Nejvyšší soud prostřednictvím

1 NZO 5001/2024 - 18

Nejvyšší soud prostřednictvím

Obvodního soudu pro Prahu 8

ke sp. zn. 5 T 126/2023

Podle § 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu a ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 trestního řádu podávám v neprospěch obviněného

R. D., nar. ***, trvale bytem ***,

dovolání

proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2023 sp. zn. 8 To 274/2023, kterým bylo podle § 253 odst. 1 trestního řádu zamítnuto odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 podané proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 10. 2023 sp. zn. 5 T 126/2023, jímž byla podle § 314r odst. 4 trestního řádu schválena dohoda o vině a trestu sjednaná mezi obviněným R. D. a státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8,

a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. m) trestního řádu s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu, neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, přestože pro takový postup nebyly splněny procesní podmínky, a přestože v řízení mu předcházejícím v rozhodnutí soudu prvního stupně některý výrok chyběl.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 10. 2023 sp. zn. 5 T 126/2023 byla podle § 314r odst. 4 trestního řádu schválena dohoda o vině a trestu sjednaná mezi obviněným R. D., zastoupeným obhájcem Mgr. J. L., a státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8. Obviněný R. D. byl tímto rozsudkem uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku v souběhu se zločinem opilství podle § 360 odst. 1 trestního zákoníku. Této trestné činnosti se obviněný dopustil tím, že

„dne 25. 5. 2023 v P., N. H., 3. patro, po přechozí domluvě za účelem společného užití návykové látky LSD, obsahující lysergid, který je upraven jako látka psychotropní v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, toto obstaral a 1 ks „tripu“ poskytl poškozenému T. P., načež látku mezi 12:00 až 13:00 hodin užili, a to přesto, že si byl vědom možných účinků látky na svůj organismus, v důsledku čehož byly jeho rozpoznávací i ovládací schopnosti plně vymizelé s tím, že okolo 20:00 hodin se u něj dostavila depresivní nálada se sebevražednými sklony, kdy chtěl skočit z balkonu, v čemž se mu však poškozený T. P. snažil zabránit a ve chvíli, kdy poškozený stál mezi balkonovými dveřmi, vytáhl z kapsy kalhot nůž s čepelí o šířce 1 cm a délce 8 cm, který držel v pravé ruce a nožem poškozeného 6 krát bodl, jednou nad hrdelní jamku a 5 krát do oblasti levé lopatky, čímž poškozenému způsobil bodnou ránu 1 cm na krku nad hrdelní jamkou lehce vlevo, 4 bodné rány délky cca 1 cm v oblasti levé lopatky a bodnou ránu délky 1 cm při hrudní páteři v úrovni 3. hrudního obratle, kdy minimálně jedna z bodných ran pronikla do hrudní dutiny, což vedlo ke kolapsu i horního laloku levé plíce při průniku většího množství vzduchu do levé hrudní dutiny s jejím zakrvácením.“

2. Za tuto trestnou činnost byl obviněnému podle § 360 odst. 1 trestního zákoníku za užití § 43 odst. 1 trestního zákoníku a § 58 odst. 3 trestního zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl obviněnému současně uložen trest propadnutí věci, a to zajištěného nože.

3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 podala státní zástupkyně odvolání v neprospěch obviněného, přičemž namítala, že nebyl učiněn výrok o náhradě škody. V odůvodnění podrobně rozvedla, že se k trestnímu řízení se svým nárokem řádně a včas připojila poškozená V. z. pojišťovna, avšak součástí schválené dohody o vině a trestu nebyla dohoda o náhradě škody. Nalézací soud podle státní zástupkyně pochybil, pokud sám o náhradě škody nerozhodl. Proto státní zástupkyně navrhla odvolacímu soudu, aby sám podle § 259 odst. 2 trestního řádu chybějící výrok rozsudku doplnil tak, že obviněnému uloží podle § 228 odst. 1 trestního řádu povinnost nahradit poškozené V. z. pojišťovně škodu ve výši 96.096 Kč.

4. Městský soud v Praze námitkám státní zástupkyně nepřisvědčil a nyní napadeným usnesením ze dne 30. 11. 2023 sp. zn. 8 To 274/2023 její odvolání podle § 253 odst. 1 trestního řádu zamítl. Postup nalézacího soudu sice shledal vadným, neboť nic nebránilo tomu, aby o včas a řádně uplatněném nároku na náhradu škody rozhodl, státní zástupkyni však označil za osobu, která není oprávněna k podání odvolání do výroku o náhradě škody. K tomu rozvedl, že odvolání státní zástupkyně proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, je omezeno úpravou v § 245 odst. 1 trestního řádu. Státní zástupce tedy může podat odvolání proti takovému rozsudku, jestliže není v souladu s uzavřenou dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupce navrhl. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že právo podat odvolání do chybějícího výroku o náhradě škody svědčí v tomto případě pouze poškozenému. Proto odvolání státní zástupkyně zamítl jako podané osobou neoprávněnou.

5. S výše uvedenými závěry odvolacího soudu se však nelze ztotožnit.

6. Pro posouzení dané trestní věci je určující úprava v § 314r odst. 4, § 245 odst. 1,

§ 246 odst. 2 a § 247 odst. 1 trestního řádu.

7. Podle § 314r odst. 4 trestního řádu soud dohodu o vině a trestu schválí odsuzujícím rozsudkem, ve kterém uvede výrok o schválení dohody o vině a trestu a výrok o vině a trestu, případně ochranném opatření v souladu s dohodou o vině a trestu. Výrok o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení soud uvede v souladu s dohodou o vině a trestu, se kterou poškozený souhlasí, nebo s dohodou o vině a trestu, v níž dohodnutý rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení odpovídá řádně uplatněnému nároku poškozeného (§ 43 odst. 3 trestního řádu); jinak soud postupuje podle § 228 trestního řádu, pokud je skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, popřípadě podle § 229 trestního řádu.

8. Při postupu podle § 228 nebo § 229 trestního řádu pak soud může v souladu s § 314q odst. 5 trestního řádu vyslechnout obviněného a opatřit potřebná vysvětlení.

9. Dále pak podle § 245 odst. 1 trestního řádu proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, lze podat odvolání pouze v případě, že takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl. Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, může poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, podat odvolání pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, ledaže v dohodě o vině a trestu souhlasil s rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydáním bezdůvodného obohacení a tato dohoda byla soudem schválena v podobě, s níž souhlasil.

10. Podle § 246 odst. 2 trestního řádu osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku jej může napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.

11. Podle § 247 odst. 1 trestního řádu může v neprospěch obžalovaného rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce; toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení.

12. Z uvedeného je zřejmé, že postup odvolacího soudu by byl správný tehdy, pokud by součástí schválené dohody o vině a trestu byl též výrok o náhradě škody. V takovém případě by tento výrok spadal do té části rozsudku nalézacího soudu, jíž byla schválena dohoda o vině a trestu, a uplatnilo by se tak omezení pro podání opravného prostředku uvedené v § 245 odst. 1 trestního řádu. Pouze byla-li by soudem schválená dohoda o vině a trestu v souladu s návrhem učiněným státním zástupcem, byl by proti výroku o náhradě škody oprávněn podle § 245 odst. 1 trestního řádu podat za stanovených podmínek odvolání jen poškozený, nikoli však státní zástupce.

13. V posuzované trestní věci však došlo k situaci odlišné. Výrok o náhradě škody nebyl součástí dohody o vině a trestu, jejíž schválení v hlavním líčení státní

zástupkyně navrhla. Byť státní zástupkyně výslovně soudu nesdělila skutečnost, že náhrada škody není v dohodě o vině a trestu zahrnuta, nalézací soud si této skutečnosti byl zcela zjevně vědom, neboť sám na počátku hlavního líčení konstatoval v řízení uplatněný nárok poškozeného. Nalézacímu soudu tedy žádná skutečnost nebránila, aby o tomto nároku sám rozhodl, naopak byl povinen tak učinit. Právě vzhledem k tomu, že se státní zástupkyně s obviněným v rámci uzavírání dohody o vině a trestu na znění výroku o náhradě škody nedohodla, bylo rozhodování o tomto nároku plně v rukou nalézacího soudu.

14. V návaznosti na to správně státní zástupkyně stran chybějícího výroku podala proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání. Městský soud v Praze však pochybil, pokud toto odvolání zamítl jako podané osobou neoprávněnou, neboť nereflektoval skutečnost, že pokud výrok o náhradě škody nebyl součástí dohody o vině a trestu, jejíž schválení bylo státní zástupkyní navrhováno, nelze na něj uplatnit omezení stanovená v § 245 odst. 1 trestního řádu, ale naopak je třeba postupovat podle ustanovení obecných, tedy podle § 246 odst. 2 a § 247 trestního řádu. Podle těchto ustanovení měla státní zástupkyně v této věci právo podat odvolání v neprospěch obviněného proto, že výrok o náhradě škody nebyl učiněn, takže v rozhodnutí nalézacího soudu chybí.

15. Na základě shora uvedeného je možné shrnout, že Obvodní soud pro Prahu 8 pochybil, pokud ve svém rozsudku ze dne 23. 10. 2023 sp. zn. 5 T 126/2023 nerozhodl o včas a řádně uplatněném nároku poškozeného na náhradu škody. Tím byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu, neboť výrok o náhradě škody v tomto rozsudku chybí. Městský soud v Praze však tuto vadu z podnětu odvolání státní zástupkyně nenapravil a její odvolání nesprávně zamítl jako podané osobou neoprávněnou, čímž své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu

§ 265b odst. 1 písm. m) trestního řádu, neboť zamítl odvolání proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, a to jednak aniž by k tomuto postupu byly splněny zákonné podmínky, jednak přesto, že v řízení mu předcházejícím v rozsudku soudu prvního stupně chyběl výrok o náhradě škody. Třebaže byl v uvedeném směru shledán vadným již rozsudek soudu prvního stupně, z hlediska hospodárnosti řízení postačuje pouze zrušení napadeného usnesení Městského soudu v Praze, který může uvedenou vadu odstranit na podkladě původního odvolání státní zástupkyně.

S ohledem na popsané skutečnosti

navrhuji,

aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle

§ 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu:

1. podle § 265k trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2023 sp. zn. 8 To 274/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a

2. dále, aby postupoval podle § 265l odst. 1 trestního řádu a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjadřuji i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Brno 29. ledna 2024

XXXx. Xxxx Xxxxx nejvyšší státní zástupce