Contract

12.12 Smluvní pokuta

A. Obecné otázky týkající se smluvní pokuty

Smluvní pokuta je upravena v § 2048 až 2052 obč. zák. jako tzv. utvrzovací insti- tut (neposkytuje totiž věřiteli nový, náhradní, zdroj uspokojení, ale pouze zvyšuje, znásobuje původní závazek dlužníka).

U institutu smluvní pokuty lze s povděkem kvitovat odstranění dvoukolejnosti

staré právní úpravy a sjednocení jejího režimu.

K předchozí právní úpravě

Podle předchozí právní úpravy byla smluvní pokuta řazena mezi tzv. zajišťovací instituty. Smluvní pokuta byla v občanském zákoníku z roku 1964 upravena v § 544 a § 545.

Smluvní pokuta byla v obchodním zákoníku upravena v § 300 až 302 jako tzv. lex spe- cialis pro obchodněprávní vztahy. Ve zbývajících otázkách se uplatnila právní úprava ob- čanskoprávní (tedy zejména požadavek na sjednání formy smluvní pokuty, vztah k zajiš- ťované povinnosti a k náhradě škody). V případě, že byl obchodněprávní režim smlouvy sjednán podle § 262 obch. zák. (tzv. fakultativní obchodní závazkový vztah) a smluvní stranou závazkového vztahu byl nepodnikatel, nesl odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na jeho společné závazky se použila usta- novení občanského zákoníku (srov. § 262 odst. 4 in fine obch. zák.). Mezi odpovědnostní vztahy vzniklé v důsledku porušení povinností z těchto vztahů se konstantně řadila také smluvní pokuta.

Smluvní pokuta plní funkci utvrzovací, sankční, kompenzační i prevenční. Smluvní pokuta utvrzuje jak peněžitý, tak nepeněžitý závazek.

Smluvní pokuta je běžnou součástí smluvních ujednání (nejen) v obchodním styku. Je však při jejím sjednávání nutno zvážit, že zavázat smluvní pokutou je vhodné pouze finančně solventní osobu, neboť v opačném případě se pouze zvýší věřitelova pohledávka za dlužníkem.

Smluvní pokuta není příslušenstvím pohledávky, nesdílí tedy její osud tak, jak je tomu u úroku z prodlení. Smluvní pokuta se, na rozdíl od úroku z prodlení, který se promlčuje současně s jistinou, promlčuje samostatně (k tomu blíže pís- meno N této podkapitoly). Úrok z prodlení je standardně považován za opětující se dávku, kterou je možné soudním rozhodnutím věřiteli přiznat i do budoucna, což není totožné u smluvní pokuty (srov. NS 21 Cdo 3477/2006); žaloba na za- placení smluvní pokuty může uspět pouze potud, pokud ke dni rozhodnutí soudu právo na zaplacení smluvní pokuty již vzniklo a stalo se splatným (srov. NS 23 Cdo 5280/2009). Zástavní právo se nevztahuje na smluvní pokutu sjednanou pro případ porušení povinnosti ze smlouvy, kterou byla založena utvrzená pohledávka (NS 21

Cdo 3161/2006); aby se zástavní právo vztahovalo také na smluvní pokutu, muselo by to být ve smlouvě výslovně sjednáno (srov. § 1313 obč. zák.).

Uplatňuje-li věřitel žalobou nárok na zaplacení smluvní pokuty, musí jej v ža- lobě vyčíslit (tak jako při uplatnění každého peněžitého nároku, jenž nemá povahu příslušenství pohledávky) uvedením peněžité částky, jejíhož zaplacení se věřitel do- máhá (srov. NS 23 Cdo 5280/2009).

Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu (I. ÚS 3512/11) nemůže být ujed- nání o smluvní pokutě ve smlouvách uzavíraných se spotřebiteli (srov. § 1810 a násl. obč. zák.) součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy jako takové (tedy listiny, na které spotřebitel připojuje svůj podpis). Tento postoj Ústavní soud zdůvodňuje tím, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají slou- žit především tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpoklá- dá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.321

Judikatura

Zavázal-li se jeden z kupujících pro případ prodlení se zaplacením kupní ceny zaplatit smluvní pokutu i za ostatní kupující, není to samo o sobě důvodem neplatnosti ujednání o smluvní pokutě. (NS 25 Cdo 186/2000)

B. Forma sjednání smluvní pokuty

Zákon nestanoví povinnost sjednat smluvní pokutu písemnou formou, smluvní po- kuta tak může být platně sjednána ústně či prostřednictvím prostého (tj. bez elek- tronicky zaručeného podpisu) e-mailu. Písemná forma však samozřejmě zvyšuje právní jistotu a usnadňuje důkazní situaci v případě sporu.

321 V odborné literatuře se objevila polemika, zda je tento názor Ústavního soudu aplikovatelný i v režimu současné právní úpravy. Ke kladnému závěru dospívá např. Horák, X. Xxxxxxx pokuta v nové úpravě soukromého práva. Právní rozhledy, 2015, č. 19, s. 649 a násl. Opačně Xxxxxx, X. Xxxxxx následky porušení smlouvy v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Xxxx, 2015, s. 396–397.

K předchozí právní úpravě

Podle občanského zákoníku z roku 1964 (§ 544 odst. 2) i obchodního zákoníku (obchod- ní zákoník výslovně tento požadavek neupravoval, ustanovení občanského zákoníku o smluvní pokutě se na obchodněprávní vztahy uplatnila podpůrně podle § 1 odst. 2 obch. zák.) byla k platnosti sjednání smluvní pokuty vyžadována písemná forma.

C. Vztah smluvní pokuty k utvrzované povinnosti

Smluvní pokuta představuje smluvně sjednanou sankci (pokutu) pro případ, že na- stane smlouvou předpokládané porušení povinnosti – ať už stanovené smlouvou či zákonem.

› K možnosti vázat smluvní pokutu na porušení zákonné povinnosti

Nejvyšší soud se staví nekonzistentně k možnosti vázat smluvní pokutu na porušení zákonné povinnosti.

V některých svých rozhodnutích toto připustil – srov. např. NS 29 Cdo 969/99 nebo 33 Odo 805/2008: „Smluvní pokutou lze zajišťovat jakoukoli (smluvní nebo zákonnou) povinnost.“

V jiných rozhodnutích tuto možnost odmítl – srov. např. NS 23 Cdo 3147/2009:

„Smluvní pokuta je vázána na porušení smluvní povinnosti. Pokud by strany chtěly zajistit smluvní pokutou splnění povinnosti stanovené zákonem, musely by tuto zákonnou povinnost transformovat do obsahu smlouvy.“ Obdobně NS 33 Cdo 4030/2011: „Smluvní pokutou lze zajistit splnění pouze těch povinností, které vy- plývají ze závazkových právních vztahů založených smlouvou.“

Doporučení: Mám za to, že utvrdit smluvní pokutou povinnost dlužníka sta- novenou zákonem je možné i na základě určitého odkazu smlouvy na konkrétní zákonné ustanovení (s výjimkou nedodržení limitů ochrany u uzavírání smluv ad- hezním způsobem podle § 1797 až 1801 obč. zák. nebo u smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. zák.). Z opatrnosti s ohledem na uvedenou judikaturu však doporučuji přepsat zákonnou povinnost přímo do smlouvy a na tuto navázat smluvní pokutu.

Smluvní pokutou může být utvrzena smluvní povinnost libovolného druhu. Okruh povinností, jež lze utvrdit smluvní pokutou, není omezen, neboť každá plat- ně sjednaná povinnost může být tímto způsobem utvrzena. Obecně se tak může jed- nat o povinnost poskytnout plnění ve věcech, v činnostech nebo v penězích, o po- vinnost zdržet se nějaké činnosti. Utvrzena může být i povinnost poskytnout plnění

v dohodnutém místě, v dohodnutém čase, v potřebné jakosti, utvrdit lze i porušení povinnost plnit bez právních vad či neposkytnutí kompletního plnění.322

Nejčastěji bývá smluvní pokutou utvrzena povinnost dodržet termín plnění, sjed- nanou kvalitu, splatnost faktury, výskyt vad, nedodání určité dokumentace apod.

Utvrzovaná povinnost by měla být specifikována pokud možno co nejkonkrét- něji. Nejvyšší soud (NS 21 Cdo 127/2017) například posuzoval určitost ujednání o smluvní pokutě sjednané jako „maximálně 190 000 Kč za porušení povinnosti uvedené v článku VI odst. 2 písm. c) zástavní smlouvy, v němž se žalovaná zavázala neprodleně písemně informovat zástavního věřitele o všech podstatných změnách týkajících se zástavy“. V daném případě však nebylo ve smlouvě definováno, co se považuje za „podstatné změny týkající se zástavy“ a Nejvyšší soud shledal z důvo- du neurčitosti dané ujednání za neplatné.

› K možnosti vázat smluvní pokutu na porušení paušálně vymezených smluvních povinností

Obezřetnost je namístě při sjednávání smluvní pokuty vázané na porušení paušál- ně vymezených smluvních povinností. Jednalo by se o sjednání smluvní pokuty např. tímto způsobem: „Pro případ porušení kterékoliv povinnosti vyplývající z této smlouvy, je zhotovitel povinen zaplatit objednateli smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč.“ Možnost platného sjednání smluvní pokuty naznačeným způsobem vyloučil

Nejvyšší soud v následujících rozhodnutích:

NS 23 Cdo 4281/2011: „Není-li určena konkrétní povinnost zajištěná smluvní pokutou, nelze pak posoudit její přiměřenost k porušení dané povinnosti. Při posou- zení výše přiměřenosti smluvní pokuty je rozhodná doba sjednání dohody o smluv- ní pokutě a posouzení přiměřenosti výše smluvní pokuty ke konkrétní povinnosti, a nikoliv až následně při porušení konkrétní povinnosti. Z tohoto důvodu sjednání výše smluvní pokuty pro porušení jakékoliv smluvní povinnosti je neurčité, neboť z tohoto ujednání nelze posoudit přiměřenost výše smluvní pokuty. Takové ujednání je proto neplatné.“

NS 23 Cdo 1400/2011: „V článku IV. smlouvy o budoucí zástavní smlouvě byla pro případ ‚porušení povinností vyplývajících z této smlouvy‘ sjednána smluvní pokuta ve výši 3 000 000 Kč. Z ujednání při jeho výkladu vyplývá, že smluvní pokutou mělo být sankcionováno porušení povinností vyplývajících z předmětné smlouvy, aniž by byly rozlišeny (konkretizovány) jednotlivé povinnosti ze smlou- vy vyplývající, popř. zda se smluvní pokuta ve sjednané výši vztahuje k jednotli- vým povinnostem vyplývajícím ze smlouvy či zda ve sjednané výši nastupuje až

322 Srov. NS 33 Cdo 4030/2011.

v případě nesplnění všech těchto povinností atd. Pokud odvolací soud dospěl k zá- věru, že ujednání o smluvní pokutě obsažené v čl. IV. smlouvy o budoucí zástavní smlouvě je neurčité a tedy neplatné, nelze tomuto závěru za dané situace ničeho vytknout.“

K možnosti takového sjednání smluvní pokuty se příznivě staví Nejvyšší soud v následujících rozhodnutích:

NS 32 Cdo 493/2011: „Požadavek určitosti vymezení povinností, zajištěných smluvní pokutou, je naplněn nejen v případě, jsou-li zajišťované povinnosti výslov- ně jednotlivě individualizovány, nýbrž i v situaci, je-li smluvní pokuta sjednána pro případ porušení povinností, tvořících ucelený a identifikovatelný soubor, aniž by bylo případné porušení jednotlivých povinností ve smlouvě konkretizováno.“

NS 29 Cdo 1374/2012: „Požadavek určitosti vymezení povinností, zajištěných smluvní pokutou, je naplněn nejen v případě, jsou-li zajišťované povinnosti výslov- ně jednotlivě individualizovány, nýbrž i v situaci, je-li smluvní pokuta sjednána pro případ porušení povinností, tvořících ucelený a identifikovatelný soubor, aniž by bylo případné porušení jednotlivých povinností ve smlouvě konkretizováno. Za ujednání odpovídající uvedeným kritériím lze považovat i dohodu účastníků (učině- nou ve smlouvě o výhradním zprostředkování), podle které se smluvní pokuta bude vztahovat na ‚porušení jakéhokoliv závazku zájemce vyplývajícího mu ze smlou- vy‘, když takto vyjádřený smluvní projev vůle nezanechává žádné nejasnosti o tom, splnění kterých povinností bude smluvní pokuta zajišťovat.“

NS 23 Cdo 3196/2016:323 „Smluvní pokuta je sjednána určitě a platně i v pří- padě, že je sjednána pro případ porušení povinností tvořících ucelený a identifiko- vatelný soubor, aniž by bylo případné porušení jednotlivých povinností ve smlou- vě konkretizováno. Je proto správný právní závěr o určitosti a platnosti ujednání smluvní pokuty, která zajišťuje splnění všech povinností vyplývajících z konkrétní smlouvy.“

Z uvedeného tak vyplývá, že Nejvyšší soud se stavěl v různých rozhodnutích (senátech) k přípustnosti sjednání navázání smluvní pokuty pro případ paušálního porušení smluvních povinností odlišně a z důvodu právní jistoty bylo pro smluvní strany jistější, aby si smluvní pokutu navázaly spíše na konkrétní smluvní povin- nosti, které chtěly smluvní pokutou utvrdit (například pro případ prodlení s pro- vedením díla, výskyt určitých vad, včasné neuhrazení faktury, nedodání specifi- kované dokumentace apod.). Z nejnovějšího rozhodnutí Nejvyššího soudu (NS 23 Cdo 3196/2016) vyplývá přípustnost takového ujednání, když v tomto rozhodnutí

323 Rozhodnutí je ze dne 25. ledna 2017, tedy ze všech uvedených nejnovější.

Nejvyšší soud upozorňuje na odlišné posuzování naznačené otázky různými senáty a zdůrazňuje již většinový příklon k platnosti (určitosti) navázání smluvní pokuty na porušení „kterékoliv povinnosti ze smlouvy“. Z opatrnosti (neboť se nejedná o roz- hodnutí velkého senátu) lze vždy doporučit, aby smluvní strany využily dostatečné konkretizace uceleného souboru či jednotlivých povinností utvrzených smluvní po- kutou.

Příklad

Ve smlouvě bylo obsaženo následující ujednání:

Pro případ zrušení plánovaného uměleckého vystoupení umělce byla sjednána smluvní pokuta pro různá období takto:

Zrušení akce 90 až 60 dní před jejím konáním: smluvní pokuta ve výši 80 % ze sjednané odměny.

Zrušení akce 59 až 30 dní před jejím konáním: smluvní pokuta ve výši 75 % ze sjednané odměny.

Zrušení akce 29 až 10 dní před jejím konáním: smluvní pokuta ve výši 100 % ze sjednané odměny.

Umělec vystoupení zrušil v období posledních 9 dní před konáním akce, které dle výslov- ného ustanovení smlouvy nebyly pokryty smluvní pokutou. Pořadatel akce se však do- máhal jejího zaplacení ve stejné výši, jaká byla sjednána pro případ zrušení akce v období 29–10 dní před konáním akce.

Nejvyšší soud (NS 23 Cdo 1907/2011) věc posoudil následovně:

„Žalobkyně byla postupem žalovaného nesporně poškozena a měla by obdržet majet- kovou kompenzaci za nerealizovaný koncert, který připravovala. Sjednání smluvní poku- ty pro případ odstoupení od smlouvy v čl. VII smlouvy Nejvyšší soud považuje za zcela korektní zajišťovací prostředek, který plní prevenční funkci. Při daném typu smluvního ujednání by bylo možno jen velmi obtížně uplatnit jinou konstrukci zajištění. Základním rizikem smluv daného typu je právě riziko, že se připravovaná akce nebude realizovat. Smluvní pokuta zde velmi dobře plní i funkci uhrazovací, neboť dovoluje vyjádřit míru rizika, a jestliže je současně paušalizovanou náhradou škody, dovoluje kompenzovat pří- padnou újmu smluvních stran bez složitého prokazování předpokladů odpovědnosti za škodu. Žalovaná tedy volila přípustný a vhodný zajišťovací prostředek. I když si je Nejvyšší soud vědom, že jednání žalovaného bylo neoprávněné a žalobkyni jistě způsobilo vyna- ložení marných nákladů, přiklání se k argumentaci odvolacího soudu. Smluvní pokuta je zajišťovací nástroj, který je závislý na ujednání smluvních stran. Jestliže tedy obě strany vyjádřily ve smlouvě svou vůli tak, že posledních deset dní před konáním koncertu pone- chaly bez zajištění, nelze jim v soudním rozhodnutí podsouvat projev vůle jiného obsahu. Ujednání v čl. VII je zcela určité, žalobkyně si musela být vědoma rizik, s nimiž je takové ujednání spojeno, zejména je-li v dané oblasti profesionálem s odbornými zkušenostmi.“

Smluvní pokutu není možné platně vázat na jiný případ, než je porušení povinnosti, tedy například jako sankci za realizaci práva odstoupit od smlouvy či tuto vypovědět. Uvedené dokládá konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz níže), která sjednání smluvní pokuty ve vazbě na realizaci práva shledávala ne- platným ujednáním pro rozpor s účelem institutu smluvní pokuty a tedy pro rozpor s účelem zákona (srov. např. NS 25 Cdo 182/2001). Podle současné právní úpravy lze očekávat, že takové ujednání nebude možné považovat za platně sjednanou smluvní pokutu (tu je i nadále možné vázat pouze na porušení povinnosti), ale za inominátní (nepojmenované) ujednání, které bude platné (jak dovozuje důvodová zpráva324), pří- padně za odstupné. Na principu analogie zákona (srov. § 10 odst. 1 obč. zák.) se poté podpůrně uplatní ustanovení o smluvní pokutě (§ 2048 až 2054 obč. zák.).

Judikatura

Smluvní pokuta může být sjednána pouze pro případ porušení smluvní povinnosti. Od- stoupení od smlouvy, ať již ze zákona nebo na základě ujednání účastníků, je výkonem práva, jež účastníku náleží, porušením smluvní povinnosti tedy být nemůže. Obecný závěr z toho plynoucí, že výkon práva pojmově nemůže být porušením smluvní povinnosti a ne- může tudíž založit nárok na zaplacení smluvní pokuty, se nutně vztahuje též na výpověď smlouvy. (NS 32 Cdo 4469/2010)

Smluvní pokutu si mohou sjednat pouze smluvní strany pro případ porušení povinnosti vyplývající z jimi uzavřené smlouvy. Jinými slovy, smluvní pokutu mohou sjednat pouze osoby v postavení věřitel – dlužník hlavního (smluvní pokutou zajišťovaného) závazku. (NS 33 Cdo 498/2009)

Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluv- ní pokutou utvrzený (srov. § 2048 obč. zák.), což znamená, že dlužník se zaplace- ním smluvní pokuty z plnění původní utvrzené povinnosti „nevymaní“ (jako u od- stupného), ale povinnost zaplatit smluvní pokutu vzniká „vedle“ původní povinnosti dlužníka (pro věřitele tedy představuje jakýsi „bonus“). Vzhledem k dispozitivitě tohoto ustanovení je však možné smluvně upravit opak, tedy že zaplacením smluvní pokuty utvrzovaná povinnost (porušená povinnost) zaniká. V takovém případě se hovoří o tzv. nepravé smluvní pokutě, která se velmi podobá odstupnému (§ 1992 obč. zák.), oba instituty však nelze zaměňovat, neboť mezi nimi existuje řada rozdílů.

324 Srov. Xxxxx, X. a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstří- kem. Ostrava: Sagit, 2012, s. 802. Zde je poměrně kuriózní, že důvodová zpráva mlčí o důvo- dech přijetí a aplikaci mnoha velmi zásadních nových právních institutů, ale v tomto případě

„nabádá“ judikaturu k posuzování určitého typu ujednání jako inominátního.

Základní rozdíly mezi nepravou smluvní pokutou a odstupným:

	Nepravá smluvní pokuta	Odstupné
Účinky	Způsobuje zánik pouze utvrzované povinnosti	Způsobuje zánik celého závazku
Porušení povinnosti	Vždy vázána na porušení povinnosti	Není vázáno na porušení povinnosti, smluvní strana jej může využít bez ohledu na porušení povinnosti druhou smluvní stranou
Realizace	Lze časově realizovat až po porušení povinnosti	Odstupné lze zásadně (dispozitivní ustanovení) realizovat před započetím s plněním či před poskytnutím zálohy

Vhodná úprava ve smlouvě

Příklad znění tzv. nepravé smluvní pokuty:

Zaplacením smluvní pokuty zaniká utvrzovaná povinnost dlužníka.

D. Způsob určení výše smluvní pokuty a její podoba

Způsob určení výše smluvní pokuty je nezbytné ve smlouvě sjednat, neboť zákon nestanoví žádnou podpůrnou úpravu (jako u úroku z prodlení).

Pro určité stanovení smluvní pokuty je třeba sjednat:

– za porušení jaké povinnosti dlužníka vzniká věřiteli právo na zaplacení smluvní pokuty,

– výši smluvní pokuty,

– za jaké období bude smluvní pokuta náležet a

– z jakého základu se počítá.

› Specifikace utvrzované povinnosti

Smluvní pokutu je možné vázat toliko na porušení povinnosti (k tomu blíže viz bod C této kapitoly).

Utvrzovaná povinnost by měla být ve smlouvě vymezena způsobem nevzbu- zujícím pochybnosti o její určitosti (například „při prodlení dlužníka s jakoukoliv peněžitou platbou podle této smlouvy“, „při nedodání zboží do termínu uvedeného ve smlouvě“, „za každou nedodanou listinu blíže vymezenou v příloze této smlou- vy“ apod.).