Sbírka soudních rozhodnutí
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
27. dubna 2017 *
„Ĕízení o předběžné otázce — Převod podniku — Zachování práv zaměstnanců — Směrnice 2001/23/ES — Článek 3 — Pracovní smlouva — Právní předpisy členského státu umožňující sjednat ustanovení, která odkazují na kolektivní smlouvy uzavřené po dni převodu — Uplatnitelnost
vůči nabyvateli“
Ve spojených věcech C-680/15 a C-681/15,
jejichž předmětem jsou dvě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podané rozhodnutími Bundesarbeitsgericht (Spolkový pracovní soud, Německo) ze dne 17. června 2015, došlými Soudnímu dvoru dne 17. prosince 2015, v řízeních
Asklepios Kliniken Langen-Seligenstadt GmbH
proti
Xxxxx Xxxxxxx (C-680/15) a
Asklepios Dienstleistungsgesellschaft mbH
proti
Xxxxxxxx Xxxx (C-681/15),
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení L. Xxx Xxxxxx, předseda senátu, X. Xxxxxxx, X. Xxxxxxxxxx (zpravodaj), X. Xxxxxx a D. Šváby, soudci,
generální advokát: Y. Bot,
vedoucí soudní kanceláře: X. Xxxxxxx, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 23. listopadu 2016, s ohledem na vyjádření předložená:
— za Asklepios Kliniken Langen-Seligenstadt GmbH a Asklepios Dienstleistungsgesellschaft mbH
A. Dziuba a W. Lipinskim, Rechtsanwälte,
* * Jednací jazyk: němčina.
CS
ECLI:EU:C:2017:317 1
— za Xxxxx Xxxxx a Xxxxxxxx Xxxx X. Xxxxxxxxxxx, xxxxx,
— za Norské království C. Ankerem, C. Rydningem a P. Xxxxxxxxxx, jako zmocněnci,
— za Evropskou komisi X. Xxxxxx Xxxxxxx a M. Xxxxxxxxxxxxx, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 19. ledna 2017, vydává tento
Rozsudek
1 Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu článku 3 směrnice Rady 2001/23/ES ze dne
12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů (Úř. věst. 2001, L 82, s. 16), jakož i článku 16 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).
2 Tyto žádosti byly podány v rámci sporů, jež vedou Xxxx Xxxxx a Xxxxxxxx Xxxx (dále společně jen
„zaměstnanci“) v prvním případě proti společnosti Asklepios Kliniken Langen-Seligenstadt GmbH a v druhém případě proti Asklepios Dienstleistungsgesellschaft mbH (dále společně jen „Asklepios“) ve věci použití kolektivní smlouvy.
Právní rámec
Unijní právo
3 Směrnice 2001/23 provedla kodifikaci směrnice Rady 77/187/EHS ze dne 14. února 1977 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů (Úř. věst. 1977, L 61, s. 26), ve znění směrnice Rady 98/50/ES ze dne 29. června 1998 (Úř. věst. 1998, L 201, s. 88) (dále jen „směrnice 77/187“).
4 Článek 1 odst. 1 písm. a) směrnice 2001/23 stanoví:
„Tato směrnice se vztahuje na veškeré převody podniku, závodu nebo části podniku nebo závodu na jiného zaměstnavatele, které vyplývají ze smluvního převodu nebo sloučení.“
5 Článek 3 této směrnice stanoví:
„1. Práva a povinnosti, které pro převodce vyplývají z pracovní smlouvy nebo pracovního poměru platných ke dni převodu, jsou v důsledku převodu převedeny na nabyvatele.
[…]
3. Po převodu nabyvatel zachová pracovní podmínky sjednané v kolektivní smlouvě za stejných podmínek, jaké tato smlouva stanovila pro převodce, až do dne rozvázání kolektivní smlouvy nebo skončení její platnosti nebo do vstupu v platnost nebo nabytí účinnosti jiné kolektivní smlouvy.
Členské státy mohou omezit dobu pro zachování pracovních podmínek, avšak s výhradou, že tato doba nebude kratší než jeden rok.
[…]“
6 V Německu jsou práva a povinnosti při převodu závodu upravena v § 613a Bürgerliches Gesetzbuch (občanský zákoník), jehož odstavec 1 zní následovně:
„Je-li převáděn závod nebo část závodu právním aktem na jiného vlastníka, přebírá tento vlastník práva a povinnosti založená stávajícími pracovními smlouvami v okamžiku převodu. Jsou-li tato práva a povinnosti upraveny pravidly kolektivní smlouvy nebo podnikovou dohodou, stanou se nedílnou součástí pracovní smlouvy mezi novým vlastníkem a zaměstnancem a nemohou být změněny k újmě posledně jmenovaného před uplynutím jednoho roku od data převodu. Druhá věta se nepoužije, pokud jsou práva a povinnosti nového vlastníka upraveny ustanoveními jiné kolektivní smlouvy nebo jinou podnikovou dohodou. Tato práva a povinnosti mohou být změněna před uplynutím lhůty jednoho roku uvedené v druhé větě, pokud již kolektivní smlouva nebo podniková dohoda není účinná nebo pokud neexistuje vzájemná povinnost řídit se jinou kolektivní smlouvou, na jejímž použití se nový vlastník se zaměstnancem dohodli.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
7 Zaměstnanci byli zaměstnáni v nemocnici v Dreieich-Lange (Německo), která v dané době podléhala územnímu samosprávnému celku. Xxxx Xxxxx v ní vykonával od roku 1978 činnost údržbáře/zahradníka, zatímco V. Graf v ní pracovala od roku 1986 jako pečovatelka. Poté, co v roce 1995 převedl tento územní samosprávný celek nemocnici na společnost s ručením omezeným (GmbH), byla v roce 1997 část závodu, v níž zaměstnanci pracovali, převedena na společnost KLS Facility Management GmbH (dále jen „KLS FM“).
8 Pracovní smlouvy uzavřené mezi zaměstnanci a KLS FM, která nepatří k žádné organizaci zaměstnavatelů, které sjednaly a účastnily se uzavření kolektivní smlouvy, obsahovaly „dynamické“ odkazovací ustanovení, které upřesňovalo, že se jejich pracovněprávní vztah bude stejně jako před převodem řídit Bundesmanteltarifvertrag für Arbeiter gemeindlicher Verwaltungen und Betriebe (spolková kolektivní smlouva zaměstnanců obecních institucí a závodů, dále jen „BMT-G II“), ale zároveň do budoucna i kolektivními smlouvami, které ji doplňují, mění a nahrazují.
9 Společnost KLS FM se následně stala součástí jednoho nemocničního koncernu.
10 Dne 1. července 2008 byla část závodu, v níž byli zaměstnanci zaměstnáni, převedena na jinou společnost této skupiny, a sice společnost Asklepios. Stejně jako KLS FM není ani Asklepios členstvím v některé organizaci zaměstnavatelů vázána ani BMT-G II ani Tarifvertrag für den öffentlichen Dienst (kolektivní smlouva pro veřejnou službu, dále jen „TVöD“), která ji nahradila od 1. října 2005 ani Tarifvertrag zur Überleitung der Beschäftigten der kommunalen Arbeitgeber in den TVöD und zur Regelung des Übergangsrechts (kolektivní smlouva o převodu zaměstnanců místních celků podléhajících TVöD a o stanovení přechodné úpravy).
11 Zaměstnanci podali žalobu za účelem určení, že v souladu s „dynamickým“ ustanovením jejich pracovních smluv odkazujícím na BMT-G II se na jejich pracovněprávní vztahy použijí ustanovení TVöD a kolektivních smluv ji doplňujících, jakož i ustanovení kolektivní smlouvy o převodu zaměstnanců místních celků podléhajících TVöD a o stanovení přechodné úpravy, ve znění těchto ustanovení účinném ke dni podání jejich žaloby.
12 Xxxxxxxxx tvrdí, že směrnice 2001/23 a článek 16 Listiny brání právnímu účinku, který je stanoven vnitrostátním právem a spočívá v takovém „dynamickém“ používání kolektivních smluv pro veřejnou službu, na něž odkazuje pracovní smlouva. Podle této společnosti musí po převodu dotyčných zaměstnanců k jinému zaměstnavateli převládnout „statický“ režim uplatnění těchto smluv v tom
13 Vnitrostátní soudy nižších stupňů vyhověly žalobám podaným zaměstnanci a předkládajícímu soudu byl společností Aklepios předložen opravný prostředek „Revision“.
14 Za těchto podmínek se Bundesarbeitsgericht (Spolkový pracovní soud, Německo) rozhodl přerušit
řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) a) Brání článek 3 směrnice [2001/23] vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že v případě převodu podniku nebo závodu přecházejí na nabyvatele v nezměněné formě pracovní podmínky sjednané na základě zásady autonomie vůle v individuální pracovní smlouvě mezi převodcem a zaměstnancem, jako kdyby je sám sjednal se zaměstnancem v individuální pracovní smlouvě, pokud vnitrostátní právní předpisy stanoví pro nabyvatele jak dvoustranné, tak i jednostranné možnosti úpravy?
b) V případě kladné odpovědi na první otázku [písm. a)] jako celek nebo pro určitou skupinu pracovních podmínek sjednaných v individuální pracovní smlouvě mezi převodcem a zaměstnancem:
vyplývá z uplatnění článku 3 směrnice 2001/23, že je třeba z převodu na nabyvatele provedeného bez jakýchkoliv změn vyloučit některé podmínky pracovní smlouvy sjednané na základě zásady autonomie vůle mezi převodcem a zaměstnancem a upravit je již z prostého důvodu převodu podniku nebo závodu?
c) Pokud podle odpovědí Soudního dvora [na první otázku písm. a) a b)] nedošlo k převodu na nabyvatele bez jakýchkoliv změn odkazovacího ustanovení sjednaného v individuální pracovní smlouvě, na základě níž jsou některá pravidla kolektivní smlouvy dynamicky včleňována do pracovní smlouvy podle zásady autonomie vůle:
i) platí to i tehdy, pokud ani převodce, ani nabyvatel nejsou přímo ani nepřímo stranou kolektivní smlouvy, tedy pokud by se před převodem podniku nebo závodu pravidla kolektivní smlouvy na pracovní poměr s převodcem v žádném případě nepoužila bez odkazovacího ustanovení sjednaného v pracovní smlouvě na základě zásady autonomie vůle?
ii) pokud je odpověď [na první otázku písm. c) bod i)] kladná:
platí to i tehdy, pokud převodce a nabyvatel jsou společnostmi z téže skupiny?
2) Brání článek 16 [Listiny] vnitrostátní právní úpravě vydané za účelem provedení směrnic 77/187 nebo 2001/23, která stanoví, že v případě převodu podniku nebo závodu je nabyvatel rovněž vázán podmínkami pracovní smlouvy sjednanými převodcem a zaměstnancem v individuální pracovní smlouvě na základě zásady autonomie vůle před převodem závodu, jako kdyby je nabyvatel sjednal sám, pokud tyto podmínky do pracovní smlouvy dynamicky včleňují konkrétní pravidla kolektivní smlouvy, která by se jinak na pracovněprávní vztah neuplatnila, pokud vnitrostátní právo předpokládá jak dvoustranné, tak i jednostranné možnosti úpravy?“
K předběžným otázkám
15 Podstatou předběžných otázek předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je, zda musí být článek 3 směrnice 2001/23 ve spojení s článkem 16 Listiny vykládán v tom smyslu, že v případě převodu závodu se zachování práv a povinností vyplývajících pro převodce z pracovní smlouvy vztahuje na ustanovení sjednané mezi převodcem a zaměstnancem na základě zásady autonomie vůle,
podle kterého se jejich pracovní vztah řídí nejen kolektivní smlouvou platnou ke dni převodu, ale i smlouvami uzavřenými po tomto převodu, které ji doplňují, mění a nahrazují, pokud vnitrostátní právo stanoví ve prospěch nabyvatele jak dvoustranné, tak i jednostranné možnosti úpravy.
16 Je třeba rovnou poukázat na to, že pracovní smlouva může odkazovat prostřednictvím smluvních ustanovení na jiné právní nástroje, mimo jiné na kolektivní pracovní smlouvy. Taková ustanovení tak mohou odkazovat buď – podobně jako „statická“ odkazovací ustanovení – pouze na práva a povinnosti stanovené ve znění kolektivní smlouvy platné ke dni převodu podniku, nebo mohou – jako „dynamická“ odkazovací ustanovení dotčená ve věci v původním řízení – odkazovat rovněž na budoucí vývoj smluv, který vede ke změně těchto práv a povinností.
17 V tomto ohledu Soudní dvůr v případě smluvního ustanovení „statické povahy“ a v kontextu směrnice 77/187 upřesnil, že ze znění této směrnice nevyplývá, že unijní normotvůrce zamýšlel zavázat nabyvatele jinými kolektivními smlouvami než kolektivní smlouvou platnou v okamžiku převodu, a v důsledku toho uložit, aby byly později měněny pracovní podmínky uplatněním nové kolektivní smlouvy uzavřené po převodu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. března 2006, Werhof, C-499/04, EU:C:2006:168, bod 29).
18 Cíl sledovaný směrnicí 77/187 se totiž omezoval na zachování práv a povinností zaměstnanců platných ke dni převodu, a nemíří na ochranu pouhých očekávání, a tudíž hypotetických výhod vyplývajících z budoucího vývoje kolektivních smluv (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. března 2006, Werhof, C-499/04, EU:C:2006:168, bod 29).
19 I když z judikatury Soudního dvora uvedené v předchozím bodě tohoto rozsudku vyplývá, že článek 3 směrnice 2001/23 musí být vykládán v tom smyslu, že neukládá povinnost „dynamického“ pojetí
„statického“ ustanovení, Soudní dvůr rovněž připomněl, že se smlouva vyznačuje zásadou autonomie vůle, podle které jsou strany svobodny v tom, aby se navzájem zavazovaly (rozsudek ze dne 9. března 2006, Werhof, C-499/04, EU:C:2006:168, bod 23).
20 Ze znění směrnice 2001/23 ani z jejího článku 3 nevyplývá, že se unijní normotvůrce zamýšlel odchýlit od uvedené zásady. Z toho vyplývá, že není namístě vykládat směrnici 2001/23 a zejména její článek 3 tak, že má v každém případě bránit smluvnímu ustanovení „dynamické“ povahy v založení právních účinků.
21 Pokud si tedy převodce a zaměstnanci svobodně sjednaly smluvní ustanovení „dynamické“ povahy a toto ustanovení je platné ke dni převodu, musí být směrnice 2001/23, a zejména její článek 3, vykládána tak, že v zásadě stanoví, že tato povinnost vyplývající z pracovní smlouvy přechází na nabyvatele.
22 Soudní dvůr však v případě smluvního ustanovení „dynamické“ povahy zdůraznil, že cílem směrnice 2001/23 není pouze chránit zájmy zaměstnanců, ale že usiluje o zajištění spravedlivé rovnováhy mezi zájmy zaměstnanců a zájmy nabyvatele. Z toho mimo jiné vyplývá, že nabyvatel musí mít po dni převodu možnost provádět úpravy a přizpůsobení nezbytné pro pokračování v činnosti (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. července 2013, Xxxxx-Xxxxxx a další, C-426/11, EU:C:2013:521, bod 25, a ze dne 11. září 2014, Österreichischer Gewerkschaftsbund, C-328/13, EU:C:2014:2197, bod 29).
23 Článek 3 směrnice 2001/23 ve světle svobody podnikání konkrétněji implikuje, že nabyvatel musí mít možnost účinně uplatnit své zájmy v procesu vedoucím k uzavření smlouvy, kterého se účastní, a vyjednat faktory určující vývoj pracovních podmínek svých zaměstnanců s ohledem na svou budoucí hospodářskou činnost (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Xxxxx-Xxxxxx a další, C-426/11, EU:C:2013:521, bod 33).
24 V projednávaném případě z předkládacího rozhodnutí a zejména ze samotného znění předběžných otázek vyplývá, že vnitrostátní právní předpisy dotčené ve věci v původním řízení stanoví možnosti, jak nabyvatel může po uskutečnění převodu dohodou či jednostranně upravit pracovní podmínky platné ke dni převodu.
25 Je tedy třeba mít za to, že vnitrostátní právní předpisy dotčené ve věci v původním řízení splňují požadavky vyplývající z judikatury připomenuté v bodě 23 tohoto rozsudku.
26 Vzhledem k tomu, že citovaná judikatura bere v úvahu článek 16 Listiny, není třeba dále posuzovat slučitelnost vnitrostátní právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení s tímto článkem.
27 Je sice pravda, že společnost Asklepios zřejmě zpochybňuje existenci nebo účinnost dotčených možností úpravy. V tomto ohledu však postačí uvést, že Xxxxxxxx dvoru nepřísluší o této otázce rozhodovat.
28 Pro posouzení skutkových okolností a pro výklad vnitrostátních právních předpisů je totiž jediným příslušným předkládající soud (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. února 2016, Ince, C-336/14, EU:C:2016:72, bod 88).
29 Vzhledem k výše uvedenému je třeba na položené otázky odpovědět tak, že článek 3 směrnice 2001/23 ve spojení s článkem 16 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že v případě převodu závodu se zachování práv a povinností vyplývajících pro převodce z pracovní smlouvy vztahuje na ustanovení sjednané mezi převodcem a zaměstnancem na základě zásady autonomie vůle, podle kterého se jejich pracovní vztah řídí nejen kolektivní smlouvou platnou ke dni převodu, ale i smlouvami uzavřenými po tomto převodu, které ji doplňují, mění nebo nahrazují, pokud vnitrostátní právo stanoví ve prospěch nabyvatele jak dvoustranné, tak jednostranné možnosti úpravy.
K nákladům řízení
30 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
Článek 3 směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů ve spojení s článkem 16 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že v případě převodu závodu se zachování práv a povinností vyplývajících pro převodce z pracovní smlouvy vztahuje na ustanovení sjednané mezi převodcem a zaměstnancem na základě zásady autonomie vůle, podle kterého se jejich pracovní vztah řídí nejen kolektivní smlouvou platnou ke dni převodu, ale i smlouvami uzavřenými po tomto převodu, které ji doplňují, mění nebo nahrazují, pokud vnitrostátní právo stanoví ve prospěch nabyvatele jak dvoustranné, tak jednostranné možnosti úpravy.
Podpisy.