Obviněný Ing. J. C. – dovolání

1 NZO 5040/2017-22

Nejvyšší soud prostřednictvím

Okresního soudu ve Znojmě

ke sp. zn. 18 T 17/2015

Obviněný Ing. J. C. – dovolání

Podle § 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu a ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 trestního řádu podávám v neprospěch obviněného Ing. J. C.,

d o v o l á n í

proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.3.2017

sp. zn. 8 To 80/2017, kterým bylo podle § 256 trestního řádu zamítnuto odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Znojmě, podané proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16.8.2016

sp. zn. 18 T 17/2015, jímž byl obviněný Ing. J. C. podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby,

a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, uvedenému v § 265a odst. 2 písm. b) trestního řádu, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle

§ 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, tedy že napadený zprošťující rozsudek spočíval na nesprávném právním posouzení skutku.

O d ů v o d n ě n í :

Na obviněného Ing. J. C. byla dne 2.2.2015 pod sp. zn. ZT 349/2014 k Okresnímu soudu ve Znojmě podána obžaloba pro skutek, právně kvalifikovaný jako přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že

jako jednatel společnosti E. T., spol. s r. o., se sídlem ***, IČO ***, zapsané v obchodním rejstříku Městského soudu v P., oddíl ***, vložka ***, plátcova pokladna

***, jako zaměstnavatel v J., P. a jinde, neodvedl za své zaměstnance, ač si této povinnosti byl vědom, neboť příslušné částky srazil ze mzdy svých zaměstnanců

v době od 1.1.2013 do 31.1.2014 měsíčně daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků, čímž porušil § 38h odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb.,

o daních z příjmů v platném a účinném znění a na účet České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro J. k., Územní pracoviště v Z., ***, IČ *** tak dluží 469.805 Kč,

od 1.8.2013 do 31.1.2014 každý měsíc pojistné na sociální zabezpečení, čímž porušil § 8 odst. 1 a § 9 odst. 2 zákona č. 589/92 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v platném a účinném znění a na účet České republiky zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení v Z.,

***, IČO *** tak dluží nejméně 62.866 Kč,

v době od 1.8.2013 do 31.1.2014 měsíčně pojistné na veřejné zdravotní pojištění, čímž porušil § 5 odst. 1, 2 zákona č. 592/92 Sb., o pojistném na zdravotní pojištění v platném znění § 9 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění v platném znění a za uvedené období tak dluží na účet Pojišťovny A*** zastoupené Regionální pobočkou B., pobočkou pro J. kraj a kraj V., ***, IČ *** částku

20.385 Kč,

v době od 1.8.2013 do 31.1.2014 měsíčně pojistné na zdravotní pojištění, čímž porušil § 5 odst. 1, 2 zákona č. 592/92 Sb., o pojistném na zdravotní pojištění v platném znění § 9 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění v platném znění a za uvedené období tak dluží na účet nyní Pojišťovny B*** se sídlem ***, IČ *** částku 1.742 Kč,

v době od 1.7.2013 do 31.1.2014 každý měsíc pojistné na zdravotní pojištění, čímž porušil § 5 odst. 1, 2 zákona č. 592/92 Sb., o pojistném na zdravotní pojištění v platném znění § 9 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění v platném znění a za uvedené období tak dluží na účet Pojišťovny C*** se sídlem ***, IČ ***, částku 12.098 Kč,

tedy celkem 566.896 Kč.

Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16.08.2016 sp. zn. 18 T 17/2015 byl obviněný Ing. J. C. podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby s tím, že v žalobním návrhu uvedený skutek není trestným činem.

Nalézací soud při posuzování viny obviněného zejména uvedl, že obviněný jako statutární orgán společnosti E. T., spol. s r. o., nejednal zaviněně, a tedy nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu. Obviněný sice společnost po celou dobu žalovaného jednání řídil s vědomím, že není v dobré finanční situaci, avšak přesto za sledované období uhradil dle tabulky č. 21 na č. l. 289–290 spisu částku

671.423 Kč, přičemž do této částky nejsou navíc zahrnuty platby ve výši

1.000.409 Kč, které byly uhrazeny v říjnu až prosinci 2013 v důsledku probíhajícího trestního stíhání téhož pachatele ve věci vedené u Okresního státního zastupitelství ve Znojmě pod sp. zn. ZT 332/2013. Objem takto zaplacených odvodů údajně nesvědčí o úmyslu obviněného vyhnout se placení předmětných závazků. Přitom byl obviněný zároveň v situaci, kdy si společnost ve dvou případech byla nucena vypůjčit finanční prostředky na úhrady mezd za běžného provozu od společnosti L., s. r. o., v celkovém objemu půjčených prostředků ve výši 2,5 mil. Kč. Dále dle názoru soudu prvního stupně nesvědčí o úmyslu obviněného ani uzavření splátkových kalendářů, které byly dle názoru soudu plněny dle možností společnosti E. T., spol. s r. o., přičemž se obviněný snažil získat další zakázky. Na základě těchto skutečností

dospěl soud prvního stupně k závěru, že obviněný nejednal v přímém ani nepřímém úmyslu, nýbrž se jednalo spíše o nedbalostní zavinění.

Proti zmíněnému rozsudku podala odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Znojmě s tím, že se nalézací soud nevypořádal se všemi pro věc podstatnými okolnostmi a napadený rozsudek trpí vadou nesprávného právního posouzení skutku. Přitom rozvedla skutková zjištění, plynoucí z provedených důkazů. Poukázala na skutečnost, že v daném případě se jedná již o druhé trestní stíhání obviněného pro stejný přečin, kdy byl již trestně stíhán pro obdobné jednání spočívající v neodvedení povinných plateb za období od 1.10.2011 do 31.7.2013, tedy celkově dotčená společnost neodváděla za zaměstnance povinné platby řádně a v plné výši po dobu delší jak dva roky. Ze spisového materiálu rovněž vyplývá, že v důsledku nehrazení těchto odvodů musely být se společností uzavírány splátkové kalendáře opakovaně, neboť společnost předchozí splátkové kalendáře neplnila. Navíc ze strany příslušného orgánu správy sociálního zabezpečení pak byly vedeny exekuce na bankovní účet společnosti za účelem zajištění úhrady povinných odvodů. Jestliže je statutární zástupce společnosti nucen půjčovat si v nebankovním sektoru peníze na mzdy a běžný provoz, je zcela zřejmé, že taková společnost není života schopná. Dle vyjádření samotného obviněného měla společnost ekonomické problémy již od roku 2010, které se nadále prohlubovaly, a nebylo tedy reálné očekávat skokové zlepšení ekonomické situace.

Dále státní zástupkyně poukázala na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, např. na rozhodnutí sp. zn. 3 Tdo 1406/2015, 7 Tz 228/2001, 5 Tdo 456/2002 a 8 Tdo 316/2012, z nichž vyplývá, že předpokladem trestní odpovědnosti ve vztahu k posuzovanému trestnému činu je, aby zaměstnavatel svým zaměstnancům z hrubé mzdy skutečně srazil příslušné částky na povinné odvody a ty neodvedl. Nemá-li potom zaměstnavatel dostatek peněžních prostředků (je-li insolventní nebo předlužen), měl by všechny své závazky uspokojit poměrně a rovnoměrně, přičemž toto hledisko je vyváženo názorem, že pokud pachatel (podnikatel, statutární orgán společnosti) není schopen přizpůsobit hospodaření společnosti (podniku) tomu, aby plnil svou zákonnou povinnost odvádět platby uvedené v § 241 trestního zákoníku, musí podnikání ukončit. Nelze opomenout, že se společnost obviněného nacházela v platební neschopnosti po delší dobu. Z hlediska posouzení subjektivní stránky jednání pachatele lze dovodit, že případy dlouhodobého udržování ekonomického stavu plátce tak, že není schopen plnit zákonné odvody, je třeba hodnotit jako úmyslné neplnění zákonných povinností sražené částky odvádět.

Zmíněné odvolání Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21.3.2017 sp. zn. 8 To 80/2017 jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu zamítl.

V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že z pohledu požadavků, kladených na odůvodnění rozsudku (§ 125 odst. 1 trestního řádu), lze konstatovat, že napadený rozsudek obstojí. Soud prvního stupně dále vyložil, že znalec Ing. P. P. ve svém znaleckém posudku i při výslechu u hlavního líčení uvedl, že během zpracovávání posudku nezaznamenal v účetnictví společnosti

E. T., spol. s. r. o., žádné výdaje, které by se vymykaly běžné podnikatelské činnosti, a měl tak za prokázané, že nedocházelo k žádnému „vyvádění“ finančních prostředků, ale že byly tyto účelově vynakládány na zajištění chodu firmy. Dále poukázal na reálnou finanční situaci společnosti, kterou dle soudu prvého stupně

dokumentují i výpisy z účtu, z nichž má být dle názoru soudu dokumentováno, že došlé finanční prostředky od odběratelů byly bezprostředně použity pro výplatu části mezd zaměstnancům v paušální výši 5.000 Kč a také alespoň na částečnou úhradu odvodů. Znalec v doplňku svého posudku uvedl, že k faktickému převzetí společnosti E. T., spol. s r. o., společností L., s. r. o., došlo dne 28.1.2014. Na podkladě slyšených svědků soud prvního stupně vzal za prokázané, že po uvedeném datu se obviněný na rozhodování o finančních prostředcích nepodílel. Soud prvého stupně uzavřel, že v době, kdy obviněný společnost fakticky řídil, nemohlo dojít k úhradě celého kumulovaného dluhu pro nedostatek finančních prostředků. Zaplacené odvody v roce 2013 byly započítávány na předchozí dluhy, a proto došlo k vyčíslení odvodů příslušnými organizacemi za rok 2013 dle vyčíslení v žalobním návrhu. Odvolací soud dále poukázal na to, že soud nalézací vzal v úvahu hospodaření společnosti, které bylo v roce 2013 poznamenáno setrvalou absencí finanční hotovosti, jak se podává z půjček na mzdy v srpnu a prosinci 2013, přesto k placení odvodů dle možností docházelo. S ohledem na ekonomické problémy společností si v obecné rovině byl statutární orgán vědom toho, že může dojít k nezaplacení povinných odvodů, v daném případě však absentují důkazy o srozumění obviněného s takovým stavem, které by bylo podmíněno např. vědomím, že společnost „směřuje k zániku“. Obviněný po celou dobu roku 2013 činil aktivní kroky k tomu, aby společnost získala další zakázky, snažil se udržet zaměstnance i tím, že si společnost půjčovala na jejich mzdy, dále udržet výrobu a zajistit vstup finančně silného partnera. Odvolací soud ve svém rozhodnutí pak zdůraznil i zásadu volného hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 trestního řádu, kdy dle jeho názoru nalézací soud hodnotil provedené důkazy dle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a učinil logicky odůvodněná skutková zjištění. Na správných skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech nemohla ničeho změnit dle názoru soudu druhého stupně ani námitka státní zástupkyně o dvojím započtení uhrazených plateb na povinných odvodech znalcem.

Dle odvolacího soudu bylo v předmětné trestní věci prokázáno, že obviněný nebyl objektivně schopen uhradit příslušné odvody. Nelze tedy než konstatovat, že jako zaměstnavatel neměl k dispozici potřebné finanční prostředky, tedy že nemohl příslušné částky ze mzdy svým zaměstnancům z jejich hrubých mezd skutečně srazit a v rozporu se zákonem je neodvést oprávněným příjemcům, ale tyto použít k jiným účelům.

S rozhodnutími obou soudů, vycházejícími z uvedených právních závěrů, se však nelze ztotožnit, neboť jsou zatížena vadou nesprávného právního posouzení skutku, která je ve vztahu k části rozhodných skutkových zjištění poznamenána extrémním nesouladem s výsledky provedeného dokazování. Zmíněné pochybení vyplývá z toho, že vyhodnocení provedeného dokazování ke stěžejní otázce, zda obviněný svým zaviněným jednáním nesplnil jako zaměstnavatel v žalované době svoji zákonnou povinnost odvést za zaměstnance daň, pojistné na sociální zabezpečení a podobné povinné platby ve smyslu § 241 trestního zákoníku, vybočilo z mezí volného hodnocení provedených důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 trestního řádu. Hodnotící úvahy, plynoucí z rozhodnutí obou soudů, totiž vypovídají o tom, že se dostatečně nevypořádaly s veškerými provedenými důkazy z hlediska jejich skutečné vypovídací hodnoty, kterou posuzovaly prakticky jednostranným způsobem ve prospěch obhajoby obviněného, aniž by tak získaly celkový obraz jeho jednání,

rozhodného pro posouzení jeho trestní odpovědnosti. Lze doplnit, že o extrémní rozpor se podle ustálené judikatury jedná zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení a jestliže jsou skutková zjištění soudů pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. (srov. zejm. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04). Takový stav potom posouvá hranice dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ke skutkovému přezkumu (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 55/04).

Jak bude dále ještě uvedeno, nebyla během trestního řízení (ani doplněním znaleckého posudku z oboru ekonomiky u hlavního líčení) zjištěna dostatečným způsobem ekonomická situace společnosti E. T., spol. s r. o., xxxxxxxx zjištění soudů jsou v této otázce zcela nedostačující a rozhodnutí o zproštění obviněného obžaloby státní zástupkyně je tak předčasné.

Pokud jde o ekonomickou situaci společnosti E. T., spol. s r. o., tak již z výpovědi obviněného a zejména svědkyně E. P., účetní této společnosti, je zřejmé, že společnost měla dlouhodobě ekonomické problémy, kdy její závazky převyšovaly pohledávky. Přesto byly během celého roku 2013 a i v lednu 2014 (tedy v rozhodném žalovaném období) placeny mzdy zaměstnancům a současně probíhaly i některé platby na povinné odvody podle splátkových kalendářů, uzavíraných s jednotlivými dotčenými institucemi. Z uvedeného je tedy zřejmé, že společnost E. T., spol. s r. o., jako zaměstnavatel řádně každý měsíc zúčtovávala mzdy zaměstnancům a současně účetní zpracovala i přehledy povinných odvodů a tyto podávala příslušným institucím. Zaměstnanci dostávali výplatní pásky, a tedy věděli, co je z jejich hrubé mzdy sraženo. Až v únoru 2014 dostali zaměstnanci jen část slíbené mzdy (5.000 Kč) a pak již platby zcela přestaly. Výše uvedené plyne např. i z výpovědi svědka L. M.

Nelze tedy za dané důkazní situace dospět již nyní k závěru, že zákonné povinné odvody při zpracování a výplatě mezd zaměstnancům nebyly sraženy.

Naopak je zřejmé i z vyjádření samotného obviněného a výsledků dokazování, že nedostatek finančních prostředků na mzdy zaměstnanců obviněný opakovaně v žalovaném období, tedy zejména konce roku 2013, řešil sjednáním půjček finančních prostředků od společnosti L., s. r. o., která k tomuto účelu prostředky společnosti E. T., spol. s r. o., fakticky poskytla. Z výpovědi svědka R. H. plyne, že konkrétně půjčka ve výši 1.500.000 Kč, byla určena na mzdy pro zaměstnance, včetně plateb povinných odvodů z nich. Takto sjednané půjčky následně byly společnosti L., s. r. o., v dalších měsících spláceny, jak plyne i ze zjištění přibraného znalce. Společnost L., s. r. o., pak nejpozději 28.1.2014 fakticky převzala společnost

E. T., spol. s r. o., a po zjištění jejího nepříznivého ekonomického stavu jednala způsobem níže uvedeným.

Pro řádné posouzení ekonomické situace společnosti E. T., spol. s r. o., v žalovaném období, jsou pak podstatné následující skutečnosti:

1) Ze znaleckého zkoumání vyplývá, že společnost E. T., spol. s r. o., vykazovala ve sledovaném období převahu závazků nad svými pohledávkami (str. 46–49 znaleckého posudku na č. l. 292–293 spisu).

2) Ze Sbírky listin Obchodního rejstříku Městského soudu v P., oddíl ***, vložka

***, bylo zjištěno, že společnost E. T., spol. s r. o., předložila do Sbírky listin povinnou účetní závěrku naposledy k 31.12.2012, tato je sice v listinné podobě založena ve spisovém materiálu, navíc včetně výkazu zisku a ztráty k 31.12.2013 (č. l. 130–146 spisu), znalec ji však nezahrnul do svého znaleckého zkoumání. Účetní závěrka k datu 31.12.2013 nebyla dodána.

3) Již z rozvahy společnosti E. T., spol. s r. o., k datu 31.12.2012 je evidentní, že rozsah celkových cizích zdrojů (nevytvořených vlastní činností společnosti, ale získaných „na dluh“, který je nutno vrátit) ve výši 54.797.000 Kč tvoří až 90 % celkových vykázaných aktiv společnosti ve výši 57.592.000 Kč, přičemž tato aktiva jsou tvořena i z vykázaných pohledávek společnosti za jinými podnikatelskými subjekty (tzv. „peníze na cestě“), které společnost fakticky nemá k dispozici, v celkové výši 18.715.000 Kč a rovněž zásob na skladě a „neprodejných výrobků“ v celkovém objemu 23.432.000 Kč. Výsledek hospodaření za běžné účetní období v roce 2012 je vykázán v záporné hodnotě -11.343.000 Kč.

4) Z přílohy k účetní závěrce za rok 2012 (č. l. 134–138 spisu) vyplývá, že společnost kromě výše uvedeného již za rok 2012 účetně vykázala a přiznala existenci nedoplatků daňových povinností a rovněž nedoplatků na sociálním a zdravotním pojištění ve vztahu k výplatě mzdových prostředků. Celkový stav nezaplacených závazků společnosti již v roce 2012 převyšuje stav evidovaných pohledávek.

5) Dle výkazu zisku a ztráty společnosti k 31.12.2013 (č. l. 145–146 spisu) je nepochybné, že provozní výsledek hospodaření společnosti i celkový výsledek hospodaření před zdaněním vykazuje jak za rok 2013, tak i v předchozím období roku 2012 ztrátu řádově v desítce milionů korun.

6) Z Insolvenčního rejstříku ve věci úpadce společnosti E. T., spol. s r. o., bylo mimo jiné zjištěno, že návrh na zahájení insolvenčního řízení podal úpadce dne 20.2.2014 a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4.4.2014 pod č. j. MSPH *** INS ***/2014-A byl zjištěn úpadek společnosti E. T., spol. s r. o., na její majetek byl prohlášen konkurs a současně ustanoven insolvenční správce (přičemž žalované období je datováno do 31.1.2014). Do tohoto insolvenčního řízení podalo přihlášky celkem 90 věřitelů s celkovou částkou přihlášených pohledávek ve výši 47.600.551 Kč (je evidentní, že tak vysoká výše dluhu nemohla vzniknout během posledního půl roku před podáním insolvenčního návrhu).

7) Z úplného výpisu Obchodního rejstříku společnosti

E. T., spol. s r. o., a dalších listin založených ve Sbírce listin u dané právnické osoby je zřejmé, že notářským zápisem notářky JUDr. V. K. v B. ze dne 20.12.2013 pod sp. zn. NZ1794/2013, N1945/2013 jediný společník společnosti Ing. J. C. rozhodl při výkonu působnosti valné hromady

společnosti mimo jiné o navýšení základního kapitálu o 7.100.000 Kč na celkovou výši 10.100.000 Kč formou nového peněžitého vkladu společností L., s. r. o., k jehož faktickému uskutečnění však nikdy nedošlo, neboť tento

„vklad“ byl proveden pouze „na papíře“ a umořen dohodou o zápočtu části peněžité pohledávky společnosti L., s. r. o., ve výši 10.500.000 Kč na základě uznání závazku a dohody o způsobu jeho splacení ze dne 18.12.2013 uzavřené mezi věřitelem společností L., s. r. o., a dlužníkem společností E. T., spol. s. r. o., zastoupené obviněným. Společnost L., s. r. o., tímto vstupuje jako druhý a většinový společník do společnosti E. T., spol. s r. o., a fakticky ji ovládá.

8) Z obsahu notářského zápisu notáře Mgr. P. B. v B. ze dne 20.6.2014 pod č. j. NZ 563/2014, N 595/2014 (viz Sbírka listin) mimo jiné vyplývá rozhodnutí valné hromady společnosti E. T., spol. s r. o., a souhlas s převodem obchodního podílu společníka L., s. r. o., na třetí osobu a zejména pak existence zástavní smlouvy k podílu v obchodní korporaci (přičemž není uvedeno datum uzavření) mezi zástavním věřitelem společností L., s. r. o., a zástavcem Ing. J. C., na základě které vykonává zástavní věřitel hlasovací práva spojená se zastaveným podílem ve společnosti E. T., spol. s r. o.

9) Ze zprávy auditora ze dne 29.1.2014, vypracované ke zjištění finanční situace společnosti E. T., spol. s r. o., na základě účetní závěrky ze dne 31.12.2012 (č. l. 148–151 spisu), plyne, že již k datu 31.12.2012 byla společnost předlužena. Na základě předběžné účetní závěrky za rok 2013 (účetní závěrka za rok 2013 nebyla vyhotovena) pak plyne, že v roce 2013 se tato situace ještě zhoršila, vlastní kapitál společnosti se propadl pod minimální hranici poloviny základního kapitálu.

Již z výše uvedeného je tedy zřejmé, že v průběhu rozhodného žalovaného období leden 2013 až leden 2014 byla ekonomická situace společnosti obviněného mimořádně špatná, přesto byla provedeným dokazováním, zejména znaleckým posudkem Ing. P. P. z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence, zjištěna nedostatečně odpověď na otázku, zda byla společnost schopna odvádět povinné zákonné platby. Z tohoto znaleckého posudku a z jeho následného hodnocení soudy není vůbec zřejmé, na základě kterých konkrétních podkladů z účetnictví společnosti

E. T., spol. s r. o., znalec pro své závěry vycházel, přičemž vedle absence specifikace konkrétních dokladů definovaných podle účetních předpisů, které měl znalec k dispozici, sám zmiňuje toliko v obecné rovině, že měl k dispozici bankovní výpisy bez bližší specifikace a rozsahu a elektronickou zálohu účetnictví firmy v účetním programu H. O., jehož zprovoznění bylo velmi komplikované. Není zřejmé, zda a které konkrétní doklady či prvotní účetní dokumentaci a konečné účetní sjetiny v papírové či jiné podobě měl znalec k dispozici a z jakého důvodu s ohledem na datum vyhotovení posudku nebyla ze strany společnosti E. T., spol. s r. o., zpracována a znalci předložena úplná účetní závěrka k 31.12.2013.

Pro řádné posouzení celkové ekonomické situace společnosti a zejména se zaměřením na stav závazků a pohledávek, dobu jejich vzniku, výše, data a způsobu jejich úhrad či nezaplacení, vše v porovnání s celkovým stavem příjmů společnosti z její vlastní podnikatelské činnosti, jejích aktiv oproti stavu a výši cizích zdrojů, tak neměl znalec k dispozici podkladový materiál v potřebném rozsahu, aby mohl zcela

zodpovědně posoudit celkovou ekonomickou situaci společnosti a její vývoj nejméně již od předchozího účetního období.

Pro posouzení celkové ekonomické situace společnosti E. T., spol. s r. o., nejméně za období od počátku roku 2013, je tak nutno vycházet z celkového stavu ekonomiky a hospodaření dle konečných stavů saldokont jednotlivých účtů hlavní knihy, knihy závazků a pohledávek, inventarizace, stavu bankovních účtů a pokladny, skladového hospodářství a dalších souvisejících účetních evidencí, neboť kompletní účetní dokumentace a její výstupy mohou být podkladem pro určení časového data vzniku stavu předlužení či úpadku jako stěžejního okamžiku pro posouzení dalších skutkových souvislostí.

K tomuto účelu je stávající znalecký posudek, byť doplněný ústním vyjádřením znalce u hlavního líčení, po obsahové stránce nedostatečný a dokazování je tak nutné doplnit o zajištění účetní evidence společnosti E. T., spol. s r. o., nejméně za rok 2012–2013, příp. do data prohlášení konkursu (od insolvenčního správce), dále doplnit případné chybějící podklady (např. postupem podle § 8 odst. 2 trestního řádu aj.), poté doplnit znalecký posudek z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence a daně (či vypracovat zcela nový znalecký posudek) se zaměřením zejména na oblasti výše uvedené. S ohledem na primární odbornost zpracovatele předloženého znaleckého posudku, kterým je obor ekonomika, odvětví ceny a odhady podniků, se pak jeví jako vhodné přibrání jiného znalce s odborností z odvětví účetní evidence a daní, neboť v daném případě jsou řešeny otázky jak mzdové účetní agendy, tak i ekonomické analýzy rentability hospodaření a posouzení solventnosti dané konkrétní obchodní společnosti se stanovením případného data vzniku předlužení či úpadku společnosti.

Tyto skutečnosti a stav ekonomiky společnosti v návaznosti na způsob řízení, rozhodování a vedení společnosti obviněným, pak jsou podstatným podkladem i pro posouzení subjektivní stránky jednání obviněného (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1557/2014, 7 Tdo 320/2008, 5 Tdo 863/2010 aj.).

Teprve po tomto doplnění dosud neúplného dokazování bude možno ve věci rozhodnout o trestnosti jednání obviněného, přičemž s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu lze dospět k závěru, že pokud z výsledků dokazování bude prokázáno, že zaměstnavatel, společnost E. T., spol. s r. o., neměla v žalovaném období prokazatelně dostatek peněžních prostředků nejen na úhradu povinných částek v plné výši (byla-li insolventní nebo předlužena), ale současně nebyla společnost schopna splácet ani své další závazky z obchodního styku, příp. i jiné daňové závazky apod., byla povinna s ohledem na znalost a vědomí daného stavu všechny své závazky v daném období uspokojovat pouze poměrně a rovnoměrně, a to včetně poměrné výplaty mezd zaměstnanců a úhrady plateb obchodním partnerům, přičemž tyto otázky nebyly v dosavadním průběhu trestního řízení vyřešeny. Je zde třeba poukázat i na rozporná tvrzení v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Na str. 3 napadeného rozhodnutí uvádí soud, že vychází ze skutkových zjištění, podle kterých ze znaleckého posudku Ing. X. X. xxxxx, že společnost neměla žádné výdaje, které by se vymykaly běžné podnikatelské činnosti, a že společnost finanční prostředky účelově vynakládala na zajištění chodu firmy (tedy i na mzdové náklady a ostatní náklady spojené se zaměstnáváním pracovní síly a povinnými zákonnými odvody, jak je zřejmé), ovšem

na straně 5 téhož rozhodnutí uvádí soud, že společnost nebyla objektivně schopna hradit příslušné odvody a neměla k dispozici potřebné finanční prostředky, nemohla je zaměstnancům srážet a dále je odvádět. Jak již bylo uvedeno výše, je tento závěr nyní předčasný.

Po stanovení data vzniku případného předlužení, příp. vzniku úpadku, k němuž mohlo dojít časově již mnohem dříve, tedy již v žalovaném období v průběhu roku 2013 či ještě dříve, pak bude namístě dále posoudit, zda jednáním obviněného v žalovaném období nemohlo dojít k naplnění znaků skutkové podstaty jiného trestného činu, kdy přichází v úvahu např. trestný čin poškození věřitele podle

§ 222 trestního zákoníku, případně trestný čin zvýhodnění věřitele podle

§ 223 trestního zákoníku, a to při zachování totožnosti skutku.

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.3.2017 sp. zn. 8 To 80/2017 je tak zatíženo vadami uvedenými v § 265b odst. 1 písm. l) a g) trestního řádu a rozhodnutí o zproštění obviněného podané obžaloby, neboť jeho jednání není trestným činem, je předčasné a řádně neodůvodněné skutkovými zjištěními. Skutkové okolnosti případu je nutno zjistit v co nejúplnějším rozsahu z hlediska potřeby zajištění komplexního zhodnocení trestní věci se zaměřením zejména i na ekonomickou stránku, aby bylo možno posoudit konkrétní jednání pachatele v celé šíři včetně jeho ekonomických důsledků a dovodit jeho případnou trestní odpovědnost podle odpovídající právní kvalifikace.

Lze tedy shrnout, že pokud se za popsaného skutkového stavu věci stal výsledkem přezkumné činnosti Krajského soudu v Brně, konané z podnětu odvolání státní zástupkyně, ten shodný právní závěr, ke kterému dospěl soud prvního stupně, a to, že posuzované jednání obviněného Ing. J. C., pro které na něj byla předmětná obžaloba podána, není trestným činem, a že jsou tak dány důvody prvostupňového zprošťujícího výroku podle § 226 písm. b) trestního řádu, pak za takového stavu věci zakládá jeho rozhodnutí zákonný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

S ohledem na popsané skutečnosti tedy závěrem

n a v r h u j i ,

aby Nejvyšší soud:

I. podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.3.2017 sp. zn. 8 To 80/2017 a aby zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16.8.2016 sp. zn. 18 T 17/2015, jakož i případná rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,

II. dále postupoval podle § 265l odst. 1 trestního řádu a přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl,

III. v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.

S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasím i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Brno 24.5.2017

XXXx. Xxxxx Xxxxx nejvyšší státní zástupce