Úvodní poznámky
VI. OZNAČENÍ UJEDNÁNÍ O SMLUVNÍ POKUTĚ
Úvodní poznámky
Občanský ani obchodní zákoník nevyžadují výslovně, aby smluvní strany označily ujednání přímo označením smluvní pokuta. Ve smluvní praxi se často stává, že ujednání je obsahově smluvní pokutou, je však účastníky označeno jinak. Judikatura se již poměrně bezproblémově ustálila na pravidlech, jak postupovat, je-li účastníky dohodnuto „storno“,
„penále“ nebo „sankce“. V takových případech je třeba vždy postupovat podle výklado- vých pravidel podle § 35 obč. zák. a v obchodních závazkových vztazích i podle § 266 obch. zák. a posuzovat, co účastníci použitým výrazem mínili. Mnohdy pak lze neurčitost ujednání odstranit a dospět výkladem k tomu, že jde skutečně o smluvní pokutu.
Nejvyšší soud již v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 2892/2008 objasnil, jakým způsobem je třeba postupovat při výkladu projevu vůle za použití interpretačních pravidel obsažených v § 266 obch. zák. Vysvětlil, že nejprve je třeba naplnit jeho odstavec 1, a zabývat se tak výkladem projevu vůle jednajících osob a zjišťovat jejich úmysl, co konkrétně předmětným ujednáním sledovaly, a teprve v případě negativního výsledku podle odstavce 1 nastupuje možnost vý- kladu výrazu „penále“ podle významu, který se mu zpravidla přikládá v obchodním styku. V rozsudku sp. zn. 32 Cdo 2199/2009 Nejvyšší soud akcentoval, že otázku, zda lze sjednané
„penále“ vykládat jako smluvní pokutu nebo jako smluvní úrok z prodlení, nelze řešit xxxxxx- torně jednou provždy a pro všechny případy, neboť okolnosti rozhodné pro výklad projevu vůle se v jednotlivých případech odlišují, přičemž správnost výkladu projevu vůle závisí na správném výkladu a aplikaci interpretačních pravidel zakotvených v § 266 obch. zák.
Nový občanský zákoník je vystavěn na smluvní volnosti a z důvodové zprávy vy- plývá, že výklad právních jednání může vést k odstranění neurčitosti takových ujednání. Bude samozřejmě záležet na každém konkrétním případě a výkladu jednání podle § 555 až 558 (srov. komentář v kapitole V.).
44. K výkladu pojmu „penále“
§ 544 obč. zák.
§ 266 odst. 1 obch. zák.
Výraz „penále“ podle významu, který se mu zpravidla v obchodním styku přikládá, je možno vyložit až po zjištění, že projev vůle nelze vyložit podle § 266 odstavce 1 obch. zák., podle něhož projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám.
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2892/2008
Z odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 10. září 2007, čj. 22 C 3/2004-315, uložil žalované za- platit žalobci částku 28 667 Kč představu- jící 10% úrok z prodlení p. a. z částky 72 663,20 Kč od 29. května 2003 do
7. května 2007 (bod I. výroku), zamítl ža- lobu o zaplacení smluvní pokuty ve výši
100 784 Kč a 5% úroku z prodlení p.
a. z částky 72 663,20 Kč od 29. května 2003 do 7. května 2007 (bod II. výroku), rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (bod III. výroku) a uložil oběma účastní- kům zaplatit náklady řízení České repub- lice (body IV. a V. výroku). Soud prvního stupně zamítl žalobu v části týkající se smluvní pokuty s odůvodněním, že v řízení provedenými důkazy a ani výkladem podle
§ 35 občanského zákoníku (dále též jen
„obč. zák.“) a § 266 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) se nepodařilo odstranit neurčitost ujednání „smluvní pe- nále činí 0,05 % za meškající den“ v bodu
4. kupní smlouvy ze dne 30. června 1999. Podle soudu není tak ze smlouvy zřejmé, zda se jedná o smluvní pokutu či smluvený úrok z prodlení a z jaké částky (z faktu- rované či dlužné) bude 0,05 % za každý meškající den účtováno. Učinil závěr, že kupní smlouva je v části obsahující ujed- nání o smluvním penále absolutně neplatná podle § 37 odst. 1 a § 41 obč. zák. pro ne- určitost a žalobci nelze nárok na jím poža- dovanou smluvní pokutu přiznat. Pokud jde o úrok z prodlení, dovodil, že žalobci vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně stanovený dle krité- rií obsažených v ustanoveních § 369 a 502 obch. zák. ve znění ke dni určeného prodlení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. února 2008, čj. 15 Co 609/2007-342, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném bodu
II. výroku tak, že uložil žalované zaplatit žalobci 100 784 Kč [výrok I. písm. a)] a potvrdil ho ve zbývající části tohoto zamítavého výroku [výrok I. písm. b)]. Dále ho změnil v bodech III. až V. výro- ku o nákladech řízení tak, že uložil žalo- vané zaplatit žalobci a České republice ná- klady řízení (výrok II.) a rozhodl o nákla- dech odvolacího řízení mezi účastníky (výrok III.).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalobce jako prodávající dodal žalované jako kupující v rámci podnikatelské čin- nosti 4 kusy elektromotorů specifikované v kupní smlouvě ze dne 30. června 1999 uzavřené mezi účastníky za dohodnutou kupní cenu, kterou žalovaná uhradila dne
7. května 2007. Z této smlouvy, kterou s ohledem na námitky žalobce uplatněné v odvolání zopakoval dokazování, mimo jiné zjistil, že v platebních podmínkách pod bodem 4. je uveden text „smluvní penále 0,05 % za meškající den“. Odvolací soud ve shodě se závěrem vysloveným již v roz- sudku ze dne 5. března 2007, čj. 15 Co 58/2006-148 (jímž zrušil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26. dubna 2005, čj. 22 C 3/2004-93, v ná- kladových výrocích a výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení smluvní po- kuty), setrval na názoru, že pokud si účast- níci dohodli ve smlouvě pro případ pozd- ního zaplacení (zmeškání lhůty splatnosti) splatné faktury (kupní ceny) smluvní pe- nále 0,05 % za každý den meškání (pro- dlení), má toto ujednání charakter smluvní pokuty podle ustanovení § 544 obč. zák. V této souvislosti uvedl, že v obchodní praxi v době uzavření předmětné kupní smlouvy platilo, že pod pojmem „penále“, který obchodní zákoník nezná a občanský zákoník jej definuje jako speciálním záko- nem stanovenou pokutu za porušení smluvní povinnosti, se vždy rozuměla smluvní pokuta, nikoliv dohoda o úrocích z prodlení v jiné než zákonné výši.
Podle posouzení odvolacího soudu ujednání o smluvní pokutě splňuje obliga- torní písemnou formu, kterou vyžaduje
§ 544 odst. 2 obč. zák., přičemž způsobu určení její výše nelze vytýkat neurčitost a nesrozumitelnost ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák., jak dovodil soud prvního stupně. Za použití výkladových pravidel uvede- ných v § 266 obch. zák. z hlediska mož-
ného významu jednotlivých použitých pojmů, v jejich vzájemné návaznosti i z hlediska jejich řazení ve struktuře celé smlouvy má za to, že účastníci sjednali smluvní pokutu, která zajišťovala včasnou úhradu kupní ceny a bylo jí sankcionováno prodlení s úhradou kupní ceny. Podle ná- zoru odvolacího soudu je možné výkladem textu bodu 4. kupní smlouvy dovodit, že základem pro výpočet smluvní pokuty jako procentního podílu 0,05 % za každý den prodlení je jen ta část fakturované částky, s jejíž úhradou je kupující (žalovaná) sku- tečně v prodlení. Za situace, kdy nepova- žuje smluvní pokutu za nepřiměřenou hod- notě a významu zajišťované smluvní povinnosti a kdy neshledal ani důvody pro případnou moderaci uplatněné smluvní po- kuty, uzavřel, že žalobci nárok na jím po- žadovanou smluvní pokutu vznikl. Jako ne- důvodnou odvolací soud posoudil tu část odvolání, v němž žalobce požadoval další úroky z prodlení, které mu soud prvního stupně nepřiznal.
(…) Dovolatelka brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu, že účastníky do- hodnuté „smluvní penále“ má charakter smluvní pokuty a že základem pro její vý- počet je jen ta část fakturované částky, s je- jímž zaplacením je kupující v prodlení.
(…) Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka napadá právní závěr odvolacího soudu o tom, že ujednání bodu 4. kupní smlouvy ze dne
30. června 1999 „Platební podmínky. Splat- nost faktury je 30 dnů po dodávce. Smluvní penále 0,05 % za meškající den.“ má cha- rakter smluvní pokuty. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení tří otá- zek: zda lze uvedené smluvní ujednání vy- ložit jako smluvní pokutu nebo jako smluvní úrok z prodlení, zda lze výkladem tohoto ujednání dovodit výši smluvní pokuty či způsob jejího určení a konečně, za jaké po- rušení smluvní povinnosti je smluvní pokuta
sjednána. Podle dovolatelky je smluvní ujednání o smluvní pokutě v těchto směrech neurčité, což má za následek jeho neplatnost podle § 37 odst. 1 obč. zák.
Podle odůvodnění napadeného roz- sudku odvolací soud založil svůj závěr o tom, že předmětné smluvní ujednání má charakter smluvní pokuty, pouze na úvaze, že pojmem „penále“ se v obchodní praxi vždy rozuměla smluvní pokuta, aniž toto své tvrzení o cokoli opřel. Je proto třeba odvolacímu soudu vytknout, že nedostál své povinnosti rozsudek řádně odůvodnit, když podle § 157 odst. 2 o. s. ř. má soud v odůvodnění rozsudku mimo jiné uvést, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Nejde však o jediný nedostatek, jímž odvolací soud své rozhodnutí zatížil.
Závažnějšího pochybení se odvolací soud dopustil nesprávným postupem při po- užití ustanovení § 266 obch. zák., podle jehož druhého odstavce platí, že v přípa- dech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá.
Pokud by tedy odvolací soud ve smyslu tohoto ustanovení vyložil výraz
„penále“ podle významu, který se mu zpra- vidla v obchodním styku přikládá, mohl tak učinit až po zjištění, že projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1 téhož ustanovení, podle něhož projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám.
Výkladem projevu vůle jednajících osob se však odvolací soud podle odůvodnění napadeného rozhodnutí vůbec nezabýval
a jejich úmysl, co konkrétně předmětným ujednáním v bodu 4. smlouvy sledovali, nezjišťoval. Jeho závěr o tom, že smluvní ujednání „Platební podmínky. Splatnost faktury je 30 dnů po dodávce. Smluvní pe- nále 0,05 % za meškající den.“ má charak- ter smluvní pokuty, spočívá proto na ne- správném právním posouzení věci. Lze tak uzavřít, že v tomto směru je námitka dovo- latelky opodstatněná a že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn důvodně.
S dalšími výhradami dovolatelky se však již dovolací soud neztotožňuje, jeli- kož tvrzené nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem Nejvyšší soud v řešení zbývajících otázek neshledal. Ze zařazení ujednání o „smluvním penále“ do bodu 4. smlouvy, nadepsaného „Platební podmínky“ a obsahující dále pouze větu
„Splatnost faktury je 30 dnů po dodávce.“, odvolací soud správně dovodil, že „meška- jícím dnem“ je třeba rozumět den prodlení kupující se zaplacením fakturované kupní ceny, přičemž zajišťovanou povinností je zde povinnost kupující k zaplacení kupní ceny. Odvolací soud rovněž nepochybil, rozuměl-li základem pro výpočet „smluv- ního penále“ tu část fakturované kupní ceny, s jejíž úhradou je kupující v prodlení. Řešení těchto otázek bude mít ovšem vý- znam jen v případě, setrvá-li odvolací soud v dalším řízení na názoru, že předmětné smluvní ujednání má charakter smluvní pokuty.
45. Úroky z prodlení jako sankce v obchodních vztazích
§ 544 obč. zák.
§ 369 obch. zák.
Obchodní zákoník nezná majetko- vou sankci nazvanou „poplatek z pro-
dlení“, kterou dříve upravoval hospo- dářský zákoník.
Sjednání sankce 0,1 % denně za účinnosti obchodního zákoníku by mohlo být považováno za smluvní po- kutu anebo smluvený úrok z prodlení; takové ujednání mezi účastníky smluv- ního vztahu by však muselo být dosta- tečně určité, jinak je ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. neplatné.
Rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 17. 11. 1994, sp. zn. 27 Cm 144/93
ASPI ID: JUD13213CZ
Z odůvodnění:
Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení faktur v celkové částce 74 771,60 Kč za dodávku různého zboží žalovanému a dále zaplacení poplatku z prodlení ve výši 0,1 % dlužné částky za každý den prodlení, počínaje následujícím dnem po dnu splatnosti do zaplacení a ná- hrady nákladů řízení.
Žalovaný v průběhu řízení nárok na zaplacení faktur v celkové částce 74 771,60 Kč uznal za důvodný, a protože žalobce navrhl ohledně této částky vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 1 věta 2 o. s. ř., soud návrhu vyhověl a v ří- zení dále pokračoval co do nároku na za- placení poplatku z prodlení dle žalobního petitu. K tomu žalovaný uvedl, že požado- vaná částka představuje roční úrok ve výši 36,5 %, což dle jeho názoru odporuje dob- rým obchodním zvyklostem a navrhl za- mítnutí žaloby.
Podle ustanovení § 544 obč. zák., sjed- nají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán tu- to pokutu zaplatit, i když oprávněnému
účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.
Smluvní pokutu lze sjednat jen pí- semně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.
Provedeným důkazním řízením a zhod- nocením důkazů dospěl soud k názoru, že potvrzením dokladů označených „faktura“ žalobcem a žalovaným došlo mezi účast- níky k uzavření kupní smlouvy podle § 409 obch. zák. Součástí tohoto ujednání se stalo i sjednání sankce: 0,1% denně. Základní náležitostí právních úkonů je podle § 37 obč. zák. jejich srozumitelnost. Nedostatek srozumitelnosti způsobuje neplatnost tako- vého právního úkonu. Za neurčitý je třeba považovat takový právní úkon, jestliže je vyjádřen srozumitelně, avšak jeho obsah je neurčitý. Z ujednání účastníků o dohodnuté sankci není zřejmé, která smluvní povin- nost měla být mezi účastníky zajištěna smluvní pokutou. Toto ujednání pro svou neurčitost obsahu je tedy dle názoru soudu neplatné a vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje jen na část právního úkonu (sjednání sankce) a tuto část lze od- dělit od ostatního obsahu smluvního ujed- nání, jedná se o částečnou neplatnost podle
§ 41 obč. zák.
V žalobním petitu se žalobce domáhal nikoliv zaplacení sankce, ale poplatku z prodlení ve výši 0,1% dlužné částky za každý den prodlení od splatnosti do zapla- cení. Při hodnocení tohoto nároku z hledis- ka hmotného práva dospěl soud k názoru, že poplatek z prodlení byl majetkovou sankcí upravenou hospodářským zákoní- kem, a to ve výši 0,05 % za každý den pro- dlení. Právní vztah mezi účastníky se řídí s ohledem na jeho vznik ustanoveními ob- chodního zákoníku, který podle § 369 odst. 1 ukládá dlužníku v případě prodlení se splněním peněžitých závazků povinnost platit úroky z prodlení ve smluvené výši,
případně stanovené podle § 502, nikoliv poplatky z prodlení. Soud dále zjistil, že mezi účastníky nebyla, jak výše uvedeno, ani taková výše sjednána, a proto dospěl k názoru, že žaloba je v části, kde se ža- lobce domáhá zaplacení poplatku z pro- dlení, nedůvodná a žalobu zamítl.
46. Úroky z prodlení jako smluvní pokuta
§ 544 obč. zák.
Pokud si účastníci v kupní smlouvě dohodli, že při neuhrazení faktur bude účtovat dodavatel 0,05% penále za každý den prodlení, má toto ujednání charakter smluvní pokuty ve smyslu
§ 544 obč. zák.
Nárok na smluvní pokutu v takovém případě vznikne, bude-li prokázáno po- rušení smluvní povinnosti, spočívající v nezaplacení faktur ve stanovené lhůtě splatnosti; prokázáno musí být i ode- slání, resp. doručení faktur.
Rozsudek Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 1995, sp. zn. 8 Cm 235/93
ASPI ID: JUD13212CZ
Z odůvodnění:
Žalobou na soud došlou 8. 3. 1993 se navrhovatel na právním předchůdci od- půrce domáhal zaplacení peněžité pohle- dávky ve výši 5 031 Kč. Žalobu navrhova- tel odůvodnil tím, že za pozdní úhradu faktur vyúčtoval navrhovatel odpůrci po- platek z prodlení sjednaný v bodu f) smlou- vy o dodávkách přírodního kameniva.
Odpůrce navrhl zamítnutí žaloby s odů- vodněním, že navrhovateli na předmětný poplatek z prodlení nevznikl právní nárok.
Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účast- níci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z na- vrhovaných důkazů provede.
Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozho- duje na základě zjištěného skutkového stavu věci.
V předložených kupních smlouvách si navrhovatel a odpůrce pod bodem f) sjednali, že při neuhrazení faktur bude účtovat doda- vatel 0,05 % penále za každý den prodlení.
Toto ujednání má charakter smluvní po- kuty, právně upravené v § 544 a násl. obč. zák. Podle § 544 odst. 1 obč. zák., sjednají- li si strany pro případ porušení smluvní po- vinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu za- platit, i když oprávněnému účastníku poru- šením povinnosti nevznikne škoda.
V daném sporu však navrhovatel před- loženými důkazy neprokázal, že by od- půrce porušil smluvní povinnost, tj. že by neuhradil faktury ve lhůtě splatnosti tak, jak to bylo sjednáno v předmětných kup- ních smlouvách pod bodem c).
Navrhovatel neprokázal, kdy před- mětné faktury byly odpůrci vystaveny, pří- padně zaslány, a neprokázal tak skutečnost, že by se odpůrce dostal do prodlení s jejich úhradou.
47. Poplatek z prodlení v obchodních vztazích
§ 544 obč. zák.
Ze žádného platného obchodněpráv- ního předpisu nevyplývá právo na po- platek z prodlení. Takovou majetko- vou sankci mohou strany sjednat jako smluvní pokutu ve smyslu § 544 obč. zák.
Rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 6. 9. 1994, sp. zn. 04 Cm 575/92
ASPI ID: JUD13117CZ
Z odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit částku 4 506 Kč, a uvedl, že penalizačním vyúčtováním ža- lovanému vyúčtoval poplatky z prodlení za pozdní úhradu faktur dle sestavy.
Žalovaný uvedl, že faktury, za jejichž pozdní zaplacení byl vyúčtován poplatek z prodlení, byly skutečně žalovaným zapla- ceny až po lhůtě splatnosti, avšak žalovaný nemá hospodářskou smlouvu, ze které by vyplýval poplatek z prodlení a navrhl xx- xxxx zamítnout.
Dle § 544 obč. zák. si mohou strany pro případ porušení smluvní povinnosti sjednat smluvní pokutu. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způ- sob jejího určení.
Ve smyslu § 369 obch. zák., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen zaplatit z ne- zaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě jinak o jedno procento vyšší než činí úroková sazba určená obdobně podle
§ 502. Ve smyslu ustanovení § 330 odst. 2 obch. zák. při plnění peněžitého závazku se započte placení nejprve na úroky a potom na jistinu, neurčí-li dlužník jinak.
V dané věci uplatnil žalobce svým ná- vrhem nárok na poplatek z prodlení ve výši 4 506 Kč. Nárok na poplatek z pro- dlení nevyplývá z žádného platného práv- ního předpisu a z listinných důkazů nebylo zjištěno, že by si žalobce a žalovaný sjed- nali tuto sankci jako smluvní pokutu, při- čemž ve smyslu cit. ustanovení občanského
zákoníku by dohoda o smluvní pokutě mu- sela být učiněna písemně. Soud posoudil žalovaný nárok i z hlediska § 369 obch. zák., tedy jako nárok na úrok z prodlení. V řízení nebylo zjištěno, že by dlužník při placení svého peněžitého závazku, tj. vy- účtovaných částek 60 230 Kč a 42 510 Kč, určil, že toto plnění má být započteno nej- prve na jistinu a žalobce takovou skuteč- nost ostatně ani netvrdil. Vzhledem k tomu se dle § 330 odst. 2 obch. zák. plnění zapo- četlo nejprve na úroky a žalovaný nárok tedy již zanikl. Z výše uvedených důvodů tedy soud žalobu zamítl.
48. K pojmu „storno“. Určitost a srozumitelnost ujednání
o smluvní pokutě
§ 37, 544 obč. zák.
Vůle, vtělená do nabídky smlouvy (včetně nabídky ujednání o smluvní po- kutě), je svým projevem určitá a srozu- mitelná, jestliže je výkladem objektivně pochopitelná, to jest může-li typický účastník tuto vůli bez rozumných po- chybností o jejím obsahu adekvátně vní- mat. Není podstatné, jestliže byla vyjá- dřena pomocí pojmu „storno“, který občanský zákoník nezná; rozhodné je, že jeho význam je běžně dostupný a s pojmy užívanými občanským záko- níkem ztotožnitelný.
Ujednání o tom, že smluvní pokuta činí procentní podíl z kupní ceny v cizí měně, není neurčité nebo nesrozumitelné jen proto, že zaplacení kupní ceny v Kč bylo rozloženo do splátek určených kur- sem platným v den jejich splatnosti.
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1032/96
SoJ 2/98, příloha
Z odůvodnění:
Okresní soud uložil žalovanému povin- nost zaplatit žalobci 11 340,50 Kč s příslu- šenstvím. Vycházel ze skutkových zjištění, že účastníci uzavřeli dne 8. 8. 1992 kupní smlouvu ohledně soupravy nádobí D 124 Grande, v níž se žalovaný zavázal zaplatit kupní cenu odpovídající částce 2 390 DEM ve 24 splátkách tak, že peněžní ekvivalent v Kč se určí prostřednictvím středního kurzu DEM v den splátky; pro případ storna smlouvy byla účastníky dohodnuta povinnost kupujícího zaplatit smluvní po- kutu podle § 544 občanského zákoníku ve výši 25 % smluvní ceny zboží. Smlouvu posoudil okresní soud jako smlouvu plat- nou, a protože současně zjistil, že žalovaný od ní odstoupil, uzavřel, že žalobcem uplat- něný nárok na zaplacení smluvní pokuty je ve smyslu § 544 a 545 občanského záko- níku oprávněný.
K odvolání žalovaného krajský soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu o zaplacení 11 340,50 Kč zamítl. Jak v odůvodnění uvedl, převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, dospěl však k odlišným právním závěrům: na rozdíl od soudu prvního stupně posoudil ujednání účastníků o smluvní pokutě jako neurčité a nesrozumitelné, a proto ve smyslu § 37 občanského zákoníku neplatné. Podle názoru odvolacího soudu je tomu tak pro- to, že „storno“ není pojmem občanské- ho práva a jeho definice jednoznačně ze smlouvy účastníků nevyplývá. O smluvní pokutě lze uvažovat pouze v případě poru- šení právní povinnosti, avšak pojem storno umožňuje i zrušení smlouvy bez porušení právní povinnosti a dokonce i platné od- stoupení od smlouvy, a v takovém případě je navíc ujednání o smluvní pokutě v roz- poru s ustanovením § 544 občanského zákoníku. Určitě a srozumitelně není podle odvolacího soudu sjednána ani výše smluvní pokuty, neboť ve smlouvě chybí