Nejvyšší soud prostřednictvím

1 NZO 5018/2021 - 17

Nejvyšší soud prostřednictvím

Městského soudu v Praze

ke sp. zn. 73 T 4/2020

Podle § 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu a ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 trestního řádu podávám v neprospěch obviněného

J. H., nar. ***, trvale bytem ***,

dovolání

proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021 sp. zn. 9 To 71/2020, jímž byl z podnětu odvolání státní zástupkyně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu a z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu ve výrocích o trestu a náhradě nemajetkové újmy zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2020 sp. zn. 73 T 4/2020, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, a nově bylo podle § 259 odst. 3 trestního řádu rozhodnuto v rozsahu zrušených výroků,

a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, neboť napadeným rozhodnutím byl obviněnému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2020 sp. zn. 73 T 4/2020 byl obviněný J. H. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, v jednočinném souběhu se zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Těchto trestných činů spáchaných ve stadiu pokusu se obviněný dopustil tím, že

ač věděl o neexistenci dluhu společnosti C. S., s.r.o., IČ: ***, se sídlem ***, vůči v současnosti již zemřelému ukrajinskému občanovi I. Y., nar. ***, ve výši 18.000.000 Kč, s úmyslem se neoprávněně obohatit, od přesně nezjištěné doby do podání doplnění exekučního návrhu dne 29. 4. 2019, své veškeré dále popsané jednání směřoval k obohacení se na společnosti C. S., s.r.o., v nezjištěnou dobu, na nezjištěném místě, padělal sám, či s pomocí jiného, notářský zápis č. j. N 547/2015, NZ 512/2015, ze dne 9. 6. 2015 notářky JUDr. D. S., IČ: ***, se sídlem ***, jehož předmětem bylo uznání dluhu společnosti C. S., s.r.o. zastoupené tehdejším jednatelem J. J., nar. ***, vůči věřiteli I. Y. ve výši

18.000.000 Kč, s datem splatnosti do 9. 6. 2016, kdy v případě neuhrazení

do daného termínu vznikla povinnému smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den z prodlení (18.000 Kč/den), dále s úmyslem se neoprávněně obohatit na společnosti C. S., s.r.o., v přesně nezjištěné době po datu 25. 11. 2016, na nezjištěném místě, padělal sám, či s pomocí jiného, Xxxxxxx o postoupení pohledávky I. Y. (jako postupitele) a své osoby (jako postupníka) ze dne 13. 1. 2016, předmětem smlouvy bylo postoupení pohledávky plynoucí z dohody o existenci dluhu ze smlouvy o půjčce a o její vykonatelnosti ze dne 9. 6. 2015, které sepsala notářka JUDr. D. S., notářským zápisem č.j. N 547/2015, NZ 512/2015, kdy při padělání této smlouvy také padělal notářské ověření N. B., která zastupovala notářku JUDr. D. S., ze dne 13. 1. 2016, běžné ověřovací číslo knihy: O-I- 49/2016, kterým byla ověřena totožnost I. Y., a notářské ověření N. B. ze dne 13. 1. 2016, běžné ověřovací číslo knihy: O-I- 51/2016, kterým byla ověřena totožnost J. H., ač věděl, že notářský zápis č.j. N 547/2015, NZ 512/2015 je padělkem, následně dne 20. 3. 2019, respektive opraveným exekučním návrhem ze dne 25. 3. 2019, s úmyslem neoprávněně se obohatit na společnosti C. S., s.r.o. podal prostřednictvím advokáta Mgr. M. D., IČ: ***, se sídlem ***, k soudnímu exekutorovi Mgr. J. E., IČ: ***, se sídlem ***, exekuční návrh na společnost C. S.,

s.r.o. kdy uplatňoval nárok vyplývající z exekučního titulu notářského zápisu ze dne 9. 6. 2015, č.j. N 547/2015, NZ 512/2015, o uznání dluhu mezi dlužníkem společností C. S., s.r.o., a věřitelem I. Y. a Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13. 1. 2016 mezi postupitelem I. Y. a postupníkem J. H., ač věděl, že dluh vůči společnosti C. S., s.r.o., neexistuje a předmětný notářský zápis a smlouva

o postoupení pohledávky jsou padělky, dále s úmyslem se neoprávněně obohatit na společnosti C. S., s.r.o., v nezjištěnou dobu, na nezjištěném místě, padělal sám, či s pomocí jiného, oznámení o postoupení pohledávky I. Y., ze dne 25. 1. 2016, plynoucí z dohody o existenci dluhu ze smlouvy o půjčce a o její vykonavatelnosti ze dne 9. 6. 2015, ve formě notářského zápisu č. j. N 547/2015, NZ 512/2015, které dne 29. 4. 2019 zaslal prostřednictvím svého advokáta Mgr. M. D. soudnímu exekutorovi Mgr. J. E., a které dokazovalo, že tehdejší jednatel společnosti

C. S., s.r.o., J. J. dne 25. 1. 2016 svým podpisem stvrdil převzetí tohoto oznámení, ač věděl, že toto oznámení o postoupení pohledávky je padělkem a J. J. tento dokument nepodepsal, na základě exekučního návrhu ze dne 20. 3. 2019, opraveného dne 25. 3. 2019 a doplnění exekučního návrhu ze dne 29. 4. 2019 pověřil dne 6. 5. 2019 Obvodní soud pro Prahu 1, č.j. 48 EXE/2019-27, soudního exekutora Mgr. J. E. k vymožení pohledávky X. X. vůči společnosti C. S., s.r.o., ve výši 18.000.000 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně ode dne 9. 6. 2015 do zaplacení, vykonatelné na základě notářského zápisu sepsaného JUDr. D. S. dne 9.6.2015, č.j.: N 547/2015, NZ 512/2015, v období od 14. 5. 2019 do 26. 5. 2019 byly soudním exekutorem vydány exekuční příkazy a společnosti C. S., s.r.o. byly exekučně obstaveny bankovní účty a jiné peněžité pohledávky, čímž hrozilo společnosti C. S., s.r.o., způsobení škody až do celkové výše vymáhané peněžité povinnosti 42.239.194 Kč, přičemž k vyplacení peněžních prostředků nedošlo a dne 2. 7. 2019 bylo exekuční řízení zastaveno na základě usnesení soudního exekutora Mgr. J. E. č.j. 219EX/00549/19-81.

2. Za to Městský soud v Praze ve svém rozsudku obviněnému uložil podle

§ 209 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 5 trestního zákoníku a § 43 odst. 1 trestního zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle § 84, § 85 odst. 1 a § 81 odst. 1 trestního zákoníku soud výkon uloženého trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného

vyslovení dohledu probačního úředníka, přičemž obviněnému uložil povinnost nejpozději ke konci každého kalendářního čtvrtletí předložit probačnímu úředníkovi seznam jeho závazků a pohledávek, přehled příjmů a výdajů za uplynulé období a přehled majetku, přehled splácení závazků. Podle § 85 odst. 2 a § 48 odst. 4 trestního zákoníku byla současně obviněnému uložena přiměřená povinnost podrobit se výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace a podle svých sil uhradit poškozené společnosti C. S., s.r.o. (dále jen „poškozená společnost“), škodu způsobenou trestným činem. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené společnosti na náhradě nemajetkové újmy částku 50.000 Kč. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podala státní zástupkyně v neprospěch obviněného odvolání, v němž napadla toliko výrok o trestu. Státní zástupkyně nesouhlasila s aplikací § 58 odst. 5 trestního zákoníku s tím, že se jedná o zcela výjimečný institut, o jehož užití nelze v případě obviněného uvažovat. Prostřednictvím své obhájkyně podal odvolání do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně i obviněný.

4. Vrchní soud v Praze o takto podaných odvoláních rozhodl nyní napadeným rozsudkem ze dne 3. 2. 2021 sp. zn. 9 To 71/2020, jímž rozsudek městského soudu částečně zrušil, a to z podnětu odvolání státní zástupkyně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu ve výroku o trestu a z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu ve výroku o náhradě nemajetkové újmy. Podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 5 a § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Odvolací soud dále podle § 229 odst. 1 trestního řádu odkázal poškozenou společnost s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

5. Městský soud v Praze rozhodl o mimořádném snížení trestu odnětí svobody zejména na podkladě toho, že skutek zůstal pouze ve stadiu pokusu. Z hlediska povahy a závažnosti pokusu považoval za podstatné to, že jednání obviněného mohlo jen s malou pravděpodobností vést k dokonání trestného činu a k vymožení fiktivní pohledávky. Pro fungující poškozenou společnost nebylo obtížné prokázat nepravost listin, na jejichž podkladě došlo k zahájení exekuce a dosáhnout jejího zastavení. Zároveň soud přihlédl k tomu, že na obviněného je nutno hledět jako na osobu dosud bezúhonnou. Vzhledem k úvahám o závažnosti trestného činu a dosavadní bezúhonnosti obviněného měl soud také za to, že k řádnému výchovnému působení trestu na obviněného není nutné uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Nutno rovněž zmínit, že ačkoli prvoinstanční soud závažnost pokusu trestného činu vyhodnotil jako nižší, dospěl současně k závěru, že čin obviněného nelze v žádném případě bagatelizovat. Ačkoliv pravděpodobnost vymožení fiktivní peněžité povinnosti na poškozené společnosti byla podle soudu malá, již samotným zahájením exekučního řízení byla poškozené společnosti způsobena nemajetková újma poškozením dobrého jména a škoda minimálně ve výši nákladů na právní zastoupení. Soud dále připustil, že v případě ne tak rychlého jednání poškozené společnosti mohlo dojít k vymožení alespoň části údajné peněžité povinnosti.

Způsobenou škodu soud shledal i na straně exekutora. Městský soud vzal v potaz i další přitěžující okolnosti, a to spáchání skutku s rozmyslem a výši hrozící škody. Za významnou negativní roli při hodnocení osoby pachatele soud označil postoj obviněného ke spáchanému činu, kdy se obviněný nejenže nedoznal, ale neprojevil nad svým jednáním žádnou lítost, schopnost náhledu na trestnou činnost, ani snahu nahradit škodu a nemajetkovou újmu.

6. Vrchní soud v Praze sice k odvolání státní zástupkyně zpřísnil trest odnětí svobody uložený obviněnému, nicméně aplikaci moderačního ustanovení i on považoval za důvodnou. Přitom ve shodě se soudem prvního stupně konstatoval, že naplnění zákonných hledisek § 58 odst. 5 trestního zákoníku je důvodně opřeno o důležité zjištění o možnosti poškozené společnosti vcelku snadno rozeznat nezákonnost proti ní vedené exekuce a prokázat padělek notářského zápisu, což také učinila a neoprávněně vedenému exekučnímu řízení se ubránila zhruba po třech měsících, neprodleně po vydání exekučních příkazů v průběhu května 2019. Rovněž podle názoru odvolacího soudu uvedené skutečnosti snižují závažnost posuzovaného činu a opodstatňují užití benevolence zákona k uložení trestu odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby, neboť trest na samé dolní hranici zákonného rozpětí se jeví v případě obviněného, na něhož se hledí jako na bezúhonnou osobu, jako nepřiměřeně přísný a nápravy lze dosáhnout trestem kratšího trvání.

7. Přitom se ovšem odvolací soud neztotožnil s mírou, s jakou soud prvního stupně

§ 58 odst. 5 trestního zákoníku aplikoval, zjevně s cílem dosáhnout na možnost obviněnému uložit pouze trest výchovný. K tomu v bodě 31. odůvodnění svého rozsudku vrchní soud poukázal na řadu přitěžujících skutečností, které měl nalézací soud účelově pominout, v důsledku čehož odvolací soud shledal jeho rozhodnutí nepřiměřeně mírným a hrubě podceňujícím skutečnou povahu a závažnost pokusu trestného činu. Podle odvolacího soudu v rámci hodnocení osobních poměrů obviněného nebyly na jeho straně zjištěny žádné výjimečné skutečnosti, které by se vymykaly běžným obdobným případům a které by mohly odůvodnit shovívavou úvahu soudu ohledně výměry trestu. Odvolací soud připomněl, že trest byl obviněnému ukládán za úmyslný majetkový delikt, který naplnil kategorii dvou zvlášť závažných zločinů a obviněný svou trestnou činností zamýšlel způsobit škodu ve výši čtyřnásobně převyšující spodní hranici škody velkého rozsahu. K tomu, že trestné jednání zůstalo ve stadiu pokusu, odvolací soud zdůraznil, že se tak stalo jen v důsledku okolností na vůli obviněného zcela nezávislých. Obviněný již učinil veškeré kroky, včetně podání návrhu na exekuci, aby se z fiktivní pohledávky obohatil. K dokonání činu nedošlo jen proto, že poškozená společnost neprodleně realizovala účinná opatření. Odvolací soud také za podstatné označil zjištění, že obviněný učinil více postupných aktivních úkonů, včetně opatření padělaných veřejných listin. Trestnou činnost vyhodnotil jako připravovanou a sofistikovanou. Odvolací soud neopomněl zmínit ani to, že postoj obviněného k projednávané trestné činnosti je zcela odmítavý a nekritický.

8. S aplikací § 58 odst. 5 trestního zákoníku, ve znění účinném do 30. 9. 2020 (dále jen „trestní zákoník“), k níž použití v posuzovaném případě nesprávně soudy přistoupily, se však nelze ztotožnit.

9. Trestní zákoník v § 58 odst. 5 umožňuje mimořádné snížení trestu odnětí svobody za pokus trestného činu jen za předpokladu, že budou splněny dvě

obligatorní podmínky. Tou první je, že soud má vzhledem k povaze a závažnosti pokusu za to, že by použití zákonné trestní sazby odnětí svobody bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné. Současně musí být splněna podmínka, že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání.

10. V porovnání s mimořádným snížením trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 trestního zákoníku není použití § 58 odst. 5 trestního zákoníku přímo podmíněno (mimořádnými) okolnostmi případu ani poměry pachatele.

11. Povaha a závažnost pokusu trestného činu se posuzují především podle hledisek uvedených v § 39 odst. 6 písm. c) trestního zákoníku. Povaha pokusu bude vyplývat zejména z charakteru podniknutého jednání, z jeho formy a závažnosti trestného činu, k němuž pokus směřoval. Závažnost je dána především typovou závažností trestného činu, k němuž pokus směřoval, dále tím, do jaké míry se pokus rozvinul a jaké skutečnosti zabránily dokonání trestného činu. Okolnost, že došlo pouze k pokusu trestného činu, však nemůže sama o sobě, bez ohledu na další významné skutečnosti, odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu § 58 odst. 5 trestního zákoníku. Rovněž nestačí zjištění, že pachatel, jemuž je ukládán trest za pokus trestného činu, dosud vedl řádný život (srov. Xxxxx P. a kol. Trestní zákoník. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2012. str. 798 –799).

12. Nicméně nelze při stanovení povahy a závažnosti pokusu trestného činu ponechat zcela stranou ani zhodnocení shora zmíněných okolností případu. Jestliže v případě povahy a závažnosti trestného činu jde zejména o význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, osobu pachatele, míru jeho zavinění, pohnutku, záměr nebo cíl (§ 39 odst. 2 trestního zákoníku), musí být i v případě pokusu trestného činu jeho povaha a závažnost spoluurčována srovnatelnými parametry, tzn. rovněž okolnostmi, za kterých došlo k pokusu trestného činu. Bez posouzení těchto okolností a současně i poměrů pachatele by ani nebylo možné stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti a jestli výměra tohoto trestu by skutečně byla nepřiměřeně přísná pro pachatele pokusu trestného činu.

13. I v případě snížení trestu odnětí svobody pod zákonnou trestní sazbu u pokusu trestného činu podle § 58 odst. 5 trestního zákoníku je třeba trvat na mimořádnosti postupu soudu. Vyžaduje se, aby pokus trestného činu nedosahoval závažnosti jiných obvyklých případů. Jelikož se nemůže jednat o zcela obvyklý a pravidelný postup soudu, nemohou jej odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti (polehčující okolnosti), mezi něž lze nepochybně počítat bezúhonnost pachatele, ani přesvědčení soudu, že by trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby byl pro pachatele pokusu trestného činu příliš přísný. Při aplikaci § 58 odst. 5 trestního zákoníku je třeba vycházet z podrobného a přesvědčivého zhodnocení naplnění zákonných podmínek, na něž je snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby vázáno. Důvodnost závěru o možnosti aplikace tohoto ustanovení musí být primárně založena na důsledném zhodnocení všech konkrétních skutečností charakterizující čin pachatele, které naplňují znaky pokusu trestného činu a spoluurčují jeho povahu a závažnost, a také poměrů pachatele v rámci posouzení možností zajištění jeho nápravy.

14. V posuzovaném případě lze mít za to, že shora uvedené podmínky pro mimořádné snížení trestu podle § 58 odst. 5 trestního zákoníku splněny nebyly, přičemž učiněná skutková zjištění a v odůvodnění rozsudků obou soudů použitá argumentace důvodnost aplikace uvedeného ustanovení neopodstatňují.

15. Odvolací soud na straně jedné v té části odůvodnění svého rozsudku, v níž se zabýval zhodnocením podmínek pro stanovení konkrétní výše ukládaného trestu odnětí svobody, vyjmenoval hned několik okolností, které je nutno označit za jednoznačně přitěžující. Tyto skutečnosti rozhodně nesvědčí pro uložení trestu odnětí svobody pod spodní hranici trestní sazby stanovenou ve zvláštní části trestního zákoníku pro dokonaný trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku a nikterak nesnižují povahu a závažnost pokusu tohoto trestného činu, jakož ani povahu a závažnost pokusu zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 21 odst. 1, § 348 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Na druhé straně Vrchní soud v Praze ve shodě se soudem prvoinstančním v podstatě za jedinou okolnost, jež by měla znamenat nižší závažnost pokusu těchto dvou trestných činů, v případě obou nutno podotknout, že zvlášť závažných zločinů (§ 14 odst. 3 trestního zákoníku), označil skutečnost, že poškozená společnost mohla snadno rozeznat nezákonnost vedené exekuce proti ní, prokázat padělek notářského zápisu a ubránit se nařízené exekuci, což také po několika měsících dokázala. Za skutečnost, jež by měla ovlivnit povahu či závažnost pokusu trestného činu, již vůbec ne v případě dvou takto závažných zločinů, nelze považovat bezúhonnost pachatele. Ta může být zohledněna nanejvýš při úvahách o možnosti dosažení jeho nápravy.

16. Soudy tak fakticky nižší závažnost pokusu dvou zločinů dovodily pouze na základě skutečnosti, že trestná činnost obviněného zůstala jen ve stadiu pokusu, o což se navíc obviněný ani zčásti nezasloužil. Taková skutečnost sama o sobě nemůže odůvodňovat aplikaci § 58 odst. 5 trestního zákoníku. O použití tohoto moderačního ustanovení lze uvažovat především u takového pokusu, jímž nebyl způsoben žádný následek nebo pouze následek nezávažný, zásadně však nikoli v těch případech kdy v případě dokonání trestného činu měl být způsoben a pachatelem jednajícím v přímém úmyslu také byl bez jakýchkoliv pochybností zamýšlen tak závažný následek, jak tomu bylo v tomto případě. Nutno zopakovat, že jednání obviněného bezprostředně směřovalo ke způsobení škody, jejíž výše více jak čtyřikrát přesáhla hranici pro stanovení škody velkého rozsahu [§ 138 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku ve znění účinném od 1. 10. 2020]. Použití § 58 odst. 5 trestního zákoníku by mělo být vyloučeno v této trestní věci již jen z tohoto důvodu, že v důsledku jednání obviněného, které mělo charakter tzv. ukončeného pokusu, kdy obviněný z hlediska své subjektivní představy učinil vše, co pokládal za potřebné k dokonání trestného činu, hrozil tak závažný následek. Přitom je nutno poznamenat, že se jak soud nalézací, tak soud odvolací shodly na tom, že k určitým škodám a k jisté nemajetkové újmě na dobré pověsti poškozené společnosti skutečně došlo, což ze strany obviněného nebylo vzhledem k jeho výsostně negativnímu a odmítavému postoji ke své trestné činnosti dosud nijak reflektováno.

17. Navíc soudy zcela chybně vyhodnotily tu okolnost, že to byla poškozená společnost, kdo odvrátil vznik hrozícího následku. Z hlediska vývojového stadia je třeba učinit závěr, že děj se z vůle obviněného plně rozvinul a absence následku je dílem okolností na vůli obviněného zcela nezávislých. Z hlediska subjektivního

obviněný učinil vše, co považoval za nezbytné a potřebné pro spáchání (dokonání) činu. To, že nedošlo k dokonání trestné činnosti, v daném případě dvou zvlášť závažných zločinů, nelze přičítat k dobru obviněnému, který činil všechny kroky k tomu, aby se na úkor poškozené společnosti obohatil. Právě naopak jde o okolnost, která závažnost pokusu trestného činu zvyšuje. Nelze proto přisvědčit argumentaci Vrchního soudu v Praze, která vychází z podobně mylného přístupu soudu prvoinstančního, že by se mělo o skutečnost odůvodňující nižší závažnost jednání obviněného, které dospělo do fáze ukončeného pokusu, jednat v případě zjištění objektivní možnosti poškozeného odhalit hrozbu vzniku nepříznivého následku při současném včasném využití prostředků aktivní obrany ze strany tohoto poškozeného, pokud k dokonání trestného činu nedošlo jen v důsledku schopnosti poškozeného se aktivně úspěšné ubránit (nepochybně s vynaložením vlastních organizačních, personálních a materiálních zdrojů). Při odůvodnění postupu podle

§ 58 odst. 5 trestního zákoníku nemůže obstát argumentace vycházející ze situace, že trestná činnost zůstala před dokončením a přitom nesprávně vykládající ten fakt, že se tak stalo výlučně v důsledku zásahu poškozeného, a nikoliv proto, že by obviněný od svého dalšího protiprávního jednání sám upustil či by k ukončení pokusu došlo z jiných důvodů, jež by měly původ na jeho straně.

18. Na tomto místě je vhodné poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne

30. 3. 2016 sp. zn. 7 Tdo 124/2016. V tomto rozhodnutí bylo vysloveno, že rozdílnost pokusu od dokonaného trestného činu a nedostatek následku zpravidla snižují míru společenské škodlivosti, i když je pokus v zásadě stejně trestný jako dokonaný trestný čin. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody za pokus trestného činu se ale uplatní jen tehdy, jestliže pokus nedosahuje v konkrétním případě takové závažnosti, jakému odpovídají trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené na dokonaný trestný čin. V uvedené věci byl přitom řešen případ, kdy obviněný významně nepřispěl k tomu, že v důsledku jeho jednání hrozící nepříznivý následek nakonec nevznikl a jednání zůstalo ve fázi pokusu.

19. Závěry Vrchního soudu v Praze, jež vyplývají z odůvodnění jeho rozhodnutí, navíc v otázce závažnosti pokusu trestných činů vykazují znaky nelogičnosti. Zatímco odvolací soud v případě posouzení možnosti použití § 58 odst. 5 trestního zákoníku konstatuje sníženou závažnost posuzovaného činu, v části odůvodnění, jež se zabývá přiměřeností konkrétní trestní sankce, výslovně činí závěr o vysoké závažnosti jednání obviněného.

20. Ani povaha pokusu dvou trestných činů, o jejichž dokonání obviněný usiloval, nikterak nesvědčí splnění podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Šlo o promyšlené, připravené, sofistikované a postupně podle vývoje situace činěné a navazující kroky, které směřovaly k dokonání trestných činů při obcházení obvyklých procedur spojených s dosažením exekučního titulu, s vyvoláním omylu na straně více osob, kterému bylo zabráněno jen rychlým a operativním postupem poškozené společnosti. Bagatelizování činu obviněného ostatně vyloučily ve svých rozhodnutích i oba soudy, přičemž jednání obviněného při padělání listin přiznaly i onu sofistikovanost. Ta ostatně vyplývá již z toho, do jaké fáze se až dostalo vymáhání fiktivních pohledávek v padělaných listinách deklarovaných.

21. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016 sp. zn. 3 Tdo 666/2016, jestliže se pachatel dopustil přípravy zvlášť závažného zločinu, přípravné jednání bylo sofistikované a úloha pachatele byla v trestní věci velmi významná,

pak zpravidla nejsou splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 5 trestního zákoníku. V rámci úvah o použití citovaného ustanovení je nutné zabývat se též typovou závažností zvlášť závažného zločinu, který pachatel připravoval. Pakliže uvedené obecné závěry platí pro vývojové stadium trestné činnosti v podobě přípravy trestného činu, tím spíše je nutné je vztáhnout i na stadium pokusu trestného činu, zvlášť pokud se jedná o pokus ukončený. I v případě obviněného se jednalo o zvlášť závažný zločin, dokonce o dva takové zločiny, šlo o jednání v jistém ohledu nepochybně sofistikované a role obviněného byla v trestní věci zcela jedinečná a nezastupitelná.

22. Je třeba také zdůraznit, že obviněnému nebyl pro dosažení jeho nápravy uložen ani žádný jiný druh trestu, ačkoli uložení především peněžitého trestu bylo očekávatelné, neboť obviněný se snažil svým činem získat majetkový prospěch velkého rozsahu. V posuzovaném případě tedy nemůže být mimořádné snížení trestu odnětí svobody podpořeno tím, že by pachateli byl uložen vedle trestu odnětí svobody další druh trestu, typicky peněžitý trest, který by vhodně doplnil působení trestu odnětí svobody uloženého pod zákonnou trestní sazbou.

23. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu nelze ani dovodit správné vyhodnocení skutečností, jež by měly odůvodňovat závěr, že nápravy obviněného lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí při úvahách o přiměřenosti trestu z hlediska aplikace § 58 odst. 5 trestního zákoníku a možné nápravy obviněného omezil v podstatě jen na výčet přitěžujících okolností. Stejně jako soud prvoinstanční poukázal na odmítavý a kritický postoj obviněného, avšak tuto skutečnost, stejně jako další okolnosti uvedené v bodě 31. odůvodnění tímto dovoláním napadeného rozsudku, pro obviněného v zásadě nepříznivé, nepromítl do úvah o možnosti nápravy obviněného i trestem stanoveným pod spodní hranicí zákonné trestní sazby.

24. Lze uzavřít, že pro postup soudů podle § 58 odst. 5 trestního zákoníku nebyly v předkládané věci splněny zákonné podmínky, neboť jednání obviněného ničím nevybočuje z případů jiných obdobných pokusů jak trestného činu podvodu odpovídajících právní kvalifikaci podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, tak trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Pro mimořádné snížení trestu není dán podklad v žádné konkrétní skutečnosti, jež by měla dopad na povahu a závažnost pokusu těchto trestných činů ve smyslu určité mimořádné povahy pokusu či snížení jeho závažnosti. Použití § 58 odst. 5 trestního zákoníku je vyloučeno rovněž postupnou gradací závažnosti a škodlivosti jednání obviněného, jakož i existencí zjištěných přitěžujících okolností.

S ohledem na popsané skutečnosti

navrhuji,

aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu:

1. podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu částečně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021 sp. zn. 9 To 71/2020, a to v jeho výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí

na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,

2. a dále postupoval podle § 265l odst. 1 trestního řádu a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjadřuji i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Brno 9. dubna 2021

XXXx. Xxxxx Xxxxx nejvyšší státní zástupce