P O D K A R P A T S K Á R U S A J E J Í O B Y V A T E L S T V O . V Y S V Ě T L E N Í N Ě K T E R Ý C H P O J M Ů
Předmluva
P O D K A R P A T S K Á R U S A J E J Í O B Y V A T E L S T V O . V Y S V Ě T L E N Í N Ě K T E R Ý C H P O J M Ů
Území někdejší Podkarpatské Rusi se v podstatě krylo s dnešní Zakarpatskou oblastí Ukrajiny.1 Současná Zakarpatská oblast je oproti předválečné Podkarpatské Rusi nepa- trně větší, neboť k ní patří i město Čop a oblast mezi Čopem a Užhorodem (po obec Minaj včetně), resp. malé území východně od řeky Uh (Už), které v meziválečném období patřilo ke Slovensku. Nynější severní, východní a jižní hranice Zakarpatské oblasti je totožná s předválečnou hranicí Podkarpatské Rusi, ovšem s tím rozdílem, že někdejší severní a východní hranice byla státní hranicí mezi Československem a Pol- skem, zatímco dnes je pouze administrativní hranicí mezi zakarpatskou a lvovskou, resp. ivano-frankovskou oblastí.2 Na jihu oblast sousedí s Rumunskem a Maďarskem. Tyto hranice jsou totožné s předválečnou československo-rumunskou a českosloven- sko-maďarskou hranicí.
Podkarpatská Rus zaujímala v rámci Československa 12 694 km2 a podle sčítání lidu z roku 1930 zde žilo 725 357 obyvatel. Z nich bylo 446 916 Rusínů, což je termín mnohoznačný, protože jsou v něm zahrnuty jak osoby považující se za příslušníky svébytné rusínské národnosti, tak i osoby považující se za Rusy a především za Ukra- jince. Dále zde bylo zjištěno 109 472 Maďarů, 33 961 Čechů a Slováků (vykazova- ných společně jako národnost československá), 91 255 Židů (tj. osob hlásících se k národnosti židovské), 13 249 Němců a 12 641 Rumunů. Z náboženského hlediska se většina obyvatelstva hlásila k řeckým katolíkům, kterých bylo 359 167 (společně se zcela zanedbatelným množstvím arménských katolíků), 112 034 pravoslavných, 102 582 židů (osob mojžíšského vyznání), 74 173 evangelíků a 69 262 římských katolíků.3 Číselný údaj 33 961 „Čechoslováků“ se týkal především Čechů. V okolí Užhorodu se sice nachází i několik slovenských vesnic, toto obyvatelstvo je však málo početné.
1 V meziválečném období patřilo město Čop a území na sever od něj ke Slovensku. Od Užhorodu směrem ke karpatskému hřebeni probíhala hranice po řece Uhu, tedy východně od dnešní slovensko-ukrajinské hranice. Připojení tohoto území k Zakarpatské Ukrajině a tedy k SSSR v roce 1944 bylo diktováno dopravními důvody. Šlo o to, aby důležitá železnice a souběžně s ní vedoucí silnice z Čopu do Užhorodu a dále přes užocký průsmyk do Lvova zůstala na sovětském území.
2 Tato hranice je totožná s historickou hranicí mezi Uherským královstvím a Polskem, resp. v rámci Rakousko-
-Uherska s hranicí mezi Uhrami a Haličí. Hranice probíhající po hřebeni Karpat a Čornohory je dodnes patrná (na některých místech se zachovaly i původní hraniční kameny).
3 Ottův slovník naučný nové doby (OSNND), IV/2, Praha 1937, s. 1156 (heslo: Podkarpatská Rus).
Český a slovenský název „Podkarpatská Rus“ byl oficiálně zaveden čl. III. Gene- rálního statutu Podkarpatské Rusi ze dne 18. listopadu 1919. Byl výslovně označen jako prozatímní a měl platit až do svolání podkarpatoruského sněmu, který měl roz- hodnout o označení země s konečnou platností. Vedle názvu Podkarpatská Rus bylo možné používat i název Rusínsko.1 Název Podkarpatská Rus byl potom použit i v § 3 československé ústavy z 29. února 19202 a v pozměněném a doplněném generálním statutu Podkarpatské Rusi z 26. dubna 1920.3 Zákon o organizaci politické správy, zná- mější spíše jako zákon o zemském zřízení, ze 14. července 1927 zavedl název „Země podkarpatoruská“, čímž vlastně název Podkarpatská Rus nejen ponechal, ale i úředně potvrdil.4 Název se v českém a slovenském prostředí vžil a používalo jej běžně i místní slovanské obyvatelstvo (Пидкарпатська Русь / Pidkarpats’ka Rus’5), na rozdíl od alter- nativního názvu Rusínsko, který nebyl používán téměř vůbec.6 Změna nastala teprve v roce 1938, kdy se na Podkarpatské Rusi dostal definitivně k moci ukrajinský směr. Ačkoli o platném názvu měl rozhodnout teprve autonomní sněm, což výslovně potvr- zoval i ústavní zákon o autonomii Podkarpatské Rusi z 22. listopadu 1938,7 zavedla podkarpatoruská autonomní vláda 30. prosince 1938 s platností od 1. ledna 1939 název
„Karpatská Ukrajina“.8 Stoupenci ukrajinského směru, především ukrajinští naciona-
listé v polské Haliči, používali již dříve pro označení území pojem „Ukrajina“, někdy hovořili přímo o Zakarpatské Ukrajině, protože z jejich pohledu šlo skutečně o tu část Ukrajiny, která ležela za Karpaty. Název Zakarpatská Ukrajina převzaly i sovětské úřady poté, co bylo v roce 1944 území de facto (a následující rok i de iure) připojeno k Ukrajinské SSR, tj. reálně k SSSR. Také dnešní název „Zakarpatská oblast“, použí- vaný jak v době existence SSSR, tak na Ukrajině po vyhlášení její nezávislosti v roce 1991, znamená ve skutečnosti „Zakarpatská oblast Ukrajiny“. Označení „Karpat- ská Ukrajina“, „Zakarpatská Ukrajina“ a vlastně i dnešní název „Zakarpatská oblast (Ukrajiny)“ už samy o sobě obsahují hodnotící prvek, pokud jde o národnostní cha- rakter místního slovanského obyvatelstva. Vyplývá z něj, že obyvatelé jsou převážně Ukrajinci a že jde o integrální část Ukrajiny ležící na jih od Karpat.9 Československá (a rovněž maďarská) historiografie po roce 1945 z určité servility k SSSR tento termín přijala a začala používat zpětně i pro meziválečné období. Šlo o ahistorický přístup, pro který (kromě zcela zřejmých motivů politických) nebyl žádný důvod. V následu- jící práci používáme pojem Podkarpatská Rus, a to i pro celé období, o němž bude v knize řeč. Před rokem 1918 se v českém prostředí někdy používal pojem Uherská Rus, který alternativně používáme i v této knize, přičemž je chápeme pro období před vznikem Československa za synonymní s pojmem Xxxxxxxxxxxx Xxx.00
1 Úřední noviny Civilní správy Podkarpatské Rusi/Урядова газета гражданскаго правленiя Πoдкарпатской Pуси (dále jen: úř. n. CSPR), roč. I, č. 1 ze dne 18. 2. 1920.
2 Úst. zák. č. 121/1920 Sb. z. a n.
3 Nařízení vlády č. 356/1920 Sb. z. a n.
4 Zák. č. 125/1927 Sb. z. a n.
5 Apostrofem nahrazujeme znak ь, který měkčí předcházející souhlásku.
6 Další neoficiálně používané názvy byly: Uherská Rus (termín se používal hlavně do roku 1918), Karpatská Rus, Příkarpatská Rus, Zakarpatí, pro ukrajinsky cítící část obyvatelstva Podkarpatská Ukrajina, Karpatská Ukrajina aj.
7 Úst. zák. č. 328/1938 Sb. z. a n.
8 Pop, Xxxx: Dějiny Podkarpatské Rusi v datech. Libri, Praha 2005, s. 377.
9 Podobně např. dnes běžně užívaný pojem Zakavkazsko je termínem ruským a nikoliv místním.
10 Pojem „Uherská Rus“ (rusky: Угорская Pусь) používali podle Xxxxx Xxxxxxx Xxxxxxxxx od 30. let 19. sto-
Obyvatelé Podkarpatské Rusi se sami označovali jako Rusíni (Rusyny). Problém se týká významu termínu Rusín a jeho vztahu k pojmu Ukrajinec. Slovanské obyva- telstvo Podkarpatské Rusi samo sebe označovalo (a často i dnes označuje) ve svém jazyku za „rus’ke“ (руське) a území, které obývalo, za Rus’ (Русь). Adjektivní forma
„rus’ki“, „rus’ka“ (руськи, руська) se objevuje v názvech několika meziválečných politických stran, různých organizací atd. Do češtiny byla (a často i dnes je) zpravidla nepřesně překládána jako „Rus“, „ruský“, což evokuje představu, že jde o něco, co má spojitost s Ruskem a Rusy. (Velko)ruští etnografové a historici ostatně právě těmito názvy dokazovali, že obyvatelstvo je ruské a hovoří jazykem, který je dialektem ruš- tiny, což od nich potom převzali místní rusofilové a také část českých politiků podpo- rujících na Podkarpatské Rusi proruský směr (např. národní demokrat Xxxxx Xxxxxx, ale např. i národní socialista Xxxxxx Xxxxxx). Jde ovšem o nedorozumění a jazykový posun. Ukrajinština označuje Rusko pojmem „Rosija“ (Росiя) a „ruský“ adjektivem
„rosyjski“ (Росиїскi). Obyvatelstvo dnešní Ukrajiny a Běloruska, resp. části Litvy označovali v minulosti ukrajinští publicisté často jako „ruské“ (rus’ke, руське), ale tím neměli na mysli, že by bylo totožné s etnickými Rusy. V souvislosti s formováním ukrajinské národní identity začal být pojem „rus’ki“ (pуcькi) chápán jako synonymní k pojmu „ukrajinský“. Ukrajinský směr z toho potom odvozoval, že obyvatelstvo Podkarpatské Rusi a východního Slovenska, označující se jako „rus’ke“ (руське), je ve skutečnosti ukrajinské. Výrazy jako „Ruská národní rada“ (Руська народна рада) apod. je ale možné podle souvislosti chápat jako ruská národní rada, rusínská národní rada nebo ukrajinská národní rada: záleží na tom, kým se vedoucí činitelé cítili být. Česká etnografie si s národnostním zařazením podkarpatských Rusínů před první světovou válkou nevěděla příliš rady, protože podle u nás převládajících představ vycházela především z rozboru jazyka. Podobný přístup ovšem logicky vedl k začle- nění Rusínů mezi Ukrajince a ty pak mezi Rusy. Ottův slovník naučný, reprezen- tující pohledy české vědy na přelomu 19. a 20. století, u hesla „Rusíni“1 odkazuje na heslo „Malorusové“, přičemž pod tímto heslem uvádí, že jde „o větev velikého národa ruského, nazývající se v Rakousko-Uhersku Rusíny, Rusnaky, adjektivum rus’kij, rusnackij.“ Autor hesla ještě dodává, že „inteligentní Malorusové nazývají se v řeči i v literatuře v Rakousko-Uhersku Rusíni, ruský, v Rusku Ukrajinec, ukra- jinský.“2 Rusínské obyvatelstvo v Uhrách klasifikuje jako maloruské, což znamená ukrajinské – ale zároveň tedy vlastně i ruské.3 Jak ukážeme dále, ani v období první republiky neexistoval jednotný vědecký názor na národnostní identitu podkarpatských Rusínů. V dodatcích Xxxxxx slovníku naučného z této doby (Ottův slovník naučný nové doby – OSNND) se v hesle „Podkarpatská Rus“ píše o „rusínském obyvatel- stvu“, aniž by se autor tímto pojmem hlouběji zabýval.4 Heslo „Rusíni“ obsahuje odkaz na heslo „Ukrajinci“.5 Je ovšem třeba mít na paměti, že příslušný svazek vyšel
letí ruští etnografové a jazykovědci pro označení území obývaného Rusíny, což znamenalo, že zahrnoval i část východní Slovenska. Odvozením od tohoto pojmu vzniklo i označení „uherští Rusíni“, „Uhrorusíni“. Viz: Eнциклопедiя icторiї та культури карпатських Русинiв. Видавництво X. Xxxxxx, Ужгород 2010, с. 752.
1 Ottův slovník naučný (OSN), díl XXII, Praha 1904, s. 131.
2 OSN, díl XVI, Praha 1900, s. 717.
3 Tamtéž, s. 717.
4 OSNND, díl IV, sv. 2, Praha 1937, s. 1157.
5 OSNND, díl V, sv. 2, Praha 1939, s. 850.
až v roce 1939 a tedy až po zániku Československa1, tj. krátce poté, co Podkarpat- ská Rus získala autonomii a prosadil se zde ukrajinofilský směr. V roce 1939 již také u nás naprostá většina odborníků považovala Ukrajince za svébytný slovanský národ a nikoliv za „větev velikého národa ruského“. U hesla „Ukrajinci“ je uvedeno, že tito žijí také v Zakarpatí.2 Přes výše uvedené příklady ale nelze říci, že by byl ukrajinský charakter slovanského obyvatelstva ve třicátých a na počátku čtyřicátých let přijímán v českém prostředí bez výhrad.
Otázce vývoje národní identity slovanského obyvatelstva Podkarpatské Rusi bude věnována pozornost v dalším výkladu ve čtvrté kapitole. Na tomto místě stačí zatím říci, že už před první světovou válkou a především potom v meziválečném období zde mezi sebou soutěžily proudy autochtonní rusínský, ruský (velkoruský) a ukrajinský. Už tehdy – a především ovšem potom v meziválečném období – používali zejména rusofilové, ale i ukrajinofilové filologických a etymologických argumentů, aby doká- zali, že rusínské obyvatelstvo je „jejich“. Jak jsme již ukázali, filologické argumenty vycházely z toho, že místní dialekty jsou blízké ukrajinštině. Proti tomu ovšem v této době rusofilové namítali, že i ukrajinština je jen dialektem velkoruštiny. Etymologické argumenty vycházely z pojmenování obyvatelstva, které se samo označovalo jako
„ruské“ a které i Maďaři často označovali jako „Magyar Oroszok“ (tj. v doslovném překladu: maďarští Rusové), přičemž ovšem výraz „Orosz“ může v maďarštině zname- nat jak Rusa, tak Xxxxxx. Otázku významu pojmu „rus’ki“ (руськи) jsme již probrali výše. Je pravda, že dialekty, kterými hovoří slovanské obyvatelstvo jižní strany Karpat, jsou bližší spisovné ukrajinštině než ruštině, ale to samo o sobě ještě nic neznamená. Ostatně, ani ukrajinština (maloruština, jak byla tehdy označována) tehdy ještě nebyla definitivně kodifikována a neměla jednotný a všemi uznávaný pravopis.
Všechny pokusy o určování národnostního charakteru obyvatelstva v tomto období jsou ve skutečnosti problematické. Především je třeba odmítnout podobné pokusy na bázi výzkumu jazyka tamního obyvatelstva. Jazyk národnost neurčuje, známe mnoho národů, které hovoří a především píší stejným jazykem, a přesto mají rozdíl- nou národní identitu (např. Srbové a Chorvati). Národnost ve skutečnosti není určena nějakými objektivními znaky, ale národnostním vědomím samotných lidí. Toto vědomí je formováno kulturním prostředím a především školou. Tam, kde ještě obyvatelstvo nemá jasné národní vědomí (a to byl na počátku 20. století jednoznačně případ právě podkarpatoruských slovanských obyvatel), tam nemůže být ani žádná národnost, exis- tuje tu jen amorfní neuvědomělá masa. Slovanské obyvatelstvo Podkarpatské Rusi v 19. a na počátku 20. stol. (a ani v době začlenění území do Československa) ve své převážné většině nemělo ještě jasně vyhraněnou národní identitu. Rusíni se vymezo- vali nábožensky, protože většina byla řeckokatolíky a malá část se hlásila k pravo- slaví. Náboženství je odlišovalo nejen od židů, ale i od Maďarů, protože ti byli buď římskými katolíky, anebo kalvinisty. Necítili se ale ve své většině být ani Rusy, ani Ukrajinci, ba ani Rusíny ve smyslu nějaké nezávislé národní identity, tj. příslušnosti k svébytnému rusínskému národu.
1 O tom, že díl 5/2 OSNND vyšel až po zániku druhé republiky, svědčí heslo Slovensko, kde je již výklad doveden až ke vzniku samostatného státu – viz tamtéž, s. 1418.
2 OSNND, díl VI, sv. 2, Praha 1943, s. 1310.
Zatímco ruský (velkoruský) směr postupně slábl a po roce 1945 zcela zanikl, sou- peření ukrajinského a autochtonního rusínského směru pokračuje do značné míry až dodnes.1 Historik stojí před těžkým problémem, protože už volba termínů jej objek- tivně vtahuje do rusínsko-ukrajinského sporu.2 Z tohoto důvodu je nezbytné vysvětlit používání některých pojmů: v této práci používáme pojmy „Rusín“, „rusínský“ pro označení slovanského obyvatelstva Podkarpatské Rusi jednak obecně, jednak v pří- padě, kdy se buď toto obyvatelstvo považuje za zvláštní, od Rusů i Ukrajinců odlišný slovanský národ, a jednak v případě, kdy jde o slovanské etnikum národnostně nevy- hraněné (tj. nemající ještě jasnou identitu). Pouze a výhradně v případech, kdy se oby- vatelstvo identifikovalo s ukrajinským (popř. ruským) směrem a má tedy jasnou ukra- jinskou (resp. ruskou) národní identitu, používáme pojmy „Ukrajinci“ a „ukrajinský“ (popř. „Rusové“ a „ruský“). Totéž platí ohledně označení jazyka. Pojmem „rusínský jazyk“ rozumíme jednak soubor dialektů, kterým obyvatelstvo oblasti mluví, jednak jazyk zaváděný v meziválečném období do škol. Jde-li evidentně o spisovný ruský či ukrajinský jazyk, který byl zaveden do školy nebo nějaké kulturní organizace, pak hovoříme o ruských či ukrajinských školách, ruském či ukrajinském jazyku, ruské či ukrajinské organizaci atd. Jazykové otázce bude rovněž věnována zvláštní kapitola s ohledem na problematiku úředního jazyka Podkarpatské Rusi. Autoři jsou si vědomi, že uvedený přístup nepochybně neuspokojí všechny čtenáře, zejména ne ty, kteří sami zastávají rusínský nebo ukrajinský směr.
Při psaní práce se vyskytly problémy technické povahy. Šlo především o způsob
psaní osobních a zeměpisných názvů a o způsob citace prací napsaných v ruštině a ukrajinštině. Jména některých osob se nám dochovala v různých jazykových muta- cích, přičemž jedno a totéž jméno se často vyskytuje v různých formách. Jde jednak o důsledek pomaďaršťování jmen před rokem 1918, ale také o opačný proces („odma- ďaršťování“) po roce 1918 (např. maďarsky Bródy, ale i rusínsky Brodij, maď. Xxxxxx Xxxxx i rus. Xxxxx Xxxxxx). Běžně také kolísá ruská, resp. ukrajinská a česká forma (např. Xxxxx Xxxxxxxxx, i Xxxxx Xxxxxxxx). Problémem je někdy také přepis ruských a ukrajinských jmen do latinky, který nebyl a vlastně ani dnes není jednotný. Např. ukrajinské Г, г bylo (a je) někdy přepisováno jako G – zřejmě pod vlivem ruštiny, jindy jako „H“ – podle výslovnosti. Přepis jména Гранчак proto nacházíme jednou jako Grančak, jindy jako Xxxxxxx. Ukrajinská samohláska И, и byla zase – opět pod vlivem ruštiny – přepisována zpravidla jako „i“, jindy správně jako „y“. Při přepisu se v zásadě přidržujeme úzu, který je uveden v příloze k oficiálním „Pravidlům českého pravopisu“, ovšem s určitými odchylkami. Tam, kde se běžně vyskytují dvě formy téhož jména psané různým způsobem, je uveden obojí přepis, aby bylo zřejmé, že jde o tutéž osobu. Názvy prací uvádíme v ruském či ukrajinském originále v cyrilici tam,
1 Rusíni jako samostatný národ nebyli v SSSR uznáváni a nejsou jako národ uznáváni ani v současné samo- statné Ukrajině, byť jazyk Rusínů byl na sklonku vlády prezidenta Xxxxxxxx uznán jako jeden z „místních jazyků Ukrajiny“. Kodifikace rusínštiny sice byla provedena, ale nebyla všeobecně přijata všemi stoupenci rusinismu na Slovensku, Podkarpatské Rusi a v Polsku. Na Slovensku je uznávána jak ukrajinská, tak rusínská národnost a každý se může svobodně rozhodnout, k jaké národnosti se bude hlásit. Spory mezi Rusíny a Ukrajinci proto na veřejnosti probíhají spíše na Slovensku. Hlavní dobou konfliktu jak na Slovensku, tak na Podkarpatské Rusi byla 90. léta 20. století.
2 Na tuto skutečnost poukázal Xxxxx Xxxxx – viz jeho práci Krajinská hranica medzi Slovenskom a Podkarpat- skou Rusou. Universum, Prešov 2003, s. 9.
kde se na ně poprvé odkazuje, a potom v přepisu do latinky. Vlastní jména, která již v českém prostředí zdomácněla ve formě odpovídající českému pravopisu, ponechá- váme ve zdomácnělé formě. Píšeme proto např. Xxxxxxx, i když správná transkripce z ukrajinštiny by měla být Xxxxxxx (ukrajinsky: Xxxxxxx).
U zeměpisných jmen se setkáváme v literatuře běžně s názvy maďarskými, čes- kými, ruskými a ukrajinskými, případně též rumunskými. V této práci používáme české názvy používané v letech 1919 –1939. Ve většině případů byl už v meziválečném období český název odvozen od formy, kterou používalo místní slovanské obyvatel- stvo, a proto se zásadně neliší od současného ukrajinského názvu. Tam kde se názvy už před válkou lišily (např. Královo nad Tisou – Королево/Korolevo), anebo byl po roce 1945 zaveden nový, odlišný název (Volové/Воловое – Мiжгiря/Mižhirja, Севлюш/ Sevljuš – Виноградiв/Vynohradiv, resp. poruštěná forma Vinogradov či Vinogradovo), je ukrajinský (nový) název uveden v závorce. Ukrajinské koncovky, zaváděné v rámci ukrajinizace místo do té doby používaných názvů (např. Мукачеве/Mukačeve místo Mukačevo, Берегове/Berehove místo Berehovo), přitom v textu ignorujeme. Staré mаďarské názvy jsou uvedeny v závorce jen v tom případě, kdy je řeč o uherském nebo horthyovském období (např. Berehovo – maď. Beregszász, Mukačevo – maď. Munkács, Užhorod – maď. Ungvár). Rumunské názvy jsou uvedeny v závorce u názvů míst, které sévreskou smlouvou připadly Rumunsku.
Autoři na tomto místě chtějí poděkovat Xxxxxxxx nadaci za poskytnutí finančních
prostředků na výzkum v ukrajinských archivech a knihovnách. Xxxxxxx na projektu má i někdejší předseda České besedy ve Lvově Ing. Xxxxx (Xxxxxx) Xxxxxxx, který bohužel nenadále zemřel v létě 2011. Děkujeme rovněž pracovníkům Státního archivu Zakarpatské oblasti (Державний архив Закарпатскої областi/ Deržavnyj archiv Zakarpatskoj oblasti – DAZO) v Užhorodě, pobočka v Berehovu, kteří nám byli nápo- mocni při vyhledávání materiálů.
Předmluva k druhému vydání
V roce 2010 udělil Národohospodářský ústav Xxxxxx Xxxxxx grant na výzkum hos- podářského, sociálního a kulturního vývoje Podkarpatské Rusi v letech 1919 –1939 s primárním zaměřením na roli českých úředníků v tomto vývoji. V rámci tohoto výzkumu oba autoři této knihy podnikli několik výzkumných cest na Podkarpatskou Rus, přičemž se především zaměřili na studium materiálů v Státním oblastním archivu Zakarpatské oblasti (Deržavnyj archiv Zakarpatskoj oblasti) v Užhorodě a jeho pobočce v Berehovu. Výsledkem výzkumu byla publikace popisující stručně vývoj Podkarpat- ské Rusi v meziválečném období.1
Národohospodářský ústav Xxxxxx Xxxxxx je nadací (Nadání Xxxxxx, Xxxxx a Xxxxxx Xxxxxxxxxx) a podle svých stanov vydávané knihy nedodává do distribuční sítě: pub- likace ústavu jsou především určeny pro knihovny a odborné instituce, zájemcům z řad jednotlivců jsou přístupny jen omezeně. Kniha o Podkarpatské Rusi se setkala s ne- očekávaným zájmem veřejnosti a její omezený náklad byl tak brzy vyčerpán. Hláv- kova nadace ale umožňuje autorům, aby texty v takovém případě vydali znovu sami v jiném nakladatelství. Oba autoři jsou proto velmi rádi, že nakladatelství Vyšehrad projevilo v roce 2016 o práci zájem a rozhodlo se ji znovu vydat.
Nové vydání knihy není úplně totožné s původním textem z roku 2013. I když na cel- kovém charakteru práce nebylo třeba nic měnit, bylo třeba především zohlednit řadu nových prací vydaných doma i v zahraničí v letech 2013 –2015 a také nové výsledky bádání v tuzemských a zahraničních archivech. Nové zpracování látky také poněkud rozšířilo časový rámec: více prostoru je věnováno dějinám Podkarpatské Rusi ve druhé polovině 19. století a bezprostředně před rokem 1914, a rovněž událostem v letech 1939 –1945, tj. v době maďarské okupace, a okolnostem, za nichž byla Podkarpatská Rus připojena k SSSR. Práce se také více soustředila na politické dějiny a národotvorný vývoj. Rozšířena byla rovněž obrazová a dokumentační příloha.
Autoři knihy děkují také tímto recenzentům textu za cenné připomínky.
1 Xxxxxxx, X. – Xxxxxxxxxx, M.: Hospodářský, sociální, kulturní a politický vývoj Podkarpatské Rusi 1919 –1939. Studie Národohospodářského ústavu Xxxxxx Xxxxxx, č. 3/2013, Praha 2013.
PŘEDMLUV A K DRUHÉMU VYDÁNÍ | 13
v otázce československých hranic vázána ničím, co se stalo po 29. září 1938.1 Velké Británii už v té době na postoji Maďarska nezáleželo, protože od 7. prosince 1941 s ním byla ve válečném stavu. Obdobné prohlášení o neplatnosti všeho, co se stalo po Mnichovu, učinila 22. srpna 1944 také prozatímní vláda Francie2 a 26. září 1944 anulovala mnichovskou dohodu a Vídeňskou arbitráž nová vláda Itálie.3 Spojené státy, které nebyly signatářem mnichovské dohody a kterým Maďarsko 13. prosince 1941 vyhlásilo válku, považovalo změny hranic Československa rovněž za neplatné. Skutečnost, že mocnosti včetně SSSR uznaly Československo v předmnichovských hranicích, byla pro další vývoj celkem irelevantní. Nevíme, kdy přesně SSSR změnil ve věci československých hranic svůj postoj a rozhodl se anektovat území na jižní straně Karpat: odpověď na tuto otázku by mohly dát jedině ruské archivy. Myšlenka zřejmě krystalizovala postupně v souvislosti s vojenskými úspěchy sovětské armády a přiblížením se fronty ke Karpatům na jaře 1944. Xxxxx možná s podobnou eventua- litou počítal, protože znal geopolitické cíle někdejší carské zahraniční politiky, které
se za Xxxxxxx zásadněji nezměnily.
A N E X E P O D K A R P A T S K É R U S I
V létě 1944 se sovětsko-německá fronta přiblížila ke karpatskému oblouku. Špatně schůdné zalesněné Karpaty s malým počtem horských průsmyků představovaly z německého hlediska ideální místo pro úspěšnou obranu. Maďarsko zde v letech 1940 –1943 vybudovalo už zmíněnou Arpádovu linii sestávající ze systému opevně- ných opěrných bodů a dřevěných i železobetonových bunkrů. Obrana Karpat na úseku Podkarpatské Rusi byla svěřena 1. maďarské armádě pod velení generálplukovníka Xxxx Xxxxxxx.
Sovětská operace mající za cíl překročení východních Karpat je známa jako východo-karpatská operace, či též v závěrečné fázi jako karpatsko-užhorodská ope- race.4 Začala 8. září útokem na německá předpolí. Ve dnech 15.–30. září se sovětské armádě podařilo probít na hřeben Karpat a zahájit boj o karpatské průsmyky. Třetí fází operace mělo být prolomení maďarské Arpádovy linie, sestoupení do nížiny a ovládnutí celého území až k Tise. Zde sovětskému útoku nenadále napomohl poli- tický vývoj v Maďarsku.
Poté, co 23. srpna došlo k převratu v Rumunsku, které roztrhalo svou spojeneckou smlouvu s Německem a přešlo na stranu Spojenců, rozhodl se i regent Xxxxxx Xxxxxx následovat jeho příkladu. 25. srpna jmenoval novou vládu generála Xxxx Xxxxxxxx, která zahájila tajná jednání o příměří. Poté co se ukázalo, že není možné uzavřít sepa- rátní příměří se západními Spojenci, souhlasil Xxxxxx s přímým vyjednáváním se
1 Xxxxx, X.: Xxxxxx, s. 308 –309, srv. text nóty zaslaný Xxxxxx Xxxx Xxxxxxxxxx týž den v: Xxxxx, E.: Šest let exilu a druhé světové války. Řeči, projevy a dokumenty z let 1938 –1945. Družstevní práce, Praha 1946, dok. XIV, s. 473 – 474.
2 Xxxxx, X.: Šest let exilu…, dok XVIII, s. 485 – 486.
3 Xxxxx, X.: Šest let exilu…, dok. XIX, s. 486 – 487.
4 Zakarpattja, s. 250, Pop, I. cit. práce, s. 423. Východokarpatská operace souvisela s paralelně probíhající a u nás známější karpatsko-dukelskou operaci mající za cíl poskytnutí vojenské pomoci Slovenskému národ- nímu povstání.
Sovětským svazem a koncem září odjela tajně do Moskvy maďarská delegace.1 Dohoda o příměří byla podepsána 11. října 1944 v Moskvě: podle ní se Maďarsko zavazovalo stáhnout ihned vojska na hranice z roku 1937 a pak vyhlásit válku Německu. Avšak poté, co Horthy 15. října oznámil uzavření příměří v rozhlase, provedli Němci, jejichž jednotky byly stále ještě v Maďarsku, státní převrat. Sesadili nejen Xxxxxxxxxx vládu, ale zajali i regenta Xxxxxxxx a dosadili k moci Férence Xxxxxxxxx, vůdce ultrafašis- tické strany Šípových křížů (Nyilaskeresztes Párt). Ten příměří odmítl a prohlásil, že Maďarsko bude pokračovat v boji.
Szálasiho převrat demoralizoval 1. maďarskou armádu, která měla chránit kar- patské průsmyky. Řada vojáků a důstojníků odmítala s ohledem na uzavřené pří- měří pokračovat v boji, který nedával žádné naděje na úspěch. Sám velitel 1. armády generálplukovník Xxxx Xxxxxx novou vládu odmítl a 16. října přešel se svým štábem k postupující sovětské armádě, odkud vyzval své vojáky k složení zbraní.2 I když ne všichni maďarští důstojníci výzvy uposlechli, odpor na Arpádově linii se v podstatě zhroutil a ve dnech 18.–27. října obsadila vojska 4. ukrajinského frontu bez velkých bojů většinu Podkarpatské Rusi. 26. října osvobodila Mukačevo a následující den vstoupila do Užhorodu. Pod kontrolou německých a maďarských (szalásiovských) vojsk zůstala jen malá oblast na jihozápadě při řece Tise.3
Československá vláda v Londýně považovala osvobozené území za součást Česko- slovenské republiky. Podle československo-sovětské dohody z 8. května 1944 o správě osvobozeného území4 proto vyslala na Podkarpatskou Rus vládního delegáta, kterým byl jmenován ministr Xxxxxxxxx Xxxxx.5 Němec přijel 28. října 1944 se svým štábem do Chustu, který Sověti vybrali jako sídlo československé správy. Součástí delegace byl i generál Xxxxxxx Xxxxx, který se stal vojenským velitelem osvobozené oblasti.
Mezi Němcovým úřadem a sovětským velením 4. ukrajinského frontu docházelo prakticky od počátku ke konfliktům. Faktickým vládcem celé oblasti byl totiž velitel
4. ukrajinského frontu generál Xxxx Xxxxxxxxx Xxxxxx, či přesněji člen vojenské rady tohoto frontu generálplukovník Xxx Xxxxxxxxxx Xxxxxxx, mající úzké vazby na tajné služby a přímo na Stalina. Sovětské vojenské úřady nedovolovaly členům Xxxxxxx úřadu volný pohyb a především jim zakazovaly vstup do oblasti na západ od Svaljavy (tj. do důležitých měst Mukačeva a Užhorodu).6 Dále často bránily provádění mobili- zace do československého vojska a namísto toho verbovaly muže povinné vojenskou službou do sovětské armády, ačkoliv šlo o československé občany.7 Podle českosloven- ských zákonů mohl československý občan sloužit v cizím vojsku jedině se souhlasem
1 Maďarská delegace se do SSSR dostala přes slovenské povstalecké území, odkud byla přepravena letecky. Popis cesty a jednání o příměří, jakož i popis následného převratu viz Xxxxxxx, Xxxxxx – Nemes, Xxxxx – Xxxxxx, Xxxxxx – Xxxxx, Xxxxxx: Poslední dějství. Naše vojsko, Praha 1960, s. 178 –182, s. 237–274.
2 Xxxxxxxx, Xxxxxx Xxxxxxxxxx: Generální štáb za války. Kniha druhá. Naše vojsko, Praha 1974, s. 222.
3 Zakarpattja, s. 245 –252.
4 Text dohody viz Xxxxx, Xxxxxxx (ed.): Na pomoc československému lidu. ČSAV, Praha 1960, dok. 162,
s. 329 –331, též: Dokumenty a materiály k dějinám československo-sovětských vztahů. Díl 4, sv. 2, Praha 1984,
dok. 59, s. 91–93.
5 Xxxxxxx, J. – Nováčková, H. – Xxxxxxxx, X. – Xxxxxxxx, M.: Československo-sovětské vztahy v diploma- tických jednáních 1939 –1945. Dokumenty. Díl 2. červenec 1953 – březen 1945. SÚA, Praha 1999, dok. 138, s. 316.
6 Tamtéž, dok. 160, s. 350.
7 Tamtéž, dok. 152, s. 338, dok. 154, s. 342, dok. 159, s. 348 –349.
NA CESTĚ K SOVĚTSKÉMU ZAKARP A TSKU | 201
prezidenta republiky, jinak se dopouštěl trestného činu. Prezident Xxxxx byl ochoten vyřešit věc smírně a udělit všem osobám, kteří o to požádají, ke službě v sovětské armádě souhlas. Sovětské vojenské a politické orgány ale o takovýto postup neměly evidentně zájem.1 Na celém území Podkarpatské Rusi iniciovaly zakládání vlastních národních výborů nepodléhajících vládní delegatuře v Chustu. Tyto národní výbory se sovětskou asistencí pak agitovaly za připojení celé oblasti k sovětské Ukrajině. Rozuzlení přišlo již po měsíci. 26. listopadu 1944 se v městském kině v Mukačevu sešel první sjezd národních výborů Zakarpatské Ukrajiny, zorganizovaný sovětskými politickými místy a důstojníky NKVD. Účastníci sjezdu schválili předem připravený manifest o opětovném sjednocení Zakarpatské Ukrajiny se sovětskou Ukrajinou.2 Sjezd ustavil tzv. Národní radu Zakarpatské Ukrajiny (NRZU), která měla být v pře- chodném období vrcholným zákonodárným i výkonným orgánem oblasti. Předsedou NRZU se stal Xxxx Xxxxxxxxx, předválečný podkarpatoruský komunista a osvětový důstojník československé armády. Turjanica přijel do Chustu spolu s ministrem Něm- cem a generálem Xxxxxxx, ale 4. listopadu z československé armády dezertoval a dal se v Mukačevu k dispozici sovětským orgánům.3 S jejich pomocí a s pomocí předvá- lečných členů KSČ v této oblasti pak založil 19. listopadu 1944 Komunistickou stranu Zakarpatské Ukrajiny (KSZU) a stal se jejím prvním tajemníkem. Právě jednotlivé buňky a místní organizace KSZU se významnou měrou podílely na přípravě sjezdu
národních výborů.4
Nemůže být pochyb, že rozhodnutí I. sjezdu národních výborů bylo předem zinsce- nováno a nemá tudíž žádnou legitimitu. Není vůbec jasné, podle jakého klíče a na zákla- dě jakého předpisu se konaly volby delegátů a tedy ani koho tito delegáti zastupovali. Je ale zřejmé, že v mnoha obcích do výběru zasahovali nejen místní komunisté z KSZU, ale především sovětské vojenské orgány, které ostatně už od října často zcela svévol- ně dosazovaly do národních výborů „své lidi“. Sjezdu se údajně zúčastnilo 663 dele- gátů a 116 hostů, mezi nimi náčelník politické správy 4. ukrajinského frontu generál
M. M. Pronin a náčelníci politických oddělení 1. gardové armády plk. S. I. Xxxxxxxx a 18. armády plk. L. I. Brežněv. Delegáti pocházeli z 268 obcí, což představovalo jen 55 % všech obcí na Podkarpatské Rusi podle sčítání lidu z roku 1930, navíc téměř polovina delegátů pocházela ze tří okresů – Mukačevo, Iršava a Sevljuš. Zastoupení obcí z oblastí pod československou správou bylo podstatně slabší, stejně jako zastou- pení obcí nacházejících se na pomezí Slovenska. Část delegátů se nedostavila a byla nahrazena náhradníky, údajně z řad místních studentů.5 Pokud jde o sociální složení sjezdu, z celkového počtu 663 delegátů bylo 258 rolníků a 178 rolníků,6 zbytek připadl na inteligenci, mezi níž bylo i 14 duchovních (11 pravoslavných a tři řeckokatolič- tí). Národnostní složení bylo následující: 621 Ukrajinců, 26 Maďarů, 5 Rusů, 4 Židé, 2 Rumuni, 2 Němci, 2 Slováci a 1 Rom. Z celkového počtu delegátů bylo 14 žen.7
1 Tamtéž, dok. 161, s. 351, dok. 162, s. 353 –354, dok. 165, s. 359 –360, dok. 169, s. 364.
2 Narysy istoriji Zakarpattja, s. 596. Text manifestu viz tamtéž, s. 596 –597.
3 Pop, I.: cit. práce, s. 424 – 425, 429.
4 Konečný, Xxxxxxxxx: Národná rada Zakarpatskej Ukrajiny a Ukrajinská národná rada Prjaševčiny: kompara- tívna analýza. In: Xxxxxx, Xxxxxx – Konečný, Xxxxxxxxx – Xxxxxx, Xxxxxx (eds.): Národné rady v regióne Karpát. Xxxxxx Xxxxxxxx v Poĺsku, Krakov 2013, s. 72.
5 Tamtéž, s. 73, 77.
6 Tamtéž, s. 73.
7 Zakarpattja, s. 274.
Jmenný rejstřík
Xxxx, Xxxxx (nar. 1925), maďarská historička 21
Xxxxxxxxxx, Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx (1907–1983), sovětský diplomat 211
Xxxxxx (vl. jm. Xxxxxxxx, Oleksij, 1877–1947), pravoslavný archimandrita
31–32
Xxxxxxx, Xxxxxx (1846–1933), maďarský
politik 153
Xxxxxxxx, Xxxxx de (1890–1971), španělský
diplomat 67
Xx’xx Xxxx Xxx, (vl. jm. Xxxxxx xxx Xxxxxxx, asi 1700–1760), rabín, židovský mystik 25
Xxxxxxxx, Xxxxxx (Bačyns’kij; Xxxxxxxxx, 1880–1945), podkarpatoruský
agrární politik 70–75, 84, 90, 103–104,
123, 155
Xxxx, Xxxxxxxx (1813–1893), rakouský
politik a státník 27–28
Xxxx, Xxxxx, maďarský novinář a redaktor z Podkarpatské Rusi 85
Xxxxxx, Xxxxx, agrární politik z Podkarpatské Rusi 84
Xxxxxxxx, Xxxxxx, maďarský politik a státník (1890–1946) 190
Xxxxxx (Bence), Xxxxx, poslanec maďarského parlamentu z Podkarpatské Rusi 188
Xxxxx, Xxxxxx (1884–1948), čs. politik
a státník 42–43, 46–49, 52, 67–69,
165, 175, 198–202, 204–207
Xxxxx, Xxxxx, český inženýr a publicista
121
Xxxxx, Xxxxxx (1887–1954), český agrární
politik 79
Xxxxxx, Xxxxxxxxx, podkarpatoruský aktivista ruské orientace 183
Xxxxxx, Xxxxx (1855–1933), podkarpato- ruský politik ruské orientace 29, 40,
42, 48, 53, 60–61, 64, 69, 83, 155
Xxxxxx, Xxxxxxxxxx X. (1898–1953), podkarpatoruský publicista ruské orientace 88
Xxxxxx, Xxxxxxx (1883–1947), podkarpato- ruský řeckokatolický duchovní
a publicista 64, 183
Xxxxx, Xxxxxxxx (1868–1937), český historik
159
Xxxx Xxxxxxxxx (1854–1920), český literární
historik a kritik 159
Xxxxxx, Xxxxx (1900–?), podkarpatoruský novinář a publicista 84
Xxxxxx, Xxxx, podkarpatoruský poslanec maďarského parlamentu 188
Xxxxxxxx, Xxxxxx (1901–1942), podkarpato- ruský komunistický novinář 84, 197
Xxxxxxxxx, Xxxxxx (Xxxxx, 1879–1955), podkarpatoruský politik ukrajinské orientace 40, 48, 58, 79, 82, 88–89, 91,
156, 183
Xxxxxxxxx, Xxxxxxx (Xxxxxxxx, 1883–1969), podkarpatoruský novinář a publicista ukrajinské orientace 40, 48, 52, 82, 88,
91, 156
Xxxxxxx, Xxx (1867–1924), český právník a vyšší správní úředník 56–57, 94
Xxxxxxx, Xxxxxx Xxxxx (1906–1982), sovětský
státník 202
Xxxxx, Xxxxxx (Brodij, 1895–1946), podkarpatoruský rusínský politik 11, 71–75, 83, 90, 155–156, 188
Xxxxxxxx, Xxxxxx Xxxxxxxxxx (1853–1926), ruský generál 34
Xxxxxx, Xxxxx (1910–1979), podkarpato- ruský rusínský právník a politik 199
Xxxxxxxxx, Xxxxxxxx (1902–1952), sloven- ský komunistický politik 212–213 Xxxxxxxxxx, Xxxxxxx Xxxxxxxxx (1878–194?),
podkarpatoruský politik ruské
orientace 53
Xxxxxxxx, Xxx (1780–1847), slovenský
etnograf 32
Xxxxx, Xxxxx (1864–1952), český básník
a slavista 159
Xxxxx, Xxx (1874–1959), český právník a vysoký správní úředník 59, 66
Damaskin (obč. xx. Xxxxxxxxx, Xxxxxxxx), pravoslavný biskup 62
Xxxxx, Xxxxxxxx (Xxxxxxxx), podkarpato- ruský poslanec maďarského parlamentu 188
Dérer, Xxxx (1884–1973), slovenský sociálnědemokratický politik 86
Xxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxx (1872–1947), ruský generál 47
Xxxxxxxxxx, Xxxxxx (Xxxxxxxxxx, 1816–1860), rusínský pedagog
a publicista 26, 28
Xxxxxxxxxx-Xxxxxxx, Xxxxx (Xxxxxxxxxx, 1817–1901), rusínský politik a publicista ruské orientace 26–29, 155
Xxxxxxxxx, Xxxxx (1753–1829), český jazykovědec 29
Xxxxxxx, Mikola (Dolynaj Mykola, 1894–1970), podkarpatoruský politik
ukrajinské orientace 40, 79, 91 Dostál, Xxxxxxxx, český publicista 164 Dovbak, Xxxxxxxx, poslanec autonomního
sněmu 91
Xxxxxx, Xxxxxx, český zemědělský odborník
97–98
Drbach, Xxxxx, poslanec autonomního sněmu 91
Xxxxxxxxx, Xxxxxxxxx (1803–1865), rusín- ský buditel ruské orientace 26,28
Xxxxx, Xxxxxxxx (Xxxxxxxx), poslanec autonomního sněmu 91
Xxxxxxx, Xxxxxx, český geograf 159
Xxxx, Xxxxxxx (1897–1977), britský politik
199
Xxxx, Xxxxxx (Xxxx Xxx) (1841–1901), maďarský ekonom 32, 107
Xxxx, Xxxxxxx, podkarpatoruský maďarský
politik 85
Egyedi, Xxxx, maďarský právník, profesor
188
Xxxxxxxxx, Xxxx (1866–1936), český vyšší správní úředník 60, 62–63, 88, 94,
110–112, 119, 148, 177–178, 181, 184
Xxxxx, Xxxxx (1890–1942), čs. generál 195
Xxxxxxxxx, Xxxxxx, podkarpatoruský maďarský politik 85
Xxxx, Xxxxxx, (1875–1929), český filolog 159
Evlogij (Xxxxxxxx, vl. xx. Xxxxxxxxxxxxx, Xxxxxxx Xxxxxxxxx, 1868–1946),
pravoslavný biskup 62
Xxxxxxx, Xxxxxx (Kyrylo), poslanec autonomního sněmu 91
Xxxxxxxx, Xxxxx (Xxxxxxx Xxxxx, Xxxxxxxx, 1875–1947), podkarpatoruský poslanec
maďarského parlamentu 188 Fedinec, Csilla, maďarská historička 21 Xxxxxxxxxx, Xxxxxxxx Xxxxx (1891–1969),
český agrární politik 73–74
Xxxxxx, Xxxxx (Xxxxxx, Xxxxxxx Xxxxxx, 1844–1903), rusínský literát a publicista 30, 155
Xxxxxx, Xxxxxx (Xxxxxx, 1892–1946), podkarpatoruský politik ruské orien- tace, poslanec maďarského parlamentu 71–72, 74–75, 83, 87, 90, 155–156, 183, 188
Xxxxxx II. Xxxxxxx – viz Xxxxxxx Xxxxxxxxx (Xxxxxx) II.
Xxxxx, Ctibor, úředník ministerstva železnic
128
Xxxxxxxxxx, Xxxxxx (1891–1976), český sociálnědemokratický politik
a čs. diplomat 204–207, 212
Xxxxxx, Xxxxxx (Xxxxx, 1836–1912), řecko- katolický biskup 155
Xxxxxxxxxxxxx, Xxxxxx (1884–?), český právník, exponent agrární strany 60
Xxxxxxxxx Xxxxx X. (1830–1916), císař rakouský, král uherský a český 27, 31
Xxxxxx, Xxxxxxx (1884–1975), český slavista
159
Xxxxx, Xxxxx (Hadža), podkarpatoruský politik ruské orientace 83
Xxxxxxx, Xxxxx (Xxxxxxx Xxxxxx, Xxxxxxxx Xxxxx), podkarpatoruský kněz a publi- cista ruské orientace 58, 183
Xxxxxxx, Xxxxxx (1884–1944), podkarpato- ruský politik ruské orientace 40, 48,
50, 53, 60, 83, 162
Xxxxxx, Xxxxxx, americký rusínský politik
43
Xxxxx, Xxxx, rusínský novinář 63
Xxxxxxxxx, Xxxxxx Xxxxxxxxxx (Xxxxxxxx, 1883–1972), politik a publicista ruské orientace 31, 71–72, 189
Xxxxxxxxx Xxxxxxx Xxxxxxxxxx (Xxxxxxxx, 1886–1959), pedagog a osvětový pracovník ruské orientace 31, 189
Xxxxxx, Xxxxx (1888–1960), řeckokatolický biskup 156
Xxxxxx (vl. jm. Xxxxx Xxxxxx, 1879–1942), pravoslavný biskup 61
Xxxxxxx, Xxxx (Hrančak), podkarpatoruský ukrajinský historik 11, 19
Xxxxxx-Xxxxxxxx, Xxxxx (1874–1940),
slovenský spisovatel 32
Xxxxx, Xxxx (1872–1945), český právník a čs. státník 79
Xxxx, Xxxxxxx (1868–1949), český národně- demokratický politik 59
Xxxxxxxx, Xxxxx, podkarpatoruský poslanec maďarského parlamentu 188
Xxxxxxx, Xxxx (1905–1944), rusínský
historik, lingvista a redaktor 189
Xxxxx, Xxxxxxx (1883–1960), čs. generál
201–202, 204–206
Xxxxxxx, Xxxx (Xxxxx, 1885–1949), aktivista a publicista ruské orientace 35–36 Hennocque, Xxxxxx Xxxxxxx (1860–1933), francouzský generál 56–58, 158–159
Xxxxxx, Xxxxxx (1864–1938), slovenský ľudácký politik 73, 78, 156, 164
Xxxxxx, Xxxxxxxxx (1870–1926), haličský ukrajinský etnograf a politik 153
Xxxxxxx, Xxxxx (Xxxxx, 1864–1946), etnograf hungarofilské orientace 67
Xxxxx, Xxxxx (1878–1944), slovenský agrární politik a čs. státník 42, 69, 70
Xxxxxxx, Xxxx (1874–1971), český právník,
profesor správního práva 66
Xxxxxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxxx (Golovackij, 1814–1888), haličský filolog a slavista ruské orientace 30
Homičko, Volodimir, podkarpatoruský poslanec maďarského parlamentu 183, 188
Xxxxx, Xxxx (1884–1975), český etnograf a folklorista a čs. diplomat 211–213
Xxxxxx, Xxxxxx (1868–1957), admirál, maďarský říšský správce 12, 187–188,
190, 192, 196, 200–201
Xxxxx, Xxxxxxx (1921–2009), český básník, novinář a publicista 20
Xxxxxx, Xxxxxxxxxx (1877–1938), pod- karpatoruský politik rusínské orientace 44, 69–71, 122–123
Xxxxxxxxxx, Xxxxxxxx (Xxxxxxxx, 1866–1934), ukrajinský historik, politik a státník 184
Xxxxxx, Xxxxx, český historik 20–22, 90, 115
Xxxxx, Xxxxxxx, (1880–1942), český lingvista a filolog 159
Xxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxx (1817–1888), slovenský národní buditel 26
Xxxxxxx, Xxxxx (1885–?), český publicista
82
Xxxxx, Xxxxxxx, český historik 145
Xxxxxxx, Xxxx, poslanec autonomního sněmu 91
Xxxxxxx, Xxxxxxxx (Xx’xxxxxx, Xxxxxxxx Xxxxxx, 1889–1947), rusínský řecko- katolický duchovní hungarofilské orientace 188
Janiský, Xxxxx, řeckokatolický duchovní
26
Xxxxxxx, Xxxxx (1882–1945), slovenský
právník 32
Xxxxxx, Xxxxx (1896–1946), maďarský
politik 86
Xxxxx, Xxxxxx (Oskar, Oscar, 1875–1957), maďarský politik 39
Xxxx Xxx, župan 56
Xxxxxxx, Xxxxxxxxx Xxxxxx (1933), izraelský
historik 18, 25, 192
Xxxxxx, Xxxxxx, rusínský aktivista hungarofilské orientace 67
Xxxxxxxx, Xxxxx (1773–1847), český jazykovědec a národní buditel 29
Xxxxxxxx, Xxxxxx (1954), ukrajinský politik
a státník 11
Xxxxxx, Xxxx, poslanec autonomního sněmu 91
Xxxxxx, Xxxxx, právní historik 159
Xxxxxx, Xxxxx (1880–1946), český ekonom, finanční odborník a politik 73
Xxxxxx, Xxxxxx (1887–1967), maďarský
politik 191
Xxxxxxxxx, Xxxxx (Xxxxxxxx Xxxxx, 1878–1944), novinář ruské orientace 11, 39, 44, 46, 48, 60, 64, 68, 83–84,
88, 155, 188
Xxxxxxx, Xxxxxx (Xxxxxx, 1875–1955), maďarský politik 38–42, 44
Xxxxxxxx, Xxxx, čs. diplomat 211–212
Xxxxxxx, Xxxxxx, podkarpatoruský maďarský
politik 85
Xxxxx, Xxxxxxxxx, (1878–1944), český spisovatel a publicista 159
Xxxxxxx, Xxxxxx (Klympuš, Xxxxxx, 1897–1959), organizátor Karpatské siče 76
Xxxxxxx, Xxxxx (Klympuš, Xxxxx), poslanec autonomního sněmu 91
Xxxxxxxx, Xxxxxx (1895–1980), podkarpato- ruský politik ukrajinské orientace 40–42, 79, 84, 91, 156
Xxxxxx, Xxxxxx Jaroslav (1868–1942), český národněsocialistický politik 9, 32, 46,
59, 68, 156, 165, 206
Xxxxxxxxxxx, Xxxxxxx, rusínský politik ukrajinské orientace 40, 42
Xxxxxxxx, Xxxxx, podkarpatoruský maďarský
politik 86
Xxxxxx, Pavlo, rusínský politik 84
Xxxxxx, P. J. 30
Xxxxx, Xxxxxx (1884–1941), maďarský
politik 187, 189–190
Xxxxxx, Xxxxx (1860–1937), český národně- demokratický politik 9, 32, 43, 68, 85,
156, 175, 206
Xxxxx, lesník státních lesů v Ardanovu
109
Xxxxxx, Xxxx (1927–1997), slovenský
historik 17, 53
Xxxxxx, Xxxxxxx Xxxxxxxxxx (1873–1925), slovenský inženýr 118–119
Xxxxxx, Xxxxx (1876–1945), český historik a čs. diplomat 20, 30, 67, 159
Xxxxxx, Xxxxxxxxxx (1922–1988), český
historik 18–20, 145–146
Kubijovyč, Xxxxxxxx (Volodymyr, 1900–1985), haličsko-ukrajinský geograf a demograf 101
Xxxxx, Xxxxx (1896–1953), sionistický
aktivista 87
Xxxxxxx, Xxxx (1888–1933), učitel a politik rusínské orientace 83, 89, 156
Xxxxx, Xxxxxxx (Xxxxxx; Xxxxxxxxxxx Xxxxxx,1883–?), rusínský politik hungarofilského xxxxx 00, 00
Xxxxxxx, Xxxx (Xxxxx, 1890–1967), maďarský generál 200–201
Xxxxxxxxxx, Xxxxxxxx (1905–1981), český komunistický politik 212
Xxxx, Xxxxx (1867–1929), rusínský politik na východním Slovensku 64
Xxxxxxx, Xxxxx, farář 91
Xxxxxxx, Xxxx Xxxxxx (1945), americký historik působící v Kanadě 8, 18
Xxxxxxxx, Xxxxxxx, zemědělský odborník
99, 148
Xxxxxx, Xxx Xxxxx (1855–1939), český literární historik a slavista 159 Xxxxxxx, Xxxx Xxxxxxxxxxx (1884–1975), sovětský diplomat 198–199, 206 Xxxxxxxx, Mikola (Mykola), poslanec
autonomního sněmu 91
Marina, Xxxxxx (Xxxxx, Gyula, 1901–1983), řeckokatolický kněz a politik 187 Markuš, Xxxxx (Xxxxxxx), rusínský veřejný
činitel 28
Xxxxxxxx, Xxxxxxxx (Xxxxxxxx), poslanec autonomního sněmu 91
Xxxxxxx, Xxx (1886–1948), čs. diplomat
a politik 200, 206
Xxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxx (1850–1937), český politik a čs. státník 32, 33–37, 43, 46, 48–51, 59, 64, 66, 67, 69, 111,
123, 162, 175, 184
Xxxxxxxx, Xxxxx (1876–1945), český národnědemokratický politik 59
Xxxxxxx, Xxx Xxxxxxxxxx (1889–1953), sovětský generál a politický komisař 201
Xxxxxxx (Xxxxxxxx XX., obč. jm. Xxxxxxxx Xxxxxxxxx, 1871–1935), ekumenický
patriarcha konstantinopolský 61
Melmuka, Xxxxxx, český zemědělský odborník 106–107, 110
Xxxxxxxxx (Xxxxxxxxx), Xxxxx Xxxxxxxxxxx (1918–2010), sovětská ukrajinská
historička 17, 53
Xxxxxx, Xxxxxxxx (1884–1941), český vysoký správní úředník 70
Xxxxxx, Xxxxxxxx (1879–1965), římsko- katolický duchovní a diplomat 63
Xxxxxx, Xxxx (1890–1948), maďarský
generál 200, 201
Xxxx, Xxxxxxxx (Grigorij), poslanec autonomního sněmu 91
Xxxxxxx, Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxxx (1890–1985), sovětský politik 205–206, 212
Xxxxxx, Xxxx (1893–1937), podkarpato- ruský ukrajinský komunistický funkcionář 84
Xxxxx, Xxxx 17
Xxxx, Xxxxxxxx, slovenský římskokatolický kněz 56
Xxxxx, Xxxxxxx (1888–1945), český sociálnědemokratický politik 56, 59,
62, 67, 82, 84–85, 99–100, 102, 111, 161,
165, 171, 177
Xxxxx, Xxxxxxxxx (1898–1963), český sociálnědemokratický politik 201,
204–206
Nevickij, Xxxxxxx (Xxxxxxx Xxxx, 1878–1939), kněz, aktivista ukrajinské orientace 39
Nimčuk, Dmintro (Xxxxxx), poslanec autonomního sněmu 91
Xxxxx-Xxxxxxxxx, Xxxxx (Xxxxxxxx, 1817–1877), slovenský novinář 32
Xxxxx, Xxxxxx (Xxxxxx, Xxxxxx, 1879–1932), řeckokatolický biskup 34
Xxxxxxxxxx, Xxxx (1886–?), maďarský
generál 187
Xxxxxxxxx, Xxxxxxxx (1904–1976),
slovenský básník 205
Xxxxxxxx, Xxxx (vl. xx. Xxxxx Xxxxx, 1882–1952), český spisovatel 38, 57,
87, 122, 124, 148–149, 161–162, 165–167,
171, 181, 186
Xxxxxxxxx, Xxxxx-Xxxxxx, poslanec auto- nomního sněmu 91
Xxxxxx, Xxxxxxx, americký rusínský politik
36–37
Xxxxxxxx, Xxxxxx (Pánkovics, Xxxxxx, 1820–1874), řeckokatolický biskup 29
Xxxxxxxx, Xxxx (1887–1958), haličský ukrajinský lingvista 158, 162–164,
166–167, 183
Xxxx, Xxxxxxx (Xxxxx, 1867–1945), řecko- katolický biskup 33–34, 39, 63, 85
Xxxxxxxx, Xxxx (Xxxxxxxx, 1896–1997), právník a vyšší úředník rusínské orientace 71–72, 180
Xxxxxxxx, Xxxx Xxxxxxxxxx (1782–1856), ruský generál 27
Xxxxxx, Xxxxxx (1892–1944), maďarský komunistický odbojář 197
Xxxxxx, Xxxxx – viz Xxxxxx
Xxxxxxxx, Xxxxxxxxx (1819–1900), rusínský básník ruské orientace 155
Xxxxxxxxxx (Pazuchanyč), Xxxxx, poslanec autonomního sněmu 91
Pelech, Julian, užhorodský městský lékař
184
Xxxxxxx, Xxxxxxxx (1870–1946), maďarský regentský komisař 187
Perevuznyk, Ivan, poslanec autonomního sněmu 91
Perevuznyk, Xxxxx, ministr vnitra samostatné Karpatské Ukrajiny 79
Xxxxx, Xxxxx (1872–1924), český učitel
a organizátor školství 62, 161–162, 170
Xxxxxxxx, Xxxxx (Xxxxx, 1879–1926), ukrajinský politik a státník 47–48
Xxxxxx, Xxxx Xxxxxxxxx (1896–1958), sovětský generál 201
Xxxxxxxxx, Xxxx (1902–1961), podkarpato- ruský komunistický aktivista 199, 205
Xxxxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxx (1867–1935), polský maršál a státník 47
Xxxxxxx, Xxxxxxxxx, čs. důstojník 42–43
Xxxxxxx, Xxxx (1904–1972), podkarpato- ruský politik ruské orientace 73–75
Xxxxx, Xxx, slovenský historik 17
Xxxxxxx, Xxxx (1858–1933), český filolog
a slavista 159
Xxxxxxxxxx, Xxxxxxx, správce železáren 30
Xxxxxxx (Popovyč), Petro, poslanec autonomního sněmu 91
Xxxxxx, Xxxxxx (1880–1956), český literární
historik 159
Xxxxxx, Xxxxxxxx (1870–1946), český finančník a národohospodář 32
Xxxxxxx, Xxx (1892–1963), čs. generál 79,
81
Xxxxxx, K[arel], člen prozatímního
xxxxxxxxxx 00
Xxxxxx, M. M., sovětský generál 202
Xxxxxx, Xxxxxx, ukrajinský historik 19, 36,
170, 181, 185
Rákoczy, Xxxxxxxxx (Xxxxxx) II. (1676–1735), sedmihradský vévoda 21
Xxxxx, Miroslav, český historik 17, 45, 50,
54
Xxxxx, Xxxxx (Xxxxx Xxxxx), poslanec autonomního sněmu 91
Xxxxx, Xxxxxx (Xxxxx, Xxxxxx, 1899–1979), podkarpatoruský sociálnědemokratický politik ukrajinské orientace 72–77, 79,
84, 91, 156
Xxxxx, Xxxxxx (1895–1958), český národně- socialistický politik 204–205
Rizdorfer, Mikola (Mykola), poslanec autonomního sněmu 91
Xxxxxxxx, Xxxxxx 64
Romanjuk, Xxxxxx, poslanec autonomního sněmu 91
Xxxxxxx, Xxxxxx (1908–1986), poslanec autonomního sněmu 91
Xxxxxxxx, Xxxxxxx (1866–1937), český vyšší správní úředník 60–61, 65, 68, 89
Xxxxx, Evmenij (maď. Xxxxx Xxxxx; Xxxxxx; Xxxxxxx; Evmelj, 1859–1934), řeckokatolický kněz, kulturní činitel 39, 162–164, 166–167, 183
Xxxxx, Orest – viz Xxxxx, Xxxxxx Xxxxx, Xxxxxx (Xxxxx; maď. Xxxxx,
Xxxxxx,1863–1929), řeckokatolický kněz ruské orientace 39, 48
Xxxxxxxxx, Xxxxxx (Mykola), ukrajinský
divadelní teoretik 184
Xxxxxxx (obč. jm. Xxxxxxx Xxxxxxxx Xxxxxx, 1880–1959), pravoslavný arcibiskup
61–62
Xxxxxxxxx-Xxxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxxx von (1842–1903) 139
Xxxxxxxxx-Xxxxxxxx, Xxxx Xxxxxxxxx von (1869–1932) 32, 102, 107, 110–111, 118,
139
Xxxxxxxxxxxxx, Xxxxx (1800–1852),
rakouský politik 27
Seton-Xxxxxx,Xxxxxx Xxxxxxx (1879–1951), skotský historik a publicista 34
Xxxxx, Xxxxx (1901–1953), slovenský ľudácký politik 164, 167–168
Xxxxxxx, Mikola (Mykola), podkarpato- ruský komunistický politik 84
Xxxxxx, Xxxx (1838–1904), rusínský spisovatel ruské orientace 155
Sládek, vedoucí evakuační komise v Chustu
193, 195
Xxxxxx, Xxx (1885–1975), český historik
159
Xxxxx, Xxxxx, vedoucí evakuační komise v Budapešti 193
Xxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxxxxxxx (vj. jm. Džuga- švili, 1879–1953), sovětský diktátor
16, 200–201, 206
Xxxxxxxx (Stanynec’), Xxxxx, poslanec autonomního sněmu 91
Xxxxxx, Xxxxx, guvernér Ruské krajiny 44
Xxxxxxx, Xxxxxx (1866–1946), slovenský
politik 115, 121
Stojka, Xxxxxxxxx (Xxxxxx Xxxxxxxx, 1890–1943), řeckokatolický biskup 63
Stripskij (Strypskij, Strypský), Miron, člen Centrální rus’ké národní rady 48, 53 Suchý, Xxxxxxx, český odborný učitel 159
Xxxxxx, Xxxx (1888–1941), čs. generál 81
Xxxxxx, Xxx (1888–1970), čs. generál 72–73
Xxxxxxx, Xxxxxx (1897–1946), maďarský
politik 191, 201
Xxxxx, Xxxxxx (Xxxxx Xxxxx, 1867–194?) rusínský politik hungarofilské orientace 40
Xxxxx-Xxxxxx (Xxxxxxxxxxx), Xxxxxx (1884–1941), maďarský politik 86
Xxxxxxxx, Xxxx (1881–1962), maďarský
politik 194
Sztójay, Döme (1883–1946), maďarský
politik 191
Xxxxxxx, Xxxxx Xxxxx (Xxxxxxx Xxxxx Xxxxx, 1795–1861), slovenský etnograf
a slavista 29
Xxxxxxxx, Xxxxxxx, podkarpatoruský komunistický aktivista 84
Xxxxx, Xxxxxxx (1867–1941), český politik
60, 63, 88, 94, 110, 119, 177, 184
Xxxxxxxxx, Xxxxxx (1865–1944), řecko- katolický arcibiskup 33
Xxxxxxxx, Xxxxxxxx, poslanec uherského sněmu 28
Xxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxx (1907–1990), režisér a herec ukrajinské orientace 185
Xxxxx, Xxxxxxxx, úředník politické správy
180
Xxxxx, Xxxxx, šéf školského referátu 180
Xxxxxxxx, Xxxxx (1853–1948), slovenský
literární historik 32
Xxxxx, Xxxxx (Xxxxx), poslanec autonomního sněmu 91
Xxxxxx, Xxxxx (Xxxxx), řeckokatolický duchovní 26
Špak, Xxxx, podkarpatoruský poslanec maďarského parlamentu 188
Xxxxxxx, předseda zemské jednoty učitelů
183
Xxxxxx, Xxx (1870–1956), český římsko- katolický kněz a politik 82, 199
Xxxxxx, Xxxxx (1867–1950), slovenský
politik 43, 96–97
Xxxxxx, August (Xxxxxxxx; Agošton, Xxxxxxx Xxxxxx, 1877–1944), politik rusínské orientace 44–45, 79, 84, 91
Xxxxxxxx, Xxxxx (1877–1964), slovenský
sociolog a politik 32
Xxxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxxx (1880–1919), slovenský astronom a politik 42
Xxxx Xxxxxxx (1815–1856), slovenský národní buditel a politik 23, 32, 159
Šuhaj, Xxxxxx (Xxxxx Xxxxxx, 1898–1921), loupežník z Koločavy 38, 56–57
Xxxxxx, Xxxxxxx (1873–1933), český agrární politik a čs. státník 48–49, 60
Xxxxx, Xxxxx, slovenský historik 21, 28, 40,
64
Xxxxxx, Xxx (1879–1941), maďarský politik
a státník 96, 187–188
Xxxx, Xxxxx (1887–1947), slovenský ľudácký
politik a státník 73
Xxxxxxx, Xxxxxx, zemědělec z Nižného Seliště 89
Xxxxxxxxx, Xxxxxx Pál (1880–1959), regentský komisař 187
Xxxxxxxx (Toronskij, Torons’skyj), E., člen prozatímního direktoria 58
Xxxxx, Xxxxxx, rolník a rusínský politik ukrajinské orientace 82
Xxxxx, Xxxxxxxx (Tulyk Xxxxxxxx), poslanec autonomního sněmu 91
Xxxxxxxx, S. I., sovětský generál 202
Xxxxxxxxx, Xxxx, (1901–1955), podkarpato- ruský komunistický politik 202, 204,
211–212
Xxxxxx, Xxx (1896–1972), slovenský agrární
politik 205, 209, 213
Xxxxxxxxx, D. J. 30
Xxxx, Xxxxx (1898–1978), slovenský komunistický funkcionář 205
Xxxxx, rolník x Xxxxxxxx 109
Xxxxx, Xxxxxx (Mykola), ukrajinský historik
21
Xxxxxxxxxxx, Xxxxxxxxx, český státní úředník
158
Xxxxx, Xxxxx (1903–1976), slovenský důstojník, účastník odboje 205
Xxxxxxx, Xxxxx xxx, administrátor rus’kého okruhu 27
Xxxxxxx, Xxxxxxxx (Vološyn Xxxxxxxx, 1874–1945), řeckokatolický kněz
a politik ukrajinské orientace 12, 20,
39, 48–49, 51, 53, 58, 60, 64, 70, 72–73,
75, 78–79, 81–82, 87–91, 156, 158–160,
163, 174, 179–180, 182, 189
Xxxxxxxxx, Xxxxxxx (1888–1968), člen Ruské
národní rady 40, 48
Xxxxxxxxx, Xxxxxx Xxxxxxxxxxx (1883–1954), sovětský právník a diplomat 205–206, 209, 211–213
Xxxxxx, Xxxxxxx (1856–1924), americký
politik a státník 37
Xxxxxx, Xxxxxx, maďarský generál 187
Wiśniowská (Wiśniowska)-Zapová, Hono- rata – viz Xxxxxx-Xxxxxxxxxx, Honoráta
Xxxxxxx, Xxxx 185
Xxxxx, Xxxxx, český agrární politik 84
Zap, Xxxxx Xxxxxxxxx Vladislav (1812–1871), český etnograf a geograf 30
Zapová-Wiśniowska, Honoráta (1825–1856), česká spisovatelka polského původu 30
Xxxxx Xxxxxx (1829–1911), maďarský katolický politik 83
Xxxxx, Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxxx (1902–1986), sovětský diplomat 206, 213
Xxxxxx, Xxxxx (1855–1931), český filolog
159
Xxxxxxxx, Xxxxx, slovenský historik 20, 146
Xxxxxxxx, Xxxxxxxx (1886–1967), americký rusínský právník a politik 36–37, 43,
48–49, 53, 58–60, 66, 177–178
Xxxxxx, Xxxxxx, podkarpatoruský poslanec maďarského parlamentu 188
Xxxxxxx, Xxxxxx, rusínský právník 56
Xxxxxxxxx, Xxxxx (Židovský Xxxxx, 1890–1947), rusínský agrární politik ruské orientace 84
Obsah
Předmluva 7
Podkarpatská Rus a její obyvatelstvo.
Vysvětlení některých pojmů 7
Předmluva k druhému vydání 13
Úvod 15
Historiografie prací o Podkarpatské Rusi 15
I. Začlenění Pod karpatské Rusi do Československa 23
Podkarpatská Rus před rokem 1914 23
Politické zápasy uherských Rusínů před rokem 1914 26
Vztahy Čechů a Slováků k Rusínům 29
Návrhy na řešení otázky Podkarpatské Rusi v době 1. světové války 33
Rozpad Rakousko-Uherska a Xxxxxxxxxxxx Xxx 00
Otázka Podkarpatské Rusi jako mezinárodní problém 43
Připojení Podkarpatské Rusi k Československu 47
II. Správní a politický vývoj Pod karpatské Rusi 55
Stručný náčrt správního vývoje 55
Otázka autonomie 66
Autonomní Xxxxxxxxxxxx Xxx 00
Politické strany 82
Volby na Xxxxxxxxxxxx Xxxx 00
III. Hospodářský vývoj Pod karpatské Rusi 93
Zemědělství na Podkarpatské Rusi 93
Zemědělské výrobní oblasti a osevní plochy 98
Lesní hospodářství 102
Družstevnictví na Xxxxxxxxxxxx Xxxx 000
Pozemková reforma na Podkarpatské Rusi 104
Průmysl na Xxxxxxxxxxxx Xxxx 000
Obchod 120
Finančnictví a bankovnictví na Xxxxxxxxxxxx Xxxx 000
Doprava na Podkarpatské Rusi 124
Železniční doprava 124
Silniční síť 133
Veřejná autobusová doprava 136
Letecká doprava 138
Turistika 139
Sociální poměry na Podkarpatské Rusi 145
IV. Školství, jazyková otázka a kulturní vývoj 153
Školství před rokem 1919 153
Problém školství Podkarpatské Rusi po roce 1919 155
Jazyková otázka a státní správa 157
Problém zavedení místního jazyka do škol 158
Školství na Xxxxxxxxxxxx Xxxx 000
Otázka úředního jazyka 175
Čeští úředníci na Podkarpatské Rusi 177
Osvětové a vzdělávací instituce 182
V. Na cestě k sovětskému Zakarpatsku 187
Správní vývoj Podkarpatské Rusi v rámci Maďarska 187
Postavení národnostních skupin 188
Problematika odboje 196
Otázka příslušnosti Podkarpatské Rusi 198
Anexe Podkarpatské Rusi 200
Závěr 209
Použité prameny 217
Summary: Subcarpathian Ruthenia in Czechoslovak History 226
Jmenný rejstřík 227