konstatoval odvolací soud v části označené cb) pod bodem 26., že soud prvního stupně postupoval v zásadním souladu s jeho pokyny k doplnění dokazování. Z hlediska uvedení nepravdivých údajů v rámci dotačního řízení totiž bylo po objektivní stránce obou skutkových podstat rozhodující zjištění, zda došlo k posečkání s úhradou závazků nebo alternativně k uzavření dohod o jejich úhradě a k jejich plnění, tak aby mohly být považovány za vypořádané. U subjektivní stránky pak bylo rozhodné povědomí obviněných – jejich informovanost o nepravdivosti jimi uvedených údajů. Proto Vrchní soud v Praze uložil soudu nalézacímu vyžádat informace o školeních k dotacím a vyslechnutí školitele a zajištění instruktážních materiálů a vyžádání informací o kontrolách provedených v rámci dotačního řízení k tomu, zda se týkaly problematiky řádného vypořádání pohledávek a jakým způsobem byly realizovány (srov. body 40. – 41. posledně označeného kasačního usnesení). Dále odkázal odvolací soud na průběh hlavních líčení, konaných ve dnech 1.,15. a 29. 3. 2021 a konstatoval, že soud prvního stupně zejména osobně vyslechl svědky z řad informovaných zástupců, popř. zaměstnanců T. a.s., zdravotních pojišťoven a společnosti D. a že k důkazu také provedl z nově opatřených listinných důkazů sdělení zdravotních pojišťoven ke způsobu řešení jejich pohledávek u T. a.s. a sdělení M. p. a o. a C. k problematice školení zaměřeného na žadatele o dotaci z Operačního programu Podnikání a inovace v období let 2008 – 2010.

8. Vrchní soud v Praze pod bodem cc) odůvodnění svého nyní napadeného zprošťujícího rozsudku však na straně druhé dospěl k závěru, že v otázce hodnocení subjektivní i objektivní stránky posuzovaných trestných činů se nalézací soud nevyvaroval závažných pochybení ve svém hodnotícím postupu ve vztahu k výsledkům důkazního řízení s tím, že tyto neumožňují učinit odpovědný závěr, že obvinění nebo jiní zástupci a zaměstnanci T. a.s. byli M. p. a o. a C. proškoleni o obsahových podmínkách prohlášení o vypořádání nedoplatků, které jsou nejednoznačné. V tomto směru postavil odvolací soud proti sobě jako protichůdné znění požadavků na žadatele dotaci ohledně bezdlužnosti dle Prohlášení žadatele v registrační žádosti ze dne 15. 7. 2008, část 5., bod D2, dále znění Plné žádosti ze dne 12. 12. 2008, část 11., bod D2, a její aktualizované znění ze dne 12. 6. 2009 v části 11., bod D2, a rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 7. 5. 2009, Xxxxx XXX., čl. I., odst. 1, písm. d) a bod 3.2 Výzvy k předkládání projektů v rámci OPPI vyhlášené dne 1. 5. 2008, obsahující zásadní interpretační pravidla podmínek účasti příjemců dotací, kde je podle jeho zjištění předmětné prohlášení koncipováno částečně odlišně ve znění, že „nemá podle čestného prohlášení nedoplatky vůči vybraným institucím, přičemž posečkání s úhradou nedoplatku nebo dohoda o úhradě nedoplatků se považují za vypořádané nedoplatky“.

9. Odvolací vrchní soud dále vytkl soudu prvního stupně, že nevěnoval potřebnou pozornost problematice řádného plnění dohod, uzavřených mezi T. a.s. a zdravotními pojišťovnami, které se podle Xxxxx XXX., čl. I., odst. 1, d) Rozhodnutí o poskytnutí dotace ze 7. 5. 2009 považuje za vypořádané závazky, pokud zcela pominul znění čl. VII., 4. Podmínek pro poskytnutí dotace T. a.s. v rámci prioritní osy 4. Inovace, oblasti podpory

4.1, jehož znění cituje. Odvolací vrchní soud považoval plnění dohod se zdravotními pojišťovnami za akceptovatelné, a tedy závazky T. a.s. vůči nim za vypořádané. Přitom výjimky, spočívající v uzavření dohod o splácení penále za neuhrazené dluhy na zdravotním pojištění se ZP Š. (6. 1. 2020) a VoZP (28. 11. 2009) a jednou z dohod s VZP (2. 12. 2009), nepovažoval odvolací vrchní soud za vybočení z řádného plnění, a tedy porušení dotačních podmínek. V této souvislosti však zjevně přehlíží, že nevýznamná část těchto neuhrazených pohledávek byla uplatněna v insolvenčním řízení, které probíhalo v době od června 2010 do dubna 2011 u Krajského soudu v Hradci Králové ve věci sp. zn. KSHK 42 INS 6828/2010 a bylo ukončeno provedením reorganizace dlužníka.

10. Vrchní soud v Praze dále konstatoval, že orgány státu při nastavení podmínek dotace selhaly, neboť pojem bezdlužnosti nebyl zájemcům o dotace řádně vysvětlen a ani nebylo judikováno, co se jím myslí. Podle odvolacího soudu tedy obvinění byli dostatečně obezřetní při vyřizování dotace i při jejím čerpání a tím, kdo pochybil, byl jednoznačně stát. Pouze okrajově pak lze zmínit, že ve shodě s odvoláním M. p. a o. odvolací soud označil za pochybení prvostupňového soudu nepřipuštění tohoto subjektu k adheznímu řízení z důvodu neuplatnění nároku odpovědnou osobou. V tomto smyslu bylo toto odvolání poškozeného shledáno důvodným, avšak vzhledem ke způsobu meritorního rozhodnutí nezbylo než odkázat jej na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 3 trestního řádu.

11. S výše popsanými závěry Vrchního soudu v Praze, že v postupu obviněných nebylo zjištěno porušení dotačních podmínek (srov. str. 13 bod 32. v závěru), se však nelze ztotožnit.

12. Z předcházejících rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je zřejmé, že tento soud z hlediska právního posouzení žalovaného jednání obviněných kladl zásadní důraz na zjištění k otázce sporné interpretace podmínek adresovaných příjemci dotace formou výzvy administrátora dotace, a tedy okolností významných pro určení míry jeho znalosti v uvedeném směru. Dle odvolacího soudu ve výzvě určené neustanovenému počtu potenciálních zájemců o dotace však není oproti žádostem a rozhodnutím, která dopadají na individuálně určený subjekt, výslovně požadováno řádné plnění dohod o úhradě nedoplatků, což odvolací soud označuje za zásadní nejednoznačnost, kterou nelze vykládat k tíži příjemců dotace.

13. K výše uvedenému je třeba především obecně zdůraznit, že problematika právní závaznosti a vynutitelnosti splnění uložené povinnosti se zásadně váže až k individuálním právním aktům, dopadajícím na konkrétní účastníky daného řízení. Proto by bylo možno jen stěží takové právní účinky připisovat natolik obecně formulovanému dokumentu, jakým je Výzva k předkládání projektů v rámci OPPI Inovace, na jejichž realizaci se o poskytnutí dotačních prostředků žádá. Jak je uvedeno výše, do vzájemné opozice jsou tak stavěny na straně jedné obecná výzva k předkládání projektů k poskytnutí dotace, kde žádný výslovný požadavek žadatelovy bezdlužnosti uveden není a naproti tomu veškeré individuální akty poskytovatele dotačních prostředků, související již s jejím sjednáním ve prospěch konkrétního žadatele. Uvedený protiklad se jeví jako „uměle izolovaný“ a s ostatními skutkovými zjištěními zcela nekorespondující.

14. V této souvislosti je nutno poukázat na to, že rovněž Výzva k předkládání projektů v rámci OPPI Inovace – Inovační projekt vyhlášená dne 1. 5. 2008 obsahuje

též „čestné prohlášení příjemce dotace“ o tom, že společnost T. a.s. nemá k uvedenému datu, tj. ke dni 24. 4. 2009 žádné nevypořádané závazky vůči orgánům veřejné správy po lhůtě splatnosti, mj. výslovně i nedoplatky na pojistném a na penále na veřejném zdravotním pojištění. Současně je namístě konstatovat, že příslušný správce daně (F. ú. H. K.) dospěl ve svém kontrolním zjištění k závěru, že příjemce dotace byl zatížen nedoplatky na zdravotním pojištění, které splátkovým kalendářem nebyly ošetřeny buď vůbec nebo byly hrazené mimo tam předepsané platební termíny, a k datu 24. 4. 2009 nebyly neošetřené nedoplatky zdravotního pojištění celkovým způsobem řádně zajištěny (tj. vyčísleny a sjednány splátkové kalendáře). Je tedy zřejmé, že v případech, ve kterých nebylo zdravotní pojišťovnou rozhodnuto o splátkovém kalendáři, jsou takové nedoplatky na zdravotním pojištění považovány za splatné a lze je tak v důsledku nastalého prodlení s jejich úhradou podrobit penalizaci. Uvedená kontrolní zjištění správce daně naproti tomu vyhodnotil soud odvolací pod bodem 32. na str. 13 rozsudku shora tak, že „s ojedinělými výjimkami dodatečné dohody o splácení penále z 6. 1. 2010 uzavřené se Z. p. Š. a dohody z 28. 11. 2009 uzavřené s Vo. z. p. krátce po první platbě dotace a jedné z dohod uzavřených se V. z. p. dne 2. 12. 2009, byly ve světle pravidel zakotvených v čl. VII., odst. 4 z pohledu respektování podmínek poskytnutí dotace uzavřeny včas a zejména také byly úhradami pojistného řádně plněny“.

15. Odvolací soud však v souvislosti s přijetím takového závěru přehlédl, že uvedené dohody o splátkovém kalendáři byly uzavírány až v mezidobí mezi podáním žádosti

o poskytnutí dotace a poskytnutím dotačních finančních prostředků. Dále rovněž přehlédl, že se tyto dohody nevztahovaly k základu pojistného, ale pouze k sankčnímu postihu za jeho neplnění, tedy týkaly se otázky penále. Přitom celková výše dlužného pojistného společnosti T. a.s. vůči zdravotním pojišťovnám činila v rozhodném období uplatnění žádosti o poskytnutí dotace ve svém souhrnu více než 1 mil. Kč. Splátkové kalendáře, dohodnuté s ČPZP, VZP a ZPMV, a v srpnu až září 2009 s ostatními pojišťovnami, byly totiž sjednány až v období od 12. 12. 2008 do 24. 9. 2009. Naproti tomu žádost o poskytnutí dotace byla zpracovávána a obviněným Ing. X. X. xxxxxxxxx v prosinci 2008, žádost o výplatu dotace pak byla Ing. X. X. xxxxxxxxx v dubnu 2009.

16. Je tedy zřejmé, že předmětná žádost o dotaci byla podávána v době, kdy nebyly všechny uvedené dohody sjednány, a dílem se tak nestalo ani následně, konkrétně do doby podání žádosti o výplatu dotace. V procesu podání žádosti o přiznání dotace ani při podání žádosti o její poskytnutí tedy nebyly dluhy vůči zdravotním pojišťovnám, představující více než 1 mil. Kč, řádně smluvně ošetřeny, ačkoli opak takového stavu byl vykazován oběma obviněnými, kteří za žadatele o dotaci postupně vystupovali. Toto skutkové zjištění je třeba posuzovat z hlediska hodnocení trestnosti jednání obviněných za rozhodující a nelze je, s ohledem na povahu posuzovaných právních kvalifikací, v žádném případě jakkoli bagatelizovat či obcházet.

17. Při právním posouzení jednání obviněných se odvolací soud dále opírá mj. o judikaturu Nejvyššího správního soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 1 Afs 100/2009, sp. zn. 5 Afs 90/2012 a sp. zn. 2 Afs 142/2016. Z nich vyjímá závěr, že je povinností státu vymezit dotační podmínky jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem, který zajistí předvídatelnost postupu při případném zpětném vymáhání poskytnuté dotace, či uplatnění sankčního odvodu, resp. se vyžaduje stav, kdy příjemce ohledně obsahu dotačních podmínek bude mít jistotu. Uvedená rozhodnutí však na předkládanou věc dopadají jen okrajově.

18. Z rozhodnutí pod sp. zn. 1 Afs 100/2009 řešícího prodloužení termínu realizace dotace se souhlasem poskytovatele dotace a vyloučení odpovědnosti žadatele o dotaci, pokud se pohyboval v legálním prostoru, vyplývá, že pokud příjemce dotace jednal v mezích rámce rozhodnutí, které poskytovatel dotace vydal, resp. jeho změnu schválil, nelze takové jednání přičítat k jeho tíži. Taková situace však v nyní posuzovaném případě nenastala.

19. Rozhodnutí pod sp. zn. 5 Afs 90/2012 mj. deklaruje, že smlouva o poskytnutí dotace je veřejnoprávní smlouva. Podmínky, jež mají být ze strany příjemce dotace splněny, nelze extenzivně rozšiřovat, a musí být možné a určité. Pokud ve smlouvě některá podmínka není uvedena, nelze ji na příjemci dotace vyžadovat. V předkládané věci je dotační řízení odvolacím vrchním soudem rozšiřováno i na fázi všeobecné nabídky, a ve vztahu k tomu dovozovány nepřiléhavé závěry. V posuzovaném případě však byla otázka bezdlužnosti či sjednání dohod o vypořádání závazků se zdravotními pojišťovnami ve své nezměněné podobě trvalou součástí dotačních podmínek po celou dobu předmětného dotačního řízení.

20. Rozhodnutí pod sp. zn. 2 Afs 142/2016 se týká zákazu diskriminace a určitosti výkladu tohoto pojmu v zákoně o veřejných zakázkách. Žadateli o dotaci nelze přičítat k tíži, pokud podmínky dotace připouštějí dva různé výklady. Pokud je zákon v konkrétních ustanoveních nejasný, nesrozumitelný či nepřesný anebo je v zákoně mezera a díky tomu lze určitý institut vykládat vícero rovnocennými a přesvědčivými způsoby, je nutno použít takový z nich, který je vůči daňovému subjektu mírnější. Ani toto rozhodnutí však nelze označit za určující pro předkládanou věc, neboť se vztahuje k obecné právní úpravě, nikoliv ke konkrétní veřejnoprávní smlouvě, byť s uvedenou právní oporou uzavřené.

21. Odvolací soud přesto uzavřel své hodnotící úvahy tak, že porušení dotačních podmínek ze strany obviněných neshledal. Jako další argument uvedl (bod 31. str. 12), že se nepodařilo dostatečně objasnit, zda obvinění nebo jiní zaměstnanci společnosti

T. a.s. byli ze strany M. p. a o. a C. proškoleni o obsahových podmínkách prohlášení o vypořádání nedoplatků, které jsou dle odvolacího vrchního soudu stupně nejednoznačné v tom směru, že výzva oproti rozhodnutí o poskytnutí dotace považuje za vypořádaný nedoplatek i dohodu o úhradě nedoplatků nespojenou výslovně s jejím řádným plněním, přičemž takovou nejednoznačnost nelze podle odvolacího soudu vykládat v neprospěch obviněných.

22. S odkazem na shora uvedená zjištění nelze akceptovat závěr odvolacího vrchního soudu, že jednání obviněných je beztrestné v důsledku absence dostatečné určitosti nastavených dotačních podmínek, z čehož dovozuje nedostatek naplnění objektivní a subjektivní stránky žalovaného trestného činu. Takovému závěru je třeba oponovat již z toho důvodu, že právní argumentace týkající se příslušného dotačního řízení by se měla týkat konkrétního řízení představovaného procesem sjednání veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí dotace v daném individuálním případě, nikoli od obecného vymezení podmínek ve výzvě k předkládání projektů.

23. Je tedy třeba vycházet až z rámce konkrétního dotačního řízení, v němž byly podmínky pro poskytnutí dotace vymezeny dostatečně určitě s tím, že v průběhu tohoto řízení nebyly měněny či upravovány, a tedy v rozsahu, v jakém byly takto vymezeny, byly pro příjemce dotace také závazné a vůči němu poskytovatelem dotace rovněž vynutitelné. Zkoumání podmínek pro poskytnutí dotace by,

vzhledem k tomu, že jde o smluvní, byť v případě veřejnoprávní smlouvy specifický vztah, mělo být omezeno na proces sjednání smlouvy a jejího plnění, nikoli uměle rozšiřováno mimo tento smluvní vztah, neboť pouze konkrétní smluvně sjednané podmínky jsou pro konkrétní individuální subjekt závazné, a pouze ve vztahu k porušení takových podmínek lze dovozovat individuální odpovědnost osob právně jednajících za příslušného žadatele o dotaci.

24. Pokud tedy takto nastavené dotační podmínky jednoznačně stanovily povinnost žadatele vykázat bezdlužnost ke státním institucím včetně zdravotních pojišťoven, spočívající ve faktické bezdlužnosti nebo v právním ošetření případných dluhů sjednáním dohod o splátkách, pak dotyčný subjekt nejenže v době podání žádosti o dotaci, ale dokonce ani v souvislosti s podáním žádosti o její čerpání, požadovaným způsobem své závazky vůči zdravotním pojišťovnám beze zbytku nevypořádal. Tento závěr platí tím spíše, že část těchto splatných a neuhrazených pohledávek, o nichž byla následně po čerpání dotace uzavřena dohoda, dokonce představovala pohledávky zdravotními pojišťovnami přihlášené do insolvenčního řízení.

25. Ačkoliv závazky žadatele o dotaci z titulu plateb zdravotního pojištění nebyly jak v době podání žádosti o její přiznání, tak ani v době podání žádosti o její poskytnutí, ani formálně ani fakticky zcela vypořádány, signovaly odpovědné osoby i přes povědomí této skutečnosti dokumenty, v nichž vykázaly poskytovateli dotace naopak svoji bezdlužnost. Nepravdivé údaje o skutečném ekonomickém stavu společnosti T. a.s., které uvedený žadatel nepravdivě vykázal, přitom byly pro poskytovatele dotace podstatného významu zejména z hlediska posouzení validity žadatelova finančního hospodaření a dodržování platební kázně ve vztahu k orgánům státu, dále za účelem nezbytného vyhodnocení vhodnosti žadatele o dotaci, včetně jeho schopnosti dostát závazkům vyplývajícím z dotační smlouvy. Nejednalo se tedy o nepodstatný a pro posouzení věci nevýznamný fakt, že žadatel o dotaci neuhradil na odvodech v příslušné době vůči zdravotním pojišťovnám více než 1 mil. Kč, a úhradu těchto závazků ani neměl právně ošetřenu, což poskytovateli dotace zatajil. Xxxxxx názoru ostatně přisvědčil i sám odvolací soud v rámci svého předcházejícího kasačního rozhodnutí [srov. jeho usnesení ze dne

26. 3. 2020 sp. zn. 6 To 8/2020, bod 14. ad a) str. 6 shora], kterým zrušil rozhodnutí nalézacího soudu o zastavení trestního stíhání obou obviněných z důvodu neúčelnosti. Oproti tomu ve svém rozsudku ze dne 27. 9. 2021 č. j. 6 To 42/2021- 2156, odvolací vrchní soud zmíněnou skutečnost zcela bagatelizoval, což mělo zásadní vliv na trestněprávní posouzení věci a v závislosti na tom byla obviněným i přes jejich srozumění s absencí bezdlužnosti společnosti a objektivně zjištěnému nevypořádání jejích závazků ve vztahu ke státním institucím, resp. zdravotním pojišťovnám, v průběhu dotačního řízení přiznána beztrestnost.

26. Vymezení bezdlužnosti v dotačním řízení, resp. stanovení příslušných podmínek pro poskytnutí dotace, bylo odvolacím soudem označeno za neurčité, v důsledku čehož je poskytovateli dotace přičítána nedostatečná obezřetnost při sjednání příslušné veřejnoprávní smlouvy. Takový závěr však nemá oporu ve výše presentovaných výsledcích provedeném dokazování, resp. se nachází ve zcela zjevném rozporu s opatřenými důkazy o obsahu žádosti o dotaci a stavu plnění závazků vůči zdravotním pojišťovnám. Třebaže odvolací soud deklaroval znalost rozhodného stavu, o jakém obvinění v žádostech o dotaci a její čerpání poskytovatele dotace informovali, ten však svědčí o zjevném nesouladu mezi obsahem žádosti o dotaci a skutečným stavem závazků vůči zdravotním pojišťovnám,

který obvinění odstranili až dodatečně poté, co společnost T. a.s. předmětnou dotaci přijala. Pokud jde o odvolacím soudem posuzovaný aspekt sporné interpretace podmínek vyplývajících z výzvy adresované zájemcům o dotaci, nejde o otázku, která by byla z hlediska trestněprávní odpovědnosti obviněných rozhodující.

27. Lze tak uzavřít, že odvolací vrchní soud jednání obou obviněných nesprávně právně posoudil, pokud dospěl k závěru, že jednání obviněných nenaplňuje skutkovou podstatu žalovaných zločinů dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku a poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, 5 trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011. Tím své rozhodnutí Vrchní soud v Praze zatížil vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, ve znění zákona č. 220/2021 Sb., účinného od 1. 1. 2022. Zároveň s tím jsou podstatné skutkové závěry odvolacího soudu ohledně stavu bezdlužnosti žadatele dotace společnosti T. a.s. vůči zdravotním pojišťovnám ve zcela zásadním rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž se zároveň jedná o skutkové zjištění určující pro naplnění skutkové podstaty žalovaných trestných činů. Tím své rozhodnutí Vrchní soud v Praze zatížil též vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, ve znění zákona č. 220/2021 Sb., účinného od 1. 1. 2022.

S ohledem na popsané skutečnosti

navrhuji,

aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu:

1. podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2021 sp. zn. 6 To 42/2021, a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,

2. a dále postupoval podle § 265l odst. 1 trestního řádu a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjadřuji i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Brno 20. ledna 2022

XXXx. Xxxx Xxxxx nejvyšší státní zástupce