dovolání

2 NZO 5002/2023 - 15

Nejvyšší soud

prostřednictvím

Okresního soudu v Hradci Králové

ke sp. zn. 2 T 6/2022

Podle § 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu a ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 trestního řádu podávám v neprospěch obviněného

Ing. D. S., Ph.D., nar. *** v Č. K., trvale bytem J., Z. – K.,

dovolání

proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2022 sp. zn. 12 To 115/2022, kterým bylo podle § 256 trestního řádu zamítnuto odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2022 sp. zn. 2 T 6/2022, jímž byl obviněný podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn podané obžaloby,

a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. m) trestního řádu s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu, neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. b) trestního řádu, přestože v řízení mu předcházejícím byla rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2022 sp. zn. 2 T 6/2022 byl obviněný podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby podané státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Praze pro skutek, v němž byl spatřován zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. Okresní soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl obviněný stíhán.

2. Podle obžaloby státního zástupce ze dne 3. 2. 2022 sp. zn. VZV 24/2021 se měl obviněný uvedené trestné činnosti dopustit tím, že

„poté, co výpovědí z pracovního poměru ze dne 14. 5. 2018 ukončil ke dni

31. 7. 2018 pracovní poměr u státního podniku L. Č. r. s. p. se sídlem H. K., P., IČO

*** (dále jen „L1“), zaslal vedoucí odboru personálního a ekonomiky práce, Mgr. Š. M., na adresu sídla L1, H. K., P., celkem 6 čestných prohlášení o splnění závazku z konkurenční doložky, která podepsal ve Z., přičemž v čestných prohlášeních za měsíce září 2018 ze dne 1. 10. 2018, říjen 2018 ze dne 1.

11. 2018, listopad 2018 ze dne 1. 12. 2018, prosinec 2018 ze dne 1. 1. 2019 a leden 2019 ze dne 1. 2. 2019, nepravdivě prohlásil, že splnil svůj závazek vůči L1

vyplývající z konkurenční doložky a splnil tak podmínky pro výplatu peněžitého vyrovnání za uvedené měsíce, ačkoliv si byl plně vědom toho, že dne

14. 4. 2014, poté, co byl m. z. Č. r. jmenován do funkce generálního ředitele státního podniku L1, téhož dne podepsal i Přílohu ke mzdovému výměru č. j. *** – Smlouvu o úpravě pracovních podmínek, v jejíž části 7 s L1 sjednal v souladu s § 310 zákoníku práce konkurenční doložku, v níž se zavázal, že se po dobu šesti měsíců od ukončení pracovního poměru se zaměstnavatelem zdrží výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, za což se mu L1 zavázaly poskytnout peněžité vyrovnání ve výši průměrného výdělku, kterého dosáhl v předchozím kalendářním čtvrtletí před ukončením pracovního poměru se zaměstnavatelem, přičemž šestiměsíční lhůta konkurenční doložky byla sjednána od 1. 8. 2018 do 31. 1. 2019, a ačkoliv si byl vědom toho, že v období nejméně od září 2018 do 31. 1. 2019 (dále jen rozhodné období) vykonával pracovní činnost pro společnost L. a. s. se sídlem T., T., IČO *** (dále jen „L2“), neboť se nejméně s předsedou představenstva společnosti L2 Ing. V. J., CSc. v září 2018 dohodl, že po uplynutí konkurenční doložky, tj. od 1. 2. 2019 nastoupí do pracovního poměru ke společnosti L2 na pracovní pozici ředitele D. M., současně si byl vědom skutečnosti, že předmět činnosti této společnosti je shodný s předmětem činnosti L1 a má vůči L1 soutěžní povahu. V uvedeném období, tedy od září 2018 do 31. 1. 2019 pro společnost L2 nejméně vyhledával obchodní spolupráci s odběrateli dřevní hmoty a s těmito i jednal, domlouval s nimi jménem společnosti L2 odbyt, množství, sortiment dřevní hmoty i jeho cenu, doporučení vedení společnosti L2, na které územní jednotky v tendrech vyhlašovaných L1 mají podat svou nabídku, připomínkoval a připravoval nabídky této společnosti do těchto tendrů nejméně na smluvních územních jednotkách (dále jen „SÚJ“) H., T., V., H., využíval zaměstnance L1 k získání dalších kontaktů na výrobní kapacity v regionech na Moravě, kde se společnost L2 ucházela o veřejné zakázky vyhlašované zadavatelem L1, seznamoval se přímo ve společnosti a v jejich provozech s její činností, s jejími zaměstnanci, navrhoval vedení společnosti odměny pro některé zaměstnance, vyhledával pro Divizi Morava společnosti L2 možné zaměstnance, které oslovoval a navrhoval, které uchazeče pozvat k pohovorům za účelem obsazení pozic u L2, navrhoval podání inzerátů na pracovní pozice u této společnosti, účastnil se výběrových řízení na obsazení pracovních pozic v L2 jako člen výběrové komise, kontroloval plnění těžby na územních jednotkách, které vysoutěžila společnost L2 na Moravě na SÚJ L1, kontroloval dodávky dříví, řešil problémy související s provozem společnosti L2 ve Veselí nad Moravou, řešil zajištění chybějícího sadebního materiálu pro tuto společnost, probíhající rekonstrukci areálu ve V. n. M. V návaznosti na jeho nepravdivá čestná prohlášení o splnění podmínek konkurenční doložky v období září 2018 až leden 2019 byli uvedeni v omyl příslušní zaměstnanci L1, nejméně pak Mgr. Š. M., vedoucí odboru personálního a ekonomiky práce L1, rozhodující o výplatě peněžitých vyrovnání pro Ing. D. S., Ph.D., a za toto období mu mimo jiné i na základě jeho nepravdivých čestných prohlášení L1 vyplatily částku v celkové výši 2.548.365 Kč jako peněžité vyrovnání, čímž na majetku České republiky, s nímž hospodařily L1, tímto způsobil škodu L1 ve výši peněžitých vyrovnání vyplacených mu na základě jeho nepravdivých čestných prohlášení jako plnění z konkurenční doložky, a to v celkové výši 2.548.365 Kč.“

3. Okresní soud v Hradci Králové v odůvodnění zprošťujícího rozsudku uvedl, že znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku měly být naplněny jednáním obviněného, jímž sdělil nepravdivé údaje v čestných prohlášeních v souvislosti s konkurenční doložkou sjednanou s bývalým

zaměstnavatelem, a proto se v rámci hodnocení dokazování musel zaměřit především na skutečnost, zda se obviněný fakticky dopustil vytýkaného jednání, které by odůvodňovalo závěr o porušení závazku z konkurenční doložky. V případě, že nebylo prokázáno porušení závazku z konkurenční doložky, nemohl obviněný uvést bývalého zaměstnavatele v omyl. Rozsudek prvoinstančního soudu napadl odvoláním státní zástupce v neprospěch obviněného, neboť měl za to, že tento soud dospěl jen částečně ke správným skutkovým zjištěním a v důsledku toho učinil nesprávné právní závěry dopadající na vinu obviněného zločinem podvodu.

4. Nyní napadeným usnesením ze dne 30. 11. 2022 sp. zn. 12 To 115/2022 Krajský soud v Hradci Králové zamítl odvolání státního zástupce podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné. Odvolací soud se přiklonil k verzi obhajoby, resp. soudu prvního stupně, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by obviněný v rozhodném období vykonával výdělečnou činnost u obchodní společnosti L. a.s. (dále jen „L2“), která by byla v rozporu se zájmy státního podniku L. Č. r. (dále jen „L1“) a která by měla soutěžně konkurenční povahu, kterou mu zakazovala konkurenční doložka uzavřená podle § 310 zákoníku práce. Z pohledu trestněprávní kvalifikace by muselo být zjištěno zneužití specifických informací týkajících se předmětu činnosti generálního ředitele L1 a nikoli použití volně dohledatelných kontaktů na pracovníky L1 nebo volně dostupných informací k zadání veřejných zakázek. Současně nebylo prokázáno, že jednání obviněného závažným způsobem ztížilo činnost L1. Podle odvolacího soudu tedy nelze učinit závěr, že obviněný uvedl v omyl bývalého zaměstnavatele, a tím mu způsobil značnou škodu na majetku. Peněžitá vyrovnání, která byla obviněnému z konkurenční doložky vyplácena, dostal oprávněně a škoda L1 nevznikla.

5. S výrokem o zamítnutí odvolání státního zástupce v napadeném usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se však nelze ztotožnit. Dosud učiněné skutkové závěry se totiž nacházejí ve zjevném nesouladu s obsahem podstatných důkazů, které se vztahují k existenci porušení závazku z konkurenční doložky. I když Nejvyšší soud je v rámci řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku oprávněn zasáhnout do skutkových zjištění soudů nižších stupňů jen zcela výjimečně, v předkládané věci lze hovořit o existenci předvídaného případu extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními z těchto důkazů vyplývajícími. Právní závěry soudů zároveň vycházejí z nesprávného výkladu pojmu

„výdělečná činnost“.

6. V předkládané věci je zřejmé, že obviněný působil jako generální ředitel státního podniku L1. Společně – L1 jako zaměstnavatel a obviněný jako zaměstnanec – uzavřeli dne 14. 4. 2014 smlouvu o úpravě pracovních podmínek, v níž si v článku 7, v souladu s § 310 zákoníku práce, sjednali konkurenční doložku. Obviněný se zavázal, že se po dobu šesti měsíců od skončení pracovního poměru u L1 zdrží výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti státního podniku L1 nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu. Státní podnik L1 se zavázal poskytnout obviněnému peněžité vyrovnání ve výši průměrného výdělku za každý měsíc plnění závazku ze strany obviněného, a to po dobu šesti měsíců. Pracovní poměr u tohoto zaměstnavatele ukončil obviněný výpovědí ke dni 31. 7. 2018. Platnost závazku z konkurenční doložky se proto vztahovala na časové rozmezí

1. 8. 2018 až 31. 1. 2019. Během trvání tohoto závazku obviněný zaslal postupně šest čestných prohlášení, v nichž sdělil, že v období od srpna 2018 do ledna 2019 včetně splnil předepsané podmínky a požádal L1 o poskytnutí sjednaného peněžitého vyrovnání. V návaznosti na to mu bývalý zaměstnavatel vyplatil peněžité vyrovnání,

které dosáhlo celkové výše 2.548.365 Kč. Obhajoba vycházela z tvrzení, že během trvání závazku z konkurenční doložky působil obviněný u L2 toliko v rámci přípravy na budoucí zaměstnání, aniž by porušoval podmínky dohodnuté s bývalým zaměstnavatelem. Následně obviněný nastoupil k L2 do pozice ředitele divize Morava.

7. Obžaloba byla postavena na zjištění, že obviněný v období srpna 2018 až ledna 2019 vykonával pro obchodní společnost L2 činnost shodnou s předmětem činnosti státního podniku L1, přičemž tato činnost měla vůči tomuto státnímu podniku soutěžní povahu. S přihlédnutím k tomu, co bylo obviněnému kladeno za vinu, je třeba upozornit především na ty druhy činností, které vykazovaly porušení závazku z konkurenční doložky. V předestřeném významu měla činnost obviněného u obchodní společnosti L2 záležet ve (1.) vyhledávání obchodní spolupráce s odběrateli dřevní hmoty, (2.) doporučení vedení L2 ohledně podání nabídek v rámci tendrů veřejných zakázek na komplexní služby 2019+ L1, (3.) personální činnosti (účast na pohovorech ve spojitosti s výběrovými řízeními v pozici člena výběrové komise, návrhy odměn stávajícím zaměstnancům L2, návrhy na uchazeče k pohovorům), (4.) kontrolní aktivitě (plnění těžby dříví na Moravě, dodávky dříví) a (5.) provozní činnosti (zajišťování sadebního materiálu, řešení rekonstrukce areálu ve Veselí nad Moravou).

8. Smyslem konkurenční doložky zakotvené v § 310 zákoníku práce je preventivně bránit zneužití informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání a bránit potencionálnímu konkurenčnímu střetu zájmů, k němuž by mohlo dojít mezi bývalým zaměstnavatelem a bývalým zaměstnancem, případně třetí osobou, pro niž bývalý zaměstnanec vykonává výdělečnou činnost. Za nepřípustnou výdělečnou činnost ve smyslu příslušného ustanovení zákoníku práce je považována taková činnost, při níž se zaměstnanec, resp. jeho nový zaměstnavatel a jeho dřívější zaměstnavatel mohou ocitnout v navzájem konkurenčním postavení, a jestliže proto má tato výdělečná činnost zaměstnance vůči jeho dřívějšímu zaměstnavateli soutěžní povahu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2995/2011).

9. Z ustálené judikatury civilních soudů se rovněž podává, že o výkon výdělečné činnosti se jedná v případě, jestliže zaměstnanec vykonává činnost, která je pojmově výdělečná, tedy která je s dosažením majetkového prospěchu obvykle spojena. Okolnost, zda při výkonu této činnosti zaměstnanec výdělek skutečně dosáhl, není sama o sobě významná (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2002 sp. zn.

21 Cdo 1714/2001 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2995/2011).

10. Krajský soud v Hradci Králové v souladu s názorem uplatněným státním zástupcem v odvolání podaném v neprospěch obviněného opustil výklad o výdělečné činnosti prosazovaný soudem prvního stupně ryze v režimu zákona o státní sociální podpoře týkající se účasti na nemocenském pojištění. Přesto ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2002 sp. zn. 21 Cdo 1714/2001 konstatoval, že pod výdělečnou činnost nespadá zajišťování nezbytných opatření k provozování činnosti, jež má být vykonávána v budoucnu, přičemž s odkazem na výpověď svědka Z. zaujal závěr, že o tato opatření jdoucí mimo výdělečnou činnost šlo právě v činnostech obviněného vykonávaných u obchodní společnosti L2. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu již není zřetelné, na jakou z výše uváděných činností uskutečňovaných obviněným vztáhl takto prezentovaný závěr, a pokud by se snad navzdory jejich rozdílné povaze mělo jednat o všechny činnosti vypočtené v popisu

skutku, chybí zde jakákoliv přesvědčivá argumentace vedoucí shora naznačeným směrem.

11. Dotčenou pasáž rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2002 sp. zn.

21 Cdo 1714/2001 interpretoval odvolací soud selektivním způsobem, v důsledku čehož vyvodil zkreslené a nesprávné hmotně právní závěry vůči činnosti obviněného v rozporu s konkurenční doložkou. Na tomto místě se nabízí předložit plnou formulaci dotčené pasáže z použitého judikátu civilního soudu, která zní (pozn.: významné teze jsou zvýrazněny tučným písmem): „[…] Z uvedeného vyplývá, že vždy musí jít o činnost, která je charakterizována tím, že majetkový prospěch pojmově přináší, a zároveň, že jde o činnost totožnou s předmětem činnosti zaměstnavatele. Nelze proto, jak to učinil odvolací soud, za takovou činnost považovat "zajišťování nezbytných opatření" k provozování takové činnosti, jež má být vykonávána teprve v budoucnosti (příprava na výkon takové činnosti). Samotné obstarání si živnostenského oprávnění nezbytného pro výkon konkrétní činnosti, které je teprve právě takovou přípravou (vytvářením si podmínek) pro výkon určité činnosti, proto nemůže výkon jiné výdělečné činnosti představovat. Vykonávání konkurenční činnosti (v projednávaném případě koncesované živnosti "Podniky zajišťující ostrahu majetku a osob") neznamená toliko vlastní výkon takové činnosti v úzkém slova smyslu (fyzickou ostrahu majetku a osob), ale zahrnuje v sobě i další úkony, činnosti, jednání, jež s touto vlastní činností v úzkém slova smyslu nezbytně souvisí. Tak je kupříkladu nezbytné vyvíjet aktivitu k získání zákazníka (klienta), připravit a projednat smlouvu o provedení (provádění) příslušné činnosti, provést analýzu střeženého majetku a osob z hlediska v úvahu přicházejících rizik, vyhodnotit nejvhodnější způsob ochrany, stanovit režim ostrahy apod. K takovým činnostem patří logicky také účast ve výběrovém řízení, jež v sobě zahrnuje i vypracování a učinění konkrétní nabídky. Takovouto činností není sledována nějaká příprava na budoucí abstraktní výkon konkurenční činnosti, ale jde, jak výše uvedeno, o vědomě vykonávanou činnost, jež je vykonávána v přímé souvislosti s vlastní (hlavní) činností, jejíž předmět je stejný jako je předmět činnosti zaměstnavatele. Aby se jednalo o konkurenční činnost ve smyslu ustanovení § 75 zákoníku práce 1965, nestačí, že se jedná o jakoukoli z činností, jež mají shodný předmět s předmětem činnosti zaměstnavatele, případně o činnost s ní přímo související. I pro tyto souvisící činnosti platí, že musí být splněna i druhá z podmínek uvedených v ustanovení § 75 zákoníku práce 1965, totiž, že jde o činnost výdělečnou. Znamená to, že i shodné činnosti v širším slova smyslu (přímo souvisící s činností hlavní) musí ve své souvislosti být činnostmi výdělečnými (spojenými obvykle s poskytováním odměny). Kdyby taková činnost, byť i jinak shodná s činností zaměstnavatele, nebyla spojena s poskytováním odměny, nebylo by možné ji jako konkurenční jednání ve smyslu ustanovení § 75 zákoníku práce 1965 posuzovat. Proto ani samotná účast ve výběrovém řízení, jež v sobě zahrnuje i vypracování a učinění konkrétní nabídky, i když pojmově představuje činnost shodnou s předmětem činnosti zaměstnavatele, vzhledem k tomu, že není spojena s poskytováním odměny, nemůže představovat konkurenční činnost ve smyslu ustanovení § 75 zákoníku práce 1965. Nejvyšší soud České republiky proto dospěl k závěru, že o výkon výdělečné činnosti ve smyslu ustanovení § 75 zákoníku práce 1965 jde v případě, že zaměstnanec vykonává vedle svého zaměstnání na základě právního vztahu činnost, která je pojmově výdělečná (s níž je obvykle spojeno poskytování odměny). Okolnost, zda při výkonu této činnosti zaměstnanec výdělek skutečně dosáhl, není sama o sobě významná.“

12. Po seznámení se s obsahem nyní napadeného rozhodnutí se ukazuje, že odvolací soud se nevěnoval v odpovídající míře tomu, proč nepřichází v úvahu pokládat jednání obviněného za porušení konkurenční doložky, třebaže se přibližuje typově některým okolnostem vyjmenovaným v judikované civilní věci, z níž se odvíjelo stanovisko o výdělečné činnosti. Ve světle použitého judikátu civilního soudu v předkládané věci absentuje hodnocení důkazů dokladujících činnost obviněného vykonávanou u obchodní společnosti L2, zejména zajištěné telefonické a e-mailové komunikace obviněného. Jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud ponechal řešení otázky, zda se jednalo o vztah konkurence mezi L2 a L1, téměř výhradně na svědcích, jejichž výpovědi v tomto směru nebyly naprosto konzistentní, byť se vyjadřovali negativně k existenci předmětného vztahu. Mimo pozornost zůstaly zbylé obsahy svědeckých výpovědí.

13. Ústavní soud přitom v řadě svých nálezů (sp. zn. III. ÚS 61/1994, III. ÚS 95/1997 a další) vyložil problematiku tzv. opomenutých důkazů v souvislosti se zásadou volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů vyjadřuje, že zákon nestanoví žádná pravidla, pokud jde o míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti a váhu jednotlivých důkazů. Význam jednotlivých důkazů a jejich váha se objeví až při konečném zhodnocení důkazních materiálů. Zásada volného hodnocení důkazů však v naznačeném smyslu neznamená, že by soud ve svém rozhodování měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli, nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry opře a které opomene.

14. Především ve vztahu ke kritizované konkurenci v oblasti zpracování dřeva a jeho prodeje je nutné zdůraznit, že nejen z odposlechů a výroční zprávy L1 za rok 2018, ale také z výpovědí svědků K., T., H., X. a Č. a ze zajištěné komunikace obviněného vyplývá, že obviněný v rámci působení u obchodní společnosti L2 předjednával prodej dříví mimo jiné s odběrateli, kteří odebírali dříví od státního podniku L1, kde předtím pracoval v pozici generálního ředitele. Soutěžní povaha a konkurence mezi uvedenými subjekty je dána i bez toho, že by L1 musely nakupovat dříví nastojato. Podle výsledků dokazování odebíraly dříví od L2 i L1 přinejmenším pily P., S. E.; v dané době od L1 odebírala dříví též pila X., jejíhož zástupce obviněný kontaktoval.

15. Pokud jde o odvolacím soudem zvláště akcentovanou výpověď svědka Z., nezbývá než v protikladu vytknout, že jmenovaný radil obviněnému s možným porušením konkurenční doložky z titulu jeho zadání. Disponoval tudíž jen některými informacemi, které se časově vztahovaly zhruba k polovině průběhu skutkového děje, který byl obviněnému kladen za vinu. Další skutkové okolnosti podstatné pro hodnocení jednání obviněného nemohl znát vůbec. Z jakých znalostí při poskytnuté radě obviněnému mohl svědek Z. vycházet, soudy nižších stupňů ponechaly opět bez adresnějšího vysvětlení.

16. Ke konkurenční povaze činností L1 a L2 odvolací soud argumentoval, že pokud L1 samy v rozhodném období obchodovaly se dřevem, případně se pro vlastní potřebu zabývaly pěstební činností, bylo listinnými důkazy i svědeckými výpověďmi prokázáno, že v roce 2018 byla těžební činnost L1 pouze v minimálním rozsahu, a to v souvislosti s kůrovcovou kalamitou, přičemž obchodní společnost L. obchodovala s jiným druhem dřeva než státní podnik L1 a pěstební činnost L2 byla zaměřená na speciální školky odlišné od školek L1. Nebylo podle něj prokázáno, že by se oba subjekty dostaly do konkurenčního prostředí

a že by se jejich zakázky ve smyslu judikatury setkaly na trhu práce a zakázka L2 by výrazným způsobem ohrozila zakázku L1. Namítnout je třeba, že pokud odvolací soud dovozoval pouze minimální rozsah těžební činnosti, nevztahoval takovou kvantifikaci k žádnému měřítku, tedy vůči celkovému objemu těženého dříví L1 či v poměru s těžbami zajišťovanými subdodavateli. Z kontextu svědeckých výpovědí a výkazů o těžbě L1 a L2, které dokumentují rozsah realizované těžby L1, se zdá být patrné, že ji vztahují k poměru se zbylou těžbou L1 realizovanou subdodavateli. Nabízená úvaha však není případná potud, pokud za nastolené situace by L1 žádnou konkurenci nemohly mít a nebylo by ani nutné smluvně sjednávat jakékoli konkurenční doložky zvoleného zaměření. Na druhou stranu z provedených důkazů jasně vyplývá, že realizovaná těžba objemově odpovídá a často i převyšuje objemy jednotlivých subdodávek těžby, a to též ohledně konkrétního druhu dříví. To je ostatně zřejmé i ze záznamů z odposlechů uvedených v odvolání státního zástupce proti rozsudku soudu prvního stupně, které dokumentují nabídky obviněného jednotlivým pilám, které dříví odebíraly od L1, avšak těmito důkazy se odvolací soud řádně nezabýval.

17. V předkládané věci je třeba rovněž zohlednit přistupující, alternativně pojatou podmínku porušení závazku z konkurenční doložky. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2018 sp. zn. 21 Cdo 5337/2017 objasňuje podmínky soutěžní povahy činností dvou subjektů posuzovaných u jinak odlišných výdělečných činností. V daném případě, v němž figurovaly L2 a L1, však byla navíc identifikována i částečná shoda ve výdělečných činnostech. Citovaný rozsudek Nejvyššího soudu konkrétně uvádí (pozn.: významné teze jsou opět zvýrazněny tučným písmem): „[…] Nepřípustnou výdělečnou činností ve smyslu ustanovení § 310 odst. 1 zákoníku práce je na druhé straně též výdělečná činnost zaměstnance, jejíž předmět zapsaný ve veřejném (obchodním) rejstříku nebo uvedený v živnostenském oprávnění (popř. ve zřizovací listině nebo ve zvláštním právním předpise) se ani zčásti neshoduje s obdobně zapsaným předmětem činnosti zaměstnavatele, jestliže se zaměstnanec (jeho nový zaměstnavatel) a zaměstnavatel při ní přesto mohou ocitnout v navzájem konkurenčním postavení a jestliže proto má tato výdělečná činnost zaměstnance vůči zaměstnavateli soutěžní povahu. I když při rozdílném předmětu činnosti zaměstnanec (jeho nový zaměstnavatel) a zaměstnavatel vyrábí, nabízí nebo poskytují odlišné výrobky, zboží nebo služby, nelze ani v tomto případě vyloučit jejich střet na tzv. trhu výrobků a služeb, neboť i jejich nabídka se může na trhu setkat s poptávkou stejných zákazníků (klientů) volících mezi více způsoby uspokojení svých potřeb. V úvahu též připadá střet v oblasti vstupů do výdělečné činnosti, tedy na odvozeném tzv. trhu výrobních faktorů, kde se jejich poptávka po přírodních zdrojích, pracovních silách, dodavatelských službách nebo reálném kapitálu (budovách, strojích, zařízeních, dopravních prostředcích apod.) a finančním kapitálu (penězích, cenných papírech) setká s nabídkou stejných dodavatelů (poskytovatelů); trh výrobních faktorů je odvozený od základního trhu výrobků a služeb v tom smyslu, že poptávka po výrobních faktorech je odvozená od poptávky po výrobcích a službách. Na soutěžní povahu výdělečné činnosti zaměstnance (jeho nového zaměstnavatele) vůči zaměstnavateli však nebude možné usuzovat jen na základě skutečnosti, že jejich výdělečná činnost na vstupu vyžaduje (alespoň zčásti) stejné nebo obdobné výrobní faktory; takto široké pojetí zákazu konkurence by nepochybně bylo v rozporu se smyslem a účelem ustanovení § 310 odst. 1 zákoníku práce, jakož i se základní zásadou pracovněprávních vztahů spočívající ve zvláštní zákonné ochraně postavení zaměstnance [§ 1a odst. 1 písm. a) zákoníku práce], a představovalo by porušení základního práva na svobodnou volbu povolání a práva podnikat garantovaného ustanovením čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Zaměstnanec (jeho nový zaměstnavatel) a zaměstnavatel by se mohli ocitnout v navzájem konkurenčním postavení tehdy, pokud by s ohledem na specifickou povahu jejich (jinak odlišných) výdělečných činností nebo specifickou situaci na trhu výrobních faktorů využívaných při těchto činnostech uspokojení poptávky zaměstnance (jeho nového zaměstnavatele) závažným způsobem ztížilo uspokojení stejné nebo obdobné poptávky zaměstnavatele a tím i vlastní výkon jeho výdělečné činnosti. Bude se tedy jednat spíše o případy výjimečné.“

18. Vzhledem k uvedenému, pokud Nejvyšší soud dovodil možnost konkurenčního vztahu dvou subjektů, které nemají ani částečně shodný předmět činnosti, tím spíše jde o takový vztah tam, kde se předměty činností, byť částečně, shodují, a uváděná činnost tak vykazuje soutěžní povahu, jako je tomu v předkládané věci. Jestliže odvolací soud poukazoval na nedostatek následku v podobě závažného ztížení uspokojení stejné nebo obdobné poptávky, s přihlédnutím k preventivnímu charakteru konkurenční doložky je určující toliko jeho potenciál a není možné cokoli významnějšího vyvozovat z toho, že k takovému ztížení fakticky nedošlo.

19. Třebaže odvolací soud ve srovnání se soudem prvního stupně opustil jím prosazovanou rigidní definici výdělečné činnosti, neváhal následně vyzvednout skutečnosti, podle nichž obviněnému nebyly vypláceny žádné peníze či poskytována jiná plnění, přestože s ohledem na citovanou civilní judikaturu nepředstavuje přijetí výdělku určující hledisko pro porušení závazku z konkurenční doložky, naopak oproti charakteru prováděné činnosti. Bez relevance se proto jeví být části svědeckých výpovědí, podle nichž obviněný za činnost vykonávanou u L2 neobdržel žádnou odměnu či provizi. Co je rovněž důležité, že ačkoli odvolací soud vzal v potaz tyto uváděné části svědeckých výpovědí, rezignoval na jejich kompletní vyhodnocení například směrem k oblasti, zda obviněný nabízel stávajícím odběratelům dříví od L1.

20. V rámci hodnocení provedeného dokazování zůstaly mimo pozornost odvolacího soudu obsahy relevantních odposlechů, které mají vliv na tvorbu skutkových zjištění ohledně porušení závazku z konkurenční doložky. Vypovídají jak o výdělečné činnosti, jejích druzích a soutěžním charakteru činnosti, tak i o tom, že sám obviněný vnímal jako problém plnění závazku z konkurenční doložky vůči L1 při nadcházejících činnostech pro L2. Nabízí se poukázat zejména na následující skutečnosti (uvedeny s korekcí původního pravopisu):

- Dne 28. 11. 2018 (č. l. 606, přepis č. l. 618) obviněný posílá SMS zprávu bratrovi X.

X. ve znění: Tak jsem si na Tvoje doporučení do toho Xxxxxx zavolal a dozvěděl se, že právě ty jsi hlavní informátor a roznášíš drby o mém údajném porušování konkurenční doložky (všichni nad tím kroutí hlavou a myslí si, že jsem ti musel přinejmenším vyvraždit rodinu). Hlavně, že je ti to dle tvých slov

„u prdele“. Tak ti pěkně děkuju. Ještě to napiš na UOHS moralisto!

- Dne 29. 11. 2018 v 16:55 hodin (příloha č. 1, č. l. 449-450) obviněný odesílá e-mail J. a K. z L2, v jehož příloze zasílá pro informaci znění konkurenční doložky. Podle jeho názoru dohodu neporušil. Žádnou výdělečnou činnost nevykonával. Dále uvádí: Pokud jsem se zajímal u některých odběratelů (při přátelském kontaktu)

o možnosti budoucí spolupráce v roce 2019, pak se jednalo o obecné sledování situace na trhu a případné navázání smluvního vztahu ve vzdálenější budoucnosti

(po skončení konkurenční doložky). Rozhodl jsem se, že nebudu ustupovat a podléhat útokům některých konkurentů, protože se jim nelíbí to, že L. získala „jejich“ jednotku.

- Dne 30. 11. 2018 v 10:29 hodin (č. l. 606, přepis č. l. 615) posílá obviněný SMS zprávu K. z L2 ve znění: Ještě k mé případné pondělní návštěvě. V současné situaci by asi nebylo dobré, abych využíval vaše auto. Ještě to někdo zaregistruje (plzeňská spz a nová kára…) vyfotí a těžko to budu vysvětlovat. Myslím, že bude pragmatické nechat auto u Vás.

- Dne 27. 9. 2018 v 22:15 hodin (příloha č. 1, č. l. 454-467) obviněný odesílá e-mail

K. aj. z L2: V příloze je pro informaci prezentace z veřejného představení tendrů 2019+ a také seznam územních jednotek, které vstupují do soutěže. Pro kalkulaci návrhu nabídek by uvítal, kdyby mohl od nich obdržet informace o realizačních cenách hlavních dřevin a sortimentů a přímých nákladech na výrobu dle hlavních technologií a alespoň některých hmotnatostí. Dále informuje, že dnes kontaktoval některé zpracovatele, ke kterým má důvěru, a spoléhá na jejich diskrétnost a v průběhu října se s nimi sejde, aby si ověřil možnosti pro navázání spolupráce a cenovou úroveň. Jedná se o M. P., X., S. E. a S.

- Dne 25. 11. 2018 v 21:54 hodin (příloha č. 1, č. l. 265, 402) obviněný e-mailem žádá

K. z L2, zda by mohl zavolat S. (zájemce na lesníka H.) a sdělit mu podle dohody, že to L1 potvrdily a že by měly zájem se setkat. Součástí e-mailu je i telefonní číslo *** ***

*** a e-mailová adresa na S. ***.***@***.cz. Stejně tak by bylo dobré kontaktovat i oba další správce a požádat je o schůzku. Dále uvádí: Mohl bys udělat první kontakt Ty? Klidně jim řekni, že k L2 nastoupím od příštího roku a že bych je případně kontaktoval za účelem představení se a komunikace o jednotkách.

- Dne 9. 1. 2019 v 10:19 hodin (příloha č. 1, č. l. 61, přepis č. l. 76) obviněný hovoří se S., kterému sděluje, že nastupuje k L2, přičemž se snaží vyhýbat se činnosti v sektoru kvůli doložce, nicméně něco nelze pominout. Jelikož probíhají jednání s odběrateli, snaží se s K. nasmlouvat nějaké kontrakty. Příští týden bude mít K. jednání ve S. E., kde mají předjednané *** kubíků. K. si vyžádal, aby mu obviněný vytvořil instrukci, co vyrábět.

- Dne 8. 1. 2019 v 10:30 hodin (příloha č. 1, č. l. 61, č. l. 74) obviněný telefonuje s H. ze společnosti S. E. W., přičemž v rámci konverzace uvádí obviněný ke své doložce, že v rámci činnosti L2 nechali moravské zakázky na něm, což se nelíbilo v L1 vzhledem k doložce, proto se toho ujal a má nyní jednat H. s ním.

21. Odvolací soud označil za veřejné informace, které si obviněný vyžádal mimo jiné od zaměstnanců L1, avšak není zřejmé, na jakém důkazním podkladě přistoupil k takovému přesvědčení. Lze mít za to, že za naplněnou nepovažoval podmínku formulovanou v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2018 sp. zn. 21 Cdo 5337/2017 (pozn.: významné teze zvýrazněny tučným písmem), totiž: […]

„Ze skutečnosti, že zaměstnanec po skončení pracovního poměru koná práci u zaměstnavatele, jehož předmět činnosti je shodný s předmětem činnosti zaměstnavatele, s nímž uzavřel dohodu podle ustanovení § 310 odst. 1 zákoníku práce, nebo jehož činnost má vůči němu soutěžní povahu, nelze bez dalšího dovozovat, že zaměstnanec vykonává výdělečnou činnost, která by byla předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu. O výkon výdělečné činnosti zaměstnance ve smyslu ustanovení § 310 odst. 1 zákoníku práce nejde, jestliže se zaměstnanec u nového zaměstnavatele vzhledem k druhu práce

sjednanému v pracovní smlouvě na činnosti, která je shodná s předmětem činnosti předchozího zaměstnavatele nebo která má vůči němu soutěžní povahu, nepodílí a nemůže proto při ní informace, poznatky a znalosti pracovních a technologických postupů, které získal v pracovním poměru u předchozího zaměstnavatele, využít a jeho činnost tím závažným způsobem ztížit (srov. již uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2995/2011).“

22. Je však třeba zdůraznit, že předestřený případ dopadá na situace, ve kterých má zaměstnanec uzavřenou novou smlouvu, z jejíhož obsahu plyne nemožnost zneužití informací, poznatků a znalostí z původně zastávaného zaměstnání. V této věci tomu tak ale není. Pokud by odvolací soud bezezbytku sledoval faktický výkon činnosti obviněného u obchodní společnosti L2, nemohl by dospět k závěru o nemožnosti zneužití informací.

23. V další perspektivě vystupuje do popředí, že odvolací soud si sice byl vědom komunikace týkající se přípravy cenové nabídky L2 do tendrů L1, nicméně podle něj nelze dovodit, že by jednání obviněného bylo tak intenzivní, aby došlo k porušení konkurenční doložky sjednané s bývalým zaměstnavatelem. Podobně jako soud prvního stupně nedovodil konkurenční jednání a úmysl kohokoli poškodit a ztížit jeho postavení, tj. včetně L1. Tím však odvolací soud usuzoval na meze podmínek porušení konkurenční doložky, které ze zmiňované rozhodovací praxe civilních soudů nevyplývají. V předkládané věci nebyla vyžadována nějaká vyšší intenzita jednání obviněného jako osoby porušující konkurenční doložku na úkor L1. Nadto je zjevné, že obviněný smluvně zakázanou činnost u L2 nevykonával pouze jednorázově či nahodile a započal ji velmi záhy po ukončení předcházejícího pracovního poměru ve státním podniku L1. Pokud jde o posouzení konkurence, lze znovu připomenout, že je možné shledávat zakázanou činnost nejen v soutěžní povaze činnosti, ale též v částečné shodě v činnosti obou subjektů.

24. Když odvolací soud pokládal za nezávadnou personální činnost obviněného v rámci obchodní společnosti L2, vyvíjenou během závazku z konkurenční doložky vůči L1, za pomoci argumentu, že chtěl znát budoucí spolupracovníky, nekoresponduje takový záměr s rozšířeným angažmá obviněného i v této oblasti, neboť zahrnovalo rovněž jeho participaci na výběrových řízeních a návrzích na odměny zaměstnanců L2.

25. Nelze rovněž akceptovat podpůrné schéma o aplikaci zásady subsidiarity trestní represe v případě, že by obviněný hypoteticky porušil konkurenční doložku, jestliže odvolací soud potvrdil důvod ke zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, tj. nebylo-li prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obviněný stíhán, a nikoli podle § 226 písm. b) trestního zákoníku, kterýžto rozdílný důvod nastupuje teprve tehdy, není-li žalovaný skutek trestným činem.

26. Lze tak shrnout, že rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové vykazuje závažné nedostatky důkazního řízení zakládající dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, neboť podstatné skutkové závěry jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž se zároveň jedná o skutková zjištění určující pro naplnění skutkové podstaty žalovaného trestného činu podvodu podle § 209 trestního zákoníku. Zároveň je rozhodnutí soudu založeno na jiném nesprávném hmotně právním posouzení otázek souvisejících s aplikací § 310 zákoníku práce, čímž byl naplněn též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu v jeho

druhé variantě. Pokud Krajský soud v Hradci Králové odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové zamítl jako nedůvodné, zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) trestního řádu, neboť uvedená pochybení soudu prvního stupně nenapravil, třebaže k tomu měl na podkladě podaného odvolání státního zástupce vytvořen náležitý procesní prostor.

S ohledem na popsané skutečnosti

navrhuji,

aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle

§ 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu:

1. podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne

30. 11. 2022 sp. zn. 12 To 115/2022, dále zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2022 sp. zn. 2 T 6/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,

2. a dále postupoval podle § 265l odst. 1 trestního řádu a přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjadřuji i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Brno 3. února 2023

XXXx. Xxxx Xxxxx nejvyšší státní zástupce